Pot&Lesk - únor 2009 by Klicperovo divadlo

POT&LESK Klicperova

divadla

„Brontosauřice mají obrovské geny THÁLIE!“ Rozhovor s Davidem Drábkem na straně 4

únor 2009

POT & LESK

ÚVODNÍK

Obsah

Vážení přátelé a milí příznivci sportu zvaného divadlo!

ÚVODNÍK 3/ Redakce POT&LESKu se představuje! SEDM OTÁZEK 4/ Prověrka fantazie Davida Drábka. KLICPEROVO OKÉNKO 6/ Mistrův pohled do šenkovny divadelní. FOTOREPORTÁŽ 8/ Zkoušíme Věc Makropulos. PŘEDSTAVUJEME 12/ Vojtěch Dvořák. Pozor, zlej Bráník! PREMIÉRA MĚSÍCE 16/ Mark Twain: Princ a chuďas. 18/ Edvard nebo Tom?

Gratulujeme, jelikož jste právě otevřeli historicky druhé číslo elektronického divadelníku POT&LESK Klicperova divadla. Pokud k Vám číslo lednového i tohoto únorového POT&LESKU doputovalo elektronickou cestou samo, máte tu čest, že Vás již pokládáme za naše drahé divadelní důvěrníky. Informace o dění v divadle, na zkouškách, ve městě, ale i o hercích, herečkách a světě zákulisí Vám tedy již neuniknou. A to vše se Vám zde nabízí z první ruky a zdarma. Samozřejmě náš POT&LESK bude též nadále k dispozici ke stažení i na našich webových stránkách.

Zároveň chceme oslovit ty z Vás, kterým přetékají šuplíčky vlastní tvorby, a nabídnout Vám prostor v nově připravované rubrice Psavec není psanec. Mohou to být Vaše básně, povídky či fejetony, ale samozřejmě i recenze nebo dojmy z představení! Tak neváhejte ani chvíli a posílejte a pište. K dispozici je Vám adresa: potlesk@klicperovodivadlo.cz

Doufáme, že pokud si v našem divadelníku najdete zalíbení, doporučíte jej svým známým, aby se řady našich fanoušků mohly stále rozrůstat.

Zdraví Vás Vaše redakce: Magdalena Frydrychová, Jana Slouková a za produkci Jan Gregor.

Věříme, že Vás náš divadelník potěší a neponudí. V případě, že ano, nezapomeňte ovšem na to, že: NENÍ POTU BEZ LESKU A DIVADLA BEZ POTLESKU!

ZE ZÁKULISÍ 20/ Šéf umělecko technického provozu. PROGRAM DIVADLA 24/ Program na měsíc únor.

POT&LESK Klicperova divadla elektronický měsíčník číslo 2 / 2009 Další číslo vyjde 2. 3. 2009 na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete dostávat POT&LESK přímo do Vaší elektronické schránky? Není nic snazšího! Zašlete e-mail na adresu: potlesk@klicperovodivadlo.cz Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrychová, Jana Slouková, Jan Gregor. 2.

Jana Slouková

č. 2. POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

Magdalena Frydrychová

Jan Gregor

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

POT & LESK

7 OTÁZEK

OTÁZEK PRO NOVÉHO UMĚLECKÉHO ŠÉFA

aneb troufalá prověrka fantazie Davida Drábka ptala se Magdalena Frydrychová

Za jak dlouho bys dokázal uskutečnit cestu kolem světa? Za pět minut. A s polopenzí. Cestuji v boschovském kočáru ve tvaru kožnatého pštrosího vejce. Že to zní pošahaně? Víte, mé tělo si totiž samo vyrábí LSD i kokain, nic zvenčí nepotřebuje. Však zrovna tohle píšu z Měsíce. Na nohách mám důchodky a na očích tyrkysové brýle s UV-filtrem. Nejtěžší úžehy totiž dramatikové utrpí právě od Měsíce.

Která píseň ti zrovna zní v hlavě?

Představ si, že ses ráno probudil v dávné době, kdy světem ještě bloumali ještěři a stromy rostly až do nebe a skoro všude bylo moře. Jak by sis zařídil život?

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

Hádanka: Je to veliké, umí to lítat a měnit barvy, někdy to chodí v kožichu a v létě to vždycky padá. Co je to? Epileptický papoušek Leoše Mareše.

Napadá tě něco zajímavého o Evropě a stáří?

