Červenec Srpen
Recenze v čísle: HOLČIČKA, KTERÁ SPOLKLA MRAK VELKÝ JAKO EIFFELOVA VĚŽ – Romain PUÉRTOLAS Ve své nové knize věhlasný francouzský romanopisec, jehož romány si podmaňují srdce čtenářů na celém světě, líčí neuvěřitelný, fantaskní, hravý, ale především lidsky hluboký příběh matky, která se z lásky naučila létat – příběh, který nás učí, že nic, absolutně nic, není nemožné.
MATKOU ZE DNE NA DEN – Rowan COLEMAN Sophie a Carrie byly kamarádky od dětství, ale během posledních let se jedna druhé ztratily. Carrie se rozhodla pro rodinný život v malém městě, zatímco Sophie si buduje skvělou kariéru v Londýně. Nemá sice moc času na muže, zato ji čeká další povýšení, má úžasnou sbírku bot a kočku, která ji nikdy nezklame. Jenže pak se Sophie dozví, že Carrie zemřela a že se nemá kdo postarat o její dvě malé dcerky.
STOPY V KRVI – Steven ROBINSON Před dvěma sty lety utekla loajalistická rodina před americkou válkou za nezávislost do Anglie, kde se po ní doslova slehla zem. Americký genealog Jefferson Tayte je pověřen, aby zjistil, co se s ní stalo. Tayte se celý život potýká s ironií toho, že navzdory profesi genealoga nedokázal nikdy odhalit vlastní původ, a proto si nemůže nevšimnout podobností mezi svou minulostí a detaily případu, na němž pracuje.
VŘETENO OSUDU – Otomar DVOŘÁK Kdo by neznal tajemné, strašidelné balady z legendární sbírky Kytice! Co však víme o životě jejich autora Karla Jaromíra Erbena? Málokdo tuší, že pod maskou seriózního, tichého muže se skrýval vášnivý romantik, jenž si do deníků zapisoval děsivé sny, žil ve stínu smrti, vedl hovory s duchem mrtvého bratra-dvojčete, trpěl problematickými vztahy k ženám a skrýval hrůzné tajemství Záhořova lože.
ŽENA V BARVĚ VLČÍHO MÁKU – Noelle CHATELET Milovat a být milována může žena každého věku. Příběh starší dámy, která prožívá ve věku, kdy se většina jejích vrstevnic už dávno smířila s šedí, jednotvárností a osamělostí zbytku života, nečekané citové vzplanutí, neuvěřitelnou, ostýchavou, dychtivou a stejně intenzivně opětovanou lásku k muži ještě o deset let staršímu, než je ona sama.
Nové tituly v knihovně Kalendárium
Ročník XVI.
č. 7-8, červenec-srpen 2016
RECENZE: Holčička, která spolkla mrak velký jako Eiffelova věž Romain Puértolas Co se dá čekat od spisovatele, který se už před čtyřicítkou jedenatřicetkrát stěhoval, vystřídal množství povolání, od údržbáře výherních automatů až po policistu? Asi, že ví, že život není až tak dlouhý, aby se jen tak promarnil, že se musí člověk pokusit raději v jednom životě prožít těch životů několik. Taková je filozofie francouzského autora Romaina Puértolase (*1975), který se ve své rodné zemi, ale vlastně v celé Evropě, a to včetně naší země, velmi dobře zapsal svým prvním románem „Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z Ikey“ (2014). Jeho druhý románový počin - „Holčička, která spolkla mrak velký jako Eiffelova věž“ – má opět velmi dobře „našlápnuto“ k tomu stát se stejně jako první román knihou, která si získá srdce statisíců čtenářů na celém světě. Už samotný název, ale i zdařilá obálka českého vydání, a k tomu francouzská kniha, to vše způsobilo, že kniha v té záplavě ostatních novinek na našem trhu okamžitě zaujala moji pozornost. Pak stačilo jen nahlédnout na první kapitolu, přečíst si prvních pár vět, a už jsem