0036810 by Knižní klub

MEL STARR

Své vzpomínky sepsal Hugh de Singleton, lékař

Vyprávění druhé

KNIŽNÍ KLUB

PfieloÏila Marie Válková Poznámka pfiekladatelky: Biblické citáty jsou uvedeny podle âeského ekumenického pfiekladu (vydání z r. 1985). Jméno proslulého anglického filozofa a teologa zachováváme v podobû John Wyclif, v níÏ ho pouÏívá autor; odpovídá totiÏ dobû, ve které se dílo odehrává.

Text by © 2009 Mel Starr Original edition published in English under the title A Corpse at St Andrew’s Chapel by Lion Hudson plc, Oxford, England This edition copyright © 2013 Lion Hudson ISBN 978-80-242-5128-8

1. kaple svatého Ondfieje 2. místo, kde se na‰el mrtv˘ noãní stráÏn˘ Alan 3. hrad Bampton 4. studna Panny Marie 5. ml˘n 6. kovárna 7. kostel svatého Beornwalda 8. nová stodola 9. chalupy Henryho a Thomase od mostu

Kapitola první

Devátého dne mûsíce dubna 1365 jsem se probudil za svítání. Na rozdíl od malvazu se s postupujícím ãasem ten den nevylep‰il. Za svítání jsem se probouzel mnohokrát, ale okolnosti jsem si nepamatoval víc neÏ tfii t˘dny nazpátek. Tento den mi utkvûl ne proto, kdy jsem se probudil, ale proã a co jsem byl nucen uãinit pak. Je zvlá‰tní, jak jedna mimofiádná událost vtiskne dokonce i obyãejné okolnosti do lidské pamûti. Za pûtadvacet let svého Ïivota jsem zaÏil jiné dny hodné zapamatování. Vybavuji si den, kdy mÛj bratr Henry zemfiel na mor. Byl jsem je‰tû mal˘ kluk, ale dobfie se pamatuji, jak mu otec Aymer udûloval poslední pomazání. Otec Aymer nosil na krku váãek s kofiením, aby ho chránil pfied nemocí. Nezabralo to a do ãtrnácti dnÛ rovnûÏ podlehl moru. Pofiád mám pfied oãima ten váãek, jak se houpá knûzi na krku na konopném provázku, kdyÏ se sklonil nad m˘m churav˘m bratrem. Jasnû si pamatuji i den v roce 1361, kdy zemfiel William z Garstangu. S Williamem a dvûma dal‰ími studenty jsem se dûlil o pokoj v ulici Svatého Michala v Oxfordu, kdyÏ jsme studovali na Baliol College. Utû‰oval jsem Williama, jemuÏ mor, kter˘ se vrátil, pokryl tûlo boláky. NeÏ vydechl naposledy, dal mi za moji drobnou obsluhu tfii knihy. Jeden ze svazkÛ byla

Chirurgie od Henryho de Mondeville. Jak William k této knize pfii‰el, nevím. Dnes v‰ak vidím v tomto daru BoÏí zásah, neboÈ jsem pfieãetl Mondevilleovo dílo a zmûnil svoji Ïivotní dráhu. Byla tedy Williamova bídná smrt BoÏí vÛlí, abych já objevil BoÏí pfiedstavu svého Ïivota? S tím se nedokáÏu smífiit, neboÈ jsem vidûl Williamovo tûlo pokryté praskajícími vfiedy. Neuvûfiím, Ïe taková smrt je BoÏí volbou pro kteréhokoliv ãlovûka. V tomto, musím pfiiznat, nesouhlasím s mistrem Wyclifem, kter˘ je pfiesvûdãen, Ïe v‰e je pfiedurãeno. Av‰ak zlé mÛÏe BÛh obrátit v dobré, jak vûfiím, Ïe se stalo, kdyÏ mû seznámil s chirurgií. MoÏná Ïe dobro, jeÏ jsem prokázal sv˘mi schopnostmi, vyvaÏuje muka, jimiÏ William trpûl pfii své smrti. Dobfie si vzpomínám na den, kdy jsem poznal lorda Gilberta Talbota. KdyÏ ho na Hlavní ulici v Oxfordu kopl kÛÀ jeho ‰tolby, za‰il jsem mu ránu. To ‰ití mi otevfielo cestu ke sluÏbû lordu Gilbertovi a obyvatelÛm mûsta Bampton a vyneslo mi rovnûÏ místo bailiffa na panství lorda Gilberta v Bamptonu. Dal‰í dny se mi vynofiují z mysli s men‰ím potû‰ením. Hned tak nezapomenu na vánoãní den v roce 1363 a hostinu, která se tehdy konala na hradû lorda Gilberta v Goodrichi. Pfiicestoval jsem tam z Bamptonu, abych o‰etfiil sestru lorda Gilberta. PÛvabná lady Joan si pfii pádu z konû zlomila zápûstí. Pfiivolali mû, abych zlomeninu napravil. Po‰etile jsem si myslel, Ïe bych tu dámu mohl získat, ale láska doufala v je‰tû vût‰í nerozum. Pár dní pfied Vánoci pfiijel do Goodriche host, sir Charles de Burgh. Pozval ho lord Gilbert, neboÈ dobfie vûdûl, Ïe právû on by mohl pfiipravit lady Joan o srdce. A to se také stalo. Na vánoãní hostinû se mezi druh˘m a tfietím chodem postavil a tak, aby to v‰ichni v síni vidûli, nabídl lady Joan hru‰ku se zapíchan˘mi hfiebíãky. Vzala si ovoce a s úsmûvem delikátnû vytáhla zuby hfiebíãek z hru‰ky. Vzali se loni v záfií, pár dní pfied svátkem svatého Michala.