Co ti pomáhá proti únavě?

Chceš snad ještě něco dodat?

Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub. Našla ho Óbama s dlouhejma nóhama… je to politická píseň.

Nejdřív ze všeho bych zašel za tyrannosaurem, zda mi nechce dělat divadelního agenta. Poté bych se oženil s desetimetrovou přesličkou. Jsou totiž velmi chápavé a málokdy kontrolují, co provádíte ve sprchovém koutu. Pak bych napsal Antigonu a obsadil do ní brontosauřici, která má sice mozek velikosti arašídu kdesi na zádech, ale také obrovské geny Thálie! Získala by za ně hned několik cen Diluviálních novin. Náramně bych z toho zpychl a do týdne by na Zemi spadl meteorit, ještěří abonenti by vyhynuli a v tom binci by nikoho nezajímaly moje skvělé recenze. Ach jo.

David s dcerou Justýnou a ženou Janou.

Evropané potřebují především uklidnit. Takže: Evropané, viděl jsem vás svlečené na různých plážích našeho kontinentu. Přiznejme si to a uleví se nám - NA NÁS VŠECH TO MASO PROSTĚ PLANDÁ. Děkuji vám. Jak je muž starý, to se nejlépe dozví při holení. Vzpomeňte si, kolikrát v životě už jste se rozhodovali, zda si necháte narůst kotlety, nebo si to ostře zastřihnete hned u horní strany boltce. Stárnutí se dostavuje tuze nenápadně. Jeden den jsme byli s mým bráchou vyhlášení frajeři a druhý den už jsme oba vypadali jak z Kaurismäkiho filmů.

Vývar z Fantomasovy gumové masky.

Ano. Chci se čtenářům POT&LESKu omluvit. Víte, dělat se mnou seriózní rozhovor je stejné jako domlouvat si opékání buřtů s Janou Kratochvílovou. Odpusťte.

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

POT & LESK

ZE ZÁHROBÍ

“

Parnas se mi zdála býti Nad kapličkou příkrá stráň A že si naň vypolítnu Jako na vrch bystrá laň!

„

KLICPEROVO OKÉNKO Spanilomyslný čtenáři! Příteli a krajane ze všech nejmilejší! Věren slibu svému chtěl bych nyní zážitek další posdělovat, jež hluboko do srdce mi vstoupil a bytím mým zatřásl. Nehněvej se, že list svůj ladím proto do durové tóniny… Inu, z Parnasu básnířského zahlédl jsem, že v Hradci divadlo už zase nespí a jelikož z doby mé tehdejší zbývá mi jen hrst vzpomínek, rozhodl jsem se vydati mezi vlastence a buditele nynější a popíti pár žejdlíků v šenkovně divadelní. Pomalu otevíral jsem dvéře špeluňky této, v dobré víře a nedočkavosti. Vždyť kolik besed rozličných, podnětných a záslužných provozovali jsme kdysi U modré štiky, na 6.

Koňském trhu či v Chlumci Na rynku! I zde doufal jsem nalézti duší spřízněných, s nimiž večer plodný stráviti bych mohl. Hluk a hlomoz musel se jistě pozdní tmou až pod hradby nésti, přes dýmu závoj stěží jsem se porozhlédl a volného místa hledal. U velkého stolu poblíž dveří popíjel hlouček kumštýřů, okolo stolů dalších pak společnost měšťanů hradeckých a snad řemeslníků posedávala. „Co si dáte?“ zeptal se mne člověk o málo starší než já, co seděl za pultem. Tón tento, tolik nepěknému „Wünschen?“ podobný, podnítil mne, od přírody žertéře, odpověděti stejnou měrou. „Nějaké české knihy bych POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

