květen
Recenze v čísle: MAPA A ÚZEMÍ – Michel HOUELLEBECQ Čtenáři, kteří mají v souvislosti s Houellebecqovou tvorbou jistá očekávání, budou překvapeni – v knize není jediná sexuální scéna. Houellebecq vypráví příběh malíře a fotografa Jeda Martina. Jeho matka spáchala sebevraždu, s otcem se vídá jen sporadicky. Kariéru umělce začal na akademii Beaux-Arts fotografováním neživých objektů…
VNĚJŠÍ TMA – Cormac McCARTHY Hluboko v odlehlém a pustém koutu Appalačských hor se odvíjejí dramatické osudy chudého mladíka Cully a jeho sestry Rinthy. Ta jednoho dne porodí dítě, Culla novorozeně pohodí v lesích a sestře namluví, že zemřelo. Zoufalá Rinthy však jeho lžím nevěří a vydává se s Cullou v patách na nekonečnou a strastiplnou pouť…
SANCTUS - Simon TOYNE Mysteriózní thriller o hrůzyplném tajemství, které střeží podivný mnišský řád sídlící v tisíce let staré svatyni v nitru hory – a které je nyní blízko prozrazení. Celý svět totiž skrze televizní kamery přihlíží, jak neznámý mladý mnich vyšplhá na vrcholek citadely, stojí zde několik hodin s rozpaženýma rukama, a potom skočí.
ČÍŇAN - Henning MANKELL Jednoho chladného lednového dne je v ospalé vesnici na severu Švédska nalezena oběť brutální vraždy. Celá víska je hrozivě klidná a opuštěná. A tiché domky vzápětí vydají své tajemství: zločin, jaký švédská historie nepamatuje.
KAIN – José SARAMAGO Mladý muž z ne zcela jasných důvodů zabil vlastního bratra. Po vraždě následoval rozsudek. Tím rozsudkem bylo vyhnanství. Muž se jmenoval Kain a jeho příběh je znám už přes dva tisíce let. Ten starý příběh o vině a trestu, spravedlnosti a odpovědnosti, se dočkal různorodých zpracování. V podání Josého Saramaga je to vyprávění plné humoru a pomalu stupňovaného napětí.
LETNÍ SMRT - Mons KALLENTOFT Je nejteplejší léto, jaké kdo pamatuje. Město Linköping sužují nové a nové vlny horka, kolem běsní lesní požáry. V parku je nalezena mladá dívka. Na nahém těle jsou stopy krve, ale není vůbec zřejmé, co se vlastně stalo. A na pláži u jezera dojde k dalšímu hrůzostrašnému nálezu.
NOVINKY VE FONDU KMO ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA KNIH Ročník XII.
č. 5, květen 2012
RECENZE: KAIN JOSÉ SARAMAGO Když v roce 2010 vyšla v češtině autorova kniha „Slepota“, bylo to pro mne doslova literárním zjevením. Od nositele Nobelovy ceny za literaturu jsem něco tak ďábelsky hororového skutečně nečekal. Proto jeho další do češtiny přeloženou knihu „Kain“ jsem očekával s jistou zvědavostí a skrytou touhou po něčem „nezvyklém“. A to mi José Saramago skutečně nabídl. Název titulu „Kain“ není jen jistou metaforou pro známou biblickou postavu, ale autor tento román skutečně pojal jako exkurzi do světa biblických příběhů, ve kterých nás provází onen slavný bratrovrah. Ale pro mnohé to bude spíše jako Alenčina cesta do země divů. Ano, je to kniha o stvoření světa, je tam Adam a Eva, příběh o Sodomě, o arše Noemově atd. Jenže z trochu jiného pohledu, pohledu, který se dá považovat skutečně za kacířský. V knize jde vlastně o jediné, a to o Kainovu snahu dokázat v rozhovorech s Bohem špatnost jeho božího plánu a zlo v Bohu samotném. Jak se někde napsalo, jsou to docela tvrdé postoje na člověka, který pár měsíců po dopsání této své poslední knihy opustil tento svět a ... kdo ví, co když se jako „profesionální“ ateista a levičák přece jen mýlil? Do knihy vstupujeme stvořením Adama a Evy (ale to nebyli první lidé, jen další Boží experiment), kteří porušili Boží přikázání a „zabalení ve smradlavých kůžích klopýtali na roztřesených nohách a připomínali dva lidoopy, kteří se poprvé pohybují vzpřímeně. Jak hospodin řekl, spokojený život skončil.