POT& LESK Klicperova divadla
8 / 2010
LÁSKA JE NEJMOCNĚJŠÍ ANDĚL ZLA!
POT & LESK
Těšte se na Marnou lásky snahu! Premiéra již 23.10.!
Obsah Premiéra měsíce: Marná lásky snaha 8/ Marné lásky snaha
2.
10/ Martin Hilský o Marné lásky snaze
16/ Rozhovory s tvůrci inscenace
28/ Právě zkoušíme: Sherlock Holmes + fotoreportáž
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
34/ Na houbách s Lenkou
www.klicperovodivadlo.cz
36/ S Filipem na rybách…
44/ Aktuálně z festivalu Čekání na Václava
3.
POT & LESK
ÚVOD
Předplatné stále v prodeji! Kontaktujte nás pomocí on-line přihlášky na našich webových stránkách, nebo na adrese obchodního oddělení: Švehlova 624, Hradec Králové telefon 495 512 857 predprodej@klicperovodivadlo.cz
Klicperovo divadlo podporují: Milí a vážení čtenáři POT&LESKu, předkládáme vám říjnové číslo, barevné jako listy stromů v parku a tlusté jako svetr, který na nás číhá ve skříni. Podzim se neúprosně přihlásil, ale my mu vzdorujeme pilnou prací. V divadle se do absolutní cílové rovinky blíží inscenace Marná lásky snaha, zvaná familiárně MLS, a tak pro vaše mlsné jazýčky nabízíme rozhovory s výtvarníky a hudebním skladatelem této hudební komedie. Zároveň už ale vystrkuje růžky postrach všech zločinců a nejslavnější detektiv všech dob Sherlock Holmes, který se plíživě a inkognito začíná pohybovat v prostorách Besedy i po Hlavní scéně. Kromě představení prvních promo fotek této připravované inscenace vám nabídneme i exkluzivní rozhovor se Sherlockem samotným. Lenka Loubalová vás jistě potěší dalším svým fejetonem a jako bonbónek nebude chybět investigativní posezení na rybách s Filipem Richtermocem. Říjen v Klicperově divadle si tedy užíváme ve velkém a doufáme, že i vám zpříjemníme nejeden pošmourný večer divadelním zážitkem nebo alespoň příjemným čtením našeho-vašeho oblíbeného měsíčníku. Vaše redakce
4.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
Partneři Klicperova divadla:
hlavní partner Klicperova divada
www.klicperovodivadlo.cz
hlavní partner Klicperova divada
5.
POT & LESK
Vltavínky Magdalena Frydrych Gregorová
Komedie o tom, že jeden život člověku prostě nestačí. Zaručujeme, že po konci představení budete volat své matce!
Režie a scéna ...............................................................Viktorie Čermáková Hudba ...................................................................................... Petr Kofroň Kostýmy ............................................................................ Sylva Hanáková Dramaturgie.............................................Magdalena Frydrych Gregorová Inspice a nápověda ......................................................... Markéta Turková Moderátor ...........................................................................Lubor Novotný Lenka ............................................................................ Kateřina Francová Martina ........................................................... Zora Valchařová – Poulová Marie ................................................................................Martina Eliášová Aneta a Žaneta ....................................Marie Kleplová a Lenka Loubalová Věra .................................................................................. Marta Zaoralová Milada ..........................................................................Kristýna Kociánová Hana.................................................................................Martina Eliášová Kateřina .......................................................................... Lenka Loubalová Boženka...............................................................................Marie Kleplová Ignác, Vladimír, Zbyněk .................................................. Filip Richtermoc Rudolf Klein, Číšník........................................................... Vojtěch Dvořák Asistentka režie............................................................Kristýna Kociánová Malá Marie ............................................ Klára Horáková/Diana Herbsová 6.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
reprízy 18.10. 27.11.
www.klicperovodivadlo.cz
19:00
Studio Beseda
19:00
Studio Beseda
7.
POT & LESK
Marná lásky snaha
William Shakespeare
Překlad..................................................Martin Hilský Režie.................................................. Braňo Mazúch Scéna......................................................Jan Polívka Kostýmy..........................................Tereza Ujevićová Hudba....................................................... Dan Fikejz Dramaturgie.............Magdalena Frydrych Gregorová Pohybová spolupráce.................Jana Burkiewiczová a Sabina Škodová Inspice..................................... Pavlína Hochmanová Nápověda..................................................Pavel Filip
8.
premiéra 23 říjen Hrají: KRÁL........................................... Tomáš Lněnička BIRON................................................ Jan Sklenář LONGAVILLE................................. David Smečka DUMAINE........................................Josef Čepelka BOYET...............................................Hynek Pech ARMADO, výstřední Španěl .............Jakub Tvrdík NATHANOVÁ, farářka.................Martina Eliášová HOLOFERNOVÁ, profesorka..... Lenka Loubalová
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
KOTRBA........................................ Vojtěch Dvořák PRINCEZNA............................Kristýna Kociánová ROSALINA................................. Pavlína Štorková KATEŘINA..............Isabela Smečková – Bencová MARIE........................................... Barbara Humel ŽAKENETA...............................Magda Pavlíčková HŇUP, strážný................................. Kryštof Krejsa
9.
POT & LESK
Shakespearovský překladatel Martin Hilský o Marné lásky snaze Martin Hilský je profesorem anglické literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, překladatelem z angličtiny a nejznámějším českým shakespearologem. V roce 2001 byl za zásluhy o šíření anglické literatury v Česku jmenován čestným členem Řádu britského impéria. Jeho překlady byly uvedeny ve více než sto premiérách v českých divadlech. Národní divadlo v Praze uvedlo k roku 2010 osmnáct jeho překladů divadelních her. Profesor Martin Hilský se netají tím, že právě Marná lásky snaha patří k shakespearovským komediím jeho srdci nejbližším. Během první čtené zkoušky nám prozradil mnoho zajímavostí právě o této hře, kterou sám bez jakékoli nadsázky nazývá „velkou hostinou jazyka“.
10.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
11.
