KNIŽNÍ KLUB
PfieloÏili Libu‰e a Lubo‰ Trávníãkovi
Copyright © Robert Harris 2013 Translation © Libu‰e a Lubo‰ Trávníãkovi, 2016
ISBN 978-80-242-5129-5
V没nov谩no Gill
AUTOROVA POZNÁMKA
Cílem této knihy je pfievyprávût za pomoci románového postupu skuteãn˘ pfiíbûh Dreyfusovy aféry, patrnû nejvût‰ího politického skandálu a justiãního omylu v dûjinách, kter˘ v devadesát˘ch letech devatenáctého století fascinoval Francii a nakonec cel˘ svût. Stalo se to pouh˘ch pûtadvacet let poté, co Nûmci rozdrtili Francouze ve válce roku 1870 a obsadili území Alsaska a Lotrinska – tento seizmick˘ otfies rovnováhy sil v Evropû se stal pfiedzvûstí první a druhé svûtové války. Ani ta nejménû v˘znamná z postav na následujících stránkách není zcela fiktivní, a témûfi v‰e, co se zde odehrává, se pfiinejmen‰ím v nûjaké formû stalo i ve skuteãném Ïivotû. Pfii pfievádûní historie do románu jsem pfiirozenû musel zjednodu‰ovat, nûkteré postavy zcela vypustit, dramatizovat a vymyslet mnoho osobních detailÛ. Jde zejména o to, Ïe Georges Picquart nikdy nesepsal Ïádn˘ tajn˘ záznam o Dreyfusovû aféfie ani ho neuloÏil do bankovního trezoru v Îenevû s pokyny, Ïe má zÛstat zapeãetûn˘ je‰tû sto let po jeho smrti. Autor románu si to ov‰em mÛÏe vymyslet jinak. Robert Harris Den Bastily 2013
DRAMATIS PERSONAE
RODINA DREYFUSOVA Alfred Dreyfus Lucie Dreyfusová, manÏelka Mathieu Dreyfus, bratr Pierre a Jeanne Dreyfusovi, dûti ARMÁDA generál Auguste Mercier, ministr války, 1893–1895 generál Jean-Baptiste Billot, ministr války, 1896–1898 generál Raoul le Mouton de Boisdeffre, náãelník generálního ‰tábu generál Charles-Arthur Gonse, náãelník druhého odboru (v˘zvûdná sluÏba) generál Georges Gabriel de Pellieux, vojensk˘ velitel departementu Seine plukovník Armand du Paty de Clam plukovník Foucault, vojensk˘ ata‰é v Berlínû major Charles Ferdinand Walsin Esterhazy, 74. pû‰í pluk STATISTICKÉ ODDùLENÍ plukovník Jean Sandherr, náãelník, 1887–1895 plukovník Georges Picquart, náãelník, 1895–1897 major Hubert-Joseph Henry kapitán Jules-Maxmillien Lauth kapitán Junck kapitán Valdant Felix Gribelin, archiváfi Marie Bastianová, agentka
ZNALEC GRAFOLOGIE Alphonse Bertillon SÛRETÉ (KRIMINÁLNÍ POLICIE) François Guénée Jean-Alfred Desvernine Louis Tomps PRÁVNÍCI Louis Leblois, PicquartÛv pfiítel a advokát Fernand Labori, advokát Zoly, Picquarta a Alfreda Dreyfuse Edgar Demange, advokát Alfreda Dreyfuse Paul Bertulus, vy‰etfiující soudce OKRUH LIDÍ KOLEM PICQUARTA Pauline Monnierová Blanche de Commingesová a její rodina Louis a Martha Lebloisovi, pfiátelé z Alsaska Edmond a Jeanne Gastovi, bratranec a sestfienice Anna a Jules Gayovi, sestra a ‰vagr Germain Ducasse, pfiítel a chránûnec major Albert Curé, star˘ druh ve zbrani DIPLOMATÉ plukovník Maximilian von Schwartzkoppen, nûmeck˘ vojensk˘ ata‰é major Alessandro Panizzardi, italsk˘ vojensk˘ ata‰é „DREYFUSARDI“ Émile Zola, spisovatel Georges Clemenceau, politik a Ïurnalista Albert Clemenceau, právník Auguste Scheurer-Kestner, místopfiedseda francouzského Senátu Jean Jaurès, vÛdce francouzsk˘ch socialistÛ Joseph Reinach, politik a spisovatel Arthur Ranc, politik Bernard Lazare, spisovatel
âÁ S T P RV N Í
(1)
„
Major Picquart k ministrovi války…“
StráÏ na rue Saint-Dominique vystupuje z budky, otevírá bránu a já probíhám vífiícími snûhov˘mi vloãkami pfies vûtrn˘ dvÛr do teplého vestibulu paláce de Brienne, kde se zvedá elegantní mlad˘ dÛstojník Republikánské gardy a salutuje. Opakuji je‰tû naléhavûji: „Major Picquart k ministrovi války…!“ ·lapeme stejn˘m krokem, kapitán pfiede mnou, po ãerném a bílém mramoru ministrovy oficiální rezidence, nahoru po toãit˘ch schodech, kolem stfiíbrn˘ch rytífisk˘ch brnûní z dob Ludvíka XIV., Krále Slunce, kolem toho pfií‰erného klasicistního k˘ãe, Davidova obrazu Napoleon pfiechází Alpy prÛsmykem sv. Bernarda, aÏ dorazíme do prvního patra. Tam se zastavujeme u okna s v˘hledem do zahrady a kapitán odchází ohlásit mÛj pfiíchod. Mû ponechává na chvilku o samotû a já mohu pozorovat cosi vzácného a krásného: zahradu uprostfied mûsta zti‰enou snûhem za zimního rána. Dokonce i Ïlutá elektrická svûtla budovy ministerstva války problikávající prÛsvitn˘m závojem stromÛ pÛsobí magicky. „Generál Mercier vás oãekává, majore.“ Ministrova pracovna je obrovská, zdobnû obloÏená svûtle zelenomodr˘m dfievem a roz‰ífiená o dvojit˘ balkon vystupující nad zbûlen˘ trávník. Dva postar‰í muÏi v ãern˘ch uniformách, nejvy‰‰í pracovníci ministerstva války, stojí u sálajícího krbu a ohfiívají si zadní ãást nohou. Jeden je generál Raoul le Mouton de Boisdeffre, náãelník generálního ‰tábu, znalec v‰eho ruského a architekt na‰eho vzkvétajícího spojenectví s nov˘m carem, kter˘ strávil tolik ãasu u císafiského dvora, Ïe zaãal vypadat jako ‰kroben˘ rusk˘ hrabû. 13