věděl, že ano, to by mohlo být něco, čemu stojí obětovat těch nějakých pět hodin z mého života. Příběh je o jedné krásné, stále svobodné „pošťákovi“. Ano, Providencie Nebeská je pařížská pošťačka, ale strašně se jí tento ženský tvar jména jejího povolání nelíbí, a tak ho nepoužívá. Před pár měsíci, na dovolené v Maroku, se jí stala nemilá věc – chytl ji slepák. Už přes pětatřicet let čeká, kdy se ozve, a on, na potvoru, zrovna na dovolené, a to v zemi, která není zrovna proslulá svým zdravotnictvím. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. V marrákešské nemocnici se tak setká Zaherou, malou holčičkou, sirotkem, která celý svůj kratičký život strávila na nemocničním lůžku, protože spolkla mrak velký jako Eiffelovka. Má cystickou fibrózu, nevyléčitelnou plicní chorobu, se kterou se dá žít, ale ne zrovna v druhořadé africké nemocnici. A tak „pošťák“ Providencie, která už najisto ví, že nikdy své vlastní dítě nebude moci mít, se rozhodne ji adoptovat. Po měsících nekonečných úředních formalit přišel den, kdy opět sedá do letadla směr Maroko, aby si svoji adoptivní dceru přivezla domů, do Paříže. Ale ve stejný den se rozhodla jedna islandská sopka, že po desítkách staletí je čas se ukázat světu, a její mrak sopečného popelu zastaví leteckou dopravu nad celou západní Evropou. Příběh o cestě za Zaherou, která se najednou uzavře, musí naše Providience najednou vyřešit zcela jinak, netradičně, absurdně. Naučit se létat, jako pták, a pro svoji holčičku si přiletí sama. Román plný svěžího a jemně absurdního humoru, napsaný s lehkostí slova a stylu jako nadýchané créme brullé, vás doslova pohltí. A stejně jako se k té francouzské pochoutce musíte dostat přes tvrdou krustu zkaramelizovaného cukru, i zde jsou všechen vtip a úsměvné nápady a myšlenky, schovány pod tvrdou, drsnou realitou, jež vykrystalizuje ve své smutné podobě v samotném závěru knihy. Lidský a úsměvný příběh, plný vtipných narážek a citátů, vás nesmlouvavě nutí přijmout jeho absurditu, protože to tak prostě je. Chcete se bavit, a doufat v happy end, který musí nastat, ale tak úplně nenastane. Autor nás jen slovy vypravěče připravuje svým humorným příběhem na nesmlouvavou realitu, protože kniha není fantasy ve stylu Terryho Pratchetta. Z francouzského originálu „Le Petit Fille qui avait avalé un nuage grand comme la tour Eifell“ (2015) přeložila pro nakl. Rybka Publishers Sabina Poláková. Bohdan BoboKing Volejníček
Matkou ze dne na den Rowan Coleman Sophie je mladá, pěkná, úspěšná, spokojená žena z Londýna. Žije si sama ve svém malém útulném bytě, kde jí dělá společnost pouze kočka Artemis. Snad jediný tvor, kterého Sophie miluje, přestože kočka na ni „hází bobek“. Představitelka současné singles generace, která nedokáže poznat, jestli s ní případný muž jen flirtuje, či má o ni vážný zájem. Tak raději do žádného vztahu nejde. Jenže pak se stane něco, co se stává většinou ve vztahu, trvá to aspoň devět měsíců, během kterých se můžete připravit na nadcházející „událost“. Ale tento klasický postup Sophii nepotká, ona se totiž stane „matkou ze dne na den“. Po dvojici úspěšných knih „Kniha vzpomínek“ a „Není co ztratit“ přichází britská autorka Rowan Colemanová se svým dalším románem „Matkou ze dne na den“ (The Accidental Mother, 2007). Ale tentokrát se autorka představuje přece