Ale to odboãuji. Za svítání mû probudilo bu‰ení na dvefie mé komnaty. Mrkáním jsem zahnal spánek z oãí, vylezl z postele a ‰kobrtal ke dvefiím. Otevfiel jsem, právû kdyÏ na nû chtûl Wilfred, kter˘ mûl na starosti bránu, znovu zabu‰it. „Alan… Noãní stráÏn˘. Na‰li ho.“ Pfiede dvûma dny ode‰el Alan z domova rozhlíÏet se po tûch, ktefií poru‰ují zákaz noãního vycházení. UÏ se nevrátil. Jeho mladá Ïena za mnou pfii‰la pfií‰tího dne ráno celá vypla‰ená. Poslal jsem Johna Holcutta, správce, shromáÏdit pár lidí, aby ho ‰li hledat, ale nena‰li po tom ãlovûku stopy. John nemûl radost, Ïe ‰est lidí promarní den práce. Je‰tû neskonãilo orání úhorÛ. NeÏ jsem se ve stfiedu veãer odebral na loÏe, John mû vyhledal a naléhavû Ïádal, aby se pfií‰tího dne od hledání upustilo. Souhlasil jsem. Pokud nebylo moÏné Alana najít, kdyÏ o jeho zmizení vûdûlo celé mûsto, zdálo se pravdûpodobné, Ïe dal‰í den pátrání v senících a stodolách nic nepfiinese. Nebylo to nutné. „Pfii‰el domÛ?“ zeptal jsem se. „Ne. A sotva pfiijde, leda na prknû.“ „Je mrtv˘?“ „Ano.“ „Kde ho na‰li?“ „Nedaleko kaple svatého Ondfieje.“ Nebylo divu, Ïe ho hledající nena‰li. Kaple svatého Ondfieje je skoro pÛl míle na v˘chod. LeÏelo mi v hlavû, co ho odlákalo z mûsta od jeho povinností. „Hubert Shillside uÏ to ví. Bude chtít, abys ho na to místo doprovodil.“ „VzkaÏ mu, Ïe za ním hned pfiijdu.“ Asi uÏ jsem mûl podezfiení, Ïe nepÛjde o pfiirozenou smrt. Jsem pfiesvûdãen˘, Ïe pfiíli‰ná nedÛvûra je vada charakteru. Ov‰em v m˘ch povoláních – lékafie i bailiffa – nastávají chvíle,

