Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2013/2014 - č. 9
POT&LESK
Velká mořská víla na cestě k vám!!!
MEZINÁRODNÍ DIVADELNÍ FESTIVAL HRADEC KRÁLOVÉ l 21. - 30. 6. 2014
KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ
POT&LESK
č. 9 - květen 2014
OBSAH KVĚTEN:
3
3 – „Hlediště Klicperova divadla by
mělo být pod správou UNESCO“ – tři otázky pro Davida Drábka
4 – „DÁMY, PŘEDSTAVTE SE!“
trojrozhovor s protagonistkami Velké mořské víly
5 – „Nuda je v Davidových hrách zakázaná“ – s dramaturgyní Markétou Bidlasovou
6 – Vladimír Polívka: „Jsem na průzkumu“ 8 – MARCEL PROUST SE PTÁ..., tentokrát Heleny Plecháčkové
10 – Z dramaturgova šuplíku 11 – Na kafi s Lenkou
14
12 – BYLI JSME PŘI TOM s Martinem
Stropnickým, Vladimírem Morávkem a Alenou Morávkovou
Vážení a milí čtenáři, přiznám se bez mučení – miluju květen! Jednak všechno kvete, což sice nám alergikům dvakrát neprospívá, ale při správném dávkování všech dýchátek, prášků a kapátek se to dá zvládnout a kvetoucí aleje přímo vybízejí k procházce, jednak miluju šeřík (když už jsme u toho květinového tématu), protože má krásnou barvu, voní, je ho všude plno, a to vůbec nemyslím jenom na Rudoarmějce a Američany, ale prostě mi evokuje radost. Květen nám nabízí zároveň oslavu práce i lásky – kromě zdraví dvou tolik důležitých věcí v našem životě. Vstup do tohoto měsíce je provoněný více či méně probdělou nocí předešlých čarodějnic, tedy ohněm, buřty a nějakou tou lihovinou, během května si užíváme dva dny státních svátků, což se vždycky hodí, taky přibývá sluníčka, a co si pamatuji z předešlých let, koupaliště už jsou otevřená a volných míst na lehátkách je tam dost. V květnu taky slavím svůj svátek, což mi činí tento měsíc ještě příjemnějším a každoroční divadelní květnová premiéra je výhodná navíc v tom, že se dá jít do divadla klidně naboso, i když etiketa nařizuje silonky. A oslavy té premiéry jsou potom divoké i proto, že je teplo a dá se dlouho sedět venku a rušit noční klid. A byla to zrovna sobota 21. května 2011, kdy měli na hlavní scéně Klicperova divadla premiéru Jedlíci čokolády – hra Davida Drábka v autorově režii o životních a milostných patáliích tří sester Rózy, Valerie a Heleny. Květen se s květnem sešel a hle – s nadšením očekáváme znovu sobotu, tentokrát 17. května 2014, kdy opět na hlavní scéně a opět v režii a autorském rukopisu Davida Drábka přivítáme pokračování této inscenace. Připluje k nám totiž Velká mořská víla! Více o chystané inscenaci se dočtete právě v květnovém POT&LESKu. Máme v něm pro vás připravené také články o tom, co vás čeká a nemine na červnovém Mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů, dočkáte se oblíbených rubrik i něčeho navíc, zkrátka je na co se těšit! Mějte se celý květen prvomájově! Za redakci Jana Slouková
14 – EX LIBRIS Isabely Smečkové Bencové 15 – FESTIVAL OSLAVÍ DVACETINY 18 – HLEDÁ SE VÁŠ FESTIVALOVÝ PŘÍBĚH!!!
21. - 30. 6. 2014 SVÁTEK DIVADLA
15 Všechny vstupenky si můžete zarezervovat on-line na www.klicperovodivadlo.cz a zakoupit v předprodeji Klicperova divadla – Švehlova ul. 624 v Hradci Králové, telefon: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz, otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin -2-
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
Vážení a milí čtenáři. Jistě víte, že v sobotu 17. května nás čeká velká divadelní událost! Vrací se totiž hrdinky a hrdinové Jedlíků čokolády, aby se znovu zjevili v nejnovější hře a inscenaci Davida Drábka VELKÁ MOŘSKÁ VÍLA. Přijďte se opět zasmát i dojmout spolu se třemi něžnými a praštěnými sestrami Rózou (Pavla Tomicová), Helenou (Isabela Smečková Bencová) a Valerií (Pavlínou Štorkovou). Kam dospěli jejich nápadníci, trhlý Ludvík (Jiří Zapletal) a klidný Jan (Jan Vápeník)? Čím se vyznačují dvojčata, která spolu mají Helena s Janem? A jak s příběhem zatočí mladý krásný lékař Adam (Jan Sklenář / Vladimír Polívka)? Umí Jiří Zapletal zpívat líp než Vašek Neckář? Co všechno se dá provádět v temné sluji? Kdo bude mít ploutev? A jsou děti chytřejší než jejich rodiče? Přijďte si pro odpovědi od 17. května na hlavní scénu Klicperova divadla!
Velká mořská víla na cestě k vám!!! (Připravila Jana Slouková)
HLEDIŠTĚ KLICPERÁKU BY MĚLO BÝT POD SPRÁVOU UNESCO!!! Tři otázky pro autora a režiséra Velké mořské víly Davida Drábka…
´
Jedlíci čokolády spatřili světlo světa a reflektorů v roce 2011, Velká mořská víla o tři roky později. Jaké to je, psát pokračování své hry? Netrápila tě různá deja vu či obavy z navazování na tak úspěšný kousek? Neměl jsem strach ze čtyř důvodů: Za prvé – strach je nanic. Buď člověk žije strach, nebo lásku. Stal se ze mě bytostný divadelník a nedokážu se odtrhnout od soukání příběhů. Až o mé příběhy nebude zájem, ani tehdy nebudu mít strach. Jen se smutkem pobalím fidlátka, půjčím si ze ZOO ve Dvoře Králové okapi a odjedu na jejím hřbetu do mlhy. Za druhé – já rodinu tří sester miluju a po skončení reprízy Jedlíků čokolády pokaždé bráním kulisákům v bourání scény, neboť mám dojem, že ten dům si žije dál nehledě na aktuální program divadla. Róza, Helena a Valerie jsou moje „Tři sestry“ a v jejich osudech rezonuje i život můj.
Za třetí – naši Hradečané nám rozumějí a dělají z každého představení slavnost. Hlediště Klicperáku by mělo být pod správou UNESCO. Za čtvrté – ti herci jsou fakt dobří. Která replika či situace z Velké mořské víly tě během zkoušení zatím suverénně rozesměje a která tě suverénně dojme? Jsem autor toho kousku, takže celá ta hra je švankmajerovské udělátko, co má dráždit, drásat, lechtat a oblažovat moje roztodivné emoce. A tak se i děje. Ve Velké mořské víle hrají významnou roli noví dětští hrdinové. Jaké to je, zkoušet „dospělácké divadlo“ s dětmi? Čím jsou tví dětští herci výjimeční? Pokud dětem nadrtíte do pitíček neurol, zkouší se s nimi báječně.
