únor březen
Recenze v čísle: ŢIVOTOPIS HLADU – Amélie NOTHOMB Amélie Nothombová patří ke stálicím francouzského literárního světa. V románu Ţivotopis hladu se vypořádává se svými záţitky z dvaceti let dětství a dospívání strávených v odlišných kulturních podmínkách a strhujícím způsobem seznamuje čtenáře s detaily svého osobního ţivota, které vysvětlují její současnou rozpolcenost i otevřenost.
VELKÉ DOBRODRUŢSTVÍ PEPÍKA STŘECHY – Pavel ČECH Pavel Čech patří v současné době k našim předním ilustrátorům. V jeho další knize, na které bez přestávky pracoval dva roky, se znovu objevuje řada motivů, které má výtvarník rád - oţívají tu jeho starší olejomalby, vracejí se konkrétní místa i postavy jeho z jeho knih O zahradě a Tajemství ostrova za prkennou ohradou. Současně je to příběh nový, kompakní a zcela svébytný. Čechova poetika získala další netušené fasety - po stáří a smrti pronikla do krajiny foglarovské oslavy klukovského snění také první křehká láska i touha najít své místo v nepřehledném světě.
DOKTOR PROKTOR A VANA ČASU – Jo NESBO Zběsilá jízda časem v zábavném a napínavém pokračování o doktoru Proktorovi. Doktor Proktor se vydává do Paříţe, aby znovu našel svou dávnou lásku, Julietu Margarínovou. V poštovní schránce Lízy Pedersenové v Dělové ulici se jednoho dne objeví zvláštní pohlednice. Je od doktora Proktora. Líze a Bulíkovi se nakonec podaří vzkaz rozluštit a zjišťují, ţe doktor Proktor se bez jejich pomoci nemůţe dostat nazpět z minulosti. Proč je ale jeho zpráva šifrovaná? Hrozí mu nějaké nebezpečí?
MILUJI KASKADÉRA – Jane BANKS Ava Fullerová vyrůstala do svých patnácti let s ovdovělým otcem a dvěma sestrami v osamělém srubu v horách Montany. Nejsilnějším záţitkem jejího dětství však kupodivu nebyl pohled do tváře grizzlyho, ale setkání s mladým kaskadérem Justinem Mabreyem. Kdyţ je otec nucen zastřelit její oblíbená medvíďata, utíká z domova s cirkusem - drsný ţivot v divočině je jí tou nejlepší průpravou. Je však jen otázkou času, kdy celostátně hledanou - a nyní uţ velmi pohlednou - dívku přivedou zpět k otci.
Nejprodávanější tituly v Česku v roce 2012 Nový román Dana Browna uţ letos na trhu! Ročník XIII.
č. 2-3, únor-březen 2013
RECENZE: ŢIVOTOPIS HLADU AMÉLIE NOTHOMB Stejně jako se ve frankofonních zemích kaţdý rok čtenáři mohou těšit na jednu novou knihu od brilantní belgické autorky Amélie Nothombové (*1967), obdobně nakl. Mladá fronta taky v posledních letech kaţdý rok přináší jeden překlad pro české čtenáře. A doufejme, ţe se to stane u MF tradicí, poněvadţ zatímco ve Francii má autorka od počátku stejného vydavatele (Albin Michel), u nás ji uţ vydávalo postupně několik nakladatelů. Amélie Nothombová je spisovatelka, která velmi ráda a často ve svých dílech prezentuje své ţivotní příběhy či osudy. Uveďme tituly jako „Strach a chvění“, „Ani Eva, ani Adam“ či „Milostná sabotáţ“. A moţná k té posledně jmenované má titul „Ţivotopis hladu“ (orig. Biographie de la faim, 2004) asi nejblíţe, neboť se zabývá dětstvím a dospíváním. „Ţivotopis hladu“ je