červen
Recenze v čísle: PRVNÍ TELEFONÁT Z NEBE – Mitch ALBOM Jednoho dne v michiganském městečku Coldwater zazvoní telefon. Hlas říká, že volá z nebe. Je to největší zázrak v historii? Nebo nějaký krutý vtip? Jakmile se zvěsti o podivných telefonátech rozšíří, do Coldwateru se začnou sjíždět cizinci, aby byli také u toho.
ALICE V ŘÍŠI DIVŮ – Sarai WALKER Alice Bluma Kettleová je externí redaktorkou časopisu pro teenagery a šetří na operaci, po které konečně zhubne. Je tímto úkolem posedlá, v průběhu let se z jeho naplnění stala až chorobná posedlost. Bluma své otylé tělo nesnáší, viní ho ze všech proher, a s vidinou šťastných zítřků nakupuje šaty pro své budoucí, štíhlé a šťastné já.
ENON – Paul HARDING Vypravěčem příběhu je muž středního věku, kterému zemřela dcera. Tuhle „lapidární“ informaci se dozvíme hned v úvodu: „Většina mužů v naší rodině po sobě zanechává vdovy a sirotky. Já jsem výjimka. Mou jedinou dceru Kate porazilo auto, když jela jednou odpoledne na kole z pláže.“ Bylo jí třináct. Rodiči to samozřejmě otřese.
PAN MERCEDES – Stephen KING Muž v ukradeném mercedesu úmyslně vjede do fronty na chodníku, na místě zůstane osm mrtvých a patnáct zraněných. Řidič z místa činu zmizí. Po několika měsících dostane vysloužilý zatrpklý policista ze stejného městečka podivný dopis od kohosi, kdo se k činu přihlásí a zároveň naznačí, že chystá mnohem strašlivější útok – masakr tisíců lidí.
Reportáže z akcí dětských oddělení Ročník XV.
č. 6, červen 2015
RECENZE:
První telefonát z nebe Mitch Albom „Albomovo neochvějné přesvědčení, že naše životy mají smysl, je uklidňující“: tak charakterizovaly knihu New York Times, a mně nezbývá než s tímto tvrzením naprosto souhlasit. Román “První telefonát z nebe“ (orig. The First Phone Call from Heaven, 2013) je nová knížka proslulé osobnosti americké literatury Mitche Alboma (*1958), ve které zpracovává svá známá témata – smysl života, umírání, smrt a posmrtný život. Nepředkládá žádné senzační příběhy ze světa paranormálních jevů, či snad náboženskou propagandu. Jako ve všech jeho předešlých slavných románech (Úterky s Morriem, Neztrácejte víru, Pět starých známých atd), i v tomto příběhu nás především nutí nebrat nic jako předem dané a jasné. Nejsme a nikdy nebudeme všehoznalí (jak už tvrdil Einstein či Hawking), vždy tu bude něco vyššího, něco, co nebudeme schopni pochopit. A tak je tomu i v této knize. V malém novoanglickém městečku Coldwater, které má už lepší roky za sebou, několika lidem zazvoní telefon z nebe: „Tady mamka … potřebuji ti něco říct“, „Tati? … Tady Robbie“. Telefonáty od jim blízkých lidí, kteří už jsou nějakou dobu mrtví, od jejich matek, synů, sester atd. V médiích se celá událost okamžitě změní na světovou senzaci, důkaz o existenci nebe, o posmrtném životu. Ovšem pro každého z vyvolených je to i něco jiného, něco mnohem intimnějšího. Něco, s čím se musí vypořádat každý po svém. Pro některé silně věřící je to nejúžasnější událost v jejich životech, pro jiné je to jen bolestné otvírání starých ran. Někteří v tom vidí jen sprostý podvod, reklamní trik, který má pouze ublížit, zesměšnit. Především je to ale pro každého z nich jejich „křížová cesta“. Albom nám tak nabízí velmi lidský a čtivý příběh o hledání vlastní cesty, o potvrzení či popření největší události v historii lidstva, psaný téměř jako thriller, který ve své závěrečné pointě potvrzuje, že naše životy jsou možná více než jen fyzické bytí. V překladu Háty Kreisinger Komňacké vydalo nakl. Práh, 2014. Bohdan BoboKing Volejníček