POT & LESK
V ČEM SPOČÍVÁ BOHATSTVÍ MARNÉ LÁSKY SNAHY? „Marná lásky snaha je především komedií jazyka, často dokonce o jazyce, „velkou hostinou jazyka“ a ohňostrojem jazykového vtipu, který svou umělou stylizací i spontánní hravostí a dravostí může připomenout nejlepší Mozartovy komické opery. V kontextu Shakespearova díla představuje významný mezník, neboť Shakespeare v ní objevil svou komediální řeč a virtuózně předvedl sumu renesanční rétoriky a poetiky jako strhující divadlo.“ PROČ TATO KOMEDIE NEKONČÍ TRADIČNÍM HAPPYENDEM? „Jedinečná kvalita této komedie spočívá nejen v hýřivé bohatosti slovních hříček a oslnivé výmluvnosti, ale také v tom, že Shakespeare podrobuje tuto řečovou virtuozitu velmi tvrdé zkoušce. Jiskřivý slovní vtip je v jeho komedii v závěru konfrontován s němými umírajícími chudáky, s úplně jinou realitou, než je elegantní svět dvorských masek a kultivovaných konverzací. V žádné jiné Shakespearově komedii není řeč takto poměřována věčným mlčením smrti. Jako jediná z Shakespearových svátečních komedií nekončí tato hra závaznou komediální konvencí šťastného konce. Ten je v překvapivém závěru hry odložen o rok, to znamená, že se odehraje, dojde-li k němu vůbec, až za hranicemi této komedie.“
„Marná lásky snaha byla s největší pravděpodobností hrána poprvé o Vánocích roku 1604. Konkrétní okolnosti první inscenace této hry nejsou známé. Žádná ze Shakespearových komedií neprošla tak strmou cestou od naprostého zavržení až po nadšené uznání. V Shakespearově době byla velice oblíbená, poté však upadla na celá tři staletí v nemilost kritiků i diváků a vlastně zmizela z anglického jeviště. Do roku 1835 – to znamená více než dvě stě let – se nehrála vůbec a v devatenáctém století byly v Anglii zaznamenány pouze tři víceméně neúspěšné inscenace hry. K divadelní rehabilitaci této komedie došlo až ve dvacátém století.“
Accademia Platonica ve Florencii, založená Cosimem de Medici už v polovině patnáctého století. Později se tyto akademie rozšířily do Francie a do jiných evropských zemí a vždy vycházely z ideální platónské představy krále – filozofa, kolem něhož se soustředí dvořané usilující o povznesení ducha. Jindřich III. rovněž přijal hned dvě poselstva z Francie. To první dorazilo na navarský dvůr v roce 1578 a v jeho čele byla francouzská princezna Markéta z Valois. Ke druhé francouzské návštěvě došlo v roce 1586, kdy Navarru navštívila francouzská královna Kateřina. První poselstvo se stejně jako v Shakespearově komedii týkalo Markétina věna a Akvitánska, v obou případech byla vznešená vyslankyně obklopena družinou dvorních dam, kterým se pro jejich energický půvab říkalo „létající eskadra“. První návštěva se konala v Neraçu a byla doprovázena hrami, maskami podobnými těm, které jsou v komedii Marná lásky snaha.“
VYCHÁZÍ V NĚČEM HRA ZE SKUTEČNÝCH HISTORICKÝCH UDÁLOSTÍ?
O ČEM ZEJMÉNA JE PRO VÁS MARNÁ LÁSKY SNAHA?
„Třebaže Marná lásky snaha nemá zjistitelné divadelní či literární prameny, zcela zřejmě se v ní zrcadlí některé známé skutečnosti renesanční Evropy. Navarský král Jindřich III. skutečně zval na svůj dvůr vzdělance a zbožné muže z celé Evropy a stal se, podle tehdejší módy, patronem akademie. Zakládání akademií bylo rozšířené hlavně v renesanční Itálii. Proslulá byla například
„Marná lásky snaha je divadelní zkouškou řeči, především její pravdivosti. Všichni čtyři pánové, Biron obzvláště, mluví mnohdy úchvatně. Bironovu řeč je možné přirovnat k perlivému vínu nejvyšší kvality, ale tuto krásnou řeč Birona a ostatních pánů provází jeden problém – pánové po celá čtyři jednání této komedie lžou. Nejdřív ve snaze utajit svou „zakázanou“ lásku lžou
JAKÁ JE INSCENAČNÍ TRADICE MARNÉ LÁSKY SHAHY?
12.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
13.
POT & LESK
sobě navzájem, posléze ve snaze získat dámy svých srdcí lžou znovu, tentokrát francouzským dámám. „Jak výmluvný je dým tvé výmluvnosti,“ říká ve hře Don Armado a vyjádří tak bezděčně paradox celé hry: dým výmluvnosti je sice líbezný, ale zároveň je to pouze dým. Paradox platí i obráceně: řeč Marné lásky snahy je sice jenom dým, ale je to řeč líbezná. Navarští pánové zkrátka lžou, ale lžou krásně. Kde však končí pravda a kde začíná lež? Když hřeší všichni, zmizí přece hřích…“ Připravila Magdalena Frydrych Gregorová
Marná lásky snaha
Profesor Martin Hilský se narodil v Praze roku 1943 do rodiny architekta Václava Hilského a japanoložky Vlasty Hilské, která původně vystudovala anglistiku. Již od dětství měl vztah k anglickému jazyku, kdy navštěvoval anglickou školku a v útlém věku začal číst anglické knihy v originále. Roku 1960 maturoval na gymnáziu, poté pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studiem kombinace oborů anglický jazyk – čeština. V květnu roku 1968 vyhrál konkurz na roční doktorandské studium na Oxfordské univerzitě, po srpnu 1968 roční stáž uskutečnil. První překlad Williama Shakespeara učinil v roce 1983, jednalo se o Sen noci svatojánské. Marná lásky snaha je jeho druhým překladem Shakespeara a pochází z roku 1987. Od té doby přeložil už víc než 20 Shakespearových her. Za překlad Shakespearových Sonetů (1997) obdržel Jungmannovu cenu, za překlady a interpretaci Shakespearova díla obdržel Cenu Toma Stopparda za rok 2002 udělovanou Nadací Charty 77, za rozhlasový pořad o Shakespearových Sonetech získal Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu za rok 2002.
14.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
William Shakespeare
premiéra 23 říjen
www.klicperovodivadlo.cz
15.
POT & LESK
Čtěte rozhovory s tvůrci Marné lásky snahy!
připravila Magdalena Frydrych Gregorová
O práci na inscenaci Marná lásky snaha mluvíme možná trošku nadneseně jako o „hereckém gesamtkunstwerku“, kdy by ve výsledném tvaru mělo na scéně rovnocenně fungovat spojení herecké akce – tedy slova, zpěvu – tedy hudby a tance – čili pohybu. Takový úkol klade zvláštní nároky – jak na samotné aktéry, tak i pro ostatní spolupracovníky.
Choreografka Jana Burkiewiczová odpočívá během tradiční „pětiminutovky“.
16.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
„Pre spoluprácu na tejto inscenácii som oslovil tvorcov, ktorí dokážu vytvoriť podmienky pre vznik ‚hereckého gesamtkunstwerku‘, o ktorom hovoríš, teda pre vznik akéhosi komplexného hereckého výrazu,“ říká režisér Braňo Mazúch. „Scénu, podobne ako pre Pannu Orleánsku, vytvoril Jan Polívka. Pre hudbu som oslovil Dana Fikejza, s ktorým sme sa prvýkrát stretli nad hrou Tankreda Dorsta Merlin aneb Pustá zem v Západočeskom divadle v Chebe. Pre Terezu Ujevičovú je to prvá väčšia práca pre divadlo, ale v jej prípade mi išlo o to, vniesť do inscenácie mladý, nespútaný, slobodný, originálny pohľad na kostýmy,“ vysvětluje režisér výběr spolutvůrců a dodává: „Choreografku Janu Burkiewiczovú som oslovil kvôli jej skúsenostiam so všetkými tými modernými tanečnými štýlmi, ktorých je neúrekom, ako napríklad contempoary dance, jazz dance, RnB dance, waacking dance a ďalšie druhy street dance. Keďže sa v inscenácii objavia aj hip hop battles, prizvali sme k spolupráci Sabinu Škodovú - lektorku free stylu a práve battles.“
www.klicperovodivadlo.cz
17.
