POT& LESK Klicperova divadla
2 / 2011
SVĚTÁCI
(malované děti)
str. 6
POT & LESK
SVĚTÁCI
(malované děti)
premiéra 19.února 2011
Obsah Premiéra měsíce: SVĚTÁCI. 6/ Rozhovor s Vladimírem Morávkem
2.
10/ Helena vs. Marta
Premiéra měsíce: KLUB AUTISTŮ. 16/ Zlatá šedesátá
20/ Rychlozpověď Natálie Deákové
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
28/ Na kafi s Lenkou
30/ Zprávy ze zákulisí
22/ Rozhovor s Petrem Kolečkem
www.klicperovodivadlo.cz
3.
POT & LESK
ÚVOD
Předprodej Klicperova divadla Předprodej Klicperova divadla naleznete na adrese: Švehlova 624, Hradec Králové telefon 495 512 857 predprodej@klicperovodivadlo.cz
Vážení čtenáři, milí diváci, sychravý únor bude v Klicperově divadle patřit Světákům (malovaným dětem)! Právě takový podtitul zvolili pro svou inscenaci režisér Vladimír Morávek spolu s dramaturgyní Janou Sloukovou, čímž dávají světu najevo, že půjde o scénický opus vpravdě „vymalovaný“ – posunutý svým rámcem až k příběhu pestrých let šedesátých, kdy Šel sen kolem nás… Už 19. února se zasmějete truchlivě-humornému osudu tří českých fasádníků, dozvíte se, jestli umí David Smečka roznožku lépe než Vašek Neckář, jestli má Marta Zaoralová v hlase slzy, a když budete mít to štěstí, potkáte ve foyer Klicperova divadla krásnou a opravdovou Martu Kubišovou. V únorovém čísle POT&LESKu si nenechte ujít rozhovor s Vladimírem Morávkem, který říká, že Světáci jsme my všichni. Také Vám prozradí, jak ho to celé s těmi Golden Kids napadlo a proč je doma večer protivný. Kromě Světáků máme rozezkoušenou i další inscenaci – Klub autistů, který teprve čeká na svou březnovou světovou premiéru ve Studiu Beseda. Už nyní Vám přinášíme rozhovor s autorem hry Petrem Kolečkem a zjišťovali jsme taky, jak se v Hradci Králové zatím cítí Natália Deáková, mladá a nadaná režisérka z Ústí nad Labem.
Klicperovo divadlo podporují:
Partneři Klicperova divadla:
A jak praví lidové moudro: Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky! hlavní partner Klicperova divada
Čtěte POT&LESK a zůstaňte s námi, Vaše redakce
4.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
hlavní partner Klicperova divada
5.
POT & LESK
Á ĚT SV
Rozhovor s Vladimírem Morávkem:
„My všichni jsme Světáci. Do jednoho.“ Klasickou komedii Zdeňka Podskalského a Vratislava Blažka, příběh tří lehčích dam a tří fasádníků, jimž „Praha za noci zazáří neonem“, zkouší v Klicperově divadle režisér Vladimír Morávek. Podle ohlasů z kuloárů lze vytušit, že půjde o událost vpravdě morávkovsky velkolepou. Mnohé však oproti filmu bude jinak. Morávek inscenaci pojal především jako jistý hold neblahému osudu tria Golden Kids a celým šedesátým létům. „Šel sen kolem nás“…
CI
„Česká filmová klasika“ je specifický a snad i zavazující žánr sám o sobě. Vy se přesto nebojíte a směle se touto cestou na divadle vydáváte (jako tomu bylo například u Vaší divadelní adaptace Hoří, má panenko či Lásek jedné plavovlásky) – a zdá se mi, že se i zdárně dopouštíte vlastního výkladu, který čerpá ze specifické a hutné nálady doby. Přesto mě napadá otázka, jakých úskalí je si režisér přenášející filmovou látku na jeviště vědom? Je si vědom všech úskalí. Hrozně se bojí, doma je pak protivný, mluví koktavě, připadá mu, že všechny sere – prostě jen tím, že zase chce, aby zazněla všechna ta slova, co všichni vlastně znají nazpaměť – se všemi přídechy, pauzami uprostřed vět, akcenty kuriózními – teď to nicméně má všechno znít jinak a nikdo to přitom vlastně nechce. Je to tak, jako kdyby najednou Hradčany dal natřít Václav Klaus na růžovo – hned by Češi vyšli do průvodu, zcela jistě. Tak se nicméně snažím působit, že jsem si jistý, nepochybuji vůbec o ničem. Že jest to hračka – mluvit po panu Libíčkovi o Salvatoru Dalím, o smutku zdravotních sestřiček na půlnočních službách po Ivě Janžurové. To nicméně dost lžu. S nápadem uvést v Klicperově divadle Světáky jste přišel Vy sám. Co je pro Vás nosným tématem této více než čtyřicet let staré komedie? Fascinuje mě ta touha být někým jiným než jsem. Fascinuje mě ta schopnost všechno okecat. Fascinuje mě ta napojenost na příběh celé naší společnosti té doby. Nevím, jestli to víte, ale první natáčecí den této nejmilovanější naší komedie byl cca dvacet dní poté, co k nám vjeli Rusové s těmi svými tanky. Jaký základní pocit ve Vás Světáci probouzejí? Je mi jich líto a bojím se o ně. Vidím v Richťákovi svého tatínka. A v Kristýnce maminku.
6.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
7.
POT & LESK
Kterým „světáckým“ fórům se vždycky rád zasmějete?
Kým nebo kdo jsou podle Vás naši dnešní čeští „světáci“?