ROBERT HARRIS
Druh˘, o málo star‰í ‰edesátník, je jeho nadfiízen˘: sám ministr války generál Auguste Mercier. Pochoduji do stfiedu koberce a salutuji. Mercier má obliãej podivnû vrásãit˘ a nehybn˘ jako koÏenou masku. Obãas mívám zvlá‰tní klamnou pfiedstavu, Ïe mû tûmi úzk˘mi oãními ‰tûrbinami pozoruje jin˘ muÏ. „TakÏe to netrvalo dlouho, majore Picquarte,“ proná‰í tich˘m hlasem. „Kdy to skonãilo?“ „Pfied pÛlhodinou, generále.“ „Je tedy skuteãnû po v‰em?“ Pfiik˘vnu. „Je po v‰em.“ A tak to zaãíná. „Pojìte se posadit ke krbu,“ vybízí mû ministr. Mluví velmi ti‰e, jako vÏdy. Ukazuje na pozlacenou Ïidli. „Pfiitáhnûte si ji. OdloÏte si kabát. Povûzte nám v‰echno, co se stalo.“ Nachystan˘ poslouchat usedá na kraj Ïidle: tûlo naklonûné dopfiedu, ruce sepjaté, pfiedloktí spoãívající na kolenou. Protokol mu zabránil zúãastnit se ranní podívané osobnû. Je v postavení impresária, kter˘ prome‰kal vlastní pfiedstavení. TouÏí po podrobnostech: vhledy, postfiehy, kolorit. „Pfiedev‰ím, jaká byla nálada v ulicích?“ „¤ekl bych, Ïe nálada byla… plná oãekávání.“ Popisuji, jak jsem za tmy pfied svítáním vy‰el z bytu a vydal se k École Militaire a jak ulice, pfiinejmen‰ím zpoãátku, byly neobyãejnû tiché na to, Ïe je sobota. „Îidovsk˘ ‰abat,“ skáãe mi do fieãi Mercier s lehk˘m – a také mrazivû chladn˘m – úsmûvem. Ve skuteãnosti – tfiebaÏe se o tom nezmiÀuji –, kdyÏ jsem v ‰eru procházel po rue Boissière a avenue Trocadéro, zaãal jsem pfiem˘‰let, jestli ministrovo velké pfiedstavení neskonãí fiaskem. JenÏe pak jsem dorazil k pont de l’Alma a spatfiil, jak se po mostû pfies tmavé vody Seiny valí temn˘ dav, a v tu chvíli jsem si uvûdomil, co Mercier musel vûdût celou dobu: Ïe lidské nutkání pozorovat poníÏení druhého bude vÏdy dostateãnou ochranou i proti nejlezavûj‰í zimû. Pfiipojil jsem se k té spoustû lidí proudících na jih pfies fieku a po avenue Bosquet – bylo jich tolik, Ïe se rozlévali z dfievûn˘ch chodníkÛ do ulice. Pfiipadali mi jako dav na dostihovém závodi‰ti – vládl tam tent˘Ï pocit spoleãného oãekávání, spoleãné honby za potû14
DÒSTOJNÍK A ·PEH
‰ením, které nezná rozdíly ve spoleãenském postavení. Kameloti se mezi nimi proplétali sem tam a prodávali ranní vydání novin. Z opékacích ro‰tÛ u vozovky stoupala vÛnû peãen˘ch ka‰tanÛ. Na konci avenue jsem odboãil a pfie‰el k École Militaire, kde jsem je‰tû pfied rokem slouÏil jako profesor topografie. Dav kolem mû dál proudil k oficiálnímu shromaÏdi‰ti na place de Fontenoy. Zaãínalo svítat. École se otfiásala zvuky bubnÛ a polnic, kopyt a nadávek, vykfiikovan˘ch rozkazÛ a dusotu bot. KaÏd˘ z devíti plukÛ pûchoty ubytovan˘ch v PafiíÏi dostal rozkaz vyslat dvû roty, aby se staly svûdky ceremoniálu, jednu sloÏenou ze zku‰en˘ch vojákÛ, druhou z nov˘ch rekrutÛ, jejichÏ morálním zásadám, jak Mercier pociÈoval, by tento pfiíklad mohl b˘t k uÏitku. KdyÏ jsem pro‰el pasáÏemi a vynofiil se na cour Morland, byly tu na umrzlém blátû shromáÏdûné uÏ tisíce lidí. Nikdy jsem se nezúãastnil vefiejné popravy, nikdy jsem nezakusil onu zvlá‰tní atmosféru, ale pfiedstavuji si, Ïe to musí pÛsobit podobnû, jako tomu bylo toho rána v École. Rozlehlost cour Morland poskytovala náleÏitou scénu pro velkolepou podívanou. V dálce za zábradlím a za kordonem ãetníkÛ v ãern˘ch uniformách se na pÛlkruhu place de Fontenoy hemÏilo ‰umící mofie rÛÏov˘ch obliãejÛ. Lidé zaplnili kaÏdiãk˘ centimetr prostoru: stáli na laviãkách a na stfiechách koãárÛ a omnibusÛ, sedûli ve vûtvích stromÛ a jednomu muÏi se dokonce podafiilo vylézt aÏ na vrcholek památníku války z roku 1870. Mercier to v‰echno hltá a ptá se mû: „Tak kolik tam bylo pfiítomn˘ch, podle va‰eho odhadu?“ „Policejní prefektura mû ujistila, Ïe dvacet tisíc.“ „Skuteãnû?“ Ministr nevypadá tak ohromenû, jak jsem oãekával. „Víte, Ïe jsem to chtûl pÛvodnû uspofiádat v Longchamps? Závodi‰tû má kapacitu padesát tisíc.“ „A podle v‰eho byste ho urãitû zaplnil, pane ministfie,“ vlichocuje se Boisdeffre. „Ov‰emÏe bychom ho zaplnili! JenÏe ministr vnitra tvrdil, Ïe by tam mohly vypuknout nepokoje. Já ale fiíkám: ãím vût‰í dav, tím silnûj‰í pouãení.“ Dvacet tisíc mi pfiesto pfiipadá více neÏ dost. Z davu vycházel hluk sice tlumen˘, ale hroziv˘ jako d˘chání nûjakého mohutného 15
