Mezinárodní festival DIVADLO - katalog by Jiří Sedlák

Fandíme divadlu 23. mezinárodní festival Divadlo 23rd international festival theatre plzeň 9.–17. 9. 2015

Fandíme divadlu 23. mezinárodní festival Divadlo 23rd international festival theatre

plzeň 9.–17. 9. 2015

23. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo 23rD International Festival Theatre

Pořádá město Plzeň, Divadelní obec a Divadlo J. K. Tyla ve spolupráci s Divadlem Alfa za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Plzeňského kraje / Presented by the City of Pilsen, the Theatre Community and J. K. Tyl Theatre in collaboration with the Alfa Theatre, supported by the Czech Ministry of Culture and the Pilsen Region Pořadatel / organised by Mezinárodní festival DIVADLO Plzeň ředitel festivalu / festival director Jan Burian výkonný producent / executive Producer Zdeněk Pánek dramaturgická rada / festival board Kamila Černá, Jan Kerbr, Jitka Sloupová, Dora Viceníková, Michal Zahálka čestné předsednictvo festivalu / Honorary board Frank Castorf, Tankred Dorst, Ronald Harwood, Martin Huba, Krystian Lupa, Eimuntas Nekrošius, Tom Stoppard

Obsah Contents

9. 9. 2015

13:00 Nové divadlo – Malá scéna / The New Theatre – the Small Stage

William Shakespeare a / and SKUTR

BOUŘE / THE TEMPEST

16:00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre

Rainer Werner Fassbinder

BRÉMSKÁ SVOBODA / BREMEN FREEDOM

Krzysztof Warlikowski, Jacek Poniedziałek, Piotr Gruszczyński

(A)POLLONIA 39

NETOPÝR / THE BAT

135

15:00 Velké divadlo / The Grand Theatre

Nikolaj Vasiljevič Gogol

16:00 Parking Divadlo / Parking house Theatre

Jan Mocek, Táňa Švehlová

PLAY UNDERGROUND

10. 9. 2015

141

17:00 Proluka Theatrum Mundi

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA / THE GINGERBREAD COTTAGE

11.00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre

Vít Peřina

KAPELA JEDE! ANEB NENÍ PECKA JAKO PECKA / BAND ON A ROLL

Adrian Schvarzstein

MRTVÉ DUŠE / DEAD SOULS

20:00 Velké divadlo / The Grand Theatre

Kornél Mundruczó, Kata Wéber

15:00 a 18:00 U Branky

Zelený muž / The Greenman

18:30 DEPO 2015

145

18:30 DEPO 2015

Krzysztof Warlikowski, Jacek Poniedziałek, Piotr Gruszczyński

(A)POLLONIA 39 5

11. 9. 2015

21:30 Fakulta designu a umění / Faculty of Design and Art

Esteve Soler, Martina Schlegelová, Marie Špalová

11:00 Nové divadlo – Malá scéna / The New Theatre – the Small Stage

Vít Peřina, Ivan Nesveda, Tomáš Dvořák

CHA CHA CHA ANEB CHARLIE CHAPLIN A JINÁ CHÁSKA / CHA CHA CHA, OR CHARLIE CHAPLIN AND OTHER CHUMPS 95

SVATBA / THE WEDDING

Zelený muž / The Greenman

143

PLAY UNDERGROUND

141

EVŽEN ONĚGIN / EUGENE ONEGIN

147

Nepřítel lidu / An Enemy of the People 20:00 Moving Station

Železná cesta / The Iron Road

141

Adrian Schvarzstein

Zelený muž / The Greenman

143

Jan Mikulášek, Dora Viceníková

POŽITKÁŘI / HEDONISTS

Henrik Ibsen

Nepřítel lidu / An Enemy of the People

19:30 Sál Peklo / The Peklo Hall

20:00 Nové divadlo / The New Theatre

Henrik Ibsen

PLAY UNDERGROUND

19:30 Nové divadlo / The New Theatre

17:00 Proluka Theatrum Mundi

FRAŠKA O DUŠANOVĚ DUŠI / DUŠAN’S SOUL – A FARCE

Jan Mocek, Táňa Švehlová

16:00 Velké divadlo / The Grand Theatre

Alexandr Sergejevič Puškin

15:00 & 18:00 U Branky

15:00 Parking Divadlo / Parking house Theatre

Jan Mocek, Táňa Švehlová

ČTYŘI TŘI DVA JEDNA (DIVADLO – KONCERT) / FOUR THREE TWO ONE (THEATRE – CONCERT) 14:30 Parking Divadlo / Parking house Theatre

15:00 a 18:00 U Branky

Adrian Schvarzstein

12. 9. 2015 11:00 Nové divadlo – Malá scéna / The New Theatre – the Small Stage

13:00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre

Bertolt Brecht

PROTI POKROKU. PROTI LÁSCE. PROTI DEMOKRACII. / AGAINST PROGRESS. AGAINST LOVE. AGAINST DEMOCRACY 135

55 113

F. M. Dostojevskij – Evald Schorm

BRATŘI KARAMAZOVI / THE BROTHERS KARAMAZOV

19:30 Šapitó U Ježíška / Circus tent

Michail Bulgakov, Ondrej Spišák

MISTR A MARKÉTKA / THE MASTER AND MARGARITA 75

20:00 Moving Station

Železná cesta / The Iron Road

113

14. 9. 2015

21:30 Fakulta designu a umění / Faculty of Design and Art

20:00 Moving Station

PROTI POKROKU. PROTI LÁSCE. PROTI DEMOKRACII. / AGAINST PROGRESS. AGAINST LOVE. AGAINST DEMOCRACY 135

16. 9. 2015

13. 9. 2015

KAKADU 105

Den osmý / Eighth Day

Esteve Soler, Martina Schlegelová, Marie Špalová

Twins / Dvojenci

Jan Frič a herci

SMRT V BENÁTKÁCH / DEATH IN VENICE

BRIM / VLNOLAM / SURF

20:00 Moving Station

Twins / Dvojenci 83

19:00 Velké divadlo / The Grand Theatre

Jonathan Littell, Daniel Majling

Laskavé bohyně / The Kindly Ones (Les Bienveillantes) 87 20:00 Moving Station

2′ 16″ a půl: Vesmírná odysea / 2′ 16″ and a half: Space Odyssey

17. 9. 2015 KAKADU 105

15:30 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre

Vesturport – Jón Atli Jonasson

123

19:00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre

12:30 Nové divadlo / The New Theatre

Thomas Mann, Ondrej Šoth

19:00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre 20:00 Moving Station

10:30 Nové divadlo – Malá scéna / The New Theatre – the Small Stage

O HEZKÝCH VĚCECH, KTERÉ ZAŽÍVÁME / THE NICE THINGS WE EXPERIENCE

119

18. 9. 2015

20:00 Moving Station Vanessa Emde

O mrtvých ptácích / dead birds

125

20. 9. 2015

20:00 Moving Station

115

123

Freakshow – The Best In Town!!!

129

Obsah / Contents 7

Slovo k festivalu

ážení a milí účastníci festivalu, vítejte na jeho 23. ročníku, který se koná jako jeden z vlajkových projektů roku Evropského hlavního města kultury v Plzni. Jsme hrdí na to, že Vám můžeme opět představit řadu pozoruhodných inscenací, které formují vývoj současného evropského a českého divadla. Poprvé společně shlédneme inscenaci režiséra Krzysztofa Warlikowského a poprvé uvidíme divadlo ze vzdáleného Islandu. S radostí Vás ovšem zvu na celý festival a všechny jeho inscenace. Neboť jen tak plně využijete tuto mimořádnou příležitost zažít v několika dnech společně s řadou zahraničních festivalových hostů trendy současného divadla. Plzeňská divadelní hostina Vás provede všemi stálými plzeňskými scénami i nově otevřeným prostorem v bývalém depu. Budete moci posoudit, co dobrého přineslo Evropské hlavní město kultury Plzni nejen pro tento rok, ale i pro léta příští. Přeji Vám bohatá divadelní a osobní setkání. Jan Burian, ředitel festivalu

ážení příznivci divadla, přestože Plzeň patří dlouhodobě k městům, která žijí pro divadlo i divadlem, troufám si říci, že letos v tomto směru nabídne zážitky dosud nejintenzivnější. Titul Evropské hlavní město kultury, který pro rok 2015 patří právě Plzni, totiž řadě akcí vdechl nový náboj, nový rozměr, na program pomohl zařadit špičky české i zahraniční kulturní scény. Platí to i v případě Mezinárodního festivalu DIVADLO, který se v průběhu své třiadvacetileté historie stal prestižní divadelní událostí překračující hranice České republiky. Díky této akci se můžeme těšit na inscenace velkých i malých, tradičních i experimentálních scén, na „lehké“ i „těžké“ kusy. Právě jim bude naše město od 9. do 17. září patřit a mě těší, že je Plzeň zakladatelem této prestižní divadelní události a jejím nejvýznamnějším podporovatelem. Přeji Vám proto jen ty nejsilnější zážitky, například při sledování inscenace Krzysztofa Warlikowského, předního evropského režiséra, jehož práci uvidí lidé v České republice vůbec poprvé. Martin Zrzavecký, primátor města Plzně

8 slovo k festivalu

ážení příznivci divadla, je mi ctí oslovit Vás při příležitosti 23. ročníku Mezinárodního festivalu DIVADLO, a to zejména v roce, kdy Evropským hlavním městem kultury je město Plzeň – metropole Plzeňského kraje. Při pohledu do programové nabídky festivalu věřím, že si vyberou i ti nejnáročnější diváci. Pořadatelům se podařilo získat zahraniční inscenace předních evropských režisérů a také další mimořádná díla oceněná divadelními cenami. Chybět ovšem nebude ani domácí tvorba, která slibuje návštěvníkům předvést výběr těch nejzajímavějších inscenací z uplynulé divadelní sezony. Kultura je něco, čím se jednotlivé země a státy odlišují, zároveň je to však prvek, který v určitém smyslu spojuje a umožňuje poznávat mentalitu lidí z jiných částí světa. Mezinárodní festival DIVADLO je právě jedním z oněch spojujících článků, které nám toto poznání umožňují. Za to festivalu a jeho organizátorům patří velký dík. Všem návštěvníkům přeji nezapomenutelné umělecké zážitky. Václav Šlajs, hejtman Plzeňského kraje

ilí přátelé divadla, Mezinárodní festival DIVADLO probíhá letos po třiadvacáté; sám tento fakt svědčí o jeho životnosti a kvalitě. Dlouhodobá udržitelnost, kontinuita, možnost sledování vývoje dramatického umění ve středoevropském prostoru spolu s vynikajícím obsazením jednotlivých ročníků a odvahou k experimentu činí z plzeňské přehlídky jeden z nejvýznamnějších mezinárodních divadelních festivalů v České republice. Jsem proto rád, že patří k těm, které ministerstvo kultury dlouhodobě finančně podporuje, a ani tento ročník není výjimkou. Právě letos se festival Divadlo stal součástí projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015; poutá na sebe o to větší pozornost a tomu také odpovídá reprezentativní výběr inscenací jak ze zemí tradičně hojně zastoupené Visegrádské čtyřky či např. z Islandu, tak nejzajímavějších událostí uplynulé sezony z domácí divadelní scény.