“ A pak přichází ona Kainova vražda Ábela, který v konfliktu s Bohem říká: „Ano, to je pravda, má ruka to vykonala, ale ty jsi vynesl rozsudek!“. Bůh ho ztrestal prokletím nesmrtelností, a on teď hledá všude důkazy o jeho zlu a proradnosti. Setkává se tak např. s Abrahamem, jež měl obětovat svého syna Izáka („Ano, čtenáři, nešálí tě zrak, hospodin nařídil Abrahamovi, aby obětoval vlastního syna, a řekl mu to úplně normálně, jako by měl žízeň a žádal o sklenici vody.“), jakoby s chutí v množství mrtvých pak přichází Sodoma a Gomora (Děti, řekl Kain, byly tam nevinné děti, Bože můj, zamumlal Abraham a znělo to jako sten, Ano, tvůj bůh to nejspíše bude, jejich bohem však nebyl.“), až po apokalyptickou potopu světa, kdy Bůh zničí celé lidstvo. A Kain se tedy vetře do archy Noemovy a … sami uvidíte, co Bohu provede. „Kain“ (orig. Caim, 2009) je úžasná, pro některé možná kacířská kniha, o které se nedá říci, že by snad kritizovala přímo náboženství či snad Boha, ale velmi štiplavě rýpe do jeho neomylnosti a dobroty, obrazně jakékoliv vyšší moci. Je to kniha jak humorná, tak filozofující, která mne okouzlila právě tím rebelstvím, tím jiným pohledem na fundamentálně zavedené biblické dějiny. Nezvyklá nejen svým obsahem, ale i stylem psaní všeho v jednom tahu. Stejně jako „Slepotu“ i toto dílo přeložila z portugalštiny Lada Weissová pro nakl. Plus v roce 2011. Bohdan BoboKing Volejníček
LETNÍ SMRT MONS KALLENTOFT Příliš často se stává, že pokračování příběhů je díl od dílu slabší, monotónnější atd. U některých kvalitních autorů se daří nastavenou laťku kvality udržovat, ale velmi výjimečně se narazí na případ, kdy pokračování je snad i o něco lepší než řekněme původní první kniha. Takovým příkladem je podle mého osobního názoru krimi thriller švédského autora Mons Kallentofta „Letní smrt“ (orig. Sommardöden, 2008),
jenž je druhým případem policejní inspektorky Malin Forsové. Poprvé se s ní český čtenář mohl setkat na stránkách románu „Zimní oběť“, který vyšel v nakladatelství Host na jaře roku 2011, a patřil k tomu nejkvalitnějšímu, co se na pultech našich knihkupectví z tohoto žánru dalo koupit. Děj „Letní smrti“ nás opět zavede do města Linköping na jihu Švédska, do neuvěřitelně horkých červencových dnů, kdy celé město jakoby upadlo do naprosté letargie a vzduchem se neslo jen neustálé vrčení přetížených klimatizací a zlověstné hučení okolních lesních požárů. Z této upocené nudy ho jednoho rána probudí hrůzný nález v parku botanické zahrady. V altánku je nalezená nahá a zkrvavená mladá dívka. K překvapení policie i záchranářů je naživu, i když v „nepoužitelném“ psychickém stavu. Jedná se o náhodný zločin, nebo do města vstoupilo zlo, které má stále hlad? Na tuto otázku dostane inspektorka Malin Forsová velmi jednoznačnou a děsivou odpověď. Přes zničující vedro se ale musí Malin a její kolegové zdejší kriminálky vrhnout do případu, protože vše naznačuje, že zlo je stále při