červenec srpen
Recenze v čísle: ROK OHNĚ – Petr EISNER Erna Leitnerová přijíždí na začátku roku 1932 do Mnichova, kde se snaží v době krize najít práci. Mladou ženu ale provázejí zvláštní zdravotní potíže. Silné bolesti hlavy a další podivné stavy, ovlivňující její chování, jí přesto nezabrání uspět a Erna získává práci v předním mnichovském nakladatelství. Brzy se ukazuje, že nechtěla pracovat nikde jinde. Cíle jejího jednání a důvody ale zůstávají tajemstvím.
SLUŽEBNÍCI ZLA – Roman CÍLEK Dýka a plášť... Symbolické označení pro špionáž, kontrašpionáž a vyhraněnou formu skryté diplomacie a rafinovaných intrik. Vzdálena realitě je zjednodušená představa, že tajná fronta rozhodovala v době příprav na druhou světovou válku a pak i během ní o všem podstatném. Stejně nepravdivý by však byl i názor, že toto zákulisní a v mnohém dodnes nezmapované dění zůstalo zcela bez vlivu na vývoj událostí.
CESTA HNĚVU - Antoine ROUAUD Dun-Cadal velkou část svého života propil. Zrazen přáteli – kteří se odvrátili od svých ideálů a zaprodali se nové republice – a pronásledován žalem nad ztrátou svého učedníka, který mu na bojišti zachránil život a kterého pak za odměnu cvičil, aby se mohl stát rytířem, skoncoval s politikařením, s dobrodružstvím i s lidmi. (FANTASY HIT)
VRANÍ DÍVKA – Erik Axl SUND Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá.
MLSOUN – Ian McEWAN Serena je mladá pohledná žena a v posledním ročníku v Cambridge prožije krátký románek se starším mužem. Na milencovu přímluvu nastoupí do britské tajné služby MI5. Píše se rok 1972 a Británie čelí hospodářskému propadu, nepokojům a hrozbám teroristických útoků. Bojuje se na všech frontách – i na té kulturní.
NOC PŘEDTÍM – Lisa JACKSON Caitlyn Montgomery Bandeauxová se probudila zbrocená krví. Nevzpomíná si na jediný okamžik předešlé noci, kdy byl brutálně zavražděn její manžel. Ví jen to, že stejným způsobem zemřelo až příliš mnoho lidí, které dobře znala.
Ostravská muzejní noc 2014 v Knihovně města Ostravy (fotokoláž)
Ročník XIV.
č. 7-8, červenec-srpen 2014
RECENZE: ROK OHNĚ PETR EISNER Po pěti letech čekání se našemu čtenáři dostává do rukou další, v pořadí už čtvrtý román českého spisovatele Petra Eisnera s názvem „Rok ohně“. Samotný název i grafické ztvárnění obálky naznačují, že se autor opět žánrově kloní k dramatickému, až thrillerovému příběhu, stejně jako tomu je u jeho předešlých úspěšných románů „Rychlé lodě do pekel“, „Obranný reflex“, či „Milující sestra“. Eisner nás tentokrát přenáší do bavorského Mnichova roku 1932, tedy do časů, jež znamenají pro Německo i celý svět počátek konce. Do časů, kdy rakouský rodák jménem Adolf Hitler s jeho NSDAP, pouličními rváči v hnědých košilích a anděly smrti z elitních jednotek SS, se dostává sice strastiplně, ale jistě k moci. A chce zdeptaný německý národ vynést do pozice vládců světa. To vše pod heslem „Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce!“ A do těchto časů přijíždí do bavorské metropole i mladá Erna Leitnerová, která se uchází o práci u dvorního fotografa a nakladatele nacistického hnutí v Německu Heinricha Hoffmanna. Erna je pro získání této práce schopna udělat více, než bylo u tehdejších mladých dívek zvykem. A to vše proto, aby se dostala do přízně krásné asistentky pana Hoffmanna. Její jméno je Eva Braunová. „Rok ohně“ je politické a osobní drama o nástupu nacistického teroru, na které nahlížíme očima záhadné postavy jménem Erna Leitnerová. Skrze ní až intimně cítíme, jaké to bylo, pohybovat se mezi zrůdami jako Hitler, Goebbels či Himmler. Už od první kapitoly se v jejím jednání a myšlenkách začínají objevovat prvky, které postavu Erny ještě více