Pevně věřím, že začlenění kvalitního divadelního festivalu do prestižního mezinárodního projektu Plzeň EHMK ještě zvýší jeho atraktivitu a přiláká nové diváky, kteří mu i v budoucnu zůstanou věrní. Přeji těm novým i nám, kteří se do Plzně rádi opakovaně vracíme, krásné umělecké zážitky. Daniel Herman, ministr kultury

lzeň je kulturní město a jedním z hlavních inspiračních momentů v celé sezoně je pravidelně mezinárodní festival DIVADLO. Proto je samozřejmě nejen povinností, ale také ctí pro Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 zařadit do programu jako součást jednoho z osmi vlajkových projektů právě největší český divadelní festival. Pro letošek se řada tradičních festivalů v Plzni zaměřila na rozšíření svého programu o evropskou dimenzi, o projekty mezinárodní spolupráce, o náročnější akce. Festival Divadlo v mezinárodním kontextu funguje po celou dobu své existence, přesto věřím, že letošní ročník ze spolupráce s Evropským hlavním městem kultury profituje. Nejen díky možnosti pozvat dlouho vysněné inscenace velkých režisérů, jako je Krzysztof Warlikowski, a to i s přispěním finanční podpory spojené s rokem 2015, ale také využít nové zázemí v podobě prostoru kreativní zóny DEPO2015, který bude hostit právě Warlikowského (A)pollonii. Vedle budovy Nového divadla a brzy po rekonstrukci otevřené Moving Station Johan Centra tak je Plzeň nyní skutečně připravená jako město s jedinečnou kulturní infrastrukturou. Je zřejmé, že bez motivace a souvislosti s přípravami na evropský kulturní rok 2015 bychom na takové podmínky v Plzni čekali ještě dlouho. Přeji všem divákům, aby program letošního festivalu Divadlo byl pro všechny prostorem pro setkání, inspiraci a dalším dobrým důvodem, proč v Plzni žít nebo ji navštívit. Festival Divadlo byl vždy kulturní událostí na evropské úrovni a také díky němu bude v budoucnosti možné udržet odkaz atmosféry Evropského hlavního města kultury pro budoucnost. Obsah / Contents 9

Přeji vám všem krásné a opravdové zážitky a čerstvý divadelní vítr z evropských scén, ať už jsou v Polsku, Německu, Islandu, Slovensku nebo Česku!

o Doskami ověnčených Laskavých bohyních napsala kritika. Pevně věřím, že tyto mimořádné inscenace osloví i vás,

Jiří Sulženko, programový ředitel Plzně 2015

ážení diváci, sestavovat program pro festival, který se má odehrát v roce, kdy Plzeň má být středobodem kultury, představuje velký úkol a zodpovědnost. Usilovali jsme, aby výsledný dramaturgický tvar zahraničního programu obsahoval exkluzivní jména a inscenace možná hraničící s naší dosavadní diváckou zkušeností. Především jde o cenami již dnes zasypaného režiséra Krzysztofa Warlikowského a jeho velkolepý opus (A)pollonia, ve kterém se za pomoci různých textů zamýšlí nad pojmy hrdinství, oběť, Osud či Bůh. Koláží z antických her i současných románů promlouvá o relativitě či dvojznačnosti spravedlnosti a viny. Dalším z velkých jmen evropského divadla je Kornél Mundruczó a jeho úvaha nad lidským koncem v inscenaci Netopýr. Tuto inscenaci přivážíme ze slavného varšavského divadla TR, jehož produkce bedlivě sledujeme a konečně jejich tvorbu můžeme představit i v Plzni. Ze spojení maďarského režiséra, polského divadla a nadčasového tématu vznikla strhující podívaná proměňující se ve filozofický esej. Thomas Ostermeier, hvězda německé scény, se představí jako vynikající interpretátor klasiky – v moderním a srozumitelném gestu uchopil Ibsenova Nepřítele lidu. Jeho inscenace je důležitým příspěvkem do věčné debaty, jak přistupovat k interpretací zatíženým a léty prověřeným textům. Z dalekého Islandu přivezeme inscenaci Vlnolam, která vychází z koloritu a specifik své země a světoznámému souboru vynesla evropskou Cenu nové divadelní reality. Ze slovenské scény ukážeme hned dvě inscenace – cirkusové uchopení Bulgakovova románu Mistr a Markétka a dramatizaci Laskavých bohyň v podání Slovenského národního divadla. Varieté, skeče, kuriozity, pokleslý humor kontra divadelní koncert či inscenace s katarzí antických rozměrů, jak

10 slovo k festivalu

Dora Viceníková, dramaturgyně festivalu domácí části letošního hlavního programu se představuje deset inscenací. Je to méně než v letech předchozích – dali jsme v tomto ročníku, kdy má být Plzeň předním místem kultury evropské, záměrně větší prostor programu zahraničnímu. Jako vždy je to výběr z toho, co přinesla uplynulá sezona, jako vždy jde o setkání odlišných poetik, směrů, hereckých výkonů, stálých divadel i nezávislých souborů, českých režisérů všech generací. To, co většinu z nich spojuje, je snaha dělat divadlo, které přesahuje dané lokální možnosti, které vidí a míří výš. Jen tak se divadla i města mohou stát respektovaným místem evropské kultury, s platností nikoli pouhý rok. Kamila Černá, dramaturgyně festivalu

About the Festival

ear festival participants, Welcome to the 23rd year of the festival, which is taking place as one of the flagship projects of Pilsen’s year as European Capital of Culture. We are proud to once again be able to present you with a number of remarkable productions that are forming the development of contemporary European and Czech theatre. For the first time, we will be able to watch a production by director Krzysztof Warlikowski together, and for the first time we will see theatre from distant Iceland. I am glad to be able to invite you to the whole of the festival, however, and all its productions. This exceptional occasion to experience, together with a number of foreign theatre guests, the trends in contemporary theatre is well worth using to the full. The Pilsen theatrical banquet will take you to all Pilsen’s permanent theatres and to the newly-opened space in a former depot. You will be able to judge all the good things that being the European Capital of Culture has brought Pilsen not only this year, but in years to come. I wish you a wealth of enjoyable theatrical experiences and interesting meetings. Jan Burian, Festival Director

ear friends of the theatre, Although Pilsen has long been a city that lives for theatre and through theatre, I would venture to say that this year it offers the most intensive experiences of this kind yet. The fact that Pilsen is European Capital of Culture in 2015 has breathed a new force and a new dimension into a number of events, and has helped to bring top Czech and foreign theatres to the programme. This is also the case with the DIVADLO international theatre festival, which over the course of its twenty-three year history has become a prestigious theatre event that exceeds the boundaries of the Czech Republic. Thanks to it we are able to look forward to productions large and small, by traditional and experimental theatres, productions both light and heavy. From 9 September to 17 September our city will belong to them, and I am glad that Pilsen is the founder of this prestigious theatrical event and its most significant supporter. I would like to wish you only the most intense of experiences, for example watching the production directed by Krzysztof Warlikowski, a leading European theatre director whose work will be seen in the Czech Republic for the first time ever. Martin Zrzavecký, Mayor of the City of Pilsen slovo k festivalu 11

ear friends of the theatre, I am honoured to be able to address you on the occasion of the 23rd year of the international festival Theatre, especially in a year when the city of Pilsen – the capital of the Pilsen region – is the European Capital of Culture. Looking at the festival programme, I firmly believe that even the most demanding audiences will find productions to please them. The organisers have managed to bring to Pilsen productions by leading European directors, as well as other exceptional and awardwinning works. There is also no lack of domestic productions, with the Czech programme giving audiences a choice of the most interesting productions from the past theatrical season. Culture is something that differentiates countries and states, and is also an element that in a certain sense unites them, and allows them to get to know the mentality of people from other parts of the world. The DIVADLO international theatre festival is one of those connecting elements that enable us to acquire this knowledge, and many thanks are due for this to the festival and its organisers. I hope that all visitors will leave with unforgettable experiences. Václav Šlajs, Governor of the Pilsen Region

ear friends of theatre, The international festival Theatre is taking place this year for the twenty-third time. This fact alone is proof of its vitality and quality. Long-term sustainability, continuity, the chance to follow the development of dramatic art in the central European space, together with the excellent content of each year and the courage to experiment, makes the Pilsen festival one of the most important international theatre festivals in the Czech Republic. I am therefore glad that it is one of those that the Ministry of Culture has long supported financially, and this year is no exception. 12 about the festival

Indeed, this year the festival has become part of the project Pilsen – European Capital of Culture 2015; it attracts all the more attention, and this corresponds to the selection of productions both from the traditionally well-represented Visegrád Four countries and, for example, from Iceland, and the most interesting domestic theatre events of the past season. I strongly believe that including this high-quality theatre festival in the prestigious international project Pilsen – European Capital of Culture will further increase its attractiveness, and will bring new audiences who will remain loyal in future. I hope that both new audience members and those of us who return to Pilsen repeatedly will enjoy some wonderful experiences. Daniel Herman, Minister of Culture

ilsen is a cultural city, and the international festival Theatre is one of the high points of inspiration in the whole season. This means it is not just a duty but also an honour for Pilsen – the European Capital City of Culture 2015 to include the largest Czech theatre festival in its programme as one of the eight flagship projects. This year a number of traditional festivals in Pilsen have focused on expanding their programmes to include a European dimension, projects that involve international cooperation, more demanding events. The Theatre festival has functioned in an international context for its whole existence, and yet I believe that it is profiting from this year’s cooperation with the European Capital of Culture. This is not just because of the opportunity to invite long dreamed-of productions by great directors such as Krzysztof Warlikowski, with the help of financial support connected to the year 2015, but also the opportunity make use of new facilities in the shape of the DEPO2015 creative zone, which will host Warlikowski’s (A)pollonia. In addition to the building of the New Theatre and the Moving Station, opened after renovation, this

means that Pilsen is now truly prepared as a city with a unique cultural infrastructure. It is clear that without the motivation of preparations for the European year of culture in 2015 we would have had to wait a long time before gaining such conditions in Pilsen. I hope that all audience members find the programme of this year’s Theatre festival to be a place of meeting, inspiration and another good reason to live in Pilsen or visit it. The Theatre festival has always been a cultural event on a European level, and and as such it will help to maintain the legacy of the atmosphere of the European capital of culture into the future. I would like to wish you wonderful and genuine experiences and a fresh theatrical breeze from European stages, whether in Poland, Germany, Iceland, Slovakia or the Czech Republic! Jiří Sulženko, Programme Director of Pilsen 2015

ear audience members, Compiling a programme for a festival taking place in a year when Pilsen is a focal point of culture is a major task and responsibility. We have tried to ensure that the foreign programme contains exclusive names and productions that are maybe on the boundaries of our audience experience hitherto. This is above all the case with Krzysztof Warlikowski, a director who has been showered with awards, and his grand opus (A)pollonia, in which with the aid of various texts he contemplates the concepts of heroism, sacrifice, Fate and God. This collage of ancient Greek plays and contemporary novels looks at relativity and the ambiguity of justice and guilt. Another big name in European theatre is Kornél Mundruczó, who in The Bat meditates on the end of human life. The production comes from the famous Warsaw theatre TR, whose productions we follow carefully – finally we are able to present their work in Pilsen. The combination of a Hungarian director, Polish theatre and a timeless subject has created a

riveting spectacle that transforms into a philosophical essay. Thomas Ostermeier, a star of German theatre, is an excellent interpreter of the classics. His treatment of Ibsen’s An Enemy of the People is modern and intelligible, and an important contribution to the eternal debate as to how to interpret plays that are burdened and tested by the years. From far-off Iceland we bring the production Brim, which is based on the colour and specific reality of that country and which brought a world-famous company the European award for New Theatrical Realities. We have two Slovak productions – a circus interpretation of Bulgakov’s novel The Master and Margarita and a dramatisation of The Kindly Ones by the Slovak National Theatre. Variety show, sketches, curiosities and decadent humour versus a theatrical concert or a production with catharsis of ancient dimensions, as critics have written about the Dosky award-winning The Kindly Ones. I firmly believe that these exceptional productions will also have something to say to you. Dora Viceníková, member of festival board

he domestic part of this year’s main programme comprises ten productions. This is fewer than in previous years – in a year in which Pilsen is above all a centre of European culture, we have deliberately decided to give more space to the foreign programme. As always, the domestic programme is a selection of the productions of the past season, and as always it is a meeting of different styles, directions, performances, permanent theatres and independent companies, and of Czech directors of all generations. What most of them have in common is an effort to create theatre that goes beyond local boundaries, that sees and heads further. Only thus can theatres and cities become respected places of European culture, and not just for a year. Kamila Černá, member of festival board about the festival 13

HLAVNÍ PROGRAM MAIN programme

foto/photo Martin Ĺ pelda

Rainer Werner Fassbinder

BRÉMSKÁ SVOBODA / BREMEN FREEDOM středa / Wednesday 9. 9. 2015 — 16:00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre 90 min bez přestávky / with no interval Městské divadlo Kladno / Kladno City Theatre CZ

Režie / direction Martin Františák Překlad / Translation Martin Sládeček Dramaturgie/ Dramaturgy Marie Nováková Scéna / Set Jan Štěpánek Kostýmy / Costumes Marek Cpin Hudba / Music Jiří Hájek Pohybová spolupráce / Movement assistance Pavol Seriš

Osoby a obsazení / Cast Géša Gottfriedová, nakonec podnikatelka / in the end a businesswoman Marie Štípková Miltenberger, její první muž / her first husband Jiří Š. Hájek Timm, její otec / her father Hynek Chmelař Matka / mother Alena Štréblová Gottfried, její druhý muž / her second husband Tomáš Petřík Zimmermann, přítel / friend Petr Buchta Rumpf, přítel / friend Jiří Böhm Bohm, bratranec / cousin Pavel Neškudla Johann, bratr / brother Miloslav Tichý Luisa Mauerová, přítelkyně / friend Šárka Opršálová Pastor Markus Ondřej Novák Premiéra 28. února 2015 / Premiere February 28th, 2015

BRÉMSKÁ SVOBODA / BREMEN FREEDOM 9. 9. 2015 17

Brémská svoboda – Fassbinderovo dramatické dílo sestává především z ironických hříček, které spíše než poselstvím fascinují svým šklebem a výsměchem. Rád překračuje hranice žánrů a směšuje různé styly, libuje si v melodramatu a používání klišé. Jasné pojmenování obsahu jeho her protéká mezi prsty. „Jeho hrdinové jsou společenští outsideři, duchovní i fyzičtí mrzáci. Tematicky je jeho tvorba na první pohled tezovitá a společensky angažovaná, ale jen proto, aby demonstroval pokrytectví jakéhokoliv pozitivního rozřešení. Fassbinder nezaznamenává vývoj k lepšímu nebo k horšímu, jen konstatuje. Řešení neexistuje, protože všude vládnou předsudky a lhostejnost; rozřešení by tak bylo nepřirozeným a nevěrohodným excesem,“ napsal Jan Horák. Brémská svoboda vychází ze skutečné události, kdy v roce 1831 byla v Brémách popravena žena, která otrávila patnáct lidí.

