Listopad
Párek JUNIOR Novou součástí časopisu Párek je příloha Junior. Tentokrát obsahuje reportáţ z besed o wikipedii v Mariánských Horách a osobitou tvorbu mladé čtenářky z pobočky Přívoz.
Recenze v čísle: VŠECHNA ŠPÍNA SVĚTA – Gabriel GARCÍA MÁRQUEZ Márquezův první román, který nakladatel nechtěl zpočátku ani vydat. Děj, vymezený lety 1903-1928, se odehrává v mytickém a v pozdější autorově tvorbě legendárním městečku, za něţ si však můţeme dosadit kterékoli jiné místo v Latinské Americe. Příběh je vyprávěn třemi postavami zastupujícími tři různé generace
ZABIJÁCI – Jussi ADLER-OLSEN Na severu Dánska dojde k brutální vraţdě; oběťmi jsou bratr a sestra. Policejní vyšetřování naznačuje, ţe mezi podezřelými je skupinka ţáků místní internátní školy, kterou navštěvují děti nejbohatších Dánů. Jeden z ţáků se po letech k činu skutečně dozná, je odsouzen a případ se zdá být vyřešen. Uplyne ovšem pár let a sloţka s případem přistane na stole komisaře Carla Morcka z oddělení Q, zabývajícího se odloţenými případy zvláštní důleţitosti.
NOČNÍ CIRKUS – Erin MORGENSTERN Románový debut Erin Morgenstern s podmanivou magickou atmosférou sleduje v několika dějových liniích i časových rovinách hru dvou kouzelníků, jejímţ vítězem se má stát ten, jehoţ učedník zůstane na konci hry ţivý. Celie a Marco jsou však k sobě i k cirkusu, který má být jevištěm jejich hry, připoutání mnohem více, neţ si jejich mistři dovedli představit.
TEMNÉ ČASY – ed. Martin FAJKUS Spanilé čtenářky a šlechetní čtenáři, dovolte mi, abych vás přivítal v Temných časech. A kdyţ říkám temných, mám na mysli skutečně TEMNÝCH. Uţ otevřením této knihy jste prokázali slušnou dávku odvahy, takţe vás nebudu zbytečně děsit. Ale jednu věc si musíme ujasnit hned na začátku. Toto je temná fantastika.
JIRKOVA ZÁZRAČNÁ MEDICÍNA – Roald DAHL Jirka je úplně obyčejný kluk, kterého nejvíc ze všech lidí štve vlastní babička - ţádná milá, hodná, usměvavá stará dáma, ale protivná, zlá baba, která připomíná spíš čarodějnici. Jirka trpělivě snáší její brblání, reptání a nekonečné lamentovaní.
Severské krimi Tipy z redakce Párku
Ročník XII.
č.11, listopad 2012
RECENZE: Temné časy editor Martin Fajkus „Dobrá zpráva pro všechny fanoušky kvalitní fantastiky je tu - všem dobře známý publicista Martin Fajkus se po šesti letech vrací opět v roli editora (Legie nesmrtelných, Fantom Print, 2006)“ – takto oprávněně se opěvuje další sbírka sestavená Martinem Fajkusem (*1970), který je jedním z nejznámějších aktivistů na poli fantastiky v české kotlině. Pokud zrovna nerozšiřuje svůj rod, doslova hltá vše, co jen trochu zavání fantastikou, zná snad kaţdého autora, který umí své řemeslo, a ti které nezná, jsou jen mizerní pisálkové, o kterých je zbytečné se bavit. Jak uţ naznačuje podnázev knihy – antologie temné fantastiky – nebude se jednat o heroickou fantasy, ve které kladní herojové budou pro blaho říší, panen a dětí v bolestech bojovat za lásku a pravdu. Ani ţádné happyendy zde nečekejte. Jsou to temné příběhy, ve kterých vládne zlo a chamtivost, brutalita a ještě větší brutalita, tečou potoky krve a poctivá a rychlá smrt je někdy to nejlepší, co hrdinu potká. Toto byl původní záměr velkého „Felčara“, kterému ale autoři dali trochu jiný směr. Uţ od prvních stránek je čtenáři jasné, ţe temná fantastika je krutá a brutální, ale ještě lepší je, kdyţ se okoření notnou dávkou černého, hřbitovního humoru. A většinou se sice budete spolu s hrdiny doslova brodit potoky krve, ale u mnohých povídek našich fantasy velikánů to bude i mnoţstvím jiných