chuti. Stejně jako v Kallentoftově předešlé knize, i zde mne jako čtenáře skutečně fascinovalo autorovo skvělé vykreslení postav a reálií současného Švédska. Ona plastičnost postav, kdy autor do krimi dějové linie dokáže mistrovsky implantovat i osobní život postav, jejich klady i zápory, soukromé problémy atd. způsobuje, že se čtenář dokáže skutečně vžít do příběhu. A to samozřejmě vždy výborně doplňuje atmosféru knihy. Už tak napínavý děj, z kterého doslova pulzuje ona beznaděj, brutalita a perverznost myšlení vraha, je tedy navýšen o onu osobní hodnotu. Nepřehlédnutelná je opět stylistická zajímavost, kdy je do děje vložený kurzívou text ze světa … duchů. Slova mrtvých obětí, která jakoby promlouvala živým. Je to nesmírně emocionálně silné, např. když se dívka loučí se svými rodiči. „Letní smrt“ je opět skvělý krimi thriller, který čtenáře dokáže přitáhnout nejen napínavým a propracovaným dějem (a to doslova od první až po poslední stránku), ale i vykreslením ne zrovna idylického obrazu současné švédské společnosti. V překladu Luisy Robovské vydalo brněnské nakl. HOST na konci roku 2011. Bohdan BoboKing Volejníček
MAPA A ÚZEMÍ MICHEL HOUELLEBECQ Francouzský spisovatel Michel Houellebecq (*1958) patří bezesporu k nejznámějším současným literátům ze země galského kohouta. Autor, který sbírá ceny po celém světě, jehož knihy se překládají do všech možných jazyků, ale taky autor značně kontroverzní pro své kritické názory na imigranty ve Francii, za což si už vysloužil obvinění z rasismu, a v neposlední řadě i pro své otevřené sexuální scény, které vlastně mnohdy překonávají i pornografickou literaturu. Jeho kniha „Mapa a území“, za kterou dostal v roce 2010 slavnou Goncourtovu cenu (něco jako literární nobelovka ve Francii), slibovala čtenáře šokovat ještě více. Ale ne ještě tvrdšími výpady proti muslimským přistěhovalcům, či perverznějším sexem. Naopak absencí těchto jeho „firemních“ znaků. Takto to slibovala média, tak se to píše i na přebalu českého překladu. Šokovat čtenáře tím, že … nebude šokovat. Našim hlavním hrdinou je Jed Martin. Trochu podivínský člověk, který se považuje za umělce, a to nejprve jako fotograf, později jako malíř. Ale ne vizuální umělec v běžném smyslu slova. Kariéru začal jako fotograf neživých, průmyslových objektů. Skutečnou slávu mu přinesly jeho fotografické výřezy z michelinských map francouzských departmentů. A zde vstupuje do děje knihy netradiční prvek – sám autor Houellebecq. Pokud bychom tvrdili, že kniha šokuje, osobně bych to přisuzoval především tomuto prvku jistého sebezobrazování. („…mluvil o Houellbecqovi.“ … „Znáš ho? Zeptal se Jed překvapeně. … „V domově máme malou knihovnu, četl jsem dva jeho romány. Dobrý autor, řekl bych. Příjemně se to čte a docela trefně popisuje společnost.“) Očima Jeda se autor zcela nekriticky vyjadřuje ke své osobě, jako k člověku nepříjemnému, cynickému, který má okolní svět „na háku“, má na něj svůj názor a ten nic nezmění. Skutečnou dějovou bizarností je pak vlastní popis předpokládané násilné smrti, kterou ani