ROBERT HARRIS
zvífiete, které je doãasnû v klidu, ale vmÏiku se mÛÏe stát nebezpeãn˘m. Tûsnû pfied osmou se objevila jezdecká eskorta, a jak klusala podél ãela davu, to mohutné zvífie se náhle pohnulo, protoÏe mezi jezdci bylo moÏné zahlédnout ãern˘ vûzeÀsk˘ vÛz taÏen˘ ãtyfimi koni. Zvedla se vlna posmû‰kÛ a pfielila se pfies vÛz. Doprovod zpomalil, otevfiela se brána a vÛz se sv˘mi stráÏci vkodrcal po koãiãích hlavách do École. Zatímco jsem sledoval, jak v‰ichni mizí ve vnitfiním dvofie, oslovil mû jak˘si muÏ stojící poblíÏ. „V‰imnûte si, majore Picquarte: ¤ímani pfiedhazovali lvÛm kfiesÈany; my jim pfiedhazujeme Îidy. Tomu fiíkám pokrok.“ Byl zachumlan˘ v tûÏkém vojenském kabátû s vyhrnut˘m límcem, kolem krku mûl uvázanou ‰edou ‰álu a do ãela hluboko naraÏenou ãepici. Poznal jsem ho nejdfiív podle hlasu a pak i podle toho, jak se mu neovladatelnû tfiáslo tûlo. Zasalutoval jsem. „Plukovníku Sandherre.“ „Kde budete stát pfii té podívané?“ zeptal se Sandherr. „O tom jsem nepfiem˘‰lel.“ „Zvu vás, pojìte si stoupnout ke mnû a m˘m muÏÛm.“ „Bylo by mi ctí. Nejdfiív ale musím zkontrolovat, Ïe v‰echno probíhá v souladu s ministrov˘mi pokyny.“ „AÏ splníte své povinnosti, budeme tamhle.“ Tfiesoucí se rukou ukázal pfies cour Morland. „Budete mít dobr˘ v˘hled.“ Mé povinnosti! Pfii pohledu zpût pfiem˘‰lím, jestli to nemyslel sarkasticky. Odebral jsem se k posádkové kanceláfii, kde mûl vûznû na starosti kapitán Lebrun-Renault z Republikánské gardy. VÛbec jsem netouÏil odsouzence znovu spatfiit. Pfied pouh˘mi dvûma roky b˘val m˘m studentem právû v této budovû. Teì jsem mu nemûl co fiíct, nemûl jsem s ním Ïádn˘ soucit, litoval jsem, Ïe se vÛbec narodil, a pfiál jsem si, aby zmizel – z PafiíÏe, z Francie, z Evropy. PoÏádal jsem jednoho kavaleristu, aby mi pfiivedl Lebrun-Renaulta. Vyklubal se z nûj velk˘ mladík se zarudl˘m koÀsk˘m obliãejem; pfiipadal mi jako policajt. Vy‰el ven a hlásil: „Zrádce je nervózní, ale chová se klidnû. Nepoãítám, Ïe bude nûjak vyvádût. Nitû na jeho obleãení jsou uvolnûné a ‰avle nafiíznutá, aby se snadno zlomila. Nic se neponechalo náhodû. Kdyby se pokusil promluvit, generál Darras dá signál a kapela hned spustí, takÏe ho pfiehlu‰í.“ 16
DÒSTOJNÍK A ·PEH
„Jaká hudba se asi hraje, kdyÏ má nûkoho pfiehlu‰it?“ pfiemítá Mercier. „Nûjak˘ námofinick˘ popûvek, pane ministfie?“ nadhodí Boisdeffre. „To je dobré,“ pfiisvûdãuje rozváÏnû Mercier. Neusmívá se v‰ak; usmívá se jen zfiídka. Obrací se znovu na mû. „Sledoval jste tedy prÛbûh se Sandherrem a jeho muÏi. Co o nich soudíte?“ Nejsem si jist˘, jak odpovûdût – Sandherr je koneckoncÛ plukovník. „Oddaná skupina patriotÛ, ktefií dûlají neocenitelnou práci. Uznání se jim pfiitom dostává jen málo, nebo vÛbec Ïádné.“ Je to dobrá odpovûì. Tak dobrá, Ïe mi moÏná ovlivnila cel˘ Ïivot – a s ním i pfiíbûh, kter˘ se vám chystám vyprávût. KaÏdopádnû Mercier, nebo muÏ, kter˘ se za jeho maskou ukr˘vá, se na mû pátravû zahledí, jako by si ovûfioval, jestli svá slova míním váÏnû, a pak souhlasnû pfiikyvuje. „V tom máte pravdu, Picquarte, Francie jim hodnû dluÏí.“ V‰ech tûchto ‰est vzorn˘ch muÏÛ se tam toho rána dostavilo, aby se stali svûdky vyvrcholení své práce; eufemisticky se naz˘vali „statistické oddûlení“ generálního ‰tábu. Vyhledal jsem je, hned jak jsem skonãil rozhovor s Lebrun-Renaultem. Stáli ponûkud oddûlenû od v‰ech ostatních v jihozápadním koutû pfiehlídkového prostranství, v závûtfií za jednou z nízk˘ch vedlej‰ích budov. Sandherr mûl ruce v kapsách a sklopenou hlavu a zdálo se, Ïe je kdesi daleko odtud. „Pamatujete si,“ pfieru‰uje mû ministr války a otáãí se k Boisdeffreovi, „Ïe o Jeanu Sandherrovi se mluvilo jako o ‚nejpohlednûj‰ím muÏi ve francouzské armádû‘?