zahalují mlhou tajemna. Drobné neznalosti praktických reálií tehdejšího Německa, a naopak nezvyklé znalosti věcí budoucích… Jsou to její vize, spojené s tou děsivou bolestí hlavy? A kdo ji před těmito stavy varoval? Jedná se nějakou mysteriózní konspiraci? Autor nepotřebuje nic vysvětlovat, my víme, co máme vědět, a vše ostatní je podřadné. Eisner jen opět překvapuje nezvyklým prvkem, kterým dokáže kumulovat napětí příběhu. Na skutečných reáliích, s opravdovými historickými postavami, tak vypráví obecně známé skutečnosti, které ale po „eisnerovsku“ přetváří na dech beroucí dramatický příběh. Svým dokonalým vykreslením postav a dobové nálady Eisner stvořil román o fanatické touze po moci, a stejně fanatickém odhodlání ho zničit. Což ukazuje dokonale vypointovaný závěr. Stejně jako je věčné zlo, je věčné i odhodlání proti němu bojovat. Vydalo nakladatelství Knihovnice.cz na počátku roku 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
SLUŽEBNÍCI ZLA ROMAN CÍLEK Představovat Romana Cílka českému čtenáři je snad zbytečné, poněvadž tento spisovatel a publicista vydává knihy už od začátku 60. let, a dle Národní knihovny je jeho autorství spojeno s téměř dvěma stovkami titulů a vydání. Už zběžný pohled na jeho bibliografii ukazuje, že středem jeho zájmu je především druhá světová válka, nejděsivější válečná událost v historii, která má na svém kontě životy více než padesáti milionů lidí.
Ve své knize „Služebníci zla – pohled do zákulisí nacistických tajných služeb“ nám dovoluje nahlížet pod plášť tajných a špionážních organizací hitlerovského Německa, které svými provokacemi a činy stály za samotným rozpoutáním tohoto válečného běsnění. Téma, ve kterém se autor cítí doslova jako „ryba ve vodě“, a jež využil i v jiných monografiích, např.: „Prst na spoušti“, „Osudové hry tajných služeb“, či „Krycí název Válka“. Nosným tématem jeho knihy je organizace Sicherheitsdienst, známá pod zkratkou SD, což byla „dýka a plášť“ – tedy výzvědná služba obávané vojenské zločinecké organizace Schutzstaffel, neblaze proslulých jednotek SS. Zabývá se především dvěma postavami, které stojí za činností SD od jejího vzniku – tedy jejím vrchním velitelem a mozkem většiny akcí SS-Obergruppenführer Reinhardem Heydrichem, a pak hlavním agentem Alfredem Helmutem Naujocksem. Právě ten je označován jako člověk, který skutečně rozpoutal druhou světovou válku. V deseti kapitolách se seznámíme s pozadím Hitlerova nástupu k moci, s provokacemi vedoucím k stalinistickým čistkám v Rudé armádě, mnichovskou dohodou, obsazením Československa, vznikem Slovenského státu, vypuknutím WWII. atd. Většinou nacistických tajných operací, které se zapsaly do análů špionáže, a jež dodnes skrývají některá svá tajemství. Kniha je ukázkovým příkladem populárně naučné literatury, která díky autorově citu pro slovo dokázala přístupným a přesto odborným stylem přiblížit problematiku pozadí mnoha událostí, které i čtenáře více znalé této historické epizody určitě v mnohém překvapí. Osobně překvapivý byl onem (ne)mýtizovaný pohled na celou nacistickou mašinérii, kde postavy Hitlera a jiných jeho pohlavárů nebyly tak pevné ve svém šílenství a v jasném vítězství nacismu. Obsazení Sudet, či vypuknutí války v roce 1939 bylo noční můrou Hitlera a jeho štábu, vůdce doslova tápal v nejistotě z výsledků, a vděčil spíše náhodě a omylům druhých stran za svoje úspěchy. Z českého pohledu je to pak využití československých tajných služeb a hlavně Benešova kladného vztahu k Sovětskému Svazu se Stalinem v čele, pro dezinformační operace směrem na Východ. Velmi kladně bych i hodnotil zdroje, kdy Cílek nevyužívá jen historických záznamů a publikací, ale mnohdy i svých soukromých rozhovorů s přímými aktéry operací v poválečných dobách. Co mi v publikaci tohoto rázu naopak chybí, je rejstřík, či spíše slovník postav a událostí pro rychlejší orientaci. V ediční řadě „Český čas“ vydalo knihu na počátku roku 2014 nakladatelství Čas. P.S. Text vychází z knihy „Muž, jehož řemeslem byl zločin“ (2006). Bohdan BoboKing Volejníček