”

Martin Františák vytvořil jemně stylizovanou inscenaci, která se odehrává ve vražedně růžové scénografii Jana Štěpánka; na šikmé ploše se tak uskutečňuje zběsilý boj za svobodu a uznání. Servírovací vozíček s kávou se sám projíždí po scéně, mrtvoly se kupí a duchové se zjevují jako němé výčitky. Kostýmy Marka Cpina odkazují k době – klasicistní šaty s prvky biedermeieru však mají groteskní detaily, především u odění mužských postav. Syntéza očišťujícího smíchu a břitkého apelu je dokonalá. —Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Martin Františák (1974) – Vystudoval dramatickou výchovu a činoherní režii na brněnské JAMU. Byl uměleckým šéfem brněnského Divadla Polárka, ostravského Divadla Petra Bezruče a pedagogem herectví ostravské konzervatoře, v současné době je uměleckým šéfem činohry Národního divadla Brno. Je autorem několika divadelních a rozhlasových her (Nevěsta, Karla, Průtrž, Havel v zemi čeledínů ad.) a režisérem cyklu České televize Česko jedna báseň.

18 9. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Městské divadlo Kladno – Patří mezi nejstarší česká profesionální divadla se stálým uměleckým souborem. V současné době tvoří Městské divadlo Kladno společně s Divadlem Lampion dvousouborovou organizaci Divadlo Kladno s. r. o., která je největší kulturní institucí v oblasti živého umění ve Středočeském kraji. Pestrý žánrový repertoár tvoří tituly klasické i současné, program doplňuje řada doprovodných akcí a vzdělávacích aktivit. Soubor působí od roku 2011 po celou dobu rekonstrukce historické budovy v Divadle Lampion. Návrat na opravenou domovskou scénu je plánován na přelom roku 2015/2016. Za loňský rok bylo Městské divadlo Kladno nominováno v Cenách kritiky v kategorii Divadlo roku.

Bremen Freedom – Fassbinder’s drama consists mostly of ironic games that, rather than carrying a message, fascinate us with their grimaces and mockery. Fassbinder likes to cross genre borders and mix various styles. He is fond of melodrama and clichés, but his plays defy easy descriptions of their contents. “His heroes are social outsiders, spiritual and physical cripples. In terms of theme, his work seems at first sight socially-engaged and full of theses, but it is only so that he can demonstrate the hypocrisy of any kind of positive attempt at a solution. Fassbinder does not record development for the better or for the worse – he simply states. Solutions do not exist, because prejudices and indifferent rule supreme everywhere. A solution would be an unnatural and unreliable excess,” Jan Horák has written. Bremen Freedom is based on a real event – a woman was put to death in Bremen in 1831 for poisoning fifteen people.

Kladno City Theatre – The theatre is one of the oldest professional Czech theatres with a permanent company. Currently the Kladno City Theatre and the Divadlo Lampion form Divadlo Kladno Ltd., the largest institution in the field of live arts in the Central Bohemian region. The repertoire is varied in genre, consisting of both classic and contemporary works. The programme also contains complementary and educational activities. Since 2011 the company has performed in the Lampion theatre, while the historic building is being renovated. Its return to the renovated building is planned for late 2015/early 2016. Last year the Kladno City Theatre was nominated for the Theatre of the Year in the Critics’ Awards.

“

Martin Františák has created a subtly stylised production that takes place in Jan Štěpánek’s murderously pink set; a frenetic battle for freedom and recognition takes place on a slanting surface. A coffee trolley rolls around the set by itself, corpses pile up and spirits appear like silent reproaches. Marek Cpin’s costumes reflect the period, but the classicist clothes with Biedermeier elements have grotesque details, above all in the case of the men. A perfect synthesis of cathartic laughter and scathing challenge. —Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Martin Františák (1974) – Graduate of drama education and direction at JAMU in Brno. He was the artistic head of the Polárka theatre in Brno and the Petr Bezruč theatre in Ostrava and an acting teacher at the Ostrava conservatory. He is currently artistic head of the drama section of the National Theatre in Brno. He is the author of several theatre and radio plays (The Bride, Karla, Torrent, Havel in the Land of Stable Boys and so on) and a director of Czech television’s poetry series, Česko jedna báseň. BRÉMSKÁ SVOBODA / BREMEN FREEDOM 9. 9. 2015 19

foto/photo Kuba Da台browski

Kata Wéber, Kornél Mundruczó

NETOPÝR / THE BAT středa / Wednesday 9. 9. 2015 — 20:00 Velké divadlo / The Grand Theatre 135 min bez přestávky / with no interval TR Varšava / TR Warszawa PL

Podle operety Netopýr Johanna Strausse ml. / Based on Die Fledermaus by Johann Strauss II Režie / Directed by Kornél Mundruczó Scéna a kostýmy / Set design and costumes Márton Ágh Hudba / Music János Szemenyei Dramaturgie / Dramaturgy Gábor Thury Světla a video / Lights and video Kornél Mundruczó Hrají / Cast Roma Gąsiorowska, Agnieszka Podsiadlik, Katarzyna Warnke, Justyna Wasilewska, Rafał Maćkowiak, Dawid Ogrodnik, Sebastian Pawlak, Adam Woronowicz Premiéra 20. září 2012 / Premiere September 20th, 2012 UPOZORNĚNÍ: V představení jsou používány stroboskopy! / WARNING: There are used stroboscopes in the performance!

Netopýr – Je pár dní před koncem roku. Několik rodin, které se dosud neznaly, se potkává v jednom odlehlém zařízení. Připravují se, že silvestrovský večer stráví společně a připomenou si sladké tóny slavné Straussovy operety Die Fledermaus. Ač tu mají strávit jen pár dní, obětovaly mnoho, aby se této příležitosti mohly zúčastnit. Nelitovaly času ani peněz, někteří dokonce svým příjezdem dávají všanc svou pověst. Někteří jsou mladí, jiní staří, někteří zadaní, jiní svobodní. Jediné, co je spojuje, je touha zjistit, jestli člověk může vykonat to, co přísluší Bohu, a jestli je schopen se s takovýmto činem vyrovnat. Inscenace Kornéla Mundruczóa vyvolává nostalgickou atmosféru „starých zlatých časů před válkou“, na konci 19. století, zároveň ale tvůrci vytvářejí utopickou hru, která se dotýká velice podstatného tématu naší doby. Zápletka, založená na skutečných dokumentech, nás staví před otázku: do jaké míry a jak moc můžeme rozhodovat o svých životech?

” ”

Říct, že je Mundruczóova adaptace inscenovaná v TR Warszawa dokonalá, znamená neříct vůbec nic. —Roman Pawłowski, Gazeta Wyborcza TR Warszawa je opět prvním, kdo se dotýká jednoho z nejkontroverznějších problémů společnosti. —Jacek Cieślak, Rzeczpospolita NETOPÝR / THE BAT 9. 9. 2015 21

” ” ”

Mundruczóova inscenace dokazuje, že TR je dobře sehraným týmem úžasných individualit. —Aneta Kyzioł, Polityka Kornél Mundruczó vytvořil všechno, jen ne konvenční operetu o smrti. —Robert Rient, Przekrój

Mundruczóovi se podařilo něco úžasného. Rozpoutal bouři hudby a divadla, a tím přiměl smrt pohlédnout na sebe samu v zrcadle nahlouplé operety. —Jacek Wakar, Wprost Kornél Mundruczó (1975) – Filmový a divadelní režisér, scenárista a herec. Vystudoval budapešťskou Filmovou a divadelní akademii a dnes je uznávaným evropským filmovým režisérem, jehož filmy mívají premiéry na nejprestižnějších festivalech po celém světě. Po krátkém filmu (AFTA, 2001) režíroval pět celovečerních filmů (Šťastné dny, 2002; Johanna, 2005; Delta, 2008; Projekt Frankenstein, 2010; Bílý Bůh, 2014) a získal řadu filmových ocenění. Od roku 2003 pracuje také jako divadelní režisér, například s divadlem Krétakör, Maďarským národním divadlem, hamburským Thalia Theater či Schauspiel Hannover. Jeho budapešťská dramatizace Sorokinova Ledu hostovala na festivalu Divadlo roku 2011. O jeho tvorbě Lucie Málková napsala: „Mundruczó a jeho inscenace jsou přírodním úkazem maďarského divadla. Jsou jedinečné, originální, autentické a do detailu promyšlené. Jeho divadlo Proton patří vedle Krétakör a Divadla Bély Pintéra mezi celoevropsky uznávané maďarské soubory. S tím souvisí i to, že o poznání více času tráví za hranicemi než v Maďarsku. Tvorba Protonu je do jisté míry povznesena nad lokální šarvátky a příběhy, které Mundruczó na jeviště přináší. Jejich produkce jsou univerzální a vzrušují celou západní Evropu.“ 22 9. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

TR Warszawa – Tato scéna patří již více než desetiletí k nejznámějším polským divadlům, je to moderní divadlo otevřené novým myšlenkám a kultivaci nejlepší divadelní tradice. Vysokou pozici divadla na nejrůznějších žebříčcích mladých evropských divadel stvrzují četné ceny, které soubor na národních i mezinárodních festivalech obdržel. Pracují tu významní režiséři: Grzegorz Jarzyna (od roku 1998 umělecký šéf a od roku 2006 také ředitel), Krystian Lupa, Krzysztof Warlikowski, René Pollesch i zástupci mladších generací, například Michał Borczuch. Při hledání nového jazyka divadelního výrazu divadlo sahá po nových, současných dramatických textech, ale také reinterpretuje klasiky.

foto/photo Kuba Da台browski

The Bat – It is a few days before New Year’s Eve. Several families that have not met before are gathering in the same institution in a remote location. They are preparing to spend the last night of the year together evoking the sweet strains of the famous operetta Die Fledermaus (The Bat) by Johann Strauss, Jr. Though they are to spend only a few days here, they have sacrificed a lot to be able to make it. Nothing, neither time nor money, was too much for them, some even ran the risk of losing their reputations by gaining admission to the place. Some of them are young, others are old, some are married, some are single. The only feature that makes them similar is that they are extremely keen to learn whether a human being can take the liberty of performing an act of God. Kornél Mundruczó and the actors of the TR Warsawa production recall the sentimental ambience of “the good old pre-war days” of the late 19th century; at the same time they create a utopian play that deals with a most important problem of our age. The plot, based on genuine documents, makes us contemplate the question: up to what point and how much can we make decisions on our own lives?

