Issuu on Google+

květen červen

Recenze v čísle: UŽ MĚ VIDÍŠ – S.J. BOLTON Konec devatenáctého století. Londýnskými ulicemi obchází vražedný přízrak - Jack Rozparovač. Své oběti zohavuje. Policii posílá výsměšné dopisy a je na své činy zjevně pyšný. Začátek jednadvacátého století. Jack Rozparovač se vrací. Jako by se zhmotnil jeho duch, jen tentokrát nevraždí laciné prostitutky, ale dobře situované ženy středního věku. Postupuje systematicky a brutálně: obětem podřízne hrdlo a vyjme orgány. Opět posílá dopisy na policii.

MY, ZVÍŘATA – Justin TORRES Próza vypráví o dětství a rané pubertě tří bratrů z poněkud dysfunkční bělošsko-portorikánské rodiny; vyprávění pokrývá přibližně šest let jejich života, točí se přitom především kolem nejmladšího chlapce a kromě jímavého líčení dětského světa a bezmála sociologické sondy do prostředí chudého amerického předměstí se zaměřuje především na dětské a adolescentní hledání vlastní sexuality

ODVEĎ MĚ DOMŮ – Julie KIBLER Vlastní rodinnou historií inspirovaný debut americké autorky, vyprávějící neobyčejně srdceryvný příběh osudové, ale zapovězené lásky, předsudků a hanby. Osmdesátiletá Isabel poprosí svou oblíbenou kadeřnici, aby ji odvezla do Texasu na pohřeb. Po cestě začne vzpomínat na život, který prožila. Všechno hezké začalo v roce 1939, kdy se šestnáctiletá dcera zámožného lékaře na večírku seznamuje s bratrem své černošské služebné…

KOCOUR BOB – James BOWEN James, bývalý bezdomovec a potulný muzikant, nalezl jednoho dne u svého bytu zraněného kocoura a dal mu jméno Bob. Vzniklo mezi nimi silné pouto, které pomohlo Jamese definitivně vysvobodit z drogové závislosti. Bob ho zároveň začal doprovázet na jeho vystoupeních v ulicích Londýna.

ZLATÝ VLK – Bartolomiej RYCHTER Pokojný život města je narušen sérií brutálních vražd. Příběh románu se odehrává na sklonku 19. století v polském Sanoku, poklidném haličském městečku, v němž žijí vedle sebe lidé různých národností, ras a vyznání. Rakušané, Poláci, Židé nebo tajemní Rusíni vytvářejí pestrobarevný obraz typické tehdejší maloměstské společnosti v této části rakouského mocnářství.

BOURNEŮV IMPERATIV – R. LUDLUM, E. van LUSTBADER Jason Bourne vyloví z ledového moře muže, který silně krvácí ze střelné rány. Když se zraněný dostane z ohrožení života, nedokáže si na nic vzpomenout. Neví dokonce ani to, kým vlastně je. A právě tento okamžik je pro Bournea bolestnou připomínkou vlastní minulosti. I on sám přišel kdysi za podobných okolností o paměť.

Noc s Andersenem (fotoreportáže z akce dětských poboček)

- Novinky ve fondech knihovny Ročník XIV.

