Kronika města Kocourkova ONDŘEJ SEKOR A
K N I Ž N Í K LU B
Text and illustrations © Ondřej Sekora – heir, 1971, 2015 ISBN 978-80-242-5089-2
KDE JE KOCOURKOV A JAK SE TAM JEDE
MĚSTO MOUDROSTI
Je možné, že už vám někdo o Kocourkově leccos pověděl. A možná že i nepěkné věci. Nevěřte tomu! Lidé se rádi posmívají. Já vám však pravím, že nikdy nebylo města chytřejšího než Kocourkov. Ani dnes byste chytřejší město nenašli, i kdybyste jeli třeba celý měsíc vlakem a třeba každý den čtyřikrát přesedali. Nemohli byste chytřejší město najít proto, že nikde na světě nemají a neměli tak chytré starosty a nikde páni městští radní tak rozumně nerozhodovali jako právě v Kocourkově. Však jen kdyby to šlo, jistě by dnes vedly všechny železnice do Kocourkova a lidé by tam jezdili v celých průvodech nakupovat moudrost. Prali by se o ni. Kupovali by ji do kapes, do ručních tašek, do batohu, na bedny, na vagony. A pámbu ví, zda by ji za několik let nevydrancovali do poslední špetky. Ale nebojte se! Nestane se to. Naštěstí se nikdo do Kocourkova vlakem nedostane, protože tam vůbec žádný vlak nejede. Moudří kocourkovští páni si to zakázali.
(7)
POVÍME VÁM, JAK TO BYLO
Chcete slyšet proč? Nuže, to bylo tak… Už tenkrát, za starých časů, hned když se u nejpřednějších měst začaly stavět první železnice na světě, vypravili se nejvybranější inženýři ke Kocourkovu a začali vyměřovat. Do Kocourkova měla vést ta nejkrásnější trať, se stříbrnými pražci a se zlatými kolejemi. Už tam přitáhli lidé s motykami a už se měla práce rozjet na plná kola. Jenže ještě v pravý čas svolal kocourkovský pan starosta velemoudrou městskou radu a páni radní se proti tomu se vší rozhodností postavili. „Kdepak! To nepůjde. My přece máme kolem celého města hradby. V hradbách jsou brány a ty se na každou noc zavírají. Kdopak bude v noci takovému vlaku, když si najednou vzpomene přijet, otevírat bránu a kdo bude zase vždycky bránu za posledním vozem zavírat?“ Vidíte, to bylo docela správné. Ručím vám za to, že by na něco takového v jiných městech, obzvláště tam, kde už žádné hradby nejsou, jistě vůbec nepřišli. Ale ani na tom nebylo dost. Po těchto moudrých slovech povstal ještě pan starosta. „A to jsme si, drazí sousedé, ještě nespočetli, kolik by nám takový vlak nadělal hluku. No ne? Řekněte mi, co se děje, když
(8)
jede Kocourkovem jeden vůz? Vedle vozu jde vozka a práská bičem. No ne? Nyní si představte, drazí sousedé, že by jel přes náměstí vlak, měl by čtyřicet vozů a vedle každého vozu by šel vozka a práskal by bičem! Hrůza! Nic se nebude stavět, žádný vlak sem nepojede a inženýry vyženeme! No ne?“ Tak se rozhodlo a páni inženýři museli odejít. A proto dodneška nenajdete Kocourkov v žádném jízdním řádu.
O VELKÝCH VYMOŽENOSTECH A PROČ JSOU TAM DĚTI KE KONCI TÝDNE HODNÉ
Nesmíte si ovšem myslet, že Kocourkov nějak zůstával za ostatními městy pozadu. Chacha! Nemáte ani tušení, jaký tam byl vždy pokrok. Nám se například ještě ani nezdálo o tlakoměru, který ukazuje, jaké bude počasí, bude-li sucho, déšť, proměnlivo nebo bouře, a v Kocourkově už měli všechno dávno zařízené docela prostě a moudře. Jen si to představte! Na náměstí měli sloup a u toho byl přivázaný býk. Když býk začal sloup lízat, věděli všichni Kocourkovští, že bude pršet. A když se býk drbal hřbetem o sloup, poznali zase, že bude jistě pěkně. A tak to tam mají zařízeno dodnes. Slouží to dokonce mnohem lépe než náš tlakoměr. Vidí se na to bez brejlí a nemusí se do toho ťukat prstem, jako to děláme my. Starosta měl svůj tlakoměr, dokonce ještě pohodlnější, doma na dvoře. Před oknem na bidle visel obyčejný hadr. Když z něho kapala voda, věděl starosta hned, že prší. Když byl hadr suchý,
(9)
věděl, že je pěkně. Když se houpal, poznalo se, že je vítr, a když byl ztuhlý jako střechýl, bylo zřejmé, že mrzne. Dokonce i kalendář si v Kocourkově zavedli už od starodávna. V každé domácnosti visí hned u dveří provaz a na tom se dělá každého rána uzel. Jakmile je uzlů sedm, vědí všichni, že je neděle, nechají vší práce a celý den si lebedí a přejídají se dobrými jídly. Večer se pak všechny uzly rozvážou a v pondělí se začne vázat znovu. Jak vidíte, je to kalendář na věčné časy. Dokonce dovede posloužit i jinak. V Kocourkově se totiž tímto kalendářem také vyplácejí děti, které zlobí. Nedivte se proto, že jsou kocourkovské děti nejhodnější v sobotu a v neděli. A když už se některému capartovi stane, že provede něco v sobotu, kdy je na provaze nejvíce uzlů, prosí tatínka: „Tatínku, prosím tě, vyplať mě až v pondělí!“ V pondělí si pak přivstane a přihlásí se o výprask časně ráno, dokud tatínek na provaze ještě žádný uzel neudělal. Nu, nemám pravdu, když tvrdím, že jsou v Kocourkově jen samí chytráci?
( 10 )
JAK SE TAM TEDY VLASTNĚ JEDE
Ach ano, ještě to vám mám povědět. Abych řekl pravdu, já nevím. Nikdy jsem tam nebyl a tohle všechno jsem o Kocourkově slyšel od svého tatínka a také jemu to vypravoval jeho tatínek. Jistojistě se prý však Kocourkov na každé mapě někde najde a každý z nás se v životě občas do Kocourkova dostane. Ostatně je možné, že tam ani netoužíte. Já vím, vy hlavně čekáte, až se už začne vypravovat o nejznamenitějších událostech tohoto slavného města. Však už začínáme.
( 11 )