Alice v říši divů (a taky před zrcadlem) Sarai Walker Co je pro mnohé ženy životním smyslem či cílem? Podle čeho hodnotí své postavení ve společnosti? Či vlastně podle čeho společnost, tedy nejen muži, hodnotí ženy? Podle fyzického vzhledu, podle dokonalé, štíhlé sexy postavy. A právě o nesmyslnosti tohoto typu myšlení, a společnostech vydělávajících miliardy na slibech o jednoduché cestě za vysněným cílem milionů žen a dívek, o tom je provokativní román mladé americké autorky Sarai Walkerové, který se s půlročním předstihem dříve dostal k českým čtenářům před americkými, či vlastně zbytkem světa. Román „Alice v říši divů (a taky před zrcadlem)“, v anglickém originále s jasněji znějícím titulem „Dietland“, je vyprávěn třicátnicí Alicí Kettleovou, celý život nazývanou Bluma, která má k společenskému ideálu ženy velmi daleko. Jejích sto třicet kilo váhy jsou ten problém, proč se cítí nešťastně, proč je opovrhovaná okolím, proč nemá lásku či sex. Jako redaktorka velkého časopisu pro náctileté má na starosti odepisovaní na emaily pubertálních čtenářek. S jistým až znuděným opovržením odpovídá na stovky dotazů ohledně představ sexu podle porno filmů, sebevražedných pohnutek kvůli lásce, sebepoškozování či sexuálnímu obtěžování. Vše se změní, když zjistí, že ji pronásleduje záhadná dívka, která jí nakonec dá knihu s názvem „Dobrodružství v říši diet“, ve které autorka ukazuje pravou tvář společností s produkty na hubnutí. Retrospektivně se pak vracíme do hrdinčina dětství a dospívání, kdy taky tomu trendu podlehla. Nakonec se Bluma seznámí se samotnou autorkou knihy, která jí nabídne proceduru, jež jí má ukázat nesmyslnost toho „kultu krásy“. A tak nastupuje cestu obrození… Kniha je skutečně nezvyklá a provokativní, ne stylem, ale samotnou myšlenkou. Walkerová nepředkládá příběh snažící se vyvrátit ideu, že láska či štěstí s fyzickým tělem nemá nic společného, ale ptá se, proč dívky a ženy touží po tělesné dokonalosti? Co jim to má přinést? Vše shrnuto v tzv. teorii šukéznosti, odhalující skutečný cíl a stav, kam tyto adeptky vlastně chtějí dojít. Do toho je vložena další dějová linie plná krve a násilí, kterou rozpoutá tzv. jev Jennifer, kdy dívky a ženy vezmou masově spravedlnost do rukou. To jako reakci na činy záhadné Jennifer bezohledně vraždící všechny nestíhané viníky sexuálních zločinů, ale i činů ponižujících ženskou podstatu. Podle mne téměř antifeministický román vydalo v překladu Hany Pernicové nakl. Domino, 2014, v ediční řadě Inteligentní romány pro inteligentní ženy. Bohdan BoboKing Volejníček
Enon Paul Harding Stejně jako ve své Pulitzerovou cenou oceněné prvotině „Tuláci“ (Odeon, 2011), i ve druhém románu „Enon“ (orig. Enon, 2013) nás americký spisovatel Paul Harding (*1967) do příběhu pozve skrze smrt. V „Tulácích“ větou: „Osm dní před svou smrtí začal George Washington Crosby blouznit“, v „Enonu“ tak trochu trpkým vyznáním: „Většina mužů v naší rodině po
sobě zanechává vdovy a sirotky. Já jsem výjimka. Mou jedinou dceru Kate porazilo auto, když jela loni v září jednou odpoledne na kole z pláže. Bylo jí třináct.“ Tak začíná svoji zpověď náš hrdina, Charles Crosby, takový outsider z malého městečka Enon. Smrt bližního je tragická událost vždy, přesto smrt dítěte je pro rodiče něčím jako předpeklím. Mnohdy něčím, co nekompromisně rozdrtí svazky a vazby, proto hned následná věta Charlesovy zpovědi je: „Krátce poté jsme se s mou ženou Susan rozešli.“ Není to z mé strany žádný spoiler, o žádné překvapení jsem vás tím nepřipravil. A to z jednoduchého důvodu – o to v knize vlastně nejde. Charlesovo vyprávění je vlastně rekapitulací celého jeho života, tedy autor používá stejný vypravěčský styl jako u předešlého románu. Vnímavý čtenář si určitě už všiml shodných příjmení hrdinů obou knih, proto někdy jsou tyto knihy vedeny jako Book 1 a Book 2. Příběh tedy zabíhá do daleké minulosti jeho rodu, k prapředkům, především ale ke svému dědovi, který byl hodinář. Do hlavního děje tak vkládá historické vsuvky nejen svých předků, ale i vůbec historie městečka Enon, s jeho svébytnými postavami, které se po téměř staletích staly postavami místních legend a pověstí. Přesto hlavním dějem a linií knihy je