Pot&Lesk - červen 2014

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2013/2014 - č. 10

POT&LESK

KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ

POT&LESK

č. 10 - červen 2014

OBSAH ČERVEN: 4 – POJĎTE SI HRÁT S FESTIVALEM!

Festivalový speciál odlehčený, kvízovitý a hravý! Pokuste se dešifrovat a vyřešit připravené úkoly!

9 – ZDENĚK A. TICHÝ: Někteří rýpalové mají o pořádání velkého divadelního

A je to tady!

Poslední POT&LESK v téhle sezoně. Ale že to uteklo...

Přiznávám bez mučení: Nemám ráda, když něco končí.

Zkoušení, derniéry, sezona, prázdniny... Letos v červnu však končí ještě něco víc než jen 129. sezona, víc než XX. festivalový ročník Evropských Regionů. Totiž celá jedna epocha. Bezmála čtvrtstoletí! To jest m.j.: Deset zásadně zrekonstruovaných historických budov včetně budovy Klicperova divadla a Besedy. Čtyři prestižní ocenění Divadlo roku. Dva programem nabité festivaly.

Galerie U Klicperů a Havlův dvoreček. Výrazná dramaturgická přestavba a vpád alternativy do kamenného divadla. Bezpočet oceněných inscenací a hereckých výkonů. Obětaví lidé na všech frontách. Image talentu, píle, odvahy a v divadelních kruzích výjimečné pospolitosti. Jedním slovem: ZÁZRAK. Říká se mu dodnes: Hradecký. A jenom ředitel Zeman nejlíp ví, že tenhle zázrak nevznikl jen tak, mávnutím kouzelného proutku, ale že za ním stojí spousta práce, nervů, každodenního boje i zdraví. Jistěže na všechno nebyl celou dobu sám, bez podpory a vydatné pomoci ostatních kolegů by těžko dokázal to, co dokázal a na čem můžou směle stavět jeho nástupci a další generace. Ale stál v čele a mnohé zosnoval, a tak se téhle éře, která touto sezonou končí, už natrvalo bude říkat prostě Zemanova. Marná sláva, do historie českého divadla porevoluční doby je už teď Ladislav Zeman zapsán jako jeden z nejúspěšnějších divadelních ředitelů. Klicpera před ním svůj fialový klobouk smeká a my všichni, které kdy potěšil či někdy naštval, mu děkujeme, že jsme s ním mohli při tom být.

Následuje POT&LESK! Lucie Němečková

festivalu asi stejnou představu jako severokorejská učitelka tělocviku a občanské výchovy...

11 – MARCEL PROUST SE PTÁ... tentokrát Jana Sklenáře 13 – Z dramaturgova šuplíku – BROOKOVA CESTA DIVADLEM Zastavení třetí: Kultura jako propojení

14 – Na kafi s Lenkou: Červen, konec sezony, konec našeho desetiměsíčního snažení...

15 – BYLI JSME PŘI TOM s Věrou Ptáčkovou a Zdeňkem A. Tichým 16 – EX LIBRIS Lenky Loubalové 17 – Kolektiv předprodeje: Diváci nás někdy překvapí, když chtějí vstupenky na Fišarovu svatbu, Bouli nebo Velkou mořskou sílu!

18 – Nejlepší tip pro příští sezonu – BYLINKÁŘSTVÍ U KLICPEROVY LOUČKY a PŘEDPLATNÉ

19 – Stálá nabídka Klicperova divadla: KUPONOVÉ PŘEDPLATNÉ Již v prodeji!

21. - 30. 6. 2014 SVÁTEK DIVADLA Ještě stále jsou v prodeji vstupenky na jubilejní XX. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů!

Informace na www.klicperovodivadlo.cz a v předprodeji Klicperova divadla – Švehlova ul. 624 v Hradci Králové, telefon: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz, otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin -2-

POT&LESK

č. 10 - červen 2014

DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ 21. - 30. 6. 2014

-3-

POT&LESK

č. 10 - červen 2014

T Á R H I S POJĎTE ! ! !

M E L A V I T S E F S Vážení čtenáři, je tu poslední číslo POT&LESKu v letošní sezoně, tedy číslo červnové, kdy už se nám sluníčko nežinýruje, plavky ve skříni neodpočívají a nálada se stává lenivě letní.

My v Klicperově divadle sice plavky a deky také vytahujeme, ale o zlenivění se mluvit nedá. Čeká nás totiž největší akce letošního roku, festival Divadlo evropských regionů!!!!

A protože jsme vás zevrubnými informacemi zavalovali již v minulých dvou číslech našeho magazínu, tentokrát jsme pro vás připravili festivalový speciál odlehčený, kvízovitý a hravý!

Programovou nabídku našeho festivalu už máte jistě v malíku, proto neváhejte, a pokuste se dešifrovat a vyřešit následující úkoly! Užijte si čtení co nejletněji a na festivalu na viděnou!!!

1. POZNEJ ÚRYVEK Z TEXTU

Všechny následující texty uvidíte během festivalu zdivadelněné na hlavní scéně nebo ve Studiu Beseda.

Z jakých her a inscenací ale pocházejí?

a)

c)

Habib: Zdá se mi to, nebo tamta věž není úplně rovná?

Garib: Ne, je trochu nakřivo.

Habib: Zajímavý. Lidi u nás si myslí, že je tady všechno perfektní!

Garib: Tady není nic perfektní.

Habib: Samozřejmě, bezvěrci nemůžou mít nic perfektního.

Garib: Tahle jejich věž je rovná. Ale v Itálii je jedna věž, v Pise, a ta je trochu křivá.

Habib: A ta slavná ulice?

Garib: Champs-Élysées?

Habib: Jo. Čím je ta ulice tak slavná?

Garib: Ničím. Když jsem před dvaceti lety přijel do Paříže, navštívil jsem ji a nevěřil svým očím. Nic extra. Pár křivých stromů, nějaká kavárna a to je všechno. Jo a nesmyslný Vítězný oblouk, ty jsou všude v Evropě. Z toho materiálu mohli postavit dům pro těch spoustu bezdomovců. Ale milý bratře, pro místní je život croissant s kafem k snídani a potom nekonečný oběd. Je strašný obědvat s nimi. Oběd nikdy nekončí. Žvýkají celé odpoledne jako krávy.

V noci pak chodí na tyhle nemravný místa, bary, diskotéky. Jejich divadla jsou plný představení, kde nenajdeš stopu výchovy. Jen nadávky, výsměch, násilí, chaos, nenávist a kdo ví, co všechno ještě.

Soňa: Budeme žít, strejčku. Bude to dlouhá řada dní a dlouhých večerů; budeme trpělivě snášet, co nám osud přichystá. Budeme muset pracovat na jiné, teď i ve stáří, pořád pracovat, a až přijde naše hodinka, tiše umřeme a teprve tam, za hrobem, řekneme, že jsme trpěli, že jsme plakali, že jsme to neměli lehký, a pánbůh se nad námi smiluje, strejčku, a pak spolu uvidíme radostný, krásný, šťastný život, rozveselíme se a na dnešní naše neštěstí se ohlédneme s dojatým úsměvem – a uleví se nám! Já tomu věřím, strejčku, horoucně, vášnivě tomu věřím. Uleví se nám! Uslyšíme anděly, všude bude plno světla, uvidíme, jak všechno zlo téhle země, všechno naše utrpení se rozplyne v milosrdenství, které se rozestře nad celým světem, a poznáme život tichý, něžný a sladký jako píseň. Věřím tomu, věřím. Strejčku Váňo, nebuď nešťastný, nesmíš plakat… Nepoznal jsi za svůj život, co je radost, ale počkej, počkej, strejčku…uvidíš, uleví se nám… Musí přijít úleva!... Uleví se nám!

b) Laurence: Můžu se tě na něco zeptat?

Michel: Ano, lásko.

Laurence: Miluješ mě ještě?

Michel: Samozřejmě, že tě miluju.

Laurence: Ne, řekni mi upřímně.

Michel: Miluju tě z celého srdce. Upřímně.

Laurence: Proč spolu teda už nespíme?

Michel: O čem to mluvíš?

Laurence: Já se ptám.

Michel: Ale my spolu přece spíme, ne?

Laurence: Ne. Michel: Jo? Laurence: Nebo skoro už ne.

Michel: Skoro už ne, skoro už ne! Uznávám, teď jsem vyčerpaný. Mám moc práce.

Laurence: Ty spousty schůzek..

Michel: Velmi náročné. Pochybuješ o mojí lásce?

Laurence: Někdy ano. Michel: Pochybuj, o čem chceš. Ale nikdy nepochybuj o mojí lásce. Nikdy.

Slibuješ mi to? Na tebe, lásko.

Laurence: Na nás…

-4-

d) VÁVROVÁ: Co to obméšlíš?! Dyť si to jenom rozvaž, co to po mně chceš.