POT & LESK
Rozhovor s Danem Fikejzem – autorem hudby k inscenaci Marná lásky snahy:
„Hudbu přizpůsobuju jazyku…“
co je v mých silách. Inspirovat mě kromě režiséra může cokoli, často první čtená zkouška, herci, herečky, choreografie, scéna nebo reálné prostředí hry (vzpomínám třeba na návštěvu Benátek před Kupcem benátským). Nebo třeba i software s novými zvuky... Jaká je podle tebe úloha hudby v činoherní inscenaci – v díle, které je z hlavní části postaveno na slově? O tom jsem měl nedávno tříhodinovou přednášku na JAMU, nevím, jak ji dostat do pár slov. Hudba v činohře musí především pomáhat a exhibovat jen tam, kde je to žádoucí. Může někdy hercům dovysvětlit režijní záměr, jindy zastupovat i scénografii. Může se stát, stejně jako jiné složky inscenace, úžasnou zbraní nebo být taky úplně zbytečná. Čteš rád divadelní hry? Nebo tě ty správné hudební motivy napadají zcela mimo text? Čtu rád a nejen divadelní hry. :-) Ale často se mi stává, že mě napadne vhodné téma podvědomě, při práci na něčem hudebně úplně odlišném. Dnes se nápad dá okamžitě a přesně zachytit do počítače nebo do mobilu. Osobně nejsem ten typ skladatele, co bloudí po lese s tužkou a notovým papírem, ale to je další možnost. S jakými režiséry tě baví spolupracovat? Prozradíš, kteří to jsou a proč?
Když jsem pročítala ten předlouhý seznam činoherních inscenací, ke kterým jsi vytvořil hudbu, napadlo mě hned několik otázek. Odkud čerpá hudebník – renomovaný a uznávaný skladatel jako ty – stále novou inspiraci?
Čím začíná tvá práce na každé inscenaci? Čím se necháváš inspirovat a ovlivňovat, když je práce v zárodcích?
Jak víš, spolupracuji s mnoha režiséry (úplný přehled je na mých webových stránkách (www.danielfikejz.cz) a nejvíc mě samozřejmě baví, když mě berou jako součást týmu, partnera a konzultují se mnou během zkoušení názory nejen na hudbu. To se mi bohudík stává docela často. Režiséři bývají osobití. Někteří z nich se mi snaží dávat přesné zadání (“chci od tebe v té muzice pocit, jako když osmdesátikilová mrtvola postaršího chlapa padá ze svahu u řeky za květnového pozdního večera”), jiní se snaží také o přesnost, ale všechno je pak jinak, další režiséři se rádi nechají překvapovat. Zkušenosti mám zajímavé a poučné, někdy i tragikomické. Mezi režisérem a skladatelem ale musí fungovat vzájemná pokora a tolerance, ať už se jedná o činohru, muzikál nebo pohybové divadlo. Nejradši mám volnost v rámci dohodnutých mantinelů. A to se mi právě v této inscenaci s Braněm Mazúchem splnilo.
Začíná to nabídkou režiséra nebo divadla a první tvůrčí schůzkou o koncepci. A ta mě buď zajímá nebo ne. Když ano, s radostí udělám pro inscenaci všechno,
Nemohla jsem si nepovšimnout, že mezi tituly, na kterých jsi hudebně pracoval, jsou často právě Shakespearovy hry… Dovol
Věřím tomu, že múzy přicházejí k tomu, kdo je miluje. Myslím, že to byl jeden z nejlepších světových jazzových kontrabasistů Miroslav Vitouš, kdo to přesně vystihl: “Jestli múzám řekneš, že je teď nepotřebuješ, že jen doděláváš takovej výhodnej kšeft, tak už za tebou nikdy nepřijdou.” A hudba pro mě byla, je a snad i zůstane krásným dobrodružstvím, které nikdy nekončí...
18.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
19.
POT & LESK
mi jednoduchou otázku: máš rád Shakespeara? Je práce na Shakespearových hrách pro tebe z hlediska hudby něčím výjimečná, jiná? Tohle je jeho čtrnáctá hra, ke které skládám hudbu, některé jsem absolvoval i dvakrát s generačně různými režiséry. Mám ho moc rád. Souhlasím s názorem, že je to král dramatiků, často při práci zažívám magické pocity a když se někdy zasním, i něco jako flashbacky z doby, kdy žil. Dá se říci, že je Shakespeare třeba „hudebnější“ než ostatní dramatici? Možná, že ano. Vedli jsme o tom často debaty s profesorem Martinem Hilským, který je na Shakespeara na slovo vzatým odborníkem. Je pravda, že jsem často zhudebňoval písně nebo sonety v anglickém originále – v Hradci naposled v Mnoho povyku pro nic (premiéra 1993) a to šlo strašně lehce, skoro v reálném čase. V češtině, kde charakter jazyka je jiný, méně ohebný, je to přece jen o chloupek obtížnější. V Marné lásky snaze se pokoušíme skloubit hudbu a slovo celkem netradičním způsobem… Můžeš o tom našim čtenářům a divákům něco prozradit? Uvědomil jsem si po zahajovací zkoušce, že tato hra je skutečně výjimečná množstvím slovních hříček, krásou a rytmem jazyka i jeho vtipem. Proto jsem si dal za úkol nezměnit na překladu ani slabiku a veškerou svoji hudbu tomu jazyku přizpůsobit. Herci s tím mají fakt dost práce, ale zatím to nesou statečně...Vychází z toho někdy rapové “street battles”, jindy sedmičtvrťové rytmy nebo třeba elektrofolk. Ale je to, doufám, vždycky organické, a nikoliv (dnes častá) ambaláž, kdy jsou důležité hlavně obrácené kšiltovky aktérů. Dane, moc ti děkuji a těším se! :-) Není zač, určitě je na co se těšit!
Scéna: Jan Polívka „Holé jádro bez zbytečných okras a kudrlinek…“ Honzo, jsi pracovně vytíženým a nebojím se říci - uznávaným evropským scénografem, na čem všem v současné době pracuješ? V současné době pracuji na koprodukci baletu Nebezpečné známosti mezi poznaňskou operou a Janáčkovým divadlem v Brně, dále na projektu SKUTR s názvem Spiegel im Spiegel v polské Zelené Hoře, s teatrem Pantomimy Wroclaw pracuji na představení Stazione Termini na Dworcu SwibodskimWroclaw a na Marné lásky snaze v Hradci Králové. Jak jsi strávil svůj poslední pracovní týden? Můj poslední týden vypadal asi následovně: premiéra v Olsztynie – Král Jelenem od Gozziho, průběžné dodělávky na rozdělaných představeních ve Wroclawi, Zelené Hoře a v Poznani. A protože začíná školní rok, čekala mě příprava materiálů pro studenty scénografie ve Wroclawi. Žiješ a z velké části pracuješ a tvoříš v Polsku. V čem se úplně nejzásadněji liší české divadlo od polského? V čem tobě polské divadlo imponuje? Polské divadlo funguje na podobných zásadách jako české, hlavní rozdíl spočívá v hereckých školách. Polské jsou ze zásady postavené hlavně na metodě Stanislavského, o tom, že existoval nějaký Brecht, sice vědí, ale to je tak všechno. Takže, kdybych to chtěl shrnout: přístup českého a polského divadla stojí na trochu jiných základech. Zároveň musím říct, že diváci v Polsku jsou vděčnějším publikem a vydrží v divadle i na těžkých kouscích, jako například na představeních Kristiana Lupy, která zpravidla netrvají méně než tři hodiny. Myslím, že frekventovanost a sledovanost divadelního repertoáru je větší v Polsku než tady v Čechách. Z druhé strany je pravdou, že v Polsku jsou kategoricky rozdělená klasická divadla a divadla alternativní, a skutečně zajímavých experimentů není tolik, kolik bych čekal od tak velké země. Jak vůbec začala tvoje polská kariéra? Polská kariéra začala po úspěšném představení MASAKRA, které jsem připravil s tandemem SKUTR v rámci spolupráce mezi DAMU a PWST Wroclaw. Od té doby pravidelně spolupracuji s polskou scénou.
20.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
21.