č. 5-6, květen-červen 2014


RECENZE: MY, ZVÍŘATA JUSTIN TORRES Po záplavě thrillerů, které se na nás, čtenáře, hrnou ze všech stran, přijde chvíle, kdy si říkám, že přece jen všeho moc škodí, a že je čas vstoupit i do jiných literárních vod, než těch především chladných, severských. Moje volba padla na knihu začínajícího amerického autora Justina Torrese „My, zvířata“ (orig. We the Animals, 2011). Útlý román s tajemně znějícím názvem a jako vždy chytlavým obalem, vydalo nakladatelství Argo ve své ediční řadě AAA, za kterou v roce 2011 obdrželo prestižní cenu Magnesia Litera za nakladatelský čin. Ve svém literárním debutu nás mladý autor (*1980) zavádí do světa předměstských chudinských čtvrtí Spojených států, kde se odehrává příběh tří bratří ze smíšené rodiny. Jsme svědky jejich přerodu z dětských let do věku, kdy člověka lze jen stěží ještě nazývat dítětem, ale dospělým, aspoň právně, ještě není. Bezejmenným vypravěčem je nejmladší z nich, ten, který s postupem času zjišťuje, že je přece jen jiný než jeho starší bratři. Ne fyzicky, spíše nějak archetypálně, společensky očekávatelně: „ Todle je vaše dědictví“, prohlásil (otec), jako bychom z jeho tance mohli vyčíst něco o jeho dětství, o pachu a špíně činžáků ve Španělském Harlemu, o sídlištích v Red Hooku.“ A takto náš bezejmenný vypravěč svůj život nevidí. „My, zvířata“ je silně autobiograficky laděný krátký román, o dospívání tří bratří z dysfunkčního bělošsko-portorikánského manželství, který se vyznačuje především neskutečně hutnou intenzitou emocí. To vše vyjádřeno mnohdy spíše stroze, heslovitě, ale kadence a síla jednotlivých slov na čtenáře působí jako rány „kalašnikovem“: „Chtěli jsme ještě. Bouchali jsme vidličkami do stolu, klepali jsme lžícemi o prázdné misky, měli jsme hlad. Chtěli jsme ještě větší virvál, ještě větší brajgl.“ Je to vlastně skládanka mnoha drobných epizod z prostředí společenské spodiny, z minoritních komunit, z její finanční nejistoty, partnerských konfliktů atd. Je to příběh kluka, který v tomto neklidném prostředí musí objevovat svoji roli v životě, svoji identitu i sexualitu, což nakonec vrcholí naprostou osobní apokalypsou. Přesně jak to prožíval sám autor. Skvělé dílko ze skvělé ediční řady (a se skvělým doslovem Petra Onufera) vydalo v překladu Olgy Bártové nakl. Argo v roce 2013. Bohdan BoboKing Volejníček

UŽ MĚ VIDÍŠ? S. J. BOLTON Britská autorka Sharon J. Bolton začala svoji literární kariéru v roce 2008 vydáním knihy „Sacrifice“. Od té doby vydává každý rok nový titul, z nichž většina získala množství nominací a literárních cen. Našemu čtenáři se tato oblíbená autorka poprvé představuje románem „Už mě vidíš?“ (orig. Now You See Me, 2011), kterým otevřela volný cyklus příběhů s vyšetřovatelkou Lacey Flintovou. Stejně jako je např. Sherlock Holmes legendou na straně práva, existují i obdobné legendární postavy na odvrácené straně zákona. Tou asi nejznámější je postava Jacka Rozparovače. Přestože je na rozdíl od slovutného detektiva Jack Rozparovač reálnou postavou, můžeme stejně říci, že spadá taky spíše do kategorie legend. Zanechal sice po sobě v Londýně několik doslova rozpáraných těl „padlých“ žen,


