Kapitola první
Noãní hlídka
Byl to jeden z tûch klasick˘ch dnÛ, kdy v‰echno, co se mÛÏe pokazit, se pokazí. Nejdfiív mi nezvonil budík, takÏe jsem zaspal a s Bobem jsme vyrazili se zpoÏdûním. Pospíchali jsme na autobusovou zastávku nedaleko mého lond˘nského bytu v Tottenhamu, odkud jsme se museli dostat do Islingtonu, kde jsem prodával ãasopis Big Issue. Zhruba po pûti minutách cesty pfii‰la dal‰í katastrofa. Bob se v autobusu jako obvykle v polospánku rozvaloval na sedadle vedle mû, kdyÏ vtom zvedl hlavu a pátravû se rozhlédl. Za ty dva roky, co ho znám, jsem se uÏ nauãil, Ïe témûfi s naprostou neomylností dokáÏe vycítit potíÏe. A skuteãnû, za okamÏik zaplnil vnitfiek autobusu ‰tiplav˘ zápach spáleniny a vylekan˘ fiidiã nám oznámil, Ïe dál nejede a Ïe si musíme v‰ichni vystoupit. „Hned.“ Sice to nebyla zrovna evakuace Titaniku, ale autobus byl ze dvou tfietin pln˘, takÏe propukla ponûkud chaotická strkanice. Bob se nikam nehnal, tak jsme 7