“ „To si pamatuji, pane ministfie,“ pfiisvûdãuje náãelník generálního ‰tábu. „Teì je to tûÏko k uvûfiení. Chudák.“ Po jednom Sandherrovû boku stál jeho zástupce, zavalit˘ alkoholik s tváfií cihlové barvy; pravidelnû si pfiih˘bal z kovové placatky. Po druhém boku byl jedin˘ ãlen jeho skupiny, kterého jsem od vidûní znal – mohutn˘ Joseph Henry: poplácal mû po rameni a zahfimûl, Ïe doufá, Ïe se o nûm zmíním ve svém hlá‰ení ministrovi. Dva niωí dÛstojníci z oddûlení, oba kapitáni, pÛsobili ve srovnání s ním bezbarvû. Byl tu je‰tû jeden civilní zamûstnanec, úfiedník kost a kÛÏe, kter˘ vypadal, jako by se jen zfiídka dostal na ãerstv˘ 17
ROBERT HARRIS
vzduch; pfied oãima drÏel divadelní kukátko. V‰ichni se posunuli, aby mi udûlali místo, a alkoholik mi nabídl lok mizerného koÀaku. Vzápûtí se k nám pfiipojila dvojice dal‰ích cizích lidí: elegantní úfiedník z ministerstva zahraniãí a onen znepokojiv˘ trouba, plukovník du Paty de Clam z generálního ‰tábu; jeho monokl se v ranním svûtle mihl jako prázdn˘ oãní dÛlek. Touto dobou se uÏ ãas nachyloval a pod zlovûstnû bledou oblohou bylo cítit napûtí. Na plo‰e stály nastoupeny témûfi ãtyfii tisíce vojákÛ, pfiesto se odtamtud neozval ani hlásek. I dav se uti‰il. Jedin˘ pohyb bylo moÏné zaznamenat na okrajích cour Morland, kde stále je‰tû uvádûli pár pozvan˘ch hostÛ na jejich místa: kajícnû spûchali jako pozdnû pfiíchozí na pohfieb. Nûktefií diváci nejblíÏe zábradlí poznali drobnou ‰tíhlou Ïenu s bíl˘m koÏe‰inov˘m kloboukem, rukávníkem a modr˘m de‰tníkem s kan˘ry, kterou doprovázel vysok˘ poruãík jezdectva, a nad blátem se vznesl lehk˘ potlesk umocnûn˘ v˘kfiiky „hurá“ a „bravo“. Sandherr na ni zamÏoural. „Kdo to kãertu je?“ zamruãel. Jeden z kapitánÛ si vzal od úfiedníka kukátko a zamífiil ho na dámu v koÏe‰inû, která nyní k˘vala davu a na v˘raz podûkování pÛvabnû toãila de‰tníkem. „AÈ se propadnu, jestli to není BoÏská Sarah!“ Lehce si poopravil nastavení kukátka. „A ten, co ji má na starost, je Rochebouet od osmadvacátého, klikafi jeden!“ Mercier lehce zvedá bradu a hladí si bíl˘ knír. Sarah Bernhardtová se objevuje v jeho pfiedstavení! Takové vûci chce ode mû sly‰et: nádech umûní, spoleãenské klípky. Pfiesto pfiedstírá, Ïe je nespokojen˘. „Neumím si pfiedstavit, kdo mohl pozvat hereãku…“ Deset minut pfied devátou vjel po dláÏdûné cestû do stfiedu plochy velitel pfiehlídky generál Darras. KdyÏ pfiitáhl otûÏe, jeho klisna frkala a házela hlavou; otoãila se kolem dokola s oãima upfien˘ma na obrovsk˘ dav, pak jednou tvrdû hrábla do zemû a zÛstala stát. V devût zaãaly odbíjet hodiny a zaznûl povel: „Roty, pozor!“ Boty ãtyfi tisíc muÏÛ cvakly o sebe. V tutéÏ chvíli se v opaãném koutû pfiehlídkové plochy objevila skupina pûti postav smûfiujících ke generálovi. KdyÏ se skupina pfiiblíÏila, ukázalo se, Ïe drobné nejasné postavy patfií ãtyfiem stfielcÛm tvofiícím odsouzencovu eskortu. Pfiicházeli pevn˘m krokem s tak dokonal˘m rytmem, Ïe pfii kaÏdém 18
DÒSTOJNÍK A ·PEH
pátém kroku dopadla pravá noha na zem pfiesnû s odbíjením hodin; vûzeÀ jen jednou klop˘tl, ale ihned krok srovnal. KdyÏ doznûla ozvûna posledního odbíjení, muÏi se zastavili a zasalutovali. Stfielci provedli obrat ãelem vzad, odpochodovali a zanechali odsouzence pfied generálem samotného. Zavífiily bubny. Zaznûla polnice. Pfiedstoupil jak˘si úfiedník a pozdvihl vysoko pfied obliãej list papíru jako herold v divadelní hfie. Vefiejné oznámení se v ledovém vzduchu tfiepotalo, ale na to, jak byl muÏ mal˘, znûl jeho hlas pfiekvapivû silnû. „Jménem francouzského lidu,“ zaãal odfiíkávat, „první stál˘ vojensk˘ soud pafiíÏské posádky po jednání s vylouãením vefiejnosti vynesl na vefiejném zasedání následující rozsudek. âlenÛm soudu byla poloÏena tato jediná otázka: Je kapitán 14. dûlostfieleckého pluku a stáÏista generálního ‰tábu armády Alfred Dreyfus vinen tím, Ïe v roce 1894 pfiedal zahraniãní mocnosti nebo jejím agentÛm v PafiíÏi jisté mnoÏství tajn˘ch ãi dÛvûrn˘ch dokumentÛ t˘kajících se národní obrany? Soud prohlásil jednomyslnû: ‚Ano, obÏalovan˘ je vinen.‘ Soud jednomyslnû odsuzuje Alfreda Dreyfuse k doÏivotnímu vûzení a deportaci, vyhla‰uje jeho vylouãení z fiad pfiíslu‰níkÛ armády a nafiizuje, aby se jeho vojenská degradace uskuteãnila pfied první vojenskou pfiehlídkou pafiíÏské posádky.