POT & LESK
říct a jaké téma ho na dané hře nejvíc zajímá. Začátek každé práce začíná nad literaturou různých oborů, podle toho, s jakou tématikou se zrovna setkávám. Můžeš říci, jaký klíč jsi zvolil pro naši hradeckou Marnou lásky snahu? Mou inspirací pro Marnou lásky snahu byla vyumělkovaná stylistika dvorských zahrad, kde člověk rozhoduje o estetice živé rostliny a sám určuje její tvar. V takových zahradách nevidíme přirozený život v přírodních podmínkách, ale vyšlechtěnou, nepřirozenou nádheru. Jako úkol jsem si stanovil jednoduchost a volný prostor. Chtěl jsem, aby vynikla hranice mezi vyšlechtěným a naturálním. O jaké scénografii ty osobně řekneš, že je „dobrá“? Dobrá scénografie je pro mě ta, na které vidím způsob přemýšlení a určitou individualitu tvůrce, spoluhrající s režií a herectvím. Ne takovou, která zabíjí vše kolem, je tak říkajíc pěkná na pohled, ale není vidět kontext s jinými složkami divadla. Jde říci obecná kritéria, jakými se při návrhu scény řídíš? Je to častěji věcí pravidel nebo čiré fantazie? Jakub Tvrdík ve scénografii Jana Polívky
Mně přijde, že scénografové jsou lidé, kteří by si nikdy neměli přestat hrát…
S jakými režiséry tě baví pracovat? Moc rád spolupracuji s Braněm Mazúchem a tandemem SKUTR z české strany, a s Mariolou Ordak, Piotrem Kruszczyńskim, Iwonou Pasińskou z polské strany. Hlavním důvodem je jejich přístup a způsob přemýšlení o divadle, který je u každého sice jiný, ale ani jeden ze jmenovaných se nebojí experimentovat a zkoušet nové věci… Čím se především necháváš inspirovat a ovlivňovat, když je práce v zárodcích? Mou inspirací je funkcionalismus a minimalismus. Každodenní život, který mě obklopuje na mých věčných cestách po divadlech v různých zemích a kulturách. Na začátku každé spolupráce se snažím vcítit do režiséra – co chce skrze text
22.
Nejdřív je to co nejvíce fantazie, které pak dodám určitá pravidla, aby zůstalo holé jádro bez zbytečných okras a kudrlinek.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
Scénograf je pořád dítětem, které si hraje na svém pískovišti a bere si co nejvíc hraček, aby je mohl zkoumat. Já tomu alespoň tak rozumím… Beru svou práci jako zábavu a ne povinnost, kterou musím udělat. Tak jaká byla v dětství tvá oblíbená hračka? Angličáci, hlavně ti, co byli z kovu a ne z plastu. Jaké divadlo ti v poslední době skutečně učarovalo? Traviata v režii Trelińského v Národním divadle ve Warszawie ve scénografii Borise Kudličky.
www.klicperovodivadlo.cz
23.
POT & LESK
Kostýmy: Tereza Ujevićová „Módu je potřeba si užívat!“
Současné trendy, odvážné módní výstřelky, jejich neustálé inovace a změny hrajou roli, jak v reálném životě, tak i v této inscenaci – zastupují bohatou společenskou vrstvu, pro které je móda smyslem života. Současný pohled na lidi však neopomíjí ani opačnou skupinu těch, kteří se nezabývají marnivými myšlenkami jako dbát o svůj vzhled a zevnějšek a pro něž je móda bezvýznamnou záležitostí. Oba extrémy jsou ve hře obsaženy. Čím ses především nechala inspirovat při tvorbě kostýmů? Byl to samotný text hry, který mě ať už obrazně či doslovně napověděl, jak vizuálně vyjádřit vlastnosti jednotlivých postav. Například Princezna ,,září jako jasná luna”- z toho je zřejmé, že musí být stříbrná, Rosalina ,,má ostrý jazyk”- ji charakterizuje agresivně červená... Když sis hru přečetla poprvé, měla jsi jasno v tom, jak by postavy měly vypadat? Anebo nápady přicházely postupně během rozhovorů s režisérem?
Práce na výtvarné podobě kostýmů pro Marnou lásky snahu je pro tebe první pracovní zkušeností na divadle. Můžeš prozradit, jakou školu studuješ, jestli tě divadlo lákalo už dřív a jak ses dostala ke spolupráci s hradeckým divadlem? Jsem studentka VŠUP (Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze) Ateliéru módní tvorby u profesora ak. mal. Josefa Ťapťucha. Náplň ateliéru se věnuje originálnímu přístupu tvorby ve spojitosti se sledováním současných tendencí módního světa. Režisér Braňo Mazúch se záměrně obrátil na náš ateliér, protože chtěl pojmout inscenaci současně, odvážně, nespoutaně... A jelikož mě divadlo vždycky přitahovalo, nemohla jsem si nechat příležitost vytvořit kostýmní výpravu pro hru Marná lásky snaha ujít! Tvoje povolání souvisí se sledováním módy, současných trendů a stylů… do jaké míry se současnost – tedy to, co je dnes považováno za trendy – odráží na kostýmech pro MLS?
24.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
Hru jsem předtím neznala. Při čtení mi automaticky naskakovaly obrazy z reálného života, protože text je neuvěřitelně nadčasový, ale k výsledku jsem se dopracovávala postupně po schůzkách s Braněm, kde mi naznačil svoji představu a náladu hry... Konzultace pro mě byly důležité, sám mě odkázal na obsah textu a pak už jsem se nechala unášet tancem slov a dvojsmyslných výrazů a najednou jsem měla jasno, že hlavní čtveřice žen musí být naprosto sexy přitažlivé slečinky, které se svůdně vyšňořily, aby se vydaly na večírek lovit své kořisti! Která postava je tobě nejbližší? Mám na mysli i kostýmově… Kterou jsi viděla před sebou jako první? Nejdřív se mi promítla Kateřina ,,samý kvítek”- romantická, éterická... Ale ,,domácí úbor” Žakenety mi taky není úplně cizí. Jaká móda zajímá tebe osobně? Zaujímám minimálně dvě stanoviska, baví mě ta rovina, kde se extravagance módy stává nesmyslná, bláznivá, vnímám ji jako humornou, hravou. Výstřednost umí narušit módní konvence, módu je potřeba si užívat, brát s nadsázkou, přiznat, že je povrchní! Na druhou stranu mám vnitřní potřebu o ní přemýšlet s jistou vážností, zajímá mě důraz na přirozenost, uvolněnost, pohodlí, ležérnost, jednoduchost a zajímavé detaily, je to tzv. casual styl, který mám ráda.
www.klicperovodivadlo.cz
25.
POT & LESK
Věnovala by ses ráda tvorbě divadelního kostýmu i do budoucna? Co tě na práci pro divadlo baví ze všeho nejvíc? Je to zkušenost, díky níž jsem si uvědomila, jak hodně a co všechno oblečení o lidech může prozradit. Divadlo je zhuštěným odrazem reality, kde vlastnosti postav úzce souvisí s tím, co mají na sobě, oblečení hraje roli! Kromě samotného navrhování kostýmů, které probíhalo uvolněně hlavně proto, že jsem měla přesně danou – ale nikoliv svazující – osnovu děje a postav, mě baví pracovat s lidmi, kteří, ač působí v divadle, tak si paradoxně na nic nehrají! Je to první zkušenost, tudíž tak trochu experimentální... Objeví-li se další příležitost spolupráce s divadlem, budu nadšená! Tereza Ujevićová se narodila 20. 12. 1986 v Hradci Králové. Už v dětství se zajímala o módu, ráda si kreslila, vymýšlela a šila modely. Po krátkém studiu na taneční konzervatoři si zvolila střední Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze. Následoval rok na textilním oboru Pedagogické fakulty UHK, nyní čtvrtým rokem studuje v Ateliéru módní tvorby u ak. mal. Josefa Ťapťucha na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
35,1&(=1$ SśYDE\ åOHFKHWQRVW NUiVQi NQėçQR ]iʼnt MDNR MDVQi OXQD VWʼntEUQi ÁLWU\ GLVFR NRVPRV HOHJDQFH YNXV JODPRXU OHVN QREOHVQt YiçHQi YiçQi VYśGQRVW
%2<(7
GPX VH SìFKRX PLOiĀHN çHQ <6/ QyEO PyUHV\ OX[XVQt
3ňÌ-(='
návrhy kostýmů k inscenaci Marná lásky snaha
26.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
27.
