říjen
Recenze v čísle: TAK TROCHU ŠÍLENÍ – Jeffery DEAVER Když spatříme jméno Jeffery Deaver, okamžitě se nám vybaví nervy drásající thriller plný nečekaných zvratů, které postaví na hlavu veškeré naše detektivní dedukce, na které jsme byli tak pyšní. Bylo by ovšem nanejvýš nespravedlivé opomenout Deaverovy detektivní povídky, které autor označuje za svou "literární lásku". A ze sbírky Tak trochu šílení autorská radost přímo čiší.
MICHLiq – Aleš MICHL Týdeník Ekonom a ekonom Raiffeisenbank Aleš Michl v této knize vysvětlují principy fungování ekonomie. Díky prvnímu tuzemskému pop-ekonomickému komixu pochopíte, co se dělo a děje se světovou i českou ekonomikou.
VŠECHNA MALÁ ZVÍŘÁTKA – Walker HAMILTON Neprávem zapomenutý, mírně surreálný, hororově laděný příběh o jednatřicetiletém Bobbym, který se dívá na svět očima jedenáctiletého chlapce. Bobby přišel o rodiče a ze svého nevlastního otce Špeka má panickou hrůzu. Už poněkolikáté uteče z domova, a tentokrát se mu to podaří. Při automobilové nehodě umírá řidič, kterého Bobby stopnul, a když sám vyvázl jenom se škrábanci, potkal podivného mužíka jménem Summers.
HRA NA LEŽ – Tess STIMSON Některé věci je lepší nevědět... Harriet Lockwoodová vždy věděla, že své dceři Florence nerozumí. Že si jedna k druhé neumí najít cestu a jejich pokusy o dialog jsou vlastně dvěma nesourodými monology. Nekonečný sled nedorozumění, trvalá rozladěnost. A pak jednoho dne Harriet zjistí, proč to tak je: dívka, kterou patnáct let vychovávala, není její biologická dcera.
HOLKY NĚKDY KOUŠOU – Chloe NEILL Život vysokoškolačky nebyl určitě žádná sláva, ale byl můj. Vedlo se mi dobře, dokud upíři z Chicaga neohlásili světu svou existenci - a pak mě napadl zbloudilý upír. Stihl si dát jen doušek, než ho vyplašil jiný krvesaj...
KDO MILUJE JINAK – Karin FOSSUM Další pokračování případů vyšetřovatele Konrada Sejera a jeho spolupracovníka Jacoba Skarreho. Empatický a strhující portrét společnosti, viděný z úhlu slabých a odstrkovaných, z pera norské „královny detektivního žánru“ Karin Fossumové.
SEZNAM SMRTI – Frederick FORSYTH Ve Virginii sídlí agentura TOSA, jejímž úkolem je hledat a zabíjet ty, kteří jsou pro Spojené státy natolik nebezpeční, že se ocitli na takzvaném Seznamu smrti.
Literární kalendárium – říjen
Výběr nových titulů ve fondech KMO Ročník XIV.