Jak sedí v té hospodě, nejlepší hospodě v Praze, a říkají ty blbosti, co se naučili – jsou v té panice podobni malým dětem – skrz všechny ty slova o moderním malířství, nadějích vědy a farmacii vykukují zpoza stolu vyděšená stvoření, co hrozně chtěla připadat si krásná –
My všichni to jsme. Do jednoho. Nicméně lepší je být Prouza – než Prouza. A než Skopeček. Rozhovor vedla Magdalena Frydrych Gregorová
Jako rámec pro svou inscenaci jste zvolil česká šedesátá léta a především působení slavného tria Golden Kids. Můžete prozradit něco více o této paralele k příběhu jedné zlaté éry?
Ještě ne. Ale stojíme o to zrovna mrákotně.
Ono se to moc neví, ale jedna z nejlepších českých filmových komedií, kterou skoro všichni známe nazpaměť – pořád dokola si ji pouštíme, kdykoli je jen trochu smutno u srdce, smějeme se vší té nešikovnosti a dojemnosti a trapnosti jejích hrdinů, říkáme si - takové komedie se už dneska netočí - pročpak vlastně? - vznikala v nejpohnutějších dnech novodobé české historie. První natáčecí den byl jen pár dní po té ruské okupaci, celý národ na nohou a na Václaváku stály tanky a Václav Havel vysílal odněkud ze sklepa, že se má národ semknout a Alexandra Dubčeka odvezli do Moskvy - vrátili ho po několika dnech hrozně bledého a Zdeněk Podskalský a Jiřina Jirásková a Vladimír Menšík a Vlastimil Brodský a Jiřina Bohdalová a Jan Libíček a Iva Janžurová a Jiří Sovák točili nejlepší komedii svého života - snad proto tak skvělou, že tak hrozně o držku byly ty dny - z deníku Zdeňka Podskalského je to čitelné až s mrazivou intenzitou. Píše v něm o tom, jak najednou jednomu nechce se žít, jak hrozně se bojí, co se stane s národem - a co s ním - chlastat se chce a nehrát už v ničem, co napsal Dostojevskij, co Čechov, co Bulgakov... V noci pak panu režisérovi volá strýček Jedlička a trvá na tom, že je potřeba něco udělat - neví nicméně zcela přesně co. V takové tedy panice a úzkosti vzniká film, který posléze pořád dokola bude si pouštět celý náš národ a bude se smát a výskat si a ani ho možná nenapadne, jak úzko bylo těm lidem, když jej točili a nevěděli, co mají dělat, tak alespoň dělali legraci - nejslavnější legraci svého života… A mezitím někde paní Marta Kubišová stala se kvůli podvrženým pornofotkám zakázaným jménem, Zlatého slavíka dostala na chodbě v průjezdu - to aby to pro jistotu nikdo neviděl a ještě i tenkrát napsala Heleně a Vaškovi miluju vás, jděte za štěstím – a oni tedy šli - Zlatá kůzlata, malované děti - a šedesátá léta - ty roky, kdy býti Čechem byl los v podstatě velkolepý, pomalu mašírovaly směrem k nicotě.
Prozradíte, které její/jejich písně Vás spolehlivě uvedou do té pravé atmosféry?
Věnujeme toto představení paní Martě Kubišové - v úctě a obdivu. A aby se zas jednou zasmála.
Hej, hej, s námi si hrej na GOLDEN KIDS!
V.M. + R.L. + J.S. + J.Z. + O.M. + K.S. + F.R. + K.K. + M.N. + P.H. + D.S. + I.B. + M.Z. + H.P. + J.B. + M.Z. + J.Č. + Z.V. + V.D
Když se ten film točil, stály ještě hustě po Praze tanky, rudoarmějci snažili se působit klidně a rozhodně, tu a tam někdo postavil se před hlaveň, rozpažil ruce, říkal „Neprojdete“ a Helena Vondráčková a Václav Neckář a Marta Kubišová narychlo vrátili se z Paříže, nebo kde to byli, nemohli ze sebe dělat Zlatá kůzlata, když národ byl v ohrožení, smlouva-nesmlouva jeli domů – a tam se to pak stalo. Z miláčků národa hrozně rychle stala se problematická trojka – to kvůli Martě Kubišové a těm fotkám, co v nich prý byla nahá s A.D. Najednou dostala Zlatého slavíka na chodbě – to aby to nikdo neviděl – a pak už jen kousek bylo k tomu bytí švadlenou a chtít umřít a po Praze chodit v šedém utíkáčku, vidět jak kvůli vám lidi přecházejí na druhou stranu chodníku – té Světačce. Celý název inscenace zní tedy „Světáci (malované děti)“, a je to o naivitě, pýše a dobré a špatné povaze, o touze po triumfu, bídě a velkém odpuštění. Není tajemstvím, že inscenací chcete vzdát poklonu té dámě, která měla v hlase slzy… Jak byste pojmenoval roli, kterou Marta Kubišová sehrála v celkem neblahém vývoji novodobých českých dějin? Je to žena, která má v hlase slzy. Sejít se s ní je jako plakat doma v prázdném pokoji. Nevíte úplně přesně, proč brečíte, ale brečíte a brečíte jak pomatení a ono to umývá a úplně čistí, můžete si pak pustit televizi. Je již potvrzena její účast na slavnostní premiéře?
8.
NEJSLAVNĚJŠÍ LEGRACE JEJICH ŽIVOTA
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
9.