POT & LESK
Sherlock Holmes: „Nekonečné oceňování mě unavuje“
právě zkoušíme:
SHERLOCK HOLMES Arthur Conan Doyle - David Drábek
Jsme velmi pyšní na to, že se nám podařilo získat jako jedinému periodiku s výjimkou londýnského vydání The Sunday Times z 21. července 1894 exkluzivní rozhovor s nesmrtelným detektivem Sherlockem Holmesem, který se za tímto účelem vypravil do Hradce Králové přímo ze svého legendárního obydlí v Baker Street 221B. Sherlock, věnující se po svém odchodu do penze v roce 1914 již pouze včelařství, spojil svou návštěvu České republiky s několika konzultacemi právě vznikající inscenace v Klicperově divadle, která tuzemským divákům představí zcela neznámý případ tohoto nepřekonatelného génia. Pane Holmesi, zhruba sto let po zveřejnění Vašeho prvního případu se na světle objevuje případ Vraždy vousatých žen, který ovšem veřejnosti nepředkládá váš věrný přítel a zapisovatel dr. John Watson, ale český dramatik David Drábek. Co na jeho pátrací práci a osobité podání říkáte? S Davidem Drábkem se nesetkávám poprvé. On si tedy myslí, že ano, ale už delší dobu mám o něm od svého bratra Mycrofta různé nezanedbatelné tajné informace, a při mé nedávné návštěvě Prahy, kdy jsem se inkognito znovu pokoušel otevřít Případ v Čechách, ale byl jsem svedený Irenou Adlerovou, naštěstí pouze na falešnou stopu, jsem byl Drábkovi často v patách. V masce knihkupce a nakladatele jsem měl možnost si jej dobře prohlédnout a od prvního okamžiku bylo jasné, že je to bystrý hoch s dramatickým talentem. Nezlobte se, pane Holmesi, ale to přece není možné odhalit při letmém setkání. Patří to k mému povolání. Víte, milá slečno Slouková, není nijak obtížné vytvořit řadu soudů, celkem jednoduchých, které na sebe vzájemně navazují. A není těžké uhodnout, že člověk s takovým držením těla, autoritativním vystupováním a roztěkaným pohledem za módními brýlemi bude nejspíše úspěšně zastávat vedoucí funkci v uměleckém odvětví. Vychýlení loketního kloubu na pravé ruce a především rozšířené poslední články ukazováčku a palce odkazují na nadměrné psaní, stejně jako nepatrné hoblinky z okousaných tužek, zaklíněné mezi trojkou a čtyřkou vpravo nahoře. Útržek jízdenky z Prahy do Hradce už
28.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
premiéra www.klicperovodivadlo.cz
18
prosinec
29.
POT & LESK
není to pravda. O deduktivních a pozorovacích schopnostech pana Novotného nejsem sice příliš přesvědčen, ale otlačené rýhy na bříšcích prstů jeho levé ruky mi prozradily, že se již několik týdnů učí hrát na housle. Posílí-li ještě dostatečně znalosti anorganické chemie a londýnských hrdelních procesů mezi lety 1852 – 1864, budu s ním více než spokojen. Také pan Hřebíček mi drahého Watsona nečekaně připomněl, s lehkým pohnutím jsem měl okamžitě před očima scénu našeho prvního setkání s Johnem v laboratoři Nemocnice u sv. Bartoloměje. Jak na vraždy vousatých žen Vy sám vzpomínáte? Byl to jeden z mých nejnáročnějších případů, který svým rozsahem a závažností daleko zastiňuje Tančící figurky i Údolí strachu. Po skonu Moriartyho mi dlouho chyběl adekvátní protivník na hranici génia zločinu, ale zde jsem konečně stanul zlu přímo tváří v tvář. O oné záležitosti se ještě dlouho mluvilo nejen v Topshamu, ale i v nejvyšších londýnských kruzích. Přijedete se tedy v prosinci podívat do Hradce na světovou premiéru? jen podpořil mou hypotézu o pobytu ve východních Čechách, na kterou mě přivedl především nezaměnitelný černohnědý jíl na vnitřním okraji jeho barevných polobotek, který se vyskytuje pouze v okolí Týniště nad Orlicí nebo v deltě Orinoka. Ale nebudu vás zatěžovat podrobnostmi. Nežárlí pan Watson, že zapomenutý případ se veřejnosti představí zrovna v Čechách, a to na jevišti, nikoliv tedy formou jeho vlastního podání a typických povídek? S Johnem se už bohužel léta nestýkám. Poté, co se počtvrté oženil, se mi svou zálibou v ženách a obětování se rodinnému životu zcela zprotivil. Jak krásné je ale vidět nyní černé na bílém vzpomínku na Vraždy vousatých žen, jeden z případů, na kterém má můj dávný přítel svůj neodmyslitelný podíl…
Nikdy jsem nevyhledával publicitu. Nekonečné uznávání a oceňování mých zásluh mě unavuje. I to byl jeden z důvodů, proč jsem zanechal své aktivní detektivní praxe. Navíc právě dokončuji své nejnovější dílo, obsáhlou monografii „Čtyřistapadesát typů včelího moru podle výkonnosti trubců a charakteru královny v závislosti na klimatických změnách a velikosti včelstva“. Takže zůstanu věrný své farmě v Sussexu. Ať se daří, děkuji za rozhovor. A stejně si myslím, že Vás někde inkognito zahlédneme. Nikdy si nemůžete být jistá. Nashledanou.
Rozhovor vedla Jana Slouková
Co říkáte na výběr představitelů, kteří Vás s Watsonem ztvární na jevišti hradeckého divadla? Dlouho jsem přemýšlel, proč je mi Lubor Novotný na první pohled tak sympatický. Brzy jsem přišel na to, že je to tím, že vypadá jako já. John by se sarkasmem sobě vlastním jistě podotkl, že jako já po nejednom vpichu morfia. Ale
30.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
31.
POT & LESK
fotoreportáž Jako první Vám přínášíme snímky z focení prvních propagačních fotografií na Sherlocka Holmese! fotografoval Josef Ptáček popisky připravila Jana Slouková
Legendární dvojice z Baker Street
Úpěnlivé Sestry Sv. Starosty
32.
Tajemné zlo zjevující se na blatech
Proslulý šaman Red Riding Hood
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
Slavný detektiv v zamyšlení
www.klicperovodivadlo.cz
Šantánová kráska, zpěvačka BeranyBerany Doutz
Bývalý vojenský lékař dr. John Watson 33.
POT & LESK LENČINA HOUBOVÁ OMÁČKA – Speciální recept pro čtenáře POT&LESKu!