“ “ “ “

To say that Mundruczó’s adaptation staged at TR Warszawa is perfect is to say nothing at all. — Roman Pawłowski, Gazeta Wyborcza TR Warszawa is, once again, the first to touch on one of the most controversial social issues. — Jacek Cieślak, Rzeczpospolita Mundruczó’s performance proves that TR is a well attuned team of awesome individuals. — Aneta Kyzioł, Polityka Kornél Mundruczó has created an anything but conventional operetta about death. — Robert Rient, Przekrój

24 9. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

“

Mundruczó achieves something amazing. By stirring up a storm of music and theatre, he makes death look at itself in the mirror of a silly operetta. — Jacek Wakar, Wprost Kornél Mundruczó (1975) – Director, screenwriter and actor. He studied at the Academy of Film and Drama in Budapest and is now a renowned European film director, whose films premiere at the most prestigious festivals all over the world. After a short film (AFTA, 2001), he directed five features films (Pleasant days, 2002; Johanna, 2005; Delta, 2008; The Frankenstein-Project, 2010; White God, 2014) and won various awards at famous festivals. Since 2003, he has also worked for the stage with Krétakör theatre, the National Theatre of Hungary, Thalia Theater Hamburg and Schauspiel Hannover among others. The Pilsen festival hosted his Hungarian production of Sorokin’s The Ice in 2011. Lucie Málková has written about his work: “Mundruczó and his productions are a natural phenomenon of the Hungarian theatre. They are unique, original, authentic and thought out down to the last detail. His Proton theatre, together with Krétakör and the Béla Pintér Theatre, is one of the Hungarian companies with Europe-wide recognition. This has something to do with the fact that it spends considerably more time beyond the borders than in Hungary. Proton’s work to a certain extent rises above the local brawls and stories that Mundruczó brings to the stage. Its productions are universal, and excite the whole of western Europe.” TR Warszawa has been one of the best known theatres in Poland for over 10 years. It is regarded as a modern theatre open to new ideas, a theatre that cultivates the best theatrical traditions. TR’s high position in various rankings of young European theatres is confirmed by numerous awards won by the company at national and international festivals. It attracts notable directors – Grzegorz Jarzyna (artistic director since 1998 and since 2006 also general director), Krystian Lupa, Krzysztof

Warlikowski, René Pollesch as well as representatives of younger generations, such as Michał Borczuch. The search for a new language of theatrical expression means for the company a necessity of not only reaching for new, contemporary dramatic texts but also of reinterpreting the classics.

NETOPÝR / THE BAT 9. 9. 2015 25

foto/photo Josef Ptáček

Vít Peřina

KAPELA JEDE! ANEB NENÍ PECKA JAKO PECKA / BAND ON A ROLL čtvrtek / Thursday 10. 9. 2015 — 11:00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre 65 min bez přestávky / with no interval Naivní divadlo Liberec / Naïve Theatre Liberec CZ

Režie / Direction Michaela Homolová Výprava / Set Robert Smolík Hudba / Music Vratislav Šrámek Hrají / Cast Diana Čičmanová Barbora Kubátová Filip Homola Adam Kubišta Dominik Linka Miroslav Ošanec Premiéra 16. května 2015 / Premiere May 16th, 2015

Kapela jede! aneb Není pecka jako pecka – Jsou myši, které ochotně bereme do rukou – ty počítačové. A když máte kliku, tak máte prostě štěstí. Tedy pokud zrovna nelomcujete zamčenými dveřmi. Čeština oplývá nepřeberným množstvím krás a ještě větším množstvím záhad. K těm nejkrásnějším záhadám se řadí homonyma. Scénickou koláž plnou písniček, loutkových skečů, mikropříběhů a slovních hříček připravilo autorsko–režijní duo Vítek Peřina a Michaela Homolová. Tímto představením společně navazují na předchozí oceňované inscenace o českém jazyce – Písmenková polívka aneb Dětská encyklopedie a Pečení holubi aneb Přísloví.

”

Aktéři jsou uvolnění, přeskakují mezi nimi nakažlivé jiskry porozumění, přeskakují pochopitelně i do publika. Hodinka veselé procházky pohádkami, půvaby českého jazyka i adekvátně interpretovanými chytrými písničkami pomalu končí… Rozzářené a rozdováděné děti, především ve věkovém rozmezí 5–10 let, pochopitelně divácký zážitek umocňují. Obdobně jako u Adámkových Libozvuků v Minoru, i v Liberci mne napadalo, že pokud vzniká nepodbízivé inteligentní divadlo, při němž ti nejmladší z populace září štěstím, není to možná s naší unavenou evropskou civilizací ještě úplně ztracené. —Jan Kerbr, Divadelní noviny

KAPELA JEDE! ANEB NENÍ PECKA JAKO PECKA / BAND ON A ROLL 10. 9. 2015 27

Michaela Homolová (1972) – Režisérka a herečka Naivního divadla Liberec. Studium režie a dramaturgie na KALD DAMU absolvovala roku 1995 inscenací Cesta kolem světa za osmdesát dní v českobudějovickém Malém divadle. Od roku 1996 spolupracovala s prešovským Babadlem. Roku 1999 nastoupila do herecko-režijního angažmá v Naivním divadle. Od roku 2005 pravidelně spolupracuje s autorem Vítem Peřinou a jejich inscenace pro děti a mládež získaly řadu festivalových ocenění (například Písmenková polívka, Hrnečku, vař!, Pečení holubi aneb Přísloví, Budulínek, O beránkovi, který spadl z nebe a další). Naivní divadlo Liberec – Divadlo bylo založeno v roce 1949 jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Od počátku devadesátých let je ředitelem Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava. K nejúspěšnějším produkcím Naivního divadla v průběhu devadesátých let patřily inscenace her Ivy Peřinové, které vytvořil tým hostujících plzeňských umělců: režisér T. Dvořák, výtvarník I. Nesveda a skladatel J. Koptík: Bezhlavý rytíř (1993), Alibaba a čtyřicet loupežníků (1994), Alína aneb Petřín v jiném dílu světa (1996) a Zvířecí divadlo (1999). V roce 2005 uvedl osvědčený tým další autorčinu hru – Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005). Krásný nadhasič patřil ke kritiky nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL, autorka za něj byla mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka. V roce 2009 uvedli Labutí jezírko, za které se autorka textu Iva Peřinová umístila na 2. místě v Cenách Alfréda Radoka (kategorie Hra roku) a získala cenu Skupovy Plzně 2010. Režisér Tomáš Dvořák získal cenu Českého literárního fondu 2009. Vedle osvědčených a zkušených režisérů zve NDL ke spolupráci také mladé, začínající tvůrce (J. Jirků, M. Tichý, J. Adámek, P. Vodička a další). Například netradičně výtvarně koncipovaná inscenace M. Tichého, Pohádka o Raškovi (2008), si vysloužila dvě ceny na jubilejním 20. ročníku festivalu Mateřinka a cenu Erik za nejlepší loutkářskou inscenaci v ČR v sezoně 2008/2009. Neméně úspěšná je rovněž spolupráce režisérky Michaely Homolové 28 10. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

a autora a dramaturga Víta Peřiny při tvorbě pro nejmenší diváky (Písmenková polívka, Hrnečku, vař! a další). Jejich inscenace Budulínek byla – vedle řady dalších ocenění – vyhlášena nejlepší českou loutkovou inscenací roku 2012 a byla pozvána na řadu prestižních českých i zahraničních loutkářských festivalů a Beránek aspiroval na ocenění za nejlepší inscenaci roku 2014 v rámci Cen divadelní kritiky. Naivní divadlo Liberec podniklo četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pákistánu.

Band on a Roll – There are mice that we don’t mind picking up – computer ones. And if you “have a handle”, it means you’re lucky. As long as you’re not pulling on a locked door, that is. Czech is a beautiful language, and even more so, a mysterious one. Among the most beautiful mysteries are homonyms. A collage full of songs, puppet sketches, microstories and word plays, created by the writing and directing duo Vítek Peřina and Michaela Homolová. This production follows on from their previous award-winning plays on the Czech language – Alphabet Soup or A Child’s Encylopaedia and Roast Pigeons or Sayings.

“

The actors are relaxed, with infectious sparks of understanding jumping between them – and, of course, into the audience. The happy, hour-long stroll through fairy tales, the charms of the Czech language and well-performed, clever songs gradually draws to an end… The excited children with their faces lit up, mostly aged between 5 and 10, naturally increase the audience experience. As with Adámek’s Euphonies in the Divadlo Minor, in Liberec I also had the feeling that if intelligent theatre is being created that makes the very youngest glow with happiness, then our tired European civilisation might not be too badly off after all. —Jan Kerbr, Divadelní noviny Michaela Homolová (1972) – Director and actor at the Naïve Theatre Liberec. She graduated in directon and dramaturgy at KALD DAMU in 1995 with the production Journey Around the World in 80 Days in the Malé divadlo in České Budějovice. From 1996 she worked with Babadlo in Prešov. In 1999 she started as director and actor at the Naivní divadlo. Since 2005 she has worked regularly with the author Vít Peřina, and their productions for children and young people have gained a number of festival awards (such as Alphabet Soup, The Magic Porridge Pot, Roast Pigeons, or Sayings, Budulínek, The Ram Who Fell From Heaven and others).

Naïve Theatre Liberec – The theatre was founded in 1949 as one of the first professional puppet theatres in the former Czechoslovakia. Since the early 1990s the director has been Stanislav Doubrava. Among the theatre’s most successful productions in the 1990s were Iva Peřinová’s plays created by a team of guest artists from Pilsen – director Tomáš Dvořák, set designer Ivan Nesveda and composer J. Koptík: The Headless Knight (1993), Ali Baba and the Forty Thieves (1994) and Alína or Petřín in Another Part of the World (1996) and Animal Theatre (1999). In 2005 the tried and tested team put on another play by the same author – The Beautiful Head Fireman or Fire in the National Theatre (2005). The Beautiful Head Fireman was one of the most critically-acclaimed productions in the history of the NDL, earning the author a nomination for an annual Alfréd Radok award. In 2009 the theatre put on Swan Lake, for which Iva Peřinová won second place in the Alfréd Radok awards (Play of the Year category) and won the Skupa’s Pilsen festival in 2010. In addition to tried and experienced directors, the NDL also works with young artists who are just setting out (Jirků, Tichý, Adámek, Vodička and others). Tichý’s untraditionallyconceived production, The Story of Rašek (2008) won two awards at the 20th aniversary Mateřinka festival and an Erik award for the best puppet production in the Czech Republic in the 2008/2009 season. The theatre’s work with the director Michaela Homolová and author and dramaturg Vít Peřina in creating productions for the youngest audiences (Alphabet Soup, The Magic Porridge Pot and others) have also been highly successful. Their production of Budulínek won an award for the best Czech puppet play of 2012, in addition to a number of other prizes, and was invited to také part in a number of prestigious Czech and foreign puppet festival. The Ram was nominated for an award for the best production of 2014 in the Czech Theatre Critics awards. The Naïve Theatre Liberec has undertaken numerous tours, not only to most European countries but also to China, Canada, Mexico, India, Israel, Korea and Pakistan.