Když tě sepjatéma rukama prosím. Rozmysli si to. Dyť se netrápíš jenom ty, trápím se já taky, a víc než ty! Dyť já na tě myslím, kady chodím, a nikdo neví, co nocí pro tebe sem nespala, proslzela dní. Co vytrpím od Vávry - o tom nemluvím, co vystojím pro tebe, ví jediné Bůh a já. Vdaná su, ale srdcem sem ti zůstala věrna, Františku. Dušu bych za tebe dala, jak ti mám ráda, ale to, co ty po mně žádáš - to ti, chlapče, udělat nemožu a nemožu. Ne, nic se nezbraňuj poslechni! Zanech těch myšlenek! Mně to udělej k vůli, když mě máš tak rád.

Nešťastná su, ale špatná nebudu, rozumíš mně?

FRANCEK: Rozumím, ale poslechnót nemožu. Život‘s mně zkazila a jiné mně nedáš. Mjé lítosť se mnó aspoň ty, dyž ti o to prosím.

VÁVROVÁ: Ne - ne - ne, chlapče! Nedělé mně život těžší, než ho mám.

FRANCEK: Já bez tebe nebudu.

VÁVROVÁ: Tak si di! Tvrdohlavče tvrdohlavá! Teho hříchu se s tebó nedopustím - to si nemysli. Ale pamatuj si: budeš- li stát na svým a budeš-li mně před lidma ubližovat, jakos mně ublížil včera, zapomenu na všechno, na tebe i na sebe, a zhřeším pak už tak, že pak ani mně ani tobě žádná pomoc nebude.

FRANCEK: Co tím chceš říct?

VÁVROVÁ: Posavád nic. Tak to ve mně dřímá a spí --- ale až se hřích probudí - bude po trápení. Tak nebo tak - otrávím buď sebe nebo jé - ale dlóho trpět nebudu. - Snáď v néhorší šatlavě nepovedu takové život jako tady. Dyž mám bét už nešťastná - ať su zkažená nadosmrti, zničená na celé život.

A nikdo nevěří, jak bych byla ráda, dyby tak blesk nade mnó zapálil, voda přišla, všechno odnesla a mě - mě vzala s sebó.

POT&LESK

č. 10 - červen 2014

e)

g)

Žít nebo nežít - to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít - spát nic víc - a vědět, že tím spánkem skončí to srdcebolení, ta sterá strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít - spát Spát. Snad i snít? Á, v tom je právě háček!

To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít.

Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, sprostoty panstva, útlak samozvanců, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný, sám kdyby moh svůj propouštěcí list si napsat třeba šídlem? Kdo by chroptě se potil krví na galejích žití, než jen, že strach z něčeho po smrti, z těch krajů neobjevených, z nichž nikdo se nevrací, nám ochromuje vůli a dává snášet raděj zla, jež známe, než prchnout k jiným, o nichž není zpráv?

Tak svědomí z nás ze všech dělá baby, tak pomyšlením v nedokrevnou šeď ruměná svěžest odhodlání chřadne a podniky, jež mají spár a spád, se pro ten ohled vychylují z dráhy a tratí jméno skutku. Ale tiše!

Spanilá Ofélie. Vzpomeň dívko v svých modlitbách mých hříchů všech.

Leni: Ty mě pořád sleduješ?

Raffi: „Pořád“ jako teď z obchodu?

Leni: Ty jsi Rafii, ne? Z ruské ambasády.

Raffi: Byl jsem tam jednou, jo, to jsem já.

Leni: Ty si mě nepamatuješ?

Raffi: Leni, jo. Jsi pořád ještě bavička?

Leni: Herečka.

Raffi: Sorry. Jak to, že si mě pamatuješ?

Leni: Pamatuju si všechno, co bych měla zapomenout. Spěchám.

Raffi: Mám motorku. Rád tě kamkoliv vezmu.

Leni: Pojedu autobusem, dík.

Raffi: Dneska v noci letím na Aljašku.

Leni: Vážně?

Raffi: Jo. Na delší dobu.

Leni: Na jak dlouho?

Raffi: Nejspíš navždycky.

Leni: Dej si bacha na medvědy.

Raffi: Slibuju. Mám tě někam hodit?

Leni: Na Aljašku?

Raffi: Do Kfar Saby.

h) Tyrone: Nesmíš se tím znepokojovat, Mary. Mysli na to, že především na sebe musíš dávat pozor.

Mary: Nejsem znepokojená. Není proč se znepokojovat. Proč tě napadlo, že jsem znepokojená?

Tyrone: Ale nic, jenom mi pár posledních dnů připadáš trochu moc nervózní.

Mary: Já? To je nesmysl Pořád vidíš něco, co není. Nesmíš mě pořád tak pozorovat, Jamesi. Pochop, uvádíš mě tím do rozpaků.

Tyrone: Ale jdi, Mary. To ty vidíš něco, co není. Pozoroval jsem tě jen proto, jak jsi teď krásná. Miláčku, jsem tak šťastný, že od té doby, co ses k nám vrátila, jsi to zase ty jako dřív. A doufám, že ti to vydrží, Mary.

Mary: Vydrží, miláčku. – Mlha se díky bohu rozplynula. Nejsem prostě dnes ráno ve své kůži, špatně jsem spala, jak bylo celou noc slyšet tu strašnou mlhovou sirénu.

f)

Na stráních, cos měl rád Začalo víno zrát Vstávej lenivý, blázne bláznivý Teď není čas jít spát

Marně jak v září sníh Na listech révových Ležíš neživý, blázne bláznivý A to je velký hřích

Zem Tvá zem, tvá máti Blázne bláznivý Vem kde vem teď dát Ti Bejvák blátivý

Činže bude grátis Sousedi dost nóbl Tak nelituj Vždyť budeš si tam jak pán hnít Věčný sen svůj

ch) HELENA: Moje sestra má ploutev. Vaše sestry ploutev nemají, že ne? Mají vyhřezlou ploténku, mají fejkovou kabelku od Vuittona, mají piercing v pupíku nebo mají zácpu a zabírá jim na to jen ….. Moje sestra má ploutev. A mě to neudivuje, protože ona spadla z oblakov... Moje ségra je z půlky kapr a já si nemyslím, že skončí vycpaná vedle kostry velryby v Národním muzeu – já vím, že musím skončit já. S Adamem. Jaká je v tom souvislost? Sesterská.

Bez logiky. Jsme prorostlé lepivými srstnatými šlahouny, jsme jedna s druhou svázané šňůrou absurdní logiky z říše divů. Adame?

ADAM: Copak?

HELENA: Musíme se rozejít.

ADAM: Proč?

HELENA: No... to nevím…

l

l

l

l

l

ŘEŠENÍ:

a) Demolice Eiffelovky – Qendra Multimedia Prishtina, Kosovo.

b) Pravda – Wiener Volkstheater, Rakousko

c) Strýček Váňa - Divadlo Petra Bezruče Ostrava

d) Maryša - HaDivadlo Brno

e) Hamlet - Švandovo divadlo Praha

l

l

l

l

l

f) Psáno do písku – Západočeské divadlo Cheb g) Iglú – Tmuna Theater Tel Aviv, Izrael h) Cesta dlouhým dnem do noci – Klicperovo divadlo Hradec Králové ch) Velká mořská víla – Klicperovo divadlo Hradec Králové

-5-

POT&LESK

č. 10 - červen 2014

2. POZNEJ AUTORA

Nyní vám přinášíme sadu fotografií, na kterých jsou vyobrazeni dramatici inscenací, uváděných na festivalu.

Tak schválně, přiřadíte správně tato jména k jednotlivým obrázkům?

a) Miloš Orson Štědroň b) William Shakespeare c) David Drábek d) Anton Pavlovič Čechov

1.

e) Christopher Hampton

2.

f) Eugene O´Neill g) Yehezkel Lazarov h) Florian Zeller ch) Bratři Mrštíkové

3.

i) Tennessee Williams

4.

5.

6.

7.

8.

9.

ŘEŠENÍ:

10.

1ch, 2i, 3h, 4a, 5b, 6g, 7d, 8f, 9e, 10c.

-6-

POT&LESK

č. 10 - červen 2014

3. POZNEJ FOTKU Z INSCENACE A nyní úkol pro milovníky vizuálu, scénografií a divadelní fotografie.

Schválně, z jakých inscenací jsou tyto fotky?

2.

1.

3.

5.

4.

6.

7.

9.

8.

-7-

POT&LESK

č. 10 - červen 2014

3. POZNEJ FOTKU Z INSCENACE A nyní úkol pro milovníky vizuálu, scénografií a divadelní fotografie.

Schválně, z jakých inscenací jsou tyto fotky?

10.

11.

12.

13.

14.

ŘEŠENÍ:

1. Hamlet – Švandovo divadlo Praha 2. Iglú – Tmuna Theater Tel Aviv, Izrael 3. Marie Antoinetta – Městské divadlo Kladno 4. Bitva s Diderotem – Badoc Theatre Paris, Francie 5. Psáno do písku – Západočeské divadlo v Chebu 6. Antiwords – Spitfire Company 7. Amadeus – Divadlo Husa na Provázku Brno 8. Maryša – HaDivadlo Brno 9. Šedá sedmdesátá – Divadlo Na zábradlí Praha 10. White coffee – Lakmusz Csoport 11. Demolice Eiffelovky – Qendra multimedia Prishtina, Kosovo 12. Pravda – Volkstheater Wien, Rakousko 13. Strýček Váňa – Divadlo Petra Bezruče, Ostrava 14. Ilúzie – Slovenské národní divadlo Bratislava 15. O líné babičce – Divadlo v Dlouhé Praha

Věřím, že jste byli ve svém řešení úspěšní a na naše kvízy jste vyzráli.