kdy je dobré o prvním dojmu pochybovat. Alanovi je‰tû ani nebylo tfiicet. Od lorda Gilberta dostal kus pÛdy a panovalo o nûm tak dobré mínûní, Ïe ho na snûmu po tfii roky za sebou zvolili noãním stráÏn˘m. Pracoval pfiiãinlivû a celou zimu se chlubil, Ïe na jeho ãtyfiech akrech ovsa se urodilo z jednoho bu‰lu osiva bu‰lÛ pût. CoÏ byl pozoruhodn˘ v˘sledek, neboÈ jeho pÛda nebyla o nic lep‰í neÏ kterákoliv jiná okolo Bamptonu. Tenhle úspûch vyvolal myslím i trochu závisti a moÏná se na‰ly manÏelky, které porovnávaly to, ãeho dosáhl, s prací sv˘m manÏelÛ. Ale myslel jsem si, to Ïe není dÛvod k zabití ãlovûka. Pfiedpokládám, Ïe ãlovûk mÛÏe mít nepfiátele, o nichÏ nevûdí ani jeho pfiátelé. Alana jsem povaÏoval za pfiítele, stejnû jako vût‰ina ostatních ve mûstû. Cestou z bamptonského hradu do obchodu a domu Huberta Shillsidea, jsem sám sebe pfiesvûdãil, Ïe musí jít o pfiirozenou smrt. KdyÏ se tûlo najde v otevfiené krajinû, samozfiejmû se musí spustit povyk, i kdyby bylo tûlo ztuhlé a studené. TakÏe Hubert, mûstsk˘ koroner, a já, bailiff a lékafi, musíme odvést svoji práci. Allan se na‰el pouh˘ch pár minut za mûstem. Po Rosemary Lane na Hlavní, pak vlevo po Bushey Row na cestu ke kapli svatého Ondfieje. UÏ zdálky jsme uvidûli – Hubert, já a John Holcutt, kter˘ ‰el rovnûÏ s námi –, kde tûlo leÏí. KdyÏ jsme minuli poslední dÛm u cesty na v˘chod od Bamptonu ke kapli, spatfiili jsme skupinu lidí, jak nehybnû stojí v místech, kde se právû rozorával loÀsk˘ úhor pro jarní setbu. Uvidûli, Ïe se blíÏíme, a kdyÏ jsme k nim do‰li, uctivû odstoupili. Z kamení mezi cestou a polem vyrÛstal Ïiv˘ plot. Kopfiivy, bodláãí a plané rÛÏe zdobily ãerstvé, bledû zelené lístky. Za dal‰ích ãtrnáct dní by listoví tak zhoustlo, Ïe by se Alan nemusel najít. Av‰ak dva oráãi, ktefií ãasnû zaãali denní práci, na‰li tûlo, kdyÏ na konci první brázdy obraceli voly. Bylo sotva dost svûtla,

aby uvidûli bílou nohu vyãuhující z kfioví. Oráã, kter˘ vedl zvífiata, ji zahlédl, kdyÏ pobízel voly, aby se otoãili. Alanovo tûlo nebylo z cesty vidût, ale kdyÏ jsme opatrnû rozhrnuli kopfiivy a trní, uvidûli jsme ho stoãeného do klubíãka, jako by spal mezi ostruÏiním. Nafiídil jsem dvûma pfiihlíÏejícím, aby tûlo vytáhli. Spoleãenské postavení má svoje v˘sady. Je lep‰í, kdyÏ kopfiivy popálí je, ne nás. Za pár minut leÏel noãní stráÏn˘ Alan nataÏen˘ na cestû. Takhle pod otevfien˘m nebem, na cestû, nevypadal uÏ tak pokojnû jako v kfioví. Obliãej, ruce a pfiedloktí mûl rozdrásané hlubok˘mi ‰rámy, obleãení potrhané, nohy bosé a krk zakrvácen˘ z velké rány, odkud byl vyrvan˘ velk˘ kus svalstva. Koroner se sklonil, aby si mohl zranûní mnohem podrobnûji prohlédnout. „Myslím, Ïe to udûlalo nûjaké zvífie,“ zamruãel, kdyÏ se napfiímil. „Podívejte, jak má svrchní odûv na paÏích potrhan˘, jako by se pokou‰el bránit pfied tesáky.“ Poklekl jsem k tûlu z druhé strany, abych si zase já prohlédl ránu, která pfiipravila noãního stráÏného Alana o Ïivot. Jevilo se to tak, jak fiíkal Hubert Shillside. Krk a paÏe byly pokryté hlubok˘mi ranami a roztrhané obleãení i svaly naznaãovaly, kde zanechaly stopy tesáky a drápy. Poslal jsem správce Holcutta do hradu pro konû, abychom pfievezli Alana zpátky do mûsta a k jeho Ïenû. Ostatní, ktefií stáli na cestû, se zaãali trousit pryã. Oráãi, jiÏ ho na‰li, se vrátili ke svému potahu. Brzy jsme tam zÛstali hlídat mrtvého jen já a koroner. Vysoko nad cestou uÏ mávalo kfiídly hejno mrchoÏroutÛ. Nedokázal jsem svÛj stísnûn˘ pocit vyjádfiit slovy, takÏe jsem o svém podezfiení Shillsideovi nic nefiekl. Nebyl jsem totiÏ pfiesvûdãen˘, Ïe tohle provedlo nûjaké divoké zvífie. Mám za to, Ïe ani koronerovi se to vysvûtlení nezdálo, neboÈ to byl on, kdo prolomil ticho.

