Má to pod kontrolou. Jestli se na ni dívá opovržlivě už teď, jen Bůh ví, jak bude reagovat, až se dozví, co mu chce říct. Už tak dlouho byl nedílnou částí jejího života – jako kamarád, důvěrník a kdysi i milenec –, ale ještě nikdy neměl moc ji zničit. „No, sice tě hrozně rád vidím…“ pronesl pomalu a jeho tón ji nenechával na pochybách, že její přítomnost mu ve skutečnosti působí všechno možné, jen ne radost, „ale za pět minut mám jednání. Co mi vlastně chceš?“ Ještě vůbec nic netušil, ale teď to mělo přijít. Byl čas se ozvat a povědět mu, co by měl slyšet. Ruce jako by najednou měla strašně těžké a roztřesené prsty prozrazovaly, jak je nervózní. Nutkání ke smíchu vystřídal mnohem znepokojivější pocit a ona se pokusila zhluboka nadechnout a zformovat v ústech slova, kvůli nimž se sem trmácela takovou dálku. Jazykem si navlhčila rty. Všimla si, jak jí sjel pohledem na ústa a upřel na ně tmavé oči, a ona si skousla spodní ret. „Richarde,“ začala překvapivě pevným hlasem. To zvládne. Dokáže mu povědět pravdu. A pak odsud vypadne, jak nejrychleji to půjde. Nastoupí zpátky do letadla. A vrátí se domů. Domů k němu. „Richarde, máme spolu dítě.“
6
Jednou_te_najdu.indd 6
5.8.2016 11:27:23