Pot&Lesk - září 2012 by Klicperovo divadlo

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2012/2013 - č. 1

POT&LESK

Jak můžete pomoci svému divadlu? - čtěte str. 2 KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ

POT&LESK

č. 1 - září 2012

Informační kampaň profesionálních divadel ČR, která upozorňuje na neřešený systém financování regionálních divadel.

Jak můžete pomoci svému divadlu? Připojte se k naší petici a přijďte se podívat na společný koncert obou hradeckých scén - Klicperova divadla a Divadla Drak!

Dne 18. září v 17.30 hodin před Klicperovým divadlem! Petici můžete podepsat již nyní ve stánku u Klicperova divadla, nebo v předprodeji.

21. září v 17.00 hodin uzavírá u Národního divadla v Praze Klicperovo divadlo celou kampaň ukázkou z představení SVĚTÁCI.

„Divadlo v regionech je základ české divadelní scény.”

Pavla Tomicová, herečka Klicperova divadla v Hradci Králové

Proč regionální divadla potřebují pomoc? 1.

Stát dlouhodobě neplní Program koncepce podpory regionálních divadel a divadla tak nedostávají ani polovinu peněz, které dostávat mají.

Stát umísťuje naprostou většinu dotací na divadelní činnost na území Prahy, regionální divadla, která hrají pro většinu diváků v ČR, dostávají od státu pouhou desetinu.

Neexistuje systém kooperativního financování regionálních divadel, jejichž provoz tak více než z 90% financují města. Stát a kraje přispívají dohromady necelými 10%.

Text petice a další informace o kampani naleznete na: www.pomoztesvemudivadlucz ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH DIVADEL ČESKÉ REPUBLIKY

-2-

POT&LESK

č. 1 - září 2012

2 1 0 2 Í Ř ZÁ

Vážení a milí čtenáři POT&LESKu,

Obsah: 4– 5– 6– 11 – 12 – 12 –

Začíná IX. festival Čekání na Václava Kompletní program festivalu Podrobné seznámení s hostujícími soubory Ještěři - obnovená premiéra Zkoušíme pro vás – Richard III. RICHARD III. jako historická postava aneb Jak to bylo doopravdy? 14 – Začínáme zkoušet - Sexmise 15 – „Kačenko, co kdybychom se stěhovali?“ – rozhovor s novou posilou souboru Janem Vápeníkem 17 – Galerie U Klicperů – Jakub Hubálek / obrazy 18 – Na kafi s Lenkou 19 – Předplatné na sezonu 2012/2013 20 – Anketa – Největší herecký prázdninový zážitek 21 – Zveme vás do divadla na Světáky

dva měsíce jste nás nečetli, dva měsíce jste nás neviděli, dva měsíce jste o nás neslyšeli. Je to vůbec možné, ptáme se my, užívající si zatím divadelních prázdnin - vždyť to přece uteklo jako voda, to volno snad bylo jen pár dní, to už se zase začíná? A tak stejně jako školáci balíme koncem srpna kabelky a batůžky a vyrážíme opět směrem ku Klicperovu divadlu, někteří rychleji a natěšeněji, jiní odevzdaně a brblajíc, ale jakmile se před vchodem pro zaměstnance všichni setkáme, už je zase legrace, už je zase hukot, trumfujeme se historkami z dovolených, chválíme si opálení, a čekáme na Filipa Richtermoce, až pronese coby Zilvar z chudobince své „Tak už nám to začalo…“ Pan ředitel Zeman nás všechny přivítá, umělecký šéf David Drábek pronese pár optimistických vět, a my se vrháme do práce. Tentokrát jsme to rozjeli přímo v královské Anglii, na dvoře Edwarda IV., kterého posléze vystřídá jeho nezáviděníhodný bratříček Richard, nechvalně známý jako hrbatý padouch Richard III. Už není žádným tajemstvím, že titulní roli této inscenace David Drábka ztvární Pavlína Štorková, zatímco v rolích čtveřice minulých či budoucích královen se představí unikátní mužné uskupení Pech-Richtermoc-Novotný-Sklenář. O týden později zahajujeme druhou plánovanou premiéru, a to slavnou Sexmisi v režii a úpravě Šimona Cabana. I tady bude hodně veselo, co taky čekat v situaci, když se coby poslední dva samci na Zemi objeví Jiří Zapletal a Vojta Dvořák. Když už jsme u toho školního prvního září, i nám přibyli noví spolužáci. Třídu opustili Dušan Hřebíček a Eva Kratochvílová, ale z Ostravy se k nám na oplátku přistěhovali Jan Vápeník z Divadla Petra Bezruče a Natálie Holíková z tamější konzervatoře. Oba nové členy našeho souboru vám v tomto a následujícícm čísle POT&LESKu pořádně představíme. Kromě rozhovoru s Janem Vápeníkem vás v tomto čísle pozveme na divadelní lahůdky festivalu Čekání na Václava, přiblížíme vám čerstvě rozezkoušené tituly a v bulvárním okénku nahlédneme do soukromí našich hvězd a jejich prázdninových dobrodružství. Mějte se moc krásně a vyražte za námi brzy do divadla, jsme tu pro vás! Za redakci Jana Slouková PS: Pokud by vám mého zářijového povídání bylo málo, závdavkem přidávám pěknou básničku z čítanky jako vzpomínku na 1.A.

. I I I D R A H RIC miéra sezony Pr vní pre a Drábka v režii David

Kontaktujte nás: Obchodní oddělení a předprodej vstupenek, Švehlova ul., HK, telefon: 495 512 857, predprodej@klicperovodivadlo.cz otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin www.klicperovodivadlo.cz -3-

„Tak už nám to začíná: penál, knížky, svačina, časně vstávat, brzy spát, nahlas číst a pěkně psát, potýkat se s číslicemi, netoulat se nikde sami, nezlobit a rovně sedět, všechno umět, všechno vědět, slušně zdravit, ne se rvát, a zas brzy spát a vstát... Po prázdninách škola zdá se vždycky trochu přísnější. Hlavní je, že za rok zase budem o kus chytřejší.“

POT&LESK

č. 1 - září 2012

VA ! A L C Á V A E N T J E K E yní! Č n E ž N i j y k n upe t s v i s e t Kup -4-

POT&LESK

č. 1 - září 2012

KOMPLETNÍ PROGRAM FESTIVALU: 28. pá hlavní 19.00 Michal Horáček scéna ČESKÝ KALENDÁŘ - Švandovo divadlo Praha

18. čt hlavní 19.00 Karel Poláček scéna BYLO NÁS PĚT - Klicperovo divadlo Hradec Králové

29. so Studio 19.00 David Drábek Beseda KOULE - Klicperovo divadlo HK

30. ne hlavní 19.00 Miroslav Krobot scéna BRIAN - Dejvické divadlo Praha

Studio 19.00 David Drábek Beseda KOULE - Klicperovo divadlo Hradec Králové

19. pá hlavní 19.00 William Shakespeare - David Drábek scéna RICHARD III. - Předpremiéra Klicperovo divadlo Hradec Králové

Studio 19.00 Ernest Hemingway Beseda STAŘEC A MOŘE - Divadlo Viola Praha

1. po

hlavní 10.00 David Drábek scéna JEDLÍCI ČOKOLÁDY- Klicperovo divadlo HK

2. út

hlavní 19.00 Dennis Kelly scéna LÁSKA A PENÍZE - Divadlo V Dlouhé Praha

3. st

hlavní 19.00 Martin Františák scéna VĚC ČAPEK - Klicperovo divadlo HK

hlavní 19.00 W. Shakespeare - D. Drábek / Režie: David Drábek scéna - Premiéra Klicperovo divadlo Hradec Králové

Studio 19.00 Ingmar Bergman Beseda PO ZKOUŠCE - Divadlo U stolu Brno

21. ne hlavní 19.00 KAREL PLÍHAL scéna Koncert

4. čt

hlavní 14.30 Christian Dietrich Grabbe scéna DON JUAN A FAUST - Klicperovo divadlo HK

5. pá

hlavní 17.30 P. A. C. de Beaumarchais - David Drábek scéna FIGAROVA SVATBA - Klicperovo divadlo HK

6. so

hlavní 19.00 Eugéne Ionesco scéna PLEŠATÁ ZPĚVAČKA - Divadlo V Celetné Praha

7. ne

hlavní 17.30 René Goscinny scéna MIKULÁŠOVY PATÁLIE - Divadlo V Celetné Praha

8. po

Studio 19.00 Arnošt Goldflam Beseda DÁMSKÁ ŠATNA - Klicperovo divadlo HK

9. út

hlavní 19.00 Eurípidés scéna TRÓJANKY - Východočeské divadlo Pardubice

20. so foyer 18.00 GALERIE U KLICPERŮ hl. sc. Slavnostní zahájení výstavy obrazů

RICHARD III.

Studio 19.00 Milan Uhde - Miloš Štědroň Beseda LEOŠ aneb Tvá nejvěrnější Divadlo Husa na provázku Brno 22. po hlavní 17.30 Alexandr Grin scéna MORGIANA - Klicperovo divadlo Hradec Králové 23. út hlavní 19.00 William Shakespeare - David Drábek scéna RICHARD III. - Klicperovo divadlo Hradec Králové

JEŠTĚŘI

27. so hlavní 19.00 Cimrman - Smoljak – Svěrák scéna ZÁSKOK - Divadlo Járy Cimrmana Praha

Studio 19.00 Karel Steigerwald Beseda HORÁKOVÁ, GOTTWALD - Západočeské divadlo Cheb

Studio 19.00 Milan Uhde - Miloš Štědroň Beseda BALADA PRO BANDITU Divadlo Husa na provázku Brno

13. so hlavní 19.00Jiří Hubač / Ondřej Brzobohatý / Pavel Vrba scéna JÁ, FRANCOIS VILLON - Divadlo Na Jezerce Praha

28. ne hlavní 19.00 Ladislav Smoček scéna PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO Činoherní klub Praha

14. ne hlavní 19.00 Gregory Motton scéna NEJVĚTŠÍ DÉMANT SVĚTA - Divadlo Ungelt Praha 15. po hlavní 19.00 David Drábek scéna JEDLÍCI ČOKOLÁDY - Klicperovo divadlo HK

m oddělení íte v obchodní up ko za ky en lově ulici, Vstup prodeji ve Šveh ed př ím ln de ta 9-12 hodin. a diva -18 hodin, sobo 13 a 12 9k te pondělí - pá 495 512 857, Informace: tel.: divadlo.cz, ej@klicperovo od pr ed pr l: ai e-m odivadlo.cz www.klicperov

Studio 19.00 Martin McDonagh Beseda MRZÁK INISHMAANSKÝ - Klicperovo divadlo HK

16. út hlavní 19.00 Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek scéna SVĚTÁCI (Malované děti) - Klicperovo divadlo HK

Studio 19.00 Karel Čapek Beseda JAK SE CO DĚLÁ - Divadlo Viola Praha

26. pá Studio 19.00 David Drábek Beseda KOULE - Klicperovo divadlo Hradec Králové

