1953 2013
Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě
1953 2013
obsah Vše o škole Náš tým Rozhovor
Itinerář Jsem konzervatorista Školní rok Slavní studenti
60 LET
4 6 8 12 28 32 38
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
3
VŠ E O Š KO L E
cokoli si přejete… Studenti i jejich kantoři mají čím dál náročnější přání a krásnější sny. Každé setkání s entuziazmem mládí, neotřelými nápady talentovaných umělců, o kterých může být v budoucnu ještě hodně slyšet, je vždy zajímavé, obohacující a do určité míry i napínavé. Baví je už celých šedesát let vymýšlet, jak hudbu, divadlo i tanec nezavírat za zdmi školy a sledovat, jak lidé obdivují i kritizují, naslouchají a očekávají a také se rádi vracejí…
Z Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia
jako jsou bienále Ostravské dny nové
dechové a smyčcové nástroje a ve zpěvu.
v Ostravě, jejíž jméno je s obrovským
hudby, Ballet Workshop Ostrava, Tanec
Opomenout nelze ani spolupořádání
respektem vyslovováno doma i v zahraničí,
Praha Ostrava a další. Konzervatoř je také
přehlídky Mladé pódium, organizování
je významné umělecké a kulturní centrum.
pořadatelem mezinárodní interpretační
metodických seminářů pro pedagogy
Není to jen zásluhou ohlasů na vystoupení
soutěže Pro Bohemia Ostrava, které se
základních uměleckých škol a jiných
a zájezdy absolventů školy, ale i díky
účastní nejmenší talentované děti
vzdělávacích institucí. Pro studenty jsou
spolupráci na mezinárodních projektech,
i středoškolští studenti ve hře na klavír,
připravovány četné semináře, masterclassy
a workshopy pod vedením renomovaných umělců a pedagogů vysokých uměleckých škol z České republiky i zahraničí. Dlouhý výčet všech projektů uzavírají výchovné koncerty pro základní a střední školy, ale rovněž prezentace na festivalech jako Dokořán, Spectaculo Interesse a jiné. Maximální podpora je věnována účasti studentů na národních a mezinárodních soutěžích a mistrovských kurzech stejně jako krátkodobých angažmá v divadelních souborech či profesionálních orchestrech. Škola se vždy snaží vytvářet pro své
dechové nástroje – hoboj, flétna, fagot, klarinet, zobcová flétna, trubka, tuba, lesní roh, trombon, saxofon
studenty co nejvhodnější podmínky, a to i za přispění finančních prostředků z Nadačního fondu JKGO. Ocenění a pochvaly i získané ostruhy ve světě umění jsou toho nejlepším dokladem. Konzervatoř slaví v tomto roce 60 let od svého založení, a to je ten nejlepší důvod připomenout si jubileum speciálními koncerty a představeními. Koncertní a divadelní sály jsou vyprodány do posledního místa. Pozvánky na tradiční Jazz v konzervě, Mladé taneční umění v Národním divadle moravskoslezském, slavnostní koncert v rámci Janáčkova máje v Gongu i Vánoční revue na konci roku lákají. Jsou místem setkávání všech – těch, kteří už školu absolvovali, těch, kteří v ní učili nebo stále ještě učí i těch, kteří vědí, že konzer-
– současný tanec
vatoř je prostě nejlepší.
bicí nástroje
– zpěv klasický zpěv – tanec
klasický tanec
– hudebně dramatické umění herectví
hudba - hra na nástroj, skladba, dirigování, moderní tanec, zpěv a muzikálový zpěv
Vedoucí jednotlivých oddělení v roce 2013 – Oddělení bicích nástrojů – Jiří Smrčka – Oddělení dechových nástrojů – Vladislav Maceček
– Oddělení klávesových nástrojů
– Pěvecké oddělení
– hudba
– Hudebně dramatické oddělení
dirigování
klávesové nástroje – klavír, varhany, cembalo, akordeon
smyčcové nástroje – housle, viola, violoncello, kontrabas
– Mária Adamíková
Otevřen nový obor Hudebně dramatické umění
1976
Otevřena hudebně taneční experimentální třída pro žáky od 6. tříd základních devítiletých škol
1979
Ukončena činnost hudebně taneční experimentální třídy
1996
Stěhování do nové budovy na Českobratrské ulici Přijat čestný název Janáčkova konzervatoř v Ostravě Otevřen osmiletý taneční obor
– Václav Klemens skladby – Stanislav Falcník
– Oddělení všeobecně vzdělávacích předmětů – Tomáš Kubec – Oddělení povinného klavíru a korepetice – Roman Rucký
na zobcovou flétnu a saxofon
2007 Otevřeno speciální
– Oddělení hudební teorie, dirigování,
1972
– Taneční oddělení – Ivan Hurych
hra na nástroj
Vyšší hudebně pedagogická škola
2005 Otevřena výuka hry
Obory vzdělávání, zaměření, specializace
1959
– Irena Vítková
skladba
Založena Vyšší hudebně pedagogická škola
– Hana Kundrátová
– Oddělení strunných nástrojů
1953
přejmenována na konzervatoř
– gymnázium
Historické milníky
2013
gymnázium s estetickovýchovnými předměty Zakoupeno klavírní křídlo Steinway Otevřen nový obor Současný tanec
strunné nástroje – kytara, harfa, cimbál
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
5
NÁŠ TÝM
dobrá společnost Mária Adamíková, Hana Adámková-Heidrová, Marie Adamová, Milan Báchorek, Michal Bárta, Regina Bednaříková, Michaela Bijotová, Alicja Böhm, Petr Bohuš, Magda Bohušová, Olga Borisová–Pračiková, Roman Buchal, Jiří Bystroň, Luděk Cap, Eva Cielecká, Anna Cónová, Marcela Čapková, Margarita Častová, Jiří Čech, Ivana Dohnalová, Karel Doležil, Jaroslav Domanski, Eva Dostálová, Irena Košťálová, Janka Drahovzalová, Lenka Dřímalová, Eva Dřízgová-Jirušová, Pavel Dvořák, Barbora Dvořáková, Markéta Dvořáková, Radim Eliáš, Stanislav Falcník, Alžběta Falcníková, Martina Farana, Adam Farana, Hana Fialová, Václav Fildán, Tomáš Filip, Zdeněk Fintes, Martin Františák, Veronika Frýdlová, Karla Fucimanová, Věra Fuxová, Tomáš Gaál, Peter Gábor, Alexandra Gasnárková, Ladislava Solková, Miroslava Georgievová, Ondřej Gillig, Nikolaos Grigoriadis, Marcela Halmová, Jiří Hanousek, Pavel Harnoš, Jana Heczková, Karol Hercík, Kateřina Herková, Božena Homolková, Marie Horáčková, Ivana Hotárková, Jana Hradilová, Xenie Hranická, Lukáš Hurtík, Ivan Hurych, Helena Hurychová, Tomáš Chmura, Milan Chromík, Lenka Jaborská, Kateřina Kudlová, Jiří Janík, Michal Janošík, Karel Jaša, Jaromír Javůrek, Marcela Lisíková, Soňa Javůrková, Marta Jirásková, Soňa Jungová, Petr Kabil, Ivo Kahánek, Zbigniew Kaleta, Hana Kalousková, Jozef Katrák, Jan Kavka, Václav Klemens, Renáta Klemensová, Šárka Kociánová, Bogdan Kokotek, Petr Kolarz, Jan Kolda, Jitka Konečná, Jaroslav Kosec, Petra Kováčová, David Kozel, Milan Krajňák, Vladimíra Krakovková, Jan Krček, Zdeněk Krulikovský, Tomáš Kubec, Jan Kučera, Hana Kučová, Petra Bordovská, Lenka Kudláčková, Libuše Kuklová, Jan Kukučka, Jana Bednaříková, Hana Kundrátová, Bohumila Kunzová, Jakub Kupčík, Romana Kahánková, Jevgenij Kuzmin, Pavel Kuzník, Vítězslav Kuzník, Hana Trnková, Jan Kvapil, Martin Ládr, Evgeny Lisniak, Hana Lišková, Marie Logojdová, Vladislav Maceček, Kateřina Macečková, Leona Macurová, Xenie Macková, Tereza Malinová, Jiří Masný, Jan Matušínský,
