Pot&Lesk - leden 2009 by Klicperovo divadlo

POT&LESK Klicperova

divadla

leden 2009

POT & LESK

OBSAH ÚVODNÍK POT&LESK se představuje! ................................... 3 ROZHOVOR JA-MA se představuje ............................................ 4 KLICPEROVO OKÉNKO Vážení čtenáři ......................................................... 8 DÁMSKÁ ŠATNA Lenka Loubalová miluje hru se slovy .................... 10 PŘEDSTAVUJEME Nová herecká posila Eva Kratochvílová ................ 16 NA REPERTOÁRU Urbanizace u Klicperů ........................................... 20 ZE ZÁKULISÍ Svatava Šteinerová ................................................. 22 PROGRAM DIVADLA Leden, únor ............................................................ 24

POT&LESK Klicperova divadla elektronický měsíčník číslo 1 / 2009 Další číslo vyjde 2. 2. 2009 na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete dostávat POT&LESK přímo do Vaší elektronické schránky? Není nic snazšího! Napište na potlesk@klicperovodivadlo.cz! Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrychová, Jana Slouková, Jan Gregor.

č. 1. POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

ÚVODNÍK

POT&LESK Klicperova

divadla

VÁS VÍTÁ! Vám všem mladým, nejen tělem, ale i duchem! Před povinností napsat jakýkoliv úvod k čemukoliv často úspěšně prchám na tajuplné ostrovy, ale tentokrát jsem vyslyšel především své vlastní přání, rozdělit se s vámi o své pocity. Přizval jsem totiž ke spolupráci s Klicperovým divadlem o.p.s. zcela nový a perspektivní umělecký tým, který by měl výrazně podpořit komunikaci s mladým divákem. Jsou tedy připraveni – umělecký šéf, režisér a dramatik David Drábek, dramaturgie ve složení Magda Frydrychová (též autorka) a Jana Slouková, manager Jan Gregor a brzy i nové obchodní oddělení. Ke spolupráci s vámi, současnými a hlavně budoucími pravidelnými diváky v hledištích všech scén Klicperova divadla o.p.s. (Hlavní scéna, Studio Beseda, Komorní scéna V podkroví a Letní scéna) a obou divadelních festivalů. Jedním každá divadelní sezona začíná - Čekání na Václava - a tím slavnějším, mezinárodním, pod názvem Divadlo evropských regionů, končí. Studenti byli v historii divadla vůbec základním článkem, se kterým divadlo skutečně žilo. Právě pro tuto nejvnímavější věkovou kategorii máme už mnoho let strukturované Cykly pro mladé diváky, které vám nabízejí kromě nových inscenací také festivalové bonusy – to vše s výjimečnou šancí na slevy! Tato šance se bude nadále týkat už jen našich předplatitelů, těch mladých zvlášť! Všechny potřebné informace pak naleznete nejen v klasických tištěných propagačních materiálech, ale nově i v internetovém časopise POT&LESK, nebo přímým kontaktem v nově se rodící studentské klubové divadelní činnosti, kam za vámi vždy rádi zajdeme! Tak se moc těším na časté setkávání při poutavých divadelních inscenacích! Ladislav Zeman ředitel

www.klicperovodivadlo.cz

POT & LESK

JAMA: Jano, začni. JA: Magdo, nastupuješ do Klicperova divadla v dramaturgickém tandemu JA-MA. Obě jste čerstvé absolventky DAMU. Se svou kolegyní se tedy znáš již ze školy… MA: Očividně si chceš na tuto otázku odpovědět sama. JA: Ano, odpovím za tebe. Se svou kolegyní ses potkávala na půdě divadelní akademie v Praze, ovšem minuly jste se o délku jednoho ročníku. MA: Nikdy jsme neměly příležitost pracovat na společném projektu a spojilo nás tedy až podkroví Klicperova divadla. JA: Chceš si to nějak doplnit otázkou na mě nebo ti mám do toho rovnou skočit? MA: Ne, neskákej mi do toho. Co si slibuješ od dramaturgického tandemu? JA: Zběsilou jízdu bez ztráty bodů. Myslíš, že naše společná jízda bude zárukou bezpečnosti? MA: Dokud se v hledišti Klicperova divadla nezavedou bezpečnostní pásy, mohou se naši diváci těšit na nevázaný šum větru ve vlasech. JA: Teď se mě na něco zeptej, aby se to střídalo. MA: Dobře, už vím. Dramaturgie je tolik znevažovanou profesí, trpíš mindrákem? JA: Někde jsem četla, že dramaturgyně je ta, která si po představení kytky a panáky kupuje sama. Tak ti nevím… Proč ses třeba ty rozhodla pro tohle povolání? MA: Rozhodla jsem se studovat dramaturgii, protože jsem vždycky chtěla psát divadelní hry. Předpokládala jsem, že