12. pá hlavní 10.00 David Drábek scéna JEŠTĚŘI - Klicperovo divadlo HK

17. st

Studio 19.00 Esther Vilar Beseda ŽÁRLIVOST - Klicperovo divadlo Hradec Králové

25. čt hlavní 17.30 Karel Poláček scéna BYLO NÁS PĚT - Klicperovo divadlo Hradec Králové

11. čt hlavní 19.00 David Drábek scéna - Obnovená premiéra Klicperovo divadlo Hradec Králové

Studio 19.00 NANOHACH a Jan Komárek Beseda ZLOČIN A TREST - Taneční divadlo NANOHACH Praha

24. st hlavní 19.00 P. A. C. de Beaumarchais - David Drábek scéna FIGAROVA SVATBA - Klicperovo divadlo Hradec Králové

10. st hlavní 19.00 Patrik Ouředník scéna EUROPEANA - Divadlo Reduta / Národní divadlo Brno

JAKUBA HUBÁLKA

hlavní 19.00 Jaroslav Havlíček scéna PETROLEJOVÉ LAMPY - Klicperovo divadlo HK Studio 19.00 Václav Havel Beseda ZAHRADNÍ SLAVNOST - Divadlo Na tahu Praha -5-

POT&LESK

č. 1 - září 2012

Letošní podzimní festival tradičně kromě osvědčených titulů hradeckého Klicperova divadla představí v hojném počtu hostující divadelní soubory: 28. 9. hlavní scéna, 19 hodin Michal Horáček / Režie: Dodo Gombár

30. 9. hlavní scéna, 19 hodin Miroslav Krobot / Režie: M. Krobot

ČESKÝ KALENDÁŘ

BRIAN

V lednu 2012 odstartoval nový projekt Švandova divadla, jehož 12 hudebních představení uvede divadlo průběžně v pravidelných nedělních intervalech až do prosince roku 2012. Cyklus tvoří pásmo villonských balad, jejichž autorem je Michal Horáček. Balady jsou věnovány proměnám kalendářního roku a jeho prožívání; divákům se za přítomnosti autorů skladeb představí plejáda vynikajících zpěváků, šansoniérů a muzikantů. Balady zhudebnili na základě výzvy Michala Horáčka známí i neznámí skladatelé. Tvorby koncepce a režie dvanácti představení se ujal umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. Březnovým hostem Českého kalendáře byl například hradecký herec a vynikající zpěvák Jan Sklenář.

Skutečné události ze života legendárního Stouna se staly inspirací pro nový text Miroslava Krobota. Diváci se setkají nejen s Mickem, Keithem a Charliem, ale i hrdiny Brianova tripového světa: Králíčkem, Oslíkem a Medvědem. Naši kamarádi společně zažijí mnoho překvapivých dobrodružství. A když odejde stavař Frank, dokonce vyrazí i na expedici.

„Na začátku byly dvě básně, inspirované atmosférou nějakého období. Napadlo mě, že by bylo pěkné vrátit se k tomu, co dělali naši předkové - k prožívání kalendářního roku. Během něj se odehraje dramatický koloběh - poté, co všechno umřelo, se zase

„... Jako tvůrce a režiséra Miroslava Krobota dlouhodobě zajímají témata spojená s vzestupy a pády lidské duše. Jeho hrdinové jsou hořce směšní lidé, u nichž se reálný život často prolíná s virtuální realitou a tajemnými zásahy osudu. V Brianovi jde přímo o esenci propojení těchto motivů, neboť osobnost idolu 60. let, hudebník Brian Jones, byl v mnohých aspektech neobyčejný. I když v novém tisíciletí vyplynula na povrch fakta, která nasvědčují tomu, že byl zavražděn, Krobotova verze tuto skutečnost nechává otevřenou, zabývá se Brianovou duší, zdevastovanou drogovou závislostí a nevyzpytatelností jeho jednání...“

Jana Soprová, Český rozhlas

oživí, vyraší listy, květy, z nich se stane ovoce, to se sklidí, listy opadají a zase se vše uloží ke spánku… Ta cykličnost, příběh zrodu, rozkvětu, zrání a úpadku, je něco fantastického. To je drama i lidského života. Za druhé tu byla tradice našich umělců - český rok přesně zobrazil Mánes na Staroměstském orloji… Tradice kalendářů je hluboká a má velký smysl. Chtěl jsem k ní něco přidat, třeba se za sto let přidá někdo další, uvidí ten můj v knihovně a řekne si: aha, tenkrát to viděli takhle,“ odpovídá

autor projektu Michal Horáček na otázku, proč se rozhodl zabývat námětem Českého kalendáře. Hrají a zpívají: Michal Horáček, Ondřej Ruml, Lenka Nová, Petra Hřebíčková, František Segrado a šestičlenný orchestr. - ŠVANDOVO DIVADLO PRAHA

„... Tahle prazvláštní story je ale jenom jedna vrstva inscenace. A hra zapadne do repertoáru Dejvic i dramaturgicky, neboť Brian je další outsider, jehož psýché Krobot detailně rozpitvává. A tentokrát se může ještě víc rozmáchnout, protože vstupuje do prostoru vizí a šaleb, které produkuje vědomí podnícené drogami. A právě na tomto půdorysu totiž vzniká místy až fascinující, ničím nezatížený prostor pro hereckou akci, nehledě na to, že role všem perfektně sednou. Brianova „jízda“, do níž se nakonec zapojí úplně všichni, ale není žádná divočina, naopak je laskavá, jemná, poetická a hravá, byť končí tragicky. Pleslův Brian je hodňoučký, zadumaný a zásadně nikoho neobtěžuje, i když tak trochu leze všem na nervy. I své hipísácky potrhlé Anitě v podání Lenky Krobotové...“

Jana Machalická, Lidové noviny -6-

Hrají: Jaroslav Plesl, David Novotný, Hynek Čermák, Martin Myšička, Pavel Šimčík, Václav Neužil, Jiří Konvalinka, Richard Fiala a Lenka Krobotová - DEJVICKÉ DIVADLO PRAHA 30. 9. Studio Beseda, 19 hodin Ernest Hemingway / Režie: Lída Engelová

STAŘEC A MOŘE Dramatická skica pro dva mužské hlasy — mistra a jeho učedníka — podle slavné novely Ernesta Hemingwaye. Strhující zápas rybáře s mocnou přírodou na vratké bárce unášené mořem vyznívá jako oslava lidské vůle, odvahy a nezlomnosti. Hlas moře vytváří hudba Emila Viklického. Musel všechno, o čem psal, sám prožít, poznat na vlastní kůži — proto vyhledával dobrodružství na moři i v savaně, lovil marliny, bůvoly a lvy, miloval španělské býčí zápasy, dvakrát havaroval v letadle, už jako školák přišel málem o oko v boxerském utkání. Jako dobrovolník šel do 1. světové války a byl vážně zraněn v bitvě u Piavy, kde se přihlásil k zásobovacímu oddílu, aby mohl být v první linii — svoje zážitky ztvárnil v románu „Sbohem armádo“. Vydal se do španělské občanské války — z tohoto dobrodružství vznikl slavný román „Komu zvoní hrana“. Všechno, co prožíval, i to, co lidé o sobě vyprávěli, se stávalo živým materiálem, z něhož hnětl svoje dílo. Asi nejvíc ze všeho miloval moře, a proto žil celá léta na Floridě a na Kubě, kde se vydával na lov s místními rybáři a dokázal chytit opravdu velkou rybu. Příběh rybáře Santiaga z povídky „Stařec a moře“ vznikl jako tresť několika rybářských příběhů, do kterých Hemingway promítl sám sebe, svoji odvahu a nezlomnost, svoji posedlost lovením. A také svůj zápas se stárnoucím tělem, které si začínalo vybírat svou daň za léta divokého života. Santiago svůj zápas s osudem vyhrál, ale jeho autor v něm podlehl. Neunesl vědomí, že už nedokáže psát tak jako dřív, a svůj život ukončil výstřely z brokovnice. Příběh starého rybáře, kterému se podaří ulovit svoji rybu, i když je to nad jeho síly, je však nesmrtelný. Svědčí o tom nejen to, že získal v roce 1954 Nobelovu cenu, ale hlavně to, že v něm může každý člověk poznat obraz vlastního zápasu a získat naději. Hrají: Josef Somr a Marek Holý - DIVADLO VIOLA PRAHA

POT&LESK 2. 10. hlavní scéna, 19 hodin Dennis Kelly / Režie: Jan Mikulášek

LÁSKA A PENÍZE Krutá komedie současného britského autora je o lásce v mnoha jejích podobách. Tvoří ji několik příběhů, které se rafinovaně prolínají, navíc je děj nezvykle vyprávěn pozpátku. Jess je posedlá nakupováním, ale taky ji zajímá buddhismus. David splácí Jessiny obrovské dluhy a přitom by si rád pro sebe pořídil nové Audi. Nakonec najde řešení, jak se z nepříjemné situace dostat… Dva starší manželé nemohou vystát pohled na okázalý pomník přistěhovalců, který zastiňuje hrob jejich dcery, a nakonec berou spravedlnost do svých

č. 1 - září 2012 Bergmanovy názory na divadlo a reflektuje jeho divadelní zkušenost. Skvěle gradující dialogy ukazují některá tajemství, ale i rutinu, směšnost a hlavně lidský rozměr divadelních „hvězd“... Rozhovor balancující na hraně mezi skutečnou pravdou a její hranou verzí nepostrádá naléhavost, napětí ani nadsázku. Hrají: Martin Siničák, Marie Vančurová a Eva Novotná - DIVADLO U STOLU BRNO

Hrají: Martin Hofmann, Jitka Nerudová, Petr Lněnička, Monika Zoubková, Pavel Lagner a Lukáš Jůza - DIVADLO V CELETNÉ PRAHA

6. 10. hlavní scéna, 19 hodin Eugéne Ionesco / Režie: Jakub Špalek

7. 10. hlavní scéna, 17:30 hodin René Goscinny / Režie: Filip Nuckolls

PLEŠATÁ ZPĚVAČKA

MIKULÁŠOVY PATÁLIE

Komedie z pera klasika absurdního dramatu. Vše je jiné, než se zdá… - Výrazným prvkem inscenace je hudba Daniela Fikejze. Jeho džezové motivy vytvářejí srozumitelný předěl mezi jednotlivými výstupy a lapidárně umocňují nádech určitého detektivního tajemna... - Jakub Špalek spolu s autorem scény Karlem Špindlerem vás pozvou

Děti, vezměte svoje rodiče do divadla! Slavné příběhy ze života malého Mikuláše a jeho povedených kamarádů.

rukou… Svět Kellyho hry je plný zmatených a zraněných lidí, kteří neobratně předstírají, že vše je v nejlepším pořádku, a čím urputněji se snaží být normální, tím jsou šílenější.