„Za mého Ïivota se tady v okolí Ïádní vlci nevyskytovali,“ pfiemítal, „a myslím, Ïe ani divocí psi.“ „Sly‰el jsem lorda Gilberta mluvit o vlcích nedaleko Goodriche,“ odpovûdûl jsem. „A Pembrokeu. Ty hrady jsou blízko Forest of Dean a vel‰sk˘ch hor. Ale i tam, v takové divoãinû, jsou k vidûní jen zfiídka.“ Shillside umlkl a bedlivû jsme si prohlíÏeli tûlo u sv˘ch nohou. Pohledem jsem zabloudil na cestu, kde Alan leÏel. KdyÏ jsem nena‰el to, co jsem hledal, udûlal jsem pár krokÛ k mûstu, vrátil jsem se ve sv˘ch stopách a sledoval cestu ve smûru ke kapli svatého Ondfieje. Mé zkoumání nic nepfiineslo Hubert mû sledoval s rostoucím zájmem. „Co hledá‰?“ zeptal se nakonec. Bylo mu jasné, Ïe pátrám po nûãem na cestû. „Stopy. Pokud to udûlalo nûjaké zvífie, mûlo by myslím po sobû zanechat nûjaké známky. PÛda je mûkká.“ „MoÏná,“ odtu‰il koroner. „Ale my a mnoho dal‰ích jsme tady skoro hodinu postávali. Jakékoliv stopy, které po sobû mohlo nûjaké zvífie zanechat, se jistû rozdupaly.“ Souhlasil jsem, Ïe asi ano. Ale znepokojovalo mû je‰tû nûco. „Mûlo by tady b˘t hodnû krve,“ podotkl jsem, „ale vidím jí málo.“ „Proã by mûlo?“ zeptal se Shillside. „KdyÏ má ãlovûk krk rozervan˘ jako Alan, hodnû krvácí. Je to pfiíãina smrti. Vidí‰ tady hodnû krve?“ „Îe by se vsákla do zemû?“ „MoÏná… Pojìme se podívat do kfioví, kde jsme ho na‰li.“ To jsme udûlali a pozornû jsme rozhrnuli kopfiivy. Tam, kde Alan leÏel, byl podrost zválen˘, ale jen sem tam trochu krve na ãerstvém lístku, kameni nebo stéblu trávy. „Je tady krev,“ oznámil jsem, „ale ne moc. Ne dost.“ „Dost na co?“ zeptal se koroner se svra‰tûl˘m ãelem. „Dost na to, aby ztráta krve ãlovûka zabila.“

Shillside se na chvíli odmlãel. „To, co fiíká‰, mi dûlá starosti,“ fiekl koneãnû. „Pokud tohle zranûní,“ pohlédl na AlanÛv krk, „ho nezabilo, co potom?“ „Je to záhada,“ souhlasil jsem. „A podívej, jak jsme ho na‰li v kopfiivách. Tfieba se sem dovlekl, aby unikl zvífiatÛm, jestli se jich na nûho vrhlo víc.“ „Nebo ho sem moÏná odtáhlo to zvífie,“ doplnil jsem. Ale nevûfiil jsem tomu z dÛvodÛ, které jsem nedokázal vysvûtlit. Teì byla fiada zase na koronerovi, aby se pofiádnû rozhlédl. „Jeho boty a hÛl,“ uvaÏoval nahlas Shillside. „¤íkám si, kde asi tak mÛÏou b˘t?“ Na tu hÛl jsem se pamatoval. Kdykoli noãní stráÏn˘ odcházel veãer hlídat a upozorÀovat, bral si s sebou tisovou hÛl vût‰í, neÏ byl sám, a tlustou jako muÏské pfiedloktí. Jednou jsem s ním o téhle zbrani mluvil. ¤íkal, Ïe rána tou holí by pfiesvûdãila i toho nejvzpurnûj‰ího opilce, aby zmizel z ulic a zalezl do postele. „Byl na tu hÛl py‰n˘,“ podotkl Hubert, kdyÏ jsme proãesávali Ïiv˘ plot, jestli ji nenajdeme. „Vyfiezal si na ni ,A‘, aby v‰ichni vûdûli, Ïe patfií jemu.“ „Nevûdûl jsem, Ïe umûl psát.“ „To neumûl,“ vysvûtlil Hubert. „Otec Thomas mu to písmeno ukázal a on si ho vyryl. Byl na to patfiiãnû hrd˘, to jo.“ HÛl jsme na‰li daleko od cesty, kde se neobdûlávaná pÛda hned za kaplí stáãela do lesa. LeÏela nejménû tfiicet krokÛ od místa, kde v kfioví spoãívalo Alanovo tûlo. Ale boty jsme neobjevili. „Jak se sem dostala?“ zeptal se Shillside, jako bych to vûdûl. DÛkladnû hÛl prohlédl. „Tady je jeho znaãka – vidí‰?“ Ukázal na „A“, vyfiezané s urãitou zruãností do tvrdého dfieva. Jak mi koroner drÏel hÛl pfied oãima, pozornû jsem si ji prohlédl a zneklidnûl jsem. Shillside si v‰iml, Ïe jsem se zamraãil.

