Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 4
& „TENKÁ JE HRANICE MEZI LÁSKOU A SPALUJÍCÍ ŽÁRLIVOSTÍ…“, Pavel Krejčí o Žárlivosti
(NE)VIDÍM TO KRITICKY
tentokrát s Vojtěchem Varyšem
„ZDIVO SCÉN JSME PONECHALI, ALE INTERIÉR MALUJEME SVÝMI BARVAMI!“, říká David Drábek o premiéře Figarovy svatby
KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ
POT&LESK
č. 4 - prosinec 2011
Dva zaručené tipy n a v á n o č n í d á r k y. . . 1.
KUPONOVÉ PŘEDPLATNÉ Kuponové předplatné lze využívat až do konce divadelní sezony (platí od října 2011 do června 2012), umožňuje návštěvu až šesti představení! Výhodou je volba titulu z celého repertoáru Klicperova divadla. Předplatitelské kupony se za platnou vstupenku vyměňují předem a pouze v předprodeji Klicperova divadla. Kuponové předplatné nelze použít pro představení uváděná v den jejich premiéry. V nabídce jsou všechny tituly současného repertoáru a k tomu ještě další premiérové tituly, hrané v jejich reprízách. Cena za šest titulů: 1140,- Kč!
2.
DÁRKOVÝ POUKAZ
NA PŘEDSTAVENÍ Z REPERTOÁRU KLICPEROVA DIVADLA! Poukaz na dvě vstupenky má hodnotu 500,- Kč, a platí až do 30. června 2012.
...s dárkem do divadla se nespletete! -2-
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK
Vážení a milí čtenáři,
PROSINEC obsah:
je před vámi prosincové číslo našeho divadelního časopisu, plné očekávaných premiér
4 - Tenká je hranice mezi láskou a spalující žárlivostí /říká režisér Pavel Krejčí/ 6 - Hra Žárlivost mi připomíná cibulku /s dramaturgyní Markétou Bidlasovou/ 9 - Zdivo scén jsme ponechali, ale interiér malujeme vlastními barvami /David Drábek o premiéře Figarovy svatby/ 11 - Galerie U Klicperů - Luděk Rathouský 12 - Jsem velmi emocionální kritik /říká Vojtěch Varyš/ 14 - Na kafi s Lenkou 15 - Dámská šatna slaví stovku 17 - Zuzana Lapčíková Kvintet 18 - Juan & Faust - dvojrozhovor 20 - Fíla slavil narozeniny 20 - Na co se těšit po novém roce
a zajímavostí ze zákulisí Klicperova divadla. Užijete si tak s námi nejen kapku ŽÁRLIVOSTI, ale hned po ní i pořádnou FIGAROVU SVATBU! Nebude chybět ani rozhovor s Filipem Richtermocem Jiřím Zapletalem o tom, jestli se už stačili sžít se svými rolemi Dona Juana a Fausta nebo Davidem Drábkem a to nejen o zkoušení Figarovy svatby. V posledním měsíci letošního roku nás tady v Klicperově divadle čeká kromě premiérových vírů také velké hostování se Světáky v Divadle na Vinohradech, které se odehraje v neděli 4. prosince. Paní Martu Kubišovou, které, jak jistě víte, je celá inscenace o „zlatých šedesátých“ věnovaná, jsme pozvali osobně u příležitosti jejího hradeckého koncertu. Bohužel na Vinohrady nemůže přijít, protože se už věnuje nedělním adventním koncertům, ale celý náš tvůrčí team a vůbec Klicperovo divadlo moc
4-6
pozdravuje!!! S klicperáckou divadelní partičkou jsme si také užili báječné narozeniny Filipa Richtermoce, který oslavil čtyřícítku – čili jak sám říká, „běh života jeho obul mu již páté gumy“. Měli jsme tak kromě skvělého pečení
10. 12. premiéra V podkroví! Esther Vilar: ŽÁRLIVOST
prasete a vlastivědných vycházek možnost lokalizovat všechny proslulé Filipovy historky přímo tam, kde se odehrávaly, tedy v jeho rodných Hořicích. A protože je tento úvodník v letošním roce poslední a svátky klidu, míru, pokoje a sou-
7-10
náležitosti jsou za dveřmi, dovolte nám nyní jménem celé naší redakce a Klicperova divadla vůbec popřát vám krásné Vánoce plné pohody a míru, a vůbec šťastný a úspěšný nový rok 2012, který si doufáme nejednou zpestříte a zpříjemníte návštěvou Klicperova divadla. Mějte se krásně nejen ve dny sváteční!!!
17. 12. premiéra na hlavní scéně! Pierre-Augustin Caron Beaumarchais: FIGAROVA SVATBA
Vaše redakce
-3-
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK S režisérem Pavlem Krejčím o chystané premiéře Žárlivosti Už 10. prosince přibude do podkrovního cyklu Klicperova divadla Šepoty a výkřiky další titul. K právě uvedené Jekylle Hydeové přibude Žárlivost Esther Vilar, inscenace, která opět staví na vyhraněných emocích viděných nablízko. Režisérem Žárlivosti je Pavel Krejčí, který na komorní scéně V Podkroví režíroval už v sezóně 2004/2005, a to Albeeho hru Tři velké ženy. Hru se třemi ženami si vybral i tentokrát, velké ženské emoce a osudy jeho režijnímu rukopisu zjevně svědčí. S dramaturgickým tipem uvést hru Esther Vilar na scéně KD jste přišel Vy sám. Co Vás na hře upoutalo především?
autorka vyjadřuje z pozice až provokativního antifeminismu ke vztahu muže a ženy. Tajná zákoutí ženské mysli odkrývá způsobem nemilosrdným a naprosto nesentimentálním, ale s rafinovaným nadhledem a smyslem pro humor. To bylo další příjemné zjištění! Na druhou stranu jsem si ale znovu uvědomil, jak velký cit je ve vztahu mezi mužem a ženou žárlivost. Jak i toho sebejistého, inteligentního, vzdělaného člověka dokáže dokonale proměnit i dokonale zničit.
TENKÁ JE HRANICE MEZI LÁSKOU A SPALUJÍCÍ ŽÁRLIVOSTÍ… Když mně před časem poslala Jana Pithartová, dnes dramaturgyně Divadla loutek v Ostravě, k posouzení hru Esther Vilar, tak popravdě řečeno, první, co mě na té hře upoutalo bylo, že jsem ji přečetl na „jeden zátah“ a navíc, že ji napsala žena!!! Zaujalo mě, s jakou odvahou a vtipem se
-4-
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK
rečkám se smyslem pro sílu slova, temporytmus, jemnost gesta a navázání kontaktu s publikem.