POT & LESK
HELENA vs. MARTA Ta, co měla v hlase slunce. Ta, co má v hlase slzy. Dva týdny před premiérou Světáků jsem se zeptala hereček Marty Zaoralové a Isabely Bencové, jak se sžívají se svými postavami – té, co měla v hlase slunce, a té, co má v hlase slzy.
10.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
11.
POT & LESK
Isabela Bencová Smečková:
Marta Zaoralová:
Jaký herecký klíč jsi zvolila pro ztvárnění role Heleny?
Jaký herecký klíč jsi pro ztvárnění Marty našla?
Našla jsem si pár gest ze starých videoklipů a fotek, zkouším je tam nějak zapojit... Myslím na její obličej na těch fotkách, na ten výraz, který měla, a představuju si, že mám její tvář. Byla tak krásná! Ten správný klíč k tomu ale ještě pořád hledám.
Mám v hlavě jednu režijní připomínku, totiž že Marta šetřila úsměvem. Já osobně bych se usmívala víc, ale snažím se to respektovat. Je pravda, že když se koukám na fotky Golden Kids z té doby, tak Helena má na každé velký úsměv od ucha k uchu, Marta je spíš vážná.
Věřím tomu, že naše premiéra bude událostí!
Jsem vážně ráda, že hraju Martu!
Jaká podle tebe byla mladá Helena?
Proč myslíš, že se málo usmívala?
Plná naděje, řekla bych.
Nevím, asi jí celý ten showbyznys nebyl tak úplně vlastní. Helena naopak působí, že se v tom velkém světě cítila odjakživa jako ryba ve vodě. Já myslím, že když vypukl ten obrovský boom kolem nich, že to Martě nebylo ani tak docela příjemný. Ale nevím, třeba jo, třeba si to užívala stejně jako Helena. Na to bych se jí taky ráda zeptala.
Je ti v něčem blízká? Když jsem se dozvěděla, že budu hrát Helenu, říkala jsem si: „Škoda! Tak ráda bych hrála Martu!“ Marta mi byla vždycky bližší. V době revoluce jsem byla ještě dítě, ale už z té doby mám na ni silnou vzpomínku. Poslouchala jsem její písně, vystřihovala si fotky, měla jsem i takový album, kam jsem je lepila společně s dalšími mými idoly. Je to pro mě hrdinka. Co se ti líbí na Heleně? Já ji vlastně neznám, nikdy jsem ji nesledovala, její písničky neposlouchala. Asi před pěti lety jsem ji viděla v nějakém dokumentu, kde na mě působila hodně sympaticky. Říkala jsem si, že ta Helena je vlastně fajn a inteligentní ženská. Čeho si nejvíc považuješ na Martě? Že to zvládla. Vydržela. Zůstala žít v zemi, která ji zavrhla, s vědomím, že už možná nikdy nebude zpívat, bez jakékoli jistoty. Nevím, jak bych se v podobné situaci zachovala já, nevím, co bych dělala…
12.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
Z toho, co říkáš, mám pocit, že je ti Marta rozhodně bližší… Vždycky mi byla sympatická a měla jsem ji ráda. I když jsem ji nikdy moc neposlouchala. Ovšem ten její protestsong miluju, u toho mi vždycky naskočí husí kůže a slzy mi vyhrknou do očí. To je pro mě skutečně silnej záchvěv emocí! Řeknu to takhle, jsem vážně ráda, že hraju Martu. Čeho si na Martě Kubišové tak považuješ? Přijde mi, že je velice skromná. Tak nějak čistá. A má v sobě takové nezaměnitelné tajemství. Jo, je prostě tajemná a to se mi líbí. Čeho si naopak považuješ na Heleně? Nevím, asi její pracovitosti. A rozhodně se dá říci, že je vytrvalá. Vytrvale na sobě pracuje – na své kariéře i na svém zevnějšku. Dá se to samozřejmě chápat tak, že se chorobně bojí stárnutí, ale taky tak, že si prostě nedává oddech a do
www.klicperovodivadlo.cz
13.
POT & LESK
S jakou emocí coby představitelka Heleny na jevišti nejvíc pracuješ? „Všechno je v pořádku, všechno je v pohodě, jdu dál…“ Sebeujišťování. A potlačování něčeho.... Baví tě hrát Helenu? Baví mě to moc. Ovšem je celkem zavazující hrát někoho tak populárního. Často myslím na to, že kdyby se na scéně nevyslovilo její jméno, zda by vůbec někdo poznal, že hraju právě ji… Zkoušení mě baví taky, i když je dost náročné a intenzivní. Místo odpočinku se mi o tom pak zdají sny! Takovou práci jsem dlouho nezažila. Co říkáš tomu, že Marta přijede možná na premiéru? To ve mně vzbuzuje úctu, respekt a strach. Já věřím, že naše premiéra bude událostí! Kterou píseň zpíváš nejraději?
poslední chvilky ji na sobě záleží… S jakou emocí při hraní Marty nejvíc pracuješ? Myslím na to, že oni tři byli taková nerozlučná parta. Trávili spolu spoustu času, drželi při sobě jako nejlepší kamarádi, společně udělali díru do světa. A najednou se všechno rozpadlo. Měla jsem takovou „podobnou“ partu na konzervatoři, byli jsme tři nerozluční kamarádi muzikanti, co drželi při sobě. Je pak vždycky smutné a bolestné, když se takové pouto jednoho dne přetrhne… Tenhle okamžik je pro mě na příběhu Golden Kids nejsilnější a nejspíš právě on mi pomáhá představovat si Martiny emoce. Co říkáš tomu, že tato dáma možná přijede na premiéru? No, samozřejmě mě to trochu děsí, ale moc bych si pak přála s ní o tom všem mluvit. To bych chtěla moc, na všechno se zeptat – Na co by ses zeptala? No, třeba jestli byly s Helenou kamarádky, jestli je pojilo opravdový přátelství. A jak to všechno doopravdy bylo. A taky bych se jí zeptala na psy. Jestli si pořídila psa, protože toužila po zvířeti odjakživa anebo proto, že jí najednou bylo hrozně smutno, když ji podkopal režim. Protože pes tě nezradí nikdy, zatímco člověk ano. Jestli to tak brala.