Pokud ne, přijďte nabrat potřebné znalosti od 21. do 30. června 2014 na XX. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů!!!

15.

Zve vás a kvízy připravila Jana Slouková

-8-

POT&LESK

č. 10 – červen 2014

POT&LESK je v podstatě něco jako mladší brácha HADRIÁNA. Festivalového zpravodajce, který referuje o všem tom divadelním a společenském klokotu během deseti festivalových dnů. Tedy od 21. do 30. června. Zdeněk A. Tichý byl mnohokrát jeho šéfredaktorem a letos bude zas. Prý už naposled...

Každopádně to byla správná volba.

A z Hadriána se stal za tu dobu tak trochu fenomén. Pokolikáté že už vlastně děláš šéfredaktora? Jak se zpravodaj od prvních čísel do současnosti proměnil?

Roky svého šéfredaktorování nemám přesně spočítané – bezpečně vím, že jsem kvůli

Ty jsi něco jako hadriánovský pamětník. Byl jsi u jeho zrodu. Vzpomeneš si, jak HADRIÁN na svět přišel?

Kdy – to vím jakžtakž přesně: HADRIÁN začal vycházet v roce 2000, na šestém ročníku festivalu. Dosvědčuje to datace deseti prvních čísel, která jsem právě vyhrabal v hlubinách svého domácího archivu, i poznámka v knize Saši Gregara Město a jeho divadlo, kde se o tomto ročníku mj. píše: „… premiéru měl i festivalový deník HADRIÁN.“ Ale většina podrobností se mi už vykouřila z hlavy – nevybavím si už ani, proč ředitel Ladislav Zeman vlastně nabídl post šéfredaktora právě mně? Aha, no sakra proč?!

První HADRIÁN měl ještě jakousi neoromantizující hlavičku – písmena v podobě hradních zdí a věží odkazovala právě ke Klicperově komedii Hadrián z Římsů. Její autor, scénograf Marek Zákostelecký nakreslil i několik dalších obrázků v podobném duchu, ale ze stránek zpravodaje záhy zmizela jak původní hlavička, tak i jeho další kresbičky. Na Klicperu a jeho dílo mělo ostatně v HADRIÁNOVI být více odkazů – kupříkladu jedna rubrika se jmenovala Rohovín čtverrohý. O moc víc vzpomínek už ze svých mozkových závitů ale nevyškrábnu.

Na konkrétnější detaily - proč vůbec festivalový zpravodaj, proč zrovna HADRIÁN, proč ZAT jako šéfredaktor – se musíme zeptat Tebe. Tenkrát jsi totiž byla dramaturgyní Klicperova divadla i redaktorkou HADRIÁNA… Takže - jak to tenkrát bylo…?

ZDENĚK A. TICHÝ: Někteří rýpalové mají o pořádání velkého divadelního festivalu asi stejnou představu jako severokorejská učitelka tělocviku a občanské výchovy

-9-

stáži v Berlíně vynechal sedmý ročník festivalu a tedy i hned druhého HADRIÁNA. Pak jsem si znovu párkrát zašéfredaktoroval, abych pak několikrát chyběl.

Motivací pro návrat na hadriánovské stránky byla možnost do redakce a zároveň na festival přivést studenty DAMU. Mezi redakčními psavci tak ubylo žurnalistických profesionálů a u klávesnic počítačů se najednou potili i budoucí režisérky a režiséři, dramaturgyně a dramaturgové a sem tam i nějaký ten herec. Je to ovšem každý rok sázka do loterie – ať již jde o kreativní nápady studentů nebo třeba o jejich mimoredakční zapojení do společenského festivalového života, které pak má zpětně dopad na chod redakce; řekl bych, že někdy jsme i prověřili, kam až sahají hranice svaté trpělivosti páně ředitele Zemana. (No, řekl bych, že dost daleko!)

Ale ať již se HADRIÁN proměňoval z hlediska vizuálního nebo personálního, vždy měl jeden zásadní pevný bod v podobě dvorní klicperovské grafičky Marie Šobkové. Za léta naší festivalové zpravodajské spolupráce mě ještě nikdy nepraštila židlí do hlavy, ani jsem od ní neslyšel jediné sprosté slovo – a že k tomu už měla spoustu důvodů!

HADRIÁN je tak trochu adrenalinový sport. Člověk s ním zažije spoustu nejrůznějších situací. Která byla tvoje nejpernější hadriánovská chvilka?

A nejhezčí?

Perné chvilky seřazené za sebou už by vydaly na několikahodinový maratón. Ale v principu se jejich příčiny až fádně opakují – zpravidla jsou jejich původcem slíbené a nedodané texty. V lepším případě „pouze“ včas nedodané texty. V takových situacích se mi nejednou vybavila má oblíbená scéna z filmu Zamilovaný Shakespeare, kdy to v divadle před premiérou Romea a Julie vypadá na totální katastrofu… A nakonec všechno dobře dopadne – tedy až na onu lovestory WS. Takže se snažím nepropadat předčasně panice a zpravidla se nějaké řešení nakonec vyloupne.

POT&LESK

č. 10 – červen 2014

Nejhezčí chvilky zažívám s každým dokončeným číslem. A když vidím, že HADRIÁNA lidi kupují a čtou a když pak u Marie zazvoní telefon, že je náklad vyprodaný a že se má dotisknout ještě stovka… A když občas někdo z divadelníků nebo novinářů utrousí něco ve smyslu, že ten HADRIÁN se docela poved…

Jak bude vypadat letošní ročník? Na co se z jubilejního festivalu nejvíc těšíš?

Myslíš HADRIÁNA? To by mě samotného také docela zajímalo… Ale doufám, že bude takový, aby s ním bylo spokojeno čtenářstvo i pan ředitel a V. K. Klicpera kvůli němu v noci nebude chodit strašit redakci. A sem tam, že se HADRIÁNOVI podaří překvapit i mě samotného něčím, o čem zatím nemám nejmenší tušení. Jo a taky, že přijede FAGI! No a taky to bude můj poslední festival, na kterém zpravodaj povedu – už je načase šéfování HADRIÁNA předat někomu dalšímu, kdo do něj přinese nové nápady a energii.

Z jubilejního ročníku se nejvíc těším na celý festival – Divadlo evropských regionů má totiž tak úžasnou atmosféru, že je skvělé na něm být, i když coby šéfredaktor HADRIÁNA prosedíš více času v redakci než v divadlech. A nic na tom nezmění ani někteří rýpalové, co mají o pořádání velkého divadelního festivalu asi stejnou představu jako severokorejská učitelka tělocviku a občanské výchovy; jen ji na rozdíl od té učitelky neventilují pouze ve sborovně Základní školy Kim Ir-sena v Pchjongjangu, ale sem tam i v českém tisku.

Hadrián je tu pro vás znovu každý den!

Lucie Němečková

To jsme my, Hadriáni, po deseti bezesných nocích....

- 10 -

POT&LESK

č. 10 – červen 2014

Marcel Proust se ptá: JANA SKLENÁŘE Vážení a milí, je to tu. Náš zvídavý Marcel Proust přepadl tentokrát se svým dotazníkem jednoho z vašich nejoblíbenějších herců, JANA SKLENÁŘE. V čem můžete zrovna Honzu vidět na jevišti? V Labutím jezeře jako sličného prince Siegfrieda, v Romeovi a Julii jako narcistního otce Kapuleta, jako trpící Lady Annu v Richardovi III., Trumana Capoteho v Marilyn, Mackieho v Žebrácké opeře, podivína Reného v Noci oživlých mrtvol a samozřejmě i na koncertu Mastixu jako jednoho ze zásadních zpěváků a hráčů na kytaru. Honza je muž širokého záběru, proto jsme byli moc zvědaví, co na sebe ve svém dotazníku prozradí…

8. Na co byste nejvíc chtěl/a mít talent?

Na umět žít.

9. Jak si představujete dokonalé štěstí?

Nemyslet, jen tak bejt. Být? Big bejt.

10. Kdo je vaším největším fiktivním hrdinou?

Bystrouška 1. Z čeho máte největší strach?

Pro židy je prý peklo, když se k nim Bůh obrátí zády. Prostě oněmí a ohluchne. Říkám si, pro mě by bylo peklo se třeba probudit a všichni, kteří mě znají a s kým normálně žiju, by si mě ani nevšimli. Nepromluvili by se mnou slovo, prostě bych jim byl putna. Přestal bych pro ně existovat. Z takovýho pekla mám strach.

11. A kdo je vaší největší fiktivní hrdinkou?

Nemám. Jo, mám. Babi Růža.

12. Kdo jsou vaši nejoblíbenější malíři?

Zavičár, Born a Slavíček.

2. Jaká vlastnost vám na sobě nejvíc vadí?

Asi furt si něco myslet. O čemkoliv, o komkoliv. Na cokoliv, na kohokoliv.