značně odolní technici z forenzního oddělení nejsou schopni „vydýchat“. Ale Houellebecq pracuje v ději i s dalšími reálnými postavami francouzské literatury, jako Fréderic Beigbeder či Benoit Duteurtre, či s jinými celebritami ze showbusinessu. „Mapa a území“ lze chápat jako klasický román, ve kterém prožíváme životní osudy Jeda Martina od jeho mládí až po stáří. Příběh člověka, jehož život začal sebevraždou matky, přílišným pracovním nasazením otce, a tato lidská osamělost ho pak vlastně doprovází do jeho skonu. Tedy člověka, který nenašel vlastní pravé štěstí, přestože z hlediska našeho současného chápání štěstí (ve smyslu finančního blahobytu), tohoto dosáhl více než požehnaně. Ale je to i kniha o Houellebecqovi, o jeho vnímání světa, o jeho filozofii, a to vše je značně depresivní. Přestože v knize nešokuje xenofobií či pornografii, čtenář přímo cítí, jak se při psaní jeho ruka doslova „cuká“, jak by se chtěla více rozepsat. K těmto dvěma prvkům ještě překvapivě autor velmi důrazně přidává nenávist k francouzskému venkovskému lidu. V poslední části, která svým časovým pojetím je vlastně už science fiction, poněvadž se odehrává v budoucnu, tuto sociální vrstvu dokonce vymaže a nahradí přívětivějšími a schopnějšími městskými lidmi. K tomu za spásu Evropy považuje bohatství Rusů a Číňanů. Román „Mapa a území“ (orig. Le carte et le territoire) je skutečně mistrovsky napsaná kniha, kterou lze číst jako normální příběh, jako avantgardní dílo s filozofickým či psychologickým přesahem, jak to naznačuje i v dokonalém doslovu Jovanka Šotolová. V překladu Alana Beguivina vydalo nakl. Euromedia v Odeonu. Bohdan BoboKing Volejníček
VNĚJŠÍ TMA CORMAC MCCARTHY Prozaik Cormac McCarthy (1933) patří bezesporu k nejlepším autorům současné americké literatury. Jeho knihy jako „Cesta“, „Tahle země není pro starý“, „Všichni krásní koně“ atd. se dočkaly nejen kladných čtenářských a odborných ohlasů, ale i mnohdy výborných filmových zpracování. Jednou jeden recenzent napsal, že jeho romány jsou neveselé příběhy o neveselých lidech. Skutečně, jeho knihy jsou plné krutosti, brutality, podivných postav s ještě podivnějšími životními osudy, odehrávající se především na svérázném americkém Jihu. A ne jinak tomu je i v románu „Vnější tma“ (orig. Outer Dark), který je autorovým druhým vydaným dílem z roku 1968. Obdobně jako např. v jeho „Cestě“ je čtenář jakoby vhozen do proudu řeky uprostřed toku, a po čase z něj „někde“ vystoupí. Kniha sice má v náznacích dějovou osnovu románů: úvod -dramatickou zápletku – závěr s pointou, přesto nám autor zcela neobjasní jednotlivé souvislosti mezi postavami, kdo je kdo a proč dělá zrovna to či ono. Počátek i závěr jsou nejednoznačné, nebo ne zcela vysvětlené. Kniha je více méně takovým přehledem postav a setkání odehrávajících se v chudých oblastech Appalačských hor na přelomu 19. a 20. století. Hlavními postavami tohoto svérázného koloritu jižanského světa jsou sourozenci Cullu a Rinthy, s nimiž vstupujeme do příběhu v době, kdy Rinthy rodí dítě. Cullu, o kterém nevíme, jestli je či není otcem dítěte, ho hned po narození odnáší do hlubokých lesů, a nechává ho napospas přírodě. Nakonec ho objevuje a zachraňuje potulný dráteník, který dítě odnáší do své osady. Rinthy bratr řekne, že dítě je mrtvé a pohřbené, ale ona jeho podvod prohlédne a vydá se novorozeně hledat. Cullu naopak se vydává po jejích stopách hledat ji. Jednotlivé kapitoly jsou nám předkládány tedy z pohledu jednoho a pak druhého „slaboduchého poutníka“. Na jejich cestě za svými cíli, které jsou kolemjdoucím často nejasné, se tak seznamujeme s množstvím postav, jež vykreslují atmosféru a společnost tehdejší doby na americkém Jihu. Světa, kde vládne silné náboženské smýšlení, kde bytí či nebytí člověka závisí na momentální náladě rozhořčeného davu atd. A takových postav nám McCarthy představuje opravdu hodně. Mezi nejtajemnější patří
„nesvatá trojice smrti“, která jim jakoby šla v patách. Celou atmosféru pak dokonale podtrhuje i použitý slang. Co čtenáře podle mne zaujme, je nezvykle květnatý a popisný jazyk: „… narazil opět na potok, menší a čirý, ucpaný okřehkem a potoční řeřichou, všude pod řídkým příkrovem stromů se rozkládala plochá, zelenavá půda a měďnatý opar se v soumraku chvěl jako nějaký převzácný prach.“ A do tohoto až poetického jazyka se najednou vkládají popisy brutality a násilí: „Jeho vrah se na něj usmál zářivými zuby, tváře těch zbylých dvou zírající zpoza každého ramene coby konsubstanciální nestvůrnost, příšerná trojice, jež přihlížela vlídně a beze slov. Pohlédl dolů na mužovu pěst sevřenou u svého žaludku. Ta pěst se zvedala v divokém výronu rozervaných střev, dokud se čepel nezarazila o vidlici hrudní kosti a on tam zůstal stát zbaven vnitřností.“ Závěrečnou bestiální scénu dokonce kritik Mark R. Winchell označil za jednu z nejodpudivějších scén moderní literatury. Tento román plný biblických podobenství je doplněn rozsáhlým doslovem velkého znalce americké literatury Marcela Arbeita. Překlad je pak prací Michala Svěráka. Bohdan BoboKing Volejníček
ČÍŇAN HENNING MANKELL Ke skutečným velikánům současných severských krimi thrillerů patří švédský spisovatel Henning Mankell (*1948). Na počátku své spisovatelské kariéry byl známý především jako autor mnoha divadelních her. V roce 1991 ale začal vydávat kriminální romány s postavou inspektora Kurta Wallandera a téměř okamžitě se stal veličinou na poli kriminálních thrillerů. Jeho knihy se několikrát převedly na filmová plátna, nebo televizní obrazovky. Bohužel z jedenácti případů s Wallanderem se do češtiny přeložily zatím jen dva. Na druhou stranu se na konci roku 2011 objevila na našich knižních pultech jeho kniha „Číňan“ (Kinesen, 2008). Román, který brněnské nakl. HOST vydalo v úspěšné ediční řadě „krimi román Host“ je prezentovaný jako krimi thriller, ale po přečtení si uvědomíte, že je to něco mnohem více. Přesně jak napsal redaktor Mike Peed z NY Times : „V Číňanovi nejde v první řadě o vyřešení vraždy, ale o polemiku — proti masovému úpadku švédské společnosti, ale také proti současnému působení Číňanů v Africe, kde národ, hladový po energii, vyčerpává přírodní bohatství.“ , i já musím souhlasit, že zločin je spíše katalyzátorem k něčemu hlubšímu, rozsáhlejšímu, možná obludnějšímu. Obsáhlý román „Číňan“ je rozdělen do čtyř kapitol, které jsou vlastně propojené v časovém rozsahu dvou století. A o každé z nich se dá říci, že představuje jakoby jiný literární žánr. Úvodní, čistě kriminální, nazvaná přízračně „Ticho“, jakoby symbolizovala stav zapadlé vesnice na severu Švédska, která se jednoho lednového dne roku 2006 (ne)probudí do smrtelného, krvavého ticha. Celá odumírající vesnice se starými lidmi je neuvěřitelně brutálně vyvražděna. Až na pár výjimek jsou její obyvatelé během jednoho večera rozsekáni a rozřezáni na kusy. A nikdo netuší proč. Druhá kapitola nás zpětně zavádí do druhé poloviny devatenáctého století na americký Západ, do prostředí stavitelů železnice skrze celý kontinent. Do světa čínských „otroků“, kteří do úmoru musí za jakýchkoliv podmínek stavět cestu „železnému oři“. A v této historické části je taky počátek cesty, která pak končí u oné vyvražděné zapadlé vesnice v hlubokých švédských lesích. I zbylé dvě kapitoly se dají označit jako další žánry – politický cestopis a politický thriller. Přestože se může zdát, že jde o nějaký žánrový „galimatyáš“, je to mistrovsky postavený příběh, kde se jednotlivé kapitoly dokonale doplňují a vytváří tím obludný předobraz moci, která se do světa valí z říše středu, z velké a mocné Číny. Celou knihou nás vlastně provází dvě hlavní postavy – švédská soudkyně Roslinová, jež najde onu pomyslnou rudou stužku, která propojuje celou tuto děsivou záhadu, a pak symbol čínské rozpínavosti, a hlavně už světové nadřazenosti, symbolizující se v postavě Ja Žu, postavy miliardáře v tom nepochopitelném komunisticko-kapitalistickém světě moderní Číny.
„Číňan“ je mistrovský thriller s velkými přesahy do jiných žánrů, který je vystavený především na skvělé charakteristice postav a znalosti temných lidských vášní. V překladu Heleny Stressové vydalo nakl. HOST, 2011. Bohdan BoboKing Volejníček
SANCTUS SIMON TOYNE Po dvaceti letech úspěšné práce v televizi si vzal volno na sedm měsíců, že napíše thriller. Z těch sedmi měsíců se stalo téměř dva a půl roku, ale kniha byla na světě. O kom že je to řeč? O britském autorovi Simonu Toyne, pocházejícím ze severovýchodu Anglie, kde se narodil v roce 1968. V dětství si tajně přečetl knížku Alistaira MacLeana, a zjistil, že thrillery jsou mnohem lepší než obvyklé dětské knihy. A tak si po několika desetiletích splnil svůj dětský sen a napsal thriller. Thriller, který vyšel v dubnu 2011, byl od té doby přeložen do třiadvaceti jazyků a vyšel ve více než čtyřiceti zemích. Tento román s přídomkem „nejlepší konspirační thriller roku“ se objevil na loňském předvánočním knižním trhu taky v češtině. Děj nás zavede do starobylého tureckého města Ruina, kde stojí nejstarší náboženská budova světa – legendami ověnčená Citadela. Je to vlastně vysoký klášter vytesaný do obrovského skalnatého monolitu, který sám funguje jako naprosto nedobytná pevnost. Je tu už od počátku lidstva a dle legend v něm tajemný mnišský řád skrývá Sakrament – záhadnou a mocnou božskou relikvii. Ale co to je, a jestli tam vůbec něco je, to se nezjistilo ani po staletích. Její tajemství se nikdy nedostalo mimo zdi Citadely. Ani jeden z nejzasvěcenějších mnichů, tzv. sancti, řád nezradil a neopustil. A když přece utekl, smrt si ho našla velmi rychle. Až teď, bratr Samuel, čerstvě vysvěcený na sancti, doslova převezl celou ochranu Citadely. Před zraky celého světa demonstrativně tak symbolicky odhalí záhadné proroctví: „Na zemi se objeví jediný pravý kříž, všichni jej v okamžiku uzří, všichni užasnou, kříž padne, kříž povstane, odhalí Sakrament a přinese nový věk.“ Vše se začne komplikovat, když ho pozná jeho sestra Liv, která má úřední doklad, že je Samuel už roky mrtvý. A ta po příletu do Turecka na vlastní kůži zjistí, že se o záhadu jejího bratra a celého podivného řádu sancti zajímá více lidí a organizací. Celá idea knihy se veze na čtenářsky tak populárním a žádaném stylu Šifry mistra Leonarda Dana Browna. Však Toyne s humorem sobě vlastním kontruje, že nechápe, proč ho srovnávají s Brownem, když nenosí tvídové sako? Ale srovnání s Šifrou je samozřejmě na místě. Stará religiózní záhada, která by mohla svým odhalením obrátit naruby nejen svět náboženství. Stejně jako u Browna jde o konspirační thriller, ale Brown svoji popularitu získal kombinací historických, náboženských a uměleckých záhad a konspirací, které se v jeho výkladu najednou zdají tak věrohodné a autentické. Toyne jako thrillerový fanda knihu pojal více akčněji. Vraždy, mučení, automobilové honičky, střílení, tím se příběh vyznačuje především. A na tomto jsou vytvářeny i postavy, které bychom spíše nazvali černobílými. Autor to vše ale dokázal přetavit do velmi čtivého příběhu, který se vyznačuje jak vnitřní logikou, tak i dějovou přitažlivostí. Přídomek „nejlepší konspirační thriller roku“ je myslím na místě. „Sanctus“ je sice uzavřený příběh, ale Simon Toyne touto knihou otvírá celou chystanou Ruinskou trilogii. Druhá kniha pod originálním názvem „The Key“ vyjde v Británii letos v dubnu. V překladu Pavla Pokorného vydala v roce 2011 Euromedia Group – Knižní klub. Bohdan BoboKing Volejníček
Český TOP 10 e-knih Rozjezd prodeje e-knih u nás byl dosti pozvolný. Nakladatelům, ani prodejcům se moc do tohoto segmentu knižního trhu nechtělo. Ale přece jen se „kšeft“ kolem e-knih začal točit, a tak Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) jako první v České republice představil žebříček nejprodávanějších e-knih na našem trhu. Použil k tomu data z kosmas.cz, palmknihy.cz a eReading.cz. A že milovníci e-knih mají obdobné čtenářské „chutě“ jako ti „papíroví“, tento žebříček jen dokazuje. Severské thrillery prostě táhnou! 1. Jø Nesbo: Spasitel - Kniha Zlín 2. Jø Nesbo: Nemesis - Kniha Zlín 3. Jø Nesbo: Lovci hlav - Kniha Zlín 4. Jø Nesbo: Pentagram - Kniha Zlín 5. T. Sedláček, R.Chlupatý, D.Orrell: Soumrak homo economicus - Nakladatelství 65. pole 6. Nassim Nicholas Taleb: Černá labuť - Paseka 7. Lars Kepler: Paganiniho smlouva - Host 8. Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla - Nakladatelství 65. pole 9. Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně - Host 10. Umberto Eco: Pražský hřbitov - Argo
I letos bude v Ostravě knižní veletrh Letošní druhý ročník Letního knižního veletrhu, který se bude konat na výstavišti Černá louka v Ostravě 15. a 16. června 2012, má motto Knihy – cesty k zábavě i poučení. Na Letním knižním veletrhu se očekává účast více než stovky vystavovatelů. Kromě velkých nakladatelů z celé České republiky se zde ve velkém kolektivním stánku představí téměř třicet českých muzeí a galerií, Národní divadlo moravskoslezské, několik uměleckých a jiných škol, knihovny z Ostravy a okolí a také řada menších specializovaných nakladatelů, které na jiných veletrzích nenajdete. Své stánky zde budou mít i Česká televize Ostrava a Český rozhlas Ostrava. Průběžně aktualizovaný program a podrobné informace o veletrhu najdete na www.hejkal.cz a www.cerna-louka.cz. Knihovna města Ostravy se na Letním knižním veletrhu bude opět prezentovat svojí pestrou nabídkou služeb pro (nejen) ostravské čtenáře.
J.K. Rowlingová – nový román, tentokrát pro dospělé! Nejbohatší spisovatelka světa, literární matka Harry Pottera, se po spisovatelských prázdninách rozhodla vydat svoji první knihu pro dospělé. Pod názvem The Casual Vacancy (Prázdné místo) se skrývá černá komedie o obyvatelích anglického městečka Pagford, které se na povrch zdá býti idylickým místem se starobylým opatstvím, ale nic nakonec není takové, jak se zdá. "Bohatí jsou ve válce s chudými, teenageři s rodiči, manželky s manželi, učitelé se žáky." Kniha by měla vyjít 27. září letošního roku, a to jak v knižní, tak hned v elektronické i audio verzi. Stane se z toho taky mezinárodní bestseller jako Harry Potter? To se neví, ale kniha určitě půjde „na dračku“ už jen proto, že ji napsala slavná Rowlingová. Jinak kniha má mít 480 stran, a tentokrát ji vydá nakl. Little, Brown.
Novinky ve fondech KMO Desáté výročí – James Patterson Svatba detektivky Lindsay Boxerové se promění v prchavou vzpomínku, když ji povolají k vyšetřování hrůzného zločinu: zdrogovaná, krvácející dívka je po porodu ponechána svému osudu, zatímco její právě narozené dítě zmizelo. Po pachatelích nezůstaly žádné stopy a Lindsay neví, čeho se má chytit. Zjistí jedině to, že zmatená dívka tají něco velmi závažného.
Hlubší než hrob – Tami Hoag Kalifornie, 1985. Čtyři školáci náhodně objeví v parku napůl pohřbenou mrtvolu mladé ženy se zalepenýma očima a ústy. K případu je povolán Vince Leone, agent FBI a odborník na tzv. profilování vraha. Obětí přibývá, roste i zájem médií, do pátrání se zaplétá také učitelka Anne Navarrová. Na povrch postupně vyplouvají místní dávná tajemství, bolestná, děsivá traumata však zůstávají skryta a zamlčena až do poslední chvíle – a někdo zdánlivě důvěryhodný, milovaný a obdivovaný je ve skutečnosti chladnokrevný, brutální psychopat…
Iveta a české sladkosti – Iveta Fabešová Vůně vanilky, těsto upečené dozlatova, neodolatelné kombinace ingrediencí – to jsou Ivetiny domácí koláče, buchty, lehké nadýchané dorty, nejrůznější cukroví, dezerty, pečivo a osvěžující zmrzliny. Příprava je jednoduchá a zvládne ji každý, kdo si chce dopřát něco sladkého. Pod vedením nadšené cukrářky s chutí a nadšením upečete adventní věnec, broskvovo-třešňovou buchtu, české koláče, domácí perník, čokoládový dort, hruškové briošky, indiánky či jablkové vdolky...
Sestra – Rosamund Lupton Psychologický román okořeněný prvky detektivky a thrilleru zkoumá mezilidské vztahy, sílu lidského ducha a ohledává hranice, jež jsme ochotni překročit na cestě za svým cílem. Beatrice se dovídá strašnou zprávu, že její mladší sestra Tess se pohřešuje. Přilétá do Londýna jen proto, aby se dozvěděla, že ji nalezli mrtvou – a prý je to sebevražda. S tím se Bee odmítá smířit a zatímco v duchu rozmlouvá s milovanou Tess, pouští se do pátrání po jejím vrahovi.
Stín Kondora – James Grady James Grady již svým prvním románem z prostředí tajných služeb a vysoké politiky Šest dnů Kondora získal přízen čtenářů i kritiky. Na úspěch navázal i jeho pokračováním s názvem Stín Kondora, kde mistrně využil své znalosti, které načerpal jako spolupracovník senátora Lee Metcalfa.