-3-
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
Světová premiéra Velké mořské víly se blíží a Andersen i Čechov blednou závistí Jsou tři. Sestry Róza, Helena a Valerie. Neboli herečky Pavlína, Isabela a Pavlína. Čili Tomicová, Smečková, Štorková. Díky Drábkovu magickému autorskému urychlovači za tři roky odžily deset a z Jedlíků čokolády se zrodily Velké mořské víly. Kdo z nich je největší? Kdo je tady vůbec víla? A má Klicperovo divadlo moře? Dozvíte se (a nejen to) ve světové premiéře. Coming soon! A teď si přečtěte krátký trojrozhovor s protagonistkami:
DÁMY, PŘEDSTAVTE SE! Isabela Smečková: Helena je sestra prostřední, povoláním sestra zdravotní – tedy v prvním dílu, ve druhém dílu hlavně pečující maminka dvou hodně zvláštních dětí. Helena je žena, která je napůl mrtvá – jak o sobě říká v Jedlících čokolády a která je viktoriánskou flundrou – což o sobě říká v díle druhém. Helena je žena, která by se doslova rozdala pro druhé a pak to, co nedá sobě, asi nějak potřebuje někudy vybouchnout, takže je i trochu neurotická a úzkostlivá, ale má k tomu své důvody, ostatní už asi prozrazovat nebudu :-) Pavlína Štorková: Valerie je křehkým, nesmrtelně živým, pozitivní energií naplněným pojítkem celé rodiny. Pavla Tomicová: Róza je Róza je Róza! (pozn. zřejmě parafráze Gertrudy Steinové Růže je růže je růže...) Čím vás vaše postava či pokračování Jedlíků nejvíc překvapilo? Isabela: Nejsem si jistá, jestli mohu prozradit, co mne nejvíc překvapilo v pokračování Jedlíků, protože pak by nebyli překvapení ani diváci. Mohu jen říct, že mne moc překvapilo něco, co se týká Valerie, překvapilo mne to a rozesmutnilo, ale víc neprozradím :-) Pavlína Š.: S Davidem Drábkem jsme o Valerii mluvili, takže mě osobně při první čtené nepřekvapila. Na Valerii pracujeme, diskutujeme o ní, vnímáme ji. Valerie nám jde, pro mě a pro ni, přirozenou cestou. :-) Pavlu T. zřejmě v životě už nic nepřekvapí, jen se vědoucně usmívá... Jaké to je, hrát roli, která byla napsaná pro vás, kterou vám autor Drábek ušil na tělo? Isabela: Obrovsky si vážím toho, že už podruhé pro mne David Drábek napsal roli, a to roli moc krásnou a já jsem šťastná, že se mi to v mém životě stalo. Ale je fakt, že ke zkoušení a k roli Heleny přistupuju jako k jiným rolím, prostě začínám hledat postavu, jak nejlíp
umím. Ve Velké mořské víle je ale zvláštní to, že už ji hledám podruhé, v nových situacích a o deset let starší, ale pořád je to Helena. Pavlína Š.: Určitě je to rozdíl, než když hraju jinou roli, ale není to lehčí. Na druhou stranu máme v druhém díle i náskok. Valerii už nemusíme hledat. Pavla T. se rozesměje svým nezaměnitelným smíchem, je vidět, že má ze své role velkou radost. Která z vás je vlastně tou Velkou mořskou vílou? Isabela: Je mi líto, ale ani na tuhle otázku nemohu odpovídat. Která z nás je tou Velkou mořskou vílou – možná, že všechny tři? A doufám, že Pavla a Pavlínka budou taky držet tajemství – diváci se mají na co těšit. Po pravdě, ve svém životě bych nechtěla být nikdy ani malou, ani velkou mořskou vílou. Je to strašlivě smutná pohádka. Mám moc ráda její filmovou verzi s Miroslavou Šafránkovou a Petrem Svojtkou. Překrásná hudba. Hlavně píseň mořské víly – ta je tak krásná – pán se pyšně směje, žalem vzdychá paní – takové to bylo smutné milování.... Pavlína Š.: Tuto odpověď ráda nechám na divácích. Pavla T.: Přijďte se na Velkou mořskou vílu podívat! Já rozhodně přijdu. Lucie Němečková -4-
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
Dramaturgyně, scénáristka a dramatička Markéta Bidlasová je v Klicperově divadle pravidelným milým hostem. Právě ona dramaturgovala mimo jiného Jedlíky čokolády a nyní se logicky vrací k přípravě jejich pokračování – Velké mořské víly. Nejen na to, jaké je hostování v Klicperově divadle, a jak se zkouší divadelní seriál, se jí v následujícím rozhovoru ptala Jana Slouková. Pokud dobře počítám, je Velká mořská víla tvou již pátou pohostinskou dramaturgií v Klicperově divadle. Jak se ti tady pracuje a jak se sem vždycky těšíš? Nemůžu odpovědět jinak – v Klicperově divadle pracuju moc ráda a pracuje se mi tu opravdu dobře. Jednak mě moc baví mé každoroční setkání s Davidem, pak jsem opravdu vděčná za předloňskou možnost setkat se i s dalším režisérem Martinem Františákem, a pak zdejší soubor…
NUDA JE V DAVIDOVÝCH HRÁCH ZAKÁZANÁ! Deset otázek pro hostující dramaturgyni Markétu Bidlasovou
Postupně během těch pěti zkoušení se seznamuju s jeho členy a pořád mě dostává jeho nadstandardní soudržnost, přátelskost a profesionalita. Navíc se jako rodilá Hradečačka díky zkoušení v Klicperově divadle vždycky na chvilku vracím domů, do svého někdejšího dětského pokoje, chodím kouzelným Hradcem a je mi zase pět (a chodím do školky pod Muzeem), třináct (a sedím úplně paf v Besedě a koukám na Romea a Julii v režii Miroslava Krobota), dvacet (a sedím zoufale zamilovaná v dnes už neexistující vinárně Psí bouda)… No, zkrátka jsem už postarší a užívám si to tady moc. V roce 2011 jsi tady spolupracovala na Jedlících čokolády, nyní, po třech letech reálného času a deseti letech času dramatického se tady s hrdinkami a hrdiny znovu potkáváš. Jaké to je, zkoušet v podstatě „divadelní seriál“? Tuhle jsem o tom přemýšlela, že zkoušet druhý díl divadelní hry je možné opravdu asi jen v Hradci a pro Davida Drábka. Pro práci na inscenaci je to myslím výhodné, většina herců zná své postavy, už je nějaký ten pátek vnitřně žije. A jinak je to prostě hezké, mě vždycky zajímalo, co se stane pak… To Čechovovy Tři sestry jako opravdu zůstanou až do smrti sedět na zadku ve svém malém městečku? A nebyla by nějaká šance, že by se Ibsenova Nora vrátila k manželovi? A Oberon s Titánií ze Snu noci svatojánské se už jako nikdy nepohádají? Která replika či situace z Velké mořské víly tě suverénně rozesměje a která tě suverénně dojme?
Duo Tomicová Zapletal rozesmívá spolehlivě, tentokrát možná ale, pozor, bude i dojímat. Ale nebudu prozrazovat klíčové dějové okamžiky… Je tu myslím jeden prozraditelný okamžik, kdy Jan (Jan Vápeník) a Ludvík (Jiří Zapletal) společně mučí Janova rivala v lásce zpěvem písně Mýdlový princ… to je na bránici fakt náročné. A co se dojetí týče, tak obyčejně silné a bolavé mi připadá, když se Helena (Isabela Smečková Bencová) rozchází se svým milencem Adamem (Honza Sklenář v alternaci s Vladimírem Polívkou). Ve Velké mořské víle hrají významnou roli noví dětští hrdinové. Jaké to je, zkoušet „dospělácké divadlo“ s dětmi? Zažila jsi už někdy podobnou spolupráci? Zažila jsem kdysi ve Švandově divadle spolupráci se cvičeným kocourem a jednou dokonce i s hejnem cvičených hrdliček. Ale s dětmi ještě ne. Zdejší dětští herci jsou šikovní a chvílemi opravdu okouzlující. Ale po pravdě řečeno, vzhledem k tomu, že jich mám dost doma, zdejší zkoušky s dětmi trochu vynechávám a nechávám je Davidovi. Jaký je hlavní posun od Jedlíků k Víle? V Jedlících byl centrálním nervovým uzlem příběhu vztah k rodičům, ve Víle je to vztah k vlastnímu rodičovství. Já vnímám Vílu jako hru víc hořkou, víc o dospělosti a potížích s ní. A teď myslím tu opravdovou dospělost, která nesouvisí se stářím, ale spíš se zodpovědností a přijímáním reality, jaká opravdu je. Kdybys mohla jeden den strávit na návštěvě v nám dobře známém domečku sester -5-
Rózy, Valerie a Heleny, co bys s postavami Davidových her chtěla zažít? Hmm, asi oslavu svých padesátin, osmdesátin nebo zlaté svatby? Na druhou stranu, když si vzpomenu na chvíle, kdy mi bylo v životě opravdu těžko, tak i to by byly okamžiky, kdy by nebylo špatné být s Helenou, Rózou a Valerií. Protože jsou to autentický holky s vůlí poradit si se životem. A umí se radovat. A mají zábavné muže. Jak se na první pohled pozná hra Davida Drábka? Je svérázně vtipná, nenadržuje ani mužům ani ženám (má prostě ráda obojí), nebojí se sentimentu, patosu ani politiky, má ráda bizarní detaily a nepohrdá třpytivým efektem ani civilní prostotou, ráda si pohraje s kýčem a udělá si klidně legraci ze sebe samé. Máloco má zakázáno. Možná nudu? Kam se posunuly za dobu „od Jedlíků k Víle“ naše hrdinky, to už víme. Ale jak se změnila a kam se posunula Markéta Bidlasová? Pořád spí méně hodin než by chtěla a váží víc než by chtěla! Pořád zjišťuje, kdo že to vlastně je a pořád se učí být opravdu dospělá. Vedle divadla se více a více věnuje scenáristice, což ji moc baví. Ale ukusuje to ty cenné hodiny spánku. Co bys přála hrdinům a hrdinkám Velké mořské víly? No tu dospělost. Radost z všedního života vedle svých partnerů a dětí. Odvahu překonávat malými kroky velké strachy. A aby si místo želv pořídili nějaká komunikativnější zvířata, s kterými je větší legrace! A proč by si naši diváci rozhodně neměli nechat tuto inscenaci ujít? No přece aby zjistili, co bylo pak… Po Jedlících. Jak to dopadlo s Valerií po úraze? Jaká jsou Helenina dvojčata? Venčí pořád Jan psy?? A je Ludvík pořád tak šílený???