13. Jaká je vaše nejtypičtější vlastnost?

Nespokojenost.

3. Jaká vlastnost vám nejvíc vadí na ostatních? Že jsou lepší a zajímavější než já.

14. Jaký je váš nejoblíbenější pták?

Není to zbytečně moc intimní dotaz?

4. Jaký je váš nejoblíbenější hudební skladatel?

Takovýho nemám. Každej je dobrej v nějaké konkrétní chvíli. Bomba je, když někdo něco udělá fakt autorsky, ze sebe. A já to zrovna slyším ve chvíli, kdy tomu úplně rozumím. Jako by mi něco říkal, udělal, vykonal.

Taky je dobrý, co naskládá všechen ten cvrkot okolo nás.

5. Kdo jsou vaši nejoblíbenější spisovatelé a básníci?

Zavičár, Vápeník, Orwell, Exupéry, … třeba… já jsem strašně špatnej čtenář. Čtu tak rychle, jak mluvím.

6. Kde byste nejraději žil/a?

Tady. A s víc vejletama. A v čase.

7. Jak byste chtěl/a umřít?

Ta otázka je pro mě blbě položená. Správně by bylo: Jak umřeš? Nevím.

Neuvažoval jsem o tom. Jen vím, jak chci být pochovanej. Prvně v náruči a pak nahej, né moc hluboko pod zem. A asi by ze mě mělo něco růst.

- 11 -

POT&LESK

č. 10 – červen 2014

15. Jaká je vaše nejoblíbenější barva?

Modrej odlesk na čemkoliv. I na černé.

23. Jaké je vaše motto?

Neposrat se.

16. Jakou květinu máte nejradši?

Slunečnici. Teď jsem se ale seznámil s Lukášem Běchem – Létajícím Čestmírem. Povídali jsme si o těch kouzelných čichacích květinách.

Vybral bych si tu lítací.

24. Co je vaše nejoblíbenější vlastnost na mužích?

Když ví, že jsou muži s tím, co jim bylo naděleno a dokážou si dopřát i nějakou tu ženskou marnivůstku.

25. Co je vaše nejoblíbenější vlastnost na ženách?

Když ví, že všechno zvládnou, ale neotravují nás tím.

17. Čeho si nejvíce vážíte na svých přátelích? Že si mě našli.

26. Jaká je vaše oblíbená činnost?

Asi bych furt zpíval.

18. Kdo v reálném životě je pro vás hrdinou?

Táta s mámou. Že spolu vydrželi a že mě nechali jít vždycky za tím, po čem jsem toužil.

27. Jaká je vaše představa utrpení?

Ztratit dítě.

19. Pro které chyby máte největší pochopení?

Pro ty, které si člověk uvědomí, přizná a nechce je zopakovat.

28. Kdybys nebyl/a sám sebou, kým bys chtěl/a být?

Třeba tím vedle. Určit by to byl člověk. Jakejkoliv jinej živočich, nebo kytka by mi přišlo až moc jednoduchý, nebo božský.

20. Jakou vlastnost máte na sobě nejradši?

Prostopášnost. Něco prostě páchat.

29. K jaké historické osobnosti máš největší odpor?

No honem, pomoz mi, kdo je taková ta svině, co dělá zle, protože to jinak neumí? Teď mě to hned nespíná, když nechci jmenovat ty kreatury minulýho a tohoto století. Jsou to mnohdy i úplný pěšáci.

21. Co vám vadí ze všeho nejvíc?

Umanutá blbost, nezvládnutá zamindrákovanost.

22. Jaký je momentální stav vaší mysli?

Napětí. Z toho, jak teď spoustu věcí dopadne.

30. Jaké je tvé oblíbené jídlo a pití?

Nudle s mákem, vdolky, mošt.

MASTIX

31. Jaká jsou tvá oblíbená jména?

Mám hodně rád Jana. Pak jsem chtěl mít Rubena – to byl ten brácha, co ho napadlo, aby Jákobova Josefa hodili do prázdné studny, než by ho rovnou zabili. No a Amálka. Ani nevím proč, protože v tom večerníčku mi ta baculka nikdy neimponovala. Ale měla krásnou muziku na tančení. Takže asi proto. Ale je to přece moc hezký jméno, ne?

32. Jaká je tvá nejoblíbenější historická osobnost?

Já mám rád toho Michelangela. Vobyčejnej týpek, co to někam dotáh.

A muselo to stát strašnejch sil.

33. Kterému objevu či reformě se nejvíc obdivuješ?

Já moc na ty vynálezy nejsem, i když se tomu samozřejmě obdivuju.

Zázračný mi přijde, když nějakýho panovníka napadne posílat lidi do školy.

Za odpovědi mockrát děkují a na další zpovídané se těší Marcel Proust a Jana Slouková Jako Kapulet v inscenaci Romeo a Julie

- 12 -

POT&LESK

a v o g r u t a Z dram šuplíku kračování)

a po (myšlenky n

BROOKOVA CESTA DIVADLEM Zastavení třetí: Kultura jako propojení

Do třetice všeho dobrého předkládáme hrst inspirativních myšlenek divadelního mága Petera Brooka. Ať máte o prázdninách o čem přemýšlet!

Položil jsem si otázku, co pro mě vlastně slovo „kultura“ znamená ve světle různých zkušeností, které jsem prožil, a postupně se mi ujasňuje, že tento amorfní termín ve skutečnosti skrývá tři široké kultury: jedna z nich je v podstatě kulturou státní; další kulturou jedince; a pak existuje ještě „třetí kultura“. Třetí kultura je kulturou propojení. Je to síla, která může vyvážit rozkouskování našeho světa. Musí to dokázat objevováním vztahů tam, kde jsou tyto vztahy zaneseny nebo ztraceny: mezi člověkem a společností, mezi rasami, mezi mikrokosmem a makrokosmem, mezi lidskostí a strojovostí, viditelným a neviditelným, mezi kategoriemi, jazyky a žánry. Jaké jsou to vztahy? Pouze akt kultury může prozkoumat a odhalit tyto životně důležité pravdy. Člověk je víc než to, jak je definován svou kulturou; kulturní návyky jsou sice mnohem těsnější než šaty, které člověk nosí, ale přesto jsou jen obal, v němž se zhmotňuje neznámý život. Každá kultura vyjadřuje jinou část vnitřního atlasu: celá pravda je globální a divadlo je místem, kde je možné toto puzzle složit dohromady.

Uprostřed Afriky jsem pohoršil jednoho antropologa, když jsem mu naznačoval, že všichni nosíme Afriku v sobě. Vysvětlil jsem mu své přesvědčení, že každý z nás je jenom část úplného člověka; plně rozvinutá lidská bytost by v sobě měla obsahovat to, co se dnes označuje jako africké, perské nebo anglické. Hledáme to, co propůjčuje určité formě kultury život.

Nestudujeme samotnou kulturu, ale to, co je za ní. Aby toho byl herec schopen, musí ustoupit od své vlastní kultury, a především od jejích stereotypů. Přijde-li Japonec o své etnické manýry, stane se japonštějším, Afričan afričtějším a časem dosáhnete stavu, kdy formy chování a výrazu přestávají být předvídatelné. Vytváří se nová situace, která umožňuje všem lidem tvořit pospolu, a to, co tvoří, získává svou vlastní barvu. Do jisté míry se to podobá

č. 10 – červen 2014 procesu, který probíhá v orchestrálním hudebním díle, kde si každý zvuk udržuje svou identitu a přitom splývá s ostatními v novou událost.

Kultura neudělala pro nikoho nic dobrého. Žádné umělecké dílo nikdy nepolepšilo člověka.

Hlad, násilí, bezdůvodná krutost, znásilnění, zločin – to jsou stálí průvodci dnešní doby. Divadlo může pronikat do nejtemnějších oblastí hrůzy a zoufalství jen z jediného důvodu: aby mohlo potvrdit, nikoli „před“ a nikoli „poté, ale ve stejný okamžik, že v temnotě existuje světlo. Pokrok se možná ukázal být prázdným pojmem, ale evoluce nikoli. A ačkoli evoluce může trvat miliony let, divadlo nás od tohoto časového rámce může osvobodit. Jak říká staré úsloví: „Kdy, když ne dnes?“ „Je to těžké, protože je to těžké.“ Tohle se stalo v našem centru sloganem a podle mne to obsahuje nejpraktičtější radu, jakou může člověk dát někomu, kdo stojí tváří v tvář skutečnému problému. Vina, frustrace, sebeobviňování, ztráta odvahy a především zklamání sebou samým, to všechno má na svědomí moralistická představa, že „bych měl, a tudíž mohl“. Jestliže člověk uzná, že je něco obtížné, není ničí vina – že je to obtížné jednoduše proto, že to obtížné je – může si s úlevou oddechnout a pracovat mnohem svobodněji.