č. 10, říjen 2014
RECENZE: TAK TROCHU ŠÍLENÍ JEFFERY DEAVER Kdo o sobě může prohlásit, že je naprosto normální? Ne, každý z nás je tak trochu šílený. A o těch, kteří tuto jemnou hranici tolerovaného šílenství už překročili, tak o těch je tato kniha. Po sbírkách „Panoptikum“ (Twisted) a „Vrahem může být kdokoliv“ (More Twisted) je tato kniha s šíleným žiletkovým úsměvem „Tak trochu šílení“ (Trouble in Mind, 2014) oficiálně třetí autorská povídková sbírka mistra thrillerů Jefferyho Deavera. Jeho jméno je doslova synonymem pro nervy drásající případy, které někteří čtenáři nejsou schopni překousnout, a s hrůzou v očích je odkládají. Tedy přesně podle jeho názoru, že musí čtenářům poskytnout co nejnapínavější příběh, psát věci, jež čtenáře udrží v neustálém napětí. A to vše nabízí i v této sbírce, přesto … Ano, tak úplně krvavá tato sbírka není. Jak v krátké předmluvě píše, povídky mají tu výhodu, že se v nich autor nemusí tak striktně držet své zavedené “nálepky“. Raději bych zde použil takové lascivní slovo „šibalství“, poněvadž lidé, když neví už kudy kam, dělají nezvyklé věci, u kterých ale nemusí vždy téct potoky krve. Do této kategorie patří třeba příběhy „Hra“ či „Zápletka“. Co je nám zpočátku prezentováno jako jasný kriminální případ, nemusí i takto skončit. Deaver je ve zvratech mistr svého umění, a jestli vás navnadí případem děsivě bezcitné vraždy, neznamená to, že na konci vás „mrtvola“ zvesela nepozdraví. Takto si s námi hraje třeba i v příbězích věnovaným svým kultovním postavám – např. „Nekrolog“ s Lincolnem Rhymem či „Rychle“ s Kathryn Danceovou. A takto ukolébán čtenář najednou narazí na povídky, kde už Deaver odloží svojí „šibalskou“ masku, a ukáže „tesáky“. Jakoby „Sběratelem kostí“ inspirovaný příběh „Učebnicový případ“ s Lincolnem Rhymem, „Paradice“ s Johnem Pellamem, či „Protivníci“ ze světa terorismu. A jestli chcete příběh, kde vás Deaver zavede do skutečně temných hlubin šílenství, tak doporučuji „Terapeuta“. „Tak trochu šílení“ je bravurní sbírka velkého mistra Jefferyho Deaveryho, kde ve všech třinácti povídkách na vás čeká množství podob „šílenství“, jedinečných postav, dějů plných zvratů a překvapení, jež vám na tváři vyloudí někdy šibalský úsměv, někdy vás přivedou na pokraj infarktového kolapsu. Deaver splnil poučku, kterou ho infikoval jeho literární vzor Mickey Spillane: „Lidé nečtou knihy, aby je uprostřed zavřeli. Lidé čtou knihy, které zaklapnou na poslední straně.“ Stejně jako u antologie „Světové krimipovídky“, i v tomto případě nám nakl. Domino ukázalo, že povídky nejsou nudný žánr, a krimi má stále čím překvapovat. V překladu Jiřího Kobělky vyšlo na jaře roku 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
MICHLIQ ALEŠ MICHL Krize, krize, krize! Slovo, které se skloňuje ve všech pádech a všude na světě. A fakt všude? A fakt o tom celá planeta neustále diskutuje? Blbost! Přesně to vyvrací svým úvodním mottem ekonom Aleš Michl ve svoji knize „MICHLiq – inteligentní průvodce ekonomikou“.
„Na světě žije 7 miliard lidí. Dvě miliardy nemají co jíst. Dvě kde spát. Další dvě sní o tom, že si třeba někdy koupí motorku. Zbylá jedna miliarda lidí řeší krizi. Tahle kniha je pro ni.