CESTA HNĚVU ANTOINE ROUAUD Ostravské nakl. Fantom Print vydáním knihy „Cesta hněvu“ překvapilo hned ve dvou ohledech. Jednak tím, že na náš knižní trh obydlený především angloamerickou fantastikou přináší francouzskou fantasy, přestože Fantom Print známe jako nakladatele specializujícího se především na angloamerickou a německou fantastiku. A za druhé faktem, že prvotina „Cesta hněvu“ ( orig. La Voie de la Colère, 2013) je klasická fantasy, mnozí by řekli tolkienovská, a tak budete v knize marně hledat prvky jako vlkodlaci, upíři, či panny zamilované do chlupáče se zuby ostrými jako břitva. Ale i tady příběh přece jen vybočuje ze stereotypu, poněvadž Antoine Rouaud se nevydal cestou jako R. Feist, R. Jordan a jiní více či méně úspěšní tvůrci fantasy, kteří svá slavná díla založili na principech Pána prstenů – epické hrdinské fantasy ságy se značně propracovanou historií, mytologií či božstvy. Není zde skupinka reků, kterým autor předurčil osud jako z antického rčení – přišli, viděli a zvítězili. Rouaud sice svůj příběh načrtl do klasického středověkého fantasy světa, kde bychom neffovsky řekli, že je něco jinak, kde funguje i něco jako magie (animus), kde najdete třeba i draky či jiné specifické obludy (rouargové), ale jen jako velké tupé zvířecí dravce, bez magického nádechu. Jeho fantasy svět je bez mocných čarodějů, bez stvůr jako ze samotných pekel, a hlavně bez
super hrdinských postav. A to je svět, kde se uprostřed močálů vydává zubožený kluk na svoji vlastní cestu hněvu. V mocném císařství se jako lesní požár šíří rebelie. Poddaní s podporou některých svých pánů se začnou vzpouzet absolutní moci císaře a vlastně celému, po staletí zavedenému systému. Musí zasáhnout císařská armáda, aby se opět nastolily staré pořádky. Musí se vykonat činy, které s lidskostí nemají nic společného, a v konečném výsledku jen přilévají „benzín“ do ohně. A tu vstupuje do děje i nejlepší císařský stratég, generál Dun-Cadal. Při potlačování rebelských vojsk v močálech hrabství Slanisko byl ale těžce zraněn a nechám svými poddůstojníky na pospas osudu. Je ale zachráněn podivně zarputilým klukem beze jména, jenž za jeho záchranu vyžaduje pouze jedno - naučit se bojovat a zabíjet. Jejich vztah se začíná uprostřed močálů a krvavé občanské války měnit. Generál ke chlapci, jehož pojmenuje lakonicky Žabák, začíná cítit něco jako otcovskou pýchu, a myslí si, že zná důvody pro jeho jednání. A tak se s nimi vydáme na cestu ke … štěstí, či úspěchu? Bez skrupulí přiznávám, že příběh dle mého názoru je originální, nestydím se říci excelentní. A to nejen proto, že je skvěle napsaný, ale především tím, že vybočuje ze stereotypů fantasy. Autor vytvořil příběh, ve kterém hraje velký důraz především realističnost a autenticita jednotlivých lidských postav. Už od prvních vět vás děj polapí a začne se rozvíjet do různých časových rovin z historie jednotlivých postav. A v momentě, kdy si budete potutelně myslet, že víte, kterým směrem bude děj pokračovat, začne Rouaud psát z jiného pohledu, z jiného času a postavy, a celá původní kostra příběhu se zhroutí a vydá se novým, překvapivým směrem. Právě tato hra na to, že nic není černé a bílé, vytváří z knihy něco originálního, co jsem zažil například u slavného „Jména větru“ od P. Rothfusse. Žádné „a šťastně žili až do smrti“ zde nenaleznete, poněvadž to tak v životě nechodí, a toto není „jen“ fantasy pohádka. Přes fantastičnost totiž „Cesta hněvu“ vyvolává pocit opravdovosti, že něco takového se stalo, někde za rohem, někde v jiném kraji a čase. Balancuje jakoby na hraně mezi fantasy a historickým příběhem. V překladu Kateřiny Nikolové vyšlo v roce 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