Vždycky jsem byl nedůvěřivý k jakékoli víře, jakémukoli přesvědčení, k jakémukoli programu, který ignoruje protiklady. Smysl chaosu, potřeba řádu; touha po činu, síla nečinnosti; ticho, které dává samo smysl zvuku; nezbytnost zasáhnout a účinnost pasivity; rovnováha mezi vnitřním a vnějším životem; rozhodování o tom, co dát a co si ponechat, co přijmout a co odmítnout – tato proměnlivá témata mne vždy přitahovala. Neustálá změna stylů, prostorů a rytmů vytvářela individualistický, radostný způsob života, ale pocit, že je člověk vznášející se míč, přinášel hlubokou potřebu být míčem připevněným k nitce, k té nitce, která tu za každou cenu musí být, aby míči zabránila zmizet bez návratu ve vnějším prostoru.

Súfijská báseň Ptačí sněm vypráví o muži, který pláče pravými slzami lítosti, ale ty slzy se, jakmile se dotknou země, promění v kameny. Muž sbírá ty kamínky a jejich zkamenělou krásu si plete s citem, který cítil, když mu ony slzy kanuly: Vždycky se mi zdálo, že ten příběh postihuje celé dějiny náboženství a tradic – a také umění, literatury, divadla, života.

Pokud není zvláštní kvalita života stále přítomna, formy ztrácejí svůj význam; rozkládají se a lákají leda mouchy. Člověk není víc než prchavá částečka lidstva, které věčně zápasí, tápe, stoupá a padá, a hledá ono „tam“, jež v celém budoucím běhu lidských dějin možná nikdy nepozná.

Připravila Lucie Němečková

- 13 -

POT&LESK

NA KAFI s Lenkou Milí laskaví pijáci kafe, milí čtenáři. A je to tady. Červen, konec sezony, konec našeho desetiměsíčního snažení, které bude korunováno dvacátým festivalem. Ve foyer už visí krásné obrazy Jiřího Brázdy, jehož Královna se stala festivalovým logem. Organizátoři mají plné ruce práce a Mastix už vymýšlí program na zahajovací koncert pod širým nebem. Poslední dva měsíce jsou vždycky takové. Je to zvláštní období, protože už se většinou nezkouší žádná nová inscenace, ale zato představení je mnoho.

Hraje se ráno i večer a někteří kolegové v divadle skoro bydlí. A občas se povinně přestěhují do nějakého hodně vzdáleného města, ale opět z jediného důvodu: aby tam zahráli divadlo a v pozdních nočních hodinách se vrátili na domovskou scénu.

Tedy na chvilečku domů ke svým blízkým, aby si schrupli a ráno mohli zase nastoupit.

Pamatuju si, že jsem to tak měla před dvěma lety. Byla jsem tak strašně utahaná, že se můj život scvrknul jen na hraní divadla a spánek. Přesto mi to přinášelo velkou radost, a hlavně jsem se moc těšila na prázdniny, protože jsem věděla, že je budu opravdu potřebovat a že si je zasloužím.

Letos jsem na tom úplně opačně. Mnohé moje inscenace skončily, málo jsem zkoušela a teď na konci sezony málo hraju. Již Karel Čapek psal o tom, jak velmi jsou herci nešťastní, když mají málo práce. A tak to padlo i na mne. Připadám si taková marná, chodím od ničeho k ničemu, a když konečně přijde představení, raduju se jako malé dítě. Když jsem pak dostala nabídku na dva natáčecí dny ve filmu Ireny Pavláskové, štěstím jsem se zcela rozplynula. A vůbec mi nevadilo, že budu muset jet do Prahy, překonat hrůzu z metra, sama si koupit jízdenku a dojet na správné místo. Protože to pro mne, jako téměř venkovskou stařenku, vždycky byla strašná představa. A což teprve, když jsem zjistila, že budu partneřit s Karlem Rodenem, a že naše první scéna bude velmi, ale opravdu velmi sexuální. Co vám budu povídat, dalo mi mnoho práce přesvědčit sama sebe, že jsem přece herečka dostatečně zkušená, že mne přece nějaký Roden nemůže vyvést z míry a že točit v mém věku sexy scénu je naprosto normální, běžné a snadné. Nebudu vás napínat, vážení čtenáři, nakonec to vlastně opravdu snadné bylo. Partner byl milý, vstřícný a velmi krásný. A tím pádem to šlo hladce. No a já jsem se přiblížila svému přesvědčení, že v osmdesáti letech budu slavná a mrtvá.

Přivítala jsem i pozvání do Kostelce nad Orlicí, kde měli slezinu senioři, kterým jsem

č. 10 – červen 2014 měla povyprávět o svém životě v umění i v soukromí. Nedělala jsem to poprvé, a tak jsem ani neměla trému. Jenom mám vždycky zvláštní pocit, když vyprávím o pozitivním přístupu k životu, o potřebě humoru, aktivity a jiných radost přinášejících věcech, a přede mnou sedí lidé, kteří možná prožili mnohem zajímavější a dobrodružnější život, než já. Poznala jsem tak paní, která jezdí ještě v osmdesáti letech s postiženými dětmi na hory, jezdí na kole a sekačka v jejích rukou jen hraje. Pána, který na stará kolena začal malovat a spolu s manželkou udělali ze své chalupy galerii. A pak také ty, kteří programy pro seniory připravují, věnují se jim a nutí je k aktivnímu životu, třeba i proti jejich vůli. Zkrátka a dobře, tato setkání obohacují i mne, nutí mě k přemýšlení o mé vlastní lenosti, a dokonce mne i povzbuzují, když se propadám do beznaděje.

Červen, konec sezony, konec našeho desetiměsíčního snažení...

Včera jsem se byla podívat na své kolegy, kteří koncertovali v Besedě. Vůbec nechápu, kde berou sílu dát dohromady takovou show, když mnozí denně hrají. Ale dokázali to a já jsem definitivně propadla kouzlu jejich hudby. Tentokrát byli obohaceni o zvuk houslí v rukou Marty Zaoralové. Hrála skvěle a její projev rozhodně nepřipomínal seriózní absolventku konzervatoře.

Lenka v Dámské šatně – derniéra 17. června na hlavní scéně!

- 14 -

Mastix je kapela s velkou budoucností, což tvrdím zcela objektivně a nezaujatě! Mohu si to dovolit, muzice nerozumím, ale umím být pozorným a nadšeným posluchačem.

Tak tedy, nebuďte líní a marní jako já, přijďte do divadla a hlavně se zúčastňujte festivalových představení i koncertů! Jeden z nich bude opět náš, divadelní, Mastixový!

Na shledanou se těší Lenka

POT&LESK

č. 10 – červen 2014

Milí hradečtí přátelé, je pro mne nejen velkou ctí, že jste si na mne vzpomněli, přes ten můj stále rostoucí věk, že se tak ocitám mezi vámi o několik generací (minimálně) mladšími, čímž mi tak pořád prodlužujete mou vlastní přítomnost, ale, a to hlavně:

náct let (ten první ročník jsem prošvihla, protože jsem si prostě nevyzvedla v Divadelním ústavu poštu s pozváním od pana Morávka – to on mě sem zatáhl a tak velký dík i jemu), za devatenáct let prázdnin jako u Julese Verna. Žádné opakování, každé léto bylo trochu jiné, jenom to slunko svítilo stejně a pořád v plném lesku. Za to taky

Děkuji... udělali jste mi radost. Jako v té básničce, a ještě lépe: když máš radost a víš o tom, řekni nám to aspoň potom – říkám vám to předem. Udělali jste mi radost, že se můžu letošního festivalu v Hradci zúčastnit aspoň trochu aktivněji. Protože ten svůj příspěveček chápu jako hommage, začnu děkováním: dík za těch nádherných devate-

děkuju, za to slunce a tomu slunci. Onehdy jsem vzpomínala na osmdesátá léta, kde pro mne hrál čas jakousi důležitou roli – šlo o cenzuru a o zákaz vydání – o gag, že kdyby bylo bývalo Národní divadlo postaveno o dva tři roky dřív, šla by pravděpodobně do stoupy knížka o scéZemana přišlo s ambiciózní vizí regionální scény, která může co do kvality soupeřit i s těmi nejvěhlasnějšími divadly, se nedalo přehlédnout. A díky občasným výjezdům na Wiener Festwochen, do Berlína na Theatertreffen, na Kontakt do Toruně nebo do

nografii XX. století. Tady v Hradci má čas jinou funkci: v mých vzpomínkách jsme pořád stejně mladí jako na začátku celého toho festivalového dobrodružství. Takže děkuji taky času. Moji kamarádi prostě stárnout odmítali i a ztráty jsou, pokud si to příliš neidealizuji, menší, než bývá v kraji zvykem. A tak je třeba poděkovat za ten pramen mládí i hradeckému pohostinství, i soutoku Labe s Orlicí. Té vodě a městu a jeho slavné historii. Vizi avignonského festivalu, který si ten hradecký vzal za svou první inspiraci. Není možné dopustit se přehánění. Možná přehnané vize? Ale bez vizí to přece nejde. Děkuji všem, kteří ty společné vize realizovali. Realizovali je v čele s panem ředitelem Ladislavem Zemanem.