“ Právě tato úvodní myšlenka byla oním podnětem, který mne ke knize přitáhl a posléze donutil nad ní sedět hluboko do noci, a pak až do rána nespat a neustále ta fakta převalovat v hlavě sem a tam. A to je pro knihu, či autora, vždy pocta, obzvlášť pak v mém případě, protože jsem ekonomický tupec ultra extra. Trvalo mi několik let, než jsem pochopil, o čem se kolegové v práci baví, když mluví o „hrubého“ a „čistého“, pojistky mám, ale nevím ani na co, nikdy jsem nepoužil bankomat, bo ke zděšení okolí nevlastním ani jednu kreditku, ani nemám bankovní účet!!! A i pro takové typy „mimoňů“ tento známý český ekonom, člen vládního týmu NERV, svoji knihu napsal. Už samotný vzhled knihy, jakoby komiks, plný srandovních obrázků a velkých textů a vtipných hlášek tomu dává za pravdu. Ale to, co je vevnitř, to už tak vtipné není. Spíše děsivé, v lepším případě černohumorné. Média nám předkládají různé hypotézy a fakta, mnohdy nepodložená, nebo špatně interpretovaná. Proto základní princip knihy je založený na pouhých faktech, na statistikách, které jsou přesně dané. Přesto v knize Michl ukazuje, jak se s nimi dá „kouzlit“, a tak zajistit, že jednou výsledky vypadají božsky, jednou katastroficky. A právě fakta jsou tím nejzajímavějším, co v knize je. A tak se dozvíme mnohdy překvapující věci, které běžný člověk nikdy asi nezná a ani většinou neví, kde je zjistit. Například, že jsme sice až 63. nejzadluženější stát světa, což je ještě dobrý, ale v rychlosti zadlužování jsme už 16. na světě. Že každý rok vláda platí 7,5 miliardy korun za členské příspěvky v mezinárodních organizacích. Že náš parlament vyúčtovává své výdaje z 82% jako neidentifikovatelné v položce „ostatní běžné výdaje“ (a těch je za cca. 900 miliónů Kč). Nebo na každou hodinu fungování našeho státu si musíme půjčovat asi 12 milionů Kč. A těch dat a faktů je tolik, a tak šokujících, že na člověka jdou mrákoty. Že Řecko je v háji, víme všichni, ale jeho dluh je nic v porovnání s nejzadluženější zemí na světě, a tou je … Japonsko! Nebo že Mezinárodní měnový fond 81% objemu půjček dává do eurozóny, a jen 5% do Asie či Afriky. A přitom z deseti nejrychleji rostoucích ekonomik světa je jich šest v Africe. A tak každá z těch 159 stránek přinese něco nového (a nebudu předstírat, že vždy to pochopím) o tom, jak funguje naše vyspělá západní civilizace, jež si stále naivně myslí, že je vrcholem světa. A tak co si z knihy odnáším? Blahořečme Číně, přestaňme si hrát na nenasytné, začneme na sobě makat, přestaňme si hrát na chudáky (tato krize je směšná v porovnání s lety 1929-1933), neškudleme a investujme, ale hlavně si „kupujme“ pouze to, na co si dokážeme vydělat. Bohdan BoboKing Volejníček P.S: Raději se začněte hned učit čínsky a rychle se tam odstěhujte!
VŠECHNA MALÁ ZVÍŘÁTKA WALKER HAMILTON Slavný Roald Dahl napsal: „Tento útlý svazek mi poskytl více potěšení než všechny ty tlusté romány vydané v minulém roce dohromady.“ Reagoval tak na drobné dílko, prvotinu skotského autora Walkera Hamiltona „Všechna malá zvířátka“, která jako „All the Little Animals“ vyšla v roce 1968. Příběh „jednoduchého“ jednatřicetiletého Bobbyho je složité žánrově přiřadit. I když složité… Ono to vlastně ve skutečnosti až složité není. Čistě obsahově je to mainstreamový příběh, bez nějakých kouzel, magie či fantaskních postav. Po přečtení je to ovšem pocitově, nebo atmosférou už značně jiné. Zde už skutečně dojdete k názoru, že je to mírně surreálný, hororově laděný příběh. Samotný příběh není fantaskní, ale řekněme netradiční, lépe řečeno skutečně tak trochu surrealistický. Nic, co by se nemohlo stát, přesto… Kdo kdy slyšel o člověku, jehož životním posláním je pohřbívat mrtvá zvířátka zabitá auty u silnice?? A to je příběh pana Summerse, malého mužíka, který vejde jedno dne Bobbymu do života. Právě atmosféra čtenářově mysli vnucuje onu surreálnost, či hororový nádech. Malý mužík, který popíjí a kleje, chodí a pohřbívá zabitá zvířátka, v mysli hned evokuje představu nějakého irského skřítka