vlastně beletristickým zpracování autorčina dětství, které se skutečně podstatně lišilo od proţívání tohoto často nazývaného nejkrásnějšího období v ţivotě člověka u jiných dětí. A to z jednoho důvodu: Amélie jako dcera diplomata se nejen narodila v cizině, v Japonsku, ale jako mnozí z nás v dětství se s rodinou stěhovali z města do města a museli poznávat nové spoluţáky a kamarády, ona se svým otcem se taky často stěhovala, ale do jiných států, a musela si zvykat na celé nové kultury a společnosti. A paradoxně aţ kdyţ dosáhla plnoletosti, poprvé zavítala i do pravé vlasti Belgie. Úvodní kapitoly čtenáře moţná nejprve překvapí, poněvadţ se zde autorka jako v nějaké eseji zabývá tématem hladu, skutečného hladu po jídle. A to proto, ţe hlad je nejznámější hnací faktor lidstva. Z toho důvodu nikdy nikdo nechtěl navštívit ostrov Vanuata, protoţe to je snad jediné místo na zemi, kde nikdy neměli hlad, a je tedy „nudné“. Z hladu po jídle autorka přechází k hladu po vědění, po záţitcích, a tím pak přechází k dětství, kdy jídlo a záţitky byly její hlavní náplní. Autorka svým originálním stylem převádí na stránky knihy úţasné dětské fantasie, nápady a praktickými ţivotními reáliemi nedotčenou logiku. Poznáváme tak úţasnou dedukci malé Amélie, ţe je Bůh, poněvadţ: „Copak nestačí mít v puse kousek kvalitní čokolády, aby člověk nejen uvěřil v Boha, ale cítil se v jeho bezprostřední blízkosti? Bůh, to není čokoláda, ale setkání čokolády s patrem, které ji dokáže náležitě vychutnat. Bůh, to jsem já ve stavu rozkoš.“ Autorka dokáţe a snaţí se svým dokonalým stylem mile šokovat. Jako kdyţ v sedmi letech Amélie myslela, ţe poznala ze ţivota všechno, kromě záhadné smrti, a tak si naplánovala umřít ve dvanácti: „Dvanáct je ideální věk na umření. Člověk musí odejít z tohoto světa dřív, než započne proces celkového rozpadu.“ Celá kniha je sledem příběhů a postřehů z okolního světa. Světa, který se pro Amélii měnil (Japonsko, její ţivotní láska, příšerně děsivý totalitní Peking, záţitky kypící New York, depresivně hrůzná Bangladéš), lidí, kteří přicházeli a odcházeli, stavů mysli od depresí aţ po boţskost. K tomu mnoţství zajímavých osobních informací – autorčin úlet na sladkém a jeho vrcholné formě, tedy alkoholu atd. Je to ale především nádherně napsaný příběh mistra svého řemesla, který dokáţe ve tváři čtenáře vyvolat úsměv, protoţe dětství je autorkou podané jako kouzelná doba, která má svoji neopakovatelnou fantasii a atmosféru. Z francouzštiny přeloţila Lucie Šavlíková. Bohdan Volejníček
VELKÉ DOBRODRUŢSTVÍ PEPÍKA STŘECHY PAVEL ČECH „O klíči“, „O mráčkovi“, „O zahradě“ - to jsou všechno tituly, které uţ do konce ţivota budu spojovat s dětstvím svých synů. Těţko bychom s nimi hledali jiné kníţky, které jsme četli a čteme neustále znovu a dokola. Stačí se podívat do čtenářské