KAPELA JEDE! ANEB NENÍ PECKA JAKO PECKA / BAND ON A ROLL 10. 9. 2015 29

foto/photo Kateล ina Trnkovรก

William Shakespeare a / and SKUTR

BOUŘE / THE TEMPEST čtvrtek / Thursday 10. 9. 2015 — 13:00 Nové divadlo – Malá scéna / The New Theatre – the Small Stage 70 min bez přestávky / with no interval STK Theatre Concept, Praha / STK Theatre Concept, Prague CZ

Režie / Direction SKUTR Výprava / Set Adriana Černá Hudba / Music Petr Kaláb Světelný design / Lighting design Michael Bláha Produkce / Production Claudia Nasli Hrají / Cast Csongor Kassai Željko Maksimovič Przemyslaw Kosiński Dawid Rafalski Premiéra 14. listopadu 2014 / Premiere November 14th, 2014

Bouře – Čtveřice postav na scéně prochází doslovnou i metaforickou bouří. „Při sledování na první pohled dost nereálných akcí, do nichž se herci pouštějí, se člověk ptá, proč jsou i přes svou absurditu působivé, a jak souvisejí s tématem. Pár rekvizit, které jako by vyplavilo moře, budí v souladu s tématem dojem nezabydlenosti, stav po bouři, a herci s jejich pomocí tvarují svůj problém. Vidíme, že mají toho víc než dost naloženo, že cosi způsobuje jejich tíseň, mají břemeno, které je tíží, omezuje, svazuje, cosi je třeba rozmotat, něčím jsou zahrnuti. Fyzické jednání poukazuje na stav duše, břemena, pouta a problémy v čase rostou nebo jsou nesnesitelná tím, že se opakují. Beckettovští ‚vyvrženci’ nevedou spolu dialogy. V ošoupaných kalhotách a obnošených svetrech se přes hru se slovem i rekvizitou probojovávají sami k sobě. Pro nalezení rovnováhy jsou herci schopni nosit prkna na zádech nebo ji hledají pomocí mopů umístěných na různých částech těla. Rekvizity jako by hercům napovídaly parabolu, kterou je třeba použít, abychom jim porozuměli, aniž by museli své jednání či stav psychologizovat či podepírat celým příběhem. A jelikož se vyjadřují pomocí ‚harampádí’, které vyplavilo moře, jejich herecké akce jsou básnivě vynalézavé a zároveň mnohoznačné, neboť stále zpřítomňují nejen vnitřní stav, ale také pustinu ostrova a v dalším plánu snad i harampádí holešovických jatek,“ napsala Nina Rutová. BOUŘE / THE TEMPEST 10. 9. 2015 31

”

Bouře je rekapitulační projekt – tématem i spoluprací s herci, které během let režiséři potkali na svých zahraničních uměleckých misích. Pro mě je však také rozvzpomínáním na autorské inscenace, jež Skutři vytvářeli před mnoha a mnoha lety. Inscenace propojuje mluvené slovo i zpěv s fyzickou akcí a výraznou, metaforickou prací s předměty, navíc tentokrát nechybí ani stínohra. A právě v takovémto propojování a objevování spočívá jedinečnost dua Kukačka – Trpišovský. Možná vás zajímá, jak souvisí tato inscenace se stejnojmennou hrou Williama Shakespeara. Řekla bych, že pouze bytím na ostrově a jistou pohádkovostí. Ale to není důležité, Skutři kladou ve své Bouři mnohem podstatnější otázky. —Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

” ”

Bouře je představení, které dokáže vtáhnout diváky do svého podivně vykloubeného světa a uvnitř je omámit hořko-sladkým koktejlem namíchaným z nejistot, depresí grotesky. —Vladimír Mikulka, Lidové noviny Herci na scéně jsou Poláci Przemysław Kosiński a Dawid Rafalski, Srb Željko Maksimović a Slovák maďarské národnosti Csongor Kassai. S každým z nich už Kukučka a Trpišovský pracovali v českých divadlech nebo v zahraničí a jejich setkání na jednom jevišti si vysnili. V pletených čepicích a s vousem na tváři působí ti čtyři jako blíženci. Každý z nich přinesl do inscenace svůj jazyk a svoji „bouři“ – životní krizi, ve které ztratil někoho blízkého nebo sám sebe. Z osobních výpovědí během zkoušení vznikl společný příběh o ztrátě, hledání a znovunalezení vnitřního klidu a světla. —Marie Reslová, Hospodářské noviny

32 10. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

SKUTR – Dramaturgicko režijní tandem Lukáš Trpišovský (1979) a Martin Kukučka (1979) absolvovali DAMU v roce 2004. Už jejich absolventská představení vzbudila zájem kritiky a ohlasy u diváků. Po ukončení studia získali tvůrčí rezidenci v Divadle Archa, kde vzniklo několik úspěšných divadelních projektů. Inscenace SKUTRu se představily na festivalech v Srbsku, Polsku, Litvě, Itálii, Německu, Rumunsku, Slovensku, Číně či v Jižní Koreji. Zahraniční působení SKUTRu vyvrcholilo měsíčním hostováním na festivalu Fringe ve skotském Edinburghu v srpnu 2008, kde představení Plačky bylo nominováno na Total Theatre Award, a inscenací Joke Killers, vytvořenou spolu s Adélou Laštovkovou, pak reprezentovali Českou republiku na světové výstavě Expo 2010 v čínské Šanghaji. V poslední době se čím dál více věnují spojení hudby a divadla. Pro mezinárodní festival Struny podzimu tak vytvořili s hráči orchestru Berg hudební inscenaci díla Heinera Goebbelse Schwarz auf Weiss či scénické provedení Honeggerova Krále Davida. Jejich doménou jsou multižánrové autorské projekty, propojení akrobacie, tanečního a fyzického divadla, techniky bojových umění, designu, zvuku, světla, různorodé improvizace. Inspirací jim je téma, lidé, konkrétní místo vzniku představení, stejně tak prvky tradice jako nejnovější informační technologie a jejího využití či nový cirkus. Charakteristické znaky jejich tvorby nachází jejich pedagog Miloslav Klíma v zájmu o lidský osud, v prolínání časových a dějových pásem, v hravosti, v hledání souzvuku, v lyrice a imaginaci, v zájmu o obřady a rituály. A Lenka Dombrovská dodává: „Skutři mají výbornou schopnost vyzdvihnout skryté, umí hledat nezřejmé souvislosti, často pitvají a poté mikroskopicky zkoumají lidskou duši.“ STK Theatre Concept – Ideově-produkční platforma skupiny SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) a Adély Laštovkové Stodolové. STK Theatre Concept tak sdružuje zejména inscenace vzniklé pod hlavičkou SKUTRu (Malá smrt, Kultovní představení, Joke Killers, Muži, Ženy, Bouře, Nesmírná show).

foto/photo Kateล ina Trnkovรก

The Tempest – The quartet of figures on stage passes through both a literal and metaphorical tempest. “Watching the – at first sight fairly unrealistic – things in which the actors engage, you ask yourself why they are so effective despite their absurdity, and how they are connected to the theme. A couple of props that seem to have been washed up by the sea create an impression, in keeping with the subject, of somewhere not inhabited, a state of affairs after a storm. With their aid, the actors stage their problem. We see they are considerably burdened, that something is oppressing them, weighing them down, limiting them, tying them, something that needs to be untied, something that engulfs them. The physical action points to a state of mind, and the burdens, ties and problems grow in time or become unbearable because they are repeated. These Beckett-like “outcasts” do not engage in dialogue with one another. In scruffy trousers and stretched sweaters they fight through the play to each other, with words and props. In order to find balance the actors are capable of carrying planks on their backs, or to look for balance with the help of mops located on various parts of their bodies. It is possible to be submerged in a problem, or to dig in it – we see that these people are in a trap and all they have to use is what is in them (or on the island). The props seem to indicate to the actors a parabola that has to be used in order for us to understand them, without their having to psychologise their state or to support it using the whole story. And since they express themselves by means of flotsam washed up by the sea, their actions are poetically resourceful and at the same time ambiguous, since they conjure up not only their inner states but also a desert island, and, on another plan, probably also the flotsam of the Holešovice slaughterhouse,” Nina Rutová has written.

“

The Tempest is a recapitulatory project – both in subject and in terms of the actors, whom the directors have met on their foreign artistic missions. For me, however, it also brings to mind the auter productions that SKUTR created many years ago. The production

34 10. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

combines the spoken word and singing with physical action and distinctive use of metaphorical objects, and this time there is also shadow play. It is this combination and discovery that makes the Kukačka – Trpišovský duo unique. You may ask what connects this production with William Shakespeare’s play of the same name. I would say it was only the fact of being on an island, and the otherworldly atmosphere. But it doesn’t really matter. The directors ask much more fundamental questions than this in their Tempest. —Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

“

The Tempest is a production that manages to draw the audience into its strange, unhinged world, and, inside it, to intoxicate them with a bittersweet cocktail mixed of uncertainties, depressions and the grotesque. —Vladimír Mikulka, Lidové noviny

“

The actors on the scene are the Poles Przemysław Kosiński and Dawid Rafalski, the Serbian Željko Maksimović and Slovak of Hungarian origin Csongor Kassai. Kukučka and Trpišovský have already worked with each of them in Czech theatres or abroad, and they then dreamed up a meeting on a single stage. In knitted caps, with beards, the four look like close relations. Each of them has brought to the production his language and his “tempest” – a personal crisis in which he lost someone close to him, or himself. From the personal testimonies that arose during rehearsals they have built a common story about losing, searching for and finding inner peace and light. —Marie Reslová, Hospodářské noviny SKUTR – The dramaturgical and directorial tandem Lukáš Trpišovský (1979) and Martin Kukučka (1979) graduated from DAMU in 2004, with their graduation production provoking the interest of both critics and audiences. After graduating, they gained artistic residence in the Archa

Theatre, where they created several successful theatre projects. SKUTR productions have been taken to festivals in Serbia, Poland, Lithuania, Italy, Germany, Romania, Slovakia, China and South Korea. Its activity abroad culminated in a month-long run at the Edinburgh Fringe Festival in August 2008, where the production of “The Weepers” was nominated for a Total Theatre award. The production Joke Killers, created together with Adéla Laštovková, then represented the Czech Republic at the Expo 2010 world exhibition in Shanghai. Recently they have been looking more and more at a combination of music and theatre. Together with the Berg orchestra they created a production of Heiner Goebbels’ Schwarz auf Weiss for the international festival Strings of Autumn, and a staged performance of Honegger’s King David. They are interested in multigenre auteur projects, the combination of acrobatics, dance and physical theatre, martial arts techniques, design, sound and various improvisations. They are inspired by theme, people, the specific place of the creation of a production, by elements of tradition and the newest information technology and its use, and by new circus. According to their teacher Miloslav Klíma, the most characteristic feature of their work is a clear interest in human fate, the interweaving of time and plot bands, the ludic principle, the search for harmony, lyricism and the imagination, and an interest in ritual. “Kukačka and Trpišovský have a superb ability to highlight the hidden. They know how to search for connections that are not clear at first sight, they like to perform autopsies and then to examine the human soul under a microscope,” Lenka Dombrovská has written. STK Theatre Concept – A platform created by SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) and Adéla Laštovková Stodolová in order to stimulate ideas and productions, STK Theatre Concept mainly associates productions created under the SKUTR label (Little Death, Cult Production, Joke Killers, Men, Women, The Tempest, Cosmic Show). BOUŘE / THE TEMPEST 10. 9. 2015 35

foto/photo Jef Kratochvil

Nikolaj Vasiljevič Gogol

MRTVÉ DUŠE / DEAD SOULS čtvrtek / Thursday 10. 9. 2015 — 15:00 Velké divadlo / The Grand Theatre 130 min s přestávkou / with interval Městské divadlo Brno / Brno City Theatre CZ

Režie / Direction Hana Burešová Adaptace / Adaption Hana Burešová, Štěpán Otčenášek Dramaturgie / Dramaturgy Štěpán Otčenášek Dramaturgická spolupráce / Dramaturgical assistance Jiří Záviš Asistent režie / Directorial assistance Michal Isteník Scéna / Set Tomáš Rusín Kostýmy / Costumes Zuzana Štefunková-Rusínová Hudba / Music Petr Hromádka Osoby a obsazení / Cast Čičikov Michal Isteník Nozdrev Petr Štěpán Gubernátor / Governor Viktor Skála Líbeznický Alan Novotný Psovský Zdeněk Junák Plesnivec, Zdravotní inspektor / health inspector Patrik Bořecký Policejní ředitel / Chief of police Josef Jurásek Poštmistr / Postmaster Zdeněk Bureš Prokurátor / Public prosecutor Miloslav Čížek Selifan Jaroslav Matějka

Shánělka, Mnich / monk Jan Mazák Policejní kapitán / police captain Michal Nevěčný Porfirij, policajt / policeman Jaroslav Záděra Poštmistrová, Mavra / Postmaster’s wife Lenka Janíková Prokurátorka, Psovská / Public prosecutor’s wife Jana Musilová Líbeznická, Inspektorová / Inspector’s wife Eva Ventrubová Gubernátorová / Governor’s wife Lenka Bartolšicová Gubernátorova dcera, Fetinja / Governor’s daughter Eliška Skálová Policajt / Policeman Pavel Záruba Premiéra 20. září 2014 / Premiere September 20th, 2014

MRTVÉ DUŠE / DEAD SOULS 10. 9. 2015 37

Mrtvé duše – Příběh Gogolova groteskně realistického románu je založen na anekdotě a mystifikaci. Jde o dobrodružnou pouť zchudlého šlechtice Čičikova, který si usmyslel zbohatnout nákupem zemřelých nevolníků, z nichž statkáři museli do příštího sčítání lidu platit daně. Na tyto „mrtvé duše“ chce Čičikov získat dotaci či půjčku na půdu od státu. Jeho cesta po statkářích odhaluje pitoreskní ruskou společnost své doby stejně jako pestrobarevnou galerii výrazných lidských typů se všemi jejich směšně zápornými stránkami. Gogol byl břitkým kritikem panujícího systému a ve svém díle nesmiřitelně odsuzoval nevolnictví, lidskou bídu, utrpení a zoufalství; napadal tupost, ziskuchtivost, lakotu, korupci a sobeckou bezohlednost. Michal Isteník získal za roli Čičikova Cenu Thálie 2014 v oboru Činohra.

