Z T R AC EN Ý S L I B
vzdorovité netečnosti, už delší dobu ji trápilo, že ani trochu nesplňuje matčino očekávání. Podívala se do zrcadla a bědovala nad vytáhlou postavou, neposlušnými myšími vlasy i sklonem dávat přednost smyšleným postavám před živými lidmi. Ale se zoufalstvím byl konec. Alice se usmála, když Ben uložil další poleno na hranici, která víc a víc připomínala věž. Možná nebyla tak půvabná jako Deborah a určitě ji nečeká nesmrtelnost jako matku vykreslenou v oblíbené dětské knížce, ale co na tom? Byla někým zcela jiným. „Jste rozená vypravěčka, Alice Edevanová,“ řekl jí Ben jednoho pozdního odpoledne na břehu, když chladný proud klopýtal o kameny a holubi se slétali na noc domů. „Nikdy jsem nepoznal nikoho s tak úžasnou představivostí, kdo by měl tak dobré nápady.“ Hovořil laskavě a upřeně na ni hleděl. Alice se spatřila jeho očima a líbilo se jí, co vidí. Za dveřmi proplul matčin hlas, vykládal cosi o květinách, které nejsou v pokojích, a zmizel za rohem. „Ano, drahá matko,“ zamumlala Alice blahosklonně, „nemusíš si hned rvát vlasy.“ Představa, že by matka narušila svůj dokonalý účes, byla vzrušujícím rouháním a Alice se musela kousnout do rtu, aby se nerozesmála. S posledním pohledem na jezero vyklouzla z koupelny, po špičkách přeběhla do svého pokoje a vysvobodila zpod matrace drahocenný sešit. Když po dvou schodech skákala dolů, naštěstí neškobrtla o žádné rozedrané místo na červeném běhounu, který z cest po Středním východě přivezl prapradědeček Horace. Na stolku v hale popadla košík a vylétla ven do zbrusu nového dne.
A nutno poznamenat, že den byl krásný. Alice kráčela po pěšině vydlážděné kameny a tiše si prozpěvovala. Nemohla jinak. Košík už měla téměř plný, a to ještě zdaleka nedošla k loukám, kde rostly nejkrásnější divoké květiny, nečekané protiklady těch ochočených s jejich podezřelou nádherou. Alice celé dopoledne trpělivě vyhlížela svou příležitost, vyhýbala se matce a čekala, až si pan Harris dopřeje polední přestávku, aby zastihla Bena o samotě. Když se s ním setkala naposledy, řekl jí, že pro ni něco má. Zasmála se. Odpověděl svým pousmáním, z něhož se jí podlamovala kolena, 11
Ztraceny_slib.indd 11
29.5.2017 12:34:43