tělních tekutin, které vznikají při … dospěláckých hrátkách. Skutečně jsem zvědavý, co si editor přesně představuje pod termínem antologie erotické fantasy, kterou plánuje za pár let, aţ mu chlebodárce Fantom Print přišoupne „v krabici“ pár set tisíc na další kníţku. V konzervativnějších krajích by totiţ uţ tato antologie nesla nálepku „mládeţi nepřístupné“. Je podivující, co všechno někteří autoři povaţují za nedílnou součást temné fantasy. Dost překvapují například hoši z cechu knihovnického Míla Linc a Petr Schink. Orgie jako z pera Oscara Wilda. Naopak to asi nepřekvapí u Mauglího z bruntálských hvozdů, spisovatele, trestance a řeznického mistra Františka Kotlety. V knize na nás čeká tedy devět povídek různého rozsahu, které pocházejí z tvorby českých (slovenských) autorů. Výjimkou je Fajkusův (ale nejen jeho) oblíbenec William King, skotský bard, který uţ ale roky ţije v Čechách s českou manţelkou. Setkáte se tak s plejádou českých fantasy stars, jako Schink, Linc, Antonín, sestry Lukačovičovy, Weber, Galeta a Kotleta. A co autor, to samozřejmě jiný styl, jiný přístup k temné fantasy. Najdete tu povídky jak z klasického prostředí středověkých říší (King, Galeta, Weber), tak např. japonského mocnářství od Lucky Lukačovičové, přes steampunkovou představu šlechtických orgií Schinka, aţ třeba po urban fantasy ze světa českého pornoprůmyslu od Kotlety. Je tedy těţké říci, co je nej a co méně. Kaţdá povídka je jiná, jinak chápaná, jinak psaná. Moje osobní jednička je „Noc na hřbitově“ od Williama Kinga. Vtipná, temná, výborná i bez sexu. Ale důleţitější je pro čtenáře fakt, ţe ani jedna z vybraných povídek není tak podprůměrná, ţe by výrazněji sniţovala rating celé antologie. Moţná by se mělo ještě dodat, ţe stejně vynikající jako samotné povídky je i předmluva a komentáře samotného editora. Aţ bych se nebál zeptat: „Kdy něco napíšeš i ty, velký editore?“ Napsal Bohdan BoboKing Volejníček
Zabijáci Jussi Adler-Olsen Detektivní thriller dánského autora Jussi Adler-Olsena „Ţena v kleci“ patřil v roce 2011 k těm nejúspěšnějším titulům na našem kniţním trhu. Brněnské nakl. HOST se tedy určitě příliš nerozmýšlelo s vydáním další knihy se sympatickým komisařem Carlem Morckem v hlavní roli. Její název „Zabijáci“ (orig. Fasandraeberne, 2008) celkem příznačně naznačuje
námět příběhu, jeţ se dá charakterizovat třemi slovy: peníze, moc a sadismus. Speciální oddělení Q kodaňské kriminálky, které má za úkol objasňovat uţ nevyřešené starší, ale společensky velmi závaţné případy, dostane na stůl ve své „útulné“ kanceláři ve sklepení případ značně brutální vraţdy dvou dospívajících sourozenců. Pro Morcka a jeho atypický, nyní dvoučlenný tým, jsou ale záhadou hlavně dvě věci: nikdo z policie totiţ neví, kdo dal spis na stůl oddělení Q, a za druhé proč, kdyţ případ je uţ léta objasněný a pachatel, který se k činu doznal, uţ roky sedí ve vězení. Toto je základní dějová linie příběhu, který se zabývá otázkou, do jaké míry jsme si všichni před zákonem rovni. Je společenské postavení a hlavně moc peněz absolutní ochranou před spravedlností? Moţná bychom mohli, sic neradi, říci, ţe je, ale ne v tomto příběhu. Svérázný a sympatický komisař Morck a jeho ještě svéráznější asistenti ale zde nehrají roli spravedlnosti. Jsou pouhými hledači, či odkrývači děsivé pravdy. Ani oni jako by vlastně neměli sílu zastavit šílence s hromadou peněz a mocí. Toho dosáhne pouze obdobná moc, ještě šílenější neţ „zabijáků“, která je budí v noci z klidného spaní. Proti šílené mysli totiţ ani peníze moc