POT&LESK
č. 9 – květen 2014 kůže, prach, ochozy, vosk, kouzlo osvětleného jeviště ještě před tím, než tam přijdou lidé a je tam ticho a z jeviště nejde vidět do hlediště, ale naopak jo. To jsou takové ty první vzpomínky. Já jsem na Šaškovi a královně doslova vyrostl a rád jsem se na ně díval pořád dokola a pokaždé z jiného úhlu. Co na oplátku říkají dnes vaši rodiče na vaše představení? To je jednoduché. Máma viděla téměř vše a táta se zatím podívat nebyl.
Vladimír Polívka končí čtvrtý ročník herectví na katedře alternativního a loutkového divadla. Momentálně ho můžete vidět v Disku třeba v Mikuláškových Hodných chlapcích inspirovaných Mechanickým pomerančem Anthonyho Burgesse a v dalších studentských inscenacích nebo v novém představení Geisslers Hofcomoedianten Valdštejn, jako Věru Čáslavskou pak v Balákově hře Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská v Divadle Na zábradlí a nejnověji zkouší s Davidem Drábkem ve Velké mořské víle... Jaké divadlo vás vlastně baví? Jaké divadlo máte rád? Nemám zatím pocit, že bych objevil všechny druhy a typy divadla. Z toho, co jsem poznal, mohu rozhodně říct, že mě divadlo baví hrát. A z toho, co jsem hrál, můžu říct, že miluju, když se lidé smějí. Tíhnu ke komediálnímu divadlu, jako herec i jako divák. Mám rád, když je cítit na jevišti taková ta radost, lehkost a chuť. Rozhodně cítím, že jsem na průzkumu a doufám, že to bude trvat ještě dlouho. Mohl jsem pracovat s Jirkou Havelkou, který byl můj vedoucí ročníku společně s Josefem Kroftou, a myslím, že do nás během těch nejintenzivnějších čtyř let mého dosavadního života nasypal spoustu zajímavých vjemů a dovolil ochutnávat divadlo na mnoha frontách. Jaké divadlo mám rád, bych se mohl rozepsat možná i na krátkou diplomku, takže všechny, co tohle budou trpělivě číst a bude je zajímat víc, zvu na deci vína a můžem si o tom popovídat :) Jak se na vašem divadelním vkusu podepsal fakt, že jste z herecké rodiny? Vnímáte to jako výhodu nebo spíš jako handicap? No, na divadelním vkusu se to doufám neprojevilo vůbec, když už na všem jiném :)
Moje rodina je něco, s čím bojuju a potýkám se snad ve všech možných formách celý svůj život, ať už pozitivně nebo negativně. Je to takové celoživotní potýkání se s jejich úspěchem. Cestu, kterou bych chtěl jít a být sám sebou, jsem hledal dlouho.
VLADIMÍR POLÍVKA: Jsem na průzkumu Teď si myslím, že už ji mám. Je moje a jdu si po ní. Budu a chci se vyhýbat jejich cestě, chci dělat svoje divadlo. A na téhle cestě to bude vždycky handicap, ať už si myslí kdo chce, co chce, protože jsem a ještě nějaký čas budu srovnáván, vnímán jako někdo, o kom si snad někdo může myslet, že to má jednodušší a to je velice frustrující. Kdo by to čekal, že zrovna já se s divadlem smířím natolik, že vystuduju hereckou školu. Kdy jste vůbec viděl prvně Chantal Poullain a Bolka Polívku hrát? A co jste si o tom tenkrát myslel? Poprvé jsem divadlo možná spíš slyšel, protože máma hrála asi v osmém měsíci Šaška a královnu. Potom už se to vezlo a já si vlastně z nejranějšího dětství pamatuju spíš symboly a momenty. Vínová barva, -6-
Co vy a Hradec? Nevražíte trochu na něj, že vám, když jste byl ještě malý, „bral“ maminku, která tady zkoušela s Vladimírem Morávkem a potom se Sergejem Fedotovem? Já jsem vlastně ještě při škole věděl, že by mě zkoušet v Hradci bavilo. Znám to tu jako dítě, znám to tu jako student i jako návštěvník festivalu. Divadlo je tady na můj vkus živé a doufám, že se tady budu moct naučit a odpozorovat ještě spoustu věcí od zkušenějších herců a režisérů. Nemám na tohle město snad ani jednu špatnou vzpomínku. To, že rodiče pracovali hodně, na to jsem byl zvyklý a oni pro mě na oplátku budovali domov, ve kterém jsem nikdy nemusel pochybovat o jejich lásce, takže za to u mě Hradec Králové rozhodně nemá žádný pomyslný vroubek. Jak jste se potkal s Davidem Drábkem? Proč myslíte, že vám nabídl tohle zkoušení? Já jsem kontaktoval více divadel, ale tajně jsem doufal, že Klicperovo divadlo se povede. A právě na zkoušení s Geisslers jsem se setkal s Alenkou Bazalovou, která, když se dozvěděla, že bych se tady rád zeptal po nějaké práci, mi řekla, ať se vůbec nestydím a zavolám tam. Já se samozřejmě hrozně styděl a asi po čtrnácti dnech odhodlávání jsem zavolal a zeptal se, co pro svoje angažmá mám udělat. David se byl podívat na představení a líbilo se mu. Tohle zkoušení je vlastně náhoda, protože on by mě pravděpodobně nejdřív pozval na schůzku, ale vzhledem k tomu, že právě připravoval Velkou mořskou vílu a já se mu typově hodil, tak mě pozval na čtení a vzápětí do alternace. Jsem tu teď vlastně na zkoušku a vím a obávám se, že pokud se mu nebude líbit, jak pracuju, tahle zkouška skončí nezdarem a žádná alternace se konat nebude. Snad zapůsobím, co víc říct. Jak byste představil svoji postavu, kterou hrajete a alternujete s Honzou Sklenářem? Role Adama je třetí postava tohoto jména, co hraju za posledních šest měsíců. To jméno mě pronásleduje. Ale každý Adam je jiný. Tenhle Adam je napohled sebevědomý, cílevědomý, nebezpečný lovec dívčích srdcí. Ví přesně, kdo je a málo co ho překvapí natolik, aby nevěděl, jak na to reagovat. Navenek působí tvrdě a odhodlaně, ale každý
POT&LESK má svoje problémy a divák v příběhu pochopí, že v mladém iniciativním muži je mnohem více stresu a tíhy, než se může zdát. Málokoho nechá nahlédnout, protože on sám má pocit, že to zvládne sám. On sám projde, dá se říct, docela krutou láskou, která jeho citlivosti zasadí ne úplně happyendovou tečku. V alternacích herci spolu často soutěží. Jak to máte vy s Honzou? Honza je velice sympatický a usměvavý člověk a rozhodně si nemyslím, že by měl jakýkoliv důvod k soutěži. Je to přece jen zkušenější a v místních prostorech jistější herec. Jsem rád, že můžu s ním alternovat, protože se od něj učím jeho jistotě a klidu a mnohým dalším věcem. Chci se učit a doufám, že nikdy nepřestanu.
č. 9 – květen 2014
ORFEneŮjhV SESTUjzP ranějších her námějších a
Jedna z ne e Williamse atika Tennesse am dr ho ké ic amer rova divadla na jevišti Klicpe
odin!