Šel sen kolem nás. Co tobě osobně přijde na příběhu Golden Kids nejsilnější? Především bych nerada někoho soudila. Když se rozpadli, Marta skončila, ale příběh Heleny coby zpěvačky pokračoval dál. Ale nikdo nemůže říct, jak tehdy Heleně doopravdy bylo. Ztratila blízkou bytost, muselo to pro ni být těžké.
Kterou píseň zpíváš nejraději?
Máš ve svém hereckém projevu spíše slunce nebo slzy?
Máš ve svém hereckém projevu spíš slunce nebo slzy?
Slzy? Slunce? Slzy… Slunce. Co myslíš?
Možná to někdy vypadá, že slunce. Ale slzy. Určitě.
Šel sen kolem nás.
Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová
SVĚTÁCI
(malované děti) 14.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
premiéra 19.února 2011
15.
POT & LESK
60‘
1 – malý Ondra Malý a nezbytné kalhoty s laclem, slabikář a způsobné hlášení 2 – Martina Nováková pózuje v nějakém pěkném letovisku…že by Balaton? 3 – Zorka Valchařová-Poulová a její souputníci ze školky 4 – a tady dokonce pan režisér, tehdy ještě Vladík z Bruntálu 5 – mamka Jany Sloukové v Bratislavě 6 – pan Richtermoc a na ramenou malý, kdysi blonďatý Filípek
Šedesátá léta. Doba, o které ještě dnes mluvíme s přídavkem „zlatá“. Čas, o kterém se říkalo, že se v Československu zastavil divadelní Bůh, a možná nejen on, protože kultuře se dařilo nebývale a všichni se tak nějak začínali nadechovat a dámy zkracovaly sukně a prodlužovaly řasy a frčel šusťák a dederonky a drátěnky v drdolech. Doba, kterou jsem nezažila a která mě nepřestává fascinovat, doba skvělé hudby a nejlepších českých filmů, černobílé záznamy z archivů televize a fotka mojí mamky na výletě v Bratislavě, zvonáče a nepadnoucí brýle, a taky Walda Matuška, kterého nešlo nemilovat, stejně jako úsměv Vladimíra Pucholta a skútry Čezeta. Doba, kdy toho spůstu nebylo a pod pultem telecí, doba, kdy bylo hluboko do kapsy a ve vzduchu pražské jaro, doba, která patřila mládí a drzosti a možnostem, které se zdály ohromující, pocitu, že dokážeme všechno a nikdo a nic nás nemůže ohrozit. Československo na pár chvil propadlo bezbřehému světáctví a zažívalo své velké chvíle stejně jako tři fasádníci z našeho příběhu, co nahlédli do svůdného světa alespoň na jediný večer a nakonec si spolu s Golden Kids mohli jen zazpívat, že Šel sen kolem nás… Jenže na konci toho snu čekaly sovětské tanky, zlatá šedesátá vzala postupně za své a nastalo období normalizace, upevnění vedoucí úlohy KSČ a nová nesvoboda. Všechno jakoby zešedlo a i ta móda snad už neměla šmrnc… O šedesátých letech je naše inscenace. O touze a výhledu z okna, který láká neonem. Proto mám ráda šedesátá léta. Jana Slouková
16.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
1.
4. www.klicperovodivadlo.cz
2.
3.
5.
6. 17.
POT & LESK
Besedu ovládnou Rainmani Zatímco na Hlavní scéně Klicperova divadla už finišují práce na premiéře slavných Světáků, Studio Beseda zaplnila inscenace zcela jiného ražení. Novou hru Petra Kolečka, kterou mladý autor napsal speciálně pro naše divadlo, zde zkouší režisérka Natália Deáková. Text nese název Klub autistů, a je jasné, že nebude pojednávat jen o syndromu těchto „čistých duší“, ale i o hranicích normálnosti a sobectví každého z nás.