nezmůţou, kdyţ ona šílená moc je nepotřebuje. Adler-Olsen píše své knihy stylem, kdy vlastně od počátku čtenář má celkem jasno, kdo za činy stojí. Ona šestice prominentních studentů prominentních rodičů, která se jako zlatá mládeţ dokáţe chovat naprosto nevypočitatelně, přitom ale vyznává jisté nepsané zákony přátel na ţivot a na smrt, najednou díky davové psychóze objeví neuvěřitelné kouzlo absolutní mocí nad bytím a nebytím obyčejných lidí. Pod vlivem knihy Mechanický pomeranč začnou vyznávat kult násilí, brutality a krve. Celé roky je chrání vlastní moc a peníze a šílená, ale oddaná mysl party. Pak ale někdo z nich překročí meze lidskosti a všechno se sesype jako domeček z karet. A z lovců se stává štvaná zvěř. Alfou a omegou jeho knih jsou ale samotné postavy. Ty dokázal tak plasticky načrtnout, přidat jim tak reálné charaktery, ţe doslova cítíte kaţdé jejich hnutí mysli. Prim hraje samozřejmě komisař Morck, rozvádějící se stárnoucí morous, který se ještě docela nevzpamatoval z tragédie při jednom policejním zásahu. Vše ale jakoby vyrovnává postava jeho neoficiálního asistenta Asada, onoho impulzivního a asertivního Araba, který doslova dokáţe šokovat i pobavit svými činy a řečmi nejen svého nadřízeného, ale i nás čtenáře. „Zabijáci“ jsou velmi dobře vymyšlený a hlavně napsaný příběh, který vás dostane uţ od prvních kapitol. Příběh o vyšinutých mozcích lidí cítících se nadlidmi. A ve stejném stylu očekávejte i závěr. V překladu Kristiny Václavů vydalo nakl. HOST v roce 2012. Bohdan BoboKing Volejníček
Noční cirkus Erin Morgenstern Stačí otevřít první stránku a vstoupíte, velectěné čtenářstvo, či snad obecenstvo, do cirkusu snů! Do Cirque des Rêves, kde najdete nevídané, neslýchané, kde iluze jsou od toho, aby vás oklamaly a ochránily před skutečnými kouzly. Cirkus snů a jeho aţ surrealistické postavy jsou středobodem děje literárního debutu americké autorky Erin Morgensternové (*1978), který je trochu jiným výletem do hájenství fantasie, neţ je tolkienovská fantasy či dneska tak populární tzv. urban fantasy. Je to skutečně fantaskní příběh, snad aţ pohádka pro dospělé ze světa cirkusů konce devatenáctého století. Onen Cirque des Rêves je zahalen mnoţstvím tajemství a podivností. Otvírá pouze v noci, nikdo neví, kdy a kam přijede, a který den zase zmizí s příchodem úsvitu. Přesto jeho příjezd rychle vzbudí pozornost a při západu slunce před jeho branou uţ stojí davy zvědavců. „Noční cirkus“ (orig. The Night Circus, 2011) uchvátil tisíce čtenářů na celém světě nejen svým příběhem o kouzlech, krutosti a tragické lásce, ale především svou atmosférou, která na čtenáře působí nejsilněji. Uţ od prvních stránek doslova nasáváte onu magickou aţ snovou atmosféru kouzel a magie, kterou ještě zdůrazňuje genius loci míst, kam cirkus zavítá – mlţný Londýn, hektický New York, magická Praha, šarmantní Paříţ… Autorka toho dosáhla nejen kouzelným příběhem, ale doslova
kouzlením se slovy. I nevyřčené dokáţe slovy popsat. Jako by opravdu samotný příběh nebyl aţ tak důleţité, jako spíše navození atmosféry tajemna, které je spojováno s černobílým cirkusem a jeho účinkujícími. Vše začíná dvojicí tajemných kouzelníků, jeden je pro tento svět téměř průhledný, druhý nevrhá stín. Jsou rivalové uţ nespočet let. Z pouhého rozmaru a nadutosti spouští hru. Kaţdý si vybere učedníka a polem hry se stává cirkus snů. Mladá Celie má magické nadání v krvi, sirotek Marco se vše rychle naučí a těţko najdete mocnějšího kouzelníka. Ale nikdo neví, kdo je kdo, nikdo neví, kdy hra skončí, kdo určí vítěze. Ani