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

ROZHOVOR

pochopením konstrukce dramatu se sama zdokonalím ve svém psaní. JA: Jsi považována za mladou nadějnou dramatičku, zřejmě se tedy tvá cesta naplnila… MA: Napsala jsem několik her. Tři z nich uvedl v podobě rozhlasové hry Český rozhlas, Dorotka je uváděna ve Švandově divadle a ve formě scénického čtení byla přednesena v New Yorku, tedy snad se má cesta naplňuje. Mým vysněným ideálem je být dramaturgem v divadle, který píše hry hercům na tělo, což předpokládá, že najdu soubor, který bude spřízněný mému pohledu na svět. Pevně věřím, že jím může být právě soubor Klicperova divadla. A jak je to s tebou, Jani? JA: Já jsem se k dramaturgii dostala krásnou oklikou od studia germanistiky a bohemistiky, obojí zdá se zdárně využívám, ale dramaturgie je pro mě především intenzivní zážitek, práce s režisérem, souznění na bázi převyprávění našeho tématu skrze jakýs text… Což mě napadá, je něco, na co se v této sezóně vyloženě těšíš? MA: Těším se na setkávání. Obzvlášť pak na spolupráci s Věrou Herajtovou, připravujeme spolu Věc Makropulos. Jani, jaké si myslíš, že jsou tvoje dramaturgické přednosti? JA: Myslím, že největší přednosti zůstávají v cudnosti. Ale říká se, že prý překládám z němčiny, inspiruju režiséry a myslím v obrazech… Budeme říkat, co nás napadne, a pak si to nějak vyškrtáme, jo? www.klicperovodivadlo.cz

POT & LESK MA:

Já bych to nechala takhle, jak to vznikalo. Pověz mi, kdo je tvůj oblíbený dramatický autor? JA: Henrik Ibsen. MA: Tak to jsem věděla, že řekneš! Schválně, budu tipovat dál. Euripides? JA: Antiku beru. Ten třetí zůstane tajemstvím. A jak je to u vás, drahá kolegyně? MA: Najednou si vykáme? JA: Ano, říkám, Magdo, vy… MA: Jednou mi řekl Pavel Kohout: Můj oblíbený autor je ten, jehož hru bych rád napsal. Takže mým oblíbeným autorem je William Shakespeare. A to je pravda. Myslím, že bych byla skvělou autorkou Snu noci svatojánské. JA: Hm… vrátím tvůj puk trochu na zem… MA: Mimochodem, do jaké role bys mě obsadila? JA: To je záludná otázka. Tak rozhodně nějaká heroina, silná žena, zarputilá, hájící pravdu, a to za všech okolností. Někdy tak trochu proti všem. Vidím to na nějaké historické drama. Co bys říkala na Marii Stuartovnu? MA: Ale ta umřela mladá. Teď se musíš zeptat ty. JA: Já vím, ale já se bojím. MA: Odpovím si tedy sama. Jana – spontánní se všemi následky, čili Dáma s kaméliemi. JA: To je hezký. Magdi, teď se pojďme zamyslet nad tím, čeho si ceníme na té druhé. Ptám se proto, že každá jsme jiná, i když se naše trajektorie evidentně přibližují. MA: Já na to odpovím, nejsem s tím na vahách: cením si na tobě kovové volavky za dvě stovky, Ledového hrotu za pár slz a kapek vodky, jadrného smíchu za soumraku a duše v jádru dobré, v pokoře čekající. JA: Vážím si tvého zarputilého idealismu. Síly a nějaké zvláštní odvahy, která se projevuje v pro mě často nepředstavitelných a někdy vlastně bizarních situacích. Tvrdost a křehkost. Ocel. MA: Taky jsem holka z Třince! Magdi, jaké jsou naše výhledy do budoucna? JA: MA: Naší ambicí je, aby se u nás v divadle naši diváci cítili jako doma. Kdo přijde do divadla v bačkorách, má od nás panáka zdarma. JA: JAMA: Choďte do divadla jako domů!!! nenechte si ujít!

Obnovená premiéra! Od 16. 1. 2009 ve Studiu Beseda

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

ROZHOVOR

JANA SLOUKOVÁ (JA)

Narodila se v roce 1981 v Táboře. Po absolvování víceletého gymnázia studovala germanistiku a bohemistiku na Filosofické fakultě v Praze, ze které zběhla k činoherní dramaturgii na pražské DAMU, kde studovala pod vedením Darii Ullrichové a Jana Nebeského. Upozornila na sebe především inscenacemi HOMO 06 (s Danielem Špinarem), koláží inspirovanou V. Holanem Svést svatého Vladimíra (s Janem Fričem) a překladem a dramaturgií absolventské inscenace hry Reto Fingera Ledový hrot (režie Jan Frič). Jana Slouková se věnuje též literární činnosti dokumentárního charakteru, mapující život pražské divadelní subkultury.

MAGDALENA FRYDRYCHOVÁ (MA)

Narodila se v roce 1982 v Třinci. Po studiu na polském gymnáziu v Českém Těšíně odešla studovat do Prahy na DAMU činoherní dramaturgii. V průběhu studia napsala a časopisecky publikovala svou první rozsáhlejší dramatickou práci, hru Panenka z porcelánu (2004), jejíž rozhlasovou verzi uvedl Český rozhlas. V sezóně 2005/06 působila jako rezidentní autorka Divadla LETÍ, pro které napsala hru Na věky (2005). V roce 2006 vytvořila zatím svou nejnovější hru Dorotka, kterou v březnu 2008 uvedlo ve světové premiéře Švandovo divadlo. Pro pořad Čajovna na Vltavě napsala rozhlasovou hru Hřiště, kterou režíroval Lukáš Trpišovský. Za hru Dorotka a rozhlasovou hru Hřiště získala v roce 2007 Cenu Evalda Schorma.

nenechte si ujít!

Friedrich Schiller PANNA ORLEÁNSKÁ Srdce Smrt A vítězství www.klicperovodivadlo.cz

K POT & LESK

KLICPEROVO OKÉNKO Vysoce učené čtenářstvo! Velemilí přátelé divadelní!

