LEONARDO DA VINCI
◁ MONA LISA, asi 1503–1508 Portrétovanou byla téměř jistě Lisa Gherardini, manželka florentského obchodníka s látkami Franceska del Giocondo. „Mona“ je zkratkou slova „Madonna“ a znamená „paní“ či „dáma“.
pili a obě díla se za pozdějších přesta veb sálu ztratila.
Nedokončené projekty Leonardo se poté vrátil k některým dlouho nedokončeným projektům. V roce 1483, na počátku svého prvního milánského pobytu, uzavřel
smlouvu na oltářní obraz pro Bratrstvo neposkvrněného početí. Dílo nebylo nikdy osazeno a stalo se předmětem vleklého právního sporu, který trval třiadvacet let. K jeho urovnání došlo, teprve když se Leonardo vrátil do Milána a namaloval obraz, který známe jako Madonu ve skalách
(1506–1508) a který je vystavený v londýnské National Gallery. Stále však existovala starší verze díla, dnes v Louvru, byť nevíme, kdy přesně ji Leonardo vytvořil. Srovnání obou děl hodně vypovídá o Leonardově uměleckém vývoji. Na starší verzi vidíme více vřelosti a lidství, zatímco malba z let 1506–1508 už předjímá, stejně jako jiná Leonardova pozdní díla, velkolepé a nádherné kompozice vrcholné renesance, k jejímž největším představitelům Leonardo spolu s Michelangelem a Raffaelem bezesporu náleží. Leonardův druhý milánský pobyt je sice významný tím, že umělec dokončil druhou verzi Madony ve skalách i Svatou Annu samotřetí, ale jinak bylo toto období z uměleckého hlediska zklamáním. Za svého následného pobytu v Římě vytvořil již jen záhadný obraz Svatý Jan Křtitel, na němž zpodobnil obvykle asketicky vyhlížejícího
051
△ CHÂTEAU DU CLOS LUCE V posledních třech letech Leonardo žil a pracoval v tomto domě z 15. století, tehdy nazývaném Château du Cloux (zámeček Cloux), nedaleko francouz ského Toursu. Nyní je v něm muzeum věnované jeho životu a dílu.
světce jako přitažlivého, smyslně se usmívajícího mladého muže. Předčasně zestárlý, ale stále aktivní Leonardo nakonec odešel na pozvání francouzského krále Františka I. do Francie, kde s ním jednali jako s kul turní ikonou. Užíval si přepychové ubytování na zámečku Cloux a tam také o dva a půl roku později, v květnu 1519, zemřel – podle Vasariho „v náruči krále“. Pochován byl v kostele svatého Florentina v Amboise. O umělcově soukromém životě je známo velmi málo, ale zůstal svobodný a předpokládá se, že byl homosexuál. Nejužší vztah měl pravděpodobně se dvěma ze svých žáků, Salaiem a milán ským šlechticem Franceskem Melzim, na něž na oba pamatoval ve své poslední vůli. Hlavním dědicem a vykonavatelem jeho závěti byl Melzi a právě jemu Leonardo zanechal všechny své písemnosti, kresby, peníze i osobní věci.
KLÍČOVÉ MOMENTY asi 1475
1481–1482
1496–1498
1499
asi 1500–1501
asi 1503–1508
1503–1506
1506–1508
Na obraze Křest Krista svého mistra Andrey del Verrocchio maluje anděla a projevuje se již jako slibný umělec.
Maluje Klanění tří králů – obraz, který zůstal po jeho odchodu do Milána nedokončen.
Po tři léta maluje Poslední večeři, dílo přese všechny pozdější restau rátorské zásahy stále neobyčejně působivé.
Jeho kolosální hliněný model „velkého koně“ rozstřílejí fran couzští vojáci dřív, než stačí být ulit do bronzu.
Křídou a uhlem kreslí velký karton k obrazu Svatá Anna samotřetí.
Maluje slavný portrét Mony Lisy, který si odveze, až bude natrvalo odjíž dět do Francie.
Vytváří velkou nástěnnou malbu Bitvy u Anghiari, která zůstane nedokončena a za pozdějších přestaveb florentské radnice je zničena.
Dokončuje dru hou verzi Madony ve skalách. Tento obraz se dnes nachází v londýnské Národní galerii.