Hru jste před časem režíroval a adaptoval pro rozhlas. Měl jste už tehdy pocit, že by Vás bavilo její scénické provedení? V čem je „rozhlasová“ a v čem naopak spočívá její divadelnost? Už při natáčení rozhlasové adaptace jsem si říkal, že tenhle titul nabídnu Klicperovu divadlu do cyklu „Šepoty a výkřiky“. Nejen pro samotné téma, ale i pro skvělé herecké výkony hlavních protagonistek. V čem je hra
V čem je podle Vás její největší potenciál? Autorka, i když ve své hře obnažuje provokativní, nepříjemné až kruté pravdy, nabízí neotřelé pohledy do citlivých, zranitelných duší žen různého věku. A dělá to s pochopením a smyslem pro humor. Které herečky jste obsadil a proč? Už při čtení hry mě okamžitě naskočilo obsazení: Helen - Martina Nováková, Jane - Kamila Sedlárová, Iris - Kristýna Kociánová. Proč? Skvělé herečky, které mně „sedí“ i lidsky! Můžete krátce prozradit, jaký inscenační klíč jste zvolil? Čím déle jsem hru četl a „odlupoval“ jednu slupku za druhou, uvědomoval jsem si stále silněji a silněji až ďábelskou emocionální sílu slova. Slova, které dovede zabít! Dokonalá vražda bez žalobce! Kolik významů, emocionálního zabarvení a odstínů nese slovo psané a naopak řečené. Jak tenká hranice vede mezi láskou a spalující žárlivostí. „Hra se slovem a emocemi“ byla pak tím inscenačním klíčem. Jsou ženy žárlivější než muži? Nevím, ale ze svých zkušeností bych řekl, že není vítězů, jsou jen poražení! A těch je, podle mého názoru, na každé straně stejně!
Esther Vilar „rozhlasová“? Rozhlasový mikrofon je nemilosrdný, ale zároveň okouzlující v tom, že dokáže zachytit v hlase ty nejjemnější odstíny hercova emocionálního rozpoložení. Ucho vnímavého posluchače rozezná okamžitě každičký falešný tón. Herec se nemůže skrýt za gesto, kostým, atraktivní výpravu, světelný design… K dispozici má jen svůj hlas. Pokud ve výsledku dá slovu ten správný obsah a emocionalitu cítí posluchač, aniž si to uvědomí, zavane krása pravdy. A právě v hledání pravdivého významu slov je Žárlivost pro rozhlas velkou inspirací! „Divadelnost“ textu dává znamenitou příležitost předvést své umění technicky a emocionálně vybaveným he-
Jakými slovy byste pozval na Žárlivost naše diváky? Diváky bych na představení pozval slovy jedné z postav: „Říká se, že není lásky bez žárlivosti. Před vámi jsem znala jen lásku. A pak jste mě katapultovala do toho pekla. Do žárlivosti! Láska a žárlivost… Díky vám, milá Jane, znám teď obojí. A proto vám, bohužel, musím říct, že láska bez žárlivosti je pouhá bagatela. Plytký pocit blaha.“ Za sebe pak dodám, přijďte se podívat, k jakým koncům může vést ten rozumem neovladatelný cit!
Pavel Krejčí je rozhlasový a divadelní režisér, žije a pracuje v Hradci Králové. Na otázku, co pro něj znamená práce odpovídá: „Možnost setkávání s lidmi – pracovníky rozhlasu, herci, hudebníky, malíři počínaje a starousedlíky v Krkonoších konče, tříbení vkusu a estetického cítění, vidět dění kolem sebe v souvislostech, podílet se na obnově a prezentaci neprávem zapomenutých událostí, činů a osobností, zdroj radosti, legrace až srandy, potěšení, nepochopení, zklamání – tedy silných emocí! A zdroj obživy!“ Esther Vilar je dcerou německých emigrantů do Brazílie. Vystudovala medicínu a následně filozofii a sociologii. Po krátké praxi v nemocnici se již plně začala věnovat literatuře. Je autorkou mnoha esejistických a polemických publikací. Vydala již také dva romány a přes deset populárních divadelních her, z nichž poslední je právě Žárlivost. Zřejmě i sociologická studia mají u Vilar podíl na tom, že se ve svých dílech věnuje téměř výhradně vzájemným vztahům mezi muži a ženami. Připravila Magdalena Frydrych Gregorová -5-
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK Hra ŽÁRLIVOST (v originále Eifersucht, napsáno v roce 1999) od Esther Vilar mi připomíná cibulku. Na první přečtení je velmi vtipná a chytrá. A trošku literární neboť je v dopisech (a nic na tom nemění fakt, že jde o poštu elektronickou). Na druhé přečtení je to hra smutná a krutá. Tři postavy hry, tři ženy ve hře o jednoho muže najednou vnímám víc v jejich osamělosti, bezdětnosti, každou uzavřenou ve své cele, ve svém apartmánu jednoho obřího supermoderního domu. Každou z žen vidím v jisté chvíli plnou iluzí o své osobnosti, své hodnotě a svém vztahu, a každou v jiné
„Hra Žárlivost mi připomíná cibulku...“ říká dramaturgyně Markéta Bidlasová
chvíli zcela na dně, zděšeně zírající na střepy těchto svých iluzí. A málem i střepy svého života. Každá ze tří hrdinek Žárlivosti, jakkoliv jsou to ženy úspěšné, vlivné či nadějné, totiž odečítá svou hodnotu, smysl svého života od lásky, od vztahu s mužem. Jakoby samy o sobě nebyly ničím, jen prázdnou neodvratitelně stárnoucí slupkou, vskutku jen tím pouhým Adamovým žebrem. A když už nemají muže, nemají nic. Jen soupeřku, šťastnější sestru a na tu se pak upínají. Jakoby je při životě drželo jen to „elektronické vlákno“ vedoucí k „té druhé“ a skrz ni přece jen ke svému jedinému slunci – muži. Další rozměr k vnímání této hry mi dala četba Muže na vodítku, zásadního díla Esther Vilar. Svérázná, kontroverzní filosofka a psycholožka v něm až extrémně černě popisuje, jak ženy manipulují s muži a jak se muži nechávají manipulovat. Její pohled na vztah mezi pohlavími je tak provokativní a anti-feministický, zcela převracející běžný pohled na ženu jako oběť a muže jako agresora, že se vů-
bec nedivím, že sláva kterou autorce kniha přinesla byla převážně nepříjemná a hořká. V Muži na vodítku Vilar razantně pojmenovává své velké, zdá se, že celoživotní téma - destruktivní závislost, dobrovolné otroctví. Že ho lze dobře nahmatat i v její divadelní hře, se tedy není co divit. Pro způsob, jakým ženy tvarují svou duši a život, používá v této své knize termín sebedrezura ponižováním. Strašný a podle mě dost přesný termín. Ano, i postavy Žárlivosti Helen, Jane a Iris tak jednají, k takovému zacházení se sebou docházejí. Esther Vilar evidentně ženy dobře zná a dokáže je nemilosrdně a skrz naskrz prohlédnout a popsat. To, co vidí a odhaluje, je možná někdy nepříjemné a kruté, ale ona sama krutá není. Říká „kdo kritizuje ženy, ten pro ně něco dělá“. A navíc – ona neupírá ženám city a zranitelnou duši. A já si paradoxně právě v tom troufám vidět ve vtipném a přece bezvýchodném světě Esther Vilar jakousi naději. Markéta Bidlasová
Esther Vilar: ŽÁRLIVOST Režie a výprava: Pavel Krejčí. Dramaturgie: Markéta Bidlasová. Překlad: Jiří Stach. Hrají: Martina Nováková, Kamila Sedlárová a Kristýna Kociánová. Premiéra na komorní scéně V podkroví 10. prosince 2011 v 19 hodin.