Miroslava Mechelová, Eva Mechová, Rostislav Mikeška, Pavlína Osmančíková, František Mixa, Karel Mládek, Jana Mládenková, Ludmila Špalková, Jindřich Molinger, Martina Molinger, Pavel Motloch, Michal Mudrák, Petr Němec, Renata Neubauerová, Ivana Neuwirthová, Zlata Mravcová, Jan Niederle, Jiří Niedoba, Josef Novák-Wajda, Jan Zapalač, Vladimír Nytra, Karel Oleksy, Alice Olmová - Jarnotová, Dušan Ondruška, Jakub Labor, Vlastimil Ondruška, Alžběta Pappová, Halina Paszková, Milena Pavlorková, Zdeněk Pěček, Jarmila Pěčková, Vincenc Husek, Ivan Petrák, Marianna Pillárová, Ellen Plisková, Elena Podolkhová, Karel Adamec, Václav Pokorný, Alena Polarczyková-Sasínová, Eva Polzerová, Jiří Popiolek, Marie Popiolková, Jiří Pospíšil, Tereza Pospíšilová, Jana Chovancová, Jaroslav Pszczolka, Josef Pukovec, Petr Rašovský, Libor Richter, Kamil Rodan, Irena Rozsypalová, Roman Rucký, Pavel Rybka, Barbora Rycková, Jana Ryšlavá, Miroslava Laníková, Ivona Římanková, Kristina Římanová, Hana Sekaninová, Eva Schulmeisterová, Daniel Skála, Radka Slaninová, Stanislav Slavíček, Kristýna Slezáková, Jiří Smrčka, Filip Staněk, Anna Tomečková, Vendula Stískalová Černá, Liana Svobodová, Tomáš Svozil, Vladimíra Pekarčíková, Petr Sýkora, Vanda Szturcová, Irena Szurmanová, Luděk Šebesta, Marcela Šindelová, Renáta Školoutová, Erika Štelbaská-Šporerová, František Škrla, Eva Šlosarová, Vlastimil Šmída, Jan Šrubař, Milan Šťastný, Hana Skácelová, Renáta Šternberk, Petr Šumník, Zuzana Teichmannová, Jiří Tesařík, Jana Tomsová, Peter Tóth, Jana Trčková, Daniel Troszok, Monika Tugendliebová, Josef Lucák, Miroslav Urbánek, Petra Václavíková, Eva Vajsová, Tomáš Vávra, Kateřina Važíková, Pavel Vítek, Irena Vítková, Lenka Vítková, Věra Vojtková, Jan Vondráček, Jana Vondráčková, Martin Vraný, Tomáš Vůjtek, Pavla Walková, Hana Wimmerová, Emílie Windhaberová, Hana Zágorová, Jiří Zedníček, Rodion Zelenkov, Daniela Zuková, Jiří Židek, Veronika Žochová.
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
7
R OZ H OVO R
moje návyková
konzervatoř Od roku 1953, kdy v Ostravě vznikla, uběhla konzervatoř obrovský kus cesty a dosáhla významných uměleckých met. V České republice má renomé úspěšné a respektované instituce a její jméno je vyslovováno s uznáním. „Tím to ale nekončí, je třeba hledat nové cesty, jak umělecký stánek plný talentu a kreativity vynést na úroveň evropskou. Myslím, že na to máme,“ říká ředitelka Soňa Javůrková. Snad nikdo jiný nepoznal Janáčkovu konzervatoř a Gymnázium v Ostravě tak podrobně a zároveň s takovým citem a porozuměním pro souvislosti, které zpřítomňují život, tvorbu a umění tohoto jedinečného prostoru uprostřed města a dávají mu nový rozměr.
Je konzervatoř vůbec ještě škola? Je to také škola, ale má zcela specifické prostředí. Už samotná budova vypadá jinak než klasické školní stavby. To nejdůležitější, čím se odlišuje od ostatních, je její zaměření. To je tak specifické, že potřebuje i specifický název. To může způsobit u neznalých lidí i úsměvné příhody. Jednou jsme třeba dostali nabídku od nejmenované firmy, že nám se slevou dodá plechy na výrobu konzerv.
V čem je tedy výjimečná? Když k nám přicházíte, nemáte pocit, že jste v obyčejné škole. V podchodu u školy narazíte na hloučky studentů,
kteří si vyměňují odborné názory na interpretaci Mozarta či uchopení postavy Cyrana. Někteří v oblaku cigaretového kouře na koleně dopisují příklad z harmonie a trénují podpis rodičů do omluvného listu. Podobné scénky můžete vidět i v průběhu dne, protože škola není uzamčená, ale studentský život je tady podobný vysokoškolskému stylu. Dveře nehlídá nerudný pan školník, ale na recepci vás přivítá usměvavá recepční, které nahlásíte, koho jdete navštívit, a ona již zařídí vše potřebné. U bufetu si můžete v čase čekání dát kávu a k tomu něco dobrého na zub. Můžete se usadit do nepohodlných, ale efektních sedaček a pozorovat cvrkot ve foyeru. Toho využívají zejména studenti a někdy i v době, kdy mají být ve vyučování. Celá budova je uměním prodchnuta. Ze všech koutů zní hra na hudební nástroje, zpěv, v baletních sálech tančí baletky, další se snaží najít ten nejadekvátnější pohyb pro vyjádření obsahu hudby, ve zkušebnách hudebně dramatického oddělení se pod vedením pedagogů budoucí herci potýkají s charaktery nejrůznějších postav, které mají ztvárňovat.
A kde je matematika, chemie nebo biologie? Umělci samozřejmě neznamenají nevzdělanci. Studenti mají kolektivní výuku všeobecně vzdělávacích předmětů jako český jazyk, dějepis, základy společenských věd, dějiny oboru, cizí jazyk. Mnoho hodin je vyučováno skupinově pro dva až patnáct žáků v závislosti na předmětu. Jsou to především odborně zaměřené hodiny harmonie, intonace, analýzy skladeb, hlavního oboru herectví, tance. A pak je zde spousta individuální výuky žáka a jeho pedagoga „face to face“. Týdně se odučí asi 3000 hodin! Jediné, co v klasické konzervatoři nenajdete, jsou skutečně matematika, biologie, fyzika a chemie. Máme ale osmileté studium tance, kdy si děti na naší škole plní povinnou školní docházku od 11 let, a pak speciální gymnaziální třídy se zaměřením na hudbu. V těch se studenti učí všechno, co jiní studenti na klasických gymnáziích a mají ještě něco navíc – odborné umělecké předměty v té nejintenzivnější podobě. To nám ostatní závidí. Vůbec celý systém uměleckého vzdělávání v České republice je velmi dobrý a cizinci k nám jezdí na výzvědy.
Podle jakých kritérií jsou přijímáni ke studiu konzervatoristé? Když si přečtete kritéria našeho přijímacího řízení, není to lehké čtení. Každé zaměření má své vlastní podmínky, které musí uchazeč splnit, aby nakonec obstál. A rozhodně nejde jen o všeobecný přehled a znalost not, pokud budeme mluvit o hudebních oborech. Nemůžeme přijmout každého, kdo má „pouhý“ zájem. Moravskoslezský region je znám jako velká líheň talentů a tak je naštěstí stále z čeho vybírat.