karty v ostravské knihovně. A důvod? Asi … výjimečnost. Tvorba ilustrátora a spisovatele Pavla Čecha je výjimečná ve všech směrech. Pokud bych mohl na něčem demonstrovat provázanost výtvarného umění a literatury, pak je to právě dílo tohoto brněnského rodáka. Jeho příběhy by bez ilustrací ztratily většinu smyslu. A stejně tak je to i naopak. Jeho aţ snové ilustrace nejen doplňují text, ale především vytvářejí jeho atmosféru, podtrhují jeho poetičnost, snovost a fantazii. Všechno to najdete i v jeho nové knize „VELKÉ DOBRODRUŢSTVÍ PEPÍKA STŘECHY“, kterou zařadili v akci Velký kniţní čtvrtek 2012 mezi dvanáct nejzajímavějších titulů na našem kniţním trhu v druhé polovině tohoto roku. Velkoformátová publikace, jiţ autor povaţuje ne za ilustrovaný příběh, ale vlastně za svůj první komiks, má mnoho společného s jeho předešlými knihami, přesto ale je to zcela samostatný příběh. Setkáme se opět s např. tajemnou zahradou ve starém městě, vylezeme na kopec, kde se zachraňoval mráček atd. Hlavním tématem knihy je láska, přesněji první láska, ta, na kterou se nezapomíná, na kterou se těšíme i se jí obáváme, jeţ je výjimečná uţ jen proto, ţe je první. A tak to vidí a cítí i Pepík Strach, třídní outsider osmé třídy. Koktavý, nesportovní, nevýrazný, ţijící jen ve světě knih a jejich příběhů. Ale to se stane nepodstatné v momentě, kdyţ se k němu do lavice posadí nová ţákyně třídy – Elzevíra. Tmavovlasá, chytrá a krásná, trochu tajemná. A velká čtenářka. Stane se kamarádkou Pepíka, který je jí průvodcem po zajímavých místech města s tajemnou minulostí, jako jsou staré mlýny u řeky. A zde začíná i dobrodruţství, které je více neţ výpravou do neznámých míst. Kouzlo Čechových knih je v jejich fantasii a snad aţ snovosti. Čtenář se nechává unášet slovem i obrazem do světů zaplněných postavami a příběhy z našich dětských fantasií. A v tomto novém, jak v doslovu trefně říká Tomáš Prokůpek, krystalu, který se tvořil po dlouhé měsíce, přináší právě i ten prvek prvního milostného vzplanutí. Vydalo nakl. Petrkov v roce 2012. Bohdan Volejníček
DOKTOR PROKTOR A VANA ČASU JO NESBO Nesbo kam se podíváš. I takto by se dala charakterizovat česká čtenářská „vášeň“ pro tohoto sympatického osloského rodáka. Na jedné straně píše napínavé a krvavé krimithrillery s Harry Holem, na druhé pak je autorem báječných knih pro děti a mládeţ o doktorovi Proktorovi a jeho dvou dětských kámoších. A zatímco v prvním příběhu tato trojice objevila výkonný prdící prášek, jenţ vás vynese aţ do nebeských výšin, v této druhé knize budeme cestovat časem. Ale ne ledajakým strojem času. Jak uţ název napovídá, bude to další geniálně šílený vynález geniálně šíleného doktora Proktora. Strojem času je prostě … vana plná vody, do které stačí vsypat jeho speciální červené časové mýdlo, pak se ponořit do bohaté pěny aţ po uši, a myslet na místo a čas, kam chcete odcestovat. Jenţe nebude pendlovat minulostí a budoucností jen tak pro srandu králíků, ale z pohnutek nejšlechetnějších – z lásky. Doktor Proktor se totiţ vydá znovuzískat svoji největší ţivotní lásku – Julietu Margarínovou. Historie, třes se! Jo Nesbo opět pustil svoji fantasii na špacír, a výsledkem je tento jedinečný literární kousek. Dílo plné absurdních a nápadů a myšlenek, kterým