Na houbách s Lenkou Vážení a laskaví čtenáři! Letošní houbový rok byl excelentní a není možné nechat tento fakt bez povšimnutí. Již do lázní mi někteří přátelé posílali emaily plné fotek s přepravkami šedobílých praváků všech velikostí. Úpěla jsem, protože poprvé jsem s sebou nevzala gumáky, nožík a košíček. A vzývala jsem houbařského pámbíčka, aby rostly dál a dál, nejlépe do Vánoc. A byla jsem vyslyšena. Ano, lesy byly plné všech možných druhů hub, nejvíce však hnědáčků, které v mém revíru rostou požehnaně. A tak jsem vyrážela každý volný den a nosila poctivě plný košík, což je tak akorát na večerní zpracování. Nevím jak vy, ale já chodím do lesa až kolem poledne, či dokonce podvečer. Nevím, který blázen vymyslel, že houbařit se má brzo ráno! Ráno já totiž nejlépe spím. A když vstanu, díky své věčné alergii začnu slzet, čímž prakticky oslepnu. V lese ještě víc, protože všechny ty vůně jsou pro tuto chorobu velmi blahodárné. Navíc sluníčko ráno vrhá velmi podivné pruhy ostrého světla a stínu, čímž oslepnu nadobro. A tak se moje houbaření změní v závod o přežití, mátožně bloudím známými místy a uplakaná se navracím s prázdným košíkem. Takže chodím odpoledne, to je čas, kdy konečně prohlédnu, a jediné, co mi hrozí je to, že padne tma. (Budu si muset brát kromě mobilu ještě baterku!) Co mne dokáže rozčílit, jsou houbaři, kteří uříznou jen klobouček s kouskem nožičky a jdou dál. Každý přece ví, že to má dělat jako já. Hezky hříbeček vydloubnout, podhoubí lehce přitlačit a houbu krásně očistit. Ne okrájet, to mne taky bere vztek, když vidím veliké odřezky. Houby se přece neokrajují, nýbrž lehounce oškrábou. A do košíčku se vkládají jen čisťounké kousky. Vše ostatní zůstane v lese, že ano!?! Místa, kam chodím, nejsou jenom moje. Po pravdě
34.
řečeno, je to tak krásný les, že tam chodí celé okolí. Ale všichni to víme, a tak mnozí jdou cestou hlouběji do lesa, zatímco já jsem natolik fikaná, že hledám hned na schůdném okraji, na první pasece, a vůbec všude tam, kde je to blízko a kde je travička a mech jako nejjemnější peřinka. A co myslíte, najdu? Samozřejmě, že ano. No a když ne, tak musím pokorně také kousíček dál. Když je mi někdy obzvláště dobře, to znamená, že chodím téměř bezbolestně a lépe se mi dýchá, vyrážím také na neschůdnější místa. A sama nemohu uvěřit, jaké překážky jsem schopna překonat, když zahlédnu krásnou houbu. A letos jich bylo opravdu hodně, těch hnědáků, růžovek, holubinek, lišek, křemenáčů a babek, zkrátka les nabízel všehochuť. Teď začaly václavky, vše ostatní stále ještě roste, tak se můžeme klidně potkat v lese. A nezapomeňte! Je před námi podzim a zima, tak vyhledejte atlas hub, v knihovničkách Čechů, Moravanů a Slezanů je jich spousta, a přes zimu studujte a libujte si nad obrázky. Neboť jak říkám já: „Houbař má být vzdělaný, všemi mastmi mazaný!“ A pochutnávat si můžete na svých zásobách celou zimu. Zatím sušte, zavařujte, mrazte, a potom dobrou chuť!
A pro ty, kteří houby opravdu milují a nemusí si hlídat jídelníček, dovolím si dodat recept na zmíněnou houbovou omáčku. Recept mám od své milované maminky a již několikrát jsem tuto dobrotu předložila svým kolegům. Na trošku sádla dám vyškvařit maličké kostičky slaninky, na tu pak hodím cibulku, taky nadrobno, nechám chvíli smažit, ale ne úplně do hněda, a pak přidám houby. Každý ať krájí, jak chce, ale mně se osvědčily větší kusy, protože to jednak křupe, druhak houby nahradí zcela maso. Míchám a dusím, se solí a mletým pepřem, pak trošičku podleju, přidám kostku bujónu a hrst zelené petrželky, nechám chvíli probublávat a pak přidám smetanu. Může být sladká, já dávám jednu sladkou a druhou zakysanou. Samozřejmě je možné před tím nastavit množství omáčky mlékem s hladkou moukou, stejně tak je možné při podlévání přidat brambory na kostky a vařit již společně. Jestliže ji uvaříte bez brambor, přílohou mohou být jakékoli knedlíky, bramboráčky, noky či těstoviny. Já ovšem preferuji brambory na loupačku, či normálně oloupané a uvařené. Někdo přidává ztracené či natvrdo uvařené vejce. Je to dobrota, po které budete blahem bublat a nebudete již schopni jakékoli práce. Dobrou chuť! Lenka
To vám přeje Lenka
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
35.
POT & LESK
S Filipem na rybách: „Nejsem žádnej Vágner!“ K rozhovoru s Filipem Richtermocem jsme si zvolili místo jeho srdci více než milé, břeh slepého ramena Labe poblíž Třebše, kam jezdí Filip rád chytat štiky. A protože autorka tohoto článku nikdy na rybách nebyla, je výsledkem nejen povídání o divadle a životě, ale i o druzích háčků a zubech sumců…
36.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
37.
POT & LESK
Vyrážíme do terénu a prodíráme se podél vody k volnému plácku. Cestou míjíme dva další rybáře, pána a paní. Filip roztahuje pruty, rozkládá židličku a vybírá první plotici jako návnadu. Zdá se, že vše je připraveno. Usedám na karimatku a přemýšlím, jak na rybách dělat rozhovor a nerušit.
ještě různé konkrétní candáty a úhoře. Jejich skupinový snímek mi ukazuje na mobilu. Ve vodě se nic neděje. Pokračujeme v rozhovoru. Ty ses rybářem stal, nebo ses jako rybář už narodil? Rybářem jsem se stal díky próze Oty Pavla. Tohle čtení mě hrozně nadchlo, asi v šesté nebo sedmé třídě - Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců. Toužil jsem nějak poznat a zažít romantiku, kterou tam Ota Pavel vykresloval. Je ale taky pravda, že jsem předtím sbíral brouky a motýly, takže lov tak nějak přirozeně vyplynul. Brouky a motýly jsem sbíral od čtvrté třídy skoro na vědecké úrovni, měl jsem velkou sbírku, všechno vypreparované a u každé trofeje determinační štítek. A lákal jsi na to holky? No… Filip se dlouze a potutelně směje… Měly mě spíš za takovýho magora, co ještě v šestnácti běhá po louce v holínkách a se síťkou. Holky spíš až pak na lezení… to se na nás do skal chodili dokonce lidi koukat, když se rozkřiklo, že polezeme. Je rybářská romantika opravdu taková, jak o ní Ota Pavel psal?