18.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
KLUB AUTISTU Petr Kolečko
premiéra
12
březen
O
Jací jsou tedy hrdinové této hry? Autista Miki (Dušan Hřebíček) miluje politiku. Už teď, ve svých dvanácti letech, je zdatným politickým komentátorem, umí nazpaměť návrhy státního rozpočtu, nedělá mu problém potykat si s Kájou Schwarzenbergem a v Otázkách Václava Moravce je schopný svou jasnou politickou vizí převálcovat veškeré odpůrce. Miki ví, že bude jednou premiérem. Ale byl by mnohem radši, kdyby mu věnovala více pozornosti Hanička. Jenže autistka Hanička (Pavlína Štorková) žije jenom hokejem. Umí všechny komentáře z Nagana, miluje Jirku Šlégra a ví, jak pálí Guma. Nejvíc se jí líbí, když může pěkně jako Robert Záruba okomentovat nějakou bitku, protože Miki se o její přízeň často neváhá porvat s autistou Jindříškem (Jakub Tvrdík). Jindříšek je mistr počítačových technologií a velmi nadaný vědec, jenže teď tak nějak přichází do puberty a nebezpečně se mu líbí stránky animalporn.com. To autista Karlík (Tomáš Lněnička) se moc neprojevuje. Říká statistiky z googlu o současných párech a jejich problémech, a kývá se ze strany na stranu úplně jako Dustin Hoffman. Hyneček (Lubor Novotný) se zase specializuje na chemické složení a výrobu lihovin. Umí vyjmenovat všechny bylinné přísady Becherovky a ví, jaký je rozdíl mezi českou a italskou verzí Fernetu, i když ho nesmí pít. Hyneček je nešťastný, protože lidé by se měli mít rádi, ale tady to vypadá, že se rádi nemají. Přinejmenším Pavel s Kamilou. Pavel (Jan Sklenář) pracuje jako vychovatel autistů. Možná, že do ústavu poslední dobou spíše utíká před problémy se svou ženou Kamilou (Helena Plecháčková). Kamila nesnáší stereotyp vztahu, nesnáší Pavlovu práci, a nesnáší už asi především Pavla. Taky jí vadí, jak je závislý na své matce. Pavlova maminka Olinka (Lenka Loubalová) prodává v Albertu. Jejím životním snem bylo bruslit jako Sonia Henie. Taky se jí to skoro podařilo a na zimáku v Litoměřicích neměla konkurenci. Jejího odpíchnutého toe-lopa ocenil zejména Jarda (František Staněk), nejlepší trenér v Liťáku. Jarda si vzal Olinku do parády a brzy i za ženu, mezitím se ale všechno pokazilo a Jarda už není. Co do toho všeho způsobí příchod jistého českého režiséra, úpícího pod tíhou světa a toužícího po sachru s jahodovou polevou? A co když jeden z autistů uvede do praxe teorii paralelních vesmírů? To vše a ještě více se dozvíte od 12. března ve Studiu Beseda. Jana Slouková
www.klicperovodivadlo.cz
19.
POT & LESK
Rychlozpověď
Zeptali jsme se Natálie Deákové – režisérky Klubu autistů Jak sis prozatím zvykla na město? Hradec se mi zalíbil doslova na první pohled, už když jsem tady loni hostovala s jednou svou inscenací. Je to vlídné a příjemné město s jistou elegancí. Cítím se tady, alespoň zatím, moc dobře. Je tady spousta stravovacích zařízení a skvělý antikvariát. Pro mě ideální kombinace. Už jsi stačila vidět nějaká klicperácká představení? Jaké sis odnesla divácké dojmy? Viděla jsem jich několik, dojmy byly víc než příznivé, především mě ale dostala radost ze hry a taky proměnlivost zdejšího souboru. Tato hravost až jakási tvůrčí nespoutanost mi v něčem připomněla mé domovské Činoherní studio v Ústí. V jaké fázi zkoušení Klubu autistů se právě nacházíte? V počáteční. Skicujeme a objevujeme, co text umožňuje. Je to zatím docela legrace. Snad zůstane až do repríz. Co tě prozatím na společném procesu “objevování” nejvíc baví? Určitě herci, z nichž se během zkoušení snažím do jisté míry vycházet. Potkávání nových lidí je vždy, obzvlášť během tvorby, podnětný zážitek. A taky je zajímavé zabývat se samotným tématem autismu. Nikdy nebudeme schopni nahlédnout do mysli autisty, dají se zkoumat pouze jeho projevy. A to, že vlastně půjde o ztvárnění neztvárnitelného, mě baví asi ze všeho nejvíc. Klub autistů je také o tom, že každý z nás je tak trošku autistou pokud jde o náš osobní svět. Který z autistů ve hře je tobě prozatím nejbližší? To je vskutku zákeřná otázka, Hanička má „zásek“ na hokeji, Miki na politice, Jindřišek na animal-pornu a Hyneček, který ale není zas tak úplný autista, je fascinován alkoholem – a to až v jakémsi vyšším smyslu, vnímá ho téměř jako novodobou ambrosii. Tak v tom případě je mi nejbližší asi Hyneček... Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová
20.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
21.
POT & LESK
Chystáme pro vás novou inscenaci Klub autistů
Rozhovor s Petrem Kolečkem – autorem hry Hradeckému publiku se už v březnu představí tvoje hra Klub autistů, kterou jsi napsal přímo pro Klicperovo divadlo. Hra se odehrává v prostředí psychiatrické kliniky, na oddělení, kde se nacházejí pacienti s diagnózou autismu. Co především tě vedlo k napsání hry na toto téma? Vlastně s tím přišel režisér Honza Frič. Ukázal mi článek o Mikim Kopasovi, autistickém dítěti, co žere politiku. Honza říkal, že by bylo zajímavé z toho udělat hru, no a já to nějak po svém udělal, nakonec tedy pro Klicperovo divadlo. Miki je i jednou z postav, ale spíše vedlejší. Téma je trochu jinde. Ještě před začátkem psaní jsi několikrát navštívil představení v Klicperově divadle. Zajímalo by mě, jaký základní dojem sis z hradeckého souboru odnesl? Já fandím obecně autorskému divadlu a tedy i Drábkově konceptu Klicperova divadla. A soubor je do toho, myslím, dostatečně poblázněn, což je skvělé. Jinak z toho, co jsem viděl, patří hradečtí herci samozřejmě mezi ty nejlepší v zemi. Ale to je přirozené, Klicperovo divadlo není z pohledu mého i jiných lidí „zvenku“ žádná oblast. Vedle Prahy a Ostravy patří Hradec k divadelním metropolím Čech. Jsem pyšný, že tady budu mít hru a strašně se na inscenaci těším. Své hry píšeš jako vypointované komediální satiry, ve kterých si nebereš servítky před nikým a ničím – ať už jsou to současná masmédia, naše pokřivená společnost či lidé se svými slabostmi a komplexy. Jak si uchováváš – během psaní, ale i v životě – potřebný nadhled? Já se obecně snažím věci moc neprožívat, jak v psaní, tak v životě. Stejně jako na své postavy se snažím dívat i na sebe. Jako na směšného tlustoprda, který se pachtí za pochybnými hodnotami úspěchu v životě. Takoví jsou koneckonců i hrdinové Klubu autistů. Tvé hry často provází trefný břitký humor. Bavíš se v divadle u svých kusů? Jo. Je to někdy i dost trapné. Sedíme s mým kolegou autorem a režisérem Tomášem Svobodou
22.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
23.