” ”

Myšlenkově varovná a jevištně nápaditá antiiluzivní inscenace staví na výrazné stylizaci a zgroteskňující nadsázce. —Vít Závodský, Týdeník Rozhlas

Herecky neselhávajícímu Michalu Isteníkovi postava úlisně vypočítavého Čičikova dokonale sedí, ale také všichni ostatní se suverénní profesionalitou dokazují, že mají-li ve svých rolích o čem hrát, i malé úlohy včetně společné souhry se můžou stát divadelním zážitkem. —Jana Soukupová, MF Dnes

”

Burešové inscenace je plejádou skvělých hereckých výkonů i ukázkou umné spolupráce všech ostatních složek: scénografie, kostýmů i hudby Petra Hromádky. Tomáš Rusín zcela v naznačeném pojetí společenského cirkusu na jeviště postavil šest černých pohyblivých zástěn, které vytváří občas iluzi nevyzpytatelného labyrintu, varieté či zrcadlové síně. Burešová používá minimum mobiliáře, o to více na jevišti mluví kostýmy Zuzany Štefunkové-Rusínové, která kupříkladu do extrému zveličila dámské paruky, ale i poprsí ukazované honorace. —Luboš Mareček, echo24.cz

38 10. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Hana Burešová (1959) – Absolvovala činoherní režii na pražské DAMU, pod značkou DDT (Družstvo divadelní tvorby) realizovala se svým manželem Štěpánem Otčenáškem, který je jejím stálým dramaturgem, své první inscenace v pražském Klubu v Řeznické. Od roku 1988 do roku 1992 byla v angažmá ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav a následně v pražském Divadle Labyrint. Od roku 1996 je společně s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem a s režisérem Janem Bornou uměleckou vedoucí Divadla v Dlouhé. Učí na Divadelní fakultě pražské AMU. Pro režijní tvorbu Hany Burešové je příznačná široká žánrová a stylová pestrost. Její divadelně invenční režie se vyznačují velkým citem pro styl, schopností sdělit obsah hry nezaměnitelnou formou, jež přísně vychází z poetiky předlohy. Dosud nastudovala přes šest desítek divadelních inscenací, třikrát získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku (Don Juan a Faust – 1993, Smrt Pavla I. – 2008, Polední úděl – 2012). MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO – Divadlo zahájilo svou činnost bezprostředně po druhé světové válce jako Svobodné divadlo. Název divadla se pak opakovaně měnil, dlouho existovalo pod názvem Divadlo bratří Mrštíků, po roce 1989 pak bylo přejmenováno na Městské divadlo Brno. V čele divadla stojí od roku 1993 Stanislav Moša. Za jeho působení divadlo zmodernizovalo svou činoherní scénu a v roce 2004 otevřelo novou hudební scénu. Ve dvou divadelních domech tak působí celkem tři divadelní soubory, které však spolupracují ve všech divadelních žánrech. I když je hlavní důraz položen na muzikálovou produkci, činoherní scéna pravidelně uvádí klasická dramata, současné populární hry a divácky oblíbené komedie. Divadlo se pyšní řadou ocenění, Cenu Thálie získalo 12 umělců této scény.

Dead Souls – The story of Gogol’s grotesque realistic novel is based on anecdote and mystification. It is the adventurous story of the impoverished nobleman Chichikov, who has the idea of getting rich through the purchase of dead serfs, for whom their owners have to pay tax by the next census. He wants to gain a grant or loan for the land from the state for these “dead souls.” His journey around the farms reveals the picturesque Russian society of the time like a multicoloured gallery of distinctive human types with all their laughably negative sides. Gogol was a sharp critic of the ruling system, and in his work harshly condemned servitude, destitution, suffering and despair; he attacked obtuseness, greed, miserliness, corruption and selfish inconsideration. In 2014 Michal Isteník gained a Thalia award for the role of Chichikov.

“ “

This intellectually admonitory and distinctively staged antillusive performance uses notable stylisation and grotesque exaggeration. —Vít Závodský, Týdeník Rozhlas The character of the unctuous, calculating Chichikov is perfect for Michal Isteník, but all the others also show with sovereign professionality that if they have something to act in their roles, then even small roles, together with the harmonious acting teamwork involved, can become a theatrical experience. —Jana Soukupová, MF Dnes

“

Burešová’s production features a pleiad of brilliant acting performances and is an example of clever cooperation between all the other elements: the set design, costumes and Petr Hromádka’s music, while Tomáš Rusín, entirely within the concept of a social circus, has put six black moving walls on the stage, which sometimes create the illusion of an unfathomable labyrinth, vaudeville or hall of mirrors. Burešová uses a minimum of furniture, leaving Zuzana ŠtefunkováRusínová’s costumes to do the talking. She has blown up to extremes,

for example, not only the ladies’ wigs but also the chests of the notables on show. —Luboš Mareček, echo24.cz Hana Burešová (1959) – Graduated in drama from DAMU. Under the label DDT (Theatre Work Cooperative) she created her first productions in Prague’s Klub v Řeznické with her husband Štěpán Otčenášek, who is her permanent dramaturg. From 1988 to 1992 she was engaged at the Kladno – Mladá Boleslav Central Bohemian Theatre, and then in the Divadlo Labyrint in Prague. Since 1996 she, dramaturg Štěpán Otčenášek and director Jan Borna have been the artistic team in charge of the Divadlo v Dlouhé. She teaches at the theatre faculty, DAMU, in Prague. Hana Burešová’s directorial style is characterised by considerable variety of genre and style. Her theatrically-inventive direction shows great feeling for style and the ability to convey the content of a play in an unforgettable form, strictly based on the style of the material. She has directed over sixty theatre productions, three of which have gained an Alfréd Radok award for the best production of the year (Don Juan and Faust – 1993, Death of Paul I. – 2008, The Break of Noon – 2012). BRNO CITY THEATRE – The theatre opened immediately after the Second World War as the Free Theatre. Its name then changed several times – for a long time it was known as the Brothers Mrštík Theatre, and then after 1989 it became the Brno City Theatre. Since 1993 it has been headed by Stanislav Moša. Under his leadership the theatre has modernised its drama theatre and in 2004 opened a new musical theatre. A total of three theatre companies thus operate in two theatres, cooperating across theatre genres. Although the main emphasis is on musical production, the drama theatre regularly shows classic dramas, current popular plays and comedies that are a hit with audiences. The theatre can boast a number of awards, including the twelve Thalia awards which members of the theatre have won. MRTVÉ DUŠE / DEAD SOULS 10. 9. 2015 39

foto/photo Stefan Okolowicz

Krzysztof Warlikowski, Piotr Gruszczyński, Jacek Poniedziałek

(A)POLLONIA středa / Wednesday 9. 9. 2015 — 18:30 čtvrtek / Thursday 10. 9. 2015 — 18:30 DEPO 2015 250 min s přestávkou / with interval Nowy teatr, Varšava / Nowy teatr, Warsaw pl Režie / Direction Krzysztof Warlikowski Scéna A Kostýmy / Scenography and costumes Małgorzata Szczesniak Hudba / Music Paweł Mykietyn, Renate Jett, Piotr Maślanka, Paweł Stankiewicz Světla / Lighting Felice Ross Dramaturgie / Dramaturgy Piotr Gruszczyński Texty Písní A Zpěv / Song lyrics and vocals Renate Jett Hrají / Cast Andrzej Chyra, Magdalena Cielecka, Ewa Dałkowska, Małgorzata Hajewska-Krzysztofik / Danuta Stenka, Wojciech Kalarus, Marek Kalita, Zygmunt Malanowicz, Adam Nawojczyk, Maja Ostaszewska / Jolanta Fraszyńska, Magdalena Popławska, Jacek Poniedziałek, Anna Radwan-Gancarczyk / Monika Niemczyk, Maciej Stuhr, Tomasz Tyndyk / Piotr Polak

Hudebníci / Musicians Paweł Bomert, Piotr Maslańka, Paweł Stankiewicz, Fabian Włodarek Premiéra 16. května 2009 / Premiere May 16th, 2009 Podpořeno Ministerstvem kultury a národního dědictví Polské republiky / Financed by the Ministry of Culture and National Heritage of the Republic of Poland

(A)POLLONIA 9. & 10. 9. 2015 41

(A)POLLONIA – Projekt Krzysztofa Warlikowského vychází z klasických i současných textů, především z úryvků Euripídovy Alkéstis, Aischylovy Oresteie a Apolonie Hanny Krallové. Literární text zahrnuje rovněž fragmenty z Laskavých bohyní Jonathana Littella, románu Elizabeth Costello Johna Maxwella Coetzee, pamětí Marka Edelmana Láska v ghettu a dramatu Poštovní úřad Rabindranátha Thákura. Shromážděním těchto textů se Warlikowski pokouší osvětlit dvojznačnou a temnou historii oběti a sebeobětování – tj. vzdání se vlastního života ve prospěch zachování jiného. Příběhy mytologických postav, jimž vládne fátum, v textu doplňuje zkušenost dvacátého století, s její bezmocí tváří v tvář holocaustu. „Rozhodl jsem se vydat na tuto cestu 20. a 21. stoletím, od začátku 2. světové války až k dnešku, v doprovodu hrdinů a hrdinek řeckých tragédií. (…) Pojem oběti je nesmírně složitý – dobrovolná oběť může být učiněna ve jménu lásky, povinnosti, nebo může jít jednoduše o přání spáchat sebevraždu ve stavu nezměrného zoufalství. (…) Nejhlubší důvody takových obětí se nikdy nedozvíme, zvláště když i v realitě antiky byli bohové stejně nepřítomní, jako jsou dnes, navzdory tomu, že se na ně lidé častěji odvolávali, či se jich dovolávali, aby ospravedlnili své skutky. Nejsou víc než alibi, a to k pochopení nestačí,“ dodává Warlikowski.

