pro jednou už všichni čekáme, že jo?“ nemůže popadnout dech. Míša se usměje. Chrochtík má naprostou pravdu. Srdíčko mu zahřívá pocit štěstí. „Tak povídej,“ vybídne ho Daňka a uvelebí
Odpoledne s dobrými nápady
se v šustícím listí. Je jí jasné, že by Míša nikdy nedorazil jako poslední bezdůvodně. „Něco se přece stalo, ne?“
Když Míša dorazí ke starému sudu, jsou
„Ano.“ Míša zahoupe pytlíkem s vlaječkami.
už ostatní Kamarádi z Medového lesa dávno
„Tohle jsem zabavil veverce. A tohle jsem přinesl
na místě a zvědavě ho vyhlížejí.
tobě a Chrochtíkovi.“ Vysype na zem obsah
„Pane Lišáku, pane Lišáku!“ volá na něj
své kapsičky.
Makovička a pomrkává za skly svých brýlí.
„Mňamka,“ zaraduje se
„Jdete pozdě. Takže zázraky se přece jen stávají...“
Chrochtík a hned se do toho
Ostatní se chichotají a Chrochtík ze všeho
chce pustit, jenže Makovička
nejdřív kamaráda několikrát splašeně oběhne.
přes kupičku rychle položí
„Ale že je to fajn, když na tebe
kapesníček.
načerpal pár paprsků podzimního slunce, Daňka
„Chceme se vsadit?“ zeptá se Míša a Makovička
ukusuje chutné divoké bylinky a Chrochtík se
kartáčem nadšeně zabubnuje na sud.
s mlaskáním pustí do darované svačinky.
Kamarádi z Medového lesa se totiž už několik
„Zítra má do školky nastoupit někdo nový,“
týdnů baví tím, že uzavírají sázky o všechno
poznamená Míša po chvíli. Jeden předškolák
možné i nemožné.
z lesní školky odešel do školy, a tak se uvolnilo
„Vsadíme se, jestli to bude kluk, nebo holka,“
místo. Od zítřka tedy budou děti v lesní školce
navrhne Daňka a ostatní souhlasí. Každý z nich
Medovníčci zase v plném počtu. „Jsem zvědavá, kdopak to asi bude!“ těší se Makovička. „Už se nemůžu dočkat.“
vloží svůj fant na Makoviččin kapesníček. Pro svoje sázení si totiž v lese nasbírali spoustu lesních pokladů. „Holka,“ tipne si Daňka a vsadí úlomek třpytivého kočičího zlata, který včera našla na břehu řeky. „Ten je krásný!“ zvolá Chrochtík uznale. Pak na kapesníček upustí kousek černého dřevěného uhlí a omluvně pokrčí ramínky, když Makovička kvůli černé šmouze vyděšeně vytřeští oči. „Taky bych řekl, že to bude holka.“ 19
Děti z lesní školky učiní objev
Když Kamarádi z Medového lesa dorazí k maringotce, zjistí, že všechny děti už odešly domů. Fialková mýtina je uklizená, na jedné
„My?“ vyděsí se Daňka, ale pak se rozesměje
straně maringotky je spořádaně vyrovnaný
na celé kolo. „A zítra bude stát v novinách:
sloupec polínek a dveře jsou zamčené
Nejhloupější lupiči na světě: laňka se zasekla
bytelným zámkem.
v okně.“
„Do prkýnka,“ zlobí se Chrochtík.
„No, dobrá,“ uzná Míša. „Myslel jsem spíš na
„Ále,“ mávne rukou Míša, „děti přece pořád
Makovičku.“ Lišáček jí podá pytlík se zbylými
někde něco zapomínají. Vidíte?“ Lišáček
vlaječkami: „Můžeš to rovnou položit do Pavliny
ukazuje na přivřené okno. „Možná bychom
přihrádky?“
se mohli porozhlédnout uvnitř...“
„Provedu!“ zvolá Makovička, vyleze na okenní parapet a je uvnitř cobydup, jako by celé dny nedělala nic jiného.
58
„Tak šup, teď můžete zase pěkně sbírat,“
Kamarádi z Medového lesa se opatrně připlíží
pobídne je, vypočítá různé druhy stromů
k Elence, která dál v klidu třídí listí. S kým to při
v okolí a rozežene děti do všech stran. „Podívejte
tom mluví?
na Elenku, jak skvěle jí to jde,“ dodá Valentýna
„Strach není nic špatného,“ říká právě. „Vůbec
a posadí se na kmen, odkud na všechny děti
nevadí, když se trochu bojíš. Davídek se bál
dobře vidí.
lesa. Já se bojím tmy. A ty se bojíš lidí.“ Elenka
Elenka mezitím ke své sbírce přidala dvě další
se na chvilku usměje směrem k houští před
hromádky a začala na jiném místě dělat nové.
sebou. „Ale ze mě strach mít nemusíš!“ Nakloní
„Ta by mohla srovnat celý les,“ zajásá Makovička
hlavičku do strany. „Já ti neublížím, víš?“
a zatleská. „Podle tvarů a barev a podle
„Mňau,“ dostane se jí tichoučké odpovědi.
velikosti. To by tu pak bylo všechno pěkné
Kamarádi z Medového lesa zadrží dech.
a spořádané a...“ „Pst,“ přeruší ji Daňka, „poslouchejte.“
„No vidíš,“ pochválí ji Elenka a dál dělá kupičky. „Můžu být tvoje maminka, jestli chceš.“ „Grrr-grrrr,“ zapřede kočička a opatrně vystrčí hlavičku ze křoví. Elenka na chvíli vzhlédne. „Jé,“ řekne, „ty jsi speciální kočička, máš tříbarevný kožíšek. Já mám taky něco třikrát. Pavla říká, že to přináší štěstí.“ „Rrrrau,“ zavrní koťátko.
„Ty máš uvnitř tu kočičku?“ zašeptá
„Jupí!“ zvolá Makovička a udělá salto.
s vykulenýma očima.
„Krak-jak-hak-jak,“ zachrochtá Chrochtík
„Medovníček, medovníček, medovníček,“
spokojeně.
vypočítává Elenka a ukazuje na Pavlu, Davídka
„Jupí-jupí-jup!“ raduje se Daňka. „Děkujeme,
a na sebe. Pak zatahá za batůžek.
Elenko!“
„Medovníčková kočička!“ zvolají všichni tři
„Ty zvuky, co se právě ozvaly tamhle vzadu,
sborově.
to byli naši kamarádi,“ vysvětluje Davídek.
„Hurá!“ zaraduje se Míša v lesním podrostu
„Čtyři lesní zvířátka, liška...“
vedle cesty a rozvíří pár spadaných listů.
„Však já už jsem je dávno viděla,“ mávne rukou Elenka, „ti už tu byli i předtím...“ „A umí mluvit naší řečí. Mluví i ta kočička?“ zeptá se Davídek. Elenka pokrčí rameny: „Já jí každopádně rozumím.“ „Ty jsi teda pašák,“ prohlásí Pavla. „Pozor, kořeny...“ „Elenka o nás celou dobu věděla?“ přemítá Míša nechápavě. „Tak to musíme nutně začít trochu trénovat plížení...“ 85