Jak se přihodí, že se stane toto místo takřka návykové? Musíte ho hodně milovat. Na konzervatoři jsem od svých 12 let, kdy jsem začala studovat tehdejší experimentální třídu při konzervatoři. Kromě čtyř let, které jsem strávila na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, jsem s touto institucí spjatá prakticky celý svůj život, a to tělem i duší. Už když jsem před lety přišla ještě jako studentka, tehdy stála škola na Hrabákově ulici, byla jsem doslova fascinována – paní šatnářka jako ze starého filmu, malé třídy až úplně dole, ze kterých se ozývalo rytmické bubnování a jiné zvláštní zvuky bicího oddělení, noví spolužáci, kteří stále něco probírali, zkoušeli, o něčem diskutovali…
...s lety zraje jako víno. Je větší, plnější, sebevědomější... Vzpomenete si na nejsilnější dojem z té doby? Jednoznačně to bylo setkání s mimořádnou osobností - panem profesorem Duchoslavem v klavírní třídě číslo čtyři se dvěma koncertními křídly, která jsem mimochodem do té doby zblízka nikdy neviděla. Víte, studovat konzervatoř - už to slovo - být tou vyvolenou s možnostmi studovat nádherná díla klavírní literatury, interpretovat skladby velikánů, učit se a přitom dřít, aby ta hra byla co nejlepší a nejvěrohodnější, takovou možnost nedostane každý. Je to magicky přitažlivé.
Jaká byla cesta od studenta ostravské konzervatoře k ředitelce Janáčkovy konzervatoře v Ostravě? Zpočátku jsem si vůbec neuměla představit, že bych přestala hrát a koncertovat, že bych už nemohla zažít ty opojné chvíle na pódiu a neslyšela potlesk po vydařeném koncertě. Ale stačí poznání, že můžete dělat i jiné velmi potřebné věci, předávat své zkušenosti a podporovat mladé umělce, a pak se jim snažíte připravit takové podmínky, aby jejich výkony rostly a oni získali co nejlepší vzdělání pod vedením špiček v oboru, a je rozhodnuto.
Byla jste někdy na sebe obzvlášť hrdá? Na sebe? Byla jsem šťastná, když se mi něco povedlo. Dnes moje hrdost směřuje především ke studentům a zaměstnancům. Těší mě, když jsou chváleni. Mám obrovskou radost, když se jim daří, když jim tleská publikum, když přivezou ceny ze soutěží. To jsem opravdu hrdá a skutečně poctěna,
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
9
... moje hrdost směřuje především ke studentům a zaměstnancům. Těší mě, když jsou chváleni. Mám obrovskou radost, když se jim daří ... že mohu být v čele této jedinečné instituce. Jsou tu báječní lidé, atmosféra, která se nedá srovnat s jinou školou, a myslím, že ani s jinou konzervatoří kdekoli u nás i v zahraničí. Konzervatoř se vyznačuje notnou dávkou volnosti, ovšem ta je vyvážena silnou zodpovědností. Moje práce mi nabízí něco, co bych na jiné škole nezažila, například setkání s velkými osobnostmi uměleckého světa. Často vzpomínám na chvíle ve společnosti Mistrů jako Radovan Lukavský, Zdeněk Mácal, Ivan Klánský, Gabriela Beňačková, Ivan Ženatý, Vlastimil Harapes či Václav Hudeček. Mými kolegy a uměleckými partnery jsou dnes lidé, na které jsem dříve chodila do divadla nebo na koncerty. Je tu obrovská koncentrace kreativity a soustředění zároveň.
Výrazně talentovaní lidé přece k Ostravě patří. Také proto mohla, nebo právě proto mohla konzervatoř v průmyslové Ostravě vzniknout. Zdejší obyvatelstvo nebylo tvořeno pouze lidmi tvrdě pracujícími v hutních provozech nebo v dolech. Vždycky tady byla také početná inteligence složená z inženýrů, lékařů, učitelů, právníků. Ostravu navštívili takoví velikáni hudebního světa jako Stravinskij, Hindemith, Prokofjev. Náš kraj potřeboval vzdělané lidi po všech stránkách. Toho si byl vědom i hudební skladatel Rudolf Kubín, který v padesátých letech prosadil založení Vyšší hudebně pedagogické školy, která se přetransformo-
vala v konzervatoř a stal se jejím prvním ředitelem. Ve stejném období byla mimo jiné založena také Janáčkova filharmonie Ostrava.
Čím je pro moravskoslezskou metropoli konzervatoř dnes? Myslím si, že s lety zraje jako víno. Je větší, plnější, sebevědomější. Bez konzervatoře by dnes Ostrava rozhodně nebyla kulturně na takové výši a s tak obrovským uměleckým potenciálem. Vždyť absolventi Janáčkovy konzervatoře tvoří největší část členů Janáčkovy filharmonie Ostrava, orchestrů a souborů ostravských divadel a samozřejmě značná část studentů školy se stala pedagogy na základních uměleckých školách. S absolventy se můžete setkat v orchestrech a divadlech po celé republice. Mě osobně velmi těší, že i většina pedagogů je zároveň jejími absolventy a stále se k nám hlásí po studiu na vysokých školách další. Ostrava se tedy má čím chlubit a může být na svou konzervatoř hrdá.
Říká se o vás, že se snažíte obklopit těmi nejlepšími. Velmi obdivuji chytré, talentované a schopné lidi a ráda s nimi pracuji. Pokud chcete, aby organizace vzkvétala a posunovala se dopředu, musíte se obklopit mnohdy schopnějšími a chytřejšími, než jste vy. Pak se do práce
můžete těšit a víte, že nejste na všechno sama. Využívám rady a vědomosti svých kolegů, nechávám je rozhodovat o tom, čemu rozumí lépe než já. Těší mne, když společně plánujeme, jak bude vypadat škola v budoucnu, co připravíme pro naše zaměstnance a studenty. A když nastanou nějaké problémy nebo potíže? S klidným svědomím se jim mohu svěřit. Vidíte, i toto patří do kategorie výjimečnosti naší konzervatoře.
Máte stanovenou nějakou hranici kvality, pod kterou už nejdete? Vyhledávám a snažím se o tu nejlepší kvalitu v odborné i v personální oblasti. A pak jsem studovala u velmi dobrých pedagogů a ti mě nikdy nenechali jít na pódium s nedodělanou prací. Vždy se snažím chovat a jednat slušně a ne hůř než druzí. I když je ale někdy velmi těžké udržet nervy na uzdě. Víte, tatínek mi napsal do památníku: „Žij tak, abys, až budeš sama, byla v dobré společnosti“. A toho se držím, kdekoliv jsem a cokoliv dělám.
Co očekáváte od svých kolegů? Loajalitu k organizaci a stoprocentní nasazení. Většina toto očekávání plní bezezbytku a jsem jim za to nesmírně vděčná a velmi si toho vážím. Mám radost, že mnoho mých kolegů a kolegyň cítí stejné zanícení a snad i vášeň pro to, co dělá konzervatoř tím specifickým.
Jaké speciální finanční potřeby má vaše škola? Pravidelná údržba nástrojů, opravy klavírů, kterých máme kolem stovky, nákupy strun. Velmi drahé jsou třeba struny na harfu, které se musí měnit každý rok, hodně stojí notový materiál, plakáty, programy. Potřebujeme více a jinak složený tým nepedagogických pracovníků, když na škole učí téměř 200 učitelů, taneční potřeby, kostýmy, technické a produkční záležitosti typické pro práci divadel a filharmonií. Na rozdíl od jiných škol máme velký koncertní a divadelní sál pro 250 diváků s kvalitním odborným zázemím, 4 baletní sály, 3 herecké zkušebny, nahrávací studio a k tomu samozřejmě přistupují požadavky klasické školní práce.
Jste to vy, kdo shání peníze? Ano, a je to rok od roku těžší. Trochu naivně jsem si myslela, že na uměleckou, kreativní školu a její aktivity nebude těžké finance získávat. Dnešní svět je velmi zvláštní. Na jedné straně chybí spousta peněz nejen nám a celému školství, ale mnohem potřebnějším, živořícím v nevyhovujících, často nedůstojných podmínkách, těžce nemocným žijícím s pomocí drahých přístrojů, na které se pořádají sbírky, a na druhé straně jsou financovány úplně zbytečné projekty jako různé volby královen krásy, megalomanské vodní atrakce, lyžařské areály v místech, kde téměř nepadá sníh, které stojí miliony až miliardy. Příspěvky
od státu a zřizovatele opravdu nestačí pokrýt naše finanční potřeby.