VĚRA PTÁČKOVÁ (divadelní kritička a publicistka) voval svědomitě a v létě jsem dokonce absolvoval dílnu historického šermu. Text mi sice Vladimír seškrtal na dvě věty, ale díky fotografiím Josefa Ptáčka (a zapůjčenému kostýmu) vypadá má postava shakespearovsky monumentálně :-). No a na ten můj vytoužený šerm

Můj vztah ke Klicperovu divadlu...

ZDENĚK A. TICHÝ (divadelní publicista, televizní dramaturg): Můj vztah ke Klicperovu divadlu... ... a vůbec k divadelnímu dění v Hradci Králové je umocněn optikou východočeského patriota - rodáka z České Třebové. A zároveň i optikou pamětníka časů před listopadem 1989, kdy bylo divadlo ještě zasvěcené pohanskému božstvu Vítězného Února a symbolicky ho obklopovaly depresivní kulisy chátrajícího historického centra…

Hlavním důvodem k mým návratům do Hradce Králové v následujících 25 letech byla nejprve profese novináře – a jak šel čas, tak jsem čím dál tím víc o Klicperově divadle psal raději, i když ne vždy jsem zdejší divadelníky jen pochvalně drbal za ušima – občas jsem jim určitě i za uši vlepil nějaký ten kriticky nedůtklivý záhlavec.

Ale to, že divadlo pod šéfováním Ladislava

Avignonu mi bylo jasné, že je to vize, která se může stát – a také se stala – realitou.

Nebo-li, když to jde ve Francii, Německu, Polsku i Rakousku, proč by to nemohlo fungovat i v Česku?!

Završením první etapy mého polistopadového setkávání s Klicperovým divadlem bylo účinkování v projektu Třetí dějství z Hamleta (První krev), v kterém režisér Vladimír Morávek namixoval domácí herce s hostujícími neherci – divadelními kritiky. Vladimír Hulec jako Duch Hamletova otce, Vladimír Just a Petr Pavlovský v rolích Hrobníků, Lenka Jungmannová coby Ofélie, Jan Kerbr v roli Klaudia, J. P. Kříž v dvojroli Rosenkrantze a Guildensterna… A já v roli Laerta, o kterou jsem si režisérovi přímočaře řekl! (Ano, vsadil jsem zcela bezostyšně na protekci, neboť se s Vladimírem známe z vojny – z Vojenského uměleckého souboru v Táboře.) Ale na svůj výstup jsem se připra- 15 -

taky došlo – ve finále jsem skolil Hamleta / Pavlu Tomicovou, jejíž smrt provázel jímavý zpěv chlapců ze sboru Boni pueri.

Svým pojetím Laerta jsem nicméně asi příliš neoslnil ani režiséra, ani ředitele divadla, protože jsem namísto nabídky na herecké angažmá obdržel nabídku na šéfredaktorování festivalového zpravodaje Hadrián…

S Vladimírem Morávkem, který je osnovatel a příznivec mnoha šílených projektů, jsem se nicméně v Klicperově divadle sešel málem ještě jednou. Nakousli jsme, že by mi svěřil režii části jedné inscenace, na které se podílelo více tvůrců. No, nějak ta nabídka vyšuměla – nejspíš kvůli mé pracovní zaneprázdněnosti… A dnes se tak mohu přihlásit k tomu, že tím, že jsem zde nespáchal svůj režijní debut – propadák, mám nikoliv nevýznamný podíl na tom, že královéhradecká scéna získala jednu z Cen Alfréda Radoka a stala se Divadlem roku 2001.

POT&LESK

č. 10 – červen 2014

Milí přátelé knih, kamarádi veškerého čtení, zkrátka čtenáři!

Nějak se stalo to, co se jednou stát muselo. Prostě jsem nikoho zavčas neodchytila a nevyzpovídala. A jak říkával můj ex, když je nouze nejvyšší, chyť se páky nejbližší! A tak trošku z lenosti a trošku ze zbabělosti se v tom posledním měsíci sezóny pokusím zavzpomínat na čtenářské záliby mne samé a mojí rodiny.

Co moje paměť sahá, v naší famílii by se určitě nenašla domácnost, která by neměla slušně vybavenou knihovnu. Babička, která byla textilní dělnice, a dědeček, dělník na dráze, měli krom dětských knih také Boženu Němcovou a snad celého Aloise Jiráska. V rámci povinné četby jsem u nich o prázdninách přelouskala nejen F. L. Věka a Filozofskou historii, kterou si pamatuju dodnes, ale též Temno. Po té obsáhlé knize ovšem zůstalo v mé hlavě právě jen to temno. Dětské knihy u babičky měly veliké kouzlo, protože pocházely z dob dávno minulých, a tak předpokládám, že jen málokdo dnes zná Poupata, či Punťu a Kiki. Také Gabra a Málinka mne v určitém věku velmi bavily, ale dnes si opravdu nepamatuju ani jednu příhodu těch povedených děvčat.

Mí rodiče byli čtenáři téměř ďábelští, ačkoli každý ve zcela jiném stylu. Tatínek louskal stále literaturu poučnou, tedy medicínskou a též vše, co se týkalo výtvarného umění a historie. Nejen že byl velmi vzdělán v těchto oborech, čímž mi zadělával dnes a denně na veliký mindrák, ale také vždy přesně věděl, kam sáhnout v naší obrovské knihovně, když potřeboval konzultaci v jakémkoli oboru. Maminka milovala nade vše Tři mušketýry, ty četla mnohokrát a stále se u toho královsky bavila, a krom toho propadla naprosto detektivkám. To jsem po ní zdědila a zdárně pokračuji v jejím načatém díle. Krom toho však měla zálibu taky v životopisech a historii. A to nejen v historických románech. Měla jednu knihu, Dějiny světa v kostce se jmenovala a tou listovala, jako by to byl nejnapínavější detektivní román. Dodnes jsem to nepochopila, protože jsou to vlastně jenom data, jména, letopočty a až na dřeň stručný popis událostí. Knihu mám doma, připomíná mi maminku, ale nic dobrodružného na jejích stránkách nenalézám. Škoda. Jsem netrpělivý nedouk.

Jednu lásku měli rodiče společnou, a to byla poezie. Oba milovali Seiferta, Skácela, Kainara, Šiktance..... ale taky ty proklaté, i lidovou poezii, vlastně bych jen těžko našla básně, které by je nezajímaly.

Maminka je navíc dokázala krásně uvádět na jeviště v recitačních

kroužcích, ve kterých pracovala s žáky i středoškoláky. Nedávno jsem se setkala se dvěma bývalými studenty střední vojenské školy v Moravské Třebové a ti mi potvrdili, že právě mí rodiče je přivedli k lásce k umění, poezii a dokonce i ke sbírání. Jsou v mém věku a já byla dojatá a taky patřičně pyšná.

O svých knižních láskách se průběžně zmiňuji vlastně už celou sezonu. Trošku se stydím, že jsem čtenářka tak jaksi na první našlápnutí.

Mám ráda knihy s příběhem a musím být chycena rychle a naplno. Je jen velmi málo knih, které jsem byla schopna přečíst, když mne nezaujaly na prvních stránkách. A to je jedno, zda skvělým humorem, nebo silným prožitkem. U knížek se nahlas chechtám, případně nahlas štkám. Čtu téměř výhradně v leže, neboť klid a pohodlí jsou mi nade vše. V poslední době děkuji severským autorům za jejich detektivní romány. Kupodivu jsem propadla i autorovi jménem Persson, jehož trilogie mě naprosto strhla, ačkoli jde spíše o krimi s motivy dokonce špionážními, což nikdy nebyla zcela moje parketa. Persson sám byl na vysokých policejních postech a troufá si psát i o velkých případech, dodnes neobjasněných, jako byla např. vražda socialisty Palmeho. Trošku složité, ale krásné čtení.

Své přítelkyni Martině musím poděkovat za doporučení spisovatele Khaleda Hosseiniho – chcete-li se něco dozvědět o Afganistánu a nechat se strhnout k velkému dojetí, pak neváhejte. Dojdete též k poznání, jak krásný je život uprostřed Evropy. A chcete-li se smát, rozhodně vyhledejte Evžena Bočka a jeho Poslední aristokratku, jakož i všechna pokračování, Adriana Molea Sue Townsendové, opět všechny díly, a unesete-li i trošku ženskou notu, Betty MacDonaldovou. K té se vracím stejně ráda, jako k veškerým sbírkám židovských a lékařských anekdot. A budete-li se chtít povznést, nezapomeňte, že někde v knihovně máte poezii. Byla období v našich životech, kdy jsme bez ní neuměli být. S přicházejícími prázdninami se s vámi na čas rozloučím, ale čtěte rádi, čtěte dál!

Lenka Loubalová - 16 -

POT&LESK Nemožné ihned, zázraky do tří dnů -:) Tak to chodí na obchodním oddělení Klicperova divadla. Celá sezona i zde na tomto pracovišti vrcholí festivalovou horečkou. U této příležitosti POT&LESK vyzpovídal celý kolektiv předprodeje: Janu Chmatilovou, Pavlu Antonínovou, Markétu Bendlovou a Evu Fialovou.

5. května začal předprodej vstupenek na festival. Jaká je, zhruba po měsíci, jeho bilance?