„Co ti leÏí v hlavû, Hughu?“ „Ta hÛl je hladká. Kdybych já mûl u sebe takovou zbraÀ a napadl mû vlk, mával bych jí, abych se mu ubránil; moÏná bych ji drÏel pfied sebou, aby se zvífie zakouslo do ní, a ne do mojí paÏe.“ Shillside se zadíval na hÛl, otáãel jí a prohlíÏel si ji ze v‰ech stran. Byla hladká a nepo‰kozená. „MoÏná se jí Alan po tom zvífieti rozehnal a vyletûla mu z ruky,“ fiekl zamy‰lenû. „Podívej, jak je hladká… Vyklouzla mu a doletûla aÏ sem.“ „Takhle se to mohlo stát,“ souhlasil jsem, neboÈ jsem nemûl lep‰í vysvûtlení. KdyÏ jsme se vrátili zpátky na cestu, uvidûli jsme, jak se blíÏí správce s Brucem, tím star˘m konûm, kter˘ mû vozí po kraji, kdyÏ musím nutnû cestovat. Na nûm se tûlo v klidu a dÛstojnû pfiepraví. Sklonili jsme se, Ïe zvedneme Alana na BruceÛv hfibet, John u nohou, já a Shillside u ramen. KdyÏ jsme ho zvedli, Alanova hlava se zvrátila. Krk mûl tak rozdrásan˘, Ïe hlavu neudrÏel. Natáhl jsem ruku, abych hlavu podepfiel, a nahmátl cosi, z ãeho se mi zjeÏily vlasy. „Poãkat,“ fiekl jsem tak ostfie, Ïe sebou mí spoleãníci trhli a pfiekvapenû na mû pohlédli. „PoloÏte ho zpátky na cestu.“ Otoãil jsem mrtvému hlavu a ohmatal místo na lebce, které mû zarazilo. Alan tam mûl promáãklinu tûsnû za prav˘m uchem. Nebylo ji vidût kvÛli vlasÛm, které ji zakr˘valy. Rozhrnul jsem Alanovi k‰tici a prohlíÏel kÛÏi na temeni, pak jsem správci a koronerovi ukázal, co jsem objevil. John Holcutt nefiekl ani slovo, ale Shillside pfiejel prsty pfies promáãklinu, pohlédl na mû a zeptal se: „Jak by mohl tohle provést vlk?“ Stáli jsme tam a pfiem˘‰leli o tomhle novém objevu. Koroner pfii‰el s vysvûtlením jako první. „Kouknûte se tamhle mezi

kopfiivy v kfioví. Je tam spousta kamení odhozeného z pole. MoÏná tam Alan hledal, jak vyváznout, ale pozpátku upadl a udefiil se do hlavy. To by vysvûtlovalo, Ïe jsme ho tam na‰li. A v bezvûdomí se nemohl bránit, kdyÏ se mu to zvífie vrhlo po krku.“ Pfiipou‰tím, Ïe to bylo obratné vysvûtlení toho, co jsme objevili. Ale ani pak jsem nemûl klid. „Mohl by ãlovûk, tak siln˘ a mlad˘ jako Alan, upadnout tak prudce, Ïe by ho zabilo, kdyby se pra‰til do hlavy?“ „To ho nemuselo zabít,“ namítl Shillside. „Pokud ztratil vûdomí, vlk ho mohl napadnout a on se nedokázal bránit.“ „Kde je potom krev?“ „Krev?“ Koronera to zmátlo. „Îiv˘ ãlovûk, dokonce i v bezvûdomí by z takového zranûní, jaké utrpûl Alan, hodnû krvácel. Jenom mrtv˘ nekrvácí.“ „TakÏe si myslí‰, Ïe Alan zemfiel, kdyÏ hlavou narazil na kámen?“ „To si myslím,“ pfiitakal jsem. „Nebo kdyÏ kámen zasáhl Alana.“ „Ale… vlci nenapadají ãlovûka kamením,“ podotkl Shillside ti‰e. „Zdá se mi, Ïe pochybuje‰, Ïe ho usmrtila zvífiata. Proãpak?“ „Zaslechl jsi nûjakou hlá‰ku, Ïe by se v hrabství vyskytovali vlci?“ zeptal jsem se. „A ty, Johne?“ Správce zavrtûl hlavou. „Ani já ne. Myslím, Ïe nikdo v Bamptonu nikdy v˘t vlka nesly‰el.“ „Îe by to tedy bylo nûjaké jiné zvífie?“ nadhodil Shillside. „Jaké? Medvûd? Ani ve Skotsku se nevyskytují. Zdivoãelí psi? Napadli snad nûkoho? Psi by rozsápali ovci a to, co by z ní zbylo, by na nû ukazovalo. A stejnû tak podle mû vlci. Nikdo mi takovou ‰kodu nehlásil, ani na biskupov˘ch pozemcích se nic podobného nestalo, jinak bych se o tom doslechl.“

