Citáty 20. stol. - zlom
27.6.2011
10.09
Stránka 14
jeÏ dodnes pfieÏívá v povûstech a pohádkách, nechÈ je i va‰ím prostfiednictvím v âínû na tisíc let zakotvena taková povûst NûmcÛ, Ïe se uÏ nikdy Ïádn˘ âíÀan neodváÏí na Nûmce byÈ jen kfiivû podívat!“ Potud neoficiální, ale víceménû pfiesné znûní, jak je citováno v souboru projevÛ Viléma II. vydaném Johannesem Penzlerem. Co v‰echno mohou císafiova bojechtivá slova zpÛsobit, si okamÏitû uvûdomili fií‰sk˘ kancléfi Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst, státní tajemník Bernhard von Bülow a fieditel Severonûmeckého Lloydu Heinrich Wiegand. Ihned se pokusili zmen‰it ‰kody. Von Bülow pfiikázal v‰em ÏurnalistÛm, které mûl na dosah, Ïe smûjí uvefiejnit jen jím osobnû pfiepracované znûní projevu. V nûm sice zÛstala v˘zva nikoho ne‰etfiit, ale chybûla tam vûta o Hunech a Attilovi. Bülowov˘mi pokyny se v‰ak nefiídili v‰ichni novináfii. Josef Ditzen, vydavatel a ‰éfredaktor listu Nordwestdeutsche Zeitung, císafiovu fieã na stfie‰e odjezdové haly stenografoval a ihned poslal do redakce nezkrácen˘ záznam. Redakce projev otiskla v plném znûní a rozeslala do Berlína a do celé fií‰e bezpoãet povinn˘ch v˘tiskÛ. Císafi dlel na své jachtû Hohenzollern a noviny mu pfiedloÏili aÏ pfii veãefii. Nejprve ty s Bülowovou verzí projevu, takÏe císafi zklamanû konstatoval, Ïe mu vy‰krtli to nejhezãí. Pak ale koneãnû dostal do rukou i pÛvodní text svého projevu. Evropská vefiejnost reagovala zpoãátku lhostejnû. Nûmeck˘ císafi byl znám˘ tím, Ïe rychleji mluví, neÏ myslí, a dopou‰tí se pfiehmatÛ ve formû i obsahu. A tentokrát stál na stranû spojencÛ. Zato v Nûmecku se oz˘vala hlasitá kritika. Zejména liberálové a sociální demokraté císafiova slova ostfie odsoudili. A vojáci? Jak si mají projev svého císafie vyloÏit, bylo tûm 2000 muÏÛm nastoupen˘m na molu a asi 9000 dal‰ích, ktefií je je‰tû do âíny následovali, úplnû jasné. Zejména slova „milost se neudûluje!“ povaÏovali za rozkaz, jejÏ bezohlednû plnili. âínské císafiství bylo na pfielomu století v hlubokém úpadku. V zápase o vliv v Koreji pfiivodilo Japonsko, novû se vzmáhající velmoc ve v˘chodní Asii, âínû v první ãínsko-japonské válce v letech 1894–1895 trpkou vojenskou poráÏku. âína musela Japonsku odstoupit i ostrov Tchaj-wan. K tomu pfiistupovalo dlouholeté kofiistûní evropsk˘ch mocností na úkor ãínské fií‰e. Francie si zajistila Ïelezniãní koncese, carské Rusko uchvátilo 14