Největšími diváckými trháky bylo zahajovací představení Divadla Husa na provázku – Amadeus, závěrečný titul Slovenského národního divadla Ilúzie a kladenská Marie Antoinetta s Pavlínkou Štorkovou. Tato tři představení se vyprodala už během prvního dne. Postupně ubývají vstupenky i na další tituly, nicméně stále je z čeho vybírat. Divákům rádi poradíme. Během celého festivalu budeme k dispozici nejen v předprodeji divadla, ale každý den také od 14.00 hodin v pokladně hlavní scény.

I zde bude možné zakoupit vstupenky na představení, která zatím nejsou vyprodaná nebo získat potřebné informace.

Jak vůbec probíhal první den? Na fotografiích vidíme, že byl předprodej znovu v obležení...

Velký zájem diváků nás moc těší a vážíme si všech, kteří nelení a v brzkých ranních hodinách už u nás čekají na ty „své“ vstupenky. Letos byla fronta opravdu velká, proto jsme vylepšily komfort čekajícím divákům. Pro zpříjemnění a zahřátí jsme podávaly bylinkový čaj a poskytovaly podrobné informace o festivalu. Od nové sezony připravujeme výraznou změnu pro všechny naše předplatitele! Abonentům umožníme přednostní výměnu obou festivalových kuponů.

Slyšela jsem, že jste pro letošek připravili nějaké novinky v podobě předplatitelských balíčků. O co jde?

Nabídkou festivalových balíčků chceme umožnit divákům návštěvu více představení za výhodnější cenu. Dva balíčky jsou sestavené ze zahraničních představení a jeden speciálně pro Den Divadla Na zábradlí, které do Hradce přiveze své dvě nejnovější inscenace Šedá sedmdesátá a Velvet Havel. Obě představení prodáváme za 450,- Kč, divák tedy při koupi tohoto „dvojáku“ ušetří devadesát korun. Balíček „NA ZAHRANIČÍ S IGLÚ“ nabízí za zvýhodněnou cenu 495,- Kč tři představení zahraničních souborů ve Studiu Beseda; izraelské Iglú, kosovskou Demolici Eiffelovky či francouzskou Bitvu s Diderotem. Všechna s českými titulky. Balíček „NA ZAHRANIČÍ S WHITE COFFEE“ za stejnou cenu zve

č. 10 – červen 2014

Diváci nás někdy překvapí, když chtějí vstupenky na Fišarovu svatbu, Bouli nebo Velkou mořskou sílu! opět do Besedy, tentokrát na Demolici Eiffelovky, Bitvu s Diderotem a White Coffee, maďarsko-rumunsko-českou černobílou komedii v režii Lucie Málkové..

Platí, že člověk bez předem zakoupené vstupenky se na kýžené představení nemusí na poslední chvíli dostat?

Zázraky se dějí – diváci ať nezoufají a přijdou zkusit štěstí na pokladnu divadla!

Stane se, že se nám vstupenky do prodeje vrátí.

Na která představení byste rády diváky pozvaly vy osobně?

Rozhodně doporučujeme představení zahraničních hostů. Z vlastní zkušenosti i ohlasů diváků můžeme potvrdit, že jde o mimořádné zážitky. No, uznejte, kdo z nás se může zajet podívat na divadlo do Izraele, Kosova nebo do vídeňského Volkstheatru? Na našem festivalu stačí jen naplánovat a koupit vstupenky – často za nižší ceny než na domovských scénách těchto prestižních divadel!

Na co se půjdete podívat vy?

Pracovní povinnosti nám bohužel nedovolují vidět vše, co bychom si přály. Ale snažíme se navštívit co nejvíc představení. Je to pro nás důležitá zkušenost.

Jaký tým se o prodej vstupenek stará?

Náš tým je ustálený a skvěle sehraný. Práce na festivalu je pro nás svátečním završením sezony a radostí být u toho.

Určitě při tom bývá i pěkně veselo.

Prozraďte nějakou pěknou historku z předprodeje?

Veselo občas bývá. Diváci nás někdy překvapí svými dotazy nebo poptávkou po některých titulech. Když chtějí Fišarovu svatbu, Bouli, Velkou mořskou sílu, Jindřicha nebo Rudolfa III. tak je vše jasné. Ale třeba, když divák chtěl Bílou paní, tak jsme fakt nevěděly. Po několika doplňujících otázkách bylo jasno – šlo o vstupenky na Oskara a růžovou paní... Nebo když nám přijde objednávka vstupenek na školní představení s žádostí o sezení v předních lavicích…

Lucie Němečková - 17 -

POT&LESK

č. 10 - červen 2014 Vážení čtenáři, dovolte nám, abychom vás ještě před koncem sezony pozvali do sezony příští! Navštivte naše

BYLINKÁŘSTVÍ Z KLICPEROVY LOUČKY

Vážení a milí, zatímco tuto sezonu jsme vaše chuťové buňky uspokojovali vybranou krmí Restaurantu U Klicperovy hlavičky, pro tu příští už jsme vám připravili povzbuzení, terapii a přímo záchranu kulturou!

Ano, je to léčba alternativní, ale příjemná a po několik tisíciletí již osvědčená, proto neváhejte a vejděte do našeho Bylinkářství z Klicperovy loučky!!! Máte zlomené srdce? Nadbytek stresu? Zdivočelé hormony? Trpíte blbou náladou?

Samotou? Nudou, šedí, znechucením, pesimismem a syndromem neklidných nohou? Na vše pro vás máme lék!

Stačí si jen vybrat, přičichnout a louhovat těchto sedm bylinných pokladů vybraných přímo pro vás…

Mužník nákupní (Masculinum Shoppistea) Čeleď: Vtipnoidné.

Uleví mužům při obtížích, vyvolaných návštěvou nákupních center a pobaví ženy shoppaholičky.

Lesopestřec český (Kabaretia Bohemicum) Čeleď: Drábkovcovité. Lehce haluciongenní účinky této byliny lze aplikovat na léčbu téměř všech neduhů. Předávkování vyvolává srstnatost.

Kristof Magnusson

David Drábek

BEZ BAB!

ČESKÝ LES

Současná komedie německého dramatika o nákupním centru a manželech na útěku. Jak se dá přežít nakupování s drahou polovičkou? Kdo protáhne svou ženu rychleji obchoďákem? Mají muži své dny? Kdo přeměnil starou kotelnu v shopping centru na tajný pánský koutek a poslední bezpečný maskulinní úkryt v nepřehledném světě akcí, slev, lodiček, blůziček, parfémů, korálků, výprodejů a novinek? Jsou alespoň tam muži v bezpečí? A co skrývá takový samčí kutloch? Seznamte se s pilotem Helmutem, programátorem Erollem, manažerem Larsem a hasičem Mariem. Spojuje je jediné. Víkendy v obchoďáku. A taky pivko, fotbal, pohodička a společný úkryt. „Co my tenkrát všechno vydrželi. Co hromad sleviček jsme se natahali. Solidární jako partyzáni. Pak jsem objevil tuhle nepoužívanou kotelnu a udělal z ní skrýš, pro nás chlapy. Tady můžeme být sami sebou.“ Režie: Jan Sklenář.

Premiéra 10. října 2014 ve Studiu Beseda.

Po několika adaptacích klasiky (Figarova svatba, Richard III. a Romeo a Julie) a vlastních hrách formálně tradičnějšího ražení (Jedlíci čokolády a jejich pokračování Velká mořská víla) se umělecký šéf Klicperova divadla, režisér a dramatik David Drábek, vrhá v sezoně 2014 / 2015 na svůj oblíbený a od dob Noci oživlých mrtvol v Hradci zatím opuštěný žánr kabaretu!

Takže už teď vám můžeme odpřisáhnout, že se na hlavní scéně Klicperova divadla strhne pořádná mela… „Ó český lese, kam člověk hne se, všude se na něho lepkavě snese našeho národa přírodní pohoda!“ Klicperovo divadlo zavítalo tentokrát do hlubokých hvozdů, aby potěšilo své věrné diváky epizodami ze života rozkošných zvířátek… Těšíte se? Nebude chybět jezevec ani sojka, kanec ni muflon, i na housenky dojde. A možná přijde i Petr Čtvrtníček jako bobr!

Režie: David Drábek.

Premiéra 29. listopadu 2014 na hlavní scéně.

Baladovník národní (Tradicinum Erbenomis) Čeleď: Trvalky. Vyvolává vzpomínky na dětství a školní docházku.

Pomáhá otevírat skály a vidět budoucnost.

Drsnice sněhokvětá (Tarantinus Mafiana) Čeleď: Krutovtipné.

Užívejte při trudnomyslnosti a přílišné změkčilosti.

Pozor, ve větších dávkách vyvolává závislost!