leprikóna. A k tomu bydlí v malé chýši v roklině někde uprostřed cornwallských lesů v Anglii. A celý příběh se točí kolem smrti. Smrt ve všech podobách, smrt osvobozující, i jako jediné řešení v boji se zlem. A když k tomu připočítáme i Bobbyho pohled na svět očima částečně mentálně zaostalého člověka, dostává příběh mnohdy až montypythonovský nádech. Jak ale příběh pokračuje a odhaluje více z pozadí života obou našich podivných protagonistů, stává se atmosféra více a více temnější. Je to najednou příběh o boji proti zlu. A tak jako u např. Pána prstenů, se i tento příběh mění z „rozšafného“ nakonec v konfrontaci se Zlem, jež zde prezentuje postava Bobbyho otčíma. „Všechna malá zvířátka“ je nezvyklé a příjemné čtení, které přináší myšlenku spojené s tehdejší dobou 60. let. : návratu k jednoduchosti života, k samotné podstatě přírody a řešení problémů jistým „selským“ rozumem. A celé to obalené v perfektní imaginaci. S předmluvou Alana Warnera vydalo nakl. Argo, 2014, v překladu Paula Millara. Bohdan BoboKing Volejníček
HRA NA LEŽ TESS STIMSON Že život dokáže nachystat mnoho nepříjemných ran, ví anglická autorka Tess Stimson z vlastních zkušeností víc než dobře. Možná proto dokáže své příběhy napsat s takovou věrohodností a upřímností, že čtenářky (i čtenáři) na celém světě její knihy přijímají s velmi kladnými ohlasy. Obdobě tomu je i u jejího zatím posledního titulu „Hra na lež“ (orig. The Lying Game) z roku 2013. Děti jsou pro většinu z nás tím největším štěstím v životě a jsme pro ně schopni obětovat cokoliv. Jenže co dělat a jak se zachovat v momentě, když najednou zjistíte strašlivou pravdu, že vaše dítě, které vychováváte od jeho prvního dne, není váš biologický potomek? Že neskutečnou souhrou náhod se stalo v porodnici něco, co lidé ze Západu znají jen z neuvěřitelných příběhů z východní Evropy? Že někdo vaše dítě asi omylem vyměnil za jiné. To zjistila po vážné nehodě své patnáctileté dcery její matka díky dceřině neobvyklé krevní skupině. V této stresující a emotivně velmi napjaté situaci jde obvyklá logika a city stranou. A začíná tím pro našich pět hlavních aktérů cesta peklem… Tess Stimsonová svoji hru na lež rozehrává s mistrovskou důkladností a dějovou rozmanitostí. Nepředkládá nám jen jednosměrně zaměřený příběh, nýbrž rozehrává ho do dalších směrů a podrobností, které dokonale vytvářejí efekt neuvěřitelné reálnosti a dramatičnosti. Dosahuje toho především třemi prvky. Zaprvé na tuto citovou záležitost nám dává nahlížet z více stran, čehož dosahuje díky střídání vyprávění jednotlivými hrdiny. Za druhé jsou to skvělé vykreslené jednotlivé charaktery, s jedinečnými názory a zkušenostmi, životními sny, a teď i jejich nezvyklou propojeností. A pak to, co mne zaujalo hned od prvních vět - jazyk a styl vyprávění. Bez zbytečného patosu či romantizujího nádechu, o to s větším důrazem na reálnost, vytváří moderní a čtivý příběh. (Jen takovou poznámku: Stimsonová díky tomu dokázala napsat snad nejúžasnější erotické scény, co jsem v literatuře četl.) „Hra na lež“ je skutečně bravurním příkladem Inteligentního románu pro inteligentní ženy (a dodávám i inteligentního muže). Tess dokázala napsat dramatický, snad až syrový, silně emotivní příběh, o lidech, kteří si musí jakoby rozhodnout svoji „Sophiinu volbu“. Přesto v příběhu s až fatálním závěrem je cítit prvotní záměr - napsat román pro ženy (ale opět tvrdím nejen pro ně). Ve výsledku má čtenář tendenci se s hrdiny ztotožnit a obdivovat se nad autorčinou vypravěčskou schopností čtenáře doslova „přikovat“ ke stránkám knihy. V překladu Kláry Šumové vydalo v edici Inteligentní romány pro inteligentní ženy ostravské nakl. Domino v roce 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