to, co znamená pro tyto dva magiky poráţka. A tak se roztáčí kolotoč kouzelných událostí, krutých i magických, ze které vychází jako vítěz síla největší – láska. I samotný příběh knihy jako by byl na dnešní poměry kouzelný. Autorka nemusela jako mnozí začínající spisovatelé roky čekat, neţ knihu někdo vydá. V roce 2009 ji dopsala, rok nato prodala velkému nakladateli a ten ji v roce 2011 vydal. Kniha, ze které je cítit, ţe samotné autorce svět paranormálna a barev neví cizí, se drţela v kniţní hitparádě desítky týdnů. Na filmové zpracování se asi taky dlouho nebude čekat. V překladu Radovana Zítka vydalo nakl. Ikar, Euromedia group. Bohdan BoboKing Volejníček
Všechna špína světa Gabriel García Márquez Na počátku 50. let minulého století téměř neznámý mladý novinář Gabriel García Márquez (*1927) napíše pod vlivem dojmů z návštěvy svého rodného městečka Aracataca krátký román, který ale nikdo zpočátku nechtěl vydat. Kdyţ nakonec v roce 1954 vyjde pod názvem „La Hojarasca“, taktéţ asi nikdo nemohl tušit, ţe za pár desítek let se tento kolumbijský spisovatel, ve své domovině familiárně přezdívaný Gabo, stane nejen ikonou jihoamerické literatury, ale vůbec jedním z největších a nejznámějších autorů v dějinách literárního umění. V roce 1982 za svoji tvorbu obdrţel Nobelovu cenu za literaturu. Dějovou osnovu tohoto příběhu tvoří primárně smrt, vlastně sebevraţda, doktora, osoby, kterou obyvatelé městečka Macondo (ve kterém se odehrává i autorův nejslavnější román „Sto roků samoty“) nenávidí tak silně, ţe jeho smrt povaţují za radostnou událost. Jak to autor sám pro něj typicky výstiţným jazykem píše: „… těšili se předem, až jednoho dne ucítí vítaný pach jeho rozkladu, jak zaplavuje městečko, aniž by to někoho dojalo, polekalo nebo pohoršilo: budou spokojení, že nadešla očekávaná chvíle, a budou si přát, aby to vydrželo tak dlouho, až nebožtíkův odporný pach uspokojí dokonce i jejich nejskrytější zášť.“ Ale tuto jejich radost překazí oné osudové středy starý plukovník, významná osoba městečka, o které se dá hovořit jako o jediném příteli zesnulého doktora. S postupujícím časem ale vycházejí najevo mnohé další skutečnosti z jejich vztahu, které zcela přetvářejí obraz doktora. Podivné postavy, která před pětadvaceti lety nečekaně přijela do Macondo, a po jejíţ smrti si i plukovník nakonec uvědomil, ţe nikdy nepoznal jeho jméno. Příběh je vyprávěn očima tří postav: starého plukovníka, a vynucených aktérů tohoto představení, jeho dcery Isabely a nakonec jeho malého vnuka. Tři rozdílné pohledy nejen na průběh onoho středečního dne, ale tři rozdílné pohledy na smrt, na čest a povinnost. Ale taktéţ na celý osud nejen plukovníkovy rodiny, ale dějin městečka, které poznamenalo především vtrhnutí banánového koncernu, který s sebou přitáhl do poklidného místa i tu všechnu špínu světa. Plukovník dal před lety doktorovi slib, ţe po jeho smrti ho pohřbí, protoţe „se dnes nenajde v celém městečku jediná osoba, která by byla ochotna hodit mrtvolu supům.“ A morální drama v dusném a horkém jihoamerickém městečku tím začíná… „Všechna špína světa“ je příběh především o hodnotách jako čest a povinnost. O konfrontaci mezi slušností a touhou kolektivního ducha městečka (zastoupeného zde postavou starosty) zmařit pohřeb. Něco, co je tak silně fixované v charakteru plukovníka. Ale i potupy či rodinné hanby, coţ zase prezentuje postava jeho dcery Isabely. Pohled vnuka je pak nejen vyprávěním především o vnímání smrti jako takové, ale i řekli bychom zrcadlem charakterů plukovníka i Isabely.