“ Úfiedník odstoupil. Generál Darras se zvedl ve tfimenech a tasil ‰avli. Odsouzenec musel natáhnout krk, aby na nûj nahoru vidûl. Cvikr mu sebrali, mûl br˘le bez obrouãky. „Alfrede Dreyfusi, nezaslouÏíte si nosit zbraÀ. Jménem francouzského lidu vás degradujeme!“ „A v tuto chvíli,“ povídám Mercierovi, „vûzeÀ poprvé promluvil.“ Mercier sebou pfiekvapenû trhne. „On promluvil?“ „Ano.“ Z kapsy kalhot vytahuji zápisník. „Zvedl obû paÏe nad hlavu a vykfiikl…“ A tady se dívám do zápiskÛ, abych mûl jistotu, Ïe cituji pfiesnû: „‚Vojáci, oni degradují nevinného muÏe… Vojáci, oni berou ãest nevinnému muÏi… AÈ Ïije Francie… AÈ Ïije armáda…‘“ âtu to obyãejn˘m hlasem bez emocí, coÏ se patfií, protoÏe tak to také odsouzenec proná‰el. S jedin˘m rozdílem, totiÏ Ïe Dreyfus jako mylhúzsk˘ Îid okofienil slova lehk˘m nûmeck˘m pfiízvukem. Ministr se mraãí. „Jak se to mohlo dopustit? VÏdyÈ jste fiíkal, Ïe se chystali zahrát nûjak˘ pochod, kdyby vûzeÀ proná‰el fieã?“ 19
ROBERT HARRIS
„Generál Darras byl toho názoru, Ïe pár v˘kfiikÛ nepfiedstavuje Ïádnou fieã a Ïe hudba by naru‰ila váÏnost celé události.“ „A byly nûjaké reakce davu?“ „Byly.“ Znovu se dívám do sv˘ch poznámek. „Zaãali skandovat: ‚Smrt…, smrt…, smrt…‘“ KdyÏ zaãalo skandování, pohlédli jsme k zábradlí. „Musejí sebou hodit, jinak se jim to vymkne z ruky,“ zachmufiil se Sandherr. PÛjãil jsem si divadelní kukátko, zvedl ho k oãím, zaostfiil jsem a spatfiil obrovského muÏe, vrchního serÏanta Republikánské gardy, jak pokládá ruce na Dreyfuse. Nûkoliker˘m siln˘m ‰kubnutím serval Dreyfusovi z ramen v˘loÏky, pak utrhal v‰echny knoflíky ze saka stejnokroje a zlaté ‰ÀÛrky z rukávÛ, poklekl a strhl mu z kalhot ãervené pásy. Zaostfiil jsem na DreyfusÛv obliãej. Mûl prázdn˘ v˘raz. Zatímco jím serÏant sm˘kal sem tam, Dreyfus zíral pfied sebe; poddával se tomuto potupnému zacházení, jako by to asi dûlalo dítû, kterému upravuje obleãení podráÏdûn˘ dospûl˘. Nakonec serÏant vytáhl z pochvy Dreyfusovu ‰avli, opfiel ji ‰piãkou do bláta a dupnutím boty ocel pfierazil. Obû pÛlky pohodil na hromádku strhan˘ch kouskÛ tkanin a knoflíkÛ u Dreyfusov˘ch nohou, udûlal dva rázné kroky zpátky, otoãil hlavu ke generálovi a zasalutoval; Dreyfus civûl dolÛ na servané symboly své cti. „No tak, Picquarte,“ ozval se netrpûlivû Sandherr. „Vy máte kukátko. Povûzte nám, jak ten chlap vypadá.“ „Vypadá,“ odpovûdûl jsem a vrátil jsem pfiitom kukátko úfiedníkovi, „jako Ïidovsk˘ krejãík, kter˘ poãítá, kolik stojí v‰echny tyhle zlaté pr˘mky, co pfiijdou nazmar. Kdyby mûl kolem krku krejãovsk˘ metr, mohl by stát v nûjaké krejãovnû v rue Auber.“ „To je dobfie,“ pochvaloval si Sandherr. „To se mi líbí.“ „Moc dobfie,“ oz˘vá se jako ozvûna Mercier a zavírá oãi. „DokáÏu si ho pfiesnû pfiedstavit.“ „AÈ Ïije Francie!“ zvolal znovu Dreyfus. „Pfiísahám, Ïe jsem nevinn˘!“ Pak zapoãal svÛj dlouh˘ pochod s eskortou kolem v‰ech ãtyfi stran cour Morland; procházel v potrhané uniformû pfied kaÏdou jednotkou, aby si vojáci navÏdy zapamatovali, jak armáda jedná se zrádci. Co chvíli zvolal „Jsem nevinn˘!“, coÏ u pfiihlíÏejícího davu vyvolalo posmû‰ky a v˘kfiiky „Jidá‰!“ a „Îidovsk˘ zrádce!“ Zdálo 20
DÒSTOJNÍK A ·PEH
se, Ïe se to celé nekoneãnû vleãe, aãkoli podle m˘ch hodinek to netrvalo déle neÏ sedm minut. „Nechápu, jak se ten ãlovûk mÛÏe nechat vystavit takovému poníÏení, a pfiitom stále trvat na tom, Ïe je nevinn˘,“ poznamenal muÏ z ministerstva zahraniãí, kter˘ byl právû na fiadû s kukátkem, kdyÏ se zaãal Dreyfus pfiibliÏovat k místu, kde jsme stáli. „Pfiece kdyby byl skuteãnû nevinn˘, tak by se vzpíral a nenechal by se tak krotce vést kolem dokola. Nebo to je nûjak˘ rys Ïidovské povahy, co myslíte?“ „Ov‰emÏe je to Ïidovsk˘ povahov˘ rys!“ odpovûdûl mu ostfie Sandherr. „Tahle rasa vÛbec neví, co je to vlastenectví nebo ãest ãi hrdost. Celá staletí nedûlají nic jiného, neÏ Ïe zrazují lidi, mezi kter˘mi Ïijou, poãínaje JeÏí‰em Kristem.