Pak ale Zachariáš uvidí film o muži, který klidně a tiše sedí na sněhu jen v kraťasech a snad se i usmívá? I když to není přímo řečeno, je téměř jisté, že jde o Wima Hofa. Zach si vzpomněl na muže-plavce, uslyšel racky, papuchalky a vrátil se k sobě. Posílen důvěrou v sebe a povzbuzen podporou svého otce se odvážně noří do studené vody a konečně může prožít to, po čem tak dlouho toužil. A na jeho cestě do studené vody ho provázejí i nejbližší. Zachariáš a studená voda je příkladem toho, že není potřeba rozsáhlých příběhů, protože těžiště a síla tkví v myšlence, lakonickém vyjádření a bezesporu v jeho výtvarné složce, která zejména u knih pro děti hraje podstatnou roli. Ilustrace v podání Adely Režné, s níž D. Rušar spolupracoval i na předchozí knize, se noří do odstínů modré, šedé, ptáci jsou průzrační, ledoví a křehcí, stejně jako pouto mezi dospělými a dětmi. A tak když se teď procházím zimní krajinou, kolem vody a nahlížím na ni, vidím v ní Zachariáše, který dokázal změnit nejen sebe, ale utužit i vztahy s nejbližšími. Do toho, Zachu!
RUŠAR, Daniel. Zachariáš a studená voda Bratislava: Selves, 2020. 42 nečíslovaných stran
10