Úspěchy mých her na scénách českých podněcují mou fantazii a začínám zase pilněji psát. Kul jsem odvážné plány, za dobu tu, co shlížím již jen shůry na pinožení zemské, a až nyní prostoru se mi dostává v zábavníku tomto. Přibývá nám v Čechách herců z libosti i vděčného obecenstva, a také literatura dramatická se už chvalně rozvíjí. Jen páni na zemském guberniu zůstávájí stejnými lišáky podšitými. Kdo by byl zvědavější než já, jak se město mé královské rozvíjí, jak městské hradby prolomeny byly a Hradec znovu nabyl české tváře. S nemalým potěšením vzpomínám na bývalá léta hradecké své školy. Neviděn procházím zde znovu a potkávám študáctvo nynější, o poledním klidu v středu městském korzující, přesnídávek užívající. Však tak vysoko, jak nyní jest nabízeno k potěše smyslů chuťových, fantasie za doby mé nesahala. Z okénka záhadného na konci náměstí linou se vůně všeliké, sliny sbíhající. V napjatém očekávání okusil jsem v řadu ostatních teplé houstičky, sekaninou nacpané, listy zelnými proložené a tyčkami zemákovými navrch pokryté. Jaká slast to nebeská! Nemůže s Hradcem špatně býti, když lidé prostí takového dostávají chlebu – a za čtyřicet grošů! Na Parnas hvězdný donesl jsem okoštovat i Rettigové, sousedce mé milé. Majdalena Dobromila odbyla mě přesto s nevděkem, Domácí kuchařkou mě přetáhla a pojednání o masitých a postních

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

ZE ZÁHROBÍ pokrmech pro dcerky české a moravské mi uštědřila. „Při jídle se nemá mluvit, nikdo se nemá u stolu hněvat, nýbrž má pustit starosti z hlavy“, dodala ještě a ústa mi zacpala skřivánky na petruželu dušenými. U vlastenky této a ženy imposantní pochopení jsem tedy nenašel. Okénko ono z mysli mi však nevychází a vůně olejnatá dosud mě těší. Jen názvu tomu stále nerozumím. „Fastfód“ jak od sasíku pocházející, vždyť Fasten je v jazyce německém půst, snad je to tedy skopičina jazyková na smetánku poněmčenou útočící? Vám vždy věrně oddaný Profesor Václav Kliment Klicpera Dne 3. 1. léta páně 2009

www.klicperovodivadlo.cz

POT & LESK

10.

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

DÁMSKÁ ŠATNA

LENKA LOUBALOVÁ MILUJE HRU SE SLOVY Lenka Loubalová hraje v nejnovější hře Václava Havla Odcházení postavu zahradnice Knoblochové. Pro nezasvěcené nutno zmínit, že režisér inscenace Andrej Krob učinil z původního - autorem předepsaného - zahradníka Knoblocha dámskou variaci této postavy Lence přímo na míru. A věřte, že důvodem pro tuto proměnu nebyla v žádném případě absence mužských posil v souboru! Slovy Andreje Kroba: “Mít Lenku v inscenaci je prostě výhra!” Abych to vysvětlila, Lenka kromě herecké bezprostřednosti a tvůrčího nadání disponuje vzácným darem šíření dobré nálady na zkouškách, v záloze má vždy nesčetné množství veselých historek a s obdivuhodnou lehkostí a bez zábran se pouští i do ironické sebereflexe. Lenka Loubalová kromě zahradnice Knoblochové nazkoušela v této sezóně ještě roli Deváté ve Steigerwaldových Dobových tancích v režii Ivana Rajmonta. Je tedy v jednom kole. Kromě toho o Lence vím, že miluje blonďaté muže, je přebornicí ve Scrabble a v neposlední řadě – výborně vaří.

Lenko, do Klicperova divadla jsi nastoupila hned po škole. Na která setkání, inscenace, role a úspěchy nejvíce vzpomínáš? Život u divadla skýtá jedno velké potěšení, a sice, že se nutně potkáte s mnoha lidmi nejen ve svém angažmá, ale i s hosty. Takže v úplných začátcích mého profesního života to byli především tvůrci muzikálů, protože režisér Mirek Vildman je s mladým souborem velmi rád inscenoval. A tak jsme poznali textaře Poštulku, paní Čihákovou, hudebního skladatele Jindřicha Brabce, choreografy

www.klicperovodivadlo.cz

Františka Pokorného a Petra Koželuha.To byli ti první, se kterými byla radost pracovat. Potom veliké období s Grossmanem, Josefem Kroftou, Milanem Klímou a Mirkem Krobotem. A ty poslední roky… kromě Morávka, Goldflama, Rajmonta, Nekvasila a mnohých dalších se u nás objevují i lidé z jiných oborů. Na vernisážích jsme potkali pana Borna, Chaberu, Komárka, Sládka a další a další. Pro mne samotnou bylo nejkrásnější setkání s překladatelem Martinem Hilským a jeho ženou, a když jsem dostala možnost V Podkroví uvádět Povídání právě s profesorem Hilským, říkala jsem si, co víc můžu chtít. 11.