přesto není jasné, kolik jich přesně bylo, a ani po více jak sto letech nikdo neví, kdo byl skutečně tímto psychopatem. A na této legendě zde staví svůj příběh S. J. Boltonová. Lacey Flintová je mladá začínající londýnská policistka, která objeví jednoho letního dne u svého vozu bestiálně zavražděnou ženu. Tento krvavý zločin je pro policii zprvu velkou záhadou. Ovšem jen do doby, než se do novin dostane dopis začínající slovy: „Vážená šéfová, tak se mi doneslo, že Drzej Jack je zpátky.“ A díky zálibě Flintové o historii kriminality je brzy policii jasné, že někdo se rozhodl kopírovat zločiny Jacka Rozparovače z konce 19. století, s jistými odlišnostmi. Například oběťmi nejsou prostitutky, ale dobře situované ženy. Flintová, která má za sebou docela divokou minulost, se stává jistým prostředníkem mezi vrahem a policií, přestože sama neví proč. Ovšem obětí přibývá, přesně dle scénáře z historie. S. J. Boltonová čtenáře nijak nešetří a líčením brutality vražd jde do dech beroucích detailů. Obzvláště při jejím popisu vražd v reálném čase vyniká její dokonalá schopnost zobrazovat zvrácenou bezcitnost vraha. Díky tomu jako čtenář prožíváte celou hrůznou atmosféru zcela bezprostředně. A pak je to autorčino dokonalé načasování pro dějové zvraty. Případ, který se dostal do naprosto slepé uličky, pak jednou jedinou větou na konci kapitoly v prostředku knihy zcela otřese čtenářovou myslí, a celý příběh dostává zcela jiný nádech, který se stává ještě šílenější než samotná legenda o Jacku Rozparovači. O závěru už ani nemluvě. „Už mě vidíš“ je chladnokrevně napsaný moderní thriller, který je založený především na tvrdohlavosti a jisté profesní bezohlednosti hlavní hrdinky. Pozorný čtenář asi vycítí jistý ženský prvek (ona jiskra přeskakující mezi Lacey a jistým kolegou-rivalem nese jasný ženský rukopis), přesto spád, chladnokrevnost a originalita závěrečného rozuzlení dělají z knihy úžasný thriller. V překladu Hany Čapkové vydalo nakl. Domino, 2013. Bohdan BoboKing Volejníček

ODVEĎ MĚ DOMŮ JULIE KIBLEROVÁ Jak se už na přebalu knihy píše, pravá láska se nikoho na svolení neptá. A je jí jedno, jestli jste od Monteků či Kapuletů, nebo bílí či tmaví. Lásce je to jedno, bohužel okolnímu světu často ne. Příběh knihy „Odveď mě domů“ nás zavede do jedné společnosti, kterou nejlépe charakterizují tabule umístěné na příjezdových cestách: „Negře, tady v Shalervillu nemáš po setmění co pohledávat.“ Je rok 1939, Evropa se utápí v nastupující světové válce, a Spojené státy se snaží být pochodní demokracie a spravedlnosti. Bohužel jen pro ty pravé Američany. Ty bílé. Dospívající Isabelle je vychovávaná jako správná dívka z té správné rodiny. Jenže láska se na svolení neptá, a tak její první skutečná láska má nečekaně podobu krásného Roberta, syna jejich posluhovačky, syna černošské posluhovačky. V tehdejším Kentucky věc nejen nevídaná, ale vyžadující přímo exemplární ukázku toho, kdo kam v této společnosti patří a jak se má chovat. A je jedno, že už od občanské války za zrušení otroctví uběhlo více než půlstoletí. Lidská nenávist k většině cizímu a odlišnému je jedním z charakterizujících prvků společnosti. A přetrvává do dneška. To se snažila ve své literární prvotině z roku 2013 vyobrazit americká autorka Julie Kiblerová. Její kniha „Odveď mě domů“ (orig. Calling Me Home) se odehrává totiž ve dvou časových liniích. Jedna v oněch časech nastupující druhé světové války, a druhá pak v současnosti.