v trochu jiném duchu. Po závažných tématech, jako je Alzheimerova nemoc, či domácí násilí, nám přináší trochu odlehčený, dá se říci až úsměvný příběh o mladé ženě, jež se stane ze sebevědomé manažerky doslova ze dne na den zděšenou a bezradnou adoptivní matkou dvou malých holčiček. Tvrdit, že příběh o smrti Carrie, matky malých dětí, která je přenechá dle závěti v opatrovnictví své kdysi dobré kamarádky Sophii, je úsměvný příběh, může znít trochu nepatřičně. Ale o smrt v knize ani tak nejde. Většina knihy je opravdu úsměvná, možná trochu cynická. Colemanová si skutečně úžasně pohrála s postavami, které to jen podporují. Když vynecháme samotnou hrdinku Sophii, je to především její asistent Cal, excentrický homosexuál, který má „co na srdci, to na jazyku“, ale taky samotná dvojice osiřelých děvčátek. Dvě malé ďáblice, jež od sebe dělí jen pár let, přesto důležitých let. Protože starší totiž ještě poznala jejich otce, který před narozením mladší prostě zmizel. Stejně jako světlo nemůže existovat bez tmy, tak ani úsměv nemůže existovat beze smutku. Považovat „Matkou ze dne na den“ za humoristickou knihu je ale přehnané. Autorka sice spíše spoléhá na vtipnější scény a postřehy, přesto dokonale to skloubila s otázkami rozpadu rodiny či manželství, s psychickým náporem na děti, které ze dne na den ztratily rodiče. K tomu se celým příběhem táhne ona záhada, co vlastně stálo za rozpadem manželství kamarádky Carrie. A stejně tak i milostná otázka, s kým vlastně Sophie to „potáhne“. Výborný a čtivý román, kterému je záhodno věnovat těch několik hodin času, jen potvrdil kvalitu spisovatelského umění Rowan Coleman, Spolu s Tess Stimson patří k mým nejoblíbenějším autorkám z ediční řady Inteligentní romány pro inteligentní ženy (a nejen pro ně, jak musím podotknout). V překladu Květy Palowské vydalo ostravské nakl. Domino na počátku roku 2016. Bohdan BoboKing Volejníček
Stopy v krvi Steve Robinson „Co to tu vyvádím?“ zaječel. Donutil se narovnat a zakřičel: „Proboha, jsem genealog!“ Jefferson Tayte, hrdina románu „Stopy v krvi“, je svobodný černovlasý chlapík s hnědýma očima a mírnou nadváhou, který žije ve Washingtonu a živí se jako profesionální genealog. Hledá lidem na zakázku jejich předky, a je v tomto oboru jedním z nejlepších. Kuriózně on sám o svém původu absolutně nic neví. Kdy se narodil a kdo jsou jeho rodiče, je pro něj záhada a celoživotní trápení. Právě pracuje pro jednoho bohatého, ale arogantního a nabubřelého zákazníka, a má se svojí prací problém. Dostal se do slepé uličky. Stopy rodiny Fairbornových, amerických osadníků, kteří se po revoluci coby loajální poddaní britské koruny vracejí do Anglie, se podivně ztrácejí na přelomu 18. a 19. století. Jejich osudy se objevují sice v malebném Cornwellu, ale jen ve spojitosti s otcem rodiny. Kde zmizely jeho děti a žena? Proč neexistují o nich žádné záznamy? Nevrlý zákazník je neoblomný, takže JTmu nezbývá, než přežít noční můru, tedy let letadlem, a vydat se do malé vesnice Trury, kde žijí potomci Fairbornových dodnes, a pokusit se vyřešit záhadu na místě. „Stopy v krvi“ (orig. In the Blood, 2011) je prezentován coby genealogický thriller. Kombinuje v sobě tradiční detektivku s thrillerovými prvky a historickou detektivku, tolik populární v našich končinách díky příběhům Vlastimila