POT & LESK
v divadle a smějeme se nějakému našemu stupidnímu fóru a pak zjistíme, že se nikdo jiný nesměje. Bavíš se během psaní? Taky. Když se člověk při psaní baví, tak je to většinou známka toho, že je to dobrý.
Momentálně píšeme s Tomášem Svobodou hru pro naše kladenské divadlo Příběhy obyčejného hovadství. Myslím, že není třeba k tomu cokoli dodávat. No a někdy v dubnu nebo tak nějak by měla být odvysílána moje rozhlasová hra Učitel malby, která je ve stejném rozhlasovém cyklu jako tvoje hra a hra Davida Drábka Koule. Zrovna dneska jsem si četl rozhořčené reakce dam Fibingerové a Kratochvílové a upřímně tu slávu Davidovi závidím. Ještě jsem to neslyšel, ale musí to být strašná čurina.
Jsi vytíženým autorem, k čemuž se váže určitá samota. Dramatik stráví spoustu času sám, psaní je poněkud „netýmovou“ tvůrčí činností. Kam chodíš pro svoje náměty? Kde se spolehlivě „nabiješ“ nápady před každým novým psaním?
Vyhraje Radek John boj s korupcí?
Nemám nějakou specifickou techniku čerpání. Základní vágní nápady typu „napiš hru o autistech“ taky často přinese někdo jiný, jak jsem už říkal. Já se obecně nebráním nápadům jiných lidí. Jsou to většinou spíše takové výkřiky než opravdické náměty, ale často to slyším od někoho jiného. No a někdy to napadne zase mě, když jsem o samotě. Třeba když doma přicházím k lednici nebo nemůžu najít dvě stejné ponožky. Klasika.
Co říkáš na momentální výsledky české hokejové extraligy?
Z tvé hry vyplývá, že každý člověk – i ten bez papírové diagnózy – je tak trochu autistou, bytostí uzavřenou ve svém vlastním zacykleném světě… Můžeš prozradit, který z autistů ve hře je tobě nejbližší? Nebo jakým druhem autismu jsi – coby autor – postižený ty sám?
Určitě. Pan John napsal velmi pěkný film Sněženky a machři, takže nějaká korupce by pro něj neměla být problémem.
Je to katastrofální. Naši rudí hrdinové z Holešovic to letos absolutně nezvládli. Jsme tady z toho v Holešovicích, kde bydlím, všichni dost smutní. Je tady i takové jako celkově smutnější ovzduší v těch Holešovicích. Zadumané pohledy lidí v tramvaji a po hospodách, smutné psí oči smutných holešovických psů, no prostě nebude play off, no. Hrůza. Rozhovor vedla Magdalena Frydrych Gregorová
Já jsem nejvíc vychovatel Pavel. Slabý muž, který chce, aby ho ostatní respektovali, a který se snaží vyjít s ženou typu mrcha, i když to je úplná blbost. Z toho jsem se já naštěstí vyléčil a mám skvělou hodnou ženu. Tohle spíš vychází z minulosti. Klub autistů režíruje Natálie Deáková. Měli jste možnost se už dříve někde pracovně setkat?
Petr Kolečko
KLUB AUTISTU O
Neměli, ale navzájem svou práci sledujeme už dlouho a máme se i dost rádi, takže se to dřív nebo později stát muselo, že spolu děláme. Poprvé taky dělám s režisérem - ženskou, což je zajímavý. Pořád mám tendenci se o ni nějak jako starat, ale vždycky jí řeknu nějaké rádoby moudro a ona se na mě tak podívá, že jsem jako vůl, no… Je to plodná spolupráce. Na čem dalším v současné době pracuješ? Co chystáš?
premiéra
24.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
12
březen
25.
POT & LESK
fotoreportáž Na snímcích jsme zachytili jednu z prvních aranžovacích zkoušek a už teď je vidět, že představení bude asi pěkná divočina… fotil Tomáš Zeman
Fernet. Proklatě hořký, proklatě dobrý. 40 procent.
Reichel.. Tak Roberte... Góool! Jsi pašák, Alby!
26.
Ehm…Kamilo?! Terezka je u babičky?
Je to tam! Tak přece jen existuje spravedlnost! Přepište dějiny!
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
Pavel s Kamilou by se neměli hádat. Měli by se mít rádi. Mít rád druhého je hezké.
Jindříšku, no tak, neboj, dostaneš zpátky svůj notebook…
www.klicperovodivadlo.cz
Ty Kamilo nepřeháněj to zase…
Měla jsem takovou hypotézu. Že jsi kokot. Ale teď už to není hypotéza…
27.