POT & LESK Nikdy jsi neuvažovala změnit štaci? Pokud ano, proč jsi zůstala věrna hradeckému divadlu? V Hradci jsem opravdu trestuhodně dlouho, ale musím se přiznat, že jsem o změně jednou vážně uvažovala. To jsem byla zamilovaná v Praze, a tak jsem učinila jakýsi komický pokus, ale byl po zásluze potrestán. Já zůstala v Hradci a opět osobní peripetie způsobily, že jsem zde dožila důchodu. Zkrátka jsem se tu vdala, koupili jsme chalupu v Orlických horách, manžel hrál ve skvělém Draku a můj osud byl zpečetěn. S kým by sis ráda zahrála? Abych řekla pravdu, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, s kým bych si chtěla zahrát. A i když se pokusím pustit fantazii na špacír, nenacházím v sobě touhu hrát vedle Meryl Streep, Liv Ullmann, s Bradem, Clooneym či jinými machry. Možná proto, že by si mne vedle nich sotva někdo všiml. Velmi si však považuji možnosti hrát vedle některých svých kolegů a kolegyň. Na výstup v Povídkách z ídeňského lesa, kde jsme se sváděli s Dušanem Hřebíčkem, vzpomínám dodnes velmi rozechvěle a pouze lituju, že jsme to hráli tak krátce! Ostatně jedním z důvodů, proč některé své kolegy vidím vedle sebe moc ráda, je to, jak jsou pracovití. Já jsem totiž neuvěřitelně líná a vedle nich si netroufám pracovat lázeňským tempem. Kdybych ovšem opravdu mohla volit velmi odvážně, asi by to byl Max von Sydow před dvaceti, třiceti lety, a režíroval by nás Bergmann. No a já bych koukala s otevřenou hu... pardon pusou. Co Tě na divadle nepřestává překvapovat? Co mě vždy znova a znova překvapí, to je síla, jakou představení má, když se podaří. Jistě, často se stane, že sedím v hledišti a vnímám, jak asi inscenace vznikla, vidím jí do kuchy12.

ně a tím pádem už nejsem tolik okouzlena, nejsem citově zasažená. Ale když se to povede a já jen sedím a zapomínám dýchat, nebo se směju jako blázen, to pak při děkovačce cítím to mrazení a jsem přesvědčená, že je krása pracovat právě na jevišti. A ještě jedna věc mě vždycky překvapí. To, jak někteří kolegové, často mnohem, mnohem mladší než já, zahrají přesně nějakou situaci, jak krásně zazpívají, zatančí, jak dokážou být vtipní, talentovaní a pracovití. To je radost veliká a člověk se stále může učit a žasnout. Co Tě na divadle nepřestává zneklidňovat? Zneklidňují mne samozrejmě věci mnohé… Některé jsou v podstatě malicherné, jako například to, jak se na schůzích uměleckého souboru řeší vždy stejné a stejné problémy a nelze s nimi hnout, neboť zkrátka k divadlu tak nějak patří. Dopouštíme se stále stejných prohřešků, a to nejen my, řadoví dělníci Thálie, ale i vedení, režiséři, dramaturgové, zkrátPOT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

DÁMSKÁ ŠATNA ka všichni. Ale to je jen takový věčný folklor. Jestli mne něco zneklidňuje doopravdy, pak je to vztah vrchnosti ke kultuře. Je krásné se blýsknout na velké kulturní akci mezi hvězdami uměleckého světa, ale je už mnohem těžší být během všedních dní pyšný, že zastupuju město, které má divadla, orchestry, výstavní síně a podobně. Města, která mají stálý divadelní soubor, umělecké školy a tak

V čem podle Tebe spočívá fenomén Klicperova divadla? Ve svém - tedy Klicperově divadle - miluju hlavně lidi. Dámy a slečny v naší společné „panenské šatně“ považuju za své nejbližší, užívám si s nimi období radostná i ta těžší, a vždycky se na ně těším. S pány samozřejmě společnou šatnu nemám, ale city k nim chovám velmi podobné, ráda s nimi koketuji lehce babičkovským způsobem a jsem pyšná, když jsou ochotni podělit se se mnou o svůj mužský pohled na svět. K fenoménu našeho divadla určitě patří také to, že se tady vždycky praktikovalo tzv. kolektivní divadlo. A myslím, že je to jeden z důvodů, proč tady vždycky byl dobrý soubor, respektovaný i hostujícími kolegy. Miluju taky naše chodby, zdobené grafikami i originály českých výtvarníků. I to obohacuje člověčí snažení v tomto světě. Na kterou inscenaci bys speciálně pozvala naše diváky?

dále. Jak jinak si vysvětlit, že podpora uměleckého vzdělávání a kultury vůbec je tolik problematická. Ano, to mne zneklidňuje a je mi to líto. Přesto se nebojím, že by snad konce měly být pro nás tragické. Věřím totiž nejen umělcům, ale i divákům, posluchačům a návštěvníkům výstav. Je jich stále dost. Lidé, kteří bez své dávky uměleckých zážitků prostě nemohou být. Kéž by tací byli i ve vedení měst, na radnicích, krajských výborech a všude, kde se o nás rozhoduje. www.klicperovodivadlo.cz

Na co Vás pozvat, přátelé milí? Jelikož jsem velmi sobecká, zvu všechny na Dámskou šatnu, protože tam mám velkou roli a je to komedie. A já to miluju! Ale dnes bych nejspíš vášnivým divadelníkům nabídla Shakespearova Perikla v režii Jiřího Nekvasila, protože je to přestavení nesmírně obrazivé, nespoutané a výsostně divadelní. Zvědavé diváky pak zvu na Havlovo Odcházení, které režíroval Andrej Krob, člověk z nejmilejších. Zde se naopak pracuje s minimem divadelních prostředků, inscenace se soustřeďuje na text a dává vyniknout kolovrátku moci, která tak snadno lidi semílá a vyprazdňuje. Jak je to se Tvou zálibou ve Scrabble? Ve volném čase hraju Scrabble, to mne naučila dlouholetá přítelkyně Martina Eliášová, a protože jsem opravdu hravá osoba, propadla jsem tomu dokonale. Hraju i sama, 13.