Dneska stařičká Isabelle žije zcela sama a jednou z mála radostí jsou jí pravidelné návštěvy její kadeřnice Dorrie, černošské ženy s mnoho problémy, která se snaží především uniknout ze stereotypu její komunity a rodinné historie. Ta je jednoho dne slečnou Isabelle požádána, jestli by ji neodvezla na rodinný pohřeb. Dlouhá monotónní cesta autem je tak pro Dorrie nečekanou příležitostí poznat křehkou duši navenek velmi sebejisté staré dámy. Duši poznamenanou krutostí rovnající se peklu. Kiblerová napsala silný dramatický příběh, který se svojí osudovou krutostí dá přirovnat, aspoň obsahově, k dílům amerických jižanských autorů jako Flannery O´Connorové. Na rozdíl od třeba úžasného románu „Černobílý svět“ od K. Stockettové zde Kiblerová neponechala ani kousek místa jakékoliv formě humoru či úsměvu. Je to příběh, ve kterém je naivita mladé zamilované dívky vyvážena neúprosnou životní zkušeností té stejné osoby s odstupem desítek let. K tomu pomáhá především autorčina schopnost zaplnit děj dokonale různorodými postavami, silnými a děsivými ve svých mnohdy pokroucených charakterech. A přitom i prozíravý čtenář je neustále překvapován reálnou krutostí, kterou život dokáže připravit, a bude šokován závěrečnou pointou. Ovšem asi tou nejsilnější myšlenkou v příběhu je bezmoc, neřešitelnost. Má být hlas srdce silnější než slova rozumu? V překladu Jakuba Volného vydal Ikar – Euromedia Group v roce 2013. Bohdan BoboKing Volejníček

KOCOUR BOB JAMES BOWEN Misionář, lékař a nositel Nobelovy ceny míru Albert Schweitzer řekl, že existují dvě útočiště před bídou světa - hudba a kočky. A o těchto věcech je autobiografické vyprávění anglického muzikanta, bezdomovce a narkomana Jamese Bowena „Kocour Bob“ (orig. A Street Cat Named Bob, 2012). Jamesův život byl v troskách a i přes mladý věk příliš naděje do budoucna neviděl. Vše se změnilo jednoho dne roku 2007, když na prahu londýnského činžáku, kde měl úředně chráněné bydlení, našel chlupatý zrzavý uzlík, ze kterého se vyklubala kočka. Podvyživená kočka plná boláků a jizev, která si asi prožila na ulici svoje. Stejně jako James, který se živil hraním na londýnských ulicích a snažil se zbavit své heroinové závislosti. Možná obdobný životní úděl na něj zapůsobil a chudáka kocoura, kterého pojmenoval Bob, se sám ujal. Přestože sám žil ze dne na den, přece jen se mu Boba zželelo, a i přes obavy z odpovědnosti o jiného tvora, se stal majitelem kočky. Což ale každý člověk, který má to štěstí, že s ním doma žije kočka, ví, že je nesmyslný termín. Člověk kočku nemůže vlastnit, jen s ní může koexistovat v jednom prostředí. Kočky nejsou jako psi oddanými sluhy svého páníčka. Kočky jsou svébytné bytosti, které mají svůj jedinečný charakter a hrdost, a neskáčou, jak nějaký dvounohý trouba píská. (Přečtěte si výbornou knížku „Nefalšované kočka“ slavného T. Pratchetta) „Kocour Bob“ vypráví o dvou letech jejich společného života. Je to příběh o naději a přátelství, kterou kocour Bob přinesl Jamesovi do života. V jednadvaceti kapitolách nám přináší denní osudové překážky, které museli spolu překonat. A středobodem vyprávění je kocour Bob, němý tvor, který jakoby jediný nad Jamesem nezlomil hůl a byl mu oporou v těžkých chvílích. Přesto je to primárně kniha o Jamesovi, narkomanovi, který pro svoji závislost kradl kde se dalo, a etika a slušnost mu byly ukradené. Takže zatímco Bob je zde jednoznačně symbolem klidu, dobroty a naděje, postava Jamese není tak jednoznačně pozitivní. Vypráví nám o složitém a často krutém životě na ulicích. O zlořádech, které dělají druzí, přesto sám hned v další kapitole porušuje všechny dohody a zvyky, a dokáže si je sám obhájit. Kniha je především inspirujícím příběhem, podobným, jako jsou romány brazilského guru Paulo Coelhoa. Příběh o naději, který bude pro jednoho více, pro druhé méně emotivní. Hlavně je to štěstí,


když můžete žít s takovými báječnými tvory, jako jsou kočky. A jestli chcete vědět a vidět více o Bobovi a Jamesovi, stačí na youtube.com zadat např. heslo A Street Cat Named Bob - short documentary. V překladu Hany Antonínové vydalo nakl. Ikar – Euromedia Group, 2013. Bohdan BoboKing Volejníček