Vondrušky. Středobodem celého příběhu je samozřejmě Tayte, který s americkou tvrdohlavostí a drzostí jde za svým cílem jako buldok, přestože už od prvních okamžiků se stává terčem útoku neznámého muže, který mu velmi důrazně radí, aby svého počínání nechal a vrátil se pěkně rychle zpátky domů. Někomu se z neznámých důvodů nelíbí, že se hrabe v dějinách starých přes dvě století. A čím více se JT dostává do starých záznamů a zpráv, tím podivnější a tajemnější je historie bohatého rodu Fairbornových. Steve Robinson zvolil styl psaní ve dvou časových rovinách, v současnosti i v historii. Obě se skvěle doplňují, mají v sobě stejný dramatický náboj, ale přesto cítím, že přece jen historie je autorovi bližší, a tak tato linie má trochu navrch, co se atraktivnosti týče. Anglický autor, anglický styl klasické detektivky. To je snad nejnápadnější prvek, který lze u tohoto románu vyzdvihnout. Malebné prostředí Cornwallu autorovi učarovalo, jak jde vycítit z až detailních popisů krajiny. A mimo jiné právě na tomto místě v roce 2005 taky se psaním románu začal. Atmosféra poklidného venkovského prostředí, kontrastující s vraždami a podivnými pletichami, sahajícími hluboko do temné minulosti zdejšího skalnatého pobřeží, tak trochu připomínají tolik oblíbený svět „vražd v Midsommeru“, okouzlila množství čtenářů nejen v anglicky mluvících zemích, a tak do dneška už existují další čtyři příběhy s Jeffersonem Taytem. Snad se jich dočkáme. V překladu Kateřiny Niklové vydalo nakl. Mystery Press na začátku roku 2016. Bohdan BoboKing Volejníček
Vřeteno osudu Otomar Dvořák
Otomar Dvořák (*1951), autor s širokým žánrovým rozsahem, od historických románů, přes fantastiku a horory, až po literaturu faktu, ve svém posledním díle „Vřeteno osudu“ nám dává možnost nahlédnout do života jednoho z nejznámějších českých spisovatelů a básníků, jedné z nejdůležitějších tváří národního obrození, Karla Jaromíra Erbena. U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo.“ Kdo z nás by tento verš neznal. Jeden ze základních pilířů české poezie, který asi většina z nás proklínala, když se ho musela ve škole učit nazpaměť. Kytice, Erben, to vše si pamatujeme. Jak už podnázev knihy napovídá (tajná zpověď Karla Jaromíra Erbena), nejedná se o naučnou monografii či biografii, ale životopisný román, prozaické dílo, kterým nás provází sám Erben. Právě vybraná forma vyprávění, tzv. ich forma, tedy příběh psaný v první osobě, pohledem hlavního aktéra, byla výborně zvoleným nápadem autora. Obecně se dá říci, že tato forma dokáže lépe vtáhnout čtenáře do děje. Čtenář se tím více zosobní s hrdinou, s jeho vzlety a pády, štěstím i beznadějí. A z této formy dokázal autor vytěžit ve svém příběhu maximum. Už od prvních vět je v příběhu cítit především ponurý, až temný prvek. Autor výborně zúročil své zkušenosti z hrůzostrašných, až hororových příběhů (např. Ďáblův klíč). Tím nechci naznačovat, že by „Vřeteno osudu“ byl snad hororový příběh. Přesto knihu provází neustálé zjevování se podivné stařeny pod plachetkou, či brečícího malého dítěte. Jasně se zde odkazuje na nejznámější žánr, kterým se K. J. Erben proslavil, tedy balady. Samotná podstata veršovaných balad je spojená s ponurým, strašidelným dějem a nešťastným, až tragickým koncem. Mýtická osudovost daná sudičkami, které nám stříhají niť života, je použita i v názvu knihy. Životní příběh Erbena je popisovaný nejen velmi čtivě, ale Dvořák dokázal do románové formy vložit nepřeberně zajímavých dobových reálií, které nejen dokreslují příběh, ale vnímavého čtenáře možná až překvapí. Přiznejme si, že pod termínem národní obrození si naprostá většina z nás představuje skupinu starců ve fracích, sedících v zaprášených studovnách knihoven. Ale O. Dvořák dokázal vytvořit značně živější obraz tehdejších obrozenců, jejich řevnivost, neustálé potyčky atd. A především zobrazil osobnosti v reálných podobách, ne idealizovaných, jak je známe z učebnic literatury. Vulgární a žárlivý poeta Karel Hynek Mácha, buřič Sabina či Barbora Němcová, nám všem známá autorka Babičky pod jménem Božena Němcová, které byla proslulá svým sexuálním apetitem (i pro Erbena to byla femme fatale), a mnoho dalších. A k tomu přidal i dějinné události, jež nám už jsou téměř neznámé, spojené především s nacionalistickými náladami v tehdejším revolucemi zmítaném rakouském mocnářství. A v tom všem se zmítá Erben, nerozhodný v roli uznávaného učence, oddaného vlastence a živitele rozrůstající se rodiny. V roce 2015 vydalo nakl. Čas. Bohdan BoboKing Volejníček
Žena v barvě vlčího máku Noëlle Chatelet Staří je častěji charakterizováno jako čas, kdy se spíše rekapituluje, udělují nejcennější životní lekce, kdy se připravujete na ztrátu a odchod, jako v románech „Úterky s Morriem“ či „Ještě jeden den s panem Julem“. Ale francouzská autorka Noëlle Chateletová (*1944) se dívá ve svém románu „Žena v barvě vlčího máku“ (orig. La femme coquelicot, 1997) na tuto etapu lidského bytí zcela jinak. Jako by pod vlivem onoho lidového přísloví, že láska kvete v každém věku, vystavěla svůj příběh starší ženy Marty, která teprve teď poznává onen cit, jež si spojujeme spíše s obrazem mládí – lásku. Marta je už mnoho let vdovou. Její společenský život se točí jen kolem dcery a syna a vnoučat. A vzpomínek na manžela, „nevrlý Edmond, žlučovitý Edmond“, který se stal jejím životním druhem po dohodě rodin. Hodný, spořádaný, pracovitý, ale chladný. V životě jí neřekl, že je krásná, slovo láska nikdy nepoužil, a intimita byl pouhý prostředek na zplození dvou potomků. „Teprve až po povzdechnutí otevře oči dokořán, do svého pokoje, do svého života. Života staré dámy.“ Ale tohoto rána se vše změní. Nejen že po letech pití čaje už ho má plné zuby, ale má chuť dát si kávu, dobrou, lahodnou kávu. A to díky vzpomínce na onoho muže „vždy s šálou kolem krku“, který jako ona v nedaleké hospůdce tráví odpolední chvilku, „kdy nehybnost přechází v prázdnotu a rohy samoty začíná obrušovat nuda.“ Starého sympatického muže se starým psem, který si minulého dne objednal kávu, kterou vypil, „aniž z ní spustil oči. Jako by ji chtěl spojit s tou chvílí silného chuťového prožitku.“ A tak najednou procitl v ní ten desetiletími rodinného „prázdna“ zašlapaný pocit štěstí a lásky. Chateletová nám předkládá bravurní příběh, psaný s pocitem francouzského šarmu, s poetickým jazykem, který zcela podmanivě nahlíží do nejniternějších pocitů a myšlenek naší postarší hrdinky. Ten bázlivý strach z něčeho nového, opojného, ale přesto jako by zakázaného, ve spojitosti s jejím věkem a postavením. Nádherně dokázala přenést na stránky papíru obavy, které by měla mít dcera vůči matce, a ne naopak. To vše v kombinaci s nádherným jazykem pak ve výsledku je něčím příjemným, pozitivním, co velmi neradi budete dávat z rukou. V překladu Anny Fuchsové vydalo nakl. Motto v na počátku roku 2016. Bohdan BoboKing Volejníček
Kalendárium 2.7.1877 – nar. Hermann HESSE, německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny 2.7.1923 – nar. Wislawa SZYMBORSKA, polská básnířka, nositelka Nobelovy ceny 2.7.1999 – zemř. Mario PUZO, americký autor slavného "Kmotra" 2.7.1977 – zemř. Vladimír NABOKOV, americký spisovatel ruského původu 2.7.1961 – zemř. Ernest HEMINGWAY, americký spisovatel, nositel Nobelovy ceny 3.7.1883 – nar. Franz KAFKA, pražský německý prozaik 6.7.1962 – zemř. William FAULKNER, americký autor, nositel Nobelovy ceny 6.7.2005 – zemř. Ed McBAIN (Evan HUNTER), americký detektivkář 6.7.1907 – nar. Jaroslav FOGLAR, český autor pro mládež 7.7.1930 – zemř. Arthur Conan DOYLE, anglický spisovatel 9.7.1834 – nar. Jan NERUDA, český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik 11.7.1856 – zemř. Josef Kajetán TYL, český dramatik, herec, prozaik a novinář 12.7.1904 – nar. Pablo NERUDA, chilský básník, nositel Nobelovy ceny 13.7.2014 - zemř. Nadine GORDIMER, jihoafrická autorka, nos. Nobelovy ceny 14.7.1904 – nar. (úředně) Isaac B. SINGER, americký prozaik, nositel Nobelovy ceny 18.7.1817 – zemř. Jane AUSTEN, anglická spisovatelka 20.7.1933 – nar. Cormac McCARTHY, americký spisovatel 20.7.1864 – nar. Erik Axel KARLFELDT, švédský básník, nositel Nobelovy ceny 21.7.1899 – nar. Ernest HEMINGWAY, americký spisovatel, nositel Nobelovy ceny 23.7.1888 – nar. Raymond CHANDLER, americký detektivkář 24.7.1991 – zemř. Isaac B. SINGER, americký autor, nositel Nobelovy ceny 24.7.1857 – nar. Henrik PONTOPPIDAN, dánský autor, nositel Nobelovy ceny 24.7.1802 – nar. Alexandre DUMAS st., francouzský spisovatel 25.7.1905 – nar. Elias CANETTI, německy píšící britský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny 26.7.1856 – nar. George B. SHAW, irský dramatik, nositel Nobelovy ceny 28.7.1866 – nar. Beatrix POTTER, anglická spisovatelka a ilustrátorka 29.7.1856 – zemř. Karel HAVLÍČEK BOROVSKÝ, český básník a novinář 31.7.1965 – nar. Joanne K. ROWLING, britská autorka fantasy (Harry Potter) 31.7.1944 – zemř. Antoine de SAINT-EXUPÉRY, francouzský spisovatel a letec 3.8.2008 – zemř. Alexandr SOLŽENICYN, ruský spisovatel, nos. Nobelovy ceny 3.8.2011 – zemř. (zavražděna) Simona MONYOVÁ, česká autorka 4.8.1859 – nar. Knut HAMSUN, norský spisovatel, nositel Nobelovy ceny 9.8.1962 – zemř. Hermann HESSE, německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny 9.8.1914 – nar. Tove JANSSON, finská, švédsky píšící autorka především dětské literatury 12.8.1955 – zemř. Thomas MANN, německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny 13.8.1967 – nar. Amélie NOTHOMB, belgická autorka 13.8.1865 – nar. William Butler YEATS, irský básník a dramatik, nositel Nobelovy ceny 15.8.1954 – nar. (Karl) Stieg )(-Erland) LARSSON, švédský novinář a spisovatel 17.8.1932 – nar. Vidiadhar Surajprasad NAIPAUL, britský, trinidadský spisovatel, nositel Nobelovy ceny 18.8.1850 – zemř. Honoré de BALZAC, francouzský spisovatel 20.8.1890 – nar. H. P. (Howard Phillips) LOVECRAFT, americký zakladatel moderního hororu 21.8.1943 – zemř. Henrik PONTOPPIDAN, dánský autor, nositel Nobelovy ceny 22.8.1958 – zemř. Roger MARTIN du GARD, francouzský autor, nositel Nobelovy ceny 22.8.1920 – nar. Ray BRADBURY, americký autor fantastické literatury 24.8.1947 – nar. Paulo COELHO, brazilský spisovatel 28.8.1749 – nar. Johann Wolfgang von GOETHE, německý básník 28.8.1995 - zemř. Michael ENDE, německý fantasy autor pro mládež 30.8.1797 – nar. Mary SHELLEY, anglická spisovatelka, autorka Frankensteina 30.8.2006 – zemř. Nagíb MAHFÚZ, egyptský prozaik, nositel Nobelovy ceny 31.8.1867 – zemř. Charles BAUDELAIRE, francouzský básník
NOVINKY VE FONDU KNIHOVNY Uzdrav sám sebe : na cestě za poznáním, jak mysl ovlivňuje naše tělo / Jo Marchantová Kniha o síle ducha a duše a vlivu mysli na tělo, především ve vztahu k našemu zdraví. Těžištěm jsou příběhy, otázky a zkušenosti pacientů i odborníků, stejně jako vědecké poznatky, ze kterých jsou vystavěny. Jaká je vlastně ve skutečnosti síla naší mysli? Dokáže nás naše psychika skutečně vyléčit? Smrt v labyrintu / Patricia Highsmith V laciném athénském hotelu na sebe narazí dva muži - Rydal Keener, mladý hochštapler hledající dobrodružství při toulkách po světě, a Chester MacFarland, podvodník s několika totožnostmi, na útěku před americkou policií. Je to přízračná chvíle: Chester zrovna táhne po hotelové chodbě mrtvé tělo a Rydal mu impulzivně nabídne pomoc, snad proto, že Chester mu čímsi připomíná otce. Poprask v sýrové uličce / Robert Fulghum Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Vařit, či nevařit? : 108 nejlepších receptů z kurzů živé stravy 2013-2016 / Renata, Martin & Martin jr. Třešňákovi V kuchařce najdete recepty, které rodinný tým připravoval na kurzech živé stravy v letech 2013-2016 a jež za tu dobu navštívilo mnoho lidí ze všech koutů naší země i ze Slovenska. Kuchařka je pojata stejně jako kurzy, je snadná, přímočará, veselá a není drahá. Nezahlcuje žádnou složitou teorií a sází na jednoduchost, každodenní udržitelnost a přirozený instinkt. Máte-li chuť začít i jen trochu nevařit, můžete hned teď! Konec řetězce / Fredrik T. Olsson William Sandberg, bývalý vojenský kryptolog, a Janine Haynesová, talentovaná mladá sumeroložka, jsou uneseni tajnou organizací, aby odhalili tajemství jedné tisíce let staré zprávy zakódované v nejcitlivějším médiu - lidské DNA. Zatímco si William a Janine lámou hlavu, jak zabránit důsledkům tajemného poselství, hrůzostrašný scénář se začíná naplňovat a lidstvo čelí událostem, které mohou ohrozit jeho buducnost. Tady vaše fatwa neplatí : příběhy lidí z islámského světa bojujících proti fundamentalismu a násilí / Karima Bennoune Islamistický extremismus je dnes oprávněně vnímán jako vážné ohrožení pro Evropu a západní svět. Málokdy se ale připomíná, že drtivá většina obětí islamistů jsou muslimové a lidé ze zemí s muslimskou většinou. Od subsaharské Afriky přes země Středního východu až po Afghánistán a Pákistán svádí mnoho muslimů boj proti sílícímu náboženskému extremismu. Farma / Tom Rob Smith Autor celosvětového a oceňovaného bestselleru Dítě číslo 44 se tentokrát ponořil do temných vod rodinného psychothrilleru. Daniel je přesvědčen, že jeho rodiče si po odchodu z Londýna užívají klidný důchod na odlehlé farmě v matčině rodném Švédsku. A pak mu jednoho dne zatelefonuje otec. „Volám kvůli matce… Není v pořádku…“