Na co byste chtěla mít nejvíc talent? (Smích) Já bych toho chtěla. Talent není všechno. Jsem spokojená s tím, co mám. Ale někdy mám tajné sny a o těch se nemluví, protože už jsou nesplnitelné. I když si nemyslím, že bych nemohla také ještě dokázat něco víc. Moc bych si přála školu dostat o kus dál. Pro talentované děti nabízíme nový obor Současný tanec, který je ve světě velmi preferovaným uměleckým vyjádřením. Máme v tomto směru opravdové špičky. Naši absolventi Nataša Novotná a Jarek Cemerek jsou velmi uznávané osobnosti světového formátu. Tento obor se skládá zejména z technik současného tance a samostatných choreografických a improvizačních prvků a věřím, že bude mít kladnou odezvu. Pro veřejnost připravujeme celou řadu krásných akcí v podobě koncertů a představení jak v našem koncertním sále, tak v ostravských kostelích a dalších kulturních stáncích.
Nejsou pro vás v současné době, kdy je běžně úspěch postaven na komerci, mantinely pro umění a umělecké školství příliš úzké? Často přijímáme věci, aniž si uvědomujeme, co všechno za nimi je, jako samozřejmost. Rádi si poslechneme krásnou hudbu, podíváme se na obrazy, obdivujeme architekturu, v zámcích se kocháme nádhernou výzdobou, v muzeích vzdycháme nad uměním starých mistrů a neznámých autorů… To všechno se museli tito umělci někde naučit, od někoho čerpat. K tomu přidávali svůj velký vklad, a to talent a vlastní uměleckou fantazii. To jediné tady vždy zůstane a generace po nás tu krásu budou obdivovat také. Všechno ostatní bude zapomenuto. Ptáte se na mantinely pro umění? K uměleckému studiu musíte mít něco navíc. Toto studium je nákladnější pro stát, zřizovatele i samotného studenta, ale jeho výsledky budou obdivovat i další pokolení. Jeho kvalita se neukáže na maturitním vysvědčení, ale potleskem návštěvníků v divadlech, v koncertních síních nejen v České republice, ale i v zahraničí a velkým počtem dalších dětí zapálených pro hudbu a divadlo. A to rozhodně stojí za to, abychom se snažili mantinely posouvat a hrací plochu rozšiřovat.
Dovedete si představit, že by jednou konzervatoř mohla fungovat bez vás? Samozřejmě, ale nedovedu si představit, že já budu fungovat bez ní. Konzervatoř je důležitá část mého života, celoživotní láska. Ona mi totiž strašně moc dává. Dává mi množství nádherných setkání s krásnými lidmi. S lidmi, kteří přináší těm druhým radost, krásu, zprostředkovávají pocity, myšlenky. S lidmi, se kterými se ostatní mohou setkat jen na dálku, s velkými osobnostmi hudby a divadla. Je jako droga – zkrátka hodně návyková.
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
11
ITINERÁŘ
jak prožít na konzervatoři jeden obyčejný
den
6:00
7:15
6:30
7:45
Jsme s touto školou spojeni pevným poutem lásky k hudbě a touhy vychovávat další generace nadšených instrumentalistů, ze kterých se vyklubou výborní orchestrální nebo komorní hráči, skvělí učitelé hudby nebo třeba vynikající sólisté a rozběhnou se do světa. Luděk Cap, primárius Kubínova kvarteta
Nikdy jsem nelitovala. Práce na umělecké škole je v mnohých ohledech jiná než na ostatních školách; to je také důvod, proč jsem nikdy neuvažovala, že bych šla dělat něco jiného. Ivona Římánková, pedagog dějin divadla, rozboru dramatu a francouzského jazyka
Jsem velice rád, že mohu poděkovat Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě za důvěru a odvahu, s níž se odhodlala otevřít hlavní obor Hra na zobcovou flétnu. Nesmírně si vážím podpory, výborných pracovních podmínek a příjemné atmosféry ve škole. Jan Kvapil, pedagog hry na zobcovou flétnu
7:55 Zkrátka tato škola si neustále drží svůj rytmus, tempo a melodii… a to mě na této práci nesmírně baví! Daniela Zuková, sbormistryně
8:50 60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
13
ITINERÁŘ
Učit na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě pro mne znamená především radost působit mezi talentovanými lidmi a sdílet své zkušenosti a lásku k hudbě. Regina Bednaříková, pedagog hry na klavír a korepetice
10:00
10:10
Protože mě nesklátily Alkoholy ani Bílá nemoc, jsem Na cestě. Raději bych snila o Noci na Karlštejně za svitu Petrolejových lamp, chtěla bych si užít snad i Sto roků samoty. Ale – čekají na mne. Naši furianti. Dostaví se jistě Petr a Lucie, doufám, že s Divou Bárou dorazí i Muzikantská Liduška se Strakonickým dudákem. Zkrátka naši Psohlavci a Pábitelé, kterým hlavou probíhají Úklady a láska, které nadnáší až Nesnesitelná lehkost bytí a pohání Stříbrný vítr. Všichni v Procesu pod tíhou Mementa vstřebávají Filozofskou historii. Plešatá zpěvačka hledá Labyrint světa a ráj srdce. Někteří sice sklízejí Hrozny hněvu, zvláště pokud stojí jako Morový sloup. Občas se potácejí jako Opilý koráb. Ale i přes Bouři, která někdy proletí Farmou zvířat, přes pocit těžkého Osudu člověka zavládne Na západní frontě klid. Postupně dojde k Proměnám. Mrtvé duše a Bídníci zmizí pod křídly Havrana, ustane Válka s mloky a zůstane jen Edison a Slávy dcera. Zahradní slavnost osvítí Měsíc nad řekou. Přichází Pohádka máje a posléze Rozmarné léto. Budiž pochválena Škola, základ života.
Eva Cielecká, pedagog českého jazyka
Dům plný hlasů, zvuků a tónů… Přál bych konzervatoři, aby si zachovala tuto svou, oproti jiným ostravským budovám, jedinečnou vlastnost a nadále rozechvívala nejen své stěny, ale i srdce lidí, kteří do ní, stejně jako já, tak nesmírně rádi chodí. Kamil Rodan, pedagog dějin výtvarného umění
10:50
11:00 Výjimečným způsobem se zde setkávají hudebníci, herci a tanečníci různých generací. To umožňuje sdílení a tříbení uměleckých i pedagogických zkušeností, které jsou k užitku nejen nám, pedagogům, ale zejména studentům. Alžběta a Stanislav Falcníkovi, pedagogové hry na housle a hudební teorie
Tahle škola mě změnila. K lepšímu. Jsem jí za to vděčná. A sobě jsem vděčná za dávné hnutí mysli, které způsobilo, že jsem se s žádostí o místo vypravila právě sem. Dnes vím, že to bylo mé nejlepší životní rozhodnutí.
Veronika Frýdlová, zástupkyně ředitelky, pedagog českého jazyka
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
15
ITINERÁŘ Studenti přicházejí a odcházejí. Škola je naučí sebekázni, pracovitosti a soustavnosti, překonávání obtíží a bolesti (neboť tanec občas i bolí). Mnozí jsou ve zvolené profesi úspěšní a uplatní se, jiní ne, ale své schopnosti a získané návyky využívají jinde. A to je důležité.