opět vládne postava maličkého Bulíka, klučiny s rudým hárem jako od Elvise. Je to mazaný, chytrý a vychytralý prostořeký ţák místní základky, pro kterého nic není problémem. Ani kdyţ je tak maličký, ţe musí na ţidli stát, aby ho za lavicí bylo vidět. Autor si s ničím nebere servítky. Od jmen jako Julieta Margarínová, nebo majitelky hodinářství „jmenuju se Rašple“, aţ po paříţského mafiána z Provence Klóda Klišého. A jeho prohřešky dějin a jejich velikánů! Jako cesta Járy Cimrmana! Zjistí, proč Napoleon Bonaparte pohořel v bitvě u Waterloo, poznáte depresivní stavy stavitele Gustava Eiffelka, který umí stavět jen ošklivé velké mosty, nebo jak pomocí prdícího prášku změnit výsledky Tour de France. Ani taková krvavá řeţba z dob velké francouzské revoluce není pro Nesba svatá : „Marcel se ale nedíval. Nudil se. Tyhle popravy uţ probíhaly celé léto. Stínaly další a další hlavy… A občas, kdyţ někdo provedl něco hodně špatného… přišili mu hlavu zpátky k tělu a setnuli ji ještě jednou.“ Na rozdíl od Marcela se vy čtenáři ale nudit zaručeně nebudete. „Doktor Proktor a vana času“ (orig. Doktor Proktors tidsbadekar, 2008) je
fantastický a vtipný výlet po dějinách Evropy, kde autor nenechal kámen na kameni. A to tak šikovně, ţe se vlastně nic nezměnilo. Moţná jen v učebnicích dějepisu bude u stoleté války středověká iluminace upalování Johanky z Arku, kde bude mít černé vlasy, sytě červeně namalované rty a zpod hábitu jí bude vykukovat … kolečková brusle. Třetí díl, který se stal norským BESTSELEREM č. 1 dokonce i v kategorii BELETRIE PRO DOSPĚLÉ, je uţ na trhu. A pro velký úspěch uţ autor pilně dopisuje i čtvrtý díl. V překladu Jiřího Vyorálka a s ilustracemi Per Dybviga vydalo nakl. Jota, 2012. Bohdan Volejníček
MILUJI KASKADÉRA JANE BANKS „… dříve než ohnivý kotouč slunce zcela zapadl… a oba věděli, že i kdyby svět v tu chvíli skončil, nežili marně, protože vědomí lásky je nesmrtelné.“ Jak vypovídá ukázka z románu autorky Jane Banksové „Miluji kaskadéra“, kniha si na nic hlubokomyslného nehraje a zcela otevřeně „přiznává“, ţe je to klasický milostný či romantický příběh. Milostný román ani ne tak pro ţeny, jako spíše pro dívky. Obálka sice vyzařuje jistou dávkou erotična, ale jak se říká, nesuďte knihu podle obálky. Naše hrdinka Ava Fullerová je náctiletá dívka, která vyrůstá společně s dvěma sestrami v horském srubu v nádherných lesích Montany. Matka jim umřela, a tak je vychová pouze svérázný otec, lovec medvědů, jemuţ v krvi koluje indiánská krev. Kdyţ bylo Avě asi pět let, vzal je do města, kde zrovna vystupoval mladý kaskadér v čísle s motorkou. Jeho odvaha a krása na ni tak zapůsobily, ţe se do něj malá Ava zamilovala. Odtud název knihy a i hlavní dějová linie. Ava na něj nikdy nezapomněla a je odhodlaná se stát kaskadérkou. Po roztrţce s otcem utíká do světa, k cirkusu, pak do okouzlujícího světa filmu, kde nečekaně narazí na onoho kaskadéra jménem Justin, jehoţ od dětství miluje. Rozhodla se, ţe o něj bude bojovat. Ale jako vţdy, osud jí přepravil nemálo překáţek. Co