POT & LESK tak zvaně na výsledek, tedy na rekord, no a v poslední době dostoupilo moje gamblerství vrcholu, neb jsem dostala od přítelkyně darem notebook, a hned po přijímání a psaní mailů, naučila jsem se hrát. Okamžitě jsem se vecpala do ligy kriskrosu – což je obdoba známých scrabble, kromě toho se nechávám porážet v pasiánsu a občas vítězím ve slovním fotbale. Jsem zkrátka „online“ a cítím se nesmírně důležitě, když se přede mnou rozsvítí obrazovka a já pracuji s myší! Skoro jako bych dělala něco velikého, třeba psala román. S kolegy Zavičárem a Čížkem, případně s Eliáškou, sbíráme body na slovech jako „xu, jó, ró, nó, chí, tex, gnu“, o kterých mnohdy nevíme, co zamenají, ale víme bezpečně, že jsou povolena.

Dobrou chuť a nashledanou v divadle, na jakémkoli představení, na všech jsme se nadřeli a všechna stojí zato!

Jaké jsou Tvé kulinářské speciality? Můžeš doporučit nějaký svůj osvědčený recept našim divákům a čtenářům?

Lenka Loubalová je členkou uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové od roku 1971.

Pokud jde o jídlo, mám velkou smůlu, protože nejenže strašně ráda vařím, ale hlavně mi téměř všechno chutná. A tak se stávám čím dál rozsochatější herečkou, což mne netěší. A tak, aby tloustli i jiní, zde je recept na rozloučenou: jmenuje se to gubanica, získala jsem známost o této dobrotě ve Slovinsku u přítelkyně Very Čonč. Připravíte si čtyři nádivky: tvarohovou, makovou, sekané ořechy s máslem a cukrem, a jablka se skořicí, cukrem a oříšky másla. Dva balíčky listového těsta rozdělíte a postupně jimi vyložíte pekáček, každou vrstvu přikryjete, poslední vrstvu též, zakapete smetanou a pečete 45 minut. Pocukrovat, nechat vystydnout, rozporcovat a s očima zavřenýma konzumovat, případně jako maminka pana Hrabala občas při tom vyběhnout před dům a blahořečit nebesům za takovou lahůdku. A já musím potvrdit, že s gubanicou je člověk skutečně blíže nebi!

14.

Vaše LL.

Můžete ji vidět v inscenacích: - Odcházení - Panna Orleánská - Zimní pohádka - Silnice - Dámská šatna

Lednová představení, ve kterých můžete Lenku Loubalovou vidět: 21. 1. 19:00 Dámská šatna 28.1. 14:30 Silnice

Lenky Loubalové se ptala Magdalena Frydrychová

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

DÁMSKÁ ŠATNA nenechte si ujít!

William Shakespeare

PERIKLES

www.klicperovodivadlo.cz

15.

POT & LESK

LETADLEM PŘÍMO DO KLICPERÁKU! Představujeme Vám novou posilu hereckého souboru Klicperova divadla - Evu Kratochvílovou.

16.

Evu Kratochvílovou představuje Magdalena Frydrychová

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

PŘEDSTAVUJEME Oslovila jsem Evu Kratochvílovou, že bych s ní ráda udělala interview. Seriozní rozhovor s novopečenou členkou Klicperova divadla. I když bydlíme obě na Besedě, sotva patro od sebe, nemohly jsme se setkat. Moc práce. Divadlo. Zkoušky. Povinnosti v Praze. Poprosila jsem ji tedy, aby mi odpovědi zaslala v emailu. Abych mohla naši novou herečku představit hradeckému publiku. Evu Kratochvílovou znám šest let. Ptát se jí, kdo je, co má v životě ráda a jak se dostala k divadlu, se mi zrovna nechtělo. Ale došlo i na to. Eva se nakonec rozepsala a já akorát z našeho „rozhovoru“ vymazala ty moje otázky. Eva začala v říjnu zkoušet roli Cilky ve Steigerwaldových Dobových tancích v režii Ivana Rajmonta a úspěšně v nich od listopadové premiéry hraje. Pokud jste se dosud neseznámili, neváhejte vyrazit do divadla! Ale ještě před tím si přečtěte tento článek. Představuje se vám herečka Eva Kratochvílová! Z Norska letem světem do Klicperova divadla Seděla jsem v létě u počítače a rezervovala si letenku - hodně předem, aby byla co nejlevnější. Nikdy jsem neměla mimořádné problémy s létáním, tak v klídku klikám klikám a najednou děs. Zčistajasna děs a já nevím, co s ním. Prostě na místě propocená a to je v sedě divný. Na židli. Padla na mě hrůza z letadla. Předtucha, že se něco stane. Bububu. Ale doklikala jsem se až k letence. Celý měsíc do odletu jsem se třásla, že se mnou letadlo spadne. Nebo něco horšího. Ale ono ne. To bylo podezřelý. Přilétla jsem do Norska za kamarádkou Anjou, mezi ovečky a kopečky, do domečku jako lodička, s trávou na střeše, jezerem před humny atd. Hrály jsme na cella, povídaly, procházely se a odpočívaly. Vykládala jsem Anje, že až se vrátím domů, půjdu hrát divadlo do Liberce a jak jsem zvědavá, jaké to asi bude a tak. A do toho bumprásk! Vypnuté zvonění telefonu zapadlého v rukavici. Čtvrt tuctu nepřijatých hovorů! Tak běžím mezi horama mezi dolama s větrem o závod do školy na skype. A tam na mě čeká nabídka z Hradce! Ale musím říct brzy. Dřív než se vrátím domů. Achouvej. Uf uf! Následovaly tři dny rozmýšlení, internetových konzultací, bylo mi jakoby se točila ruská ruleta. Až jsem jednoho dne - předposledního dne svých norských prázdnin - vyťukala své osudné HRADEC. Pak jsem si oddechla, mírně se zhroutila a šla se projít roztávajícím sněhem, loučit se s Anjou a balit se na cestu domů. Hradec jsem znala asi jako Liberec, málo. A z Norska jsem je nemohla poznat líp. To bylo to těžké a zajímavé, rozhodnout se z této distancované pozice. Z těchto velkých dojmů mě rozptylovala myšlenka na zpáteční let, pořád jsem v sobě omílala tu pachuť nedůvěry. Letadlo spadne a není nic, že jo. Nic. S takovými úvahami jsem k němu vykročila. Prošla jsem tunýlkem ke vstupním dvířkům, už se tam culila letuška, chtěla jsem to lítadlo poplácat po plechu na kuráž, ale - hádej, co vidím! Erb města Hradec Králové vedle dvířek! Opravdu! Velký aspoň půl metru. Ne že bych měla nastudované erby. Bylo to pod ním napsáno! Hradec Králové. No jo, prý České aerolinky pojmenovávají letadla po českých městech… Toho jsem si nikdy předtím nevšimla… Studio Dům a horké spaní Já odmalička chtěla dělat divadlo a psychologii. Už jsem to říkala tolikrát, že si ani nepamatuju, jestli to je pravda. Ale spíš ano. Jinou pravdu o sobě nemám k dispozici. Asi mě to nejdříve napadlo u nějakého filmu - hrát, ale potom pokaždé, když jsem byla v divadle. To bylo nadwww.klicperovodivadlo.cz