N E J B L I Ž Š Í R E P R Í Z Y: 1 6 . 1 2 . A 2 0 . 1 2 . V Ž D Y V 1 9 H O D I N -6-
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK
Nebohý Figaro je v jednom kole. Má před sebou svůj svatební den s milou Zuzankou, zároveň musí vzdorovat plánům vdavekchtivé Marceliny, ubránit svou nevěstu před chlípným hrabětem a ještě pomoci hraběnce v její nejistotě. Hraběcí dvůr se do toho všeho hemží parazity, falešnými doktory, negramotnými učiteli a prázdnými krasoduchy. Inscenaci této slavné komedie, ovšem v poměrně radikální úpravě a režii Davida Drábka, uvidíte od 17. prosince na hlavní scéně Klicperova divadla.
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais:
FIGAROVA SVATBA Postava titulního hrdiny Figara se u autora Pierre-Augustina Carona de Beaumarchaise objevila již v předchozí hře Lazebník sevillský, ale teprve ve Figarově svatbě čili Bláznivém dni získala na velké popularitě. Později vstoupil Figaro na scénu ještě jednou – ve třetím dílu figarovské trilogie – hře Bláznivá matka, ale ta už se nesetkala s takovým úspěchem. Postava přesto procházela literárními dějinami dál – stačí vzpomenou třeba na Figarův rozvod Ödöna von Horvatha nebo opery Wolfganga Amadea Mozarta.
tísnil před sálem ještě dlouho před zahájením představení a nakonec vzal sál útokem. Premiéra byla triumfální. Hra šla ve své kritičnosti až na dobovou mez únosnosti, následovaly prudké polemiky, ve kterých jí byla vyčítána nemorálnost a frivolnost. Beaumarchais se vydatně bránil a zároveň spory přiživoval, zaplatil například distribuci letáků, hanících jeho text, aby mohl ostře a veřejně na invektivy odpovídat. Od té doby se Figarova svatba stala jednou z nejpopulárnějších a nejhranějších komedií…
Figarovu svatbu napsal Beaumarchais již v roce 1778, ale dlouho váhal s uveřejněním textu. Když to po třech letech udělal, byla hra okamžitě zabavena cenzurou. Tím začala dlouhá pouť zakázaného textu, ovšem nutno podotknout, že Beaumarchais dosáhl mistrovství v tom, co dnes nazýváme PR a zájem o svůj text rozdmýchával všemi prostředky a využíval záměrně nepříjemností k publicitě. Konečně se zdálo, že se situace zlepšuje, v roce 1783 se konalo uzavřené představení pro tři sta diváků. Výkvět Francie naplnil sál k prasknutí, aby si přitom vyposlechl, jak se mu autor svou hrou vysmívá. Po stížnostech na horko v sále Beaumarchais nelenil a vytloukl okna holí. Říkalo se sice potom, že vytloukl Figarovou svatbou dvojí okna – opravdová i ta ke svobodě, ale ještě rok uvádění této hry povoleno nebylo. Až 27. dubna 1784 se všichni dočkali a proběhla slavnostní premiéra. Dav včetně význačných šlechticů se nedočkavě
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA režie: David Drábek dramaturgie: Jana Slouková scéna: Martin Chocholoušek kostýmy: Simona Rybáková hudba: Darek Král choreografie: Henrieta Hornáčková -7-
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK Francouzský dramatik, který také stihl být za svého života hodinářem, vynálezcem, nakladatelem, hudebníkem, tajným agentem, obchodníkem se zbraněmi a revolucionářem ve dvou revolucích. Narodil se jako Pierre-Augustin Caron v rodině pařížského hodináře. Vyučil se řemeslu svého otce a dokonce vylepšil hodinový strojek co do přesnosti určování času. O tento vynález se později rozhořel spor s jeho konkurentem, a tato záležitost byla dohnána až před Akademii. Ostrá aféra udělala z mladého Carona celebritu a začal dostávat prestižní zakázky, například na hodinky na prstenu pro Madame de Pompadour. Při první příležitosti se však Caron zbavil své úspěšné živnosti a začal se živit jako učitel hudby, mimo jiných vzdělával i dcery Ludvíka XV. V této době se také oženil s vdovou Marie-Madelaine, která však brzy po svatbě zemřela na tyfus a Caron si podle zděděných pozemků Bois Marchais přidal další jméno. Začal působit jako bankéř, spekulant a zastával dokonce úřad královského sekretáře. Důležitou událostí
PIERRE–AUGUSTIN CARON DE BEAUMARCHAIS (1732 – 1799) pro jeho literární dílo byl pobyt ve Španělsku, kde strávil deset měsíců, aby pomohl své sestře Lisette, kterou opustil její snoubenec. Beaumarchis ho vyzval na souboj a byl za to poté vězněn. Zážitky ze Španělska později zúročil také ve své figarovské trilogii. Později se znovu oženil, ale ani toto manželství netrvalo dlouho a žena zemřela krátce nato také na tyfus. Tato shoda okolností vedla ke spekulacím, že se Beaumarchais svých manželek zbavuje jedem, aby získal jejich majetek. V této kritické době se ještě Beaumarchais zapletl do hádky kvůli vévodově milence a musel do vězení za urážku šlechtice. Tam však sepsal čtyřdílný pamflet Mémoires contre Goezman, který z něj v předrevoluční Francii udělal hrdinu a symbol nespravedlnosti a útisku. Byl však za to zbaven občanských práv, proto se dal do služby královského dvora s nadějí, že je získá zpět. Působil jako tajný agent a operoval po celé Evropě. Stal
se aktivním stoupencem americké revoluce, dodával Američanům zbraně a munici. Za to mu francouzský parlament znovu udělil občanská práva. Beuamarchais se poté potřetí oženil, tentokrát už manželství vydrželo, i když jeho manželka byla už 12 let jeho milenkou a měl s ní dceru Eugenii. Během francouzské revoluce začala jeho popularita opadat, pobýval nějakou dobu v exilu a nakonec vě věku 67 let umírá na svém přepychovém sídle v centru Paříže.