“ KdyÏ Dreyfus procházel kolem nás, Sandherr se otoãil zády, aby demonstroval své opovrÏení. Já jsem v‰ak od odsouzeného nemohl odtrhnout oãi. AÈ uÏ za to mohly poslední tfii mûsíce ve vûzení nebo lezavá zima toho rána, DreyfusÛv obliãej byl ‰edobíl˘ a opuchl˘: vypadal jako larva. âerné sako uniformy se bez knoflíkÛ volnû plandalo a odhalovalo bílou ko‰ili. ¤ídké vlasy mu trãely v chomáãích; cosi se v nich lesklo. KdyÏ procházel se stráÏemi kolem, nezastavil se. Letmo k nám pohlédl a krátce zachytil mé oãi; vidûl jsem mu pfiímo do du‰e, zahlédl jsem zvífiecí strach, zoufal˘ du‰evní boj, aby se nezhroutil. Sledoval jsem, jak prochází kolem, a poznal jsem, Ïe to lesklé v jeho vlasech jsou sliny. Musel si lámat hlavu, jakou úlohu jsem v jeho zniãení sehrál já. Zb˘vala poslední ãást jeho kalvárie – jsem si jist˘, Ïe pro nûj ta nejhor‰í: kdyÏ musel projít podél zábradlí pfied davem. StráÏníci se navzájem zaklesli za lokty, aby udrÏeli vefiejnost v odstupu. KdyÏ v‰ak diváci zahlédli, jak se vûzeÀ blíÏí, vyvalili se dopfiedu. Policejní kordon se prohnul, napjal a pak se roztrhl; uvolnila se záplava protestujících, ktefií se vylili z chodníku podél celého zábradlí. Dreyfus se zarazil, otoãil se a pohlédl na nû; pak zvedl paÏe a nûco pronesl. Ov‰em stál ke mnû zády a já jsem nesly‰el jeho slova, ale jen v˘kfiiky „Jidቓ, „Zrádce“ a „Smrt Îidovi“, které mu lidé metali do tváfie jako odpovûì. Eskorta ho nakonec odtáhla a nasmûrovala k vûzeÀskému povozu, kter˘ ãekal i s jezdci v sedle pfiímo pfied odsouzencem. Ruce mu 21
ROBERT HARRIS
teì spoutali za zády. Vylezl do povozu; dvefie byly zavfieny a uzamãeny, ozvalo se prásknutí biãem a vÛz s trhnutím vyrazil vpfied, ven z brány a na place de Fontenoy. OkamÏik jsem byl na pochybách, zda uniknou davu lidí, ktefií se s nataÏen˘ma rukama sápali k povozu, aby udefiili do jeho bokÛ. Jezdci na koních je v‰ak odehnali ploch˘mi ‰avlemi. Znovu jsem zaslechl prásknout biã. Vozka kfiiknutím pobídl spfieÏení. Jakmile se povoz vyprostil z davu, zrychlil, odboãil vlevo a zmizel z dohledu. OkamÏik poté zaznûl povel k zahájení pfiehlídkového pochodu. Zdálo se, Ïe dupot bot otfiásá zemí. Ozvaly se polnice, údery do bubnÛ udaly rytmus. Sotva kapela spustila vojensk˘ pochod „Sambre-et-Meuse“, zaãalo snûÏit. Pocítil jsem velkou úlevu. Urãitû jsme ji pocítili v‰ichni. Spontánnû jsme se k sobû otoãili a potfiásli si navzájem rukou. Bylo to, jako kdyÏ zdravé tûlo ze sebe vypudí nûco zkaÏeného a nakaÏlivého, takÏe Ïivot mÛÏe znovu zaãít. Konãím své hlá‰ení. Ministrova pracovna utichá, je sly‰et jen praskání ohnû v krbu. „Jedinû je ‰koda,“ pronese nakonec Mercier, „Ïe ten zrádce zÛstane naÏivu. ¤íkám to spí‰ kvÛli nûmu neÏ kvÛli komukoli jinému. Jak˘ Ïivot ho teì ãeká? Bylo by laskavûj‰í s ním skoncovat. Proto jsem chtûl, aby poslanecká snûmovna obnovila trest smrti za velezradu.“ Boisdeffre podlézavû pfiikyvuje. „Dûlal jste, co jste mohl, pane ministfie.“ Mercier se zvedá se zapraskáním v kolenou. Pfiechází k velkému glóbusu na stojanu u psacího stolu a rukou mi dává pokyn, abych k nûmu pfiistoupil. Nasazuje si br˘le a mÏourá dolÛ na Zem jako nûjaké krátkozraké boÏstvo. „Potfiebuju ho dát nûkam, kde nebude moct s nik˘m mluvit. Nechci, aby pa‰oval ven dal‰í velezrádné vzkazy. A co je stejnû dÛleÏité, nechci, aby kdokoli komunikoval s ním.“ Ministr pokládá pfiekvapivû útlou ruku na severní polokouli a jemnû otáãí svûtem. Pod rukou mu proklouzne Atlantik a glóbus se zastaví. Ministr ukazuje na jakési místo na pobfieÏí JiÏní Ameriky, sedm tisíc kilometrÛ od PafiíÏe; hledí na mû a pozvednut˘m oboãím mû vyz˘vá, abych hádal. 22
DÒSTOJNÍK A ·PEH
„Trestanecká kolonie v Cayenne?“ nadhodím. „Jste blízko, ale tohle je je‰tû bezpeãnûj‰í.“ Naklání se a poklepává na glóbus. „ëáblÛv ostrov: patnáct kilometrÛ od pobfieÏí. Mofie kolem je zamofiené Ïraloky. KvÛli obrovsk˘m vlnám a siln˘m proudÛm tam mají i ãluny potíÏe s pfiistáním.“ „Myslel jsem, Ïe se to tam uÏ pfied lety zavfielo.“ „Máte pravdu. Posledními obyvateli byli trestanci postiÏení leprou. Budu potfiebovat souhlas snûmovny, ale tentokrát ho dostanu. Ostrov se znovu otevfie pro Dreyfuse. Co tomu fiíkáte?“ Mou první reakcí je pfiekvapení. Mercier má za manÏelku Angliãanku a je povaÏován za republikána a volnomy‰lenkáfie, napfiíklad odmítá chodit na m‰i – coÏ jsou vlastnosti, které obdivuji. A pfiesto, navzdory tomu v‰emu, na nûm lpí cosi pfiipomínajícího jezuitského fanatika. ëáblÛv ostrov? pfiemítám. Jsme snad pfiece na prahu dvacátého století, nikoli osmnáctého… „Tak co?