Ivan Hurych, vedoucí tanečního oddělení
12:00
12:45
12:15
12:50
Kdo četl Čapkovu Továrnu na absolutno, pochopí, proč na mne Janáčkův sál takto působí. I když se tam zrovna nic neděje, přetrvává tam jakýsi duch krásy, kterou tam slýcháváme. Tomáš Chmura, pedagog bicího oddělení Spojení umělecké a pedagogické činnosti mne nesmírně obohatilo. Tím spíše, že mezi studenty i kolegy panuje příjemná tvůrčí atmosféra, všichni jsou nadšeni svým oborem a prožívají ho s láskou. Janka Hoštáková-Drahovzalová, pedagog zpěvu
Klavír je můj osud. Být pedagogem na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě, podílet se na jejích úspěších a spoluutvářet její hodnoty je pro mě odměnou za roky dřiny a hodiny strávené u klavíru. Roman Rucký, vedoucí oddělení povinného klavíru a korepetice
13:15
13:30 Snažím se vést své žáky, jak nejlépe umím a doufám, že jim to bude v životě k užitku. Učení je pro mě potěšením a navíc, jsem v příjemné společnosti lidí, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu. Mám to tu rád. Jaroslav Kosec, pedagog zpěvu
13:45 60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
17
ITINERÁŘ
Co ve mně rezonuje dodnes stejně jako první den, je „genius loci“. Kde jinde najdete pod jednou střechou tolik umění a tolik osob a osobností, které ho chtějí dělat. Předávat a přijímat, tvořit, obohacovat… I za cenu obětí, bolestí, proher, úsporných opatření, nepřízní - všemu navzdory. Jan Kukučka, pedagog českého jazyka
14:00
14:15
14:30
Přidám-li ke slovu lidé ještě Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě, mohu pak už jen jediné - podepsat se pod citát neznámého autora: Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm zůstanou a navždy zanechají stopy v našich srdcích. Alice Olmová, pedagog dějin divadla, rozboru dramatu
Životních dramat a uzlů je jistě v historii konzervatoře nemálo. Hledání sebe, umělecké pravdivosti a autentičnosti – a zároveň boj s „hmotou“ – jak vyjádřit rukama, hlasem, tělem, na nástroj svou duši… Každý pedagog ví, o jaký křehký a zároveň komplikovaný proces se jedná. Tak leťte, motýli. Mnoho štěstí… Irena Szurmanová, pedagog hudební teorie
14:45
14:50 Přeji JKO, aby na žádný důchod nemyslela a připravovala studenty všech uměleckých oborů neustále dál a dál. Bez ohledu na rozpočty. Protože bez vzdělaných umělců tato společnost zahyne. Josef Novák-Wajda, pedagog hudebně dramatického oddělení
Zajímavé a šikovné studenty samozřejmě najdeme na každé škole, ale kdybych to měl vyjádřit tak nějak chemicky, tak koncentrace skvělých lidí, kteří dělají naši školu výjimečnou, několikanásobně překračuje normální hodnoty. Petr Rašovský, pedagog chemie a biologie
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
19
ITINERÁŘ
Učení na JKGO je pro mě velkou ctí. Není snad větší zadostiučinění, když za sebou vidí člověk kus dobře odvedené práce. Jiří Smrčka, vedoucí bicího oddělení
15:00
15:15
15:30 Žít s hudbou a pro hudbu je mé životní krédo. Je pro mě ctí pracovat s mladými lidmi a pomáhat jim objevovat krásu hudby jako i spolupracovat s vynikajícími kolegy. Vendula Stískalová, pedagog zpěvu
15:50
S kolegy jsme se brzy shodli, že na konzervatoři učíme rádi a že nás to v našich profesních i osobních životech obohatilo. Za pedagogy Matičního gymnázia Ostrava Jana Trčková, pedagog českého jazyka a základů společenských věd
16:00
16:10
16:30
16:45
Je pro mne radostí podílet se na rozvíjení uměleckých schopností mladé generace ve škole, která úspěšně navazuje na neobyčejně bohatou uměleckopedagogickou tradici formovanou v minulosti i dnes opravdovými uměleckými osobnostmi. Jan Šrubař, dirigent, pedagog pěveckého oddělení
Výuka probíhá i mimo vyučování, na chodbě či v bufetu ve formě dlouhých diskusí o skladatelích či interpretech. Ale takový je asi osud skutečného umělce: Pokud tomu chce zasvětit celý život, musí žít uměním celým svým duchem, srdcem, osobností… vždy a všude! Jozef Katrák, pedagog hry partitur, generálbasu, improvizace a základů dirigování 60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
21
ITINERÁŘ
Učil jsem na mnoha školách, ale vyučování studentů konzervatoře je výjimečné. Žáci mají totiž o studium zájem, mají svůj obor rádi, což vytváří specifickou atmosféru na naší škole. František Mixa, hudební režisér, pedagog hudební teorie
17:00
17:05
17:30 Do školy nechodím jen předávat vědomosti, ale snažím se své žáky právě díky tomu, co studují, vnímat jako nekonečnou inspiraci. Věra Vojtková, pedagog hudebně dramatického oddělení
Na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě působím ve funkci pedagoga hry na flétnu už bezmála 30 let a hrdě se k ní hlásím také i jako její absolvent. Do dalších let jí přeji především hodně nových talentů, materiální zajištění a zachování tvůrčího ducha této významné kulturní a umělecké instituce. Jiří Bystroň, pedagog hry na příčnou flétnu
18:00
18:15
18:30 Snaha poznávat a učit se novým věcem je nutným předpokladem pro další rozvoj, jak v řadách studentských tak pedagogických. Hudba je nám něčím božským, co otevírá naše nitro, jak již řekl Seneca, a já s ním hluboce souhlasím. Proto svoji práci potažmo životní cestu beru jako velikou výzvu a dar zároveň. Jitka Konečná, pedagog hry na zobcovou flétnu 60 LET
18:55
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
23
ITINERÁŘ Vcházím do školy… foyer se hemží studenty… někteří se ještě na poslední chvíli pokoušejí naučit na dnešní opakování maturitních otázek, jiní naopak před obávanou písemkou načerpávají síly a jen tak relaxují… procházím kolem informační nástěnky… tak dnes mi do kulturních dějin mnoho lidí nepřijde… právě probíhá interní soutěž a děti mají studijní volno… vyjdu po schodech a blížím se ke kabinetu… z nejbližší třídy se ozývá jakási flétnová sonáta… to bude Poulenc… ještě trochu pocvičit a výsledek bude dokonalý… za rohem slyším blížící se kroky a… paní profesorko, platí ta dnešní písemka, co kdybychom to ještě posunuli… ne, drahoušci, neumím si představit, že by má včerejší příprava písemného opakování obrázků z renesance, která trvala dlouho do noci, měla přijít
19:00
vniveč… tak tentokrát to nevyšlo, slyším ještě… uvařím si kávu a spěchám do druhého patra… na chodbě obdržím od hloučku postávajících studentů přání hezkého dne a na schodech pozvánku na absolventský koncert… přicházím do učebny, „zasvěcené“ jednomu z největších skladatelů všech dob, zapínám počítač a štrachám ze skříně knihy, cédéčka i další „názorné“ pomůcky, aby si naše zlatíčka vše co nejlépe uložila na svůj pevný disk… zvoní… tak a jdeme na to… spouštím program, připravený na tento den a v průběhu dopoledne přepínám… řecké sochařství klasického období… moderní populární hudba 70. a 80. let… výtvarné podoby italského manýrismu… druhá vídeňská škola… hudební kultura Ostravy… interpretace uměleckého díla… ve smršti ukázek, obrázků,
prezentací, písemek, průběžných testíků a neplánovaných konzultací si neuvědomuji, že už je odpoledne… zamykám třídu… přes celou chodbu na sebe mávneme s kolegou… míjím cvičícího kytaristu, který už je ve fázi, kdy svou hrou opravdu zpříjemňuje akustické prostředí školy… s písemkami a několika rozepsanými absolventskými pracemi pod paží spěchám domů… večer se vracím na „místo činu“… zaposlouchávám se do plynoucí hudby… studenti hrají krásně… zítra jim ve škole nesmím zapomenout pogratulovat… pracovní den končí až pozdě v noci… jsem unavená, ale bylo to fajn… umím si představit, že bych dělala něco jiného stejně ráda?... ne… učím totiž na konzervatoři! Hana Adámková, pedagog dějin umění, historickoestetického semináře
19:15
Obdivuji talentované děti, které na zdejší škole tvrdě pracují, aby svůj um dotáhly k dokonalosti. Profesorský sbor je rovněž velmi příjemný, proto lepší začátek „učitelování“ jsem si nemohla představit. Pavla Walková, pedagog zeměpisu
Výjimečná škola, tvůrčí prostředí, společná setkání, umělecká činnost, nevšední zážitky. To je Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě a její každodennost, jíž se s hrdostí, pokorou a úctou účastním. Kateřina Važíková, zástupkyně ředitelky, pedagog kulturních dějin
20:00 Netušila jsem, že mě práce s dětmi bude nejen bavit, ale i naplňovat tak, jako předtím práce na sólových rolích. Velmi mě uspokojuje, když mi pod rukama během osmiletého studia vyrostou zdatní tanečníci.