Fílo, tak jak jsme zahájili? Rybolov jsme zahájili celkem dobře. Trochu jsem znejistěl, protože mi ta rybářka vedle obsadila moje oblíbený štikařský místo… Filip je nespokojený. Chtěl sedět někde jinde a navíc to vypadá, že nahozená plotice málo plave. - No jo, je v kytkách. To je jasný… To bude furt tohle. V kytkách nejsou štiky? Jsou, ale ona se tam prostě přišije ke kytce a… ne, já ji musím pověsit někam jinam. Z dosahu těch kytek, víš. Asi sem na druhou stranu. Filip vytahuje plotici a znovu nahazuje. Plotice má na hlavě kus vodní trávy a stejně jako já kulí oči poněkud vyjeveně. Na jaký svůj úlovek jsi nejvíc pyšný? To se nedá tak jednoznačně říct, nemám to nějaké vyhraněné… Rád lovím dravce, ti mě baví víc než kapři. Štik jsem letos chytil čtrnáct. Největší měla sedmdesát čísel, což je v podstatě můj osobní rekord. Fíla se zasní a popisuje
38.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
Techniky rybolovu jsou dneska sice jinde, ale stejně se na rybách člověk cítí vždycky svobodnej. Dneska když člověk jede na víc dní na ryby, veze si auto potřeb a auto proviantu. Ale i tak tě to osvobodí od civilizace, můžeš si tady tak nějak vydechnout, pořídit si muškařskej prut a jít podél vody, celý den, jak říkal Ota Pavel – hodiny, týdny, třeba i měsíce být svobodný od televize, novin, rádia a civilizace. Pochvalně uznávám, že takový citát se bude v rozhovoru pěkně vyjímat. Filip kontroluje naviják. Znám Otu Pavla fakt nazpaměť! Dokonce jsem s ním vyhrál, no ne vyhrál, ale dostal jsem se až do národního kola Wolkerova Prostějova s epilogem k Smrti krásných srnců. Tehdy jsem se neumístil, to přišlo až později se Zappou. Ty jsi recitoval Zappu?! No jasně, recitoval jsem rockové verše Franka Zappy, udělal jsem si z nich takovou montáž. Jmenovalo se to Návrat syna obřího magnetu. Za bolševika s čírem na hlavě a sichrhajckou ve tváři to byl uměleckej počin! To mi bylo šestnáct, sedmnáct…
www.klicperovodivadlo.cz
39.
POT & LESK
Jaký byl tedy Filip Richtermoc v sedmnácti? Hlavně jsem byl horolezec, skálolezec. Takže pankáč a horolezec? To bylo tak jedno s druhým. Poznal jsem komunitu horolezců, skoro spikleneckou pospolitost, Adršpach byl skutečným ostrovem svobody, nikdo si tam nebral servítky vůči režimu, byli to takoví drsní chlapíci. To prostředí mě moc bavilo. - - Hele, ledňáček! Támhle letí nad vodou, vidíš ho? Poletí za chvíli zpátky, možná s rybou v zobáku. Nad řekou skutečně proletí krásný ledňáček. Vzpomínám na Rybaříky na modré zátoce. No a co takového horolezce začalo táhnout k divadlu? U mě to bylo přes literaturu. A taky jsem jednou četl noviny, to jsem tehdy dělal hrobníka, a… Cože?! Pomocnýho. Po gymplu mě nevzali na vejšku, na DAMU jsem se dostal asi do druhého kola – ale pozor, Rösnerovi jsem se líbil! – a tak jsem šel dělat nejdřív do sodovkárny, ale tam to byla hrozná práce u pásu, tak jsem šel na hřbitov, což byla pohodová práce. - - Co je? Je nějaká lenivá ta plotice. Fíla jde opět rozpohybovat plotici. Mě vrtá hlavou ta „pohodová práce.“ - - Morávek sice v nějakém mém životopisu napsal, že to byla „svinská práce a všude plno zmijí“, ale ne, byl tam klídek a hrobník dělal víno z ostružin… Zmije tam ovšem byly, to jo. No a tak jsme si vždycky natankovali víno z demižonu… a jednou jsem si četl Lidovou demokracii, kde psali, že hledají v Jihlavě elévy. Filipův zrak se opět zastaví na splávku. Hladina se čeří, ale je to asi jenom vítr. - - To snad není možný, ona asi pořád leží na dně ta plotice. - - Já jsem prostě herec na inzerát. A tak ses z Hořic vypravil do Jihlavy... Byli jsme tam u toho konkurzu tři, takže mě vzali a po roce jsem potom udělal přijímačky na JAMU. Po škole jsem dostal nabídku do HaDivadla a na Provázek, kde jsem začal i zkoušet, a koncem srpna se chystal na soustředění do Černé Hory. Jenže cestou do Brna si ke mně přisedl kamarád a lezec Martin Fahrner, dramaturg, a ten do mě hučel, ať jdu do Hradce, že tady shání lidi a že to tu bude bezva – to už jsme čekali Filipa, měl jsem na cestě prvního syna. Tak mě to vrtalo hlavou celou cestu do Brna, až jsem na Zvonařce vytočil telefon do
40.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
Černé Hory, a řekl jim, že už nepřijedu. Předtím jsem ale zavolal pana ředitele Zemana, jestli by o mě teda stáli, a on mi řekl, že jo. Takže takhle po telefonu. Prostě herec na inzerát. - A byl jsem tady! I když moje začátky v Klicperově divadle nebyly zrovna ideální… Byl jsem tu trochu jako outsider. Hradec bylo divadlo klasiků a bardů. Moc jsem se nedružil, nechodil na rauty a tak, takže mi potom naznačili, že moje třetí sezóna má být i sezónou poslední. Ale přišel Vladimír Morávek a všechno bylo jinak. S Vladimírem jsme na sebe tak nějak slyšeli, konečně jsem měl pocit, že je to režisér, který umí říct, co chce, i když se to třeba někomu nelíbí, a nějak jsem mu rozuměl i v těch opisech typu „ty nevíš, jak se odchází do nicoty?!“ Tak jsem v Klicperově divadle zůstával další a další sezóny, až to udělalo patnáct let. Ale někdy mám pocit, že to bylo včera… U které inscenace bys byl nejradši, kdyby nikdy neskončila? Měl jsem rád Hoří, má panenko! U toho se lidi hodně smáli, někdy se opravdu váleli smíchy pod sedačkama, chlapíci tam byli svezení dolů a s povolenou kravatou. Potom Akvabely – to zas bylo krásné vidět slzy dojetí v očích diváků. A taky Dona Juana nebo Petrolejové lampy v režii Ivana Rajmonta, což je další režisér, se kterým si rozumím. Oba jsou to ale režiséři, kteří se s herci zrovna nepářou… Já si myslím, že to k herecké práci prostě patří. Vždyť dřív režiséři herce i tloukli! Smějeme se představě režisérů s holí. Zaznamenáváme taky pohyb splávku. - - Podívej, už jezdí, už se rozpohybovala. Aktivita rybky může být znamením přítomnosti dravce!!! V Petrolejových lampách hraješ krásnou roli Pavla Maliny. Byl jsi z těch, kteří četli i knížku, nebo jsi znal dopředu jenom film? Film jsem v podstatě neznal – viděl jsem ho kdysi, a potom až když jsem ho dostal jako zlomvazku. Knížku jsem četl v útržcích, celou ne, to se přiznám, ale brzo si ji přečtu. Jaké knížky máš rád? Teď jsem přečetl o prázdninách Nikolu Šuhaje loupežníka a dost mě bavil. Mám rád Josefa Kocourka, krajového spisovatele z Nové Paky, a jeho Zapadlé vlastence 1932. Potom Burroughse. A hodně rád mám knížku Dva divoši, tu napsal Ernest Thompson Seton a je o dvou kamarádech, kteří se snažili žít jako indiáni. A taky mám rád foglarovky. Společně vzpomínáme na Stínadla. Ke
www.klicperovodivadlo.cz
41.