23. 5. v 17.30 h
Kterou repliku nebo situaci máte ze hry nejraději? Oblíbená replika asi bude – „Šnorchlování na Bali vůbec nepomohlo“. Co děláte v Hradci ve volném čase? Jak jste se sžil s prostředím a kolegy? Je to všechno tak čerstvé, že tenhle rozhovor vzniká v den, kdy poprvé v Hradci přespávám, protože předtím jsem se musel pokaždé vracet do Prahy na představení, takže se na dnešní večer těším. Ale co se týká mých spolupracovníků, tak se všichni chovají velice přívětivě. Samozřejmě tuším a vidím, že u některých bude mnohem komplikovanější si vybudovat pozici. A na to se taky těším. Co všechno byste chtěl v životě hereckém i lidském dokázat? Chtěl bych se divadlem celý život bavit, neupadat do rutiny, každé představení s chutí oživovat. Dělat to, co mě baví a když se bude dařit, tak doufám, že budu bavit i diváky. Lucie Němečková
-7-
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
Marcel Proust se ptá: HELENY PLECHÁČKOVÉ Helenu Plecháčkovou, které v divadle neřekneme jinak než Helenka, můžete na jevišti Klicperova divadla nejnověji vidět jako ráznou policistku Mirandu, která v inscenaci Romeo a Julie marně hledá mezi kriminálníky svého vyvoleného. Taky coby šaramantní Agáta uvede do pořádných problémů svého manžela v Soudci v nesnázích, nebo jako křehká labuť krouží Klicperákem v Labutím jezeře. Pokud zrovna Helenka nehraje, opravdu tančí. Vede kursy flamenca a žhavými rytmy nás překvapuje i při každém koncertu skupiny Mastix. Jak si poradila s důvtipnými otázkami Dotazníku Marcela Prousta? Dozvíte se právě nyní! Tento soubor otázek vznikl ve viktoriánské Anglii pro chvíle, kdy se lidé chtěli duchaplně bavit. Původní dotazník neobsahoval ještě všechny proustovské otázky, ale byl jakýmsi základem, z něhož později vzešla právě pod patronací francouzského spisovatele Marcela Prousta tato stále oblíbená literárně společenská hra. Takže vzhůru do toho! 1. Z čeho máte největší strach? Že se něco stane mé rodině. 2. Jaká vlastnost vám na sobě nejvíc vadí? Žádná.
13. Jaká je vaše nejtypičtější vlastnost? Pozitivismus, který každému leze krkem :-)
3. Jaká vlastnost vám nejvíc vadí na ostatních? Když někdo někomu ubližuje, ať už slovně nebo fyzicky, to nesnáším.
14. Jaký je váš nejoblíbenější pták? Ten, kterého mám doma. 15. Jaká je vaše nejoblíbenější barva? Každá, která mi sluší…
4. Jaký je váš nejoblíbenější hudební skladatel? Goran Bregovič, Paco de Lucia, Enrico Moricone.
16. Jakou květinu máte nejradši? Svatební kytice, ať je z čehokoliv. 17. Čeho si nejvíce vážíte na svých přátelích? Upřímnosti a lásky k sobě navzájem.
5. Kdo jsou vaši nejoblíbenější spisovatelé a básníci? Dan Brown, Stieg Larsson, W.Shakespeare, Paulo Coelho, Arthur Miller.
18. Kdo v reálném životě je pro vás hrdinou? Každý slušný člověk.
6. Kde byste nejraději žil/a? V jižní Itálii. 7. Jak byste chtěl/a umřít? Lehce v kruhu rodiny.
19. Pro které chyby máte největší pochopení? No jak u koho, a jak z čeho vznikly, byly-li úmyslné nebo ne, nebo jestli byly nutné k dalšímu rozvoji osobnosti, tak jsou prospěšné…nebo já nevím, zapeklitá otázka :-)
8. Na co byste nejvíc chtěl/a mít talent? Na řízení auta.
20. Jakou vlastnost máte na sobě nejradši? Mám na sobě ráda všechny vlastnosti :-)
9. Jak si představujete dokonalé štěstí? Právě teď ho mám.
21. Co vám vadí ze všeho nejvíc? Lhostejnost, násilí, závist a nuda.
10. Kdo je vaším největším fiktivním hrdinou? Viz následující odpověď.
22. Jaký je momentální stav vaší mysli? Jsem šťastná.
11. A kdo je vaší největší fiktivní hrdinkou? Mé já, které jsem nikdy neviděla.
23. Jaké je vaše motto? Jaký si to uděláš, takový to máš :-)
12. Kdo jsou vaši nejoblíbenější malíři? Gustav Klimt a Daniel Drbal.
24. Co je vaše nejoblíbenější vlastnost na mužích? Ochrana hnízda.
-8-
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
25. Co je vaše nejoblíbenější vlastnost na ženách? Opečovávání hnízda. 26. Jaká je vaše oblíbená činnost? Flamenco. 27. Jaká je vaše představa utrpení? V jakém směru? 28. Kdybys nebyl/a sám sebou, kým bys chtěl/a být? To nevím, všechny osobnosti, které mě napadly, mají velké psychické problémy. 29. K jaké historické osobnosti máš největší odpor? K Adolfovi, Džugašvilimu, Vladimiru Iljičovi a Pol Potovi 30. Jaké je tvé oblíbené jídlo a pití? Teď momentálně dieta. 31. Jaká jsou tvá oblíbená jména? Nevím. 32. Jaká je tvá nejoblíbenější historická osobnost? Karel IV. 33. Kterému objevu či reformě se nejvíc obdivuješ? Thomasu Alva Edisonovi. Za odpovědi děkují Marcel Proust a Jana Slouková
Helena Plecháčková jako soudcova žena Agáta v inscenaci Soudce v nesnázích
Labuť v Labutí m
-9-
jezeru
POT&LESK
a v o g r u t a Z dram šuplíku kračování)
a po (myšlenky n
BROOKOVA CESTA DIVADLEM Zastavení druhé: Hledání smyslu
V minulém čísle jsme se vydali cestou divadelního myšlení režiséra Petera Brooka. Dnes se zastavíme u smyslu všeho toho divadelního hledání... Proč vůbec divadlo? K čemu? Nevědět neznamená rezignovat; je to otevření se úžasu. Pro Artauda je divadlo oheň; pro Brechta je divadlo jasná vize; pro Stanislavského je divadlo humanita. Proč bychom měli mezi nimi volit? Divadlo je vždy sebeničivým uměním a vždy je zapsáno v povětří. Divadlo není jen místo a není to jen povolání. Je to metafora. Pomáhá nám ozřejmit cestu života. Divadlo je žaludek, v němž se jídlo proměňuje na dvě rovné části: exkrementy a sny. Divadlo je divadlo, nikoliv syntéza jiných umění. Režisérem se stanete tak, že se za něj prohlásíte a přesvědčíte ostatní, že je to pravda. Neznám jiný způsob, než přesvědčit lidi, aby s Vámi pracovali, a začít na něčem dělat – třeba i zadarmo –, a pak svou práci někde předvést veřejnosti – ve sklepě, v zadním sále hospody, na oddělení v nemocnici nebo i ve vězení. Energie, která při práci vznikne, je důležitější než cokoli jiného. Neztrácejte čas hledáním lepších podmínek, které jsou nejisté. Koneckonců, práce rodí další práci.