„... Jaký je rozdíl mezi bulvární brutalitou a laskavým bulvárem? To ukazují divadla v Dlouhé a v Ungeltu. Nakupuji, tedy jsem. Pražské Divadlo v Dlouhé se v předvánočním čase zarámovaném ekonomickou krizí dokonale strefilo do všeobecné frustrace...“

Marie Reslová, Hospodářské noviny

3. 10. Studio Beseda, 19 hodin Ingmar Bergman / Režie: Ondřej Elbel

PO ZKOUŠCE „Po zkoušce“ lze označit jako hru s výrazně autobiografickými rysy. Hlavní role patří stárnoucímu divadelnímu režisérovi Voglerovi. Na ztemnělém jevišti v pauze mezi dvěma zkouškami Strindbergovy Hry snů se potkává s mladou herečkou Annou. Začíná se rozvíjet dialog, který divákovi odhaluje zákulisí přípravy divadelní hry, shrnuje

„Tohle představení by si nemělo nechat ujít žádné dítě – a ani jeho rodiče. Režisér Filip Nuckolls oživil Mikuláše, Augustýna, Kryšpína, Vendelína, Albína i šplhouna Celestýna s citem k předloze, přesto v inscenaci nechybí ani humor stojící mimo ni. (…) Převést do reality geniální ilustrace Jeana-Jacquea Sempého, jež tvoří polovinu úspěchu knihy, není nic snadného, v Celetné se to podařilo. Postavy jsou vybrané i zahrané velmi přesvědčivě. (…) I když jsou v Mikulášových patáliích i slabší místa, jde jen o občasné zaváhání v jinak nabitém a promyšleném představení, ze kterého člověk odchází a nemůže se přestat usmívat. A to se cení.“

Zuzana Drtilová, MF Dnes

Režisér Jan Mikulášek se pro Divadelní noviny stal za Lásku a peníze Osobností měsíce.

Hrají: Miloslav König, Helena Dvořáková, Jan Vondráček, Marie Turková, Klára Sedláčková-Oltová, Miroslav Hanuš, Magdalena Zimová a Jan Meduna DIVADLO V DLOUHÉ PRAHA

Herci z Plešaté zpěvačky mluví podle této učebnice, nevede se zde žádná smysluplná konverzace. Tato hra bývá hrána jako komedie, občas i jako fraška, autor však tvrdí, že původní pocit, který ho vedl k napsání této hry, bylo spíše tragično než komično.

do uhlazeně vybaveného anglického obývacího pokoje, brzy však zjistíte, že se v něm zbláznily i hodiny na zdi... Eugéne Ionesco napsal své absurdní drama Plešatá zpěvačka v roce 1948, světovou premiéru měla hra o dva roky později. Inspirací byla Ionescovi učebnice angličtiny – její nesmyslný text, absurdní rozhovory a nesouvisející věty přímo použil a začlenil do této hry, vznikla tzv. tragédie řeči.

-7-

„Tak tohle byla naprostá pecka! Díky Kašparům jsem se vrátil do svých dětských let, kdy jsem se doslova chlámal smíchy při četbě knížek plných neuvěřitelných příběhů tehdy mého vrstevníka Mikuláše. (…) Inscenace má navíc neuvěřitelné tempo, na němž má nemalou zásluhu i tvůrce scény Pavel Kodeda. Jedna jediná kulisa se během okamžiku přemění ze stěny školní třídy na hustý porost v parku nebo třeba obývací pokoj či dětský pokojík. (… ) Na výkonech pánů (abecedně abych neurazil) Charváta, Jakoubka, Jůzy, Lněničky, Němce a Rumla je vidět, jak je celá hra baví, jak hrají naplno a nic si nedovolí odfláknout. (…) Celkový dojem? Velmi pozitivní. Ano, děti, vezměte své rodiče do divadla. A nejen je!“

Pavel Klejna, RecenzeCZ

Hrají: Matouš Ruml, Petr Lněnička, Lukáš Jůza, Václav Jakoubek nebo Aleš Petráš, Zdeněk Charvát, Marek Němec, Milena Steinmasslová a Pavel Lagner - DIVADLO V CELETNÉ PRAHA

POT&LESK

č. 1 - září 2012

9. 10. hlavní scéna, 19 hodin Eurípidés / Režie: Pavel Ondruch

10. 10. hlavní scéna, 19 hodin Patrik Ouředník / Režie: Jan Mikulášek

TRÓJANKY

EUROPEANA

Antická tragédie o osudu trójských žen! Jak mají dál žít?

Evropské dějiny dvacátého století líčené s nadhledem, humorem i sžíravou ironií. V původní dramatizaci uvedeme tento strhující komentář k uplynulému století, ve kterém sehrála důležitou roli válka, vynález podprsenky i perforovaného toaletního papíru. Banality i klíčové okamžiky zde dostávají stejný prostor a výsledkem je nový pohled na naši minulost. Skrze humor, ironii, mystifikaci i přesná fakta vyvstává bizarní svědectví o světě dvacátého století. Kniha Patrika Ouředníka zvítězila v anketě Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 2001, byla nominována na cenu Magnesia Litera 2001 za beletrii a přeložena do více než dvou desítek jazyků. Inscenace získala druhé místo v kategorii Inscenace roku v Cenách Alfréda Radoka 2011. Hrají: Dita Kaplanová, Zuzana Ščerbová, Ondřej Mikulášek, Václav Vašák, Jiří Kniha, Jiří Vyorálek, Jan Hájek a Marie Jansová - DIVADLO REDUTA / NÁRODNÍ DIVADLO BRNO

Trójská válka, krvavá bitva hrdinů, právě skončila! Muži si to vyřídili mezi sebou. Řekové zvítězili! Trójané byli pobiti. Jejich ženy přišly o své muže, děti o své otce. Co s nimi teď bude? Jak mají nyní žít bez svých ochránců? Vdovy z královského rodu jako Hekabé nebo Andromaché, mladá Kasandra i vdovy po obyčejných vojácích zůstaly naživu, aby byly vláčeny do otroctví jako ty nejbídnější. Jejich osud je v rukou uchvatitelských Řeků, nikoli v rukou jich samotných. Jak mají najít sílu k dalšímu bytí v této extrémní životní situaci? A co vůbec měly společného s touto válkou, že musejí nést její následky? Trójanky se i na úplném dně dokáží vzepřít a s útrpností nést břímě svého tragického osudu dál! Znovuobjevte a prožijte jejich velké drama spolu s námi v inscenaci plné emocí, exprese, básnického jazyka a jevištní obraznosti! „Ve Východočeském divadle se budete moci opět po delším čase setkat s antickou tragédií. Uvádění antických her není tolik časté, což souvisí například s jejich náročností uměleckou i provozní, ale zároveň je pro každé divadlo a každého diváka nesmírně důležité, neboť antika patří a vždy bude patřit k vrcholům umělecké tvorby, k tomu základnímu, z čeho všichni tvůrci čerpají a bez čehož se evropská kultura neobejde, bez čeho by nebyla. Každá premiéra antického dramatu je tedy svým způsobem záležitostí exkluzivní a hodnou pozornosti. Prostřednictvím antického dramatu se totiž můžeme dostat až k samotným kořenům lidského bytí, k mýtům, a tedy k pravdě, zjistit mnoho třeba dosud neznámého o nás samotných a také se pokusit očistit od všeho negativního, co nás právě v našich životech postihuje. Pro inscenátory je pak vždy radost, byť i velmi náročná práce, se s takovými texty potkat,“ uvedl dramaturg inscenace

Zdeněk Jánal.

Hrají: Zdena Bittlová, Jindra Janoušková, Romana Chvalová, Petra Tenorová, Martin Mejzlík, Václav Dušek, Kristina Jelínková, Pavel Trojan, Ludmila Mecerodová, Lída Vlášková, Dagmar Novotná a další - VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

rámec důsledně, a tudíž v něm pro zesílení účinku může bez obtíží „střídat žánry“. Takže chvílemi se dění podobá lidové operetě, pak zase estrádě a dryáčnické satiře, ale kupodivu stejně dobře sedne i velkooperní stylizace – to když poslankyně KSČM Marta Semelová přijde v rudé říze a s operní manýrou zapěje svou řeč nad Gottwaldovým hrobem

a procítěně zakváká, že únor 1948 byl významný mezník v naší historii, který zahájil sociálně a ekonomicky nejúspěšnější období. Člověk na to zírá a už si skoro neumí vybavit, že tohle kdysi bylo vážně míněno skoro v každém projevu...“

Jana Machalická, Lidové noviny

Hrají: Eva Navrátilová, Petr Batěk, Pavel Marek, Jindřich Kotula, Petr Vydarený, Diana Toníková, Jarmila Šimčíková a další - ZÁPADOČESKÉ DIVADLO CHEB 13. 10. hlavní scéna, 19 hodin Jiří Hubač / Ondřej Brzobohatý / Pavel Vrba / Režie: Radek Balaš

JÁ, FRANCOIS VILLON Svůj první muzikál Já, Francois Villon připravilo Divadlo Na Jezerce. Francouzského básníka v něm ztělesňuje mladý herec a zpěvák Martin Písařík, režie se ujal Radek Balaš. Autorem scény je Jozef Ciller, kostýmů Jana Zbořilová. Premiéru má tento původní český muzikál 22. března 2012. „Je to muzikál se vším, co k tomuto žánru patří. Zpívá se naživo, hudební základy nahrál autor hudby, Ondřej Brzobohatý s velkým orchestrem,“

12. 10. Studio Beseda, 19 hodin Karel Steigerwald / Režie: Šimon Dominik

HORÁKOVÁ, GOTTWALD Zabijeme ženskou. Leknou se. Zvyknou si. Politický kabaret od nekompromisního glosátora české společnosti, která bůhvíproč vynáší k moci cynické padouchy a likviduje hrdiny. Jedna z nejlepších současných českých her, inspirovaná cynickou justiční vraždou. „Steigerwaldův monstrózní kabaret Horáková, Gottwald našel po šesti letech od svého prvního uvedení důraznější a stylově naprosto přesnou podobu. Mladý režisér Šimon Dominik v Západočeském divadle Cheb zvládl nelehký text výtečně a s velkým citem pro mezní polohy. (...) Šimon Dominik v Chebu od první minuty inscenaci buduje jako obludný kabaret, sevřené formě prospívá i to, že se hraje bez přestávky. Téma se prostě vyloupne jako zralý plod ze slupky. Režie dodržuje zvolený

-8-

říká principál „Jezerky“ Jan Hrušínský. Muzikál je věnován nedávno zesnulým - dramatikovi Jiřímu Hubačovi a textaři Pavlu Vrbovi, kteří se na jeho vzniku významně podíleli. Text napsal Jiří Hubač, který navštěvoval Divadlo Na Jezerce od jeho počátků a nabídl Villona Janu Hrušínskému pro Jezerku. Oba se pak více než rok scházeli s dalšími tvůrci - básníkem a textařem Pavlem Vrbou, s Ondřejem Brzobohatým a Radkem Balašem a společně vymýšleli, jak budou hru inscenovat. Hrají a zpívají: Martin Písařík, Petra Vraspírová, Jana Malá, Petr Kostka, Petr Vacek, Daniel Bambas, Tomáš Petřík, Ondřej Černý a Tomáš Vaněk. DIVADLO NA JEZERCE PRAHA