především hrdinova „křížová cesta“, způsobena smrtí dcery. Jak už ve fundovaném doslovu píše Petr Fischer, kniha je vlastně „literární rovnicí smutku“, popisující „funkci ztráty“. Příběh je tedy popisem vyrovnávání se se ztrátou z pohledu muže, který řeší své vnitřní bolesti chlapským stylem – chlastem a drogami. Jeho reálný život se tím začíná měnit v drogové a alkoholové fantasmagorie, ve kterých hledá svoji dceru, aby si s ní mohl ještě jednou promluvit. Tak přes jeho halucinace plné beznaděje a smrti, se ho okolní snaží přivézt k „přirozené víře v život“. Řečí jeho sousedky Haleové: „… ale vaše truchlení není nic než obyčejné sobectví. Všeho moc škodí.“ Sondu do světa smutku a ztráty vydalo na konci roku 2014 nakl. Odeon – Euromedia Group, v překladu Zuzany Mayerové. Bohdan BoboKing Volejníček
Pan Mercedes Stephen King Kultovních knih jsou na světě stovky, stačí nahlédnout do titulu „1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete“, ale kultovních autorů je v celé historii literatury podstatně méně. Mezi ně bezesporu patří americký spisovatel Stephen King (*1947). Stačí na knihu napsat jen jeho jméno, a čtenářský i obchodní úspěch je zaručený. A myslím, že většinou oprávněně. Král hororů, jak se mu už po desetiletí přezdívá, se knihou „Pan Mercedes“ poprvé vrhl do vod drsných detektivek. Příběh, který vznikl díky jedné tragické události, kdy žena najela autem do lidí v McDonaldu, vznikal jako povídka, jenže ve výsledku nakonec z toho byl román. Jako u každé detektivky tohoto ražení, i zde je důležitá především postava vyšetřovatele – svérázného, otrlého chlapíka, se značně kritickým pohledem na svět i sebe. Toho v knize představuje Bill Hodges, osamělý, zatrpklý šedesátiletý detektiv ve výslužbě s ponurou představou o své budoucností: „Hodges vychází z kuchyně s plechovkou piva
v ruce, sedá si do křesla a pokládá plechovku na stolek nalevo, vedle pistole. Je to revolver ráže .38 Smith a Wesson … Nepřítomně ho pohladí, jako hladíme starého psa…“ Za sebou má pěknou řádku vyřešených případů, ale jeden z nejhorších zůstal stále otevřený a v Billovi zahnívá jako zkažený zub. Případ mercedesového vraha, který najel autem do davu před veletrhem práce a zabil a zmasakroval desítky lidí. A právě on poslal Hodgesovi značně arogantní a výsměšný dopis, ve kterém vzpomíná na ten „požitek“ a jak on s tím asi moc neudělá. Doslova se vysmívá jeho bezmocnosti, či chybám, kterými asi zničil život jedné nevinné ženě. A snad že by si ten „požitek“ třeba i někdy zopakoval. Začíná tak hon kočky s myší, kde ale těžko určit, kdo je kdo. Kde proti sobě stojí stará škola, která raději používá ponožku nacpanou ložisky a moderní kyberodborník, se značně zvráceným životem a myšlením. Kingův rukopis je v knize znatelný. Dokonalé vykreslení postav, které svojí plastičností doslova vidíte ožívat ve své hlavě. Nic není jasně černé a bílé, a hlavně za všechno se platí. Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán, jak říká známé české pořekadlo. To zde platí především. Dějové šoky jsou specialitou Kinga, k tomu většinou popsané s takovou chladností. Ovšem hlavním trumfem příběhu je autorovo umění evokovat napětí. Přestože víte, co asi bude následovat, dokáže napětí King jemným „pošťouchnutím“ dovést na vyšší level: „… zakřičel
jeden z mladíků, kteří předtím civěli na Janice Crayovou – jmenoval se Keith Frias a jeho levá paže bude brzy odtržená od těla.“ King i ve své první detektivce nezapře své já, s ničím se „nepáře“, nějaká etická či politická korektnost nepatří do jeho repertoáru, poněvadž život tak nevypadá. Jen možná, že to není horor, závěr je nakonec takový, jaký je. „Pan Mercedes“ (orig. Mr. Mercedes, 2014) je první kniha z chystané Bill Hodges Trilogy, jejíž druhá kniha „Finders Keepers“ by měla vyjít ještě letos. V překladu Lindy Bartoškové vydalo nakl. Beta v roce 2014.