Román je rozsahově krátký, ale díky mistrovskému vyprávění za pouţití silných emocí, vyjádřených ale moţná drsně aţ chladně, dokonalých popisů jednotlivých postav i míst, nakonec vydá za více neţ stovky stran rozsáhlých výpravných románů. Kniha „Všechna špína světa“, jeţ je povaţována za autorův nejsilněji autobiograficky zaloţený příběh, vyšel poprvé česky v překladu Vladimíra Medka v roce 2006. V roce 2012 pak druhé vydání. Bohdan BoboKing Volejníček
Jirkova zázračná medicína Roald Dahl Známé biblické rčení říká: „Cti otce svého a matku svou!“ Ale o babičce tam není ani slovo, ţe ano? To ale neznamená, ţe bychom neměli babičku ctít, tedy mít rádi! Ale něco jiného je to v případě malého Jirky, jehoţ babička se totiţ jako hodná, rozmazlující babička vůbec nechová. Vţdyť na něj jen skřehotavě pokřikuje: „Jsi líný a neposlušný malý červ!“ Je to prostě protivná stará bručounka s nahnědlými zuby a malými vrásčitými ústy jako psí zadek. A Jirkovi dělá ze ţivota peklo. Proto jí chce udělat něco ohromného, něco naprosto hrozného. Přestoţe se narodil norským rodičům, a ti ho pojmenovali podle norského národního hrdiny polárníka Roalda Amundsena, patří Roald Dahl (1916-1990) k nejznámějším britským autorům 20. století. Jeho úţasné kníţky pro děti a mládeţ jako "Karlík a továrna na čokoládu", „Prevítovi“, „Matylda“ či "Čarodějnice" uţ baví čtenáře na světě desítky let. Ovšem mezi nejoriginálnější patří příběh "Jirkova zázračná medicína" (orig. George´s Marvellous Medicíne, 1981), napsaný na sklonku jeho ţivota. Útlá kníţka s původními ilustracemi Quentina Blakea vypráví příběh osmiletého chlapce jménem Jirka Chorý, který ţije sám bez sourozenců či dětí z okolí na farmě svých rodičů. Kromě nich zde bydlí i jeho babička, která ..., no, není právě nejmilejší člen rodiny. Toho osudového dne je Jirka s babičkou doma sám a přesně v jedenáct jí má dát lţičku její obvyklé medicíny. Ale Jirka se po rozhovoru s ní rozhodne vytvořit svou vlastní tak zázračnou medicínu, „ţe ji to buď úplně vyléčí, nebo jí to urve hlavu.“ Medicínu, která bude obsahovat doslova všechno, co dům dá. A pokud si vzpomínáte na pohádku o pejskovi a kočičce, kteří vařili dort, tak si to představte ještě šíleněji. Často se o autorovi píše, ţe jeho tvorba je poznamenána absurdní fantazií a zálibou v černém humoru. Toto vše potvrzuje i tento titul, který je mistrovským dílkem plným báječné zábavy, přestoţe v očích rodičů má jistou příchuť absolutně nevýchovného výtvoru (coţ znamená pro děti ještě atraktivnější titul). Příběh je úchvatný díky své skutečně bezbřehé fantazii, škodolibému aţ černému humoru, který je zvláště české duši tak blízký a neodolatelný. Dahlovský je i samotný závěr, kdy přece jen doufáte v trochu srdceryvný konec vzájemného sblíţení, jeţ se ale vůbec nekoná. Dahl dílko naplnil nejen velmi vtipnými dialogy, úchvatnými kouzly nekouzly, ale aţ krutě upřímnými postavami ze ţivota. Jednoduchý, ale mistrovský styl, vhodný pro děti, z něj pak vytváří aţ "ďábelský" příběh, po kterém by mělo kaţdé dítko sáhnout. Ale jak je u Dahla zvykem, kniha určitě nemůţe zklamat ani dospělého čtenáře, pokud tedy není jako Jirkova bručounská babi. V překladu Jitky Herynkové knihu vydal Kniţní klub v roce 2012. Bohdan BoboKing Volejníček