HOLKY NĚKDY KOUŠOU (UPÍŘI Z CHICAGA 1.) CHLOE NEILL Titulem „Holky někdy koušou“ nám ostravské nakl. Fantom Print přináší další úspěšnou sérii dneska tolik čteného fantastického podžánru zvaného urban fantasy. Obdobně jako u dalších cyklů urban fantasy, kterými je právě Fantom Print pověstný, i zde je hlavním námětem náš reálný svět, ve kterém žijí bytosti známé nám spíše z mytologie či legend – upíři, vlkodlaci, skřítkové, víly atd. Ale zatímco většina těchto sérií pracuje s faktem, že pro běžného smrtelníka je tento svět snových příšer utajený, americká autorka ve svém nejslavnějším seriálu pracuje s opačným principem: „Začalo to před osmi měsíci, kdy byl v Sun-Times a v Tribu poprvé otištěn dopis, jakýsi upíří manifest, který se rozšířil do novin po celé zemi. Tehdy upíři vystoupili na veřejnost a ohlásili světu svou existenci. Někteří lidé věřili, že je to jen novinářská kachna, ovšem jen do následné tiskové konference, kdy tři z nich předvedli tesáky.“ Naše mladá hrdinka Merit nad tím mávla rukou, dělala si z toho spíše legraci. Ovšem do doby, než se stala taky jednou z nich. Nechtíc. „Ten příběh začal pár týdnů před mými osmadvacátými narozeninami, oné noci, kdy byla má přeměna dokonána. Tehdy jsem se vzbudila na zadním sedadle limuzíny – tři dny poté, co jsem byla napadena, když jsem procházela kampusem Chicagské univerzity.“ Cesty zpět není, a tak Merit nezbývá než si osvojit život tvora noci a především se podvolit pravidlům této podivné komunity. A v tom je tak trochu háček. A tento háček je vlastně hlavním tématem i celé knihy. Merit je slečna dosti tvrdohlavá, svébytná a volnomyšlenkářská. Vzpurnost má už v krvi, poněvadž jako dcera místního boháče se rozhodla žít na truc životem obyčejné studenty anglické literatury na státní (!) univerzitě. Bydlí v domku se svojí kamarádkou Mallory, která má taky k normálnosti celkem daleko, a kromě knih ji toho moc nezajímalo. Ovšem nový život, nová pravidla, noví přátelé teď všechno mění. A když se k tomu připočte, že vůdce jejího upířího klanu z Cadoganského Domu jménem Ethan Sullivan má skutečně neodolatelné charisma a tělo antického boha, na maléry je zaděláno. K tomu se mezi upíry šíří „zlá krev“, protože se neví, kdo z upírů oné noci Merit napadl, a jiné dvě dívky dokonce zabil? Kdo chce upíry zdiskreditovat chvíli poté, co se odhalili lidstvu? Tento žánr literatury má více označení, a mnohdy se setkáte i s termínem romantic horror. Toto spojení typických hororových a fantaskních prvků s romantizujícími představami dokládá i drobný fakt, že Chloe Neill je členkou jak Science Fiction & Fantasy Writers of America, tak Romance Writers of America. V „Holky někdy koušou“ je silnější důraz kladen především na empatickou, milostnou stránku příběhu. Jak z malé šedé myšky se stala přes noc žena neskutečné moci, síly a sexappealu, což hned prakticky testuje. A když se k tomu přičte její svérázný charakter, je toho dost na zaplnění těch dvě stě padesáti stran knihy. Je to úvodní seznámení se světem, kterým Ch. Neill naplnila už deset knih, a další dvě jsou už v plánu. Svět, kde nadpřirození ve skříni stále skrývají řádku překvapení. Vše psano svižným tempem plným ironického humoru a typicky dívčí drzosti. V překladu Petry Kubaškové vydalo nakl. Fantom Print, duben 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
KDO MILUJE JINAK KARIN FOSSUM Norská autorka Karin Fossumová (*1954), čtenáři i kritiky přezdívána královnou detektivek, své renomé získala především cyklem kriminálních případů s dvojicí komisaře Sejera a jeho kolegy Skarreho, jež vydává od roku 1995. V češtině nám zatím nakl. Host nabídlo dva romány: „Indická nevěsta“ a „Provokatér“. Nyní vydalo další její knihu, která pod názvem „Kdo miluje jinak“ (orig. Den som noe annet) vyšla v „zemi trollů“ v roce 2010. Námětem jejího románu je pedofilie, tedy sexuální násilí páchané na dětech. Téma, které se v poslední době