POT&LESK

č. 1 - září 2012

14. 10. hlavní scéna, 19 hodin Gregory Motton / Režie: Ladislav Smoček

17. 10. Studio Beseda, 19 hodin Václav Havel / Režie: Andrej Krob

NEJVĚTŠÍ DÉMANT SVĚTA

ZAHRADNÍ SLAVNOST

Hořká psychologická hra. Příběh dávných milenců, kteří nakonec zakotvili v jiných rodinných svazcích. Jejich setkání po letech a zkoumání, proč tomu tak bylo, dávají prostor i suchému britskému humoru. Břitké duely v podání Františka Němce (pan Smith) a Dany Syslové (paní Thomasová) jsou tak největší hodnotou inscenace.

aneb Nezadržitelný vzestup občana Pludka

„Slova, slova, slova“ zbavená svého původního významu tvoří vlastní svět, kde se kariéry nebudují prací nebo umem, ale bezobsažným žvaněním… Hra o tom, jak se dělá kariéra aneb kolik a jaká slova stačí k tomu aby člověk byl a přitom vlastně nebyl… Zahradní slavnost byla poprvé uvedena v Divadle Na zábradlí 3. prosince 1963 v režii Otomara Krejči. V rolích vystoupili Václav Sloup, Jaroslav Vízner, Oldřich Velen, Helena Lehká, Marie Málková, Václav Mareš, Zdeněk Procházka, Zuzana Stivínová a Jan Libíček. První verze Havlovy Zahradní slavnosti byla Divadlem Na tahu uvedena 1. listopadu 1996 v Divadle Na zábradlí. Hra se odehrává se v 60. letech v komunistickém Československu. Hlavní hrdina Hugo Pludek úspěšně stoupá po společenském žebříčku, protože si do-

„Největším démantem světa je láska. Pro každého, kdo žije v partnerství, ten druhý v páru. Tato hra je ovšem o nenaplněné lásce. Zažili jste ji také? Co vlastně čekáme od života v páru? Proč nám vztahy nevycházejí? Co je to štěstí? Pokud si takové otázky kladete, nenechte si ujít Největší démant světa u nás v Ungeltu,“ uvádí k inscenaci ředitel divadla

Jana Soprová, Český rozhlas Mozaika

Hrají: František Němec a Dana Syslová - DIVADLO UNGELT PRAHA

„Samotná inscenace se zaměřuje spíše než na životopisné události (i když ty řeší okrajově), na důležité okamžiky a jeho osudové lásky. Postupně se divák seznamuje s Janáčkovými ženami, které v různých intenzitách prošly životem hudebníka a zanechaly v něm stopu. Děj rozkrývá hudebníkovu složitou a komplikovanou povahu, jakousi vnitřní prostotu, jednoduchost, která ostře kontrastuje s genialitou jemu vlastní. V Leošovi se střetávají světy domova v Hukvaldech, Brna i svět jeho kritiků a obdivovatelů, které vydávají barvitou fresku nadaného umělce. Herci rozehrávají složitý part, kde Janáček za pohnutých událostí opouští idylický domov a s ním i dětství, setkává se s významnými i méně významnými osobnostmi a postupně ústí do dramatického finále. Zprvu se zmatený běh událostí pokouší roztomile ukočírovat Jiří Kniha se svými Stop! Díky tomu se divák v hektickém a složitém ději alespoň trochu orientuje. Pak už stačí jen přepínat jednotlivé scény a prostředí, které se leckdy prolínají.“

Kateřina Šebelová, Velká epocha

Ungelt Milan Hein.

„...Zestárlý profesor byl sice celý život fatálně přitahován svou o generaci mladší milenkou, ale nikdy se kvůli ní nehodlal rozvést. V důsledku toho se žena několikrát vdala, navzdory tomu, že profesor byl její jedinou celoživotní láskou. Setkání pan Smithe s paní Thomasovou se odehrává po mnoha letech, kdy zatrpklý a nemocný profesor žije osaměle v domku na mořském pobřeží, kam přijíždí jeho někdejší milenka společně s manželem (s nímž se ovšem na scéně nesetkáme) a nabízí, že se o něj bude starat. V průběhu pár dní si oba uvědomují, že vášně už jsou pryč, a je tedy čas k bilancování jejich podivného vztahu. Profesor vyčítá, že pro ni byla důstojnost největším démantem (odtud název hry), a dojde na nejrůznější výčitky z obou stran. Nicméně, oba se shodnou na tom, že jejich vzájemná láska stále trvá (ale v podtextu cítíme i to, že se může jednat o iluzi)... Před nedávnem jsem konstatovala, že ředitel divadla Ungelt Milan Hein dobře zná své diváky a dokáže jim dát přesně to, co si žádají. A tak i Démant je názorným příkladem, který tuto skutečnost potvrzuje. Režie Ladislava Smočka, stejně jako výkony obou hlavních představitelů Františka Němce a Dany Syslové jsou kultivované, promyšlené, bez kazu. Zkrátka standardně namíchaná směs chytrých řečí, sentimentu, bonmotů kořeněných vtipem a skeptickým humorem, které publikum Ungeltu (tvořené převážně dámami středního věku) ocení, a patrně jim připomene mnohé z dávných snů a ztracených iluzí, které život zákonitě provází.“

Autorská dvojice Uhde a Štědroň, která proslula díky legendárnímu představení Balada pro banditu, se opětovně spojila, aby odkryla něco z Leoše Janáčka, prostě slovy autorů: »Vytáhnout tu duši z těla ven!« Režisér Vladimír Morávek na otázku, co ho na Janáčkovi vzrušuje a zajímá, svými slovy vystihuje podstatu představení: »Ta zvláštní kombinace geniality a neotesanosti. Ten smutek na dně. Ty dětské oči chlapečka, co hrozně smutným lesem musel jít na nádraží, odjet do Brna...«

konale osvojil rétoriku prázdných frází. Ztrácí tak ovšem svoji identitu. Absurdní divadlo v podání Václava Havla vyjadřuje spolu se společenskou kritikou stejné hledání lidskosti, jež je drcena mechanismy frází, moci a strojů až do úplného vyprázdnění smyslu. Tato jeho hra z mládí bude i nadále veselá, absurdní, drzá i podnětná, nese již v sobě ráz budoucích zápasů a ducha jedinečného osudu svého tvůrce.

Hrají: Martin Havelka, Martin Donutil, Jiří Kniha / Robert Mikluš, Ondřej Jiráček, Ondřej Kokorský, Milan Holenda, Eliška Fuksová, Ivana Hloužková, Andrea Buršová, Anička Duchaňová, Eva Vrbková, Kateřina Jebavá, Tomáš David, Jožka Králik. Gabriela Vermelho a další - DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU BRNO

Hrají: Petr Reidinger, Ivo Bureš, Marek Šimon, Julie Válková, Jana Zbortková, Milan Švehelka a další - DIVADLO NA TAHU PRAHA 21. 10. Studio Beseda, 19 hodin Milan Uhde - Miloš Štědroň / Režie: Vladimír Morávek JIŽ

DÁNO VYPRO

LEOŠ aneb Tvá nejvěrnější

Mistr a jeho život a Hudba a smrt aneb Jak dílo ze zapadlé moravské vesnice dobylo celý svět čili Sešity (poměrně směšných) lásek. Po obrovském úspěchu této výjimečné inscenace na červnovém hradeckém festivalu se tak Leoš vrací na naše jeviště! Život, dílo a hlavně skladatelovy lásky se staly hlavními motivy hry o Leoši Janáčkovi, která si neklade za cíl nějakou životopisnou sondu, spíše se snaží rozluštit autorův emoční vývoj v kontextu událostí jeho života a poodhalit roušku tajemství osudu slavného umělce. -9-

POT&LESK 23. 10. hlavní scéna, 19 hodin NANOHACH a Jan Komárek

ZLOČIN A TREST Pohybová skoroopera pro jednoho tanečníka. Nekompromisně intenzivní obrazové taneční sólo s živou hudbou a zpěvy. Teatrální, poetická koláž vsazená do industriálního prostředí, kde se abstrakce a drama prolíná s jemnocitem i lehkou nadsázkou.

č. 1 - září 2012 „Při výběru z jeho přírodopisu anekdoty, nebo z osobité poezie pražské periférie, či při toulce rumištěm metafor grafomanského básníka jsem si připadal jako kluk v cukrárně: člověk neví, co dřív. U titulu Jak vzniká divadelní hra zase jen žasnete, jak se divadelní, poněkud praštěný svět nezměnil od dob dramaturga Vinohradského divadla Karla Čapka, jak nezestárla a nevyčichla ani řádka z jeho úžasného humoru. A tak věřím, že Jak se co dělá (titul poněkud převzatý i z dalších Čapkových děl, ale přiléhavý tak, že mu nelze odolat) diváka

Soubor tanečního divadla NANOHACH založili (2004) tanečníci, kteří se již několik let pohybují v profesionální tanečně-divadelní oblasti. Sdružení podporuje a realizuje taneční umělecké aktivity a vytváří podmínky pro mezinárodní výměnu umělců se zaměřením na projekty, které umožňují spolupráci českých tanečníků se zahraničními subjekty. Umělecký záměr skupiny je založen na vzájemné kreativní spolupráci tanečníků s hostujícím choreografem. Všechny realizované projekty na sebe upoutaly pozornost kritické i divácké divadelní obce v Čechách a zahraničí /mimo sousední země i Argentina, Francie, Irsko, Izrael, Norsko, Pákistán, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Španělsko, USA, Velká Británie/. Vedle mnoha nominací byly projekty skupiny oceněny – Best Contemporary Dance Performance Award 2011 a Best Actor Award / Kingfestival Rusko/, Cena za nejlepší light design 2010, Cena SAZKY za objev v tanci 2007, Cena za interpretaci 2007 a 2006. Tvorba a interpretace: Honza Malík - TANEČNÍ DIVADLO NANOHACH PRAHA

nout. Došlo-li k němu s křikem a s prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se tak dostává do rukou svědectví z té oblasti Cimrmanova života, v níž se nejvíce naplnil jeho osud – z divadla.“

Úryvek z Cimrmanova zpravodaje

Hrají: Zdeněk Svěrák, Jan Kašpar / Jan Hraběta, Bořivoj Penc / Jaroslav Weigel, Petr Brukner / Genadij Rumlena, Marek Šimon / Václav Kotek a Miloň Čepelka - DIVADLO JÁRY CIMRMANA PRAHA 27. 10. Studio Beseda, 19 hodin Milan Uhde / Miloš Štědroň / Režie: Vladimír Morávek

BALADA PRO BANDITU DÁNO

RO JIŽ VYP

potěší i rozesměje. Ostatně Petr Kostka (který ve Viole mistrovsky uvádí už druhý čapkovský večer) a Carmen Mayerová jsou toho bezpečnou zárukou,“

uvádí režisér inscenace Tomáš Vondrovic.