ZLATÝ VLK BARTLOMIEJ RYCHTER Od našich severních slovanských sousedů z Polska se u českých čtenářů velmi dobře zapsalo už několik autorů. Například A. Sapkowski se „Zaklínačem“, či velký bestseller posledních let od Mariusze Szczygieła „Gottland“. A brněnské nakl. Host nám teď přináší další titul, který se dočkal čtenářského úspěchu nejen v Polsku, ale i dalších zemích Evropy. Je jím kniha „Zlatý vlk“ (orig. Zloty wilk, 2009) od Bartlomieje Rychtera (*1978), bankovního manažera z východopolského města Sanok. Krásného města, které má na hlavní třídě sochu našeho vojáka Švejka v životní velikosti, coby vzpomínku na doby starého mocnářství. A právě z této doby je i příběh „Zlatý vlk“ s podtitulem thriller s historickým pozadím. Z doby, kdy tato chudá haličská oblast, známá též jako Podkarpatská Ukrajina, žila svým svébytným životem uprostřed temných lesů a temných myslí. Blíží se konec devatenáctého století, a v tomto babylonu hrdých Poláků, zaostalých Rusínů, namyšlených rakouských úředníčků a samozřejmě svébytných Židů, je největším skandálem sem tam nějaká ta rvačka ovlivněná alkoholem. Až jednoho podzimního večera se místní radní vracel temnými uličkami domů, když za sebou něco zaslechl, „hlasitě polkl a pomalu se otočil.“ A ráno následného dne už celé městečko vědělo, že se stalo něco děsn��ho, že váženého občana něco doslova roztrhalo. Ale stopy jsou snad ještě děsivější než sama vražda. Jak říká zdejší lékař nad mrtvolou: „Takže máme co do činění s útokem zvířete, které – ještě než se zakouslo do jeho těla – drželo oběť lidskýma rukama?“ Jsme v kraji plném předsudků, víry v nadpřirozeno, náboženských a babských bludů, a tak se městečkem začíná šířit panika z vlkodlaka, či snad nějaké pomsty z nebes. A za nedlouho přibyla další mrtvola, a tak „lidé se začínali bát svých sousedů, pečlivě zamykali dveře, zavírali okenice, pouštěli psy z řetězů a choulili se pod jednou peřinou se svými dětmi.“ Protože ani bytelnost jejich domů je před tou pekelnou stvůrou neochrání. Je těžké říci, která postava je zde ta hlavní. Autor se očividně snažil, a to velmi dobře, ozvláštnit svůj příběh jedinečným koloritem postav, jaký se v tomto místě a tomto čase nabízí. Setkáváme se tak s chudým polským soukromým učitelem, který má jisté nadpřirozené schopnosti, s židovskou prostitutkou, která u sebe tajně ubytovala záhadnou cizí ženu, s nadutým rakouským kriminálním radou, který touží uniknout z této mizérie do lepšího světa, a všude kolem vidí jen konspiraci vůči své osobě, se vzdělaným místním lékařem, jež si pozve tajemného kolegu z velkého císařského světa, či do všeho „strkajícím nos“ snad jediným zdejším novinářem. A každá z těchto postav má svou minulost, své plány či strašáky ve skříni, které jako jednotlivé potůčky se neustále spojují a proplétají až k závěrečnému vyvrcholení. Svojí atmosférou má po většinu času příběh mysteriózní, snad až hororový nádech. Ale jak je v podnázvu psáno, je to thriller, ne horor či fantasy, což možná příznivcům těchto temnějších žánrů přijde ke škodě. A tak jako v každém thrilleru či detektivce i zde za vším stojí nezřízené lidské vášně po větší moci a bohatství. Tento thriller s neopakovatelnou atmosférou starého mocnářství a světa známého z děl I. Olbrachta přeložil Petr Vidlák. Vydalo nakl. Host v roce 2013.