POT & LESK
Na kafi s Lenkou
Moje cesta na filmové plátno Když jsem se rozhodla státi se herečkou, nevěděla jsem, co je inspicient, ale rozhodně jsem věděla, že herci jsou slavní. Že zdaleka ne všichni, měla jsem se dozvědět poměrně brzy. Na školu mne přijali sice na poprvé, ale jako tu nejslabší ze všech. Po prvním ročníku mě chtěli vyhodit, neb jsem byla plná zábran, ale nakonec si mne ponechali, že možná jednou budu dobrá „stará komická“. Takže i tento krůček ke slávě byl zdolán. Měla jsem tolik problémů se sebou, že mě nikdy ani nenapadlo něco pro svou kariéru dělat. Chodit na správná místa, potkávat správné lidi, a že existuje něco jako konkurs, dnes casting, jsem se ani nedozvěděla. Přesto si mne obsadil režisér Vanýsek do televizního provedení Jeseninovy Anny Sněginy, kteréžto dílo však skoro nikdo neviděl, neb autor byl ruský a to tehdy nebylo nejlepší doporučení. A tak to nejspíš zhlédli pouze moji rodiče. Potom všechny dámy z našeho ročníku hrály v TV inscenaci „Růženko, spíte sama?“, režii měl Dušan Klein a hlavní roli velmi uvolněně, na rozdíl ode mne, odvedl Jiří Hrzán. Tento muzikálek šel hned do trezoru, proč, to jsem nikdy nepochopila.
28.
Když jsem zakotvila v hradeckém divadle, věděla jsem již o slávě své, a nijak mne nepřekvapovalo, že se o mne, nepříliš obsazovanou oblastní herečku, filmoví producenti a režiséři nervou do krve. Hrála jsem divadlo nejlépe, jak jsem uměla, což někdy tedy nebylo nic moc, povila dvě dcery, no a pak najednou, po letech, jsem se zúčastnila vlastně velmi zajímavého počinu. Vladimír Morávek točil svůj první film „Nuda v Brně“ a já – jako mnozí ostatní z našeho divadla – jsem tam dostala roličku. Prý moje věta „Na lečo se vykašli, udělej řízky!“ měla dokonce na premiéře aplaus. No, já tam nebyla, ale v pamětech se to bude vyjímat dobře. Druhý Morávkův film „Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště“ se nedočkal velkého úspěchu, zato já jsem tam měla roli větší. Hrála jsem bordelmamá, přičemž mým hlavním úkolem bylo rozvážet svoje děvčata po městě starou škodovkou. Bylo to auto s mnoha vrtochy, věčně vařilo, muselo se ochlazovat a posléze roztlačovat, mezi tím se čekalo, což je při natáčení nejčastější činnost. Nemohla jsem dosáhnout na pedály a když do kufru přede mnou posadili kameramana s tím, že jeho pracovní nástroj stojí milion, pochopila jsem, že mým zásadním problémem nebude umělecké ztvárnění role. Režisér, který dodnes nemá řidičák, křičel ať jedu rychle, zatímco zoufalý kameraman v kufru pohledem prosil o smilování. Když jsme se shodli na rychlosti šedesáti km v hodině, zjistila jsem, že tachometr je již dávno mrtev. Touto radostnou činností jsme strávili noc a den. Krásné bylo, když mi pak tu drahou kameru přimontovali z venku k okénku, režisér křičel ať jedu v koloně, aniž by si ovšem všiml, že v okruhu dvou kilometrů všemi směry, se nenalézá jiný vůz. Tehdy jsem pochopila, že moje cesta ke slávě bude nejspíš trnitá a že v ní nepůjde o umění. Režisér Wlodarczyk mne pozval ke spolupráci na filmu „Indián a sestřička“. Tato práce byla velice příjemná, odmyslíte-li si vlezlou zimu ve všech prostorách statku, na kterém se točilo, a vražednou vzdálenost z HK do Prachatic.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
Nyní na stará kolena již odmítám jezdit do Prahy na castingy, bych se stala znova neúspěšnou uchazečkou. Přesto jsem dostala nabídku vystoupit v jednom docela sympatickém televizním cyklu. Dost jsem vzdorovala, neboť podmínky pro mne nebyly nijak přitažlivé. Nakonec jsem se nechala ukecat pod podmínkou, že si pro mne přijedou. Nástup byl ráno v půl sedmé kdesi za Prahou. Ve čtyři jsem vstala, vynadala jsem si, že jsem tolik nenasytná, co se slávy týče, a nechala se odvézt na místo. Všichni ke mně byli moc milí, Lukáš Vaculík je ještě krásnější a laskavější, než jste si mysleli, Tereza Kostková je taky krásná, taky milá, zkrátka všechno, jak má být. Ale to nic nemění na tom, že točení je hrozná dřina, mnoho čekání, a v mém případě vždy panuje nehorázná zima. Hned po příjezdu jsem pochopila, že jsem nejstarší ze všech, mám nejmenší roli a taky nejmenší honorář. Točila jsem ve svých botách a když jsem se v nich večer doklopýtala domů, kam jsem ovšem musela již autobusem, myslela jsem, že mi upadnou nohy až někde u kolen. Přátelé, kamarádi, vypadá to, že sláva mne jednou provždy minula. Moje zkušenost je hořká. Všechna ta díla, ve kterých jsem vystoupila, byla nízkorozpočtová, takže bohatství mě do budoucna nejspíš také trápit nebude. Samotné filmování je únavné a nezávidím nikomu, kdo se touto činností živí. Členové štábu vedou téměř cirkusácký život, práce se od nich očekává perfektní a přitom se stále čeká a čeká. Herci, kteří pak ještě jedou na představení nebo na zkoušku do divadla, mají můj obdiv. Možná, že toto všechno pociťují zcela jinak ti, kteří jsou opravdu slavní, mají ve filmu velkou a důležitou roli, a samozřejmě také bohatýrský honorář. A ještě jsou navíc mladí. Toto vše ovšem nemohu posoudit, neboť mne to nikdy nepotkalo a nejspíš už ani nepotká. Ale dokud to půjde, budu se snažit na divadelních prknech. Moje sláva asi nedorazí dál, než za nejbližší humna, ale radost mi to přinese a vám snad taky. Přijďte! Vaše Lenka Loubalová
29.