„I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba«, píše Karel Čapek v jedné ze svých úvah. Je tomu tak. Mnohé se zapomíná až příliš rychle. Kdo si například dnes vzpomene, že náš milovaný, moudrý Karel Čapek byl často pro svůj hluboký, bytostný humanismus zatracován. A kdo z mladších generací dnes vůbec ví, že byl natolik trnem v oku budovatelům nového lepšího společenského řádu, že byl po vítězném únoru 1948 zapovězen. Smutná vzpomínka, jak my Češi velmi často jsme náchylní být papežštější než papež. Ano, jen díky tehdejším osvíceným hlasům ze Sovětského svazu jsme si našeho Čapka znovu objevili a vzali na milost. Chvála Bohu je to pryč, ale nezapomenuto. Dnes se k němu často vracíme. A dobře děláme. Je stále s podivem a udivující jeho erudice, píle, zvídavost a široká znalost společenských vztahů, problémů, lidského konání. Vezměte do ruky z jeho díla cokoliv. Užasnete a zmocní se vás podezření, že to napsal někdo dnes a vyjadřuje se k dnešním našim problémům,“ napsal u příleži-

Slavný muzikál o velké lásce a ještě větší zradě, o mužích, v kterých se zabydlel vztek a o ženách, které ten hrozný vztek umí z těch mužů vylíbat a vykousat a vyhladit. Je to zábavné a vzrušující představení. Divadlo Husa na provázku se v něm představuje ve vynikající formě. Nenechte si ujít... „Chceme vzdát hold jedné velké legendě Provázku. Nás všechny slavná inscenace Zdeňka Pospíšila nějak ovlivnila,“ okomentoval comeback Balady pro banditu režisér Vladimír Morávek a dva dny před brněnskou premiérou dodal, že rozhodně nepůjde o žádnou repliku titulu, který v roce 1975 zrodil hvězdy jako Iva Bittová, Miroslav Donutil a Bolek Polívka. Morávkova Balada pro banditu

DÁNO

RO JIŽ VYP

tosti premiéry jeden z aktérů večera Petr Kostka.

Účinkují: Petr Kostka a Carmen Mayerová DIVADLO VIOLA PRAHA 27. 10. hlavní scéna, 19 hodin Cimrman - Smoljak - Svěrák / Režie: Ladislav Smoljak

ZÁSKOK 25. 10. Studio Beseda, 19 hodin Karel Čapek / Scénář a režie: Tomáš Vondrovic

JAK SE CO DĚLÁ Literární causerie — brilantní úvahy, postřehy i závěry, od laskavého nadhledu po nezvladatelný chechot komické divadelní masky; to je doména, kde vládne pan Karel Čapek. Přibereme-li k tomu jeho za všech okolností neochvějnou lidskost, chce se dodat: kde vládne bezkonkurenčně.

„K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o obchod domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvlád-

ÁNO

ROD JIŽ VYP - 10 -

má jiné hudební aranžmá původní hudby Miloše Štědroně a vlastně i jiné vyznění. „Nešlo nám o konflikt muž versus svět, ale muž versus jeho srdce,“ vysvětluje režisér.

Nikola Šuhaj loupežník v tomto novém podání Balady pro banditu zjistí, že selhal v milostném vztahu, a smrti se vydá vlastně dobrovolně. Někdejší country názvuky Štědroňovy muziky jsou pasé. Trojice živých muzikantů na jevišti zahraje v duchu etnické muziky. Jako reminiscenci legendární inscenace, jejíž songy už dávno zlidověly, lze chápat scénu. Od stropu budou viset ohořelí havrani a diváci budou sedět naproti sobě. „Publikum utvoří

břehy stejné řeky, do níž se dvakrát vstoupit skutečně nedá,“ doplňuje dramaturgyně Bára Vrbová.

POT&LESK

č. 1 - září 2012

V dojemném příběhu o velké lásce a ještě větší zradě si mileneckou dvojici zahraje Eva Vrbková, bandita připadl Tomáši Lněničkovi, který alternuje s Janem Zadražilem. Původní novinkou budou dvě sloky, které libretista Milan Uhde připsal k hitu Zabili, zabili a Nepovídej milá mamince.

David Drábek

JEŠTĚŘI

Hrají a zpívají: Tomáš Lněnička, Eva Vrbková, Jiří Vyorálek, Ivana Hloužková, Gabriela Vermelho a další - DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU BRNO

Režie David Drábek

28. 10. hlavní scéna, 19 hodin Autor a režie: Ladislav Smoček

PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO „Nevadí vám, že používám humor, že ne?“ Nej-

proslulejší hra spoluzakladatele, kmenového autora a režiséra Činoherního klubu Ladislava Smočka „o lidumilovi, který se málem stane několikanásobným vrahem“. Komedie Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je bezpochyby Smočkovým nejznámějším a také nejhranějším dílem. Byla přeložena do čtrnácti jazyků, hrála se opakovaně ve většině evropských zemí, ale třeba i v latinské Americe. Napsána byla v roce 1965 a v Činoherním klubu se s normalizační pauzou, kdy byla tato lidská komedie označena za nelidskou, ve dvou rozdílných autorových inscenacích hraje od roku 1966 podnes. Příčina její popularity nepochybně tkví v jejím originálním humoru, který má mnoho společného s absurdním humorem a gerontologickými studiemi Smočkových prvních povídek. V Burkem se vedou legrační řeči, od nichž lze abstrahovat k studentské ironii i profesorskému školometství. Devatenácté století a jeho ideologie i pozdní romantismus strašící v Burkeho pseudoušlechtilém a vlasteneckém žvanění (však na zdi jeho pokojíku zbytečně nevisí portréty Čelakovského a Dumase staršího) se ostře střídá s peprným výrazem, černým viděním i pružným skokem z vysokého tématu k tomu nejnižšímu a zase zpět. Ryzost charakteru je konfrontována s pěkným chrupem, věda a lidumilství s žlázami s vnitřní sekrecí. „V základě hry Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho je smutek. Smutné věci mohou být veselé a naopak. A silný akt v nás může vyvolat veselí plynoucí z tohoto násilí. Burke není jediný egoista, všechny postavy jsou více nebo méně egoisty.“

Á N E V O N B O A R É I PR E M

Ladislav Smoček (1990)

Hrají: Bolek Polívka, Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Ondřej Vetchý a Michal Pavlata - ČINOHERNÍ KLUB PRAHA

DÁNO

11. října v 19 hodin na hlavní scéně!

RO JIŽ VYP

- 11 -

! s á v o r p e m í š u o Zk POT&LESK

č. 1 - září 2012

RICHARD III. Tak schválně, milí čtenáři,

co se vám vybaví, když uslyšíte „Richard III.“? Hrbáč se zchromlou rukou? Nějaké ty vraždičky? Úpění malých mrtvých princů? A něco jako „Království za koně“? Je vidět, že jste na dobré stopě. V Klicperově divadle však od nás dostanete ještě víc… David Drábek si po Figarově svatbě vzal na paškál další klasiku a tentokrát svou razantní úpravu a režii použije v případě Velkého Alžbětince. A nebyl by to David Drábek, aby si vystačil pouze s vlastním textem (řádně vykostěným a tedy konečně srozumitelným). Navrch totiž přidává pár zvířátek (žábu, ptáka a dva koně), na scéně přibude také pánský pěvecký sbor (Made in England!) a co víc, i obsazení není tak nějak jak jsme zvyklí…. No považte, titulní roli slavného padoucha ztvární totiž žena, Pavlínka Štorková! A mezi jejími mužskými protihráči se objeví i několik statných kolegů pro změnu v ženských rolích a šatech (Filip Richtermoc, Hynek Pech, Jan Sklenář, Lubor Novotný). Zkrátka bude to pořádný královský koktejl a vy se na tento „Kabaret o bezmoci mocných“ můžete těšit v premiéře 20. října 2012 na hlavní scéně Klicperova divadla.

RICHARD III. JAKO HISTORICKÁ POSTAVA aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY? Shakespearova hra Richard III. byla napsaná kolem roku 1592, tedy sto let po smrti skutečného krále Richarda III. a přináší v titulní postavě dokonalý negativní portrét ztělesněného zla. Shakespeare ale ve svém díle vycházel z kroniky Thomase Mora, o které víme, že byla napsaná na objednávku Tudorovců, tedy dynastie, která nastoupila na trůn po Richardovi. Přispěla tak k negativnímu pohledu na krále Richarda, a tento pohled přetrval mnoho století. Dnešní historici tak pracují na odčernění obrazu tohoto anglického krále. Kdo tedy byl onen proslulý Richard III.? Žil v letech 1452 – 1485, králem Anglie se stal v roce 1483. Bylo mu třiatřicet let, když padl v bitvě na Bosworthském poli jako poslední anglický král, který zemřel přímo na bojišti. Richard se narodil 2. října 1452 Richardu Plantagenetovi, vévodovi z Yorku, a jeho krásné ženě Cecil Nevillové, pro kterou to byl už jedenáctý porod. Z dětí se však dospělosti dožilo jen šest, z mužských potomků jsou významní kromě Richarda ještě jeho dva bratři Edward a George zvaný Clarance. Podle dobových kronik nebylo na děťátku nic pozoruhodného, rozhodně nejsou pravdivá slova W.S. o zubatém malém ďáblu, který přišel kousat lidi. S Richardovým fyzickým zjevem to vůbec nebylo tak strašné, jak Shakespeare uvádí, rozhodně nešlo o fyzickou zrůdu, hrbáče s chromou rukou. Důkazem jsou i Richardovy portréty, na kterých není nic nápadného, snad kromě jednoho povislého koutku v důsledku lehké dětské obrny. Doba, do které se Richard III. narodil, rozhodně nebyl doba radostná. Byl to závěr stoleté války, kterou proti sobě vedla Anglie a Francie v letech 1337 – 1453 a pro Anglii znamenala krutou porážku a ztrátu dobytých francouzských území. V bojích poslední fáze už na sebe výrazně upozornil Richardův otec Richard York, který se zařadil mezi nejudatnější a nejvlivnější anglické šlechtice. Následný mír mezi Anglií a Francií byl podpořen sňatkem mezi mladičkým následníkem anglického trůnu Jindřichem Plantagenetem a francouzskou princeznou Markétou. Nový mladý král Jindřich i Richardův otec Richard York měli společného předka, jejich rodokmen se ale poté rozdělil do manželské a nemanželské větve a zahrnul i další význačné šlechtice, takže brzy došlo k rozdělení veškeré anglické šlechty na dvě větve Yorků a Lancasterů a začaly mezi nimi mocenské koflikty, které přerostly v třicetiletou občanskou válku, zvanou Válka růží, podle bílé růže Yorků a rudé růže Lancasterů. Celá válka růží se datuje roky 1455 – 1485 a končí v podstatě porážkou našeho Richarda III. v bitvě na Bosworthském poli. Mezi Yorky a Lancastery se odehrálo mnoho krvavých bitev o trůn se střídavými výsledky, kde se Markéta stala neústupnou a pevnou obhájkyní koruny slaboduchého Jindřicha a v čele protivníků toužících po novém králi stál Richard York coby nejsilnější šlechtic. Jedna fáze války růží vyvrcholila přímou bitvou o korunu – v bitvě u Wakefieldu v roce 1460, ve které Richard York padnul a jeho hlavu nechala vítězná královna Markéta přibít na bránu města Yorku s posměšně nasazenou papírovou korunou. - 12 -