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: FIGAROVA SVATBA Proslulá klasická komedie, popisující jeden neobyčejný den sluhy Figara, jeho milé Zuzanky, záletného hraběte Almavivy, vdavekchtivé Marceliny a dalších. Jiskřivá hra lásky, plná nástrah, složitých plánů a jejich nečekaných vyústění se právem stala jednou z nejoblíbenějších komedií světové dramatiky. V režii Davida Drábka, který tvrdí, že v hledišti můžete až zešílet smíchy, se na jevišti dokonale vyřádí Pavla Tomicová, Vojtěch
Dvořák, Jiří Zapletal, Pavlína Štorková, Zora Valchařová-Poulová, Lenka Loubalová, Marta Zaoralová, Dušan Hřebíček a mnozí další. PREMIÉRA 17. PROSINCE 2011 V 19 HODIN NA HLAVNÍ SCÉNĚ KLICPEROVA DIVADLA.
-8-
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK Milý Davide, musíme začít od podlahy – co je pro tebe víc Figaro – Beaumarchais nebo čokoláda? Nebo je to fifty-fifty? Ejhle, teprve začínáme rozhovor a už jsem za křupana... vítězí čokoláda. Co taky čekat od někoho, komu spoluobčané uštěpačně přezdívali „Pan Kofila“. Termín Figaro mi však ozvěnou přináší i jméno „Mozart“. Odjakživa mě fascinují všichni geniální asociálové. Jaké byly tvé první dojmy bezprostředně po přečtení původní kompletní hry? Vrhnul jsm se na tu hru jako lev a její přečtení mi zabralo slabý... půlrok. 178 stran textu, hmm. Ano, v něčem ten kus zestárnul, to nepochybně, ale zároveň z něho trčí jako žraločí ploutev a vztyčený prostředník pořádná dávka revolty a politického anarchismu. To je přesně můj šálek molotovova koktejlu...
Foto ze zkoušek: Tomáš Zeman
Hudební stránku inscenace má na starosti tvůj oblíbený souputník Darek Král. Nemáš nějaké zprávy o tom, zda vykazoval v dětství podobně netradiční rysy geniality jako jeho kolega z branže W. A. Mozart? Darek vyrazil proti Mozartovi z úplně opačného konce směřujícího ke genialitě, to jest z krajiny
děly pokaždé jímá obdiv a dojetí a závrať, druhak je u kořene toho nápadu známý komiksový hrdina. Je to mrňavý střapatý kluk jménem Calvin. A ten má plyšového tygra jménem Hobbes, který mimo dohled rodičů ožívá a tropí s Calvinem vylomeniny. Tak tenhle Calvin je předobrazem našeho Amorka.
ZDIVO SCÉN JSME PONECHALI, ALE INTERIÉR MALUJEME SVÝMI BARVAMI! S režisérem, autorem a uměleckým šéfem Klicperova divadla Davidem Drábkem nejen o netradičním zkoušení Figarovy svatby…
Beaumarchais udělal Figarovou svatbou na svou dobu třeskutý satirický šleh. Plánuješ svými úpravami dosáhnout obdobného efektu? O to se pokusíme ze všech sil. S nikým se nepárat, nazývat hajzly ve veřejném prostoru jejich pravým jménem, t.j „vy hajzlové“. Beaumarchais měl proti sobě často šlechtu, to nebyla legrace. My máme proti sobě demokraticky zvolené mafiány - tak se přeci nenecháme tím Francouzem v napudrované paruce zahanbit...
uslintané imbecility. A vlastně se od té doby moc daleko neposunul, takže kdyby mi nedával Červený kříž nějaké ty peníze, ani bych se o tom nebohém chlapci nezmiňoval. Ale je pravda, že lepšího skladatele divadelní hudby neznám. Do příběhu jsi přidal kompletní andělskou rodinku Amorů. Pamatuješ si ještě, jak se tento nápad zrodil a co tě v myšlenkách inspirovalo? Jednak mě při pomyšlení na an-9-
Hraběcí pár Almavivových hrají podobně jako v Jedlících čokolády Pavla Tomicová a Jiří Zapletal. Je něco, čím tě ti dva dohromady tak přitahují? Jsme nechtě tak trochu potomky husitů. A tak i já na divadle sestrojuji válečné stroje, kterými bych rozmetal divákům srdce a bránice. Metací stroj humoru se značkou Tomicová-Zapletal je zaručeným nástrojem divácké genocidy!
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK Pokud vše dotáhneme, tak půlka Hradce při pohledu na ty dva pomře smíchy a uvolní se spousta krásných bytů. Oblíbenou postavu Cherubína, v operních verzích tradičně zpívanou pěknou mladičkou sopranistkou, u nás ztvárňuje Lubor Novotný. Tady by možná chtělo vysvětlení. Prošel Lubor nějakým konkurzem, nebo jsi uvěřil jeho mladistvému líbeznému pelu? Tak hlavně jsem využil Luborova přesvědčení, že OPRAVDU JE pěknou mladičkou sopranistkou... Nikdo mu to nevyvracíme. Ano, měli jsme možnost dát roli Cherubína nádhernému jinochovi. Ale obsazení Lubora Novotného má oproti tomu jednu velkou výhodu: ... no, teď mě
zrovna žádná nenapadá, ale však na něco časem přijdeme. O vašem zkoušení Figarovy svatby bez textu kolují přímo legendy. Můžeš prosím našim čtenářům jemně nastínit, jak takové pořádné „drábkovské“ hravé zkoušení vypadá? Všechny ty drby a pomluvy o našem zkoušení jsou pravdivé! Pietně jsme ponechali vnější zdivo scén z Figarovy svatby, avšak interiér malujeme divoce a svými barvami, podle momentální fantazie. A že je to šílené až běda, to tedy ano. Jen díky melancholii jedné z andělských bytostí a té politické satiře není naše Figarova svatba ČISTOU CRAZY-KOMEDIÍ. Jana Slouková
CHCETE SE VÝBORNĚ BAVIT? MÁTE PŘÍLEŽITOST VE DNECH VOLNA! Úterý 27. 12. Studio Beseda v 19.00 David Drábek: NOC OŽIVLÝCH MRTVOL v televizní country-show Beverlyho Rodrigueze Středa 28. 12. hlavní scéna v 19.00 David Drábek: JEŠTĚŘI Čtvrtek 29. hlavní scéna v 19.00 Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek: SVĚTÁCI (Malované děti) Pátek 30. 12. hlavní scéna v 19.00 Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: FIGAROVA SVATBA - 10 -
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK
GALERIE U KLICPERŮ Luděk Rathouský (*1975) je výraznou postavou současné mladší umělecké scény. Již za studií na pražské Akademii výtvarných umění se stal zakládajícím členem významné umělecké skupiny Rafani. Jako organizátor a kurátor se podílel nejprve na chodu pražské galerie CO14, následně Galerie Slávie v Náchodě a Galerie 207 při VŠUP. V současnosti je kurátorem progresivní galerie Luxfer v České Skalici. Věnuje se i pedagogické činnosti – působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, od letošního roku vede ateliér Malba II na FAVU VUT v Brně. Kromě aktivit ve skupině Rafani (performance, videoart) je těžištěm Rathouského tvorby převážně malba. Škála jeho témat je poměrně široká. Důležitým tématem je pro něj reflexe událostí. Ať se jedná o jevy ve světě, viděné v televizních zprávách (Krvavá neděle, 2004 a 2006, cyklus Masmédia, 2002), či drobné příběhy nebo střípky z osobního života (Obvykle usneš do šesti minut, 2007, Tradice, 2009), Rathouský je ve svých obrazech nijak neinterpretuje, nezveličuje je. Nepřidává jim násilně na zajímavosti, protože to nepotřebují. Jsou výmluvné ve své holé podstatě, a proto jsou divákovi blízké, přestože mnohdy neodhalí jejich prvotní obsah. Výstava v Galerii U Klicperů představuje Rathouského nejnovější malířskou tvorbu. Ideově i výtvarně zpracovává gotické obrazy a jejich vizuální informaci. Jako první zpracoval středověký soubor deskových obrazů tzv. Mistra Vyšebrodského oltáře, jedné z nejvýznamnějších uměleckých osobností české gotiky. Oltář zobrazuje devět motivů ze života Ježíše Krista od Narození až po Zmrtvýchvstání. Rathouský z jednotlivých desek převzal tu kompozici, tu jednotlivé postavy, tu pouze tvar krvavé skvrny, a za pomoci složité techniky šablon vytvořil zcela nová díla. Tento cyklus nazval Důkazy skutečnosti Vyšebrodského mistra, což symboliku propojení dobře ilustruje.
