Marietta se mi později přizná, jak moc ráda s námi jela. Uvědomuju si, že díky běhání jsem mohl poznávat okolí, zatímco ona a děti zůstávali po většinu času na zahradě nebo v nejbližším sousedství. Příležitostně se vydáváme na delší procházky, ale na každém rohu nás zastavují lidé, kteří si s námi chtějí popovídat, potřást si rukama s dětmi nebo nás pozvat domů na čaj. Je milé, že nás takto vítají, ale znamená to, že se jen málokdy dostaneme někam dál. Vydat se na nedaleký trh s ovocem a zeleninou znamená půldenní výpravu. Krátce po značce pěti kilometrů se trasa vzdaluje od hlavní silnice a pokračujeme překrásným patchworkem políček obklopujících Iten. Prašná cesta se vine mezi malými hospodářstvími, shluky chýší jsou po krajině rozeseté jako nějaké velké pece. Občas se v oblaku červeného prachu objeví auto nebo motocykl a troubí na nás, abychom mu uhnuli. Na deseti kilometrech Godfrey zastaví a Lila s Umou z auta podávají lahve vody. Chytáme je v běhu a Godfrey na nás křičí, že jsme druhých pět kilometrů zvládli za 22 minut. Zrychlujeme. „Držte tempo,“ povzbuzuje Godfrey. „Finne, vypadáš dobře. Tak se drž. Drž tempo.“ Máme dobrého trenéra. „Kde je Chris?“ Rozhlížíme se, ale nikde ho nevidíme. Běžíme dál a dostáváme se k táhlému kopci. Zvedá se mezi poli směrem k silnici. Přidám. Ačkoli tu většinou s kopci zápasím, rozhodl jsem se, že nejlepší bude na ně útočit. Když se jim poddám a zpomalím, semelou mě a vysají mi nohy, takže se budu jen plahočit jako mrtvola na hůlkách. Když na ně rychle vyběhnu, zdolám je dřív, než mě dostanou. Samozřejmě je to riskantní strategie. Je-li kopec dostatečně dlouhý, probere se, když budu ještě v půli cesty, bude se na mě potměšile usmívat a pak, jako by se proti mně nečekaně pozvedl, bude po všem. Ale dnes se cítím dobře a vedu útok na kopec. Cestou podám Shadrakovi lahev s vodou. Za běhu kašle a smrká, silně se potí. Právě teď zaručeně nevypadá jako šampion pro Lewu. Na vrcholku kopce zahlédnu britského maratonce Toma Payna, jak se potácí za svým vodicím běžcem. Běžci tu křižují síť silnic a stezek jako vláčky mířící sem a tam. Běžíme dál přes hlavní silnici a do krajiny na její druhé straně. Za námi zaslechneme dusot nohou. Všichni se beze slova ohlédneme.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS199907