objevilo v několika dalších severských thrillerech, jako v tolik skandalizovaném románu „Vraní dívka“, či např. v dánském thrilleru „Chlapec v kufru“. Jedná se o zločiny, které jsou zcela neodpustitelné, a to i v očích zločineckého podsvětí. Tak k tomu přistupují autoři oněch dvou výše zmíněných knih. Fossumová ale čtenářům nenabízí klasickou dějovou zápletku, kde jsou jasně definované strany dobra a zla. Kde záporná postava je skutečně prolezlá zlem, a na konci nás čeká dopadení a potrestání. Obdobně jako u předešlých jejich knih v tom vidím originální a zajímavou koncepci krimi příběhu. Na druhou stranu se našlo i dost čtenářských názorů, kterým tento „výpadek ze zajetých kolejí“ vadil. Fossumová si především zakládá na svých postavách, na vlivu zločinu z širšího pohledu. Stejně je tomu právě i v knize „Kdo miluje jinak“. Příběh začíná nálezem ztraceného chlapce, jehož mrtvolku s jasnými stopami znásilnění někdo pohodil v lesích. Objeví ho manželská dvojice, která sem chodí pravidelně na výlety. Oba se samotným zločinem nemají nic společného, přesto se stanou jedněmi z hlavních postav příběhu. Spolu s pachatelem a pozůstalými totiž skvěle vykreslují situaci, kterou násilná smrt dítěte přinese všem zúčastněným. Tři různí aktéři, tři různé osudy, tři různé pohledy. Neobvyklý je pohled na pachatele, kterého autorka nevykresluje jako zrůdu, ale jako člověka trpícího svým postižením, tedy přitažlivostí k chlapcům. Člověka, jenž si s hrůzou uvědomuje, že pro něho není žádné přirozené řešení jeho postižení. A pak mu stačí jeden krok vedle a pro společnost je vše jasné. A právě jisté „falešné“ moralizování je doménou oné manželské dvojice, přesněji manžela, který nedokáže skrýt svoje nadšení být svědkem něčeho tak „hanebného“. Ovšem asi nejsilněji na mě zapůsobila autorčina schopnost vykreslit situaci matky mrtvého chlapce. Ta autenticita pocitů a emocí každému čtenáři-rodiči vžene slzy do očí. „Kdo miluje jinak“ je vynikající krimi román, který balancuje na hraně psychologického thrilleru. Je to příběh o temných věcech, které nechceme ani vidět, pro které neznáme řešení. Což podtrhuje i šokující závěr příběhu, protože se neztratil jen jeden malý kluk, ale ještě jeden. A zde naše „falešné moralizování“ nad jinou sexuální orientací dostane ránu přímo na solar. V překladu Daniely Mrázové vydalo nakl. host v roce 2014. Bohdan „BoboKing“ Volejníček
SEZNAM SMRTI FREDERICK FORSYTH Při četbě slavné knihy „Den pro Šakala“, románové prvotiny z roku 1971, kterou začala Forsythova kariéra Mistra vypravěče, si člověk velmi dobře uvědomí, jak se svět za posledních čtyřicet zcela změnil nejen politicky, ale i technologicky. Když Forsyth psal tehdy svůj příběh o lovu na „šakala“, atentátníka na Charlese de Gaulla, určitě si nedokázal představit, jak svět terorismu a špionáže bude v budoucnu vypadat. Ale jako výborný pozorovatel a novinář sledoval po celý život dění kolem sebe a vždy dokázal ve svých dílech skvěle reflektovat na současný stav světa a techniky. Od klasického
studenoválečnického „Čtvrtého protokolu“, přes jedinečnou „Boží pěst“ z války v Zálivu, až po zvěrstva z Jugoslávie v románu „Mstitel“. Svět terorismu se od politických, mocnostmi podporovaných skupin přenesl do zcela jiné roviny, kdy vášně ovládá spíš víra a fanatická nenávist proti všem ostatním „bezvěrcům“. A přestože se dneska většina této války odehrává ve virtuálním světě internetu, její cíl je stále stejný – zabíjet a rozsévat skutečný teror. O tom je nejnovější román Mistra vypravěče „Seznam smrti“ (orig. The Kill List) z roku 2013. Jejím námětem je vlastně otevřená válka Západu s islámským fundamentalismem. Po internetu se do světa šíří nenávistná kázání proti