VRANÍ DÍVKA ERIK AXL SUND Lidé sepisují knihy z různých důvodů. Někdy je to touha se zviditelnit, jindy nechat něco důležitého dalším generacím, a jindy … naštvanost na společnost a špatná nálada. A to byl ten důvod, proč vznikla kniha „Vraní dívka“, za níž stojí švédská dvojice hudebníků Jerker Eriksson (1974) a Hakan Axlander Sundquist (1965), čili pseudonym Erik Axl Sund. Jak v rozhovoru řekli: „Švédsko se tváří, jak moc je důležité. Přitom je to zapadákov poblíž severního pólu, navíc s naprosto nezaslouženě dobrou pověstí. Chceme tenhle klam uvést na pravou míru.“ Výsledkem jejich uvádění na pravou míru je román, který nakladatel oštítkoval nálepkou „Jen pro silné povahy“. Vedl ho k tomu obsah knihy, který se zabývá zločiny, které netolerují téměř ani zločinecké vrstvy – pedofilií, sexuálními zločiny na dětech či násilím páchaným na dětech fyzicky či duševně. Vše začíná nálezem mrtvoly chlapce pohozené v pytli v jednom stockholmském parku. Jeho částečně už mumifikované tělo nese stopy neskutečně brutálního mučení. Za chvíli se najde obdobný hrůzný nález. Policie je zděšená, stejně jako společnost. Ale neexistují téměř žádné stopy, a už po běžném ohledání těl je jasné, že se jedná o neidentifikovatelné dítě z třetího světa, jakých se po Švédsku poflakují tisíce. Takže najednou to není až tak prioritní případ. Komisařka Kihlbergová nechce hodit flintu do žita, přestože nadřízení chtějí celý případ odložit jako nevyřešený. V tom čase se ale podaří odhalit síť pedofilů, z nichž někteří se dostanou do péče Sofie Zetterlundové, specialistky na psychoterapii lidí spojených s pedofilií či
násilím na dětech. Ona se tak dostane k informacím, které by mohly pomoct i komisařce Kihlbergové. A tak vzniká spolupráce jako z podnázvu - vraždy a psychoterapie. Těžko určit, nakolik je heslo JEN PRO SILNÉ POVAHY reálné, a nakolik je to výborný marketingový tah. Ale jak říkají autoři: „ Realita je mnohem horší…“ Kniha je svou podstatou skutečně děsivá. Ale ani ne tak krvavými popisy, které tam samozřejmě jsou, a místy skutečně svou chladností děsí ( … ve stínu chatrče jsem právě odřezával jedné holčičce uši…, … vím dobře, jak zapáchá otcům rozkrok …, … jeho lebku rozmlátili kladivem na kousíčky…), přesto to děsivé vychází spíše z obludné logiky a uvažování sadistických pedofilů, kteří svoje činy vidí naprosto v souladu s řádem přírody. A možná ještě více děsí, s jakou lehkostí se všechny tyto ohavnosti mohou dít, a bohužel dějí každodenně všude po světě. Stačí pěkný úsměv, trocha ochoty pomoci brečícímu dítěti … Kdo by v tom viděl něco špatného. A k tomu napomáhá styl vyprávění, který se skládá z různých směrů a časů, aby tak ukázal pravou devastaci lidské bytosti zneužívané od dětství těmi nejbližšími. „Vraní dívka“, první díl z detektivní trilogie „Slabost Victorie Bergmanové“, je psaná jako typický severský thriller, do hloubky psychiky, s osobním zaujetím jak vyšetřovatelů, tak těch „zlých“. Výborné dílo s doporučením. Přesto nevím, jestli bych ho nazval přelomovým v tomto žánru. Tohoto průvodce lidským peklem vydalo nakl. Knižní klub, 2014, překlad Viola Somogyi. Bohdan BoboKing Volejníček