POT & LESK
karimatce mi leze obrovský slimák. Filip mě ho naštěstí zbavuje. - - Hnusák, ukaž, hodíme ho štikám. Ryby si daj. Jsi vlastně hodně přírodní člověk – řeka, les, ryby, houby, skály… Do přírody mě to táhne. A snažím se tam i nacházet paralely třeba co se hraní týče. Ale člověk nemůže být jenom přírodní vyděděnec. Taky mám rád lidi, naší velkou rodinu, všechny Richtermoce – jsem ze tří bráchů, sám mám tři kluky, v rodě totiž máme vždycky jenom kluky, spoustu kluků. Jsme starej sudeťáckej rod od Vamberka. Datovali nás někdy od šestnáctýho století. - - Hele, hele dravec, támhle! Poštolka! A držela si myšku. Vyhlídkový let… Ještě ve vodě by to nějakýho dravce chtělo… Nechápu, jak to Filip stíhá všechno uhlídat a ještě přitom vyprávět. Poštolka mi uletěla. - - Měli jsme dokonce rodový statek ve Frýdlantském výběžku, a na něm jsme seděli snad čtyři sta let… Když mluvíš o historii, je nějaké období, kam by ses chtěl podívat, nebo tam třeba na chvilku žít?
O. Malý a F. Richtermoc v Maškarádě
Asi válečníci. Barbaři a vikingové… A pobít Sasíky pod Hrubou Skálou! Mám pocit, že tě do takových barbarů většinou režiséři obsazují. Hrál jsi někdy taky nějakého chudinku a hodného chlapce? No, ještě na JAMU v Na větrné hůrce, a potom třeba Sorina v Rackovi. Vladimír Morávek měl rád takové trochu postižené postavy, na vozíku a tak. A to jsem byl tehdy opravdu zrovna po tom svém pádu ze skály… dva a půl roku jsem se dával dohromady. Platí to klišé z filmů, že se ti v tom okamžiku před očima promítne celý život? Nevím jestli život, ale prolítli mi hlavou všichni mí příbuzní a říkal jsem si, sakra, co tomu řeknou? Myslel jsem na mámu, na rodiče. Měl jsem štěstí, dopadl jsem vlastně dobře a jsem tady... Skončila tak ale moje lezecká éra. 1. 8. 1999. Je zvláštní jezdit tam teď jako turista s dětma a chodit kolem skal, kde jsme dřív byli jako doma. - - Dívej, dívej, zase ledňáček! Ledňáček proletěl akorát včas, z tématu Filipova hrozivého pádu mě trochu mrazí. Filipa zase spíš z toho, že podobně jako ledňáček jsme stále bez ryby. - - Myslím, že na štiku dneska asi nenarazíme. To je tím, jak mi to tam zasedli… Vedle je totiž hloubš, víš, tady je moc mělko… Poslední štiku jsem chytnul přímo támhle naproti! Filip ukazuje
na protější břeh. Tam zrovna usedá rybář konkurent. Filip procedí s lehkým opovržením, že konkurent sotva, protože ten jde tak na bílou rybu. Víš, že jsem se tě po příchodu do Hradce bála, než jsem tě víc poznala? Tak divně jsi koukal, nemluvil jsi, nebavil ses s náma… Bála, jo? No já se dokonce se svými nejlepšími přáteli nejdřív porvu, než se s nimi seznámím! Čekám na to konto nějakou historku, ale splávek zajíždí ostře pod hladinu. Fíla běží k prutu – HELE HELE HELE - - Podběrák! Nemám tady podběrák! – Zmateně chci vytáhnout podběrák, ale to už slyším šplouchání a jé jé jééé - - vidím štiku! Je zakousnutá do plotice a mrská sebou jako šílená. Svoji první živou a ještě navíc chycenou štiku! Nakonec nám ryba po boji odskakuje zpátky do vody. Ale je to nádhera. Filip je taky spokojený. Tady jsou trochu menší, no… ale je to moje patnáctá štika na prutě. Slíbil jsem ti štiku, chytili jsme štiku! Teď to zkusíme s bójkou. Možná chytneme i něco většího… Nic většího jsme ten den neulovili, ale probrali ještě spoustu důležitých věcí, vláčení, trofeje rybích hlav v hospodách i líného karáska. V konfrontaci se zážitkem z úlovku stejně nemohlo další povídání o divadle obstát… S Filipem Richtermocem rybařila Jana Slouková
42.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
43.
POT & LESK
Festival přináší velké divácké zážitky V neděli 3. října jsme vám v rámci podzimního festivalu představili inscenaci Origami pražského divadla Ungelt. Své dojmy z tohoto představení nám poslala naše věrná a bystrá divačka, mladá začínající recenzentka Michaela Hellerová.
Origami se neostýchá projevit nejtajnější lidská přání V nové inscenaci pražského divadla Ungelt se herci neostýchají vyslovit svá nejtajnější přání. Do Klicperova divadla v rámci festivalu Čekání na Václava přijelo divadlo Ungelt s neobyčejnou hrou Origami. V hlavních rolích excelují Vilma Cibulková, Pavel Batěk, Vojtěch Kotek a Helena Dvořáková. Představení napsal a zrežíroval španělský dramatik Carlos Be. Origami je skládankou několika příběhů, které do sebe zapadají, ale vykládají se podle rozevření jednotlivých stránek. Na jakou stranu se dostanete, takový děj se rozehraje. Origami je směsicí lásek na všechny způsoby. Sami herci se neostýchají mluvit o svých nejtajnějších přáních a ty jsou někdy nevyzpytatelné! Vášnivě dramatická detektivka herce natolik vyčerpá, že je až udivující, že strhující scény skoro tři hodiny vydrží. Origami je hra nadčasová, může se odehrávat kdykoliv a kdekoliv na světě. Španělský dramatik zde odkrývá nejtajnější přání každého z nás! „Může mi partnerskou lásku nahradit vlastní matka? Jaké by to bylo, kdyby...? Mohl bych se kdykoliv a kdekoliv zabít? Je život pomíjivý?“ ptá se mladý Aldo. Mladý Aldo v podání Pavla Baťka je tak důvěryhodný, že je až udivující, odkud čerpá inspiraci ke ztvárnění této role. Alda už od malička ovládá jeho matka Klaudie. Vilma Cibulková v této roli bravurně ukazuje způsoby vykořisťovatelnosti opičí lásky. Představuje si v mladém Aldovi svého manžela. Pro oba je svazek natolik výhodný, že ukryjí před celým světem jedno velké tajemství. Zbývající čtveřici doplňuje Helena Dvořáková jako uklízečka v domě Klaudie a její přítel Lenzo v podání Vojtěcha Kotka. Proč najednou přicházejí do tajuplného domu, rozpozná hned od začátku jen málokdo! Kriminální zápletka se začíná rozplétat. Lenzo s Dorou prohlédnou neobvyklé chování syna s matkou a na povrch vyplují šokující informace z minulosti. Origami dostává svůj finální tvar. Chladná a tajuplná hra vrcholí. Na jednom papíru Origami je jeden konec, na druhém další. Dvojakost celé hry vypovídá o nevyzpytatelném lidském životě a tajuplných lidských přáních. Origami je hlubokou sondou do lidského podvědomí, nejerotičtější hrou, jakou kdy autor vymyslel. Lidské myšlení nezná hranic! Autorkou příspěvku je Michaela Hellerová
44.
POT&LESK Klicperova divadla - 8 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
45.
POT&LESK Klicperova divadla elektronický měsíčník číslo 8 / 2010 Další číslo vyjde na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete si přečíst některé starší číslo POT&LESKu? Není nic snazšího! Navštivte nás na webových stránkách: www. klicperovodivadlo.cz Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrych Gregorová, Jana Slouková, Jan Gregor.
č.
8 / 2010