uţ od prvních stránek zaujme, je jistá … čistá či aţ naivita hlavní postavy a děje. Připomíná mi trochu příběhy prvorepublikových filmů, ve kterých vystupovaly krásné a chudé dívky, čestné a pracovité, které byly dobrota sama a horko těţko odolávaly reálnému světu. I zde totiţ hlavní hrdinka je krásná dospívající dívka s indiánskou krví, která neví co je to chamtivost, zloba, přetvářka či nenávist. A teď je vhozena do městského světa … Trochu to dezorientuje v čase, protoţe dělá problém určit, v které epoše se příběh odehrává, kdyţ sice jedou starým jeepem, ale večer si zapaluje svíčku či petrolejku, aby si mohl číst. Nejvíce matoucí byl asi okamţik, kdy dostala první menstruaci a netušila, co se to děje (v dnešní přemarketingované Americe snad nemoţné). Ale pak v třetině knihy jeden z mládenců „vytasil z kapsy mobil“ a bylo jasné, ţe je to současnost. Obdobně je to pak i stylisticky a jazykově. Děj nijak nepřekvapuje, je čtivý, ale odhadnutelný. Po dočtení mi připomínal šablonu karate filmů z osmdesátých let, jen místo Karate kida zde vystupuje Aikido girl. „Miluji kaskadéra“ je jiný příběh o dospívání, neţ bychom dneska očekávaly. Ţádné problémy s drogami, alkoholismem, sexualitou atd. Pohodový příběh z červené knihovny pro dívky, který z anglického originálu vydalo nakl. Čas v roce 2012. Bohdan BoboKing Volejníček
Nejprodávanější beletrie v roce 2012 v České republice Na seznamu pomyslného českého Top 20 Best Seller za rok 2012 jasně vede erotický román „Padesát odstínů šedi“ od britské autorky E. L. Jamesové, jejíţ druhý díl – „Padesát odstínů temnoty“ – je jasnou jedničkou
v prodejnosti v prvním měsíci letošního roku. Na špici jsou pak i dva nové krimithrillery norského spisovatele Jo Nesbo – „Sněhulák“ a „Spasitel“. Z českých knih patřily mezi nejčtenější další román Michaela Viewegha „Mráz přichází z Hradu“ a jeden z fenoménů loňského roku „Ţítkovské bohyně“ od Kateřiny Tučkové. Za zmínku stojí i knihy „Praţský hřbitov“ od U. Eca a sbírka „Nové povídky“ Zdeňka Svěráka, které vyšly uţ v roce 2011, a přesto se dostaly do Top 20 i v roce 2012. V letošním roce se asi mezi největší trháky dostanou poslední dva díly „Padesáti odstínů“ od E. L. Jamesové a pravděpodobně i novinka Dana Browna, čtvrtá kniha s Robertem Langdonem „Peklo“, která by česky měla vyjít na počátku podzimu. A karty taky můţe zamíchat i první kniha pro dospělé čtenáře od slavné J. K. Rowlingové (autorky Harry Pottera), která by pod zatím pracovním názvem „Prázdné místo“ měla vyjít na jaře v nakl. PLUS – Albatros media.
1. James E. L. 2. Nesbo Jo 3. Špaček Ladislav 4. Viewegh Michal 5. Nesbo Jo 6. Tučková Kateřina 7. Pratchett Terry 8. Frenchová Dawn 9. Albrightová M. 10. Kosatík Pavel 11. Kryl Karel 12. Kepler Lars 13. Svěrák Zdeněk 14. Šabach Petr 15. Potter Alexandra 16. Eco Umberto 17. Horváth - Palička 18. Vondruška Vlastimil 19. Beahm George 20. Poledňáková Marie