západnímu Zlu, která podněcují k šíření teroru a strachu. Jejich autorem je fanatik, přezdívaný západními rozvědkami Kazatel. Jeho plamenné nenávistné řeči už zapůsobily na tolik oddaných vyznávačů islámu, že po Spojených státech i Británii se začínají množit sebevražedné útoky na vlivné osobnosti. Z toho důvodu se Kazatel dostává na tzv. Seznam smrti, což je vlastně seznam lidí, které na přímý rozkaz prezidenta USA musí zlikvidovat jemu osobně podléhající tajná organizace TOSA. Kazatel se ale tak dokonale skrývá v nehmotném počítačovém světě, že ani všemocná NSA nedokáže odhalit místo, kde toho fanatika najít a zlikvidovat. Proto lovec z TOSA musí přijít z nezvyklými nápady a postupy, aby se mu dostal na kobylku. Hon prostě začíná … Už od prvních stránek je jasné, že Forsyth je neustále duší novinářem. Bez zbytečných emocí a s vražednou chladnokrevností nás provází krok za krokem, které podniká lovec, aby mohl najít cíl a zabít ho. Přitom nás Forsyth seznamuje s fungováním dnešních výzvědných služeb západního světa, které se po 11. září otřásly ve svých základech. Se světem technologií, které i dneska mnozí považují za science fiction, přestože především díky nim můžeme v noci klidně spát. Ale i přes všechny ty dokonalé stroje a počítače je to člověk, který vytváří napětí a drama celého příběhu. Frederick Forsyth je pořád Mistr vypravěč, a přestože kniha preferuje spíše dějovou stránku než charakterovou, je opět jedinečným čtenářským požitkem. Jako u předešlých knih, ani tuto jsem neodložil, dokud jsem časného rána neotočil poslední stránku. Jsem zvědavý, čím nás autor překvapí příště. V „Kobře“ i „Seznamu smrti“ cítím autorovo docela radikální řešení nešvarů dnešní strachující se Západní civilizace. V překladu Michala Prokopa vydal Knižní klub v roce 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
Trojice - Sarah Lotzová Čtyři letecké katastrofy na čtyřech kontinentech během jednoho jediného dne. Svět je v šoku a na pokraji paniky. Vyšetřovatelé vylučují jednu příčinu za druhou – za pády letadel nestojí ani teroristické útoky, ani nepřízeň počasí. Jako zázrakem je přežily tři děti a jistý náboženský fanatik došel skálopevného přesvědčení, že ti tři – novináři je nazvali Trojice – zvěstují apokalypsu.
Červenobílá - Dalibor Vácha Historický román líčí šest let československých legií v Rusku. V centru pozornosti je cesta čtvrtého pluku a osudy spisovatele a pozdějšího generála Rudolfa Medka. Mozaika střetů s bolševiky, setkávání s Rusy, vnitřní sváry uvnitř legií, to vše vytváří obraz doby, která patří k zajímavých obdobím našich dějin.
Bourneova pomsta - Ludlum Robert, Van Lustbader Eric Šéf izraelské tajné služby Mosad má pro Bournea nový úkol: zjistit pravou podstatu obchodů mezi vysokým čínským představitelem Ou-jangem a významným obchodníkem s drogami z Mexika. Bourne tuto misi rád přijme, především z osobních důvodů: Ou-jang totiž nechal před časem zavraždit agentku Rebeku, která patřila mezi hrstku lidí, na nichž Bourneovi skutečně záleželo.
Poslední Laponec - Truc Olivier Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na představení starého šamanského bubnu, darovaného jedním francouzským vědcem. Velkou událost zmaří krádež. Případ se dál zamotává smrtí pasáka sobů. Policejní vyšetřovatelé Klemet Nango a Nina Nansenová jsou přesvědčeni, že krádež a smrt spolu souvisejí.
Pevnost devíti věží. Příběh afghánské rodiny - Qais Akbar Omar Jedinečná vzpomínková kniha, v níž autor s nostalgií a hořkostí vzpomíná na své dětství na afghánském venkově před tím, než se přes krajinu přelila historie – Rusové, Tálibán, mudžahedíni, nekonečná válka, která zničila všechno, co jí stálo v cestě, a rozvrátila staletou kulturu.