č. 1 - září 2012

POT&LESK Kralování tak zůstalo Lancasterům, ale na straně Yorků se stal novou nadějí Richardův nejstarší syn Edward. Edwardovi Yorkovi se podařilo vybojovat korunu a stal se králem Edwardem IV. Richard v té době coby bratr a nejbližší rádce krále získal významné šlechtické funkce a majetky, stal se vévodou z Glosteru, a jeho bratr George vévodou z Clarence. Nepokoje v Anglii však pokračovaly a tuto vlnu sporů ukončila bitva u Tewkesbury v roce 1471, ve které obhájil Edward IV svou korunu. Markétě tam padl její syn a možný následník trůnu Edward a zlomená bývalá královna poté zůstala ve vyhnanství ve Francii, kde v tichosti zemřela. Tím se dostáváme k prvním vraždám, ze kterých Shakespeare obžalovává Richarda, totiž ze zabití Edwarda Lancastera v bitvě u Tewkesbury a ze zabití bývalého krále Jindřicha v Toweru. Kroniky však uvádějí jen to, že Edward Lancaster byl na místě zabit, když prchal z bitvy, a nikde se nepíše o tom, kdo to vykonal. Co se týká zabití Jindřicha, už dlouho vězněného v Toweru, tam to není tak jednoznačné. Rozkaz krále Edwarda IV. zněl skoncovat s Jindřichem. Richard zastával v té době funkci vrchního konstábla a měl za úkol dohlédnout na vykonání rozsudku. Nakolik se na něm skutečně podílel a tedy podle pověsti Jindřicha ubodal, není jasné. Dalším Richardovým domnělým hrůzným činem je nájemná vražda jeho bratra Clarence. Skutečnost je opět jinde. Během Edwardovy vlády začaly s Clarencem problémy, protože mladší bratr se spolčil s opozicí a pracoval na svržení krále. Králu Edwardovi došla trpělivost, nechal bratra Clarance zavřit v Toweru a posléze ho odsoudil k smrti. Tam došlo také k nezvyklé popravě utopením v sudu vína, kterou si však údajně zvolil Clarence sám, aby zemřel s tím, co měl rád. Richardova pozice na dvoře Edwarda IV. se posilovala, de facto spravoval polovinu Anglie, což nelibě nesla hlavně královna Alžběta a její příbuzní v čele s královniným bratrem Riversem. Chřadnoucí král Edward, který díky svému požitkářství byl už jen otylým unaveným vladařem, se snažil obě strany usmířit a před smrtí si přál, aby se Richard stal vládnoucím protektorem jeho syna, malého prince Edwarda. Alžběta však chtěla nechat tohoto prince rovnou korunovat králem, svolala královskou radu a vyslala pro něj výpravu do Ludlow, aby došlo k rychlé korunovaci předtím, než se Richard zhostí titulu protektora.V té chvíli Richard zasáhl, procesí s princem přepadl a užaslého Riverse spolu s dalšími pány nechal věznit v Pomfretu, kde je posléze nechal i popravit. V případě těchto smrtí tedy není žádných pochyb. Na scénu ovšem vstupuje lord Buckingham. Ambiciózní mladík mířil vysoko

a patřil k nejvyšší šlechtě Anglie, Richard jím byl naprosto oslněn, věnoval mu nesmírnou přízeň, několik funkcí a považoval ho za svého jediného přítele. Lordu komořímu Hastingsovi se ovšem nelíbil jeho rostoucí vliv, cítil se ohrožen a začal tedy s Buckinghamem vstupovat do otevřených konfliktů. Buckingham ale přinesl Richardovi zprávu o údajném spiknutí, které Hastings připravuje spolu s okolím královny. Richard Buckinghamovi uvěřil a Hastings byl na základě tohoto obvinění popraven. Buckingham poté pomohl Richardovi získat na svou stranu veřejné mínění a parlament, kde se ukázal jako obratný mistr propagandy, neboť vytáhl na světlo zprávu o údajném nemanželském původu malého prince Edwarda, parlament přesvědčil a Richardově korunovaci tak už nic nestálo v cestě. 5. července 1483 byl Richard III. korunován králem Anglie. Brzy po nástupu Richarda na trůn ovšem Buckingham, v té době nejvyšší konstábl Anglie a správce celé západní části země, otočil. Osobně za povstalci přijel se zprávou, že mladí princové, synové Edwarda, byli na popud Richarda zavražděni. Okolo smrti mladých princů koluje celá řada otazníků a řadí se tak k populárním záhadám minulosti. Richard však tento čin s největší pravděpodobností nespáchal. Opozice, které narůstala moc, si ale místo Buckinghama našla jiného možného kandidáta na trůn, Jindřicha Richmonda, v té době pobývajícího ve Francii. Královna Alžběta však podnikla další kroky a podpořila nárok Richmonda na anglický trůn jeho sňatkem se svou dcerou Alžbětou. Na základě šíření zprávy o smrti malých princů rostl v zemi počet povstalců a Richard musel jednat, nechal proto okamžitě popravit Buckinghama a začal mobilizovat vojsko V té době také zemřela Richardova žena Anna po dlouhé nemoci, o níž věděl celý dvůr, na tuberkulózu. Tehdy se vytvořila fáma, že se Richard začal dvořit malé Alžbětě a Annu ze světa sám zprovodil, ale jde o pouhou pomluvu. Situace se vyostřila, vojsko Jindřicha Richmonda se vylodilo na jihozápadě Anglie, Richard zmobilizoval své síly a vše směřovalo k bitvě na Bosworthském poli. Kroniky opakovaně popisují Richardovu neklidnou noc před bitvou plnou strašlivých vidin, ráno 22. srpna 1485 však vyrazil do bitvy statečně na svém bělouši White Surrey, který pod ním padnul. Bitva sama trvala zhruba dvě hodiny, Richarda zradili vlastní lidé a především lord Stanley, který se svým vojskem nevytáhl a naopak pomohl Richmondovi. Richard bojoval do posledního dechu a jeho poslední slova zněla „Zrada! Zrada!“. Slavnou větu o království za koně ze svých úst nikdy nevypustil…

Ě! D E S E B V Ý K S N A A M H S I N ZÁK I

ÍBĚH ICKÝ PŘ T N A M ŠÍ! O ŘEDÍ SLU ROVEŇ R T Á S Z O A R P Ý Í ORN DRSN E TENTO AK MOC MU KOM M Í D Á V NY U AT, J ŠNÍ SEZO ŘIJĎTE SE PODÍV O T E L D O A. P IU BESED VE STUD

din! o h 9 1 v a n . říj 5 1 a z í r p e r Nejbližší - 13 -

! t e š u o k z e m á n Začí POT&LESK

č. 1 - září 2012

SEXMISE

Zatímco jedna část Klicperova divadla, především tedy ta pánská, se oddává bitevním anglickým vřavám pod heslem Království za koně, druhá skupina herců, tedy hlavně hereček, se pod taktovkou ŠIMONA CABANA pouští na dobrodružnou SEXMISI. Málokdo by neznal proslulý snímek polského režiséra JULIA MACHULSKÉHO z roku 1983 o dvou dobrovolnících, kteří se nechají hibernovat, ovšem po rozmrazení je čeká nejedno nemilé překvapení ve světě plném žen. Režisér Šimon Caban vyšel ze základního příběhu, rozvedl ho ale po svém a přiblížil tak realitě dneška. V hlavních mužských rolích se představí JIŘÍ ZAPLETAL a VOJTĚCH DVOŘÁK, ženské společenství ovládne v podstatě většina dámského osazenstva souboru a divákům se představí také nová členka NATÁLIE HOLÍKOVÁ. Rozhovor s ní a také mnoho zajímavých informacích o připravované inscenaci vám přineseme v příštím čísle POTLESKu.

NOVINKA! PROSTOR PRO VAŠE NÁZORY, NÁPADY, VZKAZY A PŘIPOMÍNKY

Ve foyer hlavní scény jsme pro vás umístili hlasovací schránku. Můžete do ní vhodit lístek, kde nám napíšete, co se vám v divadle líbí, co ne a také tipy, jak případně vše dělat lépe. Děkujeme! - 14 -

POT&LESK

č. 1 - září 2012

„Kačenko, co kdybychom se stěhovali?“ Rozhovor s novou posilou hradeckého hereckého souboru – Janem Vápeníkem Honza Vápeník přijal nabídku Klicperova divadla na herecké angažmá a v půlce prázdnin se odstěhoval i s rodinou z Ostravy do Hradce, aby – jeho slovy – začal nový život ve zdravějším městě. Kvůli divadlu se nestěhoval poprvé, před několika lety absolvoval cestu přes celou republiku, z Chebského divadla do Ostravy. Z Chebu se také známe, ze společné práce na jedné inscenaci mi zůstala vzpomínka na výjimečně talentovaného herce s mimořádně klidným, sugestivním a pevným hlasovým projevem, ten by snad ukecal i mrtvého, říkala jsem si tenkrát.

U Bezručů v Ostravě jsi odehrál pěkných pár rolí, hradečtí diváci si tě mohou pamatovat v roli Bezruče ve stejnojmenné inscenaci Martina Františáka. Jak se do tebe otiskly léta strávená v tomto ostravském divadle?

Tak jaký byl první den v nové práci, Honzo?

Jaké bylo rozhodování, zda se s celou rodinou přestěhovat z Ostravy do Hradce?

První den v Klicperáku byl v pohodě, jen nejsem zvyklý na tolik lidí v divadle. Na slavnostním zahájení se sešlo tolik zaměstnanců, že jsem měl oči navrch hlavy! Jo, všichni byli děsně milí a příjemní. Samozřejmě jsem byl trochu nejistý, že jo, ale po chvilce se všechno tak nějak obrousilo a bylo to fajn. Akorát si budu muset asi pořídit nějakej sešit a tam si dám fotky všech i se jmény a ve volným čase se to budu učit a drtit!

V jaké situaci tě vlastně zastihla nabídka z Klicperova divadla? Myslím, že to bylo ve čtvrtek. Vrátil jsem se z divadla, hráli jsme nějaké krátké představení a děti už spaly. Že to byl čtvrtek vím, protože se moje Kačka dívala na svůj oblíbený seriál v televizi. Sedl jsem si k počítači, vklouzl na Facebook a ejhle koukám, je tam zpráva od Janiny Sloukové, tak jsem to přehrkal, chvilku tomu nevěřil a pak povídám, Kačenko, co kdybychom se stěhovali?

