Marie Hrušková: Lípy vlídné i majestátní

Page 1



9

Proč právě lípy

N

ebylo snadné rozhodnout, které ze stromů připomínat. Pohybujeme se kolem nich dlouho, známe je – tím obtížnější byl výběr. Blízké jsou nám všechny, obdivujeme je, někdy i závidíme jejich životní sílu. Zvolili jsme tedy z množství našich stromů ty, které rostou skoro v každé naší vsi, vysadili je před staletími u zámků stejně jako v podzámčí, jejich koruny stíní hroby našich předků, ale nacházejí své místo také u moderních novostaveb. Jejich listy mají krásně srdčitý tvar, který opakuje mladá lipová koruna. Koruna stromu, který se nebojí věku ani zvětšující se dutiny v kmenu, jako by věděl, že lípy mají schopnost vzkřísit samy sebe. Starý kmen vyplní adventivní kořínky a zázrak přírody je připraven. Lípa je nezdolná v boji o život a dává nám tak příležitost si uvědomit, že na strom, který naši předci zvolili za náš národní, můžeme být právem hrdi. Lípy jsou mezi našimi stromy nejpočetněji zastoupené, proto je také nacházíme na předních místech mezi stromy památnými. A jsou při tom pro nás tak samozřejmé, že je bohužel někdy ani nevnímáme – dokud blesk, vichřice nebo lidská zloba nás o ně nepřipraví. Pak náhle poznáváme, jak je po nich prázdno. Jsou to úžasné stromy, které mají v sobě něhu i sílu. Jsou nám blízké, máme je rádi pro jejich užitečnost, vůni i krásu. Po naší zemi roste hodně lip, mnohé znáte osobně nebo ze stránek časopisů a z populárních dendrologických soutěží. Bývají však připomínány většinou ty nejznámější, nejstarší, nejmohutnější. Proto dáváme v téhle knížce šanci i méně známým lípám, které jsou stejně zajímavé, jen se to o nich neví.



11

Lípy u domů

S

tromy vždycky měly v životech lidí významné místo. V pradávných dobách lidé dokonce věřili, že stromy mohou být sídlem bohů, a proto přistupovali ke stromům, hlavně k těm výjimečným, s úctou jako k někomu, koho si nesmějí rozhněvat, kdo je naopak může ochránit. Časem, když lidé začali žít na jednom místě, nemuseli už vyhledávat ve svém okolí výjimečný strom, protože se jejich ochranným stromem mohl stát ten, který si záměrně vysadili na významném místě v osadě. Zde je možné najít základy tradice návesních stromů, které bývaly a mnohde stále jsou středem dění v obci. Ochranná moc stromů byla přeneseně přisuzována i stromům vysazeným u obydlí. Lidé věřili, že mohou zabránit přístupu zlých sil a démonů do svých domovů. A zelené koruny stromů skutečně nejednou ochránily střechy obydlí před rozšířením zhoubného ohně. I proto byly rodové stromy považovány za odkaz předků a součást domova. Právě lípy bývají nejčastěji rodovými stromy, jejich koruny zdobí náves či náměstí a dávají vlídný stín, který zve k posezení a zamyšlení.


Lípy u domů

16

⎮4 ⎮ Hadrava Je částí obce Chudenín. Hezké místo. Připomínat při pohledu na tuto fotografii, že lidé a stromy k sobě patří, se zdá zbytečné – vždyť tady lidé žijí se svou lípou doslova pod jednou střechou.


17


Lípy u domů

18

⎮ 5 ⎮ Vendolí Uznávaným „ústředním stromem“ obce je lípa, která roste u hřiště. Její kmen měří v obvodu úctyhodných skoro sedm metrů a už na první pohled prozrazuje dlouhý a nelehký život tohoto stromu, ale současně i značnou životní sílu. Pověst o lípě je možné si přečíst přímo u památného stromu, zapsaná pověst byla na památku uložena i do zrestaurované kostelní báně.


19


Lípy u domů

20

⎮6 ⎮ Vendolí Ještě na jednu zdejší lípu by se zde nemělo zapomínat. Roste jakoby odstrčená stranou za hasičskou zbrojnicí, ale neprávem. K nepřehlédnutí je hlavně spodní část kmene, která jako by byla součástí tajemného samorostu.


21

⎮7 ⎮ Mšec O lípě vypravoval nakladatel a znalec místní historie Jiří Červenka: „Nejstarší lípa ve Mšeci stojí u bývalého statku a hostince čp. 13. Pochází zřejmě ze 17. století. O této staré lípě se vypravovalo, že v roce 1811, kdy městečko Mšec vyhořelo, svou rozlehlou korunou zachycovala létající oharky a uchránila tak dům čp. 13 před zkázou. Lípa sama takové štěstí neměla: když se 13. června 1892 přes Mšec přehnala větrná smršť, ulomila polovinu lípy. Už je dávno všechno v pořádku, lípa si korunu doplnila.“


Lípy u domů 24


25

⎮9⎮Úboč Jak člověk stárne, zapisují se do jeho vzhledu prožité roky, vrásky v tváři často prozrazují, co se s ním dělo. Se stromy je tomu podobně: stárnou, mění se – sice jinak než lidé, ale přece. Život je jeden. Je tu však rozdíl – do žití stromů lidé zasahují, někdy víc, jindy méně. O tom by mohla vypravovat stará rodová lípa u vjezdu do bývalého statku na návsi v Úklidu. Přes náběhy jejích kořenů mnohokrát přejížděla kola naložených vozů, zraňovala je a deformovala. Kořeny i lípa sama vydržela, je jiná a svým způsobem jedinečná. Vydává svědectví o svém životě, ale také o životě těch, s kterými žila a žije. Není stromem souměrným – to dávno ne, ale koruna se jí přesto každoročně zelená. Lípa žije a vlastně je krásná.