Andrea Schütze: Kamarádi z Medového lesa - Všichni za jednoho

pro jednou už všichni čekáme, že jo?“ nemůže popadnout dech.

Míša se usměje. Chrochtík má naprostou pravdu. Srdíčko mu zahřívá pocit štěstí. „Tak povídej,“ vybídne ho Daňka a uvelebí

Odpoledne s dobrými nápady

se v šustícím listí. Je jí jasné, že by Míša nikdy nedorazil jako poslední bezdůvodně. „Něco se přece stalo, ne?“

Když Míša dorazí ke starému sudu, jsou

„Ano.“ Míša zahoupe pytlíkem s vlaječkami.

už ostatní Kamarádi z Medového lesa dávno

„Tohle jsem zabavil veverce. A tohle jsem přinesl

na místě a zvědavě ho vyhlížejí.

tobě a Chrochtíkovi.“ Vysype na zem obsah

„Pane Lišáku, pane Lišáku!“ volá na něj

své kapsičky.

Makovička a pomrkává za skly svých brýlí.

„Mňamka,“ zaraduje se

„Jdete pozdě. Takže zázraky se přece jen stávají...“

Chrochtík a hned se do toho

Ostatní se chichotají a Chrochtík ze všeho

chce pustit, jenže Makovička

nejdřív kamaráda několikrát splašeně oběhne.

přes kupičku rychle položí

„Ale že je to fajn, když na tebe

kapesníček.

načerpal pár paprsků podzimního slunce, Daňka

„Chceme se vsadit?“ zeptá se Míša a Makovička

ukusuje chutné divoké bylinky a Chrochtík se

kartáčem nadšeně zabubnuje na sud.

s mlaskáním pustí do darované svačinky.

Kamarádi z Medového lesa se totiž už několik

„Zítra má do školky nastoupit někdo nový,“

týdnů baví tím, že uzavírají sázky o všechno

poznamená Míša po chvíli. Jeden předškolák

možné i nemožné.

z lesní školky odešel do školy, a tak se uvolnilo

„Vsadíme se, jestli to bude kluk, nebo holka,“

místo. Od zítřka tedy budou děti v lesní školce

navrhne Daňka a ostatní souhlasí. Každý z nich

Medovníčci zase v plném počtu. „Jsem zvědavá, kdopak to asi bude!“ těší se Makovička. „Už se nemůžu dočkat.“

vloží svůj fant na Makoviččin kapesníček.

Pro svoje sázení si totiž v lese nasbírali spoustu lesních pokladů. „Holka,“ tipne si Daňka a vsadí úlomek třpytivého kočičího zlata, který včera našla na břehu řeky. „Ten je krásný!“ zvolá Chrochtík uznale. Pak na kapesníček upustí kousek černého dřevěného uhlí a omluvně pokrčí ramínky, když Makovička kvůli černé šmouze vyděšeně vytřeští oči. „Taky bych řekl, že to bude holka.“ 19

Děti z lesní školky učiní objev

Když Kamarádi z Medového lesa dorazí k maringotce, zjistí, že všechny děti už odešly domů. Fialková mýtina je uklizená, na jedné

„My?“ vyděsí se Daňka, ale pak se rozesměje

straně maringotky je spořádaně vyrovnaný

na celé kolo. „A zítra bude stát v novinách:

sloupec polínek a dveře jsou zamčené

Nejhloupější lupiči na světě: laňka se zasekla

bytelným zámkem.

v okně.“

„Do prkýnka,“ zlobí se Chrochtík.

„No, dobrá,“ uzná Míša. „Myslel jsem spíš na

„Ále,“ mávne rukou Míša, „děti přece pořád

Makovičku.“ Lišáček jí podá pytlík se zbylými

někde něco zapomínají. Vidíte?“ Lišáček

vlaječkami: „Můžeš to rovnou položit do Pavliny

ukazuje na přivřené okno. „Možná bychom

přihrádky?“

se mohli porozhlédnout uvnitř...“

„Provedu!“ zvolá Makovička, vyleze na okenní parapet a je uvnitř cobydup, jako by celé dny nedělala nic jiného.

58

„Tak šup, teď můžete zase pěkně sbírat,“

Kamarádi z Medového lesa se opatrně připlíží

pobídne je, vypočítá různé druhy stromů

k Elence, která dál v klidu třídí listí. S kým to při

v okolí a rozežene děti do všech stran. „Podívejte

tom mluví?

na Elenku, jak skvěle jí to jde,“ dodá Valentýna

„Strach není nic špatného,“ říká právě. „Vůbec

a posadí se na kmen, odkud na všechny děti

nevadí, když se trochu bojíš. Davídek se bál

dobře vidí.

lesa. Já se bojím tmy. A ty se bojíš lidí.“ Elenka

Elenka mezitím ke své sbírce přidala dvě další

se na chvilku usměje směrem k houští před

hromádky a začala na jiném místě dělat nové.

sebou. „Ale ze mě strach mít nemusíš!“ Nakloní

„Ta by mohla srovnat celý les,“ zajásá Makovička

hlavičku do strany. „Já ti neublížím, víš?“

a zatleská. „Podle tvarů a barev a podle

„Mňau,“ dostane se jí tichoučké odpovědi.

velikosti. To by tu pak bylo všechno pěkné

Kamarádi z Medového lesa zadrží dech.

a spořádané a...“ „Pst,“ přeruší ji Daňka, „poslouchejte.“

„No vidíš,“ pochválí ji Elenka a dál dělá kupičky. „Můžu být tvoje maminka, jestli chceš.“ „Grrr-grrrr,“ zapřede kočička a opatrně vystrčí hlavičku ze křoví. Elenka na chvíli vzhlédne. „Jé,“ řekne, „ty jsi speciální kočička, máš tříbarevný kožíšek. Já mám taky něco třikrát.

Pavla říká, že to přináší štěstí.“ „Rrrrau,“ zavrní koťátko.

„Ty máš uvnitř tu kočičku?“ zašeptá

„Jupí!“ zvolá Makovička a udělá salto.

s vykulenýma očima.

„Krak-jak-hak-jak,“ zachrochtá Chrochtík

„Medovníček, medovníček, medovníček,“

spokojeně.

vypočítává Elenka a ukazuje na Pavlu, Davídka

„Jupí-jupí-jup!“ raduje se Daňka. „Děkujeme,

a na sebe. Pak zatahá za batůžek.

Elenko!“

„Medovníčková kočička!“ zvolají všichni tři

„Ty zvuky, co se právě ozvaly tamhle vzadu,

sborově.

to byli naši kamarádi,“ vysvětluje Davídek.

„Hurá!“ zaraduje se Míša v lesním podrostu

„Čtyři lesní zvířátka, liška...“

vedle cesty a rozvíří pár spadaných listů.

„Však já už jsem je dávno viděla,“ mávne rukou Elenka, „ti už tu byli i předtím...“ „A umí mluvit naší řečí. Mluví i ta kočička?“ zeptá se Davídek.

Elenka pokrčí rameny: „Já jí každopádně rozumím.“ „Ty jsi teda pašák,“ prohlásí Pavla. „Pozor, kořeny...“ „Elenka o nás celou dobu věděla?“ přemítá Míša nechápavě. „Tak to musíme nutně začít trochu trénovat plížení...“ 85