č. 9 – květen 2014 Lidé si myslí, že divadelní proces se dělí na dvě stádia, jako tomu je v jiných oblastech. První stádium: výroba. Druhé stádium: prodej. Období zkoušení slouží k přípravě předmětu, který je posléze dán do prodeje. Podobně jako hrnčíř krouží hrnec, autor píše knihu nebo režisér točí film, aby jej pak poslal do světa. Podle mého názoru je to přesně naopak. Řekl bych, že se tento proces neskládá ze dvou stádií, ale dvou fází. První: příprava. Druhá: zrod. To je veliký rozdíl. Zdravou divadelní kulturu by měly tvořit tři části: národní divadlo, které žije z oprašování starých i nových klasiků, hudební komedie s její jásavostí, schopností vyzařovat radost a zábavu hudbou, barvou a smíchem, za nimiž není třeba hledat nic jiného; a konečně experimentální divadlo. Tím, že se dnes spousta herců snaží o velký komerční úspěch, jsme přišli o avantgardní divadlo. Dělat repertoár z klasických her samo o sobě nemá žádný smysl. Není duchovního rozdílu mezi oprášeným Ibsenem a muzikálem. „Experimentální“ je zavádějící slovo; i v těch nejkonvenčnějších okolnostech by experimentální měla být každá zdravě probíhající práce, takže protiklad mezi experimentálním a tradičním je zcela umělý. Skutečný význam „zkoumání“ není v tom, že je experimentálnější, ale prostě v tom, že čas při něm není ohraničen a člověk není pod tlakem požadavku předvést dobrý výsledek do určitého data. Prubířským kamenem divadla stále zůstává objem diváků. I naši nejlepší impresáriové, naši herci, režiséři a spisovatelé upřímně věří, že je to dobré kritérium hodnocení a se vší vážností tvrdí, že by úspěšné představení mělo alespoň zaplatit náklady. Jenže to je špatné. Divadlu, které pokaždé musí pokrýt náklady, chybí ostří. Často jsem přirovnával divadlo k drogám: jsou to dvě paralelní, ale opačné zkušenosti. Kdo bere drogy, nepochybně dokáže proměnit svoje vnímání. Dobré divadlo to ale umožňuje také. Je v něm všechno: vzrušení, šok, potvrzení, překvapení, údiv... a bez tragických následků, jaké mívají drogy. V divadle jsou tyto okamžiky, které rozbíjejí běžné hranice vědomí, životodárné a jejich zvláštní hodnota je v tom, že jsou sdílené. Citáty z Brookových knih Nitky času, Prázdný prostor a Pohyblivý bod vás chce inspirovat Lucie Němečková
- 10 -
POT&LESK
NA KAFI s Lenkou Tak to vidíte, laskaví čtenáři! Před chvílí začala divadelní sezona a máme za sebou čtyři pětiny... Před námi je tedy už jen láskyplný máj a pak červen, ověnčený divadelním festivalem. Takže opět nezbývá nic jiného, než povzdechnout si nad tím, že čas letí a „život jako pouhý sen...“ Obávám se, že jsem se už někdy zmiňovala o tom, že duben je můj měsíc nejtěžší, co se duše týká. Letos to bylo o to těžší, že jsem neměla příliš mnoho práce, a tak jsem se mohla depresím pěkně upřímně a hluboce oddat. Ale naštěstí jsem si na sebe upletla bič. Pozvala jsem na víkend přítelkyně, které se mnou jezdí do lázní, a jedna z nich dokonce přislíbila, že přiveze i svého krásného a milého muže. Takže když moje myšlenky upadly na nejhlubší dno, moje touhy staly se naprosto morbidními a smrt nejsladším vysvobozením, došlo mi, že musím začít něco dělat, aby moji drazí přátelé nepřijeli do naprostého chaosu, nešlapali v drobcích, neodkopávali chuchvalce prachu, nespali v ukoptěných postelích, a aby také skrz sklo mých krásných okének něco viděli. Pomalu jsem se dávala do pohybu, šlo to těžce, tempo bylo vražedné. Vyprala jsem povlečení, povlékla jeden polštář a zjistila jsem, že je to práce, kterou opravdu nesnáším! Tak jsem to nechala na další den a úpěnlivě doufala, že mne to začne bavit, ba dokonce, že mne to naplní radostí. Nestalo se tak, ale den „D“ se blížil, tak jsem si vzpomněla na heslo svého ex, které zní: „Nechceš, musíš!“ Asi to byl velmi moudrý muž, neb měl ještě jedno motto na podobné situace: „Co musím, jako bych rád!“. Tak jsem se přemohla a za velkého
č. 9 – květen 2014 sebelitování jsem opravdu vykonala všechny nenáviděné práce, které občas činí můj život nesnesitelným. Pak už následovaly věci radostnější. Nakoupila jsem dobroty, nadělala pomazánky, vyrobila dort, no a každý kdo mne zná, ví, že tuhle tvořivou součást života miluju. Odměnit jsem se jela do krňovického skanzenu, kde moji mladí vždy prvního května prodávají na jarmarku. Kdo jste tam ještě nebyli, určitě se tam podívejte. Rodina Zárubova zrekonstruovala nejen stavby typické pro tento kraj, ale také všechny stroje a nástroje uvedla do funkčního stavu, a tak můžete dostat čerstvý chleba z pece, vidět mlýn v plné práci, pivovar, kde se opravdu vaří pivo, traktory, traktůrky a zemědělské stroje, které jezdí a vykonávají vše, co vykonávat mají. A v tom prvním májovém dni tam hraje cimbálka, pije se skvělé kafe z jedné olomoucké kafírny, z udírny ubývá jedna klobáska za druhou, a stánky jsou plné krásných řemeslných výrobků, protože umělohmotné šunty a cukrová vata tady opravdu nemají místo. Letos chyběla pro-
„... čas letí a „život jako pouhý sen ...“ jížďka na žebřiňáku, protože okolo kobylky se motalo čtyřdenní hříbátko. Ovečky se klidně pásly a občas zabečely, domácí psi pobíhali kolem svých pánů a uprostřed louky, v posadě chráněné sítí, batolila se kachňata a housata ve vzácné shodě. Moje vnučky se rozžily svým vlastním životem, Ronja si našla kamarády
- 11 -
a Rozálie se svým batolivým krokem vydávala na velké objevné výpravy. Chodila jsem kousek za ní, abych nepodrazila její zvídavost a odvahu, ale tvářila jsem se pyšně a všem okolo jsem jasně dávala najevo, že ta krásná samostatná holčička patří ke mně. Obě dívky byly slušně ušmudlané, a v tomto směru mi dělali radost jejich rodiče, neboť je to nechávalo zcela klidnými. Znáte to „zdravé dítě, špinavé dítě“. Další den tedy přijela první várka přátel. Maruška s Renďou jsou již dávno přítelkyněmi našeho divadla, ale Noc oživlých mrtvol je zcela omráčila. Maruška, která je cukrářkou v Koblově, dokonce klidně odpovídala na otázky z jeviště, neboť je to osoba zcela přirozená a nezatížená předsudky. Přiznala se, že měla chuť tančit s námi na Jacksonův Thriller. Každá pro mne měla kytici, kterou mi samy předaly. Uvaděčky jim sice vysvětlovaly, že to je jejich úkol, ale na to Maruška odvětila, že nejela z Ostravy proto, aby její kytici Leničce předával někdo jiný! V sobotu dorazila zbývající dvojice, naše divadlo uspělo v očích mých přítelkyň i se Soudcem v nesnázích, tak jsme to oslavovaly v klubu, a pak se sedělo u mne doma, popíjely se dobroty, jedly se pomazánky a dorty, chechtalo se nahlas, jediný přítomný muž naléval ořechový likér, plameny svíček se chvěly a zářily, a my dámy jsme byly krásné, protože jsme ve věku, kdy žena vypadá dobře právě jen ve světle svíc. A nad stolem se vznášely takové ty správné věci. Přátelství, důvěra, láska, chuť k jídlu a vůně dobrých vín. Totéž se – ovšem bez alkoholu – opakovalo u snídaně, pak všichni odjeli a mně se po nich od první chvíle stýská. Ale co je důležité? No přece to, že je mám, že za mnou přijeli, že se jim tady líbilo a že po depresích a morbidních touhách se na chvíli slehla zem. A že než se setkám s lázeňskými přáteli, budu si užívat s přáteli místními. Mám je stejně ráda a jsem za ně stejně vděčná osudu. Znáte snad něco lepšího než jsou kamarádi? Milí přátelé, nezapomeňte si koupit lístky na festival a, jak se tak hezky říká v Orličkách, přijďte pobejt! Vaše Lenka
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
Takhle na svou spolupráci na Felliniho Silnici před sedmi lety zavzpomínal v knižním rozhovoru Nahoru, dolů, který vyšel koncem dubna v nakladatelství Paseka, Martin Stropnický.