POT & LESK
Zprávy ze zákulisí Herci v roli třídních učitelů Nezvyklé úlohy se zhostili herci Klicperova divadla po dopoledním představení Prince a chuďase. Honza Sklenář zastoupil paní učitelku a rozdal i podepsal pololetní vysvědčení sedmákům ze ZŠ Františka Kupky v Dobrušce. Jakub Tvrdík zase předával vysvědčení šesťákům ze ZŠ Žamberk Nádražní. Děkujeme žákům ze ZŠ Františka Kupky za dopis, který nás velmi potěšil: V pondělí 31. ledna jsme prožili netradiční školní den. Místo vyučování jsme se vypravili do Klicperova divadla v Hradci Králové na představení Princ a chuďas. Svátečně oblečeni jsme si nejprve prohlédli krásně vyzdobené chodby divadla. Pak nás paní uvaděčka usadila do první řady na balkóně, odkud jsme měli jeviště jako na dlani. A už to začalo! Celé představení se spoustou písniček se nám velmi líbilo. Byl to pro nás úžasný zážitek. A co teprve potom! Do předsálí divadla za námi přišel výborný mladý herec Jan Sklenář. Nejprve nám všem předal pololetní vysvědčení, pak se s námi vyfotil a nakonec rozdal autogramy. Bylo to prostě fantastické! Nikdy na toto neobvyklé předávání vysvědčení nezapomeneme! Třída VII.C A děkujeme také za ohlasy na exkurzi v zákulisí před derniérou Nebezpečných vztahů a za podnětné reakce na představení samotné:
Jedinečná exkurze do Klicperova divadla Dne 12. ledna 2011 se dvojice maturitních tříd 4. HŠA a 4. HŠB pod laskavým dozorem vyučujících Mgr. Jitky Bonaventurové a Ing. Růženy Městecké vypravila do Hradce Králové. Cílem bylo Klicperovo divadlo. To by nebylo nic neobvyklého, do divadla jezdíme celkem pravidelně a rádi, ale měli jsme mimořádnou příležitost navštívit i zákulisí – šatny, vlásenkárnu (dozvěděli jsme se, jak je složité vyrobit paruku), oblékárnu, rampu nad jevištěm, a dokonce jsme měli to štěstí a mohli jsme vyzpovídat mladou sympatickou herečku Evu Kratochvílovou. Ta se nám záhy představila v roli paní de Tourvel ve hře Nebezpečné vztahy. Milovníci stříbrného plátna budou toto téma znát z Formanova filmu Valmont. fotografie z předávání vysvědčení
30.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
31.
POT & LESK
„Před představením nás provedla zákulisím divadla velmi sympatická a hodná průvodkyně. Měli jsme možnost pohovořit si s herečkou Evou. Byla nesmírně příjemná a povyprávěla nám o tom, jak se cítí na jevišti a jaké je to hrát. V průběhu hry jsme se přesvědčili, že nejen tato herečka, ale všichni účinkující hrají velmi dobře. Celou dobu mě hra bavila. Ráda bych se tam ještě někdy podívala.“ Šárka Borovičková
„Byla jsem poprvé v divadle a myslím si, že toto představení stálo opravdu zato.“ Míša Lamková
„Byl to pro mě velký zážitek, protože jsem byl na divadelním představení poprvé. Moc se mi líbily výkony všech herců. Určitě ještě někdy Klicperovo divadlo navštívím.“ Tomáš Pavelec
„Zpočátku jsme z exkurze do divadla nebyly moc nadšené, ale nakonec jsme vůbec nelitovaly. Po tomto představení jsme se rozhodly, že začneme navštěvovat divadlo častěji.“ Alžběta Sochorová a Kristýna Vašková
„Nejvíce se mi líbila role markýzy de Merteuil, a to jak pojetím, tak i výkonem a charakterem herečky, která se na tuto roli skvěle hodila.“ Jan Milt
„Děj byl velmi poutavý. Ze hry jsme si odnesli ponaučení, že s láskou a city by se nemělo zahrávat.“ Veronika Kováčiková
„Kostýmy mě opravdu pobavily. Divadelní budova sice patří k těm menším, ale uvnitř, i když se to nezdá, je opravdu mnoho prostoru. Nikdy jsem neměla možnost navštívit zákulisí a musím říct, že je to pěkný zážitek, za který se sluší poděkovat.“ Štěpánka Nývltová
„Představení mne velmi příjemně překvapilo. Hra byla strhující, plná zvratů a intrik, a také velmi vtipná. Nejvíce mě zaujala hlavní postava – Valmont. Dokonalý soulad scénáře a perfektních výkonů herců byl opravdu pastvou pro oči a jsem velmi rád, že jsme toto představení mohli zhlédnout.“ Mirek Klapka
32.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2011
www.klicperovodivadlo.cz
33.
SVĚTÁCI
(malované děti)
POT&LESK Klicperova divadla elektronický měsíčník číslo 2 / 2011 Další číslo vyjde v březnu na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete si přečíst některé starší číslo POT&LESKu? Není nic snazšího! Navštivte nás na webových stránkách: www.klicperovodivadlo.cz Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrych Gregorová, Jana Slouková, Jan Gregor.
č.
premiéra 19.února 2011
2 / 2011