Jiná vûc mi leÏela v hlavû. Alan byl bos. „Na‰li jsme Alanovu hÛl, ale kde má boty? ·el by nûkdo v noci ven,“ zeptal jsem se sv˘ch spoleãníkÛ, „vymáhat dodrÏování zákazu noãního vycházení bez bot?“ Správce a koroner sklouzli pohledem na Alanovy nohy. Shillside si vtáhl spodní ret, ale nikdo z nich nepromluvil. V‰ichni jsme odpovûì na tu otázku znali: To tûÏko. Znovu jsme se sklonili, Ïe zvedneme Alana na BruceÛv ‰irok˘ hfibet. Star˘ kÛÀ pfie‰lápl, kdyÏ si uvûdomil, co ponese. Av‰ak lord Gilbert na nûm bojoval v bitvû u Poitiers a Bruce cítil krev a smrt. Pfied tím úkolem neuh˘bal. John ho vzal za ohlávku a Bruceov˘m pomal˘m krokem se ná‰ pohfiební prÛvod vydal k mûstu a k Alanovu domu na Catte Street. DÛm noãního stráÏného byl podobn˘ jako jeho sousedÛ. Postaven˘ z trámÛ, proutí a mazanice, se stfiechou z moÏná lep‰ích do‰kÛ neÏ vût‰ina ostatních. Z otvoru ve ‰títové zdi se vinula stuha koufie. Matildu jsme na‰li, jak na pozemku za domem sází cibuli. Tuhle práci je tfieba udûlat, i kdyÏ manÏel zmizel. Nikdo jí nepfii‰el sdûlit novinu, Ïe se její muÏ na‰el. Nikdo nechtûl b˘t nositelem ‰patn˘ch zpráv ani na sebe vzít bfiímû utû‰ování zdrceného ãlovûka. Tak jsem to udûlal sám. Matilda uÏ proÏila ãtyfiiadvacet hodin strachu. Kolena svrchního odûvu mûla od hlíny, stejnû jako ruce, jeÏ nejdfiíve spustila k bokÛm, ale pak jí vyletûly k zármutkem zkfiivenému obliãeji, aby zdusila vzlyky. Vzadu u domu jsem uvidûl lavici a pfiinesl jsem jí ji. Vdûãnû se na ni posadila, nebo spí‰e sesula. Její pláã musel dolehnout do domu. Sotva si sedla a uÏ se zevnitfi ozval obdobn˘ náfiek. Pfiedtím se snaÏila dodûlat práci, neÏ se její syn probudí. Dûtsk˘ pláã Matildin náfiek ukonãil. Zvedla se, protáhla se kolem mû i koronera a bûÏela utû‰it svoje dûÈátko. Po chvilce se znovu objevila se vzlykajícím klouãkem. Dítû ve sluneãním

svûtle mrkalo, vlasy rozcuchané spánkem, a podezíravû po mnû pokukovalo z bezpeãí matãiny náruãe. Matilda vûdûla, co je to zármutek. Postihl ji pfied ãtyfimi mûsíci, kdyÏ jí tûsnû pfied Vánocemi zemfiela novorozená dcera, dfiív neÏ spatfiila denní svûtlo. V‰ichni vûdûli, Ïe porodní bába, Katherine Pechamová, je obratná. Ve své práci neudûlala chybu. Matka, jejíÏ v‰echny dûti se doãkají dospûlosti, je opravdu vzácností. Matilda stála ve dvefiích, pak se ztûÏka opfiela o zárubeÀ. PociÈoval jsem k ní soucit, ale vûdûl jsem, Ïe její smutek dlouho nepotrvá. V Bamptonu a Wealdu bylo pût muÏÛ pod pûtatfiicet let nebo tak nûjak, ktefií byli buì vdovci, nebo se je‰tû neoÏenili. Jednomu umfiela Ïena pfii porodu. Po patfiiãné dobû truchlení ji nûkter˘ z nich nav‰tíví. A podle toho, jak Ïárlivû se mûfiili, bude doba Matildina truchlení sotva pfiimûfiená. V‰ak k tomu bude mít co fiíct. Matildû nebylo víc neÏ pûtadvacet a byla hezãí neÏ vût‰ina manÏelek nájemcÛ, které jsou v tom vûku uÏ udfiené a ustarané. A pfiinese do manÏelství pûkn˘ kus pÛdy. Bude se po ní poÏadovat, aby odevzdala ãást pozÛstalosti po zemfielém manÏelovi pánu, kter˘ má na ni nárok, a zaplatila poplatek za syna a dûdice, kter˘ se ujme drÏby po otci, aÏ na to bude dost star˘. To ale pro ni nebude zátûÏ. Vûdûl jsem to, neboÈ v nepfiítomnosti lorda Gilberta a jeho správce Geoffreye Thirwalla stanovím tyto poplatky já. „Kde ho na‰li?“ zeptala se Matilda. Koroner jí to povûdûl a objasnil, Ïe to vypadá, jako by Alanovu smrt zpÛsobil útok nûjakého zvífiete, moÏná vlka. Pfii tom odhalení vytfie‰tila oãi. Zeptal jsem se jí, jestli ví o nûãem, kvÛli ãemu by její manÏel na sv˘ch obchÛzkách opustil mûsto. „MoÏná,“ za‰eptala, „zahlédl vlka a snaÏil se ho zahnat.“

