Zánět
6
dutých orgánů nebo se z hloubky dostává pod kůži, případně kůži proděraví a vyprázdní se. Cesta, kterou se absces šíří, se nazývá píštěl neboli fistula.
Obr. 42 Hnisavý intersticiální zánět: A – absces, B – flegmóna Pyogenní membrána může natolik zesílit kolagenními vlákny, že pevný obal zabrání šíření abscesu, ale i jeho hojení. Většinou je léčba abscesu chirurgická (ubi pus ibi evacuo). Flegmónu vyvolávají mikroby, které mají schopnost rozpouštět fibrin a tím bránit ohraničení zánětlivého ložiska, takže k vytvoření pyogenní membrány nedochází. Velmi často se vyskytuje flegmonózní zánět apendixu a žlučníku. Nedojde-li ke včasnému chirurgickému zákroku, zánět se šíří na pobřišnici. Zde je zpočátku lokalizován na okolí apendixu nebo žlučníku, ale velmi rychle se může rozšířit po celé břišní dutině. Tento těžký stav vede bez léčby k smrti pacienta. Aktinomykóza (actinomycosis) – počítá se mezi vleklá hnisavá intersticiální onemocnění. Zánět je vyvolán anaerobními aktinomycetami, které tvoří přechod mezi mikroby a plísněmi. Jsou to tenká, dlouhá, větvící se vlákna hustě navzájem propletená. Nalezneme je mezi hnisavým infiltrátem jako tzv. aktinomykotické drúzy (obr. 43). Podle lokalizace lze rozlišit několik forem: krční a obličejová – postiženy jsou nos, nosohltan, či dolní čelist; nitrohrudní – postiženy jsou plíce, perikard; břišní – vzniká buď šířením z hrudníku, nebo jde o primární střevní infekci.
Obr. 43 Aktinomykotická drúza v hnisu (A) 6.7.1.9 Proliferativní zánět Proliferativní zánět, jinak také produktivní zánět, je charakterizován proliferací (zmnožením) fibroblastů a pučením kapilár, vzniká granulační tkáň (obr. 44). Bývá u aseptických zánětů (tzn. tam, kde nedošlo k zavlečení mikrobiální flóry) nebo v ko99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182826