”

V (A)pollonii spojuje Warlikowski několik motivů, které ho zaměstnávají už léta. V Dybbukovi, rovněž vycházejícím z textu Hanny Krallové, konfrontoval vzpomínky na holocaust. Motiv tiché pečovatelky, jež se zvrhne v mateřské monstrum, vyplouvá v jeho pracích na povrch od dob jeho inscenací Hamleta a Bakchantek. Jeho nejnovější dílo však navzdory těmto povědomým prvkům překvapuje. Ačkoli jde o jeho dosud nejeklektičtější, nejfragmentárnější práci, sestavenou z antických i moderních textů, poskytuje tato inscenace promyšlené svědectví o selhávání racionality a jazyka tváří v tvář realitě,

42 9. & 10. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

která se vzpírá popisu. Warlikowski stvořil působivé, místy satirické dílo o dvojznačnosti všech definic – zločinu, spravedlnosti a viny. —Joanna Derkaczew, Gazeta Wyborcza KRZYSZTOF WARLIKOWSKI (1962) – Narodil se ve Štětíně. Poté, co vystudoval historii, filozofii a románské jazyky v Krakově, jakož i historii a divadelní studia na pařížské Sorbonně, absolvoval také fakultu divadelní režie na Státní škole dramatu (PWST) v Krakově. V době studií asistoval u slavných režisérů, jako jsou Jean-Pierre Garnier, Krystian Lupa a Peter Brook. Po ukončení studií pracoval jako režisér v různých divadlech v Polsku i v zahraničí (Hamburk, Tel Aviv, Miláno, Stuttgart, Amsterdam, Hannover, Paříž aj.) Ve spolupráci se svou scénografkou Małgorzatou Szczesniak vytváří působivé jevištní obrazy, ve výčtu jeho inscenací zaujímá významné místo Shakespeare, druhou oblastí jeho zájmu je antické divadlo (převratné výklady řeckých tragédií, např. Sofoklovy Elektry) a třetí hlavní oblastí jeho zájmu je inscenování her současných autorů (B. M. Koltès, S. Kane – inscenace její hry Cleansed / Očištění mu na festivalu v Avignonu r. 2002 a na divadelním festivalu Festival of the Americas v Montréalu zajistila svým úspěchem a nadšeným kritickým přijetím uznání a vstup na mezinárodní scénu). Jeho inscenace jsou pravidelně zvány na uznávané mezinárodní festivaly, často režíruje opery na nejprestižnějších evropských scénách (Paříž, Madrid, Mnichov…). V říjnu 2008 otevřel Warlikowski ve Varšavě spolu se skupinou svých spolupracovníků své divadlo Nowy teatr. Získal řadu ocenění, mimo jiné v r. 2008 obdržel prestižní Mejercholdovu cenu v Moskvě, americkou Obie Award za inscenaci Krum Hanocha Levina, kterou uvedl na festivalu v New Yorku, Zlatou masku za nejlepší zahraniční inscenaci festivalu v ruském Petrohradě a v řecké Soluni Cenu nové divadelní reality, udílenou Unií evropských divadel v rámci Evropské divadelní ceny. V r. 2013 byl dekorován francouzským řádem rytíře literatury a umění.

foto/photo Stefan Okolowicz

NOWY TEATR, Varšava – Divadlo založil ve Varšavě v roce 2008 Krzysztof Warlikovski se skupinou svých dlouholetých spolupracovníků. Prvních čtyři a půl roku neměli stálé sídlo, ale fungovali podle formule interdisciplinárního kulturního centra. Dosud produkovali čtyři Warlikowského inscenace (A)pollonia, Konec, Africké příběhy W. Shakespeara a Kabaret Warszawski, spoluprodukovali Warlikowského Tramvaj (spolu s pařížským Théâtre de l’Odéon) a organizovali řadu přednášek, koncertů a výstav. V roce 2015 bude mít premiéru nejnovější Warlikowského inscenace inspirovaná Proustovým Hledáním ztraceného času. Od roku 2012 divadlo působí v budově původně využívané jako sídlo varšavského Městského podniku na svoz komunálního odpadu. Na konci roku 2014 zde započala rekonstrukce – továrna z roku 1927, nedávno zařazená na seznam historických památek, pojme mobilní auditorium o 450 sedadlech, jeviště a divadelní zázemí. Znovuotevření divadla je plánováno na podzim 2015. Jedním z cílů divadla je interakce se životy obyvatel Varšavy, jež by měla změnit jejich pohled na město. Nowy teatr nemá jen uvádět představení, ale vytvářet dialog a iniciovat diskuse i o těch nejnepříjemnějších tématech. Je to místo rozšiřující bitevní pole umění.

(A)POLLONIA – Krzysztof Warlikowski’s project is based on classical and contemporary texts, primarily excerpts from Euripides’ Alcestis, the Oresteia by Aeschylus, and Hanna Krall’s Apolonia. The erudite script also includes fragments of Jonathan Littell’s Les Bienveillantes, J. M. Coetzee’s Elizabeth Costello, Marek Edelman’s memoirs Love in the Ghetto and Rabidranath Tagore’s drama The Post Office. By bringing together these texts, Warlikowski seeks to shed light on the ambiguous and sombre history of sacrifice, and self-sacrifice – giving up one’s life for another – in particular. Stories of mythological characters ruled by Fate are complemented and reflected in twentieth-century experience, with its helplessness in the face of the Holocaust. In the act of sacrifice the executioner becomes no less important than the victim. “I have decided to make this a journey across the 20th and 21st centuries‚ from the beginning of World War II until present times, guided by the heroes and heroines of Greek tragedies. (…) The notion of sacrifice is extremely complex – a voluntary sacrifice can be made in the name of love, duty, or simply a wish to commit suicide when in a state of unfathomable despair. (…) However, we will never be able to learn about the deep reasons for such sacrifices, particularly that in the antique reality gods were just as absent as they are today, despite the fact that they were more often referred to or called upon so as to justify human deeds. They are nothing but alibis, and that is not enough to understand,” said Warlikowski.

“

In (A)pollonia, Warlikowski brings together several motifs which have preoccupied him for years. In Dybuk, also based on Hanna Krall’s text, he had confronted the memory of the Holocaust. The motif of the quiet nurturer turning into a mother-monster has repeatedly surfaced in his work ever since his production of Hamlet and the Bacchantes. But his latest work surprises, despite those familiar elements. His most eclectic, most fragmented work thus far, pieced together out of texts ancient and modern, the production provides a coherent testimony to the failure of rationality and language in the face

44 9. & 10. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

of a reality that eludes description. Warlikowski has created a powerful, at times satirical work about the ambiguity of all definitions: of crime, of justice and of guilt. —Joanna Derkaczew, Gazeta Wyborcza KRZYSZTOF WARLIKOWSKI (1962) – Born in Szczecin, Poland. After graduating in history, philosophy and Romance languages in Krakow, as well as history and theatre studies at the Sorbonne in Paris, he finished the Faculty of Theatre Directing at the State Drama School (PWST) in Krakow. While at the school, he assisted with plays by renowned directors such as Jean-Pierre Garnier, Krystian Lupa and Peter Brook. After completing his studies, Krzysztof Warlikowski worked as a director in various theatres both in Poland and abroad (Hamburg, Tel Aviv, Milan, Amsterdam, Hanover, Stuttgart and Paris among others.). In collaboration with set designer Małgorzata Szczesniak, Warlikowski creates outstanding theatrical images. Shakespeare has an important place in his work, with another area of interest being ancient theatre, including revolutionary interpretations of Greek tragedies (such as Sophocles’ Electra!). Another field of interest is productions of plays by contemporary authors, such as Bernard-Marie Koltès and Sarah Kane – the success and enthusiastic critical reception of his production of Kane’s play Cleansed at the Avignon Festival in 2002 and the Festival of the Americas in Montreal won him recognition and a place on the international scene. His productions are regularly invited to esteemed international festivals like the one in Avignon. He has also regularly directed operas on Europe’s most prestigious stages (including Paris, Madrid, Munich etc.). In October 2008 Warlikowski, together with a group of colleagues, opened his own theatre, Nowy Teatr. He has won a number of awards, including the prestigious Meyerchold Prize in Moscow, an Obie Award in America for his production of Enoch Levin’s Krum, which he showed at the festival in New York, the Golden Mask for the best foreign production at the festival in St. Petersburg, while in Thessaloniki he received the New Theatrical Realities award from the

Union of European Theatres as part of the European Theatre Awards. In 2013 he was decorated with the French title of Chevalier de l’Ordre des Arts et des Lettres. NOWY TEATR, Warsaw – Nowy Teatr was founded in Warsaw in 2008, with Krzysztof Warlikowski as its artistic leader, and a group of his long term colleagues. For the first four and a half years it had no permanent seat, operating according to the formula of an interdisciplinary cultural centre. It has produced so far four of Krzysztof Warlikowski’s performances ((A)pollonia, End, African Tales by Shakespeare and Kabaret Warszawski), coproduced Warlikowski’s Streetcar together with Théâtre de l’Odéon in Paris, as well as smaller theatre productions, and organised a number of lectures, concerts, and exhibitions. August 2015 will see the premiere of a new show, inspired by the novel In Search of Lost Time by Marcel Proust. Since 2012 Nowy Teatr has occupied the building formerly used as the headquarter of the Municipal Waste Disposal Enterprise in Warsaw. The construction of the stage began at the end of 2014, the first undertaking on such a scale in Warsaw for many years. The 1927 workshop, recently added to the register of historical monuments, will contain a mobile auditorium with 450 seats, a stage and theatre facilities. The reopening of the stage is scheduled for autumn 2015. One of the goals of Nowy Teatr is to interact with the lives of Warsaw citizens in order to change their view of the city. Nowy Teatr is not about giving performances but creating dialogues and initiating conversations about even the most uneasy subjects. It is a place in which to broaden the artistic battlefield.

(A)POLLONIA 9. & 10. 9. 2015 45

foto/photo Marek Malůšek

Bertolt Brecht

SVATBA / THE WEDDING pátek / Friday 11. 9. 2015 — 13:00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre 100 min bez přestávky / with no interval Slovácké divadlo, Uherské Hradiště / Slovácko Theatre, Uherské Hradiště CZ

Režie / Direction Anna Petrželková Překlad / Translation Rudolf Vápeník, Ludvík Kundera Výprava / Set Eva Jiřikovská Hudba a hudební nastudování / Music and music rehearsal Mario Buzzi Choreografie / Choreography Hana Achilles Dramaturgie / Dramaturgy Iva Šulajová Asistentka dramaturgie / Dramaturgical assistance Markéta Špetíková

Osoby a obsazení / Cast Nevěstin otec / Bride’s father Martin Vrtáček Ženichova matka / Groom’s mother Monika Horká Nevěsta / Bride Klára Vojtková Její sestra / Her sister Jitka Josková Ženich / Groom Zdeněk Trčálek Jeho přítel / His friend Jiří Hejcman Žena / Woman Irena Vacková Její manžel / Her husband Tomáš Šulaj Mladý muž / Young man Josef Kubáník Premiéra 18. října 2014 / Premiere October 18th, 2014

SVATBA / THE WEDDING 11. 9. 2015 47

Svatba – Hořce komický pohled na obecně mezilidské vztahy, zvláště pak na ty rodinné, jež metaforicky zobrazuje rozpadající se nábytek a klih, který neklíží. Devět herců neopustí po celou inscenaci scénu a rozpoutané emoce svatebního „veselí“ se podobají jízdě na horské dráze. Brechtova raná aktovka má v českém divadelnictví bohatou inscenační tradici, mezi nejznámější patří inscenace Divadla na provázku v režii Petera Scherhaufera (1978).

”

Co dělá Petrželkové Svatbu mimořádnou, je v prvé řadě fakt, že přes ostrou stylizaci inscenace nepřipomíná mechanický strojek. Herci přesně drží zvolený styl (okouzlující je obzvlášť hejsek s elvisovskou patkou Jiřího Hejcmana), skvěle pointují, s lehkostí si poradí s přísnou rytmizací, suverénně pracují s návratností motivů (jako třeba nenápadný průběžný gag s kytarou Tomáše Šulaje, který se snaží stále si vzpomenout na akordy jediné písně, kterou umí zahrát, svatební klasiky Když si báječnou ženskou…). Nemají potřebu se prosazovat na úkor ansámblové souhry, zároveň ale působí v nastolené stylizaci neuvěřitelně svobodně. Jednou z hlavních devíz inscenace je tak její hravost. —Jitka Šotkovská, Divadelní noviny

Anna Petrželková (1984) – Vystudovala divadelní režii na VŠMU v Bratislavě v ročníku Petera Mikulíka. Absolvovala inscenacemi Heda Gablerová a Casablanca /mezi supy/. Během studia se účastnila studijní stáže v mezinárodním divadelním studiu Farma v jeskyni. Působí na českých a slovenských profesionálních scénách. Režijní rukopis Anny Petrželkové je výbušný, napěchovaný nápady, komentáři a metaforami k textu. Využívá rychlých střihů, paralelního odvíjení akcí a maximální herecké účasti. Za rok 2014 získala ocenění Talent roku v rámci Cen divadelní kritiky.

48 11. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Slovácké divadlo – Uherské Hradiště je mimo jiné nejmenším městem s tzv. kamenným divadlem ve střední Evropě. Divadlo, založené v roce 1945, se těší nebývalé divácké oblibě. Na přibližně 26 000 obyvatel města připadá více než 8 000 současných předplatitelů. Dramaturgie divadla se pravidelně snaží uvádět na scénu novinky v podobě původních domácích i zahraničních her, nových překladů klasických her a adaptací prozaických textů. Stoupající oblibu divadla i věhlas v celorepublikovém měřítku podporuje snaha o žánrově vyvážený repertoár, pravidelné hostování významných režisérských, scénografických i hudebních uměleckých osobností a také vyrovnaný a tvořivě sehraný herecký ansámbl.