Ostrava je město plné industriálu a toho já velkým příznivcem nejsem, nicméně to město má neoddiskutovatelné drsněněžné horcestudené a v některých chvílích až srdce svírající kouzlo. A lidé, kteří tam žijí a pracují nebo tam žili a pracovali, jsou tím městem nadosmrti poznamenaní. Ale podobně je to i v Chebu, kde jsme předtím žili osm let.

Rychlé. V podstatě nebylo co řešit, rozhodl to za nás ostravský smog a nevůle některých pánů na radnici udělat něco pro ozdravení ovzduší v moravskoslezském kraji. Taky máme se ženou raději historická města a zdejší centrum je zkrátka a dobře epesní.

Ve kterém divadle jsi vlastně začínal?

V Otrokovicích, odkud pocházím, jsem byl zcela nevinně zatažen do zkoušení Broučků jednou slečnou, která se mi tuze líbila. Tam jsem poznal šéfa otrokovických ochotníků a báječného chlapa pana Milana Neorala, který v podstatě může za to, že jsem u divadla zůstal. Milan Neoral je kantorem, režisérem, knihovníkem, spisovatelem, filosofem života a člověkem, který má rád svou práci a dělá ji, tedy vlastně dělal, protože je již léta v důchodu, báječně. Připravoval mě i na přijímačky. Nastoupil jsem na VOŠku do Zlína a záhy se ocitl i na tamní profesionální scéně. - 15 -

POT&LESK

č. 1 - září 2012

Jaká byla tvá cesta českými divadly?

Zlín, potom Cheb – krásné město, divadlo které dýchá lidmi, máme tam se ženou dodnes spoustu zásadních přátel. Chebští koneckonců přijedou na „Václava“ s Horákovou a Gottwaldem, myslím, že to stojí za to vidět. Ostrava a Bezruči, jedinečná šatna čurdistů, Francin jako šéf, divadlo, co jde na dřeň a někdy z něj pěkně bolí hlava a jindy tělo. No a teď to bude Hradec Králové – David Drábek, Jana Slouková a uvidíme, co všechno ještě! :-)

Zdá se, že pro tebe nebyl nikdy problém sbalit si kufry, vzít rodinu a vyrazit dělat divadlo tam, kam tě to zrovna srdcem i duší táhlo...

V první řadě musím říct, že ten celý přesun do Hradce nebyl problémem proto, že jsem na to nebyl sám. Bez mojí ženy bych nikdy nikam nejel. Kdyby řekla, že chce zůstat, tam kde jsme, ani bych se nehnul. Stěhování je vždycky děsná pruda a vždycky si říkáme, tak teď už je to ale fakt naposled a děsně tomu věříme. V Hradci bychom ale fakt chtěli zůstat, je tu moc hezky.

a řekne, ty vole v klidu, to dáš. Je to prostě valach a já k němu mám blízko, aspoň myslím. :-) Zásadní bylo taky setkání s kolegou Lukášem Melníkem. Hodně pro mě znamenal příchod kolegů Ondry Bretta a Dušana Urbana a taky spolupráce s Honzou Mikuláškem na Divoké kachně, se kterou jsme měli jet na ibsenovský festival, leč nesehnaly se peníze na cestu, takže zase prd.

Jsi obecně člověk, který má rád nové začátky?

Nenávidím začátky jakékoli, ať v novém divadle či v nové inscenaci, nemám rád ani začátky nového dne, protože jsem člověk od přírody líný a nejraději jsem v tom svém maličkém kumbálku. To, že jsme se čtyřikrát stěhovali v podstatě přes celou republiku, je vlastně jen shoda náhod a už to nikdy nechci zažít, moc prosím.

Jak trávíš volné chvíle v novém městě?

V čem ti přišel lákavý Hradec? Byla to otázka srdce anebo spíš rozumu? Mám pocit, že to bylo tak padesát na padesát. Ten znečištěný vzduch v Ostravě a na straně druhé David, se kterým se známe dlouho, ale pracujeme spolu teď v Richardovi poprvé. Hrál jsem ve dvou Davidových věcech, mám rád, jak píše, trefuje se přesně do mě, řekl bych. :-) A samozřejmě Jana, se kterou jsem dělal Davidovu Andreu u Bezručů v režii Honzy Friče... Možná tam někde se to začalo pomalu koulet směrem ke Klicperáku.

Když jsi opouštěl ostravské divadlo, zcela jistě ses pomyslně ohlížel za svou kariérou, za tím, co všechno už máš za sebou. Na jaké role, inscenace, setkání vzpomínáš nejvíc?

Chodíme na prochajdy, taky do Jiráskových sadů s naší malou Kačenkou a s naším Janíkem, který jde do druhé třídy, zase jezdíme na kole, a byli jsme na ohňostroji na slavnostech Královny Elišky. Hradec je super v tom, že se tu pořád něco děje nejen pro děti, ale i pro rodiče.

Co tě výhledově čeká v této sezóně v Hradci? Jakou roli zrovna zkoušíš?

Inu, teď zkoušíme s Davidem Richarda, ve kterém mám roli, jež v žádném jiném Richardovi není. No a přezkoušel jsem Jedlíky, Figarku a Morgianu za Dušana Hřebíčka, tak doufám, že to moc nepokaňhám. Protože pan Hřebíček byl ve všech těch věcech výborný, až mě mrzí, že to nedohrává. Bez všech gest, klobouk dolů. No a co mě čeká dál, to netuším, to se teprve uvidí. Ptala se Magdalena F. Gregorová

A člověče, víš, že ani ne? Já na to ohlížení nějak nejsem. Naložili jsme maso, udělali s lidma z divadla grilovačku, dali jsme nějaké to pivko... Musím přiznat, že mi v jednu chvíli bylo moc úzko a líto, že jdeme pryč. A že nebudu na té naší šatně s Breťákem, Duškym, Lukinem, Přemou a Míšou. Mám je rád. Ale ptala ses i na role – bezesporu to byl Bezruč s Francinem a Martou Ljubkovou coby dramaturgyní a samozřejmě autory Ivanem Motýlem a Honzou Balabánem. Francin je takový něžný drtič, co tě rozseká a v tu nejnečekanější chvíli ti podá ruku - 16 -

POT&LESK

č. 1 - září 2012

Ů R E P C I L K U E I GALER E J U V A PŘEDST

JAKUB HUBÁLEK obrazy Výstavu zahájíme v sobotu 20. října 2012 v 18.00 slavnostní vernisáží. Jakub Hubálek (1983), absolvent Akademie výtvarných umění (2010 atelier kresby u prof. J. Svobodové), nalezl obraz prostřednictvím citlivého média kresby. Jednalo se o proces, na jehož počátku stála dvě samostatná východiska jdoucí paralelně vedle sebe. První byla studijní kresba (odtud vztah k věcnosti a přesnému vyjádření detailu), druhým pak byly asociace rozbíhající se po obrazovém formátu a vytvářející dějové osy plné fantazie, chaosu, bouře nebo zklidnění. Možnosti různé modelace v navozování obrazové iluze jsou ukázkou, jak lze svobodně hrát na nástroj, který autor ovládá… (Z textu P. Vaňouse – 2012). Obrazy Jakuba Hubálka, výrazného představitele nastupující malířské generace, budou v Galerii U Klicperů instalovány do 29. prosince 2012. - 17 -

POT&LESK

NA KAFI

Je večer, okna mám dokořán a pokouším se složit prázdninové zážitky do povídání u kafe. Je stále vedro, stejně jako bylo během mého pobytu v Luhačovicích, stejně jako bylo předtím na chalupě, kde jsem byla schopná pracovat až vpodvečer, protože přes den jsem mohla pouze polehávat v chladných místnostech a občas vlézt do sprchy, ze které teče voda ledová jako proud žiletek. Ano, na chalupě jsem pak zažila i bouřku a déšť, pro nás lenochy opět příjemné počasí, neboť v takovém marasmu se na zahradě samozřejmě pracovat nedá. Ať tak, či onak, nakonec jsem zvládla všechny úkoly, které jsem si předsevzala, a dokonce i ty, které mi majitelka nemovitosti předepsala. Sama byla v Kladrubech se svou novou kyčlí, tudíž na mne nemohla dohlížet a sledovat mé osobité pracovní tempo. Následovalo pár dní doma, kde bylo také hodně práce, což ví každý, komu někdy měnili okna, jakož i každý, kdo kdy maloval byt. Bílé skvrnky ve spárách mezi parketami doposud čekají, až je zahalí prach a ony splynou s okolím. Také jsem musela balit do lázní. Asi jsem si na to vymezila příliš mnoho času, protože jsem opět měla s sebou spoustu oděvů, které v luhačovických ulicích nikdo nespatřil, a jak jsem je vyprané a vyžehlené vezla tam, stejně vyprané a lehce zmuchlané jsem je přivezla zpět. Žehlit je nebudu, věřím, že se časem krásně vyvěsí.

č. 1 - září 2012

s Lenkou

mne probraly dokonale, až do naprostého namožení svalů. Mých, samozřejmě. Oni byli všichni tři stále jako rybičky. Měla jsem ovšem jeden prapodivný zážitek, který si nemohu nechat pro sebe. U vedlejšího stolu, přímo proti mně, seděl katolický farář. Zásadně nezdravil, ba ani dobré chuti nepopřál. No, vem to nešť. Mohlo mu být tak nějak kolem pětatřiceti. Proti němu starý známý lázeňák, kte-