20:15
Libuše Kuklová, pedagog tanečního oddělení 60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
25
ITINERÁŘ
Stále je tu cítit duch všech těch báječných lidí, co se věnovali a věnují vzdělávání talentů. A rovněž je tu i ten duch muzikantského mládí, který do této školy každoročně vstupuje.
Miroslav Urbánek, pedagog zpěvu
20:30
20:40
21:05
21:00
Jsem rád, že se na Janáčkově konzervatoři setkávám s podobně naladěnými lidmi a kolegy, se kterými můžu sdílet stejné hodnoty a názor na věc, protože bez osobního vkladu a nadšení se tato nesmírně důležitá role ve společnosti zvládat nedá. Pavel Harnoš, pedagog hry na kontrabas
Vysoké profesionální nasazení pedagogů, které je znát ve studijních i soutěžních úspěších studentů, a pozitivní atmosféra na škole přispívají k tomu, že význam ostravské konzervatoře vysoce přesahuje hranice moravskoslezského regionu. Jan Kučera, pedagog zpěvu
21:10 Jedině každodenní poctivá příprava do výuky přináší ovoce. Přeji vám i sobě, aby nám hudba zůstala radostí!
Jan Niederle, pedagog hry na housle
Chci věřit tomu, že zde stále bude prioritou právě ta podstata, poctivost provedení a obsah, tedy praktická cesta k pravému umění na podkladě zkušeností pedagogů. Lukáš Hurtík, pedagog hry na varhany 60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
27
J S E M K O N Z E R V AT O R I S TA
Byl krásný slunečný den, ptáci zpívali, příroda kvetla a já se i přesto cítil velmi sklíčeně. Čím více lidí nastupovalo, tím více jsem cítil na svém těle pot a bohužel i pot cizích lidí. Najednou autobusem projela vlna vzrušení. Všechny oči se otočily na dvojici mužů. Povšiml jsem si, že atmosféra byla ještě dusnější než před chvílí. Dva mladíci se začali hádat. Jejich křik se nedal přeslechnout. Každé slovo se do mě vštěpovalo a mé srdce plakalo nad přívalem vulgárních slov. Cítil jsem se strašně. Má povaha je velmi tichá a tak nesnesu jakýkoli křik či hněv. Na mém oku se začala třpytit slza. Málem jsem již propukl v pláč… Když v tom jsem uviděl v okně krásné květiny. Má duše se zachvěla touhou a v mých uších se rozezněla píseň jara. Ani jsem nepostřehl, že příval křiku ustal… Karolína Plawná
…Prvních pár týdnů jsem ani usnout nemohl, jak jsem byl plný umění a chuti umění tvořit. Múzy mě líbaly pětkrát denně – ráno, před obědem, po obědě, na hlavním oboru a večer. Konzervatoř mi dala zázemí, ve kterém doteď rád pracuji, objevuji, dřu, bavím se, hmoždím se, trápím se… Pokud existuje nějaké hnízdiště budoucích umělců, tak to je na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Není lepší místo…
Jan Lefner
…Párkrát se mi stalo, že jsem přijela domů asi v 14 hodin. Nemohla jsem totiž cvičit. Byla jsem naprosto zoufalá, nevěděla jsem, co si počít s volným časem. Nakonec jsem uklidila celý byt, ale musím říct, že mě to zdaleka tolik nenaplňovalo. Cvičení je cvičení! Je to dřina – a velká, ale vybrala jsem si ji. Člověku se to úsilí přece v něčem vrátit musí. Hudba bude vždy tím, co mě baví, co mi hodně bere, ale i hodně dává. A především doufám, že mě nikdy neomrzí… Karolína Blažková
…Je zajímavé, jak lidé reagují, když se jim představíte jako student Janáčkovy konzervatoře. „Á, budoucí umělkyně!“ Při této větě zažívám zvláštní pocit hrdosti. Hrdosti, že i já, zatím malý člověk, patřím k celkem velké skupině umělců budoucnosti, kteří budou tvořit další uměleckou epochu. Klíč k ní dostáváme právě teď. Konzervatoř mi zatím hodně dala a věřím, že ještě dá. A já se těším, až jako baletka jí to budu moci vrátit a tentokrát ona bude moci být na mě pyšná. Jako matka na své dítě, které se probilo životem a teď jí dává zásluhy za svůj úspěch… Mariana Mikócziová
…Ten, kdo si neprošel přijímacími testy, netrpělivostí, dřinou, žalostným pláčem a absolutním vyčerpáním, neví, jaká dokáže být konzervatoř. Jsem v této budově od sedmi ráno do šesti do večera, jako baletka už sedm let. Byla to léta, v nichž jsem od malé holčičky zvládla pomalu vytvářet svůj sen. Tato budova dala mi svou náruč, ve které jsem poznala strach, hanbu, úctu, pokoření sama sebe, nový pohled do života a – hrdost. Vděk za to, že se nestydím sebe samu, že tady vnesli kulturu a řád nejen do mého okolí, ale i do mého srdce. I když si stěžuji třeba na bolest těla, chci, aby škola věděla, že mi stojí za to říct, že pocházím odsud. Právě odsud. Že mě tato škola vychovala. Tereza Tomášková
Málokteré dítě si jako malé neřekne, že by chtělo být zpěvačkou, houslovým virtuosem či baletkou. Když se však s věkem a s rozvíjením vloh a nadání tento sen stává reálným, téměř vždy se setká s úskalími a pochybami. Má cenu se věnovat něčemu, v čem bych pro úspěch musela dosáhnout až těch nejvyšších met? Existuje vůbec reálná šance se v uměleckém oboru uplatnit? To možná ano, ale uplatnit se neznamená v tomto případě ani zdaleka se uživit. A co teprve celou rodinu. Ale když se člověk věnuje umění, není to už jenom nějaký koníček či volnočasová aktivita, kterou by snadno opustil třeba jen kvůli nedostatku času. Je to vášeň. A té se člověk snadno nezbaví. I přes všechny obavy rodičů o budoucnost jejich dětí je téměř nemožné udržet jejich malého, tedy spíše již pubertálního umělce v komunitě lidí „normálních“. A tak jsme se všichni octli na konzervatoři. Je to úplně jiný svět. Zvláštní. Možná se student konzervatoře mnohem častěji sám sebe ptá, co tu vlastně dělá. Musí dřít od rána do večera, přesto má na úspěch asi tak vel-
kou šanci jako devět z deseti studentů jiných, mnohem snazších škol. Ale ne. Když už tu člověk studuje, nemůže být založen pouze materiálně a počítat, jestli se mu jeho snažení někdy vrátí na výplatní pásce. On sám má totiž mnohem víc a nemusí pro to čekat na zaměstnání a výplaty. Každý umělec je bohatý duševně. Hudba léčí, hudba je magická. Je to touha a droga, v jejímž opojení jsme se navždy naučili žít. Buddha řekl, že život je strast a naším cílem je se této strasti zbavit, osvobodit naši mysl od zbytečných myšlenek. A právě to dokáže hudba, pokud se my do ní dokážeme zcela ponořit a vychutnávat každý její tón. Tato hudební závislost je důvodem, proč je právě konzervatoř škola, která člověka poznamená na celý život. Nevím, jestli se dá přesně říct, čím to je. Na základní škole a později na gymnáziu jsem říkala, že chodím do školy. Byla pro mě pouhou budovou, kde jsem musela z povinnosti a přes všechnu nechuť strávit určitý počet hodin a těšila jsem se domů. Teď je vše jinak. Škola je pro mě druhým domovem, takovým miniaturním