Bohdan BoboKing Volejníček

BOURNEŮV IMPERATIV ROBERT LUDLUM, ERIC VAN LUSTBADER Už desátá kniha s tajemnou postavou agenta Jasona Bourneho znamená, že tento racionálně uvažující a chladnokrevně jednající agent - zabiják neustále přitahuje pozornost tisíců fandů špionážních a akčních příběhů z celého světa. „Bourneův imperativ“ (orig. The Bourne Imperative) vyšel v létě roku 2012, a začíná obdobně jako první kniha z toho seriálu „Agent bez minulosti“ z roku 1980 - z moře je vytažen postřelený muž, který trpí absolutní ztrátou paměti. Jenomže tentokrát roli zachránce hraje Jason Bourne, a když si onen zachráněný muž konečně vzpomene, kdo je, a hlavně čím je, Bourne začne litovat, že ho v tom studeném moři u švédského pobřeží našel a zachránil. Obdobně jako v předešlých knihách i v tomto případu hraje hlavní roli ta neuvěřitelně dominantní lidská vlastnost - touha po neustále větší moci nad druhými. Nikdo není čistý jako lilie, každý má nějakého „kostlivce ve skříni“, u každého se dá najít něco, čím se dá lehce nachytat na návnadu. A když někteří mají prostředky a silný žaludek, uloví téměř každou „rybu“, po které zatouží. A k takovým patří i gigantická korporace Core Energy, která se dostala svými podezřelými akcemi do hledáčku amerických tajných služeb. A na příkaz samotného prezidenta se ta nejefektivnější a nejtajnější z nich – Treadstone – rozhodla odhalit, kdo za korporací stojí, po čem pase, a jak je s ní propojena téměř mysteriózní postava teroristy jménem Nicodemo. A jak Treadstone a sám Bourne zjišťují, za nitky zde tahají opravdu silní hráči, od mexických narkobaronů, přes izraelský Mossad až po čínskou vládu v Pekingu. Eric van Lustbader napsal neskutečně akční špionážní thriller, ve kterém heslo všech výzvědných služeb „nevěřte nikomu“ je aspoň třikrát podtržené. V tomto strhujícím příběhu nenechal doslova na nikom nit suchou. Konspirace, zrada, dvojití agenti, trojití agenti, přetvářka, bestialita v jednáních, to jsou všechno nosné charakteristické prvky této knihy. Čtenář musí být doslova neustále ve střehu. Co se po většinu knihy zdá být „černé“, je náhle „bílé“, i ty nejzákladnější lidské vlastnosti se pod nátlakem či výhrůžkou zcela hroutí. V jeho zběsilém tempu není možná radno se příliš pozastavovat nad důvody jednání či činů. Vydalo nakl. Domino na počátku roku 2014, překlad Michael Havlen. Bohdan BoboKing Volejníček

NOVÉ TITULY VE FONDECH KNIHOVNY MĚSTA OSTRAVY Vraní dívka : vraždy a psychoterapie - Erik Axl Sund Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie… Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný severský psychothriller jen pro silné povahy.


Medvědí tanec - Irena Dousková Tato próza patří do subtilnější, neautobiografické linie autorčiny tvorby. Pozoruhodný je už samotný syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom jeho příběhem, ale také bohatě strukturovaným portrétem doby. Píše se rok 1922 a my se ocitáme ve venkovském světě, kam se Hašek uchýlil, aby dopsal své životní dílo. O Švejkovi sice padne pár zmínek, ale to je vše. Dousková nenapsala biografický román o spisovateli, který se dočkal světové slávy až po smrti. Daleko víc ji zajímá existenciální situace vyhasínání sil někoho, kdo se po celý život bohatýrsky bavil, provokoval, a ještě o tom uměl vtipně vyprávět a psát.