prosil a je-li to možné, básně.“ Hospodský však díval se všecek zaražen, pro veselost mou snad pochopení nemajíc. Mračivé oči a přísná ústa dodávaly obličeji tak zvláštní ráz, že kdo jednou za života toho muže spatřil, musil mu do nejdelší smrti v paměti utkvět. „Jsem Klicpera!“ zvolal jsem vzrušen do posledního nervu. „Ten Klicpera, který Rohovína Čtverrohého, Divotvorný klobouk a Blaník napsal!“ Muž začal si vyhrnovat rukávy, však z koutu pivovarské hospody ozval se hlučný potlesk a burácející vivat, načepoval mi tedy džbáneček a já se vmísil do nastálé vřavy, hrdelním hlasem proslov o kráse české řeči pronášejíc a sílu slova mluveného na jevišti přitom vyzdvihujíc. Děvčátka místní vlažná jsou v cítění vlasteneckém, trucovitě zvedla nosíky a ohrnovala rtíky. Zůstal jsem na holičkách. Zbytek chasy této pohlížel na mě s podivem, celá společnost rozesmála se pak na celé kolo, ba počali mě škádlit, že jestli jsem rozený dramatik, že musím napsat veselohru i na tento motiv. Ale proč vám tohle všecko tak zeširoka vypisuji: mrzí mě, že jsem tím zůstal v Hradci se svým přesvědčením osamocen. „Co jsem dlužen?“ zeptal jsem se a pevně doufal, že mi mé tři dvacetníky

oddaný hluboce y d ž v Vám 2009 cpera V. K. Kli dna Léta páně le . Dne 20

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

postačí. Zmatek nad zmatek, mám dost těch holobrádků posměšných, kteří nelibě kritizují a okukují každé autorovo hnutí. Snad jde jim pouze o předvádění místních krasavic a pyšné vykračování v koturnu hrdiny? Do sebe pohroužen odebral jsem se tedy zpět na Parnas literární, do společnosti svůdné kumpánů mých předrahých. Vždyť s kým jiným bylo by mi lépe na světě, než s naší společností pivních druhů milených. Tak postěžoval jsem si v salóně nebeském Tylovi, Máchovi i brachům mladým, později k nám přišedším. Hašek s Gellnerem bojovní jako vždy, společně „Hanba! Bezpráví!“ zahartusili, však kontušovka nejedna brzy jim mysl zkalila. Slzy trpkosti otřel jsem si do rudě podšitého pláště Karla Hynka a zapřísahal si nadobro: „Je mi přece milejší, když se lidé prostí radují při zábavách mých divadelních, než aby seděli u výčepu a tropili výtržnosti. S ochmelky, chvástouny a štěbetálky, kteří kořalku a divadlo nad věc národní staví, nemůže přec Slovan a Čech pravý nic mít.“ Zklidněn pak přihnul jsem si se Sabinou tak vydatně, že vzpomínky nepěkné, výčitky a rozhořčení hlavu mou opustily a já v náručí nirvany jsem spočinul.

í Divadeln a klub je n ! OKu FACEBO se! Připojte

POT & LESK

FOTOREPORTÁŽ

Zkoušíme Věc Makropulos! připravila Magdalena Frydrychová

Divadelní otec a dcera. Dušan Hřebíček a Kristýna Kociánová nad svými rolemi solicitátora Vítka a nadějné začínající zpěvačky Kristýny.

První čtená zkouška. Zleva režisérka Věra Herajtová, výtvarnice Jana Preková předvádějící návrhy kostýmů a herečka Kamila Sedlárová.

IÉRA PREM zna e 14. bř !!!!!

Zleva Kamila Sedlárová, Marie Kleplová, Pepa Čepelka a Eva Kratochvílová.

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

Eva Kratochvílová seznamující se s rolí tajemné Emiliiny družky Lojzičky.

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

POT & LESK

FOTOREPORTÁŽ

Stůl pokrytý texty během první čtené zkoušky. Do jeho čela přirozeně usedla režisérka Věra Herajtová.

V titulní roli nestárnoucí Emilie Marty se můžete těšit na herečku Kamilu Sedlárovou.

10.

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

Herci čtoucí své role. U slova momentálně Jiří Zapletal, který byl obsazen do role barona Pruse.

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

11.

POT & LESK

PŘEDSTAVUJEME

VOJTĚCH DVOŘÁK POZOR, ZLEJ BRÁNÍK!

ptala se Jana Slouková

Udělat rozhovor s kamarádem z DAMU, se kterým jsem v jednom ročníku prožila divokých pět let a následně s ním na začátku této sezóny vstoupila do prvního angažmá, je vlastně úkol nelehký. Vím, že si s ním sednu někam do útulného hospodského zařízení, dáme si pár piv a možná i „frnďulu“ a místo tradičního probírání našich trablů budeme muset mluvit o věcech, které oba moc dobře víme, ale které jsou pro naše čtenáře zatím neznámou…