Padesát odstínů šedi Sněhulák Deset let s Václavem Havlem Mráz přichází z Hradu Spasitel Ţítkovské bohyně Šňupec - Úţasná Zeměplocha 34 Tak trochu úţasní Praţská zima Věra Čáslavská - Ţivot na Olympu Země Lhostejnost Svědkyně ohně Nové povídky Máslem dolů Já a pan Darcy Praţský hřbitov Pavel Horváth - Můj příběh nekončí Přemyslovská epopej II. Třeskutá kniha - Teorie velkého třesku Líbáš jako ďábel
NOVÝ BROWN UŢ LETOS! I ČESKY! A OPĚT ROBERT LANGDON Zpráva z KOSMAS. cz Dan Brown, autor mezinárodních bestselerů Ztracený symbol a Da Vinciho Kód, právě dokončil nový román, Inferno (česky Peklo), které vyjde v USA a Kanadě 14. května. Českou verzi vydá nakladatelství Argo v překladu Michaely Markové a Davida Petrů na podzim (září) tohoto roku. V Pekle se vrací na scénu proslulý harvardský symbologista Robert Langdon. Děj se odehrává v Itálii a v centru dění se ocitá jedno z nejtajemnějších děl světové literatury, Dantovo Peklo. „I když jsem studoval Dantovo Peklo během studií, nebyl jsem s to až do svých nedávných výzkumů ve Florencii ocenit, jak velký je vliv Dantovy práce na moderní svět,“ prohlásil Dan Brown. „Proto mám radost, že ve své nové knize můžu vzít čtenáře na výlet hluboko do této tajemné říše plné kódů, symbolů a mnoha tajných chodeb.“
POHÁDKA O ŠTĚSTÍ Ţil jeden hrnčíř a ten měl dva syny, Jindřicha a Tomáše. Ţena mu zemřela před několika lety a od té doby se mu nedařilo a neměl vůbec ţádné štěstí. Hrnčíř si uţ hodně dlouho pokládal otázku, co to štěstí jen můţe být a proč zrovna on ţádné štěstí v ţivotě nemá. Jeho ţivot byli zkrátka dva synové a čtyři ovce, které mu dávaly mléko a vlnu. V práci se mu nedařilo a ovečky pomalu po jedné umíraly. Jednoho dne poslal své syny pro chléb na trh. Synům se nechtělo, ale měli hlad, proto otce poslechli. Na trh trvala cesta asi dvě hodiny, a tak si kluci po cestě zpívali, aby jim to rychle uteklo. Kdyţ se dostali na trh, pekař je pěkně uvítal a dal jim chléb. Kluci byli slušně vychovaní, pěkně poděkovali a pak mu zaplatili. Cestou domů potkali stařenku Švadlenku, která chodila pořád tam a zpátky a dívala se na zem. Kdyţ kolem ní kluci prošli, poprosila je, aby jí pomohli najít jehlu, se kterou musela ušít králi šaty. Děti sice měly jít rychle domů, ale pomohly stařence. Hledaly dlouhé hodiny, ale pořád nic nemohly najít. Aţ nakonec mladší Tomáš jehlu našel a s úsměvem ji podal stařence. Ta mu srdečně poděkovala a vloţila mu do rukou kus papíru. Potom jim řekla, ţe tento papír měla dát někomu, kdo to hodně potřebuje. Ale podmínkou bylo, ţe si text nesměli přečíst dřív, neţ to doručí svému otci. Prý je v tom nějaká magie a tu můţe prolomit jen dospělý člověk. Jindra se zeptal, od koho ten papír dostala, ale stařenka jim pouze odpověděla, ţe by měli jít domů, ţe je určitě doma čeká otec a ţe o ně bude mít strach. A tak děti šly a znovu si po cestě zpívaly. Kdyţ dorazili hoši domů, dostali od otce vynadáno, kde se tak dlouho toulali. Děti se ale bránily, a tak rychle všechno otci vylíčily a nakonec mu daly kus papíru a otec si ho přečetl. Kluci byli zvědaví, co je tam napsané, ale otec jen řekl, aby šli do pokoje. Po večeři se otce ještě ptali, ale otec jim stejně nic neprozradil. Děti nemohly usnout, protoţe je hodně zajímalo, co tam bylo napsané, ale nakonec se jim přece podařilo usnout. Kdyţ ráno chlapci vstali, přišli dolů a měli nachystanou snídani a na stole leţely dva papíry. Jeden z nich byl ten od stařenky, a tak si ho rychle přečetli. Stálo tam: “Když v životě štěstí nemáš, vydej se na horu Štěstěnu, možná tam najdeš to, co hledáš.