Pokud ho opravdu zabil vlk, bylo to vysvûtlení stejnû dobré jako ta, na nûÏ jsme s Hubertem Shillsidem pfiipadli. PoÏádal jsem, zda bych se mohl podívat na Alanovy boty. Matilda nebyla hloupá. „Mûl je na sobû, Ïe jo,“ odvûtila ostfie. „Nebyl blázen, aby chodil v noci po venku bez bot. Kdoví, na co by mohl ãlovûk ve tmû ‰lápnout.“ Jaksepatfií mû umlãela. Ale takovou odpovûì jsem hledal a oãekával. S koronerem jsme na sebe pohlédli a nadzvedli oboãí. V takov˘ch chvílích se ãasto pokou‰ím nakrãit jen jedno oboãí, jako to dûlá lord Gilbert Talbot. Ale nedokázal jsem si tuhle pózu osvojit. Jsem pfiesvûdãen˘, Ïe je to dovednost, s níÏ se rodí pouze urození. „Co se mu stalo?“ zeptala se. Rozhostilo se ticho, jak jsme s Shillsidem ãekali, kdo z nás promluví první. Koroner odvrátil oãi, jako by o kus dál v Catte Street objevil nûjakou neobvyklou událost. Tak jsem jí to fiekl já. „Pfiivezli jsme ti ho. Je u dvefií na ulici. âeká tam s ním John Holcutt. MÛÏe‰ se s Thomasem de Bowlegh domluvit, aby ho zítra pohfibil.“ Následující den byl Velk˘ pátek, na to Matilda, manÏelka noãního stráÏného, nikdy nezapomene. KaÏd˘ rok si pfii pfiipomínce smrti na‰eho Pána vybaví vlastní ztrátu a ten den pro ni bude dvojnásob obávan˘. Já si vybavím vlastní ztrátu pokaÏdé, kdyÏ uvidím hru‰ku nebo ucítím hfiebíãky nebo jsem na vánoãní hostinû. „Musím ho vidût,“ pravila s jistou rozhodností a otoãila se, Ïe projde sv˘m mal˘m domem dopfiedu. Bylo to jen pár krokÛ. S koronerem jsme se tam vydali. John Holcutt ztuhl, kdyÏ zaslechl, jak se na pantech, po zimû zrezivûl˘ch, se skfiípotem otevírají pfiední dvefie, a uvidûl,

jak se blíÏí Matilda s dítûtem. Matilda se zastavila a dlouhé minuty zírala na konû s jeho bfiemenem. Nikdo se neodváÏil ticho prolomit. Kolemjdoucí odvraceli oãi, kfiiÏovali se a zti‰ili krok. Matilda témûfi nesly‰nû pfiistoupila k manÏelovi, posunula si dítû na bok, natáhla ruku a odhrnula rozcuchané vlasy z Alanova studeného ãela. Pohladila manÏela, kter˘ uÏ nic necítil, sklonila se a ‰eptala mu do ucha, jeÏ uÏ nesly‰elo. Dal jsem si záleÏet, abych neposlouchal. Jarní slunce teì stálo vysoko nad bamptonsk˘mi stfiechami a vrhalo na ten v˘jev zlatavé svûtlo. Jak v té záfii hladila svého tmavovlasého manÏela, nûco upoutalo její pohled. Zprvu jsem myslel, jestli neobjevila promáãklinu vzadu na Alanovû hlavû, ale nebylo tomu tak. Rozhrnula mu prameny vlasÛ a vytáhla modrou nit. „Co je potom tohle?“ zeptala se a podrÏela nit pfied sebou. Alan na sobû nemûl nic modrého. Plá‰È mûl hnûd˘, cotehardii Ïlutou, nohavice ‰edé a kytlici nepochybnû tak bílou, jak jen Matilda dokázala. Vzal jsem si od ní tu nit. Byl to vybledl˘ modr˘ kus hrubé vlny, dlouh˘ asi jako prst. Matilda ji vytáhla z manÏelovy k‰tice poblíÏ místa, kde mûl hlavu zhmoÏdûnou. „Má‰ nûjak˘ odûv téhle barvy?“ zeptal jsem se. „Ne…, i kdyÏ je dost bûÏná.“ Otoãil jsem se k Hubertu Shillsideovi. „Mûl nûkter˘ z tûch, co Alana ráno na‰li, nûco modrého na sobû? Myslím, Ïe ne, ale je‰tû se úplnû nerozednilo a já jsem se v mysli zaobíral jin˘mi vûcmi.“ Koroner se v my‰lenkách vrátil k tomu objevu a soustfiedûnû stiskl rty. „Ten oráã, co zÛstal s voly na poli, nemûl na sobû modrou cotehardii?“ „Nevûnoval jsem mu pozornost,“ pfiiznal jsem. „Pokud jsi to vidûl, spolehnu se na tvoje slovo.“