Od reflexe motivu krve a jejích podob se jeho pozornost přesunula k ornamentu, výzdobě pozadí a variacím zlatého puncování. Využívá přitom svou typickou techniku, válečkový vzor vytlačovaný do barevné vrstvy. Po Mistru Vyšebrodském se Rathouský zaměřil i na ostatní gotické malíře
NOVÝ OBSAH STARÝCH MISTRŮ Slavnostní zahájení výstavy 17. prosince v 18.00 hodin
oltářních cyklů – Mistra Litoměřického a Křivoklátského. V nejnovějších dílech již autor opouští předlohy, a vytváří monumentální, gotikou inspirované ornamentální kompozice. Jakoby autor do starých obrazů promítal svou vlastní ikonografii, což ostatně dokazuje i název - Nový obsah starých mistrů. Redukuje motiv na samotnou podstatu; na tresť malířských principů. Rathouského malba je monumentální, šťavnatá a ve své goticky chladné kráse živočišná. Inspirovaná historií, ale vzdálená anachronismu, ornamentální, ale ne prvoplánově dekorativní, velkorysá, ale ne velikášská. Na Rathouského malbách, jakési spojovací lince mezi minulostí a přítomností, se velmi dobře ukazuje, jak umělecká imaginace překračuje hranice prostoru i času. Kateřina Štroblová - 11 -
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK V novém POT&LESKovém seriálu si můžete každý měsíc přečíst rozhovor s jednou osobností české divadelní kritiky. Kromě pokusu o jakýsi pohled na dění divadla minulé i současné, nás zkrátka zajímalo JAK TO VIDÍ. Tento měsíc na naše otázky odpovídal VOJTĚCH VARYŠ, divadelní kritik, kulturní redaktor Týdne a člen umělecké skupiny Sekvestoři nového žití.
„JSEM VELMI EMOCIONÁLNÍ KRITIK...“ Jak dlouho vlastně sledujete práci Klicperova divadla? Systematicky to bude teprve dvě sezony; ledacos jsem ale viděl i v minulosti.
O T M
Í D VI
Vzpomenete si na první představení KD, ke kterému jste napsal recenzi? Recenze nepíšu nijak dlouho; mohl to být Sherlock Holmes loni v zimě.
) E (N
Když se podíváte na tvorbu KD jaksi celistvě a souvisle, jak vnímáte jeho cestu? Jako odvážný příklad dalším oblastním divadlům
KR
C I IT
Y K
Sdílíte názor, že KD bylo vždy silné zejména díky „silným“ a umělecky vyhraněným osobnostem uměleckých šéfů (Morávek, Krobot, Drábek)? Ano, ale může za to i pan ředitel Zeman a především hradecké publikum, které je Klicperovu divadlu velmi oddáno.
Jakým způsobem dnes – zpětně – reflektujete Morávkovu éru v KD? Patřil jste k příznivcům? Má to pro mne už příchuť čehosi z divadelní historie, ale dívám se na to - jako na práci Vladimíra Morávka obecně - se sympatiemi.
Jakým způsobem hodnotíte – dnes již tříleté – působení Davida Drábka v Hradci Králové? Kladně, dává divadlu nezaměnitelnou tvář. Které z režijních osobností hostujících v KD dělají dle Vašeho mínění divadlu náležitou čest? Nekvasil, Špinar, Frič (i když mu to napoprvé úplně nevyšlo), Františák a samozřejmě Morávek.
Bylo pro Vás některé představení KD skutečným zážitkem? Nebo stalo se pro Vás osobně kultovním? Hadrián z Římsů. Prozradíte, jaký byl Váš nejsilnější „klicperovský“ zážitek z poslední doby? Asi David Smečka v roli Václava Neckáře ve Světácích. Nebo ten Hadrián. Nebo... hostování s Nocí oživlých mrtvol v ostravských dolech.
Na kterou z chystaných inscenací KD sezóny 2011/2012 se těšíte zejména a proč? Na Františákova Čapka, na Nekvasilova Dona Juana, na Špinarovu Morgianu a na Friče. A v rámci porovnávání všech Figarových svateb příštího jara i na ni.
Bude férové se zeptat, které představení z doby nedávné ve Vás zanechalo spíše rozpačité dojmy? Mrzák Inishmaanský.
K jakému typu divadla Vy osobně inklinujete? K vizuálním úletům, k režisérskému divadlu, k razantním a třeba i pomýleným interpretacím klasiky, k divadlu, co s diváky bojuje. - 12 -
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK Vzpomenete si na své vůbec první setkání s divadlem? Ne. Jaká je Vaše oblíbená divadelní hra - kdybyste měl jmenovat pouze jednu? Nemohu jinak. Peter Handke: Spílání publiku. Který dramatik by si podle Vás zasloužil Nobelovu cenu? Thomas Bernhard. Ale už nežije, tak možná Handke nebo Turrini. Nebo Rafael Spregelburd. Kolik inscenací měsíčně zhruba zhlédnete? Mezi patnácti a dvaceti. Podle jakého schématu nebo kritérií si vybíráte divadla a inscenace, o kterých budete psát? Je bezpochyby, že nemůžete stihnout každou premiéru v sezóně… Osobní zvědavost a záliby zlehka kombinuji s tím, co by mohlo mít význam v širším kontextu. Odcházíte někdy z divadla o pauze? Co o něm píšu, tak už ne. Ale jinak jsem nepřítelem přestávek v divadle, myslím, že se má hrát na jeden zátah a pokud možno pod dvě hodiny. Vaší profesi náleží analytické myšlení – dokážete se někdy oprostit a užít si představení v rovině ryze emocionální? Já jsem i jako kritik velmi emocionální. Takže se spíš někdy snažím oprostit od emocí a uvažovat trochu racionálně.
