3. Pracovněprávní vztahy od 1.1.2014 3.1 Novela zákoníku práce Nový občanský zákoník proměnil také pracovní právo. Obecně platí, že ustanovení občanského zákoníku pro pracovněprávní vztahy lze použít jen tehdy, není-li speciální úprava v zákoníku práce nebo nevylučuje-li to zákoník práce, avšak takové použití je možné vždy jen v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. V návaznosti na schválený a od 1. ledna 2014 účinný nový občanský zákoník byl v rámci části šedesáté sedmé zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s rekodifikací soukromého práva hmotného, novelizován též zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Nejdůležitější věcné změny v zákoníku práce (dále jen „ZP“) od 1. 1. 2014: právní úprava svéprávnosti fyzické osoby – zaměstnance nebo zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích, stanovení zákazu výkonu závislé práce do 15 let věku a důsledky neplatnosti právních jednání jsou nyní vyhrazeny občanskému zákoníku a ZP tuto problematiku – až na výjimky - již neupravuje; ZP stanoví, ve kterých případech se ke konkrétnímu věcně nebo formálně vadnému právnímu jednání nepřihlíží a jsou tudíž právně neúčinná; ZP ve vazbě na obecnou úpravu v občanském zákoníku zavádí nový institut spočívající v možnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti zákonným zástupcem mladistvého zaměstnance mladšího 16 let věku s přivolením soudu, je-li to nezbytné v zájmu jeho vzdělávání, vývoje nebo zdraví; ZP stanoví zákaz postoupení práva na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich náhradu nebo použití tohoto práva k zajištění dluhu, s výjimkou dohody o srážkách ze mzdy; ZP omezuje možnosti započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich náhradu, a to jen ve vazbě na podmínky stanovené pro výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řízení; ZP výslovně stanoví zákaz či omezení použití některých občanskoprávních institutů, např. zástavní právo není možno zřídit k zajištění budoucího dluhu nebo k věci, k níž vlastnické právo vznikne zástavci teprve v budoucnu,
49