“ Potom si přečetli papírek od otce. “Moji milí kluci, už nemůžeme žít životem, jakým jsme žili doposud. Musel jsem se na tu horu vydat. Možná jste pochopili, proč jsem vám to neřekl předem. Chtěli byste jít se mnou a bylo by to pro vás nebezpečné. Tak zůstaňte doma a nevycházejte z domu, vrátím se nejpozději zítra ráno“. Děti otce poslechly a zůstaly doma. Kdyţ se otec vydal k hoře, říkal si, co kdyţ to je jen pověra, ale byla to jediná věc, která ho mohla zachránit. A tak stoupal nahoru. Kdyţ se dostal aţ na vrchol hory, neviděl nic kromě díry, která byla uprostřed. A tak do ní skočil a objevily se před ním dvě chodby. Na jedné bylo napsáno: Doživotní bohatství a na druhé byla nakreslená Zlatá muška. Po dlouhém zvaţování nakonec riskoval a šel do chodby, kde byla nakreslená muška. Kdyţ do ní vešel, uviděl před sebou pytel, který vypadal jako od brambor. Kdyţ uţ se chtěl do něj podívat, přilétla před něho zlatá muška. Ta mu řekla, ţe musí odpovědět na jednu otázku a dvě hádanky. Pokud odpoví špatně, tak ho promění na pytel brambor.
Hrnčíř hned souhlasil. Muška mu řekla první otázku: „Kdo tě přivedl?“ Hrnčíř to věděl od dětí, a proto odpověděl: „Stařenka Švadlenka.“ Byla to správná odpověď. Následovala další, a sice hádanka: „Co je to štěstí?“ Nastal problém, protoţe to hrnčíř nevěděl. Dlouze se musel zamyslet. Věděl jen, ţe to bude nejspíš ten pytel, nebo ta muška, a tak typoval, ţe to je ona, ta zlatá muška. I druhá odpověď byla správná. A zazněla poslední hádanka: „Je to celé ze zlata a lidi bez toho nemohou žít, koupit se to nedá a také za to nic koupit nejde“. Hrnčíř si nejdřív myslel, ţe to je zlato. Po chvilce váhání řekl: „Jsi to zase ty, že ano?“ A muška odpověděla, ţe kdyţ bude věřit, ţe existuje a bude si říkat heslo „muška jenom zlatá“, vţdy bude mít štěstí. A také mu prozradila, ţe ten pytel je naplněn celý zlatem a ţe si ho má vzít jako odměnu za své správné odpovědi. A tak se hrnčíř vrátil domů s celým pytlem zlata. Od té doby měl taky ve všem pořád štěstí. Dařilo se mu v ţivotě i v práci a jeho synové to štěstí podědili po něm. Radek Jablonovský, 8.A, ZŠ Gen. Píky 13A, Ostrava
RAPEROVA ZPOVĚĎ Minulý týden jsem měl test a dostal jsem od mámy hloupý trest. Řekla mi, ţe musím jít do knihovny a já jsem se těch kníţek hloupě bál, ale přesto jsem musel jít dál. Teď uţ se v knihovně nemusím bát, protoţe ty kníţky mám rád a knihovna je můj kamarád. Jdu ven a kráčím po ulici, bezďák se hrabe v popelnici. Našel tam kuře v té noční můře. Byl postiţený a za zády měl pěkné ţeny. Romantické kníţky se mi líbí, Tereza mě někdy téţ políbí. Dali jsme si málo pus, ale přesto je to pěkný kus. Paní knihovnici máme rádi, protoţe jsme dobří kamarádi. Kaţdý den se nás ptá, jestli si půjčíme kníţku, na počítač jsem jí koupil novou myšku. Lukáš Bandy, 12 let