É V O N I N D Z Á R P Y K T I Ž Á Z

Lázně mne přivítaly lehce pod mrakem, ale situace se rychle změnila a všechny dny se podobaly jako vejce vejci. Dopoledne procedury, odpoledne bazén, večer procházka, případně bowling. Zatímco loni jsem si přivezla pohár za první místo mezi ženami, letos jsem střídala poslední místo s předposledním. Asi jsem zestárla a zchátrala nebo co. Ale nevadí, neboť všechen ostatní čas jsem věnovala olympiádě a tam jsem si užívala těch správných pocitů z vítězství i porážek. Tělo mne bolelo, jako bych závodila já sama, protože ruce masérek Mirky a Ivy, jakož i maséra Romana,

rý vzpomíná často a rád na staré pořádky. Jeho nejčastější věta zní „to by se za komunistů stát nemohlo!“ Ti dva spolu velice zaníceně a hlasitě hovořili, až lidé na druhé straně jídelny říkali, že „dnes to máme i s kázáním“. I přihodilo se, že jsme jednoho oběda seděli v celé jídelně sami tři. Zachmuřený farář, zakuklený soudruh a já. A farář hlásal, že za pár let u nás budou jen černí faráři, protože v Africe víra kvete, zatímco u nás nikoli, že Češi do třiceti let vymřou, protože naši mladí nechtějí mít děti, a když je mají, tak je špatně vychovávají, no a podle toho to tady vypa- 18 -

dá. A tak dále. Soudruh na to, že na pionýrských schůzkách to bylo fajn, protože vedoucí je krásně vedli, na což farář opáčil, že to je ono, vedení lidi potřebujou. Cosi mi začalo bublat kolem žaludku, dmulo se to vzhůru a já nevydržela a též hlasitě promluvila. Přiznala jsem, že jsem nevěřící, ale tolik skepse a negativismu si v sobě nenesu, že pracuju v komediantském prostředí, a přesto kolem mne je spousta mladých lidí, kteří nejen že mají děti, ale navíc je krásně vychovávají, vedou je ke slušnosti a dobrotě, a že chmurný pohled na svět naprosto nechápu. Farář, lehce zaskočen mi řekl, že to je tedy hezké, že mám takovou zkušenost a že mi to přeje. Časem jsem se dověděla, že pan farář je Polák a slouží v nedaleké Lhotě. Nechápu, proč byl tak protivný, praktikuje v bohatém kraji slivovice a vína, navíc zdejší lidé jsou vesměs věřící. Za dva dny jsem ještě zapsala dišputaci na téma hříchu, a též jsem byla nucena vyslechnout, že Židé v době Krista byli pokrytci a jsou ostatně stále. Nevěřila jsem vlastním uším, opět to ve mně bublalo, ale již jsem nereagovala, zcela otrávená úrovní myšlení toho vševěda. Nutno dodat, že to byla jediná skvrna na jinak nádherném pobytu v milovaných Luhačovicích. Cestou domů jsem párkrát sjela z cesty, nevím, co mne k tomu bloudění vede, když cestu znám jako své boty, ale nevadí. Viděla jsem spoustu krásných koutů přírodních, jakož i vísek a městysů, které bych normálně neviděla. Leč všechno má své meze. Miluju například malé kapličky a boží muka. Ale když kolem jedněch a týchž božích muk jedete během půl hodinky osmkrát, není to už žádná sranda. To se asi hlásí chátrání mysli a pozornosti, zkrátka stáří. P.S. Dodatečně jsem se dozvěděla, že panu faráři je již 47 let. Takže žádné mládě. Rozhodně na to nevypadal. Vaše Lenka

POT&LESK

č. 1 - září 2012

A JE Š T Ě P Ř I P OM Í N Á M E: tné 2012/2013! la p d ře p é n d o h vý rat Stále můžete uzaví víc s bonusy! ít Ušetř e, letos na

SKUPINY: ST/1–3

SKUPINA: M

PRO ŽÁKY II. STUPNĚ ZÁKLADNÍCH ŠKOL A STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL DOJÍŽDĚJÍCÍ Z REGIONU SEVEROVÝCHODNÍCH ČECH

PRO ŽÁKY II. STUPNĚ ZÁKLADNÍCH ŠKOL

Začátky představení v 17.30 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení.

Začátky představení ve 14.30 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení. PĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 450,-Kč

PĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 550,- Kč

Tituly předplatného: Christian Dietrich Grabe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Nekvasil / P. A. C. de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Karel Poláček BYLO NÁS PĚT – Režie: Jan Frič / Viktor Dyk KRYSAŘ – Režie: Jan Frič

Tituly předplatného: Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / William Shakespeare - David Drábek RICHARD III. – Režie: David Drábek / Václav Havel ŽEBRÁCKÁ OPERA – Režie: Daniel Špinar / Viktor Dyk KRYSAŘ – Režie: Jan Frič / Ladislav Smoček PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO – Režie: David Drábek

SKUPINY: S a T

SKUPINA: V

PRO STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL

PRO STUDENTY VYSOKÝCH ŠKOL

Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení.

SEDM TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 900,- Kč

SEDM TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 950,- Kč

Tituly předplatného: William Shakespeare - David Drábek / RICHARD III. – Režie: David Drábek / Juliusz Machulski SEXMISE – Režie: Šimon Caban / Václav Havel ŽEBRÁCKÁ OPERA – Režie: Daniel Špinar / Viktor Dyk KRYSAŘ – Režie: Jan Frič / Ladislav Smoček PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO – Režie: David Drábek / Dva kupony: První na výměnu za vstupenku dle výběru na IX. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2012) a druhý na IX. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (21. - 30. 6. 2013).

Tituly předplatného: William Shakespeare - David Drábek / RICHARD III. – Režie: David Drábek / Juliusz Machulski SEXMISE – Režie: Šimon Caban / Václav Havel ŽEBRÁCKÁ OPERA – Režie: Daniel Špinar / Viktor Dyk KRYSAŘ – Režie: Jan Frič / Ladislav Smoček PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO – Režie: David Drábek / Dva kupony: První na výměnu za vstupenku dle výběru na IX. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2012) a druhý na XIX. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (21. – 30. 6. 2013).

Přihlášku obdržíte v předprodeji divadla, Švehlova 624, Hradec Králové, telefon: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz Další informace: www.klicperovodivadlo.cz - 19 -

POT&LESK

U K S E L T O P A T ANKE INOVÝ Z N D Z Á R P ŠÍ ÁŠ NEJVĚT V L Y B Ý K JA

č. 1 - září 2012

ÁŽITEK?

Vážení a milí čtenáři, možná by vás zajímalo, jak vaši oblíbení herci strávili prázdniny. Proto jsme připravili malou anketu a alespoň některé z nich vyzpovídali...

í než za h představen íc ln e d a iv d c ěl ví bojí v Lonzdninách vid Billy Elliot, o rá l p ká o zi u m e m js a u jsem poGlob Asi to, že mám – když Richard III. v k to te ži yl B zá . ý u n lk zo ndra taky. ještě ve celou se toho byla a O vystaráno. A u k vá ro o a ic n m m To á vičár) Pavla dýně. M (Miroslav Za elikoptérou. h l tě le tě vo prvé v ži

Mým největším zážitkem bylo, že jsem tou helikoptérou neletěla. (Pavla Tomicová)

Můj veliký zážitek byl, že jsem si asi po čtyřiceti letech pustil film s Laurencem Olivierem Richard III. (Jan Bílek)

Já přemýšlím… aby to mohli číst lidi… počkej. (Marta Zaoralová)

lou rodinou, vy na Sněžku s ce u st ru ce et m na t lo ki ou l pomen potom dva a pů Já bych mohl vz ru lanovkou, a že já jsem ho , ou tím ov s ůž a, R tm třema dě jeli jsme na a em vš se ku orku v šátku na Sněž islava nesla Vikt jsme cupitali na Zd , ch de zá na a. Nahoře jsme nosiči pala úplně sam nesl Jindřicha v ťa vy to ka ál Krakonoš stálo tiletá Am auraci, kde pivo ndřich celou břiše a naše pě st re ké ls po v . Ji rstvili cupitali zpátky se trochu obče , pak jsme zase a n, ocenej jak myš ru zp ko l by 70 líbilo a já to v přepočtu u to m i se an oc e m al a , lo ospal u, sice neprše cestu nahoru pr omokavou bund pr t. le ne vý ěl jn m fa l em takže to by protože js j, ) re ok m l by (Josef Čepelka kže jsem nedejchalo, ta Mým největším prázdninovým zážitkem bylo, když mi dva dny před stěhováním odřekl pan stěhovák auto a já jsem sháněl dva dny stěhovací auta, sehnal jsem dvě a byly úplně zadarmo, tak to je můj největší prázdninový zážitek. (Jan Vápeník)

Můj největší prázdn inový zážitek byla Jana Slouková úplně nahá. Na vodě. (Jakub Tvrdík)

Můj největší zážitek je asi moje premiéra Polského filmu, byl to můj první film, kde jsem si mohl zažít ten hvěz dný pocit, možná poprvý a naposledy sedět a vidět sebe i s těmi již známými hvězdami a užívat si ten snobskej pocit, že k nim patřím. A druhý velký zážitek je, když jsem se nechával strefovat vlnama v moři do zad a nechal jsem se jimi sestřelovat, to jsem vydržel jenom tak stát v moři a čekat na tu správnou vlnu, co mě zabije. (Lubor Novotný)

Jednou větou ti to řeknu. Zátoka Elafonisi, západní Kréta. (Jiří Zapletal)

avení Eltona Johna Billy Elliot, stuTřeba návštěva Londýna, předst bu, a co bylo možná úplně geniáldijní shlédnutí Richarda III. v Glo dětí třetích tříd v londýnské škole, ní, tak školní závěrečná slavnost a zpěvem staroanglikánských son se starou učitelkou za klavírem . gů, tak to byl asi nejlepší zážitek (Jan Sklenář)

dy čtrnáct dní u moře, což Když jsme byli všichni tak pěkně dohroma Z těch čtrnácti dnů jsem je pro mě peklo, ale byli jsme dohromady! á dolomitská stěna, ale byl ale pár dnů v Dolomitech, měla být velk sám ve Švýcarsku na kole, nějakej Dán mi to zkazil, a pak jsem byl nemohl vyjet kopce. A asi tam jsem trpěl jako zvíře, protože jsem jsme měli pro sebe chanejhezčí byl pak týden v Jeseníkách, kde loupku, a to bylo moc hezký. (Ondřej Malý)

příroda ve ě byla nádherná m o pr k te ži zá do města, ve ě, ale největší ékala z hor až st á er kt , Bylo toho hodn da vo la čtyři metry věřitelně čistá ila, tak jsi vidě oč sk m ta Slovinsku. Neu s yž řeky laguna, kd ěřitelná. městě byla z té vá) á voda byla neuv (Pavlína Štorko ov ys rk ty Ta o. hlubok

- 20 -

Zdolání dvacetikilometrový túry ve třech tisících metrech nad mořem v přírodním parku v Pyrenejích. Byly tam krásný vodopády. (Vojtěch Dvořák)

valy deště a skoro sníh, Za prudké bouřky, kdy nás bičo navštívili polorozpadajsme na krkonošských vrcholech ZOB1 Luční hora. 9 jící se vojenský bunkr z roku 193 (Petr Vrběcký)

Příjezd po Lužnici do rybníku Rožmberk, a poté jeho přechod a posléze přepádlování vstříc zapadajícímu slunci. (Jana Slouková)

POT&LESK

č. 1 - září 2012

A L D A V I ÁS DO D

V E M E ZV

ého

skalsk d o P a k ň e d z pera Z l á k i z u m ý oblíben y k c á v rávka i o d M t ě a p r í o m u i t d e J režii Vla v , a k ž a l B a a Vratislav

I C Á T Ě SV

) i t ě d é n a v (Malo

ičky! n s i p é m á n z zpívat si a z a t i v a b o Přijďte se p

íjna ř . 6 1 s á v o r Hrajeme p ! ě n é c s í n v a l ah v 19 hodin n

Další číslo POT&LESKu vychází 8. října na webových stránkách Klicperova divadla. Najdete zde i všechna archívní čísla! Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Gregorová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

- 21 -