MARTIN STROPNICKÝ
pozdravuje Klicperovo divadlo! Je rozdíl pracovat se „svými“ herci v divadle, jehož jste zároveň umělecký šéf a režírovat jako host v cizím terénu. Vám se to stalo v roce 2007, kdy vás pozvali do Klicperova divadla v Hradci Králové, abyste tam uvedl Felliniho Silnici. Jaká to pro vás byla zkušenost? Hostování v Hradci Králové je trošku jiná kapitola. Vychází z dlouholetého přátelství a pracovního partnerství Ivo Krobota s mojí ženou Veronikou. V Mladé Boleslavi Ivo Krobot jako host režíroval Paní z moře od Ibsena a hlavní role hráli jako hosté Veronika a Oldřich Vízner. Velmi úspěšná inscenace jela dokonce do Norska na festival, který vyhrála. Já jsem se s Ivem Krobotem znal ještě z časů Divadla ve stanu. Byla mezi námi tedy taková trojúhelníková sympatie. Ivo dělal uměleckého šéfa v Hradci Králové a chtěl taky přicházet s novými nápady. Oslovil nás s Veronikou společně, jestli bych nechtěl v Klicperově divadle režírovat a Veronika že by v inscenaci hrála. Začali jsme hledat titul. Věděl jsem, že Tereza Boučková napsala divadelní scé-
VLADIMÍR MORÁVEK
nář Felliniho Silnice. Myslím, že ho dokonce nabízela na Vinohrady, a teď mě najednou napadlo, že hradecké jeviště je možná daleko příhodnější prostor. Bohužel jsme v té době měli starosti. Veronika byla těhotná, měla složitý porod atd., takže to znemožnilo její zkoušení. Já jsem Silnici dodělával ve velkém osobním a rodinném stresu. Ale přesto na ni vzpomínám rád. Dostal jsem obsazení černé na bílém, nemohl jsem si moc vybírat, prostě se dělal dvoják, klasický provozní imperativ oblastního divadla. Říkal jsem si, že budu brát jako součást, že jeviště a hlediště jsou takhle velké a že Hradec je 100km od Prahy a že lidi, co s nimi mám dělat, neznám. Vyplatilo se to, nelitoval jsem u žádné z rolí. Prostě byla to hezká práce.
už zas v květnu ani dospat nemůže!
l l l
Vladimír Morávek už zas v květnu ani dospat nemůže, těší se, až bude červen a přijede znova do Hradce... na festival přece... Na Hradec já vzpomínám jako jeden vzpomíná na čas, když mu bylo osmnáct – v hrozném rozcitlivění přemýšloval o tom, kterak se asi dobývá svět. Všechno tam nese znaky svého strůjcepana ředitele Zemana, který – taky svého času obtloustlý chlapeček s bujnou fantazií – uměl to udělat – učinit tento svůj ostrůvek krásným územím, kde zázraky se dějí jeden přes druhý a lidi se potkávají a pociťují radost a neví proč, chce se jim dotýkat se těch druhých a všici mají radost, že jsou na světě – všecko je celé dny a týdny a měsíce a roky jasné a všecko je pravé. A málokoho napadne, že celé jest to konstruováno logaritmickými pravítky z té pracovny úplně vpravo nahoře – jak jsou tam každou neděli otevřena okna a Ladislav Zeman – pán na Čelákově – přemýšluje zas, čím ten barák bude řičet do noci a umí v pravý čas někam zavolat, někoho podnítit, někde poprosit, někde zahartusit – někoho opít vybraným vínem. Jest to velký poryv talentu a radosti a pospolitosti – tento slavný hradecký zázrak. Jsem vděčný osudu, že jsem ho mohl zažít na vlastní kůži – Vladimír Morávek
- 12 -
POT&LESK
Poprvé jsem stála na scéně Klicperova divadla v roce 1945, kdy jsem předávala kytici našemu vynikajícímu klavíristovi Janu Heřmanovi po jeho koncertu. Bylo mi deset let. Dostala jsem od něho velikánskou pusu a sál tleskal. Podruhé jsem stanula na těchto divadelních prknech v 50. letech minulého století jako komparsistka v inscenaci hry Pavla Kohouta Dobrá píseň. My, gymnazisté hradeckého Tylova gymnázia, jsme tehdy spolupracovali se zdejším divadlem, přejmenovaným na Divadlo Vítězného Února. V roce 1953 po maturitě jsem svoje rodné město opustila a začala jsem studovat v Praze, ale hradeckému divadlu jsem zůstala věrná jako divačka. V éře Milana Páska se našly zajímavé inscenace. Už na fakultě jsem se zajímala nejen o literaturu, ale i o divadlo a o překládání dramat. Po „zlatých šedesátých“, kdy se uvolnila cenzura a mohli jsme překládat i díla zamlčovaných autorů, přišla normalizace a znovu přísná cenzura. Mnozí z nás byli postiženi a donuceni překládat pod cizími jmény svých kolegů, tzv. „pokrývačů.“ V polovině 80. let minulého století se situace poněkud zlepšila, ale teprve po roce 1989 jsme mohli realizovat své plány. Mou velkou zálibou byla spolupráce s divadly a zejména s rodným „Klicperákem“, jak se divadlo znovu přejmenovalo. Začátkem 90. let jsem pro něj přeložila černou grotesku významného ruského autora přelomu 19. století Leonida Andrejeva Černé masky, která navazovala na Dostojevského motiv dvojnictví. Byla uvedena ve studiu Beseda v režii Jiřího Nekvasila jako experimentální hudebně - dramatická inscenace. Brzy na to následovala další spolupráce – inscenace dramatizace slavného románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, který jsem přeložila. Režisérem byl hostující Sergej Fedotov. Do dneška pamětníci vzpomínají na skvělý výkon Chantal Poullainové v roli ďábla Wolanda. Moje spolupráce s Klicperovým divadlem pokračovala uvedením mého překladu Čechovových aktovek ve vynalézavě zkomponované režii Michala Dočekala. Režisérka Zoja Mikotová si zvolila pro svou pohostinskou inscenaci v Klicperově divadle můj překlad satirické komedie dlouho zamlčovaného avantgardního ruského dramatika Jevgenije Zamjatina Blecha, vytvořené na námět Leskovovy pohádky. A prozatím poslední nabídka spolupráce souvisela se záměrem bývalého uměleckého šéfa Klicperova divadla Vladimíra Morávka a nazvaného Čechov Čechům. Zahrnovala incenace Tří sester, Racka a Strýčka
č. 9 – květen 2014
ALENA MORÁVKOVÁ: Můj „Klicperák“
Váni. Zúčastnila jsem se tohoto projektu překladem Racka, pořízeným speciálně pro Morávkovu novou režijní koncepci této Čechovovy hry. Ráda vzpomínám na všechny tyto formy spolupráce – doprovázela jsem je výklady o autorech a články do programů. Seznámila jsem se se zajímavými hereckými osobnostmi, režiséry, dramaturgyněmi a nesmím zapomenout ani na vydatné pomocníky z divadelní techniky, kteří se podíleli na úspěchu každé inscenace. Dodnes se zájmem sleduji dobré dramaturgické tipy, šťastnou volbu režisérů i výborné výkony herců
Klicperova divadla. Podařilo se mi také absolvovat všechny ročníky festivalu Divadlo evropských regionů. Z poslední doby mi utkvěla kreace Pavly Tomicové v Drábkově Kouli, Kamily Sedlárové v inscenaci Marylin, Pavlíny Štorkové v Shakespearově Richardovi III., Jiřího Zapletala ve Figarově svatbě a v roli dr. Zvonka Burkeho ve Smočkově grotesce nebo nedávný výkon celého hereckého týmu v Goldoniho Impresáriovi ze Smyrny. Pokaždé se těším na setkání s nimi i s výtečným organizátorem, ředitelem Klicperova divadla Ladislavem Zemanem. Zlomte vaz!
Mezinárodní divadelní festival slaví své dvacáté jubileum! 21. - 30. 6. 2014!
