COVIDOVÝ ROK NA VSI

Rok 2020 v Místní knihovně Bolatice

Rok 2020, přesto že od měsíce března musely knihovny vzhledem k epidemii uzavřít své prostory a také dále během roku byla činnost omezena, byl v knihovně Bolatice úspěšný a plný různých akcí pro dětské i dospělé čtenáře.

Posuďte sami.

Rok započala beseda s regionální spisovatelkou Evou Tvrdou, zúčastnilo se jí cca 15 zájemců. Seznámila nás se svými předešlými knihami - se sérií „Slezská trilogie“, odehrávající se na Hlučínsku, či s detektivním příběhem z centra Ostravy „Mrtvou neměl nikdo rád“, psaném v tzv. Silesia Noir žánru. Ve druhé polovině přednášky představila svou novou knihu „Očima vidět/Očami vidźeć“, která je psána dvěma jazyky - češtinou a laštinou, jejíž historii nám také přiblížila. Přednáška byla zakončena předčítáním úryvku v lašském jazyce.

Další ze série přednášek nesla téma „Svatba a její tradice“ a povyprávět nám o nich přišla Kateřina Krejčová alias Victorian Catherine, která viktoriánskou dobou doslova a do písmene žije. Nejprve nám popsala průběh viktoriánské svatby, tradice a zvyky. Dozvěděli jsme se mnoho pikantních i vtipných zajímavostí. A jelikož se paní Krejčová nedávno vdávala, samozřejmě ve viktoriánském stylu, nechyběl ani popis celé její svatby s kouzelnými fotkami. Všichni přítomní měli také možnost vidět několik zajímavých ukázek, například originál rukavic či mnoho krásných knih z dob 19. století. Od 14. února máme semínkovnu! Iniciativa Semínkovna vznikla v ČR v roce 2015 na podporu svobodného sdílení osiva, semenaření a přírodního zahradničení. Vzorem jí byly francouzské Les Grainotheques a americké The Seedbanks. Semínkovny, ať už je to skříňka, košíček,

krabička ap., jsou místem, kde zahradníci mohou mezi sebou bezplatně sdílet osivo ze svých zahrádek. Osivo by mělo být výhradně v „bio“ kvalitě, tedy nemořené a z chemicky neošetřovaných rostlin. Mělo by jít o výsledek domácího semenaření. Semínka jsou nabízena bezplatně v malých dávkách pouze pro osobní spotřebu.

V březnu - veleúspěšná cestovatelská přednáška Honzy Hanzlíka! Bolatický rodák Honza byl na své cestě Pacifickou hřebenovkou 154 dní a ušel 4 286 km. Viděli jsme krásné fotografie a videa a myslím, že každý z účastníků alespoň jednou pocítil něco jako závist... a mnohokrát velký obdiv. Zájemců o přednášku bylo tolik, že jsme si museli vypůjčit židle.

A další přednáška - s Lukášem Herudkem jsme se vypravili do horké Namibie. Samozřejmě ne fyzicky, jen díky fotkám a videím, ale i tak to stálo za to. Oceňujeme zejména, že přednáška byla vedena převážně v řeči „po našemu“, přednáška tak dostala jiný náboj. A kdo z diváků měl odvahu, mohl ochutnat sušené antilopí maso.

Stalo se již tradicí, že v měsíci březnu oceňujeme naše nejlepší čtenáře. Kritériem pro výběr není jen počet přečtených knih, ale třeba i účast na akcích knihovny, včasné vracení výpůjček, atd. Kdo byl nejlepší za rok 2019 a jak si jednotliví čtenáři vedli? Kategorie žena a zároveň UČITELKA ROKU - Mgr. Andrea Pavlíková (121 výpůjček), kategorie muž - Karel Valica (74 výpůjček, bohužel se nemohl zúčastnit), kategorie dívka - Anastázie Migotová (106 výpůjček), kategorie chlapec - Ondřej Vlček (99 výpůjček). Za účasti ředitelky Knihovny města Ostravy Mgr. Miroslavy Sabelové, ředitelky PhDr. Libuše Foberové, Ph.D. a metodičky PhDr. Marie Šedé z Moravskoslezské vědecké knihovny a starosty obce Mgr. Herberta Pavery byly oceněným předány dárky, mezi kterými nemohly samozřejmě chybět knihy. Káva, zákusek a neformální povídání jsou již nedílnou součástí této milé akce. Mgr. Andrea Pavlíková se stala také nejlepší čtenářkou - učitelkou v Moravskoslezském kraji, gratulujeme!