17.

POT & LESK šení a radost. Strašně mě to bavilo. Předvádět se. Ze středu pozorovat lidi, jak se smějí tomu, co dělám a na co nedosáhnu, co se jakoby děje a já se jen dívám, nic si nepamatuji, jen se to děje a já jsem v tom. A je to radost a síla. A tak jsem zkoušela dostat se do nějakých divadelních spolků, ale pořád jsem jim připadala mladá nebo to nebyl správný přihlašovací moment školního roku nebo mi tam bylo úzko... Vždycky mi dělalo potíž někam začít patřit. Až jednou přišla přes mou mamku zubařku zpráva, že v divadle na Zelném trhu bude nějaký konkurz. Já jsem v divadle Husa na provázku nikdy předtím nebyla. Bylo mi třináct, konkurz

byl až od patnácti, všichni byli velký. Konkurz byl bezvadnej, pak mi přicházely dopisy na další kola - první oficiality v životě atd. Potom jsem nějakou dobu chodila na takový společný zkoušky, různě zaměřený, vedený různými členy a přátely Studia Dům, kam jsem tímto vcházela. Potom jsem z něj na nějakou dobu vymizela, ani nevím proč, asi že jsem nezačala pracovat na inscenaci během letního soustředění, možná proto, že jsem byla mladší... Nějak mi to zase uteklo. Občas jsem volala paní Tálské a ona, že teď neví, co se mnou. Ale pak mi naoplátku zavolala sama a já zaskočila ve Stárnutí a napojila se na nový studiový vrh, to už byli mí vrstevníci. Taky už jsem do své diplomky psala, že mě paní Tálská jaksi citově - divadelně tetovala a to mi pořád připadá přes mnohé jiné zážitky přesné. Jiné divadlo, než to její, jsem neznala. Nevěděla jsem, co je to činohra, opravdu, to slovo jsem neslýchala. Nebo alternativní divadlo. Myslím, že jsme byli dost disciplinovaní a strašně moc jsme pracovali. Pracovali - tak to říkám dnes. My jsme ale byli asi zamilovaní. Ale náročné to bylo. Spousta času. Strávila jsem ve Studiu určitě stovky hodin. Horké spaní, dcery siónské v provázkovských Pašijích, Princ Bhadra... Ale později jsem si uvědomila, že jsem toho času dost nevyužila. Pořád jsem si asi připadala jako to „dítě“. Čekala jsem, co se mnou bude. Nuda v Brně Na Damu to byly velký boje. Nejhorší to bylo asi po prvních dvou měsících, kdy jsem si napl18.