- 13 -
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
Milí přátelé knih všeho druhu, dnes Vám představím kolegyni Isu Bencovou, provdanou Smečkovou, která patří k nejněžnějším bytostem našeho stánku. Když ji slyším zpívat, jihnu, kdykoli ji vidím převlečenou za stařenku, ať již na koncertě KD, či v některé inscenaci, omdlévám smíchy. Pamatuju si, že jeden čas četla takové ty knihy radící kterak žít a kterak naložit se svou duší. Zřejmě jí opravdu dobře poradily, protože pak se změnila rovnou v anděla, kdo neviděl „Figarku“, nechť rychle přijde a spatří, jak moc Ise sluší křídla a andělský hlas. A nyní tedy k četbě. Iso, jak to s tebou bylo v dětství? Četlas´? Četla jsem hodně. Pamatuju si třeba, když jsem dostala pod stromeček Děti z Bullerbynu. A ta knížka se mi tolik líbila, že jsem ji četla, i když už jsem měla dávno spát, což znamená s baterkou, tajně, pod peřinou. A pak jsem teda taky zbožňovala Foglara, nejvíc asi Chatu v jezerní kotlině. A pokud tedy být nějakou literární postavou, pak tedy být jedním z těch kluků, jako holky jsme s mojí kamarádku jezerní kotlinu hledaly – ale nenašly. Ta představa, že mám nějaké takové tajné místo, je ve mně živá dodnes.... Co oblíbené knížky? Když já bohužel nějak hodně zapomínám, co všechno už jsem přečetla – a že to bylo tolik krásných knih... Nejzásadnější asi je, když se od knížky nemůžu a nechci odtrhnout a když chci číst pořád a pořád. A když na tu knihu nemůžu zapomenout a když u ní pláču. Loni o prázdninách to byla kniha Skleněný zámek. V posledních letech mne dostává taky Haruki Murakami. A v sedmnácti mne silně zasáhl Richard Brautigan a jeho knihy – V melounovém cukru a Potrat. Ve čtrnácti Na větrné hůrce. A nemůžu zapomenout na Harryho Pottera – krása– a hlavně na ta krutě napjatá čekání – třeba i rok než vyjde další díl. První díl jsem četla, ještě když jsem studovala na JAMU a poslední díl, když byl Kajetánek z porodnice čerstvě přivezené miminko, vůbec jsem nespala, jen se starala o Káju a když spinkal, tak jsem četla. S Harrym jsem vyrostla i já. :(
Máš nějaký oblíbený žánr? Kdybych měla spočítat všechny knihy mého života, tak by asi vyhrály detektivky. První detektivku, co si vybavuju, tak to bylo ještě v dětství – Muž s dýmkou a houslemi, kniha s krásnými ilustracemi Adolfa Borna a nejvíc se mi líbil velmi strašidelný příběh Strakatý pás. Bojííííím. Přečetla jsem kompletní Agathu Christie, největší můj miláček je Hercules Poirot. Pak úžasný detektiv, který nevycházel z domu. / To je jasné, Rex Stout a detektiv Nero Wolfe. / A Phil Marlowe Raymonda Chandlera. Takže jsem asi určitě milovník detektivek. A je moc krásný ležet na pláži u moře a ty detektivky tak pěkně líně číst. Řekla bych, že mne Isa docela překvapila. Jednak tím, že ani ji neminul Foglar, což prostě nemohu pochopit /dělám si legraci!/, ale hlavně těmi detektivkami. Nero Wolfe je tak úžasně podivínský, že ho člověk musí milovat. I když jeho pomocník Archie, který musí všechno oběhat, by asi jako muž snů uspěl mnohem lépe. Vždyť Nero je tak strašně tlustý, že na jeho pestré pyžámko padl hektar hedvábí, zatímco Archie je samý sval a samá šlacha. Ale ve vší vážnosti musím tohoto autora doporučit, protože, jako správný detektivkář, vyniká nad mnohými jinými svými morálními postoji. Wolfův proslov k černým zaměstnancům hotelu v knize „Příliš mnoho kuchařů“ je tak skvostným projevem proti rasové nenávisti, že člověk maně vzpomene „Kupce benátského“ a Shylokovu obhajobu u soudu. Také Skleněný zámek mne doslova přišpendlil ke gauči, na kterém ležmo čítávám. Harry Potter mne však minul, přiznávám kajícně. Film jsem viděla tak trošku z povinnosti, ale fantasy asi není můj žánr. První a poslední film tohoto ražení, který se mi líbil, byla Ronja, dcera loupežníka. Děkuju Ise a už se těším, až si zase nechá narůst křídla.... Lenka Loubalová - 14 -
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
FESTIVAL OSLAVÍ DVACETINY! (připravila Jana Slouková)
Vážení a milí, jak jistě víte, červen patří v Hradci Králové více než kdy jindy divadlu. Těsně před prázdninami totiž divadlo všech forem, barev, tvarů a vůní ovládne město a společně se opět oddáme festivalovému reji a rejdění! Letos to navíc bude pořádně vypečených deset dnů, protože náš nevycválaný festivalový jubilant oslaví svoje dvacetiny!!! Věříme, že se společnými silami podaří naservírovat vám, našim věrným divákům, skvělé festivalové zážitky, a že své kulatiny oslaví náš oslavenec velkolepě, divoce a nezapomenutelně!
V prostorách Klicperova divadla, tedy na hlavní scéně, ve Studiu Beseda a komorní scéně V Podkroví, nás čeká celkem šest zahraničních inscenací, třináct skvělých představení z české divadelní scény, pět inscenací Klicperova divadla, dvě tlumočené besedy se zahraničními dramatiky, dva mimořádné speciály a jedno exkluzivní Povídání jako dárek našim divákům.
Pravda
V rámci zahraničních hostů se na hlavní scéně a v Klicperově divadle vůbec poprvé představí divadelníci z Rakouska (Wiener Volkstheater) s inscenací hry Floriana Zellera
PRAVDA.
Že vám jméno tohoto mladého dramatika něco říká? Ano, před nedávnem jsme měli jeho dvě hry na repertoáru ve Studiu Beseda – Kdybys umřel a Ten třetí. I v této nejnovější komedii se řeší věčné téma partnerství, nevěry a starého dobrého „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“. Bitva s Diderotem
Velkým lákadlem letošního ročníku bude zahraniční účast. – Chcete poznat, jak vypadá divadlo v přilehlých i exotických zemích? – Chcete si oprášit němčinu či francouzštinu? – Chcete na vlastní oči vidět zahraniční dramatiky a popovídat si s nimi? Během festivalu máte tu nejlepší příležitost! A nebojte se, besedy budou tlumočené a všechna zahraniční představení budou opatřena českými titulky!
Ilúzie
Iglú
Druhou zahraniční ozdobou hlavní scény bude Slovenské národní divadlo z Bratislavy s inscenací hry Ivana Vyrypajeva
Další zahraniční hosté odehrají svá představení ve Studiu Beseda – vlastní zahájení festivalu vytvoří izraelská inscenace z Tmuna Theateru v Tel Avivu
ILÚZIE
IGLÚ
Přivítáme bardy přední slovenské scény (Martina Hubu, Emílii Vášáryovou, Dušana Jamricha, Božidaru Turzonovovou). Nečekejte velkolepou show, je to nádherná komorní hra s minimalistickou režií, spíše podobná přátelskému setkání s těmito velkými osobnostmi slovenského divadla nad společným tématem Lásky.
– hořká komedie pro dva mladé herce o svérázné lásce, která vznikla ze starého přátelství, a také o útěku před realitou. Autor hry a režisér Yehezkel Lazarov, v Izraeli také velmi oblíbený jako televizní a filmový herec, bude hostem našeho festivalu a po skončení představení bude divákům k dispozici na tlumočené besedě.
Amadeus
Demolice Eiffelovky - 15 -
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
Hamlet
O líné babičce
Maryša
Totéž platí o mladém francouzském herci, režisérovi a dramatiku Regisovi de Martrin-Donos, který bude besedovat po skončení své inscenace
BITVA S DIDEROTEM
pařížského divadla Badoc Theatre. Ve hře pro dva herce popisuje fiktivní setkání Denise Diderota s mladíkem naší současnosti. Jak se vypořádá věhlasný myslitel s názory dnešního člověka? Nebojte se předlouhých filosofických disputací, je to hra především zábavná a jen lehce populárně naučná! Poprvé na našem festivalu přivítáme hosty z Kosova – divadlo Qendra Multimedia z Prištiny přiveze mezinárodně úspěšnou inscenaci
DEMOLICE EIFFELOVKY.
Absurdní komedie pro čtyři herce o lásce, nahotě a islámu využívá nejrůznější divadelní prostředky včetně stínohry! Těšte se na dva
Že jste spíše na to naše domácí české divadlo? Není problém! Můžeme vás nalákat na slavná jména, kvalitní hry, originální režiséry, komorní inscenace i velkolepé projekty! To nejlepší z české divadelní scény je tu přímo pro vás! Nenechte si ujít například Divadlo Husa na Provázku a slavného
AMADEA
v režii Vladimíra Morávka s Martinem a Miroslavem Donutilovými jako Mozartem a Salierim. Čeká nás velkolepé představení, světla, kouře, slavná hra Petera Shaffera, Mozartovo Requiem a věnování Miloši Formanovi! Mladoboleslavské divadlo nám přiveze hru Christophera Hamptona
ÚPLNÉ ZATMĚNÍ
s Thálií oceněnými Petrem Mikeskou a Matoušem Rumlem v rolích prokletých básníků Paula Verlaina a Arthura Rimbauda. Absinth, verše,
Exkluzivním diváckým zážitkem bude Shakespearův
HAMLET
Režisér Daniel Špinar ho připravil v pražském Švandově divadle v titulní roli s Patrikem Děrgelem (Objevem letošního roku na Cenách Alfréda Radoka). Nesmrtelná hra, originální vidění mladého režiséra, nádherná výprava a skvělí herci – co víc si přát? Chtěli byste se vrátit alespoň na chvíli do dětství? Tak neváhejte vyrazit na představení pro celou rodinu pražského Divadla v Dlouhé
O LÍNÉ BABIČCE.