MLSOUN IAN MCEWAN „Osvěžující“ je slovo, které mne po celou dobu čtení knihy „Mlsoun“ asociovalo v hlavě ve spojení s tímto nejnovějším příběhem slavného anglického spisovatele Iana McEwana (*1948). Kniha, která v roce 2012 vyšla v Británii pod názvem „Sweet Tooth“, je žánrově řazena jako špionážní příběh z nejtužšího období studené války. Což je, ale i není pravda. Ano, odehrává se to ve světě britské výzvědné služby MI5, ale v celé knize nenarazíte na jednu jedinou akční scénu o střetech se sovětskými špiony z KGB. Je to v prvé řadě příběh o zrání mladé dívky, která po ukončení studií hledá své místo ve světě, ale především lásku. Je to hlavně kniha o vztazích a literatuře, dvou nejdůležitějších záležitostech v probíhajícím životě dvacetileté Sereny, která jakoby omylem své první zaměstnání nalezla právě v oné tajné vládní organizaci. Vypravěčem knihy je sama hlavní aktérka Serena, která retrospektivně vzpomíná na dobu před čtyřiceti lety, kdy ji na počátku 70. let minulého století osud zavedl k tajnému programu zvanému „Mlsoun“. Projektu o ovlivňování protisovětských myšlenek v literatuře moderních anglických autorů. Ona, která si po celý dosavadní život poslušně nechávala druhými určovat, co pro ni bude určitě „nejlepší“ (ve studiích, ve vztazích, v práci), najednou má tajně ovládat život mladého nadějného autora Toma Haleye. Ovšem jak už to v životě bývá, když se potkají dva – ona a on – tak se věci mnohdy odehrávají jinak, než profesní etika vyžaduje. Milostné vztahy, ve kterých doslova Serena tápe, a pak beletrie, její životní vášeň, jsou ten důvod, proč mi kniha připadá „osvěžující“. Hrdinka totiž s úžasným nadhledem jakoby glosovala své partnery, jejich mužské sexuální praktiky, jejich těla, jejich myšlení. Neskutečně skvěle podáno, když vezme v potaz, že autorem je muž (který se vlastně nerozpakuje dívat se na sebe samého pohledem ženy). Obdobně nahlíží i na svět literatury a na britskou společnost vůbec. Značně ironicky popisuje ekonomickou mizérii Británie, s hornickými stávkami, s ropnou krizí, s „dárky“, které nechává teroristická IRA v londýnských obchodech a hospodách, atd. Neuvěřitelně ironický pohled, který zastřešuje myšlenka mnohých z MI5, že i v tom východním Německu se lidé už mají lépe. S jistým odlehčením tak nahlíží na věci, řekněme vážné, jako např. vlastizrada.
McEwan stejně jako u předešlého výborného románu „Solar“ doslova překvapuje svojí ironií a sarkasmem. Jak odlišné v porovnání s jeho ponurými až depresivními literárními počátky, které v „Mlsounovi“ jakoby prezentovala převyprávěná a komentovaná dílka „ovládaného“ Toma Haleye, o násilí, o konci světa atd. Nezbývá než souhlasit se slovy Pavla Mandyse: „Mlsoun je román, který potvrzuje pozici Iana McEwana jako autora, který v podstatě nemá slabé chvilky…“ V překladu Ladislava Šenkyříka a s fundovaným doslovem Ladislava Nagyho vydal Odeon – Euromedia Group, 2013, v ediční řadě Světová knihovna. Bohdan BoboKing Volejníček
NOC PŘEDTÍM LISA JACKSON „… nicméně smrt jim bude ušita na míru a jejich utrpení značné. Protože Atropos věděl, že důležitá není samotná smrt. Důležité je umírání.“ Atropos je jedna ze tří bohyň osudu, která určuje konec našeho bytí, určuje dobu, kdy naše nit života bude odstřižena. Za touto mytologickou postavou se skrývá sadistický vrah, který hraje onu stranu zla v novém románu „Noc předtím“. Lisa Jackson (*1952) patří už téměř čtyři desetiletí k nejčtenějším americkým autorkám. A obdobně jako Nora Roberts, či Sandra Brown, se její tvorba vyznačuje jak prvky typickými pro romány pro ženy, tak pro thrillery či detektivky. V případě její knížky „Noc předtím“ ten jazýček na misce vah jasně převažuje k té temnější variantě, k thrilleru. A že Jackson dokáže zahrát na krvavou strunu, skvěle ukazuje už prolog. Sugestivně napsané „odstřihnutí nitě života“ dalo mým nervům docela zabrat. Pušky, revolvery a „mozek rozstříknutý po stěně“, to klidně překousnu, ale jakmile se na scéně objeví „ostří tenké jako žiletky. Dvě ostří. Nůžky. Chirurgické nůžky?