v prváku vidělo Dentální rapsodii hodně lidí ze školy, můj Kaz je podlý, hnusný, nechutný prase a tím jsem byl zřejmě vržen na dráhu vyvrhelů… Pokud vím, máš na kontě i jeden autorský vroubek… Jak je to tedy s Vojtou Dvořákem, zakukleným dramatikem? Protože náš soubor dlouho stál a jenom se tak chlastalo a tlachalo, tak se mi na naší společné dovolené v Chorvatsku, u jeskyně, kde se točil Vinnetou, zrodil v hlavě nápad a z něj potom i hra „Jak Vinnetou s Old Shatterhandem vařili polívku“, která měla v listopadu premiéru v Ypsilonce. Já jsem v ní samozřejmě nemohl hrát nic jiného než skalpovanýho plešatýho Sama Hawkinse. Napsal jsem ji ve skutečnosti proto, že jsem si chtěl zarežírovat, ovšem brzy jsem zjistil, že to není můj šálek kávy. A že jsem kamarády celé zkoušení jenom prudil, což mi navíc nejde. Jsem neurotický režisér. Hodně herců, jakožto bytostí múzicky orientovaných, se věnuje také hudbě. Ovšem v případě vaší kapely si tímto záměrem nejsem úplně jistá… Máme se souputníky ze Ztracené existence Mužský sbor Vagyny dy Praga (vše s tvrdym), který hraje originální hudební styl „stupid song“, vyznačující se svou amuzikálností a arytmičností. Prostě show především.

Vojto, když už jsem to naťukla, jsi čerstvě po škole, jaké si odnášíš vzpomínky na DAMU? Měli jsme ohromnou kliku na vedení (Eva Salzmannová, Alois Švehlík, Jan Nebeský, Daria Ullrichová), naše profesory nám celá škola záviděla. I jako ročník jsme si všichni ohromně lidsky sedli. Trochu se mi stýská. Rád vzpomínám především na semináře s Aloisem Švehlíkem a Janem Nebeským v baru Krásný ztráty, které se protahovaly do časných ranních hodin. Když si tak vybavuju role, které jsi na škole hrál, vzniká mi celkem podezřelý výčet – fotbalový hooligan Eda ve hře Petra Kolečka Soumrak bodů, leader punkové kapely v Láska vole od téhož autora, Dimitrij z Bratrů Karamazových, Dýma v Sigarevových Beruškách… Jak to, že takový hodný hoch, jako ty, hraje stále výtržníky, alkoholiky a rváče? (dlouze mlčí a pak se zlověstně zasměje) To já taky nevím! Ptám se na to tři roky a nikdo mi zatím nedokázal odpovědět a já sám sobě taky ne. V Soumraku bodů je to jasné, fotbal je můj velký koníček už mnoho let, jsem velký fanoušek… Ale jinak? Nejvíc mě dostalo, když náš spolužák Kolečko dostal za úkol napsat hru našemu ročníku na tělo. Potom to přinesl a já jsem na první čtené zjistil, že se moje postava jmenuje Debil… Pořád hraju ožraly, vrahy, zloděje a násilníky. A asi ve čtyřech věcech na DAMU jsem měl na nohou kanady. Přitom jsem se narodil jako milovník!!!

Vždycky jsi uváděl ke svému jménu přízvisko Bráník. V Hradci se ti ale nějak vytratilo? Je to moje dlouholetá přezdívka, vznikla asi tím, že jsem z Bráníka… Mí kamarádi mi radili, abych si ji dal i do jména. Obyčejnejch Dvořáků je hodně, ale Vojtěch Bráník Dvořák je jen jeden. Ale tady jsem zatím neměl odvahu jít ke Svatce do kanceláře, aby to psala do programu a na stránky. Jsem stydlivý.

Ve výčtu tvých typických rolí nesmím zapomenout na Zlýho kaza ve hře Dentální rapsodie, dnes už kultovním představení vašeho amatérského souboru Ztracená existence, které popisuje „rande orální perspektivou“. Málokdy se stane, že by parta nadšenců vyprodávala pražskou Ypsilonku… K tomu musím podotknout, že Ztracená existence je asi opravdu slavný soubor a Dentální rapsodie úspěšné představení, protože už máme svůj revival – loni na festivalu to tady hráli studenti veteriny, což nás velmi potěšilo. Jinak jsme normální parta lidí z gymplu, kteří spolu chodili čtyři roky na dramaťák a po škole v tom chtěli pokračovat. Vznikly zatím tři autorské věci. A že pravidelně vyprodáváme Ypsilonku? Stal se prostě zázrak… Teď mě vlastně napadá, že 12.