Proč existuje svět? : existenciálně detektivní pátrání - Jim Holt Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizuje ústřední téma této monografické práce. Nejde o práci odbornou, filozofickou či kosmologickou, nýbrž psanou z živé osobní potřeby a určenou všem, kdo si někdy položili otázky typu „Proč je svět?“, „Proč jsem já?“, „Existuje Bůh?“. Autor soustředěně a takřka umanutě zkoumá záhadu existence, kterou formuluje do základní otázky: „Proč je něco spíše než nic?“ Nejprve provede základní obhlédnutí obzoru, tj. načrtává, jak k záhadě existence přistupovala v dějinách filozofie a teologie.

Přišla z moře - Miloš Urban Jednoho dne se na pláži v jihoanglickém městečku objeví tajemná krásná dívka oděná jen v plavkách, která zjevně vyšla z moře. Je promrzlá, nikoho nepoznává, na nikoho nereaguje. Místní noviny v tom vidí senzační zprávu okurkové sezóny. Mladý novinářský elév z Prahy, který je v Anglii na stáži, má o dívce napsat reportáž. Když dorazí do policejní cely, zdá se, jakoby ho dívka poznávala. Ukáže se však, že tato skutečnost může být životu nebezpečná. Inteligentní román noir jako odpověď současným krvavým krimi thrillerům.

Ve stínu černých ptáků - Cat Wintersová V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega. Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.

Karel IV. - Tajný deník - Josef Bernard Prokop Více než šest století uplynulo od chvíle, kdy Karel IV., český král a římský císař, svěřil své myšlenky a nejhlubší pocity pergamenu. O jeho oficiálním životě bylo napsáno mnoho, jeho osobní zpovědí, která však měla zůstat utajena veřejnosti, ale řízením osudu opět spatřila světlo světa, je Tajný deník. Jemu svěřil své vzpomínky na dětství, na milovanou matku, královnu Elišku Přemyslovnu, a na svého otce, českého krále Jana Lucemburského, se kterým měl velmi komplikovaný vztah. Jeho myšlenky patřily i jeho čtyřem ženám, jež všechny vroucně miloval, a dětem, zejména malému synkovi, pozdějšímu českému a římskému králi Václavovi IV.


Čtrnáctý ročník Noci s Andersenem se uskutečnil také v Knihovně města Ostravy a jejích pobočkách. V knihovně na Fifejdách nocovalo 15 dětí spolu s knihovnicemi ve společnosti literárního hrdiny Vrťapky a jeho přátel. Téma Noci bylo detektivní. V první části večera se v knihovně sešlo 45 dětí v doprovodu knihovnic ze tří poboček Obvodu 1: Daliborova, Přívoz a Fifejdy. V programu, který připravila Městská policie, se děti dověděly základní informace o práci policistů, ale i o tom, jak se zachovat v případě nebezpečí a mohly si vyzkoušet výstroj nebo například potěžkat policejní pistoli. Po občerstvení, které pro všechny děti letos zajistila společnost McDonalds, se účastníci Noci s Andersenem vrhli na řešení detektivních případů komisaře Vrťapky. Na pobočce Fifejdy si děti ověřovaly své detektivní schopnosti v sedmi zkouškách. Protože se všem podařilo uspět na výbornou, společně se vrhly na pátrání po zákeřném zločinci Zlokrtovi, který komisaři Vrťapkovi neustále uniká. Na závěr Noci si děti zazpívaly písničku o Vrťapkovi, která byla složena pro letošní Noc s Andersenem v knihovně v Kostomlatech, a ve zpěvu se pokračovalo dál s dětským Karaoke. Spát se šlo až po půlnoci a děti usínaly při četbě z knih o Vrťapkovi, menší děti u knížky Verunka a drak od autora Vhrsti. V sobotu se děti rozcházely domů po společné snídani, kromě velkého zážitku z nocování v knihovně si odnášely památeční andersenovskou pohlednici a diplom komisaře Vrťapky. Mgr. Tereza Roháčková, Mgr. Světlana Honzková


Časopis Párek 5-6/2014