K R Á L OV N A Z E N O B I E
„Îijte blaze,“ odpovûdûli hosté, a neÏ dûti ode‰ly, o nûãem se mezi sebou dohadovali. Pfiitom se pobavenû usmívali. Nato vstal z lehátka senátor Kvintinius, mírnû sklonil hlavu, hned ji v‰ak zase vzpfiímil a pravil: „VáÏen˘ senátore Nutene, ctûná Zenobie. Dovolte, abych vyslovil pfiání nás, va‰ich hostÛ. Dohodli jsme se, Ïe tû, Zenobie, poÏádáme, abys nám pfii hostinû vyprávûla o svém bohatém a dobrodruÏném Ïivotû. V‰ichni víme, Ïe jsi v mládí vládla rozsáhlé Palm˘rské fií‰i a v ãele mocného vojska jsi vzdorovala ¤ímu. SvÛj boj jsi v‰ak, na‰tûstí pro nás ¤ímany, prohrála a císafi Lucius Domitius Aurelianus tû v zlat˘ch fietûzech pfiivedl do na‰eho vûãného mûsta. My senátofii jako správní a odpovûdní otcové ¤íma, jsme tvÛj Ïivot, Zenobie, u‰etfiili, vûnovali ti tuto nádhernou vilu a pfiijali tû do na‰í hrdé fiímské spoleãnosti. Pak ses po nûkolika letech provdala za senátora Nutena, a tak ses stala vzne‰enou, ctnou a v‰emi uznávanou obãankou ¤íma. To je v‰ak v‰echno, co o tobû víme. Pfiitom o slavné královnû Orientu kolují po celé fií‰i stovky legend. Proto bychom se rádi dozvûdûli, jaká jsi skuteãnû byla a jaké ãiny jsi opravdu vykonala.“ „Pfiipravili jsme mezi jednotliv˘mi chody jídla pro vás velkou zábavu. Pozvali jsme nejlep‰ího fiímského básníka, hudebníky, taneãnice a dva klauny,“ odvûtil váhavû senátor Nutenus. „A po tfietím chodu veãefie a obûtování ochrann˘m boÏstvÛm na‰eho domova – LarÛm – jsme hodlali zapfiíst rozpravu o Ciceronovû citátu: ,Je zapotfiebí moudrost nejen získávat, n˘brÏ také ji uÏívat.‘ A nakonec jsme chtûli pofiádat hry,“ dodala Zenobie. „Víme, Ïe ráda diskutuje‰ o filozofick˘ch problémech a literatufie a Ïe patfií‰ mezi nejlep‰í fiímské uãence a filozofy, drahá Zenobie, ale tentokrát bychom tû radûji sly‰eli vyprávût se v‰í pravdivostí o v‰em, co se událo, neÏ jsi pfii‰la k nám do ¤íma a stala se na‰í oddanou pfiítelkyní,“ trval na svém senátor Kvintinius.
19