V červnu nás představitelé města Jilemnice pozvali, abychom jim prezentovali činnost bolatické knihovny jako příklad dobré praxe. Věříme, že to bylo ku prospěchu věci a držíme palce na cestě k nové knihovně! Dárečky samozřejmě nemohly chybět.

Koncem srpna nás navštívila hodnotící komise „Knihovny roku“, na kterou jsme byli nominováni za Moravskoslezský kraj. Naše knihovna získala čestné ocenění za komplexní moderní knihovnické služby poskytované v příjemných a velkoryse vybavených prostorách.

Mgr. Jana Štěpáníková

MK Bolatice

Covidový rok v knihovně Kobeřice

Obecní nebo ještě výstižnější název veřejná knihovna v Kobeřicích. Bohužel v loňském roce převážně pro veřejnost uzavřená knihovna. Tak vypadal rok 2020.

Mnozí se ptali, co tam vlastně knihovnice dělaly, když bylo zavřeno?

To, co je ostatním očím neviditelné a na co během běžného roku, kdy knihovna běží na plné obrátky, nezbýval čas.

Nejprve se označily písmeny autorů všechny naučné knihy jak v dospělém tak dětském oddělení. (foto č. 1) Usnadnilo to práci nejen čtenářům, ale především nám knihovnicím. Máme námi tak trochu zhýčkané čtenáře, že běháme a vybíráme po knihovně převážně my. A že ji teď máme mnohem větší, nemusíme se bát neblahých důsledků sedavého zaměstnání.

Také jsme nakoupily a zpracovaly hromadu knih, přeorganizovaly celý sklad, a když to situace dovolila, rozvážely jsme knihy starším a nemohoucím seniorům (foto č. 2). V případě výdejního okénka si museli čtenáři sami zavolat a objednat knihy. Velmi často rozhovor sklouzával k povídání a svěřování seniorů trpících sociální izolací.

Také jsme si uvědomily, jak je naše práce důležitá. Lidé si půjčili mnohem více knih, než tomu bylo v předchozím roce. Jen pro srovnání - v loňském roce si půjčili 21.440 titulů a v roce 2019 21.078 titulů.

Legrační situace nastala, když nás alespoň na chvíli otevřeli, tak si všichni půjčovali dvojnásobek knih s dodatkem: „Co kdyby vás zase uzavřeli“. :o)))) Z toho jsme měly velkou radost. Taky jsme byli jediným kulturním vyžitím a dokonce přibylo i několik nových čtenářů.

Jedna mladá studentka chodila pravidelně k výdejnímu okénku každý týden, jen aby viděla někoho jiného, než jsou členové její domácnosti. Stejně tak senioři. Taky jsme vyslechly řadu krásných životních příběhů, jak radostných, tak i těch smutných covidových.

Dorota Letzianová a Jana Komárková

Veřejná knihovna v Kobeřicích

Městská knihovna Kravaře v roce 2020

Činnost naší knihovny, stejně jako všech ostatních knihoven, byla v tomto roce zcela jiná.

Na počátku roku byl náš kulturní kalendář doslova nabitý nejrůznějšími akcemi. Od klasických besed, autorských čtení, cestovatelských přednášek, knihovnických lekcí, přes hudebněpovídkové večery a akustické koncerty.

Moc jsme toho nestihli, ale to co vyšlo, stálo za to.

 Hrdobci a TrioMat (hudebně-povídkový večer)  Život viktoriánské éry (přednáška Kateřiny Krejčové)  USA a Kanada (cestovatelská přednáška manželů Márových)  Autorské čtení (Eva Tvrdá)  154 dnů po Pacifické hřebenovce (cestovatelská přednáška Jana Hanzlíka)  Akustický koncert kapely Majzlík  Tvůrčí dílna  Pasování prvňáčků na čtenáře  Knihovnické lekce

Přes všechna omezení provozu, přes všechna nařízení a zákazy, přes všechny PSY, bylo naší snahou vyhovět a pomoci našim čtenářům a to hlavně těm, pro které je knihovna doslova životně důležitá.

A tak, když se musely zavřít dveře knihoven, otevřely jsme“ hladové“ okno, které se mimochodem stalo hitem na internetu. Když se muselo zavřít i to, zajistily jsme čtenářům bezkontaktní půjčování, včetně rozvážky knih.

A myslím si, že jsme my všichni knihovníci získali jeden zásadní poznatek. Knihovna lidem začala chybět, protože kniha je obyčejná věc, a i když současná doba nabízí díky různým médiím a sociálním sítím nejrůznější rozptýlení, přesto má člověk potřebu vrátit se k tomu nejobyčejnějšímu. Třeba ke knize. Monika Ševčíková

Městská knihovna Kravaře C o v i d o v ý r o k n a v s i | 10