Bûhem hovoru klouzala Matilda pohledem ze mû na koronera a zase zpátky. „Myslím, mistfie Hughu, Ïe není v‰echno, jak by mûlo,“ poznamenala ti‰e. Shillside na mû vrhl pohled, kter˘ fiíkal: „Vidí‰, co jsi provedl!“ Nemohl jsem si pomoct. Nejsem z tûch, co se snadno pfietvafiují a skr˘vají pfied ostatními, co si myslí. „Pár vûcí mi nejde do hlavy,“ pfiipustil jsem. „Jeho boty…“ Pok˘vl jsem ke ztuhl˘m bos˘m nohám na Bruceovû hfibetû. „Kam se podûly?“ „Myslím, Ïe se najdou na nohou nûkoho z tûch, co ho dnes ráno na‰li,“ poznamenal Shillside. „MoÏná, ale nemûly by b˘t odmûnou za to, Ïe ho na‰el. Patfií Matildû, aby s nimi naloÏila, jak uzná za vhodné.“ „Najde‰ je?“ zeptala se vdova. „·vec by mi je myslím mohl upravit.“ „Najdu,“ slíbil jsem a tak zaãalo putování, pfii nûmÏ jsem hledal jedno a nacházel nûco jiného. Taková byla vût‰ina mého Ïivota. Zfiídkakdy jsem nacházel to, co jsem nejnaléhavûji hledal, a pouze vzácnû jsem hledal to, co jsem objevil. V‰e chvályhodné ve svém Ïivotû pfiipisuji vÛli BoÏí. Jak je psáno, BÛh ví, co potfiebujeme, dfiíve neÏ o to poÏádáme. Ví, neboÈ jsem mu ãasto fiíkal, Ïe potfiebuji dobrou Ïenu, ale nedá se najít, nehledû na to, jak pilnû ji hledám. Nesmím se tûmito my‰lenkami zaobírat, jinak budu mít v hlavû lady Joan Talbotovou, nyní lady de Burgh. Takové úvahy jsou sladké i trpké zároveÀ. Radûji se jim vyh˘bám, ale nejde to. Vzpomínky na lady Joan jsou jako svrbûní, jeÏ je tfieba obãas po‰krábat. Spolu s Johnem a Hubertem jsme sundali Alana z Bruceova hfibetu a poloÏili ho na lÛÏko. Zaãínala u nûho posmrtná ztuhlost, takÏe si tûlo chtûlo zachovat tvar, jak˘ zaujalo, kdyÏ leÏelo pfies konû. Narovnat je, aby leÏelo rovnû na posteli, byla nepfiíjemná ãinnost, zvlá‰tû v pfiítomnosti jeho plaãící manÏelky.

Shillside Matildû fiekl, Ïe se odpoledne dostaví s porotou, neboÈ kaÏdou nevysvûtlitelnou smrt je tfieba prozkoumat a vyjádfiit se, zda je to nehoda, nebo vraÏda. Po celou dobu drÏel koroner Alanovu hÛl. KdyÏ jsme se chystali odejít, opfiel ji v domû do kouta. VyÏádal jsem si od truchlící vdovy tu modrou nit. Alanova smrt mi nedopfiávala klidu, ale v tu chvíli mnû nejvíc dûlaly starosti ty zcizené boty. MÛj smysl pro spravedlnost utrpûl ránu. Nyní se to jeví jako podruÏné. Ov‰em rozhodl jsem se, Ïe ty uloupené boty je‰tû tent˘Ï den najdu a vrátím je Matildû, neÏ se snese noc. Netu‰il jsem, jestli mû ta modrá nit ke zlodûji dovede, ale kdybych na‰el kus odûvu, z nûhoÏ ta nit pochází, mohl bych rovnûÏ najít ãlovûka, kter˘ o té smrti ví víc neÏ já.