P.S. Překládat názvy slavných PC her (Call of Duty a GTA) do češtiny není to pravé ořechové. Bohdan BoboKing Volejníček
NOC S ANDERSENEM Noc s Andersenem se konala z pátku 27. 3. na sobotu 28. 3. 2015. Za obvod jedna se jí účastnily tři pobočky: Daliborova, Fifejdy, Přívoz. Na patnáctou Noc s Andersenem v knihovně na Fifejdách se přihlásilo 15 dětí ve věku od 6ti do 11ti let. Celou noc společně strávily ve světě pohádek Jana Drdy, který by letos slavil 100. narozeniny. Děti se vydaly s Honzou do světa za princeznou a cestou musely zdolat překážky, které jim v podobě hádanek, úkolů a zkoušek zdatnosti a šikovnosti postupně nastražili hastrman, čerti v pekle, loupežníci v lese a drak ve svém doupěti. Když našly poztrácené perly z princeznina náhrdelníku, dostaly sladkou odměnu a posilněny se pustily do zdobení polštářků, které si samy naplnily a zašily. Některé děti šily poprvé v životě a zvládly to na výbornou. Během večera se děti také seznámily s projektem iSejf2015, pro který vymýšlely postavičku Sejfíka, patrona dětí v online světě. Do spacáků nocležníci zalezli půl hodiny před půlnocí, ale cestu ke spánku si ještě prodloužily četbou pohádek a hraním slovních her. I když toho mnozí moc nenaspali, po probuzení byli opět plní energie a čas čekání na rodiče si krátili hrami s nafukovacími balónky. Na památku na pohádkové přespání v knihovně si domů odnesli tradiční andersenovskou pohlednici a odznak „nebojácného nočního čtenáře“. Sobotní ráno bylo sice venku zamračené a uplakané, ale děti odcházely z knihovny domů spokojeně a s úsměvem.
V knihovně Přívoz přespalo 22 dětí ve věku od 7 do 13 let. Noc jsme měli zaměřenou na pohádky spisovatele Jana Drdy. Ústředním tématem byla pohádka O princezně Jasněnce a ševci, který létal. Zahráli jsme si prožitkové hry s knižními ukázkami. Vyzkoušeli jsme si geocaching, zariskovali jsme si v soutěži kufr, vyrobili si sluníčko z obkreslených rukou. Zúčastnili jsme se projektu iSejf2015. Děti malovaly svého vysněného hrdinu na internetu. Program jsme zakončili putováním k princezně Jasněnce a přečtením závěru pohádky. Ke spánku jsme se uložili okolo jedné hodiny a ráno jsme se rozloučili s pohádkovou nocí.
Na pobočce Daliborova spalo 14 dětí. Tématem noci byly pohádky. Děti se vydaly po pohádkové cestičce od pohádky k pohádce. Po cestě plnily úkoly, aby se mohly vydat do další pohádky. Na hradech si vymysleli a udělaly svoje erby, z rybníka vylovily vodníkům ryby, přemohly loupežníky, přehádaly chytrou princeznu, namalovaly svého internetového ochránce. Nechybělo ani čtení drakovi o strašidelné rodince. Půlnoční stezka do pekla měla prokázat jejich znalost pohádek, důvtip a odvahu. Po půlnoci čtení strašidelné pohádky všechny uspalo.
TÝDEN PRVŇÁČKŮ Týden prvňáčků, který probíhal v Knihovně města Ostravy od 2. 3. do 6. 3. 2015, byl oproti loňským ročníkům velmi výjimečný. V letošním roce se totiž do knihoven přihlásil rekordní počet prvňáčků, a to celkem 1416! Prvňáčci po celý týden docházeli do knihovny se svými spolužáky, rodiči či prarodiči a byli slavnostně pasováni na statečné rytíře knihoven, knih, čtení a písmenek. Děti byly velmi šikovné, mnohé už znaly celou abecedu, a to, jak hezky umí číst, předvedly všem princeznám, královnám, vílám i čarodějnicím, které ve své knihovně potkaly a které je přivítaly ve světě knih a čtení.