Foto: Viktor Kronbauer
Necháváte se strhnout? Kdy se pro Vás divadelní inscenace stává zážitkem? Nechávám se strhnout, ale bohužel častěji nudou nebo vztekem. Zážitkem se stává, když mě něco z inscenace osloví velmi osobně. Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová
Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek / režie: Vladimír Morávek
SVĚTÁCI (Malované děti) na hlavní scéně Klicperova divadla
ve čtvrtek 29. prosince! - 13 -
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK
Milí, laskaví čtenáři!
no a ve čtvrtek jsme se pak sešli u Purů, Saša otevřel nějaké dobré červené víno a pak jsme skládali písmenko k písmenku a hráli jak o život. A vždycky byla sranda. Přitom právě Purovi měli jistě právo občas smutnit, či žehrat na osud. Sašova žena též Saša - je už dlouho nemocná, odkázaná na invalidní vozík a umělou ledvinu, a její muž, vedle svých povinností pracovních, musel zvládat ještě veškeré starosti o ni. Je pravda, že humor byl u nich občas trošku černý, ale to bylo právě úžasné. Dělat si legraci z vlastní nemohoucnosti je určitě lepší obranou, než skuhrat a skučet. I pro nás okolo bylo příjemné posedět v jejich krásném bytě bez bariér a nebát se, že se snad dopustíme nějaké nepatřičnosti, když povyprávíme vtip o vozíčkáři. Jejich děti jsem již v posledních letech vídala málo, už bydlely jinde, ale pokud si pamatuju, i vztahy s nimi byly velice hezké a plné úcty a lásky. A teď se mám srovnat s tím, že rozevlátého Sašu už nepotkám. Už je to déle než týden, co ke mně ta zpráva dorazila, a já jsem stále neschopná se s ní nějak smířit. Budu muset začít uvažovat podobně jako on. Když jsem skučela a stěžovala si, vždycky docela vesele řekl něco jako „no jo, tak to je, v životě...“ nebo „no, to víš, takovej ten život je...“ A je pravda, že člověk nakonec musí přijmout i ty zprávy nejsmutnější. Začíná čas adventní, prý čas čekání na zázrak, a já začnu péct cukroví, dodělám ještě pár věnečků se svíčkami, perníky, mašličkami a šiškami, usuším jablíčka a hrušky a připravím dárky. Přitom budu v dobrém vzpomínat na Sašu, jako na člověka veselého, hodného obdivu, lásky i úcty. A nám všem, kteří jsme ještě tady, přeju hezké Vánoce.
Na prosincové psaní jsem se moc těšila, protože jsem v hlavě nosila již nějakou dobu nápad, který se mi jevil jako docela vtipný. A už jsem si představovala, jak si naliju skleničku vína a nápad rozvedu do tak humorných konců, že se potrháte smíchy, až to budete číst. Jenže člověk míní a život je pestrý. Někdy bohužel až příliš.
Před adventem, aneb Takový je život! Týden před adventním časem navštívila Hradec Králové ta Starosvětská i Módní, Roztržitá i Trpělivá. A sebou vzala navždy několik lidí z mého okolí. Vím o čtyřech a všichni měli nějaký vztah k mým známým a přátelům, někteří i ke mně. A jak jsme se pak s kamarády a kolegy potkávali, sdělovali jsme si navzájem, jak se nás ten smutek dotýká a jak nemůžeme uvěřit... Ano, opravdu nemohu uvěřit, že už nepotkám v hradeckých ulicích Sašu Pura. S divadlem byl spojen hned dvakrát. Jednak měl za ženu naši někdejší nápovědku Sašu, a za druhé byl tím, kdo projektoval veškeré přestavby Klicperova divadla i Besedy. A tak jsme se potkávali leckde. V divadle, v klubu, občas v hospůdce, ale nejčastěji jsem na něj narazila právě na ulici. Lehce rozevlátý, někdy v rozhalence, jindy s motýlkem, někdy s kšandami přes košili, jindy v rozepnutém tříčtvrťáčku, ale vždycky usměvavý, dobře naladěný a zábavný. Buď mě přizval na kafe, nebo jsem dostala za úkol zorganizovat scrabble u nich doma. A tak já jsem tentýž úkol vtipně přesunula na přítelkyni Eliášku,
Vaše Lenka - 14 -
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK
DÁMSKÁ ŠATNA SLAVÍ!
100. UVEDENÍ Víte, která místnost v divadle je ta opravdu nejdůležitější? Kde se všechno určuje, probírá, ovlivňuje, posuzuje a rodí? Tím tajemným, mystickým a vzrušujícím místem je DÁMSKÁ ŠATNA. Setkáváme se zde se čtyřmi herečkami různého věku a takříkajíc oborů. Čtyři kolegyně, kamarádky a soupeřky. Prožijete spolu s nimi dlouhé čekání na roli, vzrušující přípravu premiéry, každodenní rutinu repríz, ale hlavně jejich obyčejné a přece dojímavé osudy. Od premiéry v prosinci 2005 se inscenace stejnojmenné hry Arnošta Goldflama DÁMSKÁ ŠATNA stala u diváků tak oblíbenou, že má 13. prosince svou neuvěřitelnou 100. reprízu! V režii Arnošta Goldflama hrají: Lenka Loubalová, Pavla Tomicová, Kamila Sedlárová nebo Isabela Smečková Bencová, Eliška Boušková nebo Kristýna Kociánová a další. - 15 -
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK Téměř tři roky září na hradeckém jevišti, od své
ky naznačuje, že ví mnohem víc než okolí. I v oka-
premiéry 14. března 2009, skvělá inscenace kla-
mžicích nejvyšší suverenity jemně naznačí hlubo-
sického příběhu Karla Čapka VĚC MAKROPU-
ký cit, vědoucí smutek a mrazivé zoufalství. Vždyť
LOS v režii Věry Herajtové. Více jak sedmdesát
už žije tři sta let…“ (P. Mareček DNES 25.3.2009)
uvedení této hořké komedie o lidské touze po
Také další herecké výkony nesou vysokou kvalitu:
životě, která pálí a baví zároveň, přineslo uznání
za všechny uveďme Jiřího Zapletala, Vojtěcha
Kamile Sedlárové, představitelce titulní role.
Dvořáka, Filipa Richtermoce, Vlastimila Čaňka,
„Kamile Sedlárové v roli věčné ženy Emilie Mar-
Františka Staňka, Dušana Hřebíčka, Kristýnu
ty blikají z každého pohledu Radok i Thálie, jen
Kociánovou, Evu Kratochvílovou a další.
vstoupí, i v poslední řadě balkonu je zřejmé, že při-
Derniéra ve středu 21. prosince 2011 v 19.00 hodin na hlavní scéně Klicperova divadla.
