U jezera

Starlingovi se rozutekli do různých koutů Spojených států. Rodiče Richard a Lisa se usadili v Ithace a oba učí na Cornellově univerzitě. Syn Michael, obchodník, a jeho žena Diane bydlí v Dallasu. Mladší Thad, začínající básník, žije v New Yorku společně se svým přítelem, úspěšným malířem Jakem. Celá rodina se tak pravidelně schází o každém volnu v domku u jezera v Severní Karolíně. Jenže s touhle tradicí je konec, Richard a Lisa se rozhodli dům prodat a strávit penzi na Floridě. Všechny tak čeká poslední víkend u jezera. Ovšem poklidné setkání se brzy promění v noční můru. Tragická událost, jíž se Starlingovi stanou svědky, vyplaví na povrch tajemství, která před sebou jednotliví členové dlouho skrývali.

Román U jezera řadí Davida Jamese Poissanta mezi nejlepší jižanské autory současnosti. Je až s podivem, že dílo tak sebevědomé, důvtipné a hluboce procítěné napsal někdo tak mladý, přitom upomene spíše na klasiku z 60. či 70. let.

březen 2023 z angličtiny přeložila Martina Knápková vychází s podporou Ministerstva kultury ČR měkká vazba

336 stran

ISBN 978-80-7637-327-3

napsal soubor povídek s názvem The Heaven of Animals, který byl zatím přeložen do pěti světových jazyků. Za své dílo obdržel také několik literárních cen, např. GLCA New Writer Award, a na celou řádku jich byl nominován. Jeho prózy otiskly časopisy jako The New York Times nebo The Chicago Tribune. David James Poissant vyučuje tvůrčí psaní na University of Central Florida a žije se ženou a dcerami v Orlandu. U jezera je jeho románový debut.

Michael kluka sleduje a dostane chuť na panáka. Klukovi jsou tak čtyři, možná pět. Tam, kde by měl mít bicepsy, má navlečená oranžová plovací křidélka. Přesune se k přívěsnému motoru na zádi a nasedne na jeho kryt, jako žokej ve stříbrných plavkách. Jeho kůň má vypálený cejch Evinrude, jeho závodní dráhou je voda třpytící se za jeho zády sluncem. „Hyjé!“ zakřičí.

Některým lidem by to mohlo připadat roztomilé. Michaelovi ale ne.

Nafukovací křidélka na klukových pažích jsou naducaná jako manžety tlakoměru. Jedna ruka pustí neviditelnou uzdu a kluk zaloví v pytlíku s křupkami, který má v klíně. Otočí hlavu a zadívá se na sestru nataženou na podlaze člunu, na rodiče, kteří plavou asi padesát metrů od něj. Michael hledí směrem, kterým se kluk kouká. Když se jeho oči stočí zpátky k němu, uvidí prst. Je to prostředníček, má křiklavě červenou barvu typickou pro křupky Cheetos, a je určený Michaelovi.

Michael zavře oči. Proč toho kluka vůbec hlídá? Vždyť děti ani nemá rád. Zase oči otevře. Kluk na něj vyplázne jazyk.

Hej, vy dva, touží Michael zavolat na jeho nezodpovědné rodiče, ten váš spratek na mě ukazuje fakáče a váš druhej spratek si klidně spí.

Michael by si měl zaplavat, ale v hlavě se mu třepotají netopýři.

Střízlivost je jako křídla bušící mu zevnitř do lebky. Echolokace probíhající za očními bulvami. Potřebuje vodku – pronto –, jenže když ráno vstal, džbán, ve kterém bývá džus, byl prázdný, a tak alkohol na loď neměl jak propašovat. Jeho rodina snese hodně, ale vodku před polednem ani náhodou.

Kluk si pytlík s křupkami nakloní k ústům a rázem má bradu a hrudník posypané křiklavě červeným práškem. Pak pytlík hodí do jezera. Provokativně hledí na Michaela a čeká, jestli mu vynadá.

Je to neznámý pocit, být zastrašován dítětem, a Michaelovi se ani trochu nezamlouvá.

Chytí se za hlavu. Stýská se mu po domácím baru. Zbytek domu mu nechybí. Radši je tady než v Texasu. Od svých dvou let u tohohle jezera tráví každé léto, a jestli je mu někde dobře, tak tady.