Karel Jaromír Erben

Mohamed Rouabhi

Jevištní podoba sbírky balad Kytice z pověstí národních (1853), nejslavnějšího díla miletínského rodáka Karla Jaromíra Erbena a jednoho z nejznámějších děl české literatury vůbec. Co se vám vybaví jako první, když se řekne Kytice? Zemřela matka a do hrobu dána? Na topole podle skal? Nechoď dceruško k jezeru? Hrej si – tumáš kohouta? Dej sem dítě? Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku? Naše inscenace vás přesvědčí, že Kytice rozhodně nepatří jen do zaprášené archivní poličky s označením „povinná školní četba“! Kytice jako národní poklad, otevírající před námi svět magických balad i moudrostí našich předků. Kytice jako výsostná poezie s romantickým odérem i hororovou patinou. Kytice jako téma viny, trestu a daností zákonů lidských i přírodních. Kytice jako kniha, kterou všichni známe, ale na kterou jsme už možná trochu zapomněli…..

Režie: Karel Brožek.

Premiéra 11. října 2014 na hlavní scéně.

Hra francouzského dramatika alžírského původu z roku 2006 svým spádem, volbou prostředí a stylem humoru připomíná filmy jako Pulp Fiction či Podfu(c)k. Pětice kamarádů se rozhodne na základě vyprávění jednoho z nich vloupat do neobydleného zámku, kde má být ukryt obrovský lup z dávné bankovní loupeže. Aby se ale k penězům dostali, potřebují sehnat, koupit a vyzkoušet pořádnou sbíječku! Do šikovných kutilů s vrtákem mají ale naši hrdinové pořádně daleko… Jejich partičku totiž tvoří židovský kokainista Tony, militantní homosexuál Jo, zludračelý básník Ritchie, italiano frajer Sergio a hustej drsňák Frankie. Nadhled, spád a smysl pro ironii a černý humor, to jsou hlavní zbraně této mafiánské grotesky tarantinovského ražení, kterou v Klicperově divadle uvedeme v české premiéře!

Režie: Jan Frič.

Premiéra 13. prosince 2014 na hlavní scéně.

KYTICE

- 18 -

KUTILOVÉ

POT&LESK

č. 10 - červen 2014

Pětistrunatka polní (Nedvědum Brontosauria). Čeleď: Kotlíkovité.

Pomáhá při poruchách sluchu a osobnosti. Vhodné pro nápravu sourozeneckých konstelací.

Simona Petrů, Jana Slouková

MEDVĚDI

Fiktivní příběh dvou huňatých bratrů, nápadně připomínající osud jednoho nesmrtelného českého folkařského dua. Bratři Franta a Honza a jejich životní puťák z Luk pod Medníkem na Strahov a ještě dál!

Revue o tom, že nebe modrý ještě smysl má… Ukrytý v stínu lesa igelit. Kočovní herci tu jsou, máky kvetou. A všichni se znaj, znaj, znaj a blázněji a zpívaj. Skleniček pár a pár tahů z trávy. Kamarádi z osady si s lesem rozumí. A přezky chřestí o skalnatou mez. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš! Pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy, podved jsem všechno, o čem doma si sníš. Hele lidi, svítá! Tulácký ráno na kemp se snáší. Ta chvilka co máš na život ti uplyne, jak od ohýnku dým. Půjdu se mejt a pozhasínám. Ztracená víra hrozny z vinic neposbírá. Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen? Teď je mi to líto…

Režie: Anna Petrželková.

Premiéra 21. února 2015 ve Studiu Beseda.

Tužebník srdcervoucí. (Romantinella platonicus). Čeleď: Srdcokvěté. Podporuje invenci při psaní dopisů a zajišťuje lásku milované osoby.

Alexandr Sergejevič Puškin

EVŽEN ONĚGIN

Píšu vám - co víc? Píšu já vám. Co na tom slova pozmění? Vím, sama si tím přivolávám trest - vaše opovržení. Jestli však sebemenší závan lítosti vzbudí ve vás cit, nemůžete mě zatratit. Všechno by, věřte, ve mně spalo, nikdy bych vám s tou bezmocí, s tou hanbou nešla na oči, mít naději, a třebas malou, že občas, aspoň tu a tam projížďka zave-

de vás k nám, že vaše tvář, váš hlas v mém světě mihne se, a že pak jen vás budu mít v srdci po ten čas, než zase znova přijedete… Evžen Oněgin, vrcholné dílo světového romantismu a jeden z nejslavnějších milostných příběhů všech dob v adaptaci a režii dua SKUTR. Příběh znuděného velkoměstského dandyho, který se odstěhuje na venkov a potká tam nejen básníka Lenského a jeho milou Olgu, ale hlavně Taťánu, neobyčejnou dívku, které osudově zamotá hlavu, uvedeme jako inscenaci pro všechny, kteří lásku dávali či odmítali v nepravou chvíli.

Režie: SKUTR. Premiéra 7. března 2015 na hlavní scéně.

Humorník francouzský (Clasicinus Žabožroutum). Čeleď: Moliérovité. Koriguje množství testosteronu a velikost paroží. U žen zvyšuje sílu a vychytralost.

Moliére

ŠKOLA PRO ŽENY

Klasická francouzská komedie o stárnoucím muži, který se ze své mladé schovanky marně snažil vychovat budoucí poslušnou manželku. „To není legrace, Anežko, tyhle vdavky! Ty kladou na ženy veliké požadavky! Dívka se nevdává, aby se dobře měla a na své poslání v pohodlí zapomněla... Žena má v manželství úlohu podrobenou! Vous tam vždy vládne vším, tedy i služkou-ženou…“ Krize středního věku, výchova slečen, potrestaný paroháč, šovinismus, ženství, naivka a „hodný strýček“, zkrátka motivy, se kterými je v Moliérově hře o zábavu postaráno! Škola pro ženy je ale také komedie, jejíž příchuť nám v posledních letech trochu zhořkla, a to nejen díky rakouskému know-how na utajovaný pobyt osob ve sklepích… Jak jinak totiž ochránit od mala dívku před vlivy a svody okolního světa? Přijďte se s námi zasmát nebo podivit v poslední premiéře této sezony!

Režie: Marián Amsler.

Premiéra 16. května 2015 na hlavní scéně.

Sběr léčivých rostlin provedla a jejich užívání vřele doporučuje vaše dramaturgická bylinkářka Jana Slouková.

Nejlepší tip je PŘEDPLATNÉ!

Prodávat začínáme 25. srpna od 9 hodin!

- 19 -

POT&LESK

č. 10 – červen 2014

Stálá nabídka Klicperova divadla

KUPONOVÉ PŘEDPLATNÉ Tato forma předplatného, kterou můžete využít až do konce divadelní sezony (platí od října 2014 do června 2015), umožňuje návštěvu až šesti představení uměleckého souboru Klicperova divadla. Jeho výhodou je volba libovolného titulu z repertoáru Klicperova divadla.

Vyberte si: Kristof Magnusson: BEZ BAB! – režie: Jan Sklenář * Karel Jaromír Erben: KYTICE – režie: Karel Brožek * David Drábek: ČESKÝ LES – režie: David Drábek * Mohamed Rouabhi: KUTILOVÉ – režie: Jan Frič * Simona Petrů, Jana Slouková: MEDVĚDI – režie: Anna Petrželková * Alexandr Sergejevič Puškin: EVŽEN ONĚGIN – režie: SKUTR * Moliere: ŠKOLA PRO ŽENY – režie: Marián Amsler * David Drábek: VELKÁ MOŘSKÁ VÍLA – režie: David Drábek * David Drábek podle Williama Shakespeara: ROMEO A JULIE – režie: David Drábek * SKUTR: LABUTÍ JEZERO – režie: Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský * Eugene O´Neill: CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCI – režie: David Šiktanc * Arthur Wing Pinero: SOUDCE V NESNÁZÍCH – režie: Šimon Dominik * Tennessee Williams: SESTUP ORFEŮV – režie: Martin Glaser * Radek Balaš, Ondřej Brousek: MARILYN (Překrásné děcko) – režie Radek Balaš * Ladislav Smoček: PODIVNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO – režie David Drábek * Václav Havel: ŽEBRÁCKÁ OPERA – režie Daniel Špinar * William Shakespeare: RICHARD III. - režie David Drábek * David Drábek: KOULE – režie David Drábek * Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: FIGAROVA SVATBA – režie David Drábek * Esther Vilar: ŽÁRLIVOST – režie Pavel Krejčí * David Drábek: JEDLÍCI ČOKOLÁDY – režie David Drábek * David Drábek: NOC OŽIVLÝCH MRTVOL – režie David Drábek Předplatitelské kupony se za platnou vstupenku vyměňují pouze předem a to v předprodeji Klicperova divadla.

Kuponové předplatné nelze použít pro představení uváděná v den jejich premiéry.

V nabídce jsou všechny tituly současného repertoáru a k tomu premiérové tituly, hrané v jejich reprízách.

Výhodná cena - šest titulů: 1290,- Kč !

KUPONOVÉ PŘEDPLATNÉ JIŽ V PRODEJI! Informujte se v předprodeji Klicperova divadla na tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz Vážení čtenáři, děkujeme za vaši přízeň během uplynulé divadelní sezony! Těšíme se na shledávání od září, kdy první číslo nové sezony naleznete opět na webových stránkách Klicperova divadla.

Přejeme vám krásné léto!

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo, o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Lucie Němečková, Lenka Loubalová. Grafická úprava: Marie Šobková. Foto: archiv Klicperova divadla. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz; telefon: 495 512 857. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v Galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

- 20 -