šla personalita s velkým P. Je sarkastická, chladná, sexuálně vyzývavá, pohrdavá i sebestředná. Pohrává si s intonací a v každém meziřádku repli-
Karel Čapek
VĚC MAKROPULOS
- 16 -
de
rn
iér
a
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK ZUZANA LAPČÍKOVÁ, virtuosní cimbalistka, osobitá zpěvačka a skladatelka, pochází z moravského Slovácka, kde se svojí rodinou žije. Díky rodinnému zázemí se začala hudebně rozvíjet na poli moravské lidové písně a hudby. Na brněnské konzervatoři absolvovala hru na cimbál a etnologii a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně. Vyhrála řadu národních soutěží a zúčastnila se mnoha mezinárodních festivalů. Její diskografie čítá přes 35 titulů. Významným milníkem na hudební pouti umělkyně se stal rok 2007, kdy iniciovala vznik nového ansámblu „Zuzana Lapčíková Kvintet“. Věnuje se pedagogické činnosti, výukou hry na cimbál dětí, studentů i dospělých a systematicky vychovává kvalitní hráče na cimbál pro souborovou hru v regionu. Jak jste se dostala k cimbálu a s jakým nástrojem jste začínala? Začínala jsem zobcovou flétnou a kytarou. Když mi bylo nějakých šest-sedm let, rodiče naznali, že by bylo dobré mě hudebně vzdělat a přihlásili mě na klavír, kam jsem chodila deset let a vydržela jsem i v době, kdy jsem hrála na cimbál. Na ten jsem začala poměrně pozdě, až v jedenácti letech.
tiku. Jakým způsobem řadí myšlenky, jakým způsobem se vyjadřují. Bylo mi příjemné setrvat v akademickém prostředí, jak nejdéle to šlo. Jak si organizujete vystoupení, nahrávání a vůbec veškeré aktivity? Agentura je pro mě conditio sine qua non a vůbec bych bez ní nemohla existovat. Nějak se nám v poslední době ten osobní a rodinný život zkomplikoval a zahustil, a pokud se chci stihnout věnovat vlastním dětem a žákům, tak je to záchrana. Máte někdy čas si nějakou hudbu jen tak odpočinkově poslechnout? A pokud ano, tak jakou? Mám a ráda. Jakoukoliv dobrou, s tím nemám problém, jen mám sumu cédéček, která jsem umístila na nedostupné místo, aby si děti nekazily hudební vkus, v tom jsem trošku pes. Vážnou muziku a jazz poslouchám velmi ráda a dostávám výborné nahrávky od mých kamarádů. Poslouchám opravdu ráda i to, co se děje ve světové hudbě, ale výběrově, nehltám bezelstně všechno. Možná mi nebudete věřit, ale loni jsem byla na Řípfestu na Ozzym Osbournovi - co by člověk neudělal pro své pubertální děti. Kromě toho, že mohou hrát v cimbálovce na všech možných postech, jedeme těžce na metalové vlně.
Učila jste se někdy i zpívat? Já jsem zpívala od dětství, možná jsem zpívala dřív,
Úryvek z rozhovoru Borise Klepala
ZUZANA LAPČÍKOVÁ KVINTET vánoční koncert na hlavní scéně 22. 12 v 19 hodin
než jsem mluvila, ale zpívat jsem se nikdy neučila. Jenom jsem o tom později začala sama uvažovat, protože když chodíte na konzervatoř a učí vás intonaci profesor Jan Řezníček, nic jiného vám nezbývá než začít řešit, co se vám z toho hrdélka line. Začala jsem se trochu zabývat zpíváním i po této stránce, ale jen sama, bez vedení. Pomohlo vám v tom nějak studium hudební vědy a etnologie? Určitě. Já jsem studovala muzikologii velmi dlouho, protože jsem si chtěla prodloužit mládí, jak to nejvíc šlo. Když při promoci říkal pan děkan, že končí bezstarostná doba veselých studií a začíná reálný život, mně už v těch plyšových sedačkách spaly dvě děti. Nicméně jsem na muzikologii i etnologii zastihla gardu profesorů ve vrcholném věku i na vrcholu kariéry: Fukače, Kurfürsta, Pečmana a další. Nesmírně mě bavilo poslouchat ten způsob přednášení, tu sémio- 17 -
DVOJROZHOVOR - DON JUAN A FAUST
POT&LESK
č. 4 - prosinec 2011 S Donem Juanem - Filipem Richtermocem:
„Chlapi v hledišti Donu Juanovi fandí“ Před měsícem měla na hlavní scéně Klicperova divadla premiéru klasická hra Christiana Grabbeho v režii Jiřího Nekvasila. Hra o setkání dvou nesmrtelných hrdinů nabízí hned dvě výjimečné herecké příležitosti. Dva extrémy a protipóly ztělesňují v nové hradecké inscenaci Filip Richtermoc a Jiří Zapletal. Jak se se svými hrdiny už stačili sžít?
Nyní - už téměř měsíc po premiéře - se mohu zeptat: Jak se vám Don Juan/ Faust hraje? Co vás na této postavě nejvíc baví? F.R.: Je sice už měsíc po premiéře, ale hráli jsme to zatím asi jen třikrát, což je trochu škoda. Nicméně Juana hraju s chutí. Baví mě jeho živelnost, nepokora, jeho žízeň po životě. Je mi ctí, že jsem mu tyto kontury mohl vtisknout já. J.Z.: Je to pro mne celkem osvěžující návrat ke klasice a ke dramatickému, veršovanému textu, bohatému co do významu i obsahu, který je pro mne po hrách zcela jiného žánru, jež jsem tu v poslední době nastudoval, nepochybně přínosem.
role“ jsem si teprve zvykal, taky mám dnes více „odžito“ a to je pro roli Juana důležité, myslím. J.Z.: Ano, hrál jsem mladého Fausta v inscenaci Ivana Rajmonta Faust z roku 2001 - to si pamatuju docela přesně, protože premiéra byla na moje narozeniny - nevím, jak mnoho se povedla, ale v mojí paměti zůstává spolupráce s Petrou Výtvarovou - velmi talentovanou herečkou s osobitým, sugestivním projevem. A pak moje nahatá finální scéna u „vodopádu“, kdy dochází k Faustově očištění a k jakési expozici druhého dílu... Čerpali jste ze znalosti figury v tomto zkoušení? Bylo pro vás proto snazší pochopit motivy své postavy v Grabbeho hře? Anebo jste se snažili začít „úplně od nuly“? F.R.: Ano, věděl jsem, čeho se chci vyvarovat a kam chci svého druhého Juana dovést. Ten první Juan byl spíš takový „Juánek“. J.Z.: Tak dá se to tak říct, i když popravdě řečeno jsem si spíš vybavoval, jak se s rolí potýkal Miloš Mejzlík, který tu hostoval v roli starého Fausta. Motivace mladého Fausta jsou v Grabbeho hře značně zjednodušené a orientované jen na uchvácení Donny Anny, což mě připadá banální. Ale Faust se tu pod vlivem ďábelského vnuknutí chová iracionálně, takže to lze částečně pochopit. Musel jsem tedy při zkouškách jít stejně novou, jinou cestou...