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

13.

POT & LESK

PŘEDSTAVUJEME

Zatím jsi v Klicperově divadle nastudoval role v Panně orleánské, Odcházení, Paní Urbanové, připravuješ se na Janka ve Věci Makropulos a přebíráš úlohy v Petrolejových lampách, Mefistovi a Silnici. Co z toho tě zatím nejvíc bavilo a baví? Výjimečná pro mě byla určitě Panna orleánská – přišel jsem do cizího prostředí, dva měsíce poznával lidi, začalo se mi tu líbit a věděl jsem, že bych byl moc rád, kdyby to po škole vyšlo a vzali mě sem do angažmá. No a nejlepší zkoušení? To byla rozhodně Paní Urbanová, protože se podařilo vytvořit velice příjemné tvůrčí klima. Jak vlastně probíhá asimilace takového kovaného Pražáka, Sparťana, milovníka Tří sester a kombinace pivo-zelená v Hradci? Řekl bych, že bezproblémově. Vše až na tu Spartu jsem zde nalezl. A co Hradec Králové jako město? Zatím jsem v zajetí „syndromu kopečku“, což znamená, že celý týden neslézám z hradeb. Oproti Praze jsou tu určitě příjemní lidé, kteří se s tebou dají hned do řeči. Akorát mě štve, že ani hokejisti, ani fotbalisti nehrajou nejvyšší soutěž. Ale každý přece ví, že Hradec je lepší než Pardubice!!!

Vojtěch Dvořák je členem uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové od roku 2008. Můžete ho vidět v inscenacích: - Paní Urbanová - Odcházení - Panna Orleánská (alternace) - Petrolejové lampy (alternace) Právě zkouší: - Věc Makropulos

Únorová představení, ve kterých můžete Vojtěcha Dvořáka vidět: 3. 2. 14:30 Panna Orleánská 6. 2. 17:30 Paní Urbanová 13. 2. 10:00 Petrolejové lampy 14. 2. 17:30 Paní Urbanová 18. 2. 19:00 Panna Orleánská

14.

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

15.

POT & LESK

PREMIÉRA MĚSÍCE RA PREMIÉ a 21. únor ! ! !!!

premiéra měsíce:

MARK TWAIN: PRINC A CHUĎAS napsala Jana Slouková

Hradeckému publiku dobře známá režisérka Zoja Mikotová pracuje opět na představení pro diváky všech věkových kategorií. Sama už se s Twainovou látkou setkala v Divadle Petra Bezruče. Základem inscenace je dramatizace Aleny Šimůnkové, která je doplněna množstvím písní z pera Pavla Cmírala a Vlastimila Pešky. Půjde o hravou inscenaci, využívající principu divadla na divadle i všestranně múzického potenciálu našeho souboru. Naši herci se vám tedy představí i jako výborní muzikanti a zpěváci, pod vedením Pavla Horáka poctivě pilují hudební čísla. Možná si pamatujete televizní inscenaci, kde v dvojroli obou chlapců vystupoval Roman Skamene. V hradecké inscenaci se v titulních rolích představí herci dva David Smečka (Tom Canty) a Jan Sklenář (Edvard).

v Brně, MD ve Zlíně, DPB v Ostravě, Divadlo Archa, KD v Hradci Králové, DnR v Banské Bystrici, Teatr H. Ch. Andersena v polském Lublinu, Divadlo Brett ve Vídni, Divadlo v Dlouhé v Praze atd). Jako choreografka pracovala v Maďarsku, Polsku, Německu, Rakousku a ve Francii. Dlouhodobě se věnuje divadlu pro děti a mládež, velmi významná je její režijní činnost s neslyšícími studenty (Caprichos, Genesis, Odysseia, Sem-Tam, Bajky a sny) i s absolventy Výchovné dramatiky Neslyšících - VDN (Okna, Divadlo v 7 a půl, Brno; Dům hluchého, Divadlo Archa, Praha; Pojď do mého světa, Divadlo Neslyším, Brno). Na Divadelní fakultě JAMU založila studijní obor VDN. Se studenty i s absolventy se zúčastnila mnoha festivalů, workshopů. V roce 1994 absolvovala studijní pobyt na Gallaudetově univerzitě ve Washingtonu. Přednáší na konferencích a vede tvůrčí dílny. Soustavně se věnuje tematice divadla neslyšících, získala mnohá ocenění na festivalech doma i v cizině. V roce 2004 byla oceněna Výroční cenou Českého centra ASSITEJ. Od začátku devadesátých let působila jako pedagog pohybových hereckých disciplín na JAMU. Od roku 1992 vede ateliér VDN. V roce 2006 dostala medaili Ministerstva školství, mládeže tělovýchovy II. stupně za uměleckou a pedagogickou činnost. V roce 2007 jí byla udělena Zlatá medaile JAMU. Habilitovala se v roce 1997 a profesorkou pro obor dramatická umění se stala v roce 2000. Diváci Klicperova divadla v Hradci Králové ji mohou znát především jako režisérku inscenace ruského autora J. Zamjatina Blecha, pohádky Josefa Čapka O pejskovi a kočičce nebo Ježíškovy košilky Jana Zahradníčka; hostovala zde také při řadě inscenací jako choreografka a pohybová poradkyně. Na repertoáru i v letošní sezóně zůstává její divácky mimořádně úspěšná inscenace Čert a Káča.

Zoja Mikotová

Kapitán Mark Twain

Nejprve pracovala jako výtvarnice, grafička a divadelní technička, poté vystudovala činoherní režii na Divadelní fakultě JAMU (1975–1980), kde se zabývala i metodikou pantomimy.

Zoja Mikotová v Klicperově divadle

Následujících deset let byla ve stálém angažmá jako režisérka a choreografka v Loutkovém divadle Radost V Brně. Jako režisérka hostovala v řadě divadel u nás i v zahraničí (ND v Praze, ND v Brně, MD 16.

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

17.

POT & LESK

PREMIÉRA MĚSÍCE

EDVARD NEBO TOM?

napsala Jana Slouková

„

Svět je zděšen hospodářskou krizí, jako otevírající se nůžky se zvětšují rozdíly mezi chudými a bohatými, nezaměstnost roste, úroky se zvyšují, státní dluhy narůstají, milionáři kynou a poctiví lidé si začínají utahovat opasky. Ve zkušebně Klicperova divadla se však prolíná svět přepychu i bídy – právě vrcholí přípravy únorové premiéry slavného příběhu Marka Twaina Princ a chuďas. Herci nyní pod vedením Pavla Horáka pilují korepetice písniček, ladí své nástroje (těšit se můžete na spoustu hudebních čísel) a paní režisérka Mikotová dává připomínky představitelům titulních hrdinů, Davidovi Smečkovi a Janu Sklenářovi. Všude se kmitá na plné obrátky. O rozhovor jsem tedy požádala osoby nejpovolanější, jsou trochu plaší, protože je to jejich první společné tiskové prohlášení, ale jistě jim to odpustíte… Tedy dovolte, abych vám představila Toma Cantyho (10) a Edvarda Tudorovce (10). Oba žijí v Londýně, ale zatímco při narození jednoho „Jindřich Osmý, táta prince, sypal z věže zlatý mince“, nedaleko v chatrči U Kaldounu „táta Canty pil a věšel hlavu…“. Oba žijí v Londýně a jsou si podobní jako vejce vejci, proto není divu, že se stali aktéry podivuhodné záměny, během které byli po nějakou dobu nuceni vystupovat na místě toho druhého. Celá věc se ale už vysvětlila. Oba chlapci tenkrát netušili, že se jejich příběh bude předávat z generace na generaci a vznikne z něj slavná novela, filmy, seriály i divadelní adaptace…

Edvard: Pokojíček? Myslíte komnatu. Ale kterou? Některé mám raději než jiné… Všechny jsou velké. A jsem tam sám…

Ahoj kluci, tak jak jste strávili dnešní den? Tom: Já byl s maminkou žebrat pod londýnským mostem. Nikdo nám nic nedal. Táta s Pajdalem ale ukradli na trhu selátko, takže jsme měli hody.

Edvard: Byl jsem vláčen mezi chudinou. Ale já si chtěl jen hrát s chlapci, proto jsem si oblékl ty Tomovy šaty! Ani moje stráž mě nepoznala! Byl jsem v šoku, jak neurvale se mí služebníci k chudákům chovají. Nemohl jsem se dostat zpátky. Ale poznal jsem taky spoustu hodných lidí. Tomovu maminku, kamarády nebo Milese Hendona. Taky jsem mu potom udělil šlechtický titul!

Edvard: Lord Hertford mě seznamoval s povinnostmi krále Anglie. Je jich moc. Potom jsem četl z Bible a odpoledne přijímal šlechtu. A bavilo vás to? Tom: Mě žebrat nebaví. Radši bych si hrál s klukama. Ale je to lepší, než krást. Táta s babičkou kradou. Já to nemám rád. Edvard: Mě to dneska taky nebavilo. Chtěl jsem si číst. Nebo se učit. Anebo šermovat. Anebo si vyjet s Lady Jane. Jak vypadá váš pokojíček? Tom: Pokojíček? Já nemám pokojíček, my spíme všichni ve špeluňce takový… na zemi… je tam zima, ale když táta chrápe, ukradneme mu s maminkou deku a pak se pod ní schováme a povídáme si a ona mi dá kůrky, co mi třeba schovala, a tak. 18.

“

Svět je hloupej, láry fáry Za chvíli to poznáte! Hlad má ten, kdo nosí cáry Baští ten, kdo šustí brokátem!

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

S čím si nejraději hraješ? Tom: Já si nejradši hraju s klukama, válíme se v blátě, skáčem, honíme se, střílíme z praku, a tak. Nejlepší je hrát si s kamarádama. Edvard: Já nemám kamarády. Ale mám Lady Jane. Je hodná, ráda se směje a dokonce i svým sluhům dovoluje, aby se v její přítomnosti smáli. Hrát si nemůžu. Mám povinnosti. Říká Lord Hertford. A to jsou povinnosti krále. Jaké to bylo, když jste chvíli žili životem toho druhého? Tom: Jéé, to bylo. Teda na začátku jsem měl strach. Pak jsem byl rád, protože jsem dostal spousta jídla a jabka a vořechy. Ale já jim furt řikal, že nejsem princ, že jsem Tom! A pak jsem chtěl zpátky, ale ono to už nešlo. A když zemřel král Jindřich, vypadalo to, že mi dají na hlavu korunu, a to už jsem se moc bál.

A co bylo nejhorší? Tom: Nejhorší bylo, že po mě všichni něco chtěli a já jim nerozuměl. A divně na mě koukali, protože já jsem třeba vůbec nevěděl, že oni nesmí sedět, když jsem tam já a nebo spousta takových jiných věcí. Edvard: Mně se nelíbilo, jak byli všichni sprostí. A že mi nikdo nevěří, že jsem princ. A taky mi byla zima a měl jsem hlad. A pořád jsme museli někam utíkat. Takže jste rádi, že už je všechno zase tak, jak má být? Tom + Edvard: Jo! Ale že to bylo vlastně super dobrodružství?!

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

19.

POT & LESK

ZE ZÁKULISÍ

Mr. SNAKE or Mr. FREEDOM Rozhovor s Ladislavem Svobodou, řečeným HADEM. ptala se Magdalena Frydrychová Had

JÁ

Ahoj, Hade.

JÁ

Co to znamená?

HAD

Ahoj. Jsem se polekal, jak jsi na mě vybafla. (Zahledí se na výšivku na mé mikině.) To máš hezké tady tu kočičku. To je fakt moc hezká kočička.

HAD

JÁ

Díky, Hade. Platí ten rozhovor?

HAD

To sis dělala sama tu kočičku?

No, že to není úplný důchod. Já jsem totiž pracoval v šedesátým osmým a devátým ve Velké Británii. A oni to teď neuměj spočítat, jelikož mi chybí dva roky. Tak mi to nechtějí odklepnout. To není sranda, můj důchod se řeší u britské vlády. Podezřelý jsem úřadům třeba i proto, že nemám potvrzení o tom, že jsem dokončil osmou třídu základní školy.

JÁ

Jo, to jsem si vyrobila a přišila. Kam si půjdem sednout?

JÁ

To je třeba?

HAD

A jak se jmenuje?

HAD

JÁ

Kdo?

Taky mě to překvapilo. Kdybych to tenkrát na základce věděl, že to budu potřebovat, tak bych si to někam schoval.

HAD

Ta kočka.

JÁ

A co jsi dělal ve Velké Británii?

JÁ

Nijak.

HAD

Tak různě. Třeba barmana v nočním baru s dámskou obsluhou.

HAD

To je blbý jméno: „Nijak“… Musíš mi říct, jak se jmenuje, jinak ten rozhovor neudělám.

JÁ

To jako v bordelu?

HAD

Jasně, však to bylo veselý. Byl to podnik kousíček od Drury Lane, nedaleko Piccadilly Circus. Tam jsem prožil opravdu dlouhý noci. No a pak jsem pracoval v polský fabrice na párky. A taky jsem s jedním černochem míchal žrádlo pro kočky, kterým jsme potom plnili konzervy. Dalo by se říct, že se jednalo o předchůdce dnešních paštiček whiskas. Člověk by nevěřil, ale bylo to hodně chutný - na kočkách tenkrát nešetřili - tak jsme to tam požírali. A od té doby mám rád kočky. (Usměje se na mou mikinu.)

JÁ

(Přemýšlím.) Micka.

HAD

Nic moc. Ale dobře. Pojďme sem.

Jdeme si sednout do jedné z kanceláří.

20.

JÁ

Chodíš někdy do Hospůdky u Hada?

HAD

Tu neznám. Takže ne.

JÁ

Jak ti tam říkali? Taky Hade?

JÁ

Aha. Takže, proč se ti říká Had?

HAD

(Zkoumá můj účes.) Máš pěknej ocásek vzadu. Hodnotím jej vysoce kladně. (Pauza.) Víš o tom, že mám prozatímní důchod? Jsem jedním z mála, kdo je u nás držitelem prozatímního důchodu. Jsem tím dost ojedinělý.

Samozřejmě. Oslovovali mě Mr. Snake nebo Mr. Freedom. Jak se komu líbilo. Ale tady jsem pro všechny Had.

JÁ

Výborně. A teď se vrátíme na začátek. Naše čtenáře by nepochybně zajímalo, proč se ti tak říká?

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

21.

POT & LESK HAD

Možná se tomu dneska bude leckdo divit, ale býval jsem koncem padesátých let závodně činný ve sportovní gymnastice – držitel 3. výkonnostní třídy. Vyhrál jsem třeba bronzovou medaili na mistrovství republiky ve volné sestavě. (Jó, bradla kupříkladu, v tom jsem byl fakt dobrej.) Zkrátka hodně mrštnej a rychlej kluk. Tak mi začali říkat Had. Dneska už tomu nikdo neuvěří, ale přezdívka mi zůstala. To byla legrace, protože když tenkrát přišli kamarádi ke mně domů, říkali mojí mámě „paní Hadová“ - mysleli si, že se tak doopravdy jmenujeme. Rodina Hadova.

JÁ

Proč ses v šedesátým devátým vrátil zpátky?

HAD

Kvůli slečně, kterou jsem si vzal. (Pauza.) Vlastně jsem se zase hned rozvedl, ale už jsem tady zůstal. Byl jsem odsouzen k podmíněnému trestu, asi jsem vypadal jako příliš velký intelektuál. Režimu jsem se nelíbil, tak jsem šel dláždit vodní toky s cikánama. Hele, tam v kanále jsem se sice zbavil intelektuálštiny, ale naučil jsem se pít kořalku. Pak už to bylo hrozné, chtěl jsem jinou práci. Jako dlaždič vodních toků člověk dlouho nevydrží. Obelstili jsme je s doktorem, že musím dělat lehčí práci, že mám nemocné ledviny. Tak mě poslali do divadla. A až do roku 1989 jsem tady byl kulisákem. Tahali jsme od rána do večera příšerný kulisy, byla to vážně dřina a tak jsem si říkal: zlatý kanály! Potom od devadesátých let jsem začal pracovat jako šéf umělecko technického provozu. V tomhle divadle mám za sebou celkem 36 sezón.

JÁ

Díky, Hade. To bude stačit.

HAD

Když tak si tam něco vymysli.

JÁ

Ne, to bude takhle dobrý. Běžím na oběd. Čau.

HAD

Tak čau. A někdy zas pokecáme, jo?

JÁ

Jo. Jasně.

Odcházíme z kanceláře. Konec.

22.

POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2009

www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

23.

POT & LESK

PROGRAM DIVADLA

únor 2. 2.

pondělí

3. 2. úterý

4. 2.

14:30

hlavní scéna

14:30

hlavní scéna změna:

10:00

středa

hlavní scéna

5. 2.

19:00

čtvrtek

hlavní scéna

19:00

Studio Beseda

6. 2. pátek

7. 2.

sobota

10. 2. úterý

11. 2. středa

12. 2. čtvrtek

13. 2. pátek

14. 2. sobota

16. 2. pondělí