FYZIKA NEMOZNEHO:ZIP
24.2.2010
18:23
Stránka 101
PSYCHOKINEZE bílkovin jsou ribozomy. Jejich úkolem je bílkoviny v předem daných místech rozpojovat a spojovat tak, aby vznikly bílkoviny nové. A plán je dán molekulou DNA, která má v přesném pořadí nukleových kyselin zakódováno tajemství života. Tyto látky jsou základními složkami buňky, která má pozoruhodnou vlastnost vytvářet kopie sebe sama. K tomu slouží molekula DNA, uspořádaná do tvaru dvojšroubovice. V okamžiku reprodukce se tato molekula DNA rozdělí na dvě oddělené šroubovice. Každé vlákno pak vytvoří kopii sebe sama tak, že z okolí vybere organické molekuly potřebné k vytvoření chybějící části. Dosud měli fyzikové ve své snaze napodobit tyto jevy, které nacházíme v přírodě, jen skromné úspěchy. Vědci však věří, že klíčem je vytvoření celých hejn autoreprodukce schopných „nanorobotů“, což jsou programovatelné atomové stroje schopné přerovnávat atomy uvnitř předmětu. Kdybychom měli biliony nanorobotů, mohli bychom je nasměrovat na předmět, který by rozřezali na atomy, novým způsobem slepili a vytvořili tak předmět nový. Protože by byli schopni autoreprodukce, byla by jich pro zahájení celého procesu potřeba jen hrstka. Museli by být také programovatelní, aby se mohli řídit zadaným plánem. Na cestě k vytvoření armády nanorobotů bude ovšem třeba překonat velké překážky. Za prvé postavit robota schopného autoreprodukce je i na makroskopické úrovni krajně obtížné. (Možnosti současné techniky přesahuje dokonce i vytvoření jednoduchých atomových strojů, jako jsou například atomové kuličkové ložisko nebo soukolí.) I kdybychom měli k dispozici stolní počítač a hromadu elektronických součástek, bylo by velmi složité postavit stroj schopný vyrobit kopii sebe sama. A jestliže je těžké postavit takový stroj na stole, bylo by to na atomární úrovni jistě ještě složitější. Za druhé není jasné, jak by se taková armáda nanorobotů zvnějšku programovala. Někteří vědci navrhovali, že by každého z nanorobotů mohl aktivovat příslušný rádiový signál, nebo by se na ně vysílaly laserové paprsky obsahující instrukce. To by však znamenalo zvláštní sadu instrukcí pro každého nanorobota, a těch by mohly být biliony. Za třetí není jasné, jak by nanorobot byl schopen řezat, přerovnávat a slepovat atomy ve správném pořadí. Nezapomeňme, že vyřešit tento problém trvalo přírodě tři a půl miliardy let. Vyřešit jej během několika desetiletí by zřejmě byl skutečný oříšek. Jedním z fyziků, kteří berou myšlenku replikátoru neboli „osobního fabrikátoru“ vážně, je Neil Gershenfeld z MIT. Vede dokonce na MIT kurz s ná-
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200706