a Faustem – Jiřím Zapletalem:
„Osvěžující porce klasického divadla...“
V Klicperově divadle nebyla role Fausta/ Dona Juana vaší premiérou... O jakou inscenaci šlo a jak na svou tehdejší roli s odstupem času vzpomínáte? F.R.: Šlo o klasického Moliéra v režii Ivana Rajmonta. Tenkrát jsem byl mladší a na „velké
- 18 -
č. 4 - prosinec 2011
DVOJROZHOVOR - DON JUAN A FAUST
POT&LESK Prozradíte, co máte společného se svými hrdiny? F.R.: Juan je archetyp a myslím, že každý chlap ho někde v sobě nosí. Když hraju, cítím jak mu ti chlapi v hledišti fandí. J.Z.: Nic a všechno. Chci tím říct - jen s velmi málo postavami, které jsem tu hrál, mám tzv.
který takové hry přinášejí a vyžadují. Po ideové stránce neznám odpověď...
něco společného. Co mám s postavou společného, mi během zkoušení odhalí až postava sama a mě to už jen překvapí (anebo ne). Jsme herci a můžeme být v daný okamžik prakticky kýmkoli a na jevišti nás po ten krátký okamžik s postavou spojuje, myslím, vždy maximální vcítění, kterého jsme schopni.
J.Z.: „To nejnádhernější jsem zničil, protože jsem to nepochopil.“ V tom je, myslím, skutečná hloubka Faustovy tragédie...
V Grabbeho hře stojí Don Juan a Faust proti sobě jako rivalové. Jaká je největší slabina vaší postavy? F.R.: Chuť všechno zkusit, na to Juan dojede, ale kdoví, je-li to vůbec slabina. Vždyť i do pekla nakonec jde s chutí. J.Z.: Arogance, povýšenost, pýcha... V čem je vám osobně hra nejvíc blízká? F.R.: Tím, jak relativizuje ustálené hodnoty života, jak proti sobě staví dva světonázory a jak oba skončí v pekle. Naději její konec moc nedává. J.Z.: Snad právě v té porci „klasického“ divadla. Mám rád tu rétoriku, gestus i lehký patos,
- 19 -
Která replika ze hry je vaše oblíbená? F.R.: „Jen tam, kde přijdeš do nebezpečí, má život trochu ceny, příteli.“ a „...život neznamená nic, když všemu, s čím se střetne, nečelí.“
Na který okamžik ve hře se vždy nejvíc těšíte? F.R.: Na Juanův odchod do pekla. J.Z.: To nemohu prozradit... Proč by diváci měli přijít na Dona Juana a Fausta? F.R.: Protože je to zas jednou klasika a velké divadlo. J.Z.: Jsou to vlastně takové dvě hry za cenu jedné, protože, jak jsem již řekl, příběhy jsou sice zjednodušené, okleštěné od jiných událostí, ale podstatné rysy obou postav zůstávají nedotčené. Pak tu jsou nepochybně solidní herecké výkony (sebe nepočítám ) a především velmi zdařilá hudební (ještě jednou díky, Davide!) a výtvarná složka inscenace, která působí vskutku podmanivě a dobře dokáže vést diváky příběhem i žánrem. Ano, na to by měli diváci přijít... Ptala se Magdalena F. Gregorová
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK
Náš-váš oblíbený herec Klicperova divadla Filip Richtermoc oslavil svou čtyřicítku ve velkém stylu. Doubrava u Hořic, lépe řečeno místní pověstná hospoda U opilé kočky se tak stala dějištěm skvělého večírku, jehož atmosféru vám přiblížíme alespoň v malé fotogalerii…
Celá akce byla započata vlastivědnou vycházkou – zde právě ve Vlčí rokli
Spokojený oslavenec usedl na hlavní dar od kolegů – rybářský trůn
JAK FÍLA SLAVIL KULATINY
Část pánské šatny při přípitku
Oslava byla jednoznačně ve znamení vepřového obžerství
Vojta Dvořák v roli chůvy malé Julinky Lněničkové… …zatímco spokojení rodiče se mohli chvíli věnovat baru
Gratulanti Vojta Dvořák, Jana Slouková a Kuba Tvrdík
Na oslavě nechyběli gratulanti všech věkových kategorií - 20 -
T I Š Ě T E S ? E O C C O A R N M A É V O N O P
POT&LESK
č. 4 - prosinec 2011
N E P Ř E H L É D N Ě T E ! Leden bude kromě nabitého domácího repertoáru patřit hostujícímu Slováckému divadlu z Uherského Hradiště, které přiváží nastudování hry
Colin Higgins HAROLD A MAUDE
„Dnes jste tady a zítra tu nebudete.“ To je životní heslo jedné z titulních postav hry - Mathildy Chardinové, zvané Maude, která vám stejně jako Haroldovi možná zcela změní pohled na svět kolem vás. Harold a Maud se seznámí na pohřbu, oba je totiž pravidelně navštěvují, každý však za jiným účelem. Zatímco on je nenapravitelný pesimista a „sériový sebevrah“, ona je obdařena překypující radostí ze života, vírou, že každý konec je jen začátek něčeho nového, lepšího. Ve společnosti Maude jsme spolu s Haroldem postupně okouzleni plností a hloubkou života, prostřednictvím jejího krásně nekonvenčního pohledu na svět uvěříme, že budeme-li chtít, můžeme opravdu všechno. V režii Igora Stránského hrají Květa Fialová,
Josef Kubáník a další.
Pondělí 23. 1. v 19 hodin V únoru pak plníme slib divákům a pro obrovský zájem a velký úspěch na XVII. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů zopakujeme ještě jednou vynikající představení Divadla Reduta Brno
Dora Viceníková KORESPONDENCE V+W
Korespondence Voskovce a Wericha je silnou výpovědí o životě dvou mimořádných lidí v nelehké době. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek. Tyto dopisy, které např. u J. Voskovce představují vrchol jeho poválečné literární tvorby, jsou neocenitelným dokladem duchovního světa V+W. Režie: Jan Mikulášek - Divadlo Reduta / Národní divadlo Brno
Sobota 25. 2. v 19 hodin - 21 -
č. 4 - prosinec 2011
POT&LESK
! S Á V O R P E M A E ! J M A A L O HR EĎTE D DIVAD NES ĎTE DO CHO
VÁŽENÍ DIVÁCI, HOSTÉ A PŘÁTELÉ KLICPEROVA DIVADLA! DĚKUJEME VÁM ZA VZÁCNÉ PARTNERSTVÍ A DO NOVÉHO ROKU 2012 PŘEJEME ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ A TAKÉ HODNĚ RADOSTI SE SVÝM DIVADLEM! Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:
Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Gregorová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.
- 22 -