Jarmila Vlčková jako aktivní babička vás v představení plném písniček přesvědčí o tom, že na plnění našich dávných snů není nikdy pozdě! Brněnské HaDivadlo k nám přiveze
MARYŠU
White coffee
Antiwords
P.Š.T.! paralelní příběhy – současnou Paříž i dávnou Osmanskou říši.
posedlost, sebedestruktivní vztah. Příběh opojný jako francouzské víno!
Posledním zahraničním hostem bude rumunsko-maďarský projekt divadla Lakmusz Csoport a české režisérky Lucie Málkové
Inscenaci na motivy dětských televizních bavičů a jejich profesionálních deformací
WHITE COFFEE
představí opět Divadlo Husa na Provázku. Těšte se na Strýčka Jedličku, Štěpánku, Dádu, žížalu, čertíka Bertíka a mnohé další, na nichž jsme vyrostli a naštěstí nezešíleli!
Uvidíte pohybově činoherní autorské představení mladých rumunských a maďarských herců na témata rasismu, xenofobie a nacionalismu jako komedie o všem, co se vás týká.
P.Š.T. aneb POHÁDKÁŘI
- 16 -
českou klasiku bratří Mrštíků v precizní režii Lukáše Brutovského. Maryša jako krojovaná revolta a národem milovaná hrdinka národní, mnohokrát interpretované hry, na své cestě od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti! Originální zážitek nabízí projekt
ANTIWORDS
pražského uskupení Spitfire Company – fyzické a pohybové divadlo. Performerky Jindřiška Křivánková a Miřenka Čechová vytvořily unikátní klauniádu na bázi Havlovy hry Audience.
POT&LESK
č. 9 – květen 2014 Strýček Váňa
Marie Antoinetta Co by to bylo za festival bez Divadla Petra Bezruče z Ostravy? Naše každoroční milé hosty přivítáme tentokrát s Čechovovým
STRÝČKEM VÁŇOU,
veselou tragédií s příchutí vodky v režii Štěpána Pácla. Zklamaný život, neopětované lásky a nenaplněné ambice. A přesto úporná snaha žít, naděje a taky humor! Heslo - Uleví se nám! Po velmi dlouhé době přivítáme také hosty ze Západočeského divadla v Chebu – a je na co se těšit. V monodramatu pro jednu herečku a klavíristu
PSÁNO DO PÍSKU
si s námi můžete zavzpomínat na jedinečnou českou zpěvačku a herečku Laďku Kozderkovou. Hraje ji a její slavné písně zpívá Klára Štěpánková. Speciální den jsme letos vyhradili pražskému Divadlu na Zábradlí:
ŠEDÁ SEDMDESÁTÁ
režiséra Jana Mikuláška – po Korespondenci V+W, Europeaně, Buržoazii a Zlatých šedesátých tak přijde na řadu téma doby neradostné normalizace.
Velkou radost hradeckým divákům jistě udělá Městské divadlo Kladno a jejich
MARIE ANTOINETTA.
V režii Daniela Špinara se totiž představí v titulní roli hostující Pavlína Štorková! Přijďte se podívat na Pavlínku jako nejstylovější královnu světové historie! PS: Hlavně neztratit hlavu! Zakončení festivalu ve Studiu Beseda bude patřit pražským hostům a slavným jménům. Ve skvělé hře Edwarda Albeeho
Šedá sedmdesátá
KABINET HAVEL.
Budete mít jedinečnou příležitost zavzpomínat na tuto slavnou osobnost a možná se i podívat v Klicperově divadle na místo, kde jste ještě nebyli! Jako dárek našim divákům jsme připravili i speciální
POVÍDÁNÍ V PODKROVÍ
s Janem Hřebejkem – přijďte se na cokoliv zeptat tohoto slavného filmového režiséra a pravidelného návštěvníka Klicperova divadla!
KDO SE BOJÍ VIRGINIE A možná se dočkáme i besedy s WOOLFOVÉ, PETREM ZELENKOU, kterou k nám přiveze pražské Divadla Rokoko, uvidíte Veroniku Gajerovou, Aleše Procházku, Veroniku Kubařovou a Viktora Dvořáka!
To však není všechno, máme pro vás připraveno i několik speciálů! A pozor, na všechny je vstup zdarma! Třešničkou zahraniční účasti bude
TUNISKÝ DEN,
věnovaný formou přednášky a workshopů divadelní kultuře této pro nás exotické země. Přijďte
Velvet Havel
spojené se křtem knižního vydání jeho her Obyčejná šílenství. Divadelní hry 2001–2013, které vyjdou v péči editorky Lenky Jungmannové v nakladatelství Akropolis. Akce je zatím v jednání, proto sledujte nejnovější informace na webu našeho divadla! Je to všechno? Není! Nechybí totiž samozřejmě ani každodenní pohádky a koncerty na Letní scéně! A taky inscenace našeho Klicperova divadla! Zkrátka čeká vás lahůdka za lahůdkou… Užijete si naši nabídku spolu se skvělým letošKdo se bojí Wirginie Voolfové
Psáno do písku
Druhou inscenací Divadla na Zábradlí bude ve Studiu Beseda
VELVET HAVEL –
autorský projekt skladatele Miloše Orsona Štědroně v režii Jana Friče. Loni jste na festivalu viděli inscenaci Divadlo Gočár, letos to bude projekt na bázi života a díla Václava Havla.
se dozvědět víc o tuniském dramatu a divadle na přednášce spojené s besedou v naší scéně V Podkroví! Během několika dnů festivalu vás čekají i taneční workshopy pro děti! Vladimír Morávek a jeho hosté „rozžijí“ zase Havlův dvoreček s debatním pořadem - 17 -
ním programem v Divadle Drak a na Open Airu! Přijeďte k nám do Hradce Králové zažít jubilejní dvacátou živelnou oslavu všech forem divadla! Těší se na vás dramaturgyně Jana Slouková
POT&LESK
č. 9 – květen 2014
Kolikrát jste navštívili Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů? Stojíte u nás v předstihu frontu na lístky do divadla, nebo si „jen“ užíváte atmosféru, pivko, klobásky a občas nějaké to pouliční vystoupení? Trávíte v centru města dny i noci? Paříte na večerních koncertech a užíváte si veškeré ty divadelní reje a rejdění? Nemůžete v noci spát, protože „to žije“ právě pod vašimi okny?
OR!!! Z O P R O Z ÍBĚH!!! O Ř P P Ý V O L A V ÁŠ FESTI V E S Á D E L H Stalo se vám za devatenáct ročníků našeho festivalu něco výjimečného? Promokli jste durch při nečekané bouřce? Plavali nad ránem jako akvabely v kašně v parku? Viděli představení, na které nikdy nezapomenete? Dali si panáka s umělcem X.Y.? Seznámili jste se s někým? Zamilovali jste se? Rozešli jste se? Byl náš festivalový oslavenec u nějaké zásadní události vašeho života? Co se vám osobně vybaví jako první, když se řekne „fesťák divadelňák“? Podělte se s námi o vaše příběhy a fotografie! Do 1. června máte možnost zasílat nám je buď na adresu drama@klicperovodivadlo.cz nebo na facebookovou stránku Klicperova divadla. Příspěvky otiskneme v červnovém čísle magazínu POT&LESK!!! Mějte se festivalově! Jana Slouková
Poslední číslo POT&LESKu této divadelní sezony vyjde v první polovině června na webových stránkách Klicperova divadla.
Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:
Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Lucie Němečková, Lenka Loubalová. Grafická úprava: Marie Šobková. Foto: archiv Klicperova divadla. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz; telefon: 495 512 857. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v Galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.
- 18 -