ZÁVĚR

Nepohádka

Za devatero horami, devatero lesy a devatero řekami bylo jednou jedno království, které bylo začarované. Začaroval je zlý čaroděj. Lidé byli prokletí, nemohli chodit volně ven, nemohli se objímat, nemohli zpívat, nemohli se scházet, být spolu. Ústa si museli zakrývat, aby si navzájem neubližovali. Jejich úsměvy z tváří zmizely a srdce potemněla. Ptali se sami sebe, proč nás potkalo toto prokletí, vždyť jsme neudělali nic zlého?

Jeden moudrý a sečtělý stařec jim vysvětlil, že to byl trest za jejich pýchu, sobeckost, konzumní život, nelidské chování i poškozené mezilidské vztahy. Lidé si prý musí znovu uvědomit, na čem záleží. Čaroděj jim vzal jen to, co brali jako samozřejmost a nevážili si toho, co měli. Jako je možnost volně dýchat, volně se scházet s blízkými a přáteli. Že není potřeba hromadit mamon a majetek, že ke spokojenému životu stačí jen málo. Musí si uvědomit, jakým zázrakem je úsměv, objetí milovaného člověka nebo jen čerstvý rohlík z pekárny za rohem. Že to největší bohatství jsou lidé sami, jejich přátelství a možnost být spolu…

Pohádky by měly mít šťastný konec. To je pravidlo všech pohádek i příběhů. Jaký bude mít konec tato nepohádka? Pevně doufám, že šťastný, že se zlý čaroděj slituje a prokletí zruší. Možná zlé kouzlo pomine a lidé budou zase moci dělat vše, co mají rádi. Budou jen o nepříjemnou zkušenost moudřejší. Možná budou lidé čekat na svého zachránce, třeba jen obyčejného člověka, který zabloudí do začarovaného království a svým dobrým skutkem čaroděje obměkčí nebo přemůže a prokletí bude zlomeno. Kdo ví.

Pro každý případ, přátelé, dělejme dobré skutky, konejme dobro. Dobro přeci vždy vítězí nad zlem. Nikdy nemůžeme vědět, zda ten náš dobrý skutek není právě ten jediný, který zachrání království a porazí zlého čaroděje.

Připíjím na dobré skutky.

Darka Peterková a spoluautor Sebík