“ opakuje. „Co tomu fiíkáte?“ „Není to kapánek…“ Opatrnû hledám vhodné slovo. „Dumas?“ „Dumas? Co máte na mysli, Dumas?“ „Jen Ïe to zní jako trest z historického románu. Cítím tu ozvûnu MuÏe se Ïeleznou maskou. Nevejde Dreyfus ve známost jako ‚MuÏ na ëáblovû ostrovû‘? Udûlá to z nûj nejproslulej‰ího vûznû na svûtû…“ „Pfiesnû tak!“ zvolá Mercier a plácne se do stehna ve vzácném projevu emocí. „Pfiesnû tohle se mi na tom líbí. Národ to zaujme.“ Skláním se pfied jeho politick˘m úsudkem. ZároveÀ pfiem˘‰lím, co s tím má národ spoleãného. Vodítko mi nabídne, teprve kdyÏ si beru kabát. „Dnes mû asi vidíte v téhle kanceláfii naposledy.“ „To je mi líto, generále.“ „Jistû chápete, Ïe se o politiku moc nezajímám – jsem profesionální voják, ne politik. JenÏe jsem vyrozumûl, Ïe mezi parlamentními stranami je velká nespokojenost a vláda se moÏná udrÏí uÏ jen pár t˘dnÛ. MoÏná pfiijde i nov˘ prezident.“ Pokrãí rameny. „KaÏdopádnû, uÏ je to tak. My vojáci slouÏíme tam, kde se nám pfiikáÏe.“ Potfiese mi rukou. „Va‰e schopnosti, které jste prokázal pfii této zpropadené záleÏitosti, majore Picquarte, na mû silnû zapÛsobily. Nebudou zapomenuty, Ïe, náãelníku?“ 23
ROBERT HARRIS
„Ne, pane ministfie.“ Boisdeffre se také zvedá a potfiásá mi rukou. „Dûkuju vám, Picquarte. Bylo to velice názorné. Úplnû jako by u toho ãlovûk byl. Mimochodem, jak pokraãujete s ru‰tinou?“ „Pochybuju, Ïe budu nûkdy schopn˘ tím jazykem mluvit, generále, ale uÏ mÛÏu ãíst Tolstého – samozfiejmû se slovníkem.“ „Skvûlé. Mezi Francií a Ruskem se dûjí velké vûci. Pro perspektivního mladého dÛstojníka bude dobrá znalost ru‰tiny uÏiteãná.“ Pfiíjemnû potû‰en v‰emi tûmito lichotkami stojím uÏ u dvefií a chystám se je otevfiít, kdyÏ se Mercier náhle zeptá: „Povûzte mi, moje jméno vÛbec nepadlo?“ „PromiÀte?“ Nejsem si jist˘, co má na mysli. „Nepadlo v jakém smyslu?“ „V prÛbûhu toho dopoledního ceremoniálu.“ „Myslím, Ïe ne…“ „Na tom vÛbec nesejde.“ Mercier uãiní lhostejné gesto. „Jen jsem chtûl vûdût, jestli ten dav nûjak neprotestoval…“ „Ne, nic takového jsem nevidûl.“ „Dobrá. Ani jsem nic takového nepfiedpokládal.“ Zlehka za sebou zavírám dvefie. Vycházím opût do vûtrného kaÀonu rue Saint-Dominique, tisknu si ãepici k hlavû a pfiecházím tûch sto metrÛ k sousednímu ministerstvu války. Nikde nikdo. Moji druzi dÛstojníci mají o sobotách zfiejmû na práci lep‰í vûci neÏ starat se o byrokratick˘ aparát francouzské armády. Mají rozum! Sepí‰u své oficiální hlá‰ení, sklidím si papíry z psacího stolu a pokusím se pustit Dreyfuse z hlavy. Od Napoleonov˘ch ãasÛ je ministerstvo války rozdûlené na ãtyfii odbory. První se zab˘vá administrativou, druh˘ v˘zvûdnou sluÏbou, tfietí operativou a v˘cvikem a ãtvrt˘ dopravou. Já pracuji ve tfietím pod velením plukovníka Bouchera, kterého – i on má rozum – tu za tohoto zimního dopoledne není vidût. Jako jeho zástupce mám svou vlastní malou kanceláfi, holou mni‰skou celu s oknem do pustého dvora. Dvû Ïidle, psací stÛl a skfiíÀ na spisy pfiedstavují mÛj ve‰ker˘ nábytek. Vytápûní nefunguje. Vzduch je tak chladn˘, Ïe vidím vlastní dech. Usedám ve svrchníku a prohlíÏím ‰tosy papírÛ, které se mi tu nahromadily v posledních nûkolika dnech. Se zaúpûním sahám po jednom spisu. 24
DÒSTOJNÍK A ·PEH
Musí to b˘t o nûkolik hodin pozdûji, nedlouho po poledni, kdyÏ zaslechnu tûÏké kroãeje pfiibliÏující se opu‰tûnou chodbou. Ten ãlovûk prochází kolem mojí kanceláfie, zastavuje se, pak se vrací a stoupá si za moje dvefie. Dfievo je tenké, takÏe sly‰ím tûÏké oddechování. Zvedám se, ti‰e pfiecházím ke dvefiím, naslouchám a prudce otvírám: zírá na mû náãelník druhého odboru – tedy ‰éf ve‰keré vojenské v˘zvûdné sluÏby. Nejsem si jist˘, kdo z nás je zmatenûj‰í. „Generále Gonse,“ fiíkám a salutuji. „Nemûl jsem tu‰ení, Ïe jste to vy.“ Gonse je proslul˘ svou ãtrnáctihodinovou pracovní dobou. Mohl jsem tu‰it, Ïe pokud je v budovû je‰tû nûkdo jin˘, bude to on. Jeho nepfiátelé fiíkají, Ïe je to pro nûj jedin˘ zpÛsob, jak se mÛÏe udrÏet na ‰piãce. „To je úplnû v pofiádku, majore Picquarte. Tenhle barák je bludi‰tû. Smím?