Vladimír KÖRNER (nar. 12. října 1939 v Prostějově) je uznávaný český prozaik, dramaturg a filmový a televizní scenárista. Celé Körnerovo dílo je prodchnuto tématy existenciální úzkosti a beznaděje. Často náměty svých románů a novel zasazoval do období II. světové války a v několika dílech do raného středověku (Údolí včel, Písečná kosa). Autorovým debutem byla novela Střepiny v trávě z roku 1964, po níž brzy následoval román Slepé rameno. V několika příbězích líčí atmosféru válečnou (Pramen života: Der Lebensborn, Krev zmizelého, Zánik samoty Berhof) nebo těsně poválečnou – například v novele Adelheid z roku 1967. Další témata Körnerovy tvorby, která se v jeho knížkách vzájemně prolínají, jsou Sudety, odsun Němců či fašismus. Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitnímu, co do roku 1989 vycházelo v oficiální produkci. Zdroj: cz.wikipedia.org 1.10.1931 – nar. Jiří SUCHÝ, český herec, hudebník, dramatik, režisér a výtvarník 1.10.1684 – zemř. Pierre CORNEILLE, francouzský dramatik 1.10.1951 – zemř. Karel TEIGE, český estetik, literární a výtvarný kritik 1.10.1934 – nar. Miroslav KUBÍČEK, český básník a pohádkář 1.10.2013 - zemř. Tom CLANCY, americký spisovatel špionážních a válečných thrillerů 2.10.1904 – nar. Graham GREENE, anglický romanopisec 2.10.1946 – zemř. Eduard BASS, český novinář a spisovatel 3.10.1901 – nar. František HALAS, český básník 3.10.1916 – nar. James HERRIOT, anglický spisovatel a veterinář 5.10.1936 – nar. Václav HAVEL, český dramatik, esejista a politik 5.10.1713 – nar. Denis DIDEROT, francouzský filosof, spisovatel a encyklopedista 7.10.1960 – zemř. Jan ZAHRADNÍČEK , český básník, překladatel 7.10.1849 – zemř. Edgar Allan POE, americký spisovatel a básník 8.10.1920 – nar. Frank HERBERT, americký autor sci-fi 8.10.1874 – zemř. Vítězslav HÁLEK, český básník, prozaik a dramatik 10.10.1950 – nar. Nora ROBERTS, americká spisovatelka 10.10.1913 – nar. Claude SIMON, francouzský básník a dramatik, nositel Nobelovy ceny 10.10.1930 - nar. Harold PINTER, britský dramatik, nositel Nobelovy ceny 11.10.1885 - nar. Francois MAURIAC, francouzský spisovatel, nositel Nobelovy ceny 12.10.1991 – zemř. Arkadij STRUGACKIJ, ruský autor science fiction 12.10.1924 - zemř. Anatol FRANCE, francouzský spisovatel 14.10.1861 – nar. Alois MRŠTÍK, český spisovatel a dramatik 15.10.1814 - nar. Michail LERMONTOV, významný ruský spisovatel 15.10.1926 – nar. Ed McBAIN (Evan HUNTER), americký detektivkář 15.10.1920 - nar. Mario PUZO, americký autor slavného "Kmotra" 16.10.1854 - nar. Oscar WILDE, anglický spisovatel a básník 16.10.1927 - nar. Günter GRASS, německý autor, nositel Nobelovy ceny 21.10.1969 - zemř. Jack KEROUAC, americký spisovatel 22.10.1919 – nar. Doris LESSING, anglická autorka, nositelka Nobelovy ceny 27.10.1932 – nar. Sylvia PLATH, americká autorka 29.10.2007 – zemř. Jarmila LOUKOTKOVÁ, spisovatelka a překladatelka 31.10.1821 - nar. Karel HAVLÍČEK BOROVSKÝ, český básník, novinář a politik 31.10.1980 - zemř. Jan WERICH, český herec, dramatik a spisovatel 31.10.1920 – nar. Dick FRANCIS, anglický detektivkář a žokej