světem. Trávím zde téměř veškerý svůj čas, už nemusím utíkat pryč. Jsou zde lidé, mezi které patřím, protože jsme všichni stejně blázniví. Naučila jsem se zde vnímat lidi opravdu takové, jací jsou. Všichni jsme rozdílní a přesto tolik stejní. Dle mého názoru jsou umělci mnohem tolerantnější. Je to snad kouzlo hudby, té univerzální řeči? Konzervatoř mi zkrátka otevřela oči a umožnila mít ráda svou školu, dělat to, co mě baví. Když mě lidé potkají, poznávají, že jsem umělkyně. Možná trochu střelená a přesto seriózní. Drzá a přesto slušná, spontánní a přesto přemýšlivá. Jako hudba plná protikladů. Proto nás nikdy nepřestane nudit, stále je z ní co nového vyčíst. A stejně tak z nás, konzervatoristů. Možná nás nepoznáte na první pohled, ale postupem času zjistíte, že v našich osobnostech je stále co objevovat, a proto nepřestanete žasnout. A my také ne. Proto náš život nikdy nezešediví, nikdy nezevšední. Budeme stále sví, naplněni hudbou, naplněni sebou, naplněni štěstím. Není to snad již od nepaměti cílem celého lidstva? Lucie Langerová
Nesnáším svůj budík. Vstávám v šest hodin ráno, abych stihla makeupem uvést tvář do „veřejné“ podoby. Nejúnavnější je žehlit si vlasy, když prší (to pak beru žehličku sebou do školy a o přestávkách mizím na dámských záchodcích). Ale to jsme trochu odbočili… Pak totiž následuje cesta do školy, po které mě čeká nejmíň sedm hodin strávených v sedícím modu. Naštěstí umí instagram upravovat fotky tak rychle, že aniž by si toho vyučující všimnul, stihnu sdílet na internetu načatý příklad z matematiky. A teď, když se vrátím domů, musím se pořádně najíst, učit se, učit se, učit se, a už jen čekám, který z mých přátel se ozve, ať někam vyrazíme. Večer opět zasednu k PC, zbrousím hudební svět, odlíčím druhou tvář a v duchu si říkám… Jsem konzervatorista a přesně, jak jsem na-
psala, můj den neprobíhá. Nesnáším svůj budík. Vstávám, jak zavelí rozvrh a učím se tělem, hlasem či slovem nezprostředkovávat každý nápad. Škola nabízí nespočet možností a cest, kterými se ubrat a zvolený obor specializace není omezením ani konečnou cestou. Soustředění všech oddělení, jak hudebního, tanečního, tak i dramatického přímo volá po spojení. Student má blízko ke kultuře nejen díky koncertům pořádaným na škole, ale také proto, že mnoho ostravských osobností zde přímo vyučuje. Ostatně, když procházíte chodbami, cítíte se jako ve filmu, protože vám do vašich kroků zní hudba vycházející ze tříd. Možnou nevýhodou je nasazení, které do školy člověk musí vložit a to zejména časové. Dalším mantinelem je také vyhraněný druh vědomostí,
který se na škole vyučuje – tedy humanitní. Člověk se někdy může cítit tak trochu odříznutý od vnímání světa studenty jiných škol, kteří často nemají mnoho pochopení pro fantazii v neustálé aktivitě, otevřené či naopak příliš uzavřené jednání a nabitý harmonogram. Veškerá činnost se vlastně směřuje ke škole, a tak nezbývá mnoho času, ať už k přemýšlení či konání něčeho jiného. Všechno to je ale vyváženo blízkými vztahy v menším třídním kolektivu, neotřelým přístupem profesorů, kteří nalévají vědomosti nejen do hlavy, ale i do duše, dech beroucími předměty, jaké mnozí lidé mimo školu vyhledávají jako kurzy a především hravostí, jež prostoupila celé mé studium a jinde bych ji nenalezla. Anna Bangoura
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
29
J S E M K O N Z E R V AT O R I S TA
Při úvahách o tom, co pro mě znamená být konzervatoristou, nejsem schopen nikdy rozhodnout jednoznačný závěr. Jenom samotná volba konzervatoře a gymnázia jako středoškolského vzdělání pro mě byla velkou volbou dalšího směrování mé životní cesty. Je tedy těžké ve zkratce říci, co vše se může skrývat pod těmito dvěma slovy. Obecně může velmi malé procento lidí říct, že mají vystudovanou konzervatoř, tím méně zároveň s gymnáziem. Už jen proto je pochopitelné, že se za svou volbu nestydím, někdy dokonce chlubím. Je sice
Nic se nesmí přehánět, tímto pravidlem se řídím někdy víc, než je třeba, ale tvrdá realita mě přivede většinou zpátky na zem, kde se musí pracovat na vlastním pokroku. Mnoho z nás stráví studiem a tréninkem na nástroj nebo zlepšováním dovedností ve svém oboru veškerý svůj volný čas. Nemáme tedy čas chodit po zábavách nebo jiných kulturních akcích a plýtvat časem stejně jako naši vrstevníci. Na druhou stranu, šli jsme do toho dobrovolně, při plném vědomí a za plné odpovědnosti. Časem se dokonce dostaví výsledky. Někdy
pravda, že určitě nepatřím mezi nejvzornější studenty s nejlepšími studijními výsledky, nicméně mě studium hudby a umění baví a naplňuje. Je toho určitě hodně,
mám dokonce pocit, jakoby mi to moje hraní na housle i šlo. Může to být dočasný pocit, ovšem i za tu malou chvíli celá moje dřina stojí. A právě toto je možná hnacím motorem všech umělců u nás na škole. Ten pocit, kdy vám všichni tleskají a i vy sám se za svůj výkon v duchu pochválíte. Vždyť všechen ten potlesk je pro vás. Ty hodiny a hodiny pilování nejmenších chybiček a detailů, kdy vám ruply nervy nebo struna, sousedé, kteří nadávali na vaše cvičení, které se zřejmě nedalo poslouchat. I to se stává. Je to součást našeho pracovního procesu. Někteří chápou, někteří ne. Aby toho nebylo málo, ženeme se mílovými kroky kupředu vstříc maturitě. Nejeden z našich řad z ní nemá „vítr“. Uklidňuje mě jenom myšlenka, že to přede mnou zvládli už i horší studenti s mnohem horším přístupem ke studiu. Pořád doufám, že to nějak vyjde, že se mě bude držet štěstí tak, jako to dělalo doteď. Ale snad nebude tak zle... Další otázkou zůstává, jestli mi moje vzdělání v budoucnu k něčemu bude. Znám mnoho absolventů uměleckých škol, kterým jejich vzdělání bylo pouze zpestřením jejich vědomostí, nicméně si nenašli v daném oboru zaměstnání. To ukáže čas. Zatím mi stačí pocit, že jsem nahlédl do základů hudebního umění a že to nebyla taková hrůza, jak jsem čekal. Ještě ta maturita...
Obecně známý fakt, že umělci jsou bohémové v některých případech platí i víckrát než dvojnásob. co nám chtějí naši kantoři předat v nejrůznějších předmětech. Otázkou je, kolik se jim toho podaří do nás vštěpit svou snahou a hlavně i naším přístupem. Obecně známý fakt, že umělci jsou bohémové, v některých případech platí i víckrát než dvojnásob. Při myšlence, že bych si vybral nějakou „obyčejnou“ střední školu typu strojní průmyslová, ekonomická, obchodní a podobně se vynoří spousty otázek a spousty odpovědí. Faktem je, že jsem teď tady a studuji uměleckou školu. Měl bych tedy do svého snažení dát všechnu svou sílu a svůj volný čas pro nejlepší výsledky. Samozřejmě, že tomu tak není. I my, houslisté - zvláště pak já - musíme nějaký čas věnovat odpočinku, relaxaci, zábavě a podobným věcem.