The Wedding – A bitterly comic look at human relationships in general, and family relationships in particular. The latter are metaphorically represented by furniture that falls apart and glue that does not stick. The nine actors do not leave the stage throughout the performance, and the unleashed emotions of the wedding “celebration” are like a ride on a rollercoaster. Brecht’s early one-act play has a rich tradition of being performed in Czech theatre, among the best-known productions being that by Divadlo na provázku directed by Peter Scherhaufer (1978).

“

What makes Petrželková’s Wedding exceptional is firstly the fact that in spite of its sharp stylisation, the production does not resemble a machine. The actors stick precisely to the style chosen (Jiří Hejcman’s dandy with an Elvis quiff is particularly enchanting) and build up the scenes brilliantly. They deal breezily with the strict rhythmisation and masterfully with the repetition of motifs (such as Tomáš Šulaj’s discreet ongoing gag with the guitar – he keeps trying to remember the chords of the only song he can play, the wedding classic When a Wonderful Woman…). They have no need to promote themselves at the expense of team playing, but at the same time, within their stylisation they act unbelievably freely. One of the production’s leading points is thus its playfulness. —Jitka Šotkovská, Divadelní noviny

slovácko theatre – The theatre, founded in 1945, is in the smallest town in central Europe to have a “civic theatre.” It is unusually popular, with over 8,000 subscribers in a population of around 26,000. The theatre aims to show new plays in the form of original Czech and foreign plays, new translations of classic plays and adaptations of prose texts. The theatre’s increasing popularity and reputation at national level has been aided by its efforts to create a repertoire that is balanced in genre, to regularly play host to significant guest directors, set directors and musicians, and by its balanced and harmonious ensemble of actors.

Anna Petrželková (1984) – Studied theatre direction at VŠMU in Bratislava in Peter Mikulík’s class, graduating with the productions Hedda Gabler and Casablanca (between the vultures). While still a student she did an internship in the international theatre studio Farma v jeskyni. She works with Czech and Slovak professional theatres. Her directorial style is explosive, packed full of ideas, commentary and metaphors for the text. She uses fast cuts, parallel development of action and maximum actor participation. In 2014 she won the Theatre Critics’ Award prize for Talent of the year. SVATBA / THE WEDDING 11. 9. 2015 49

foto/photo Pavel HejnĂ˝

Alexandr Sergejevič Puškin

EVŽEN ONĚGIN / EUGENE ONEGIN pátek / Friday 11. 9. 2015 — 16:00 Velké divadlo / The Grand Theatre 155 min s přestávkou / with interval Klicperovo divadlo, Hradec Králové / The Klicpera’s Theatre, Hradec Kralové CZ

Adaptace a režie / Adaptation and direction SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) Scéna / Set Jakub Kopecký Kostýmy / Costumes Simona Rybáková Hudba / Music Michal Nejtek Osoby a obsazení / Cast Evžen Oněgin/ eugene onegin Miroslav Zavičár Taťána / tatiana Pavlína Štorková Lenský / lensky Vladimír Polívka Olga Marie Poulová Larinová / larinova Martina Nováková Larin Hynek Pech Chůva / Nurse Marie Kleplová Zarecký / zaretski David Smečka Anisja / anisia Isabela Smečková Bencová Teta / aunt Kamila Sedlárová Generál / general Ondřej Malý Černoočka / dark-eyed girl Natálie Holíková Premiéra 7. března 2015 / Premiere March 7th, 2015

Evžen Oněgin – „Píšu vám, a už jen to samo je víc, než do slov mohu dát, a jako vám i mně je známo, že smíte mnou teď pohrdat. A přece – snad mi bude přáno, že spíše s vroucným soucitem se k mému žalu skloníte.“ Tento dojemný dopis napsala Taťána Oněginovi, znuděnému frajírkovi z Petěrburku, co k nim přijel z velkého světa na ves a popletl hlavu oběma sestrám a pak ještě v souboji zastřelil jediného možného ženicha v okolí… Slavný romantický příběh čte básnířka Marina Cvetajevová jako „román o lavičce, na které spolu nikdy neseděli“, jako apoteózu vztahu jednou provždy krásného tím, že se neposkvrnil uskutečněním. Za příběhem dandyho Oněgina se skrývá reflexe člověka na prahu nového století.

”

Evžen Oněgin je vznešená inscenace, nechybí jí mírná nadsázka a hravost, je smysluplně dekorativní, neznamená to však, že by zde nebylo místo pro expresivní scény (zejména Pavlína Štorková je zvládá bravurně). Skutři se Puškinovu nesmrtelnému romantickému dílu poklonili, ale pak šli vlastní cestou. —Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

”

Hradecký Evžen Oněgin není žádnou odtažitou a zapeklitou alternativou či šifrou pro vyvolené, naopak je vstřícným lyrickým EVŽEN ONĚGIN / EUGENE ONEGIN 11. 9. 2015 51

dramatem podminovaným nenaplněným citem, který by se dal krájet. To umocňují sugestivní, byť střídmá muzika Michala Nejtka, jež si rozumí s ruskými lidovkami i Georgesem Brassensem, a také zcizovací gagy, komentáře a hlavně přesně dávkovaná nadsázka. Herci jsou chórem, každý má však své velké sólo. —Petr Mareček, idnes.cz SKUTR – Dramaturgicko-režijní tandem Lukáš Trpišovský (1979) a Martin Kukučka (1979) absolvovali DAMU v roce 2004. Už jejich absolventská představení vzbudila zájem kritiky a ohlasy u diváků. Po ukončení studia získali tvůrčí rezidenci v Divadle Archa, kde vzniklo několik úspěšných divadelních projektů. Inscenace SKUTRu se představily na festivalech v Srbsku, Polsku, Litvě, Itálii, Německu, Rumunsku, Slovensku, Číně či v Jižní Koreji. Zahraniční působení SKUTRu vyvrcholilo měsíčním hostováním na festivalu Fringe ve skotském Edinburghu v srpnu 2008, kde byla jejich inscenace Plačky nominována na Total Theatre Award. S inscenací Joke Killers, vytvořenou spolu s Adélou Laštovkovou, pak reprezentovali Českou republiku na světové výstavě Expo 2010 v čínské Šanghaji. V poslední době se čím dál více věnují spojení hudby a divadla. Pro mezinárodní festival Struny podzimu tak vytvořili s hráči orchestru Berg hudební divadlo Heinera Goebbelse Schwarz auf Weiss či scénické provedení Honeggerova Krále Davida. Jejich doménou jsou multižánrové autorské projekty, propojení akrobacie, tanečního a fyzického divadla, techniky bojových umění, designu, zvuku, světla, různorodé improvizace. Inspirací jim je téma, lidé, konkrétní místo vzniku představení, stejně tak prvky tradice jako nejnovější informační technologie a jejího využití či nový cirkus. Za charakteristické rysy jejich práce označuje jejich pedagog Miloslav Klíma zřetelný zájem o lidský osud, prolínání časových a dějových pásem, hra jako princip, hledání souzvuku, lyrika a imaginace, zájem o obřady a rituály. „Skutři mají výbornou schopnost vyzdvihnout skryté, umí hledat nezřejmé souvislosti, často pitvají a poté mikroskopicky zkoumají lidskou duši,“ napsala Lenka Dombrovská. 52 11. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Klicperovo divadlo – Bylo otevřeno v roce 1885, profesionální soubor zahájil činnost v roce 1949. Největších úspěchů dosáhlo divadlo po roce 1995, kdy na pozici uměleckého šéfa zakotvil na deset let Vladimír Morávek. Díky inscenacím, které provokovaly narušováním zaběhlých stereotypů, nekonvenčním inscenováním textů světové klasiky a českých realistických her, obměněnému souboru herců a pevně strukturované dramaturgii se Klicperovo divadlo pod Morávkovým vedením vymanilo ze šablony oblastního divadla a začalo se prosazovat v celorepublikovém měřítku. Současné umělecké vedení Davida Drábka se opírá o specifický rukopis, přepjatou stylizaci, nadsázku, experimentální grotesknost. Klicperovo divadlo bylo čtyřikrát jmenováno Divadlem roku v prestižní anketě Nadace Alfréda Radoka a je každoročně hlavním pořadatelem festivalů Divadlo evropských regionů a Čekání na Václava.

foto/photo Pavel HejnĂ˝

Eugene Onegin – “I write this to you - what more can be said? What more can I add to that one fact? For now I know it is in your power to punish me contemptuously for this act. But you, keeping for my unhappy lot even one drop of sympathy will not entirely abandon me.” Tatiana writes this moving letter to Onegin, a bored dandy from St. Petersburg who has come from the big city to their village, turned the heads of both sisters and then shot in a duel the only possible bridegroom for miles around… The famous romantic story is read by poet Marina Tsvetaeva as a “story about a bench on which they never sat together”, as the apotheosis of a relationship that was beautiful once and for always because it never became real. Behind the story of the dandy Onegin hides a reflection on man on the threshold of a new century.

“

Eugene Onegin is a noble production that does not lack slight exaggeration and playfulness. It is meaningfully decorative, but this does not mean there is no room for expressive scenes (which Pavlína Štorková, in particular, manages brilliantly). SKUTR have played homage to Pushkin’s immortal romantic work, but then they have followed their own path. —Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

“

This Eugene Onegin from Hradec is not an abstract and complicated alternative or code for the select, but an accessible lyrical drama, in which the unfulfilled feeling can be cut with a knife. It is heightened by Michal Nejtek’s evocative but sober music, close both to Russian folk song and Georges Brassens, and also gags that create a distancing effect, commentaries and above all precisely-measured exaggeration. The actors are a choir – but they all have their big solos. —Petr Mareček, idnes.cz SKUTR – The dramaturgical and directorial tandem Lukáš Trpišovský (1979) a Martin Kukučka (1979) graduated from DAMU in 2004,

54 11. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

with their graduation production exciting the interest of both critics and audiences. After graduating, they gained artistic residence in the Divadlo Archa, where they created several successful theatre projects. SKUTR productions have been taken to festivals in Serbia, Poland, Lithuania, Italy, Germany, Romania, Slovakia, China and South Korea. This activity abroad culminated in a month-long run at the Edinburgh Fringe Festival in August 2008, where the production of “The Weepers” was nominated for a Total Theatre award. The production Joke Killers, created together with Adéla Laštovková, then represented the Czech Republic at the Expo 2010 world exhibition in Shanghai. Recently they have been looking more and more at a combination of music and theatre. Together with the Berg orchestra they created a production of Heiner Goebbels’ Schwarz auf Weiss for the international festival Strings of Autumn, and a staged performance of Honegger’s King David. They are interested in multigenre auteur projects, the combination of acrobatics, dance and physical theatre, martial arts techniques, design, sound and various improvisations. They are inspired by theme, people, the specific place of the creation of a production, by elements of tradition and the newest information technology and its use, and by new circus. According to their teacher Miloslav Klíma, the most characteristic feature of their work is a clear interest in human fate, the interweaving of time and plot bands, the ludic principle, the search for harmony, lyricism and the imagination, and an interest in ritual. “The Scooters have a superb ability to highlight the hidden. They know how to search for connections that are not clear at first sight, they like to perform autopsies and then to examine the human soul under a microscope,” Lenka Dombrovská has written. The Klicpera Theatre – The theatre opened in 1885, with a professional company starting to perform there in 1949. The theatre achieved its greatest successes after 1995, when Vladimír Morávek became artistic director for a decade. Thanks to provocative productions that violated established stereotypes, unconventional

stagings of world classics and works of Czech realism, a renewed company of actors and a firmly-structured dramaturgy, under Morávek the theatre broke free from the regional theatre mould and started to gain nationwide recognition. The current artistic leadership of David Drábek has a specific style, affected stylisation, exaggeration and experimental grotesqueness. The Klicperovo divadlo has four times been named the Theatre of the Year in the prestigious Alfréd Radok awards and is each year the main organiser of the festivals Theatre of European Regions and Waiting for Václav.

EVŽEN ONĚGIN / EUGENE ONEGIN 11. 9. 2015 55

foto/photo Arno Declair

Henrik Ibsen

Nepřítel lidu / An Enemy of the People pátek / Friday 11. 9. 2015 — 20:00 sobota / Saturday 12. 9. 2015 — 19:30 Nové divadlo / