červenec srpen
Recenze v čísle: BRODECKOVA ZPRÁVA – Philippe CLAUDEL Krátce po skončení války přichází do malé horské vesnice neznámý cizinec. Poté, co svým chováním nastaví zrcadlo špatnému svědomí vesničanů a je za nejasných okolností zavražděn, pověří úřady Brodecka, jednoho z místních, který se jinak věnuje výzkumu okolní flóry a fauny, aby o incidentu a událostech, jež mu předcházely, sepsal oficiální zprávu.
OSTENDE 1936 – LÉTO JEDNOHO PŘÁTELSTVÍ – Volker WEIDERMANN Belgické přímořské letovisko s celou svou historií a vznešeností je místem, kde se sejdou ti, kdo už v nacistickém Německu nemají domov: zakázaní básníci Stefan Zweig, Joseph Roth, Irmgard Keunová, Kisch a Toller, Koestler a Kesten. Weidermann vypráví o jejich nadějích, lásce, zoufalství — a o tom, co se stalo s jejich životy.
SMRT DÉMONA – Anne HOLTOVÁ Román Smrt démona je třetí knihou norské autorky Anne Holtové, v níž se setkáváme s policejní vyšetřovatelkou, tentokrát už vrchní komisařkou, Hanne Wilhelmsenovou. Spolu se svým svérázným kolegou Billym T. se pokouší odhalit pozadí brutální vraždy spáchané v dětském domově v Oslu.
TCHAJPEJČANÉ – Paj SIEN-JUNG Kniha povídek, ve kterých se mísí prvky modernizmu s tradičními čínskými literárními technikami, je sondou do života celé jedné skupiny přistěhovalců. Spisovatel mistrně vyjádřil svůj soucit nad plynutím času a cyklickým během historie, v němž se neustále střídá vzestup a pád.
BOURNEOVO DILEMA – Robert LUDLUM a Eric van LUSTBADER Jason Bourne se zavázal ke splnění velmi neobvyklé mise: sehrát úlohu dvojníka syrského ministra na významném blízkovýchodním summitu. Uprostřed jednání však do místnosti vtrhnou ozbrojenci a zmasakrují všechny přítomné – až na jednoho. Jasona Bournea totiž potřebují živého.
ĎÁBLŮV KLÍČ – Otomar DVOŘÁK Zkušený autor historických románů Otomar Dvořák se podíval novýma očima na lidové pověsti, tradované v oblasti Českého krasu a Křivoklátské pahorkatiny. Na příběhu pasáčka Matěje, jenž podivnou souhrou náhod objeví ve skalách Kotýzu tajemný Ďáblův klíč, rozehrál mrazivý příběh na pomezí hororu a fantasy. Nebohý sirotek je od chvíle, kdy se zmocnil klíče, pronásledován temnými silami.
Fotoreportáže z Ostravské muzejní noci Kalendárium Ročník XV.
č. 7-8, červenec-srpen 2015
RECENZE: Brodeckova zpráva Philippe Claudel Není moc autorů, na jejichž nové knihy se doslova „třesu“. Jedním z nich je ale určitě francouzský spisovatel Philippe Claudel (*1962), autor u nás vydaných románů „Šedé duše“ a „Vnučka pana Linha“, příběhů, které se velmi hluboce zaobírají lidskou myslí v době nejděsnějších krizí, jakou je bezesporu válka. Jeho román „Brodeckova zpráva“ (orig. Le Rapport de Brodeck, 2007) vytváří volnou trilogii, kterou slovy autora spojuje „téma války, respektive konfrontace jedince s
válkou. Jak se válka, tedy světový fenomén, stává intimní událostí, jak událost, která žene lidstvo do záhuby, zasahuje jedince.“ Obdobně jako u předešlých dvou titulů, i zde autor nijak nespecifikuje místo děje, de facto ani dobu, přesto jsou tyto věci čtenáři naprosto zřejmé. Příběh se odehrává v horské vesnici na hranicích s Německem, v době těsně po druhé světové válce. Je to vlastně zpověď mladého člověka, Brodecka, který se překvapivě vrátil domů z místa, odkud cesta zpět vlastně neexistovala – z koncentračního tábora. Větou „Jmenuju se Brodeck a za nic nemůžu“ nám převypravuje příběh jedné neblahé události, kterou žila tato izolovaná horská vesnice těsně po skončení války. Události, jež zasáhla celou zdejší různorodou komunitu, a ta se ji teď snaží vymazat z kolektivní paměti. Ale není to jen popis oné události, ale i dalších věcí, které se ho osobně týkaly, poněvadž Brodeck není místní, ale jen dávný přivandrovalec, kterému chybí ten „kousek kůže tam dole“. Stejně jako u předešlých dvou děl, i zde se Claudel zabývá hlavně otázkou naší lidskosti, tím děsivým vnitřním bojem našeho lepšího a horšího já, který musí člověk prožívat, když se okolní svět vrhne do zběsilého šílenství, kterým je vzájemné zabíjení za války. A přestože i Brodeck, sám fremdër, ve zdejším slangu špinavý cizinec, tedy autorův opět jen v náznacích hanlivý termín pro Žida, je z pohledu čtenáře chápán jako oběť, on sám to tak nevidí, proto vlastně ta úvodní věta „Jmenuju se Brodeck a za nic nemůžu“. Ani on nemůže hodit kamenem, poněvadž nikdo není bez viny. Taky byl v mnoha chvílích jen onou ovcí ve stádu, která nečině přihlížela zlu, či sama ho konala. Přesně ve smyslu, že člověk ve chvíli skutečného boje o svůj život se dokáže změnit v bezcitnou bestii. Ale všechno to autor skrze Brodecka podává po malých porcích, kousek po kousku ukazuje, jak se zlo šíří, jak na lidi ve vsi působí, a jak oni dokáží měnit své já, když jde o jejich existenci, či v případě události osoby Anderer, o strachu z obnovení už pohřbeného zla. Stylisticky se P. Claudel vrací k „Šedým duším“, tedy oproti „Vnučce pana Linha“ k obsáhlejšímu dílo, které zaplňuje množstvím postav a jejich životů. V překladu Kateřiny Vinšové vydalo nakl. Paseka v roce 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství Volker Weidermann „Stefan Zweig v létě 1936. Velkými okny vyhlíží na moře a se směsicí
dojetí, plachosti a radosti přemítá o společenství uprchlíků, k němuž se zanedlouho zase připojí. Až donedávna byl jeho život nepřetržitým, velmi obdivovaným, velmi záviděným vzestupem. Teď ho přepadl strach…“: těmito slovy z první kapitoly lze charakterizovat knihu německého spisovatele a literárního kritika Wolkera Weidermanna (*1969), jež v jeho prozatímní literární kariéře měla největší úspěch, knihu s poněkud dlouhým názvem „Ostende. 1936 - léto jednoho přátelství“ vydanou v roce 2014. Stefan Zweig, Joseph Roth, ale i mnoho dalších osobností německy psané literatury, to všechno byli autoři, do jejichž životů vstoupil nacismus, který na plápolajících hranicích z knih zahubil nejen jejich umění, ale taktéž jejich duše a těla. Jak napsal v jednom dopise Roth svému příteli Zweigovi: „Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všechno to vede k nové válce. (...) Nedělejte si žádné iluze: vládne peklo.“ A ti všichni jsou hrdiny i této famózní beletrizované historie jejich následných osudů. Hitler nástupem k moci v roce 1933 okamžitě začal pronásledovat nejen židovské literáty, ale samozřejmě i všechny ideově znepřátelené spisovatele. Museli se rozprchnout po všech koutech zbytku zatím svobodné Evropy, kde jako skupinky literárních uprchlíků bojovali proti hnědé zlovůli, či se snažili jen přežít. Weidermann svůj příběh umístil do letních měsíců roku 1936, do přímořského lázeňského městečka Ostende na belgickém pobřeží, kde toho léta pobýval Zweig se svým přítelem Rothem, a zde začíná rozvíjet retrospektivně jejich dosavadní život, jejich dílo a myšlenky, ale především jejich vzájemný vztah, vztah dvou literátů, z nichž jeden má vše, co mohl mít, a druhý prolívá své nadání v nekonečném zástupu lahví alkoholu. Už od prvních slov a vět čtenáře zaujme především jazyk a styl, kterým autor rozvíjí svůj příběh. Melancholií a poetičností protknutý jazyk, který jakoby navozoval pocit básní psaných v próze. Tím jen prohlubuje pocit zmaru v jejich životech, ale především strachu z ještě horších událostí následujících. Předkládá nám historii jejich přátelství, ale i jejich soukromé osudy či milostné životy, které autor poskládal z dochovaných dopisů a vzpomínek. Dozvíme se tímto způsobem skutečnosti jen o naší dvojici, ale o mnoha dalších osobnostech, které nacismus vyhnal z jejich domovů. Ale třeba i o zcela zapomenutém českém novináři Stefanu Luxovi, jenž spáchal proti světové liknavosti vůči nacismu okázalou sebevraždu při zasedání Společnosti národů. Román „Ostende. 1936 – léto jednoho přátelství“ patří ke knihám, které jsem po celou dobu čtení nebyl schopen pustit z rukou a z mysli, a rezonovala mi v hlavě i dlouho po dočtení. Bohdan BoboKing Volejníček
Smrt démona Anne Holt Norsko a jeho Úřad na ochranu dětí, v posledních měsících u nás značně probírané téma i v těch nejvyšších politických kruzích. A objevuje se i v dalším detektivním románu norské autorky Anne Holtové „Smrt démona“, jež je třetím titulem z její série s inspektorkou Hanne Wilhelmsenovou v hlavní roli. V dětském domově, kde se pečuje o děti, které svým chováním či postižením nejsou schopné klasické pěstounské péče, je přijat nový chovanec. Dvanáctiletý chlapec Olav, na svůj věk nezvykle velký a obézní, trpící syndromem ADHD, tedy hyperaktivitou, vyvolává svým příchodem mezi zaměstnanci i ostatními chovanci značné pozdvižení. Výbuchy vzteku se střídají s naprostou zatvrzelostí, destruktivní chování s pláčem a voláním po matce. Po několika týdnech jednoho večera z dětského domova uteče, jenže ten večer se odehraje i jiná tragédie. Ve své kanceláři je nalezena zavražděná ředitelka domova, s kuchyňským nožem zabodnutým v zádech. K vraždě je přivolána inspektorka Hanne Wilhelmsenová se svým týmem, která má teď za úkol značně těžký a choulostivý případ. O krádež se asi nejednalo, takže důvody byly spíše osobní. Jenže kdo by chtěl zavraždit oblíbenou ženu, která se stará o děti? A hraje v tom nějakou roli i Olav, který je k nenalezení? „Smrt démona“ (orig. Demonens dod) je typickým příkladem severských detektivek, které se v posledních letech staly snad nejžádanějšími a nejčtenějšími tituly u našich čtenářů. Přece jen ale na rozdíl od takových thrillerů, jako je „Hypnotizér“ od dvojice Lars Kepler či trilogie „Milénium“ proslulého Stiga Larssona, patří „Smrt démona“ svým podáním do kategorie klasických detektivních příběhů. Bez přebujelé brutality a lidské bestiality, či hromady zohavených mrtvol. Vyšetřování je založené na klasickém hledání důkazů a detailů ze života oběti i podezřelých, a kolotočem výslechů, ve kterých se hledá jakýkoliv záchytný bod, od kterého by se konečně Hanne mohla odpíchnout. Žádné moderní technologie k mání nejsou (kniha vyšla v roce 1995), a vše je tedy závislé na pozornosti vyšetřovatelů a nemalé dávce štěstí. Jako u severských kriminálek se příběh netočí jen kolem „kriminální“ stopy. Nahlíží do soukromí všech postav, pátrá po příčinách tragických událostí, a v tomto případě o velmi háklivém tématu, jako je úřední výchova dětí. Anne Holtová odkrývá karty po kouscích, a čtenáře nechává v napětí skutečně až do poslední stránky. I zkušený čtenář detektivek díky tomu bude tápat, kdo za činem stojí. Skvěle postavenou detektivku o vině a obětování vydalo nakl. Jota v ediční řadě Nord krimi, 2014. Překlad Klára Dvořáková Winklerová. Bohdan BoboKing Volejníček
Tchajpejčané Paj Sien-jung Izrael a palestinská území, hranice mezi Severní a Jižní Koreou – to všechno jsou místa, která jsou synonymem napětí a svárů, místa s neustále tikající roznětkou velkého konfliktu. Mezi taková patří bezesporu i Tchaj-wan,
vzbouřenecký ostrov, na který si už desítky let dělá nárok Čína. Společným jmenovatelem osudů lidí z takových míst je vyhnanství, ztracené sny, rozdělení, či marné naděje. Témata, na kterých vytváří své příběhy i populární tchajwanský spisovatel Paj Sien-jung. Je nutné přitom podotknout, že je to místní autor, ale ne zdejší rodák. Paj Sien-jung se narodil těsně před válkou v pevninské Číně v roce 1937, a po prohrané občanské válce jeho rodina vzbouřeneckého generála utekla před komunisty na Tchaj-wan. Zde stejně jako desítky tisíc dalších utečenců museli začít nový život, v cizím prostředí, v novém společenském uspořádání, ale hlavně odtrženi od svých kořenů, od svých předků a rodin. V každé ze čtrnácti povídek jeho slavného povídkového souboru „Tchajpejčané“, který vyšel poprvé v roce 1971, nám autor přibližuje život čínských přestěhovalců, vlastně emigrantů proti své vůli. Od vysoko postavených postav ze staré vlasti, vznešených dam a celebrit lepší společnosti, či generálů, až po majitelku pouliční vyvařovny, nebo až opravdovou spodinu, prostitutky či kriminálníky. Ale ve všech osudech je přízračný prvek zmaru, úpadku ve formě bohatství, či u žen krásy. Jako by i čas byl proti nim. Z toho důvodu se Paj Sien-jung nazývá „průkopníkem melancholie“. Onen nový svět, novou společnost, kterou tato čínská komunita na Tchaj-wanu vytvořila, charakterizuje i nové myšlení, prozápadní tendence, což se ukazuje i v autorově stylu psaní. Ten sám nevylučuje tradiční myšlení, ale stylem a postupy přece jen už je v západním světě. Takovým nosným prvkem povídek je především vzpomínání, srovnávání tehdy a teď. Především u příběhů z prostředí armádních důstojníků je pak cítit hrdost na staré úspěchy, na hrdinské činy, které sice nakonec skončily porážkou a útěkem z vlasti, ale oddanost a čest je v nich neustále viditelná. Někdy hrdinové už ale neunesou toto odloučení od starých časů a vlasti, a příběhy končí tragicky, jako např. v povídce „Krvavě rudé azalky“. Jak se už v předmluvě píše, v příbězích se vlastně neobjevují rodilí obyvatelé Tchajwanu. Zcela jako by je čínská komunita ignorovala. Přitom se ve sbírce s takovým tradicionalistickým nábojem překvapivě objevuje i povídka o homosexuálech „Nebe plné třpytivých hvězd“. Knihu s rozsáhlou předmluvou Táni Dluhošové vydalo nakl. ifp publishing, za podpory Národního muzea tchajwanské lieratury, 2014. Bohdan Boboking Volejníček
Bourneovo dilema Robert Ludlum – Eric van Lustbader V dalším románu s hrdinou Jasonem Bournem, v pořadí už dvanáctém, opět dokázal Eric van Lustbader, přítel a pokračovatel díla legendárního Roberta Ludluma, že zaslouženě patří mezi mistry v žánru špionážních thrillerů. Postava tohoto nejnebezpečnějšího agenta světa, který se vymknul svým nadřízeným z rukou, patří po boku slavného Jamese Bonda od I. Fleminga, Jacka Ryana amerického velikána T. Clancyho, či Gabriela Allona D. Silvy, už k základnímu kánonu ve světě literární špionáže, a tento příběh to jen potvrzuje. V nejnovějším příběhu „Bourneovo dilema“ (orig. Bourne Ascendancy, 2014) autor E. van Lustbader uzavřel propojení s minulými díly, a tak čínskou generalitu a mexické drogové
kartely zde nahradil nový nepřítel, mnohem aktuálnější, agresivnější a otevřenější – islámský terorismus. Bourne, který si vydělává na živobytí i prací dvojníka mocných v nebezpečných částech světa, se díky zradě dostane do rukou obávaného vůdce nejagresivnější islámské organizace El Ghadána. Ten ho značně brutálním stylem donutí ke spolupráci na připravovaném atentátu na amerického prezidenta. Bourneovo dilema je založené na jednoduchém základu - buď zabije prezidenta a vlastně tím způsobí celosvětový kolaps a konflikt, nebo to odmítne a El Ghadán nechá surově umučit jeho přítelkyni i s její dvouletou dcerkou. Lustbader jako vždy používá základní prvky dobrého špionážního příběhu: dokonalou a neustálou akci, konspirační teorií dokazující, že svět není černobílý, a heslo „nevěřte nikomu“. Bourne tak nestojí pouze proti zfanatizovaným hordám muslimů slepě řídících se heslem, že ve jménu Alláha můžou všechno. Stojí především proti jejich vůdcům, lidem s ohromným finančním zázemím, s velkou mocenskou podporou, a vymoženostmi moderních technologií. Jenže taktéž proti těm, kteří na tomto systému neustálých krizí a válek vydělávají miliardy dolarů. Lustbader z tohoto faktu dokázal vytěžit nejvíce, co se dalo. Od syrské bratrovražedné války, přes konflikt na pakistánsko afghánském pomezí, až po Oválnou místnost v Bílém domě, těmi všemi místy dokonale čtenáře provede, jen aby ukázal, že svět stojí na velmi křehkých základech. „Bourneovo dilema“ zaručeně padne do vkusu nejen lidem, kteří sledují a čtou tuto sérii, ale i těm, kteří Jasona Bourneho znají jen okrajově, ale hledají čtivý, akcí nabitý příběh, který splňuje vše, co se od tohoto druhu čtiva očekává. A to jim Eric van Lustbader dodal v mistrovském balení. V osvědčeném překladu Michaela Havleny vydalo na jaře 2015 ostravské nakl. Domino. Bohdan BoboKing Volejníček
Ďáblův klíč Otomar Dvořák S autorem Otomarem Dvořákem (*1951) se čtenáři setkávají už mnoho let skrze desítky knih, které tento nadšenec pro záhady našich dějin napsal. Jeho záběr sahá od historických románů, přes monografie o záhadách světa až po fantastiku. V svém románu „Ďáblův klíč“ pak vlastně využívá všech těchto svých zájmů. Děj knížky nás přenese do poloviny sedmnáctého století, do českých zemí vydrancovaných třicetiletou válkou, kdy v hlubokých lesích Křivoklátska i přes silnou christianizaci se prostý lid rád obracel k pohanským božstvům. Je to příběh mladého pasáčka ovcí Matěje, jenž při hledání ztracené ovečky najde ve skalní rozsedlině mumifikovanou postavu tzv. fexta, která měla na krku pověšený velký klíč, neodolatelný předmět, kterým si chtěl pomoci k pokladu. Ale jen se tím dostal do křížku s ďáblem, s Černým pánem, který chce svůj ďáblův klíč zpět.
Příběh je psaný coby historický román, který pracuje spíše s ponurým, až hororovým tématem, ve kterém autor kombinuje nejen historické reálie, ale i své obšírné znalosti různých legend a pověstí, o kterých napsal už nejednu knihu. Vznikl z toho tedy dneska celkem populární žánr historické fantasy, založený na slovanských legendách. Žánr, který tolik zpopularizoval polský autor A. Sapkowski svým Zaklínačem, nebo v posledních letech pak slovenský spisovatel Juraj Červenák, hvězda fantastiky, s romány jako „Bivoj“, „Bohatýr“ atd. Přes hororovou atmosféru, kterou evokuje i graficky zdařilá obálka, je to ale především dobrodružný příběh, ve kterém ponurou atmosféru často vyvažují či odlehčují postavy dalších dvou hrdinů, mnicha Bernáta milujícího spíše pozemské radosti chutné stravy, nežli té duchovní, a který se chtě nechtě musí ujmout zkroušeného siroty Mateje vidícího spásu svého života a duše jen v rukou svatého muže, a pak šibalského potulného studenta, jenž nachází zalíbení v tajných a kacířských magických vědách, a zcela otevřeně využívá hlouposti lidí ve svůj prospěch. Že tento čtivý příběh, který spíše než s historickými realitami si hraje s fantasií a dobrodružným prvkem, skutečně inklinuje k onomu žánru historické fantasy, dokládá i fakt, že první vydání „Ďáblova klíče“ vyšlo v roce 2006 v knize „Oči baziliška“ v populární knižní fantasy edici časopisu Pevnost. Nové vydání pochází z nakl. Čas z roku 2015. Bohdan BoboKing Volejníček
Kalendárium 1.7.1981 – zemř. Zdeněk BURIAN, český malíř a knižní ilustrátor 1.7.1952 – zemř. Fráňa ŠRÁMEK, český básník, prozaik a dramatik 2.7.1877 – nar. Hermann HESSE, německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny 2.7.1923 – nar. Wislawa SZYMBORSKA, polská básnířka, nositelka Nobelovy ceny 2.7.1999 – zemř. Mario PUZO, americký autor slavného "Kmotra" 2.7.1977 – zemř. Vladimír NABOKOV, americký spisovatel ruského původu 2.7.1961 – zemř. Ernest HEMINGWAY, americký spisovatel, nositel Nobelovy ceny 3.7.1883 – nar. Franz KAFKA, pražský německý prozaik 6.7.1962 – zemř. William FAULKNER, americký autor, nositel Nobelovy ceny 6.7.2005 – zemř. Ed McBAIN (Evan HUNTER), americký detektivkář 6.7.1907 – nar. Jaroslav FOGLAR, český autor pro mládež 7.7.1930 – zemř. Arthur Conan DOYLE, anglický spisovatel 9.7.1834 – nar. Jan NERUDA, český básník, prozaik, novinář a umělecký kritik 12.7.1904 – nar. Pablo NERUDA, chilský básník, nositel Nobelovy ceny 14.7.1904 – nar. (úředně) Isaac B. SINGER, americký prozaik, nositel Nobelovy ceny 18.7.1817 – zemř. Jane AUSTEN, anglická spisovatelka 20.7.1933 – nar. Cormac McCARTHY, americký spisovatel 20.7.1864 – nar. Erik Axel KARLFELDT, švédský básník, nositel Nobelovy ceny 21.7.1899 – nar. Ernest HEMINGWAY, americký spisovatel, nositel Nobelovy ceny 25.7.1905 – nar. Elias CANETTI, německy píšící britský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny 29.7.1856 – zemř. Karel HAVLÍČEK BOROVSKÝ, český básník a novinář 31.7.1965 – nar. Joanne K. ROWLING, britská autorka fantasy (Harry Potter) 31.7.1944 – zemř. Antoine de SAINT-EXUPÉRY, francouzský spisovatel a letec 3.8.2008 – zemř. Alexandr SOLŽENICYN, ruský spisovatel, nos. Nobelovy ceny 3.8.1904 – nar. Clifford D. SIMAK, americký autor sci-fi 3.8.1964 – zemř. Flannery O'CONNOR, americká jižanská spisovatelka 3.8.2011 – zemř. (zavražděna) Simona MONYOVÁ, česká autorka 4.8.1859 – nar. Knut HAMSUN, norský spisovatel, nositel Nobelovy ceny 13.8.1967 – nar. Amélie NOTHOMB, belgická autorka 14.8.1947 – nar. Danielle STEEL, americká autorka romance 17.8.1932 – nar. Vidiadhar Surajprasad NAIPAUL, britský, trinidadský spisovatel, nositel Nobelovy ceny 20.8.1890 – nar. H. P. (Howard Phillips) LOVECRAFT, americký zakladatel moderního hororu 21.8.1943 – zemř. Henrik PONTOPPIDAN, dánský autor, nositel Nobelovy ceny 22.8.1958 – zemř. Roger MARTIN du GARD, francouzský autor, nositel Nobelovy ceny 22.8.1920 – nar. Ray BRADBURY, americký autor fantastické literatury 24.8.1947 – nar. Paulo COELHO, brazilský spisovatel 25.8.1976 – zemř. Eyvind JOHNSON, švédský prozaik, nositel Nobelovy ceny 28.8.1749 – nar. Johann Wolfgang von GOETHE, německý básník 29.8.1862 – nar. Maurice MAETERLINCK, belgický spisovatel, nositel Nobelovy ceny
Ostravská muzejní noc 2015