POPRVÉ V ŽIVOTĚ JSEM BYL ABSOLUTNĚ ŠŤASTNÝ.
Poprvé v mém životě neexistovalo nic, co by mohlo zastínit radost, již jsem prožíval. Byli jsme neustále spolu, vrhali se na sebe kdekoliv, při čekání na zelenou, přes stůl v restauraci, v autobusech, parcích, nebažili jsme a netoužili po ničem jiném, než po sobě navzájem. Cítil jsem se naprosto svobodný, ovšem jen s ní, jakmile jsme se odloučili, začal jsem toužit. Bylo to zvláštní, přitažlivé síly mezi námi byly tak intenzivní a tak blahodárné. Geir a Christina tvrdili, že se s námi nedá být, měli jsme oči jen jeden pro druhého a byla to pravda, neexistoval jiný svět kromě toho, jejž jsme si my dva náhle stvořili. Na letní slunovrat jsme jeli na ostrov Runmarö, kde Mikaela pronajala chatu, a já se se smíchem a zpívající ocitl ve víru švédské noci, šťastně blábolící trouba, protože všechno dávalo smysl, vše bylo nabité významem, jako by svět ozářilo nové světlo. Ve Stockholmu jsme se jezdili koupat, lehali v parcích a četli si, chodili se najíst do restaurací, bylo jedno, co jsme dělali, smysl tomu dodávala skutečnost, že to děláme. Četl jsem Hölderlina a jeho verše do mě vplývaly jako voda, nebylo v nich nic, čemu bych nerozuměl, extáze ve verších a ve mně samotném byla jedna a tatáž věc, a nad tím vším, každičký den po celý červen, červenec a srpen pálilo slunce. Vyprávěli jsme si o sobě všechno, tak jak to zamilovaní dělávají,
leden — červen 2017 | ODEON
překlad Klára Dvořáková Winklerová 560 stran únor 2017
a ačkoliv na všem tom štěstí bylo cosi nesnesitelného a věděli jsme, že to nemůže vydržet, pomyšlení na to, že by se tak třeba stalo, poněkud vyvolávala hrůzu. Ovšem žili jsme, jako bychom to nevěděli. Pád musel přijít, avšak netrápilo nás to, jak by taky mohlo, když všechno bylo tak fantastické?
5