Fenomén severských krimithrillerů ovládá české čtenáře už nějaký rok. Někdo zná Larssona, někdo Nesbo. Tady vám nabízíme tipy na mnoho dalších, které už „ověřila“ redakce Párku a osazenstvo KMO. Larsson, Stieg – trilogie Milénium (Muži, kteří nenávidí ženy atd) Adler-Olsen, Jussi – Žena v kleci, Zabijáci atd. Nesbo, Jo – Sněhulák, Spasitel, Pentagram atd. Kepler, Lars – Hypnotizér, Paganiniho smlouva atd. Larsson, Asa – Sluneční bouře, Temná stezka atd. Mankell, Henning – Číňan, Neklidný muž atd. Fossum, Karin – Indická nevěsta Hammer, Lotte a Soren – Bestie uvnitř Kallentoft, Mons – Zimní oběť, Letní smrt Theorin, Johan – Mlhy Ölandu, Smršť Jungstedt, Mari – Neviditelný Eriksson, Kjell – Kruté hvězdy, Černé lži, rudá krev Nesser, Hakan – Síť Roslund, Anders – Box 21 Persson, Leif G. W. - Mezi touhou léta a chladem zimy atd. Tursten, Helene - Dvojí tvář, Dračí tetování atd. Läckberg, Camilla – Kameník, Kazatel atd. Pettersson, Torsten – Dej mi své oči, Skryj mě ve svém srdci Larsson, Christina – Soukromá jatka, Neunikneš atd. Edwardson, Äke – Pokoj č.10, Krvavé moře atd.
Těchto autorů a titulů je ještě více, a každý měsíc se objevuje řada dalších novinek.
Besedy určené pro ţáky základních škol o internetové encyklopedii Wikipedie proběhly na pobočkách Knihovny města Ostravy: Daliborova 9 a J.Trnky 10 v pátek 4. října 2012. Michal Reiter, jeden z tvůrců a korektorů Wikipedie ČR, seznámil ţáky 7. – 9. tříd s historií této otevřené internetové encyklopedie. Diskutoval s nimi o důleţitosti těchto webových stránek, zmínil se o moţnosti vkládání a editování příspěvků. Zdůraznil také nutnost citování přebraných pramenů, kontrolu jejich správnosti a relevantnosti. Beseda byla zajímavá, pro ţáky přínosná a věříme, ţe děti nové poznatky a informace vyuţijí. za pobočky KMO Daliborova a J.Trnky: Růţena Hulenová, Světlana Honzková
napsala Natálka Bilová 11 let, čtenářka pobočky Přívoz Znám pěkné městečko Počátky. V bílém domku bydlí paní Pehalová. Je to příjemná starší dáma. Má psa Punťu. Někdy sedí venku na lavičce a plete. Punťa na ní vyplazuje jazyk. Je mu teplo. Sluníčko dnes pořádně hřeje.
napsala Natálka Bilová 11 let, čtenářka pobočky Přívoz Jana stojí před domem. Její kamarádka Věra se odstěhovala. Helenka dostala chřipku. David si s děvčaty nehraje. Na protějším chodníku vleče Petra tašku s nákupem. Jana přešla ulici. Vzala tašku za jedno ucho. Petra se na ní usmála. Jana uţ nebyla sama.