“, tak tlak a srdeční tep mi vyskočí do nadlimitních hodnot. Děj se odehrává v dnešním Savannah v Georgii, tedy v osobité jižanské Americe. Tropická vedra, strašlivá vlhkost, močály, krokodýlové, hadi, hmyz, to vše charakterizuje tento svět, který bazíruje na víře, na rasové i sociální segregaci. K jižanské bílé „aristokracii“ patří i zdejší rod Montgomeryů, kteří jsou majitelé rozsáhlého majetku. A na členy této rodiny se zaměřil vraždící maniak, jenž jako Atropos, jako bájná bohyně, vchází do jejich světa a rozsévá kolem smrt. Místní policie má v tom celkem jasno, vše ukazuje na manželku jedné z obětí, duševně nevyrovnanou a značně labilní Caitlyn, jednu z dcer rodiny Montgomeryů, a dá se říci hlavní hrdinku knihy. Její duševní nevyrovnanost, pro mnohé šílenství, má své základy v její minulosti. Ale minulost celé rodiny Montgomeryů je prošpikována takovými zahnívajícími tajnostmi, že musely padnout obrovské peníze na jejich ututlání. Až jednou ten hrnec „hnisu“ přeteče … Touha po penězích, vášně, incest, sexuální zvrhlost, šílenství a podivná úmrtí, to vše Lisa Jackson coby literární šéfkuchařka dokonale smíchala do jednoho kotlíku v napínavý a děsivý příběh. Svébytné postavy, tajemné charaktery, a k tomu perfektní načasování pro přidávání dějových zvratů, jež působí jako chilli papričky v jídle, dělá z „Noci předtím“ (orig. The Night Before, 2003) perfektní „pokrm“, který uspokojí jak čtenáře thrillerů, tak i čtenářky hledající i něco emocí. V překladu Marie Čermákové-Frydrychové vydal nakl. Domino, 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
Věděli jste to? Pár zajímavostí ze světa literatury. (zdroj www.svetyliteratury.cz) Vladimir Nabokov napsal román Lolita na poznámkové kartičky během výletu za sběrem motýlů po USA. Nabokovova manželka Vera svému muži zabránila spálit nedokončenou verzi Lolity. Padesát odstínů šedi je v Británii nejprodávanější knihou všech dob. Dan Brown byl před vydáním knihy Šifra mistra Leonarda popovým zpěvákem a skladatelem písní. Původní název knihy O myších a lidech byl Něco, co se stalo. Štěně Johna Steinbecka snědlo jeden z rukopisů jeho románu. Alexandre Dumas si k psaní románu Tři mušketýři najal ghostwritera. Franz Kafka, dříve než zemřel, požádal svého přítele Maxe Broda, aby všechny jeho rukopisy a korespondence spálil. Ten tak neučinil a my dnes máme jedny z nejcennějších literárních děl. Honorář pro Adolfa Hitlera za knihu Mein Kampf vyplatila bavorská vláda. Alenka v říši divů byla v Číně zakázaná. Důvodem byla mluvící zvířata. Hlava 22 se původně měla jmenovat Hlava 18. Sherlock Holmes se jako postava objevil ve filmech či seriálech víckrát, než kterákoli jiná literární postava. Dobrodružství Toma Sawyera je první kniha napsaná na psacím stroji. J. R. R. Tolkien napsal celou trilogii Pána prstenů dvěma prsty. Knihovna Harvardovy univerzity má čtyři právnické knihy vázané v lidské kůži. Medvídek Pú byl zakázanou postavou v USA, Turecku a ve Velké Británii. Původní název knihy Pýcha a předsudek byl První dojmy. Robinson Crusoe je považován za první anglický román. Na seznamu autorů bestsellerů podle deníku New York Times je i Justin Bieber a Jessica Alba. Joker měl být původně zabit už v prvním dílu Batmana. Prvním románem byl Genji, napsaný okolo roku 1007. Gabriel García Márquez nesvolil k tomu, aby se Sto roků samoty stalo filmem.