O ČERTÍKOVI BARNABÁŠOVI Byl jednou jeden malý čertík a ten neměl ţádné kamarády, protoţe se mu všichni smáli, ţe je moc malý. Jednoho dne ho máma čertice poslala pro dřevo do lesa. Kdyţ Barnabáš vešel hlouběji do lesa, ozvala se ohromná rána, jako kdyţ je bouřka, ale také mnohem větší a oslňující záře, aţ to vyplašilo všechna zvířata z lesa. Barnabáš se udivil, co se to stalo, a najednou uslyšel pláč, který vycházel z jeskyně pod bezovým vrchem, a tak se tam šel podívat. Barnabáš nakouknul a vylekal se, co to zpoza kamene svítí. Po chvíli našel čertí odvahu znovu nakouknout a to malé svítící stvoření se na něj dívalo a povídalo: ,,Kdo jsi?“ Barnabáš ulekaně odpověděl: ,,Já jsem Barnabáš a jsem čert. A kdo jsi ty?“ ,,Jsem mimozemšťan a jmenuji se Hugo. A protoţe nemám ţádné kamarády, tak jsem utekl na svém létajícím Astrokole. A Hugo, proč se teda s tebou nechtějí kamarádit? Protoţe si myslí, ţe jsem snědl svítilnu. Ale to není pravda, já jsem se takhle uţ narodil. Barnabáš řekl: ,,Já taky nemám ţádné kamarády, protoţe jsem oproti ostatním čertům moc malý. Tak zůstaň u nás v pekle a budeme se kamarádit. A tak se skamarádili Hugo a Barnabáš. Jak se Barnabáš zapovídal, tak málem zapomněl nasbírat dřevo. Barnabáš se zeptal, jestli by mu Hugo nechtěl pomoct. Hugo souhlasil, tak nasbírali dřevo a šli k Barnabášovi domů. Barnabáš se zvídavě zeptal: ,,Kde ty vlastně bydlíš, Hugo?˝ ,,Já bydlím na planetě Safunig. Barnabáš na to: ,,Hm, tak to asi bude hodně daleko, tam to neznám. A kde budeš spát? Hugo řekl, ţe neví. Tak se mu Barnabáš nabídl, ţe můţe přespat u něj doma v chýši. Kdyţ se ráno vzbudili, šli na procházku do lesa s tím, ţe si tam budou hrát a skákat přes pařezy. Najednou se objevil zlý medvěd a unesl Huga. Barnabáš byl tak dobrý kamarád, ţe se vydal osvobodit Huga do medvědích skal. Protoţe věděl, ţe tam zlý medvěd bydlí. Tak šel a šel, kdyţ dokráčel do medvědích skal, pokračoval podle medvědích stop po úbočích a prudkých kopcích, aţ dorazil do medvědova doupěte, kde byl i Hugo. Barnabáš si všiml, ţe je medvěd zaneprázdněn. Zavolal Huga, ať jde za ním. Vtom je medvěd spatřil a zatáhl Huga o kousek hlouběji do doupěte. Naštěstí měl Barnabáš ještě jeden plán, jak osvobodit Huga. Barnabáš věděl, ţe medvědovou slabinou byla medová cukrlata. A on jich měl zrovna celý pytlík, tak hodil pár hrstí medových cukrlat do doupěte a zavolal na Huga, ţe má utíkat co nejrychleji to půjde, aţ mu řekne. Teď byla ta pravá chvíle na útěk. Medvěd uviděl, ţe v jeho doupěti je spousta jeho oblíbených dobrot. Tak Hugo a Barnabáš utekli zlému medvědovi. Oba byli moc šťastní, ţe to takhle dobře dopadlo a stali se z nich kamarádi na celý ţivot. A jestli ţijí, tak to se dozvíte, kdyţ půjdete do lesa. Moţná uslyšíte Huga a Barnabáše, jak tam spolu dovádějí od rána aţ do večera. Petra Müllerová, 8.A, ZŠ Gen. Píky 13A, Ostrava