“ Potáhne z cigarety a vkolébá se na sv˘ch krátk˘ch nohou do mé kanceláfie. „Omlouvám se, Ïe vás vyru‰uju, ale právû jsem dostal vzkaz od plukovníka Guérina z place Vendôme. Pr˘ se Dreyfus na té dopolední pfiehlídce pfiiznal. Víte to?“ Civím na nûj s otevfien˘mi ústy jako trouba. „Ne, generále, to nevím.“ „PÛl hodiny pfied ranním ceremoniálem se zfiejmû svûfiil kapitánovi, kter˘ ho stfieÏil, Ïe dokumenty NûmcÛm skuteãnû pfiedal.“ Gonse krãí rameny. „Myslel jsem, Ïe byste to mûl vûdût, protoÏe vás ministr údajnû povûfiil, abyste na v‰echno bedlivû dohlíÏel.“ „JenÏe já jsem mu hlá‰ení uÏ podal…“ Jsem konsternovan˘. Tohle je neschopnost, která mÛÏe ãlovûku zniãit kariéru. Navzdory drtiv˘m dÛkazÛm Dreyfus po celou tu dobu od fiíjna odmítal uznat vinu. A teì se dozvídám, Ïe se pfiiznal – mnû prakticky pfied nosem, a já jsem to propásl. „Mûl bych rad‰i jít a celé si to ovûfiit.“ „To vám doporuãuju. A aÏ to budete mít, vraÈte se a podejte mi hlá‰ení.“ Znovu spûchám do studeného ‰edého polosvûtla. Na nároÏí bulváru Saint-Germain si beru na stanovi‰ti droÏku, a kdyÏ dorazíme k École Militaire, Ïádám koãího, aby poãkal, a vbíhám dovnitfi. Ticho rozlehlého pfiehlídkového prostranství se mi vysmívá. Jediné svûdectví Ïivota pochází od dûlníkÛ, ktefií uklízejí odpadky poházené na place de Fontenoy. Vracím se k droÏkáfii a Ïádám, aby mû co 25
ROBERT HARRIS
nejrychleji odvezl na velitelství pafiíÏské posádky na place Vendôme. Tam ãekám v hale té ponuré, zchátralé budovy na plukovníka Guérina. Dává si naãas, a kdyÏ se objeví, má v˘raz muÏe vyru‰eného uprostfied dobrého obûda, ke kterému se touÏí vrátit. „V‰echno jsem uÏ vysvûtlil generálu Gonseovi.“ „Omlouvám se, plukovníku. Vysvûtlil byste to laskavû i mnû?“ Povzdechne si. „Kapitán Lebrun-Renault mûl za úkol do zahájení ceremoniálu hlídat Dreyfuse na stráÏnici. Pfiedal ho eskortû a ve chvíli, kdy zaãala degradace, pfie‰el k místu, kde stála na‰e skupina, a pronesl cosi jako: ‚AÈ do mû hrom bací, ten nefiád právû v‰echno pfiiznal.‘“ Vytahuji zápisník. „Co fiekl kapitán, Ïe mu Dreyfus pfiiznal?“ „Nepamatuju si pfiesnû jeho slova. Jádrem bylo, Ïe pfiedal NûmcÛm nûjaká tajemství, ale Ïe nebyla dÛleÏitá a Ïe ministr o v‰em vûdûl, a taky Ïe za pár let v‰echno vyjde najevo. Nûco v tom smyslu. Mûl byste si promluvit s Lebrun-Renaultem.“ „Promluvím si s ním. Kde ho najdu?“ „Nemám tu‰ení. Ve sluÏbû není.“ „Je je‰tû v PafiíÏi?“ „Mil˘ majore, jak bych to mohl vûdût?“ „VÛbec tomu nerozumím,“ kroutím hlavou. „Proã by Dreyfus náhle pfiiznával vinu úplnû neznámému ãlovûku, v takovou chvíli, kdy tím nic nezíská, a poté co v‰echno tfii mûsíce popíral?“ „S tím vám nepomÛÏu.“ Plukovník se ohlíÏí pfies rameno smûrem ke svému obûdu. „A jestliÏe se právû pfiiznal kapitánu Lebrun-Renaultovi, proã pak vy‰el ven a opakovanû vykfiikoval pfied nepfiátelsk˘m davem desítek tisíc lidí, Ïe je nevinn˘?“ Plukovník se napfiímí v ramenou. „Chcete fiíct, Ïe jeden z m˘ch dÛstojníkÛ je lháfi?“ „Dûkuju vám, plukovníku.“ Zavírám zápisník. Po návratu na ministerstvo ihned zamífiím pfiímo do Gonseovy kanceláfie. Lopotí se nad hromadou spisÛ. Pfii poslechu mého hlá‰ení si poloÏí nohy na psací stÛl a zakloní se na Ïidli. „TakÏe vy si nemyslíte, Ïe na tom nûco je?“ „Ne, nemyslím. KdyÏ jsem si teì ovûfiil podrobnosti, tak si to nemyslím. Mnohem pravdûpodobnûj‰í je, Ïe ponûkud nechápav˘ 26
DÒSTOJNÍK A ·PEH
kapitán stráÏí Dreyfusovi dobfie neporozumûl. Buì tohle, nebo tu historku pfiikrá‰lil, aby vypadal pfied sv˘mi druhy dÛleÏitû. Samozfiejmû pfiedpokládám,“ dodávám, „Ïe Dreyfus nebyl dvojit˘ agent nasazen˘ na Nûmce.“ Gonse se zasmûje a zapálí si dal‰í cigaretu. „To tak!“ „Co chcete, abych udûlal, generále?“ „Nevidím toho moc, co byste mohl je‰tû udûlat.“ Váhám. „Existuje samozfiejmû jeden zpÛsob, jak získat jednoznaãnou odpovûì.“ „A sice?“ „Mohli bychom se zeptat Dreyfuse.“ Gonse zavrtí hlavou. „V Ïádném pfiípadû. Teì uÏ se s ním nedá komunikovat. Kromû toho bude jiÏ brzy odeslán z PafiíÏe.“ Sundá nohy ze stolu a postaví je na podlahu. Pfiitáhne si hromadu spisÛ. Na pfiední stranu saka uniformy se mu rozsype cigaretov˘ popel. „Nechte to na mnû. Zajdu v‰echno vysvûtlit náãelníkovi ‰tábu i ministrovi.“ Otevfie fascikl a zaãne ho prohlíÏet. Oãi uÏ nezvedne. „Dûkuju vám, majore Picquarte. MÛÏete jít.“
27