Šimon Skrutek
…Největším zážitkem je pro mě hra v symfonickém orchestru. Ten pocit, kdy můžete být součástí takového souboru a můžete být jednou z osob, která vydává ten krásný zvuk ze svého nástroje, je nepopsatelný. A co teprve, když po koncertě začnou diváci tleskat, někdy i vstanou. V takových momentech mám na krajíčku… Renata Lipka
Vůně citrónů, piškotů a potu. Přísný pohled Williama Shakespeara. Zelené pahorky. Každé patro se svou vlastní melodií. Šatna velikosti krabičky od zápalek, ale stejně tak cenná. Holubí pírko na parapetu. Pípip – pípip. Ten kluk, co cvičí na záchodech. „ A já su synek z Polanky.“ Dým stoupající z cigarety. Dvě stě padesát míst na Janáčkově sále. Tupý zvuk padajících míčků na žonglování. Smích malých baletek. Noty rozházené ve výtahu. Těžko skrývané slzy kolem probíhající slečny. Studentská hymna. „Vítejte na koncertě…“ Propocené triko. Nádech a výdech. „Tělo je tvým nástrojem.“ Kousání nehtů. Napětí, stres, naděje, úsměv, výsměch, ocenění, možnost. Potlesk. Poklona. Opona. Andrea Berecková
…Dokončená škola v oboru elektro mi nabízela možnost neustálého opravování zásuvek a riskování vlastního zdraví, neb člověk je bytostí omylnou a někdy se podařilo nechat sebou proběhnout příjemných 230 voltů. A tak z obav o vlastní život jsem se rozhodl změnit obor. Při přemýšlení, která škola mi přinese největší užitek a co nejmenší možnost úmrtí, rozhodl jsem se pro školu uměleckou, konzervatoř. Studium na konzervatoři mě těší a zdravotní stav se zhoršuje snad jen působením ostravského vzduchu…
Jen co vejdeš do té školy, stěny - zpívajíc kvintoly otáčí tě ze všech stran: „Takový jest ten náš chrám!“ Slyšet kroky v šestnáctinách, osminky též - na hodinách valčík,samba i kankán: „Takový jest ten náš chrám!“ Zde se pořád něco děje - čas v Allegru plyne,plyne. Před koncerty struna chvěje - má strach,že tu pauzu mine. Neminula - celé štěstí! Laděním též správně byla. Nelekla se sekci s žesti, navíc ovace sklidila! A tak život běží dále, konzervatoristou - jsem já stále. Za chvíli nebudu tam: „TAKOVÝ byl ten náš chrám!“
Michal Wierzgoń
Když se zamyslím, kdo jsem a co dělám, zjistím, že patřím do skupiny lidí, která se liší od většiny světa. Zjistil jsem to docela brzy, protože příznaky konzervatoidy se objevily už po prvních měsících studia. Člověku, který na sobě opravdu dře, tráví dny od rána do večera v prostorách školy, i když žije svůj niterný život, ten pravý život prokluzuje mezi takty. Minimálně jednou měsíčně se scházím s partou přátel, která drží pohromadě už několik let. Právě na našich schůzkách si vždycky uvědomím, jak se určitým způsobem měním a jdu úplně jiným směrem. Vyprávíme si navzájem příhody ze školy. Já se však většinou řadím mezi ty, kteří se smějí, protože krom toho, že nejsem zrovna nejlepší vypravěč, veškeré historky, které jsem vyprávěl, neobdržely pobavenou odezvu. Je to tím, že konzervatoristi, a muzikanti jako takoví, mají prostě svůj hudební humor. Je to sice mrzuté, ale od doby, kdy jsem si toto uvědomil, nevyprávím žádné vtipy o hudbě. Nechávám si takové zážitky pro chvíle se stejnými pacienty, jakým se stal i já.
Lukáš Kus
Antonín Štěpán
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
31
Š KO L N Í R O K
od září do června
Jsou mladí a talentovaní víc než jiní. Stojí teprve před rozhodnutími, čemu dát přednost a co rázně odmítnout. Mají záviděníhodnou kuráž jít za svým a studentský život je hodně baví.
září říjen
Zahájení školního roku Pocta českým světcům Mladé pódium
listopad prosinec
Koncert ke Dni studentstva Vánoční koncert
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
33
Š KO L N Í R O K
leden únor
Novoroční koncert Taneční koncerty Koncert dechového oddělení
březen
Jazz v konzervě
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
35
Š KO L N Í R O K
duben
Absolventské koncerty Pro Bohemia Ostrava
květen červen
Představení hudebně dramatického oddělení Koncerty tanečního oddělení Předávání diplomů absolventům
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
37
S L AV N Í S T U D E N T I
umění na export Často se ptáme, co je kritériem toho nejlepšího výkonu a kde začíná a končí hranice úspěchu. V umění je to jinak než ve sportu. Řeč tabulek s výsledky a světových rekordů se jaksi k hudbě, tanci a divadlu nehodí. Jména absolventů ostravské konzervatoře prošla sítem nesmlouvavé české i světové konkurence. Zkuste je pak zařadit do kolonek…
Michal Bárta klavírista, pedagog
Stanislav Macura dirigent
Martin Chodúr zpěvák
Tereza Bebarová herečka
Marianna Pillárová
Jarek Cemerek tanečník a choreograf
FOTO: MICHAL KOŠŤÁL
operní pěvkyně
Martina Janková Markéta Pospíšilová operní pěvkyně
tanečnice
Vladimír Polák
Vendula Křížová
herec
Eduard Klezla
herečka
operní pěvec, pěvecký pedagog
Ivana Uhlířová
Ivo Kahánek
Jakub Černohorský
Eva Vejmělková
herečka
klavírista a pedagog
houslista, koncertní mistr JFO
herečka
Monika Štreitová
Boris Urbánek
flétnistka
klavírista a jazzman
Michal Čapka herec
Petr Altrichter dirigent
Lucie Žáčková herečka
Ivana Chýlková herečka
Lucie Štěpánková herečka
60 LET
Jiří Žigmund violista, pedagog
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
39
S L AV N Í S T U D E N T I
Richard Kročil
Richard Krajčo
tanečník
Lumír Olšovský
herec, zpěvák
Aleš Kaspřík violoncellista
herec, režisér
Ivana Uhlířová herečka
Jiří Hanousek
FOTO: TOMÁŠ NOSIL
violoncellista a pedagog, koncertní mistr JFO
Kateřina Chroboková Stanislav Moša
dirigent, pedagog, ředitel MHF Janáčkův máj
režisér, libretista a textař, ředitel MDB
Pavel Doležal
houslista, koncertní mistr JFO
Michal Žáček saxofonista, pedagog
FOTO: EVA PALKOVIČOVÁ
Jaromír Javůrek
Ondřej Malý herec
varhanice a cembalistka
Petra Tenorová herečka
Stanislav Bogunia dirigent
Igor Františák klarinetista, pedagog, ředitel SHF
Martin Kasík klavírista
Nataša Novotná tanečnice, choreografka
Jan Martiník operní pěvec
Marlen Vavříková hobojistka
Hana Kotková houslistka
Michal Kavalčík
Jana Bernášková
herec, zpěvák a moderátor
herečka
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
41
1953 2013
Redakce a produkce: DATIV Ostrava Foto: Jiří Zerzoň, Petr Grimm, Jakub Kupčík, Petr Vaněk, archiv JKGO (pokud není uvedeno jinak) Design: Kantor‘s Creative Club Tisk: Grafico
60 LET
J A N Á Č K O V A K O N Z E R V AT O Ř A G Y M N Á Z I U M V O S T R A V Ě
43
1953 2013
Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě Českobratrská 40 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava telefon: +420 596 112 007 GSM:+420 603 180 895 e-mail: info@jko.cz
www.jko.cz