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

PŘEDSTAVUJEME no uvědomila své zklamání ze školy. Ve druháku jsem se pokoušela vzmáhat, tam jsem si uvědomila, že cenu má především to, co udělám sama. Ve třeťáku už mi bylo dobře, ale ublížila jsem svým zádům a pak jsem se jim musela přibližně rok věnovat, včetně operace plotýnky. To bylo moc silný období. Pak už bylo všechno zase jinak. Nicméně jsem Damu dostudovala, absolvovala, dotrápila i doradovala, sebe i školu. Po prázdninách jsem byla v Praze na týden, dohrát pár repríz. Angažmá jsem neměla, a tak jsem během toho týdne navštívila dva konkurzy. Kromě konkurzu do Národního divadla to byly jediné konkurzy, kterých jsem se během svého studia účastnila. A oba vyšly - pražská Dáma s kaméliemi a mostecká Sugar. Obojí muzikály. Těmi jsem se zabývala do Vánoc, potom přišlo zkouškové období, nastoupila jsem totiž do prváku na psychologii. A pak jsem se zabydlela v Praze. Ale neměla jsem práci a místo ní jen nejistotu a strach. Ale to nebylo všechno. Už dva roky jsem žila románem Vítězslava Nezvala Valérie a týden divů. Chtěla jsem ji „vyrobit“ se svými spolužáky z ročníku, ale ve čtvrťáku bylo těžké najít společný čas. A teď po škole jsem ho najednou měla a Valérii jsem potřebovala. Dožít a realizovat. To se povedlo s mým kamarádem dramaturgem Matějem Samcem. O tom bych dovedla vykládat dlouho. Potom bylo léto. A pak jsem se přestěhovala do Brna. První týden bylo vše v pořádku, druhý týden jsem měla velké plány, ale třetí týden nastaly velké bolesti zad, a tak jsem čtvrtý a pátý týden zase zpomalila, šestý týden mi polevilo v zádech a přitížilo na duši, ale nakonec přišly nějaké pěkné věci. Taky pracovní nabídky, což mě vlastně docela zahřálo. Potom jsem odlétla do Norska. A letadlo mě dovezlo do Hradce. Obměnila jsem plány, ale myslím, že se vše děje v řádu toho, co si přeju a plánuju. Zpěv duše - pobývání mezi činohrou a psychologií Teď studuju psychologii, což pro mě hlavně znamená, že čtu a chodím na praxe. V divadle se studuje psychologie pečlivěji než na filozofické fakultě. A musím přiznat, že se mi po činohře už stýskalo. Mám ráda jazyk. Lidskou řeč. A českou řeč. Zpěv duše? :) Mě každá role vždy asi nějak proměnila. Téměř nikdy se neubráním tomu spojovat aktuálně hledanou postavu se svým životním obdobím. Proto se třeba teď bojím, abych neotěhotněla… Příležitosti hrát v Klicperově divadle si velmi vážím. Jsem mladá herečka a je na místě vážit si příležitostí. Ovšem jsou určité věci, ve kterých by člověk neměl slevovat. Jinak prostě zmizí. A potom by ve vší statečnosti mohl zmizet i člověk sám. Marné hrdinství být celý život herečkou, která čeká doma na pohovce na přesnou a ušlechtilou roli se zárukou. Nene. Není záruk. Moc se tady těším na práci. nenechte si ujít!

Divadelní noviny: SUKCES MĚSÍCE!

Vilém Mrštík: PANÍ URBANOVÁ www.klicperovodivadlo.cz

19.

POT & LESK

DIVOKÁ URBANIZACE U KLICPERŮ napsala Jana Slouková

„Vzduch mluví, voda šeptá a lidé svá tajemství řvou.“ Zatím poslední premiéra Klicperova divadla připravila nevšední dramaturgickou lahůdku. V prosinci zde byla uvedena téměř neznámá hra Viléma Mrštíka, rodinné drama z prostředí moravského maloměsta Paní Urbanová. Vilém Mrštík je divadelnímu publiku znám především jako spoluautor slavného vesnického dramatu Maryša, které vytvořil ve spolupráci se svým bratrem Aloisem. Všestranně talentovaný prozaik a dramatik však vstoupil do rozbouřených vod české literatury devadesátých let devatenáctého století dílem jiným, první českou naturalistickou hrou Paní Urbanová. Napsal ji ve svých třiadvaceti letech, v době, kdy coby rozhněvaný mladý muž opouští studium práv, věnuje se překladům ruské realistické literatury a studuje revoluční Zolovy stati o naturalismu. V roce 1886 se rozhodne uplatnit zásady nového směru v praxi a svůj román Při biliardu, jehož rukopis se bohužel nedochoval, přepracovává do dramatické podoby. Výsledkem je Paní Urbanová, rodinné drama, odkrývající s nahou pravdou poměry moravského maloměsta. V genezi

20.

Paní Urbanové hrálo nespornou úlohu i autorovo osobní zklamání, byla mu provdána jeho tehdejší láska, Joza Hálková, což vášnivý literát velmi těžce nesl. „Vášeň lásky až k nejvyššímu vrcholu svému provedl jsem ve čtyřech aktech analytickým procesem. To je hlavní kolo, které řídí ostatní kličky a dráhy epizod…“, sděluje Mrštík v dopise své přítelkyni. Na jeviště se však Paní Urbanová ve své době nedostala. Měšťácká cenzura ji nepustila na pražské ani brněnské scény. První verze dramatu byla realisticky vyhrocená a ostrá, daleko ostřejší, než verze následující, které pod tlakem redaktorů Mrštík stále více a více otupoval, aby se mohl dočkat alespoň knižního vydání. První a zatím poslední pokus o uvedení se udál až o téměř sto let později, v roce 1955 v Brně. Klicperovo divadlo však vsadilo na výrazný tvůrčí tým vedený režisérem Martinem Františákem, který spolu s dramaturgyní Janou Sloukovou provedl textové úpravy a krok za krokem přivedl sílu Mrštíkova dramatu k současnému diváku. „Hlubokomyslně lze v té hře najít cosi z filmů Polanského. Ono porušení desatera v kýženém

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

NA REPERTOÁRU

milování. Ono porušení antické přiměřenosti k celku, ono bez dobrovolného postu a s otevřenými dveřmi pro příchozí. Proto asi láká ta panenkovská křehkost. Ta zoufalá snaha uměle udržovat zdravost tam, kde už červi ohlodali mrtvolnost na kost. Je to hra o čemsi už ne hnijícím, ale o čemsi, co veřejně hnilo a páchlo a všichni kolem toho chodili jako děti kolem mrtvého souseda v Kosovu. Ta nahá nepohřbenost a vědomí všech je oním rozpadem“, vyjádřil se režisér. „Hra jiskření mezi naivitou a cynismem. Hra o míře osobní svobody. Hra z oken do oken. Hra o tom, že navrch huj. Hra o zoufalé snaze jakkoli milovat. Hra o otevírání hrobů. Hra o bezmoci. Hra o stavění domečků na podmáčených základech. Hra o rolích, hra o hraní, hra o hře“, dodává dramaturgyně. Martin Františák, v současné době umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče, se s Vilémem Mrštíkem nesetkává poprvé, opakovaně se věnoval jeho Maryše a silně rezonuje s autorovými tématy i naturelem. Tvůrčí tým doplňují ještě výtvarníci Jan Štěpánek a Marek Cpin, za sugestivní hudební složkou stojí Vladimír Franz. Titulní roli na-

www.klicperovodivadlo.cz

studovala Helena Plecháčková, jako továrník Urban se představil František Staněk, v roli Urbanové sestry Fany Kamila Sedlárová, coby její manžel, opilec Haman, Jan Sklenář, milostný trojúhelník je doplněn dr. Liškou v podání Tomáše Lněničky, nesmíme zapomenout ani na Marii Kleplovou jakožto strážkyni domácího krbu Barču či Vojtěcha Dvořáka s Janem Čížkem v rolích nejlépe charakterizovaných jako „známka dekadence“. Coby hlavní hrdina Hamerský, osudový muž a dávný přítel Urbanové, se představil Jakub Tvrdík, donedávna student pražské DAMU, který v alternaci nahrazuje zatím indisponovaného Lubora Novotného. Zdá se, že výsledkem je zatím jedna z nejvýraznějších inscenací Klicperova divadla, která navíc v prestižní anketě Divadelních novin získala titul „Sukces měsíce“, což je vedle Havlova Odcházení již druhé vyznamenání naší scény v letošní sezóně.

21.

POT & LESK

SVATAVA ŠTEINEROVÁ ptala se Jana Slouková

Sváťo, zastáváš v divadle funkci „tajemnice uměleckého provozu“. Zní to trochu tajemně, můžeš čtenářům vysvětlit, jaká je náplň tvé práce? Mojí pracovní náplní je jednak práce manažera, tudíž prodávání našich představení na zájezdové štace a jednak práce tajemnice uměleckého souboru, jsem taková „spojka“ mezi umělci a vedením. Dále s panem ředitelem tvoříme hrací plán, produkčně zajišťuji oba naše festivaly, hostování jiných divadel během sezóny atd. Někdy se mi ale zdá, že hlavní náplní mé práce je oznamování nepříjemných zpráv. Jo a tak trochu „všem do všeho kecám“. :-) Kudy vedla tvá cesta do Klicperova divadla? Autobusem č. 16 z Roudničky :-) Ne vážně, během střední školy jsem zde vypomáhala při festivalech a tak jsem s předchozí tajemnicí byla často v kontaktu. Když otěhotněla, dostala jsem příležitost to zkusit. Nikdy jsem neměla umělecké ambice, vždycky jsem chtěla být u divadla spíš z té druhé strany. Mám velké štěstí, protože můžu říct, že dělám to, co jsem vždy chtěla. Čeho si na našem divadle nejvíce ceníš? Moc si cením především stále vysoké umělecké úrovně našich představení. Když nabízím na štacích naše hry, tak vím, že mohu každou z nich doporučit. Musíme konkurovat různým agenturním inscenacím, často nevalné úrovně, ale se známými herci, dále různým kouzelníkům či travesti skupinám, a to není lehké. Naštěstí se to díky osvícenosti mnohých ještě stále daří. Které představení tě v poslední době nejvíc oslovilo a proč? Poprvé se mi stalo, že jsem při představení zapomínala dýchat, při Kdybys umřel… Nepřináší ti denní pobyt v divadle nějaká umělecká puzení? Nechtěla by sis to někdy vyměnit s herci? Nechtěla. Jediná role, kterou bych mohla hrát je: Žena omdlévající trémou. Ovšem co herečkám občas závidím jsou krásné kostýmy.

22.

POT&LESK Klicperova divadla - 1 / 2009

ZE ZÁKULISÍ

Sváťo, pocházíš z Pardubic. Nemáš s tím tady, v hradeckém divadle, trochu problém? Netlačí tě díky pověstné nevraživosti Hradečáci trochu do kouta? Rivalitu mezi městy ani divadly nevnímám. Jsem pardubická patriotka, to hrdě přiznávám, ale v Hradci už jsem pár let šťastná, takže jsem vlastně spokojená Hradubačka. Když ovšem dojde na hokejové téma : „PARDUBICE, DO TOHO!“ Kdybys mohla využít neomezených manažerských možností a nadraftovat si do divadla jakoukoliv hereckou hvězdu, kdo by to byl a do jaké role? Asi Woodyho Allena, pokud možno jako herce, režiséra a klidně i jako hráče na klarinet. Tvá práce ti zabírá spoustu času. Jak relaxuješ? Má práce je mi zároveň i koníčkem, takže jsem i ve volném čase často mezi divadelníky. Mám ráda dobré filmy, hudbu, cestování, ráda nakupuju, baví mě móda a hlavně nesmím opomenout můj nejspolehlivější lék na stres, a to své dva kocoury.

www.klicperovodivadlo.cz

23.

POT & LESK

leden - únor 12. 1.

17:30

Perikles / William Shakespeare

13. 1.

18:00

Slavnostní zahájení výstavy obrazů Bohdana Kopeckého

pondělí

úterý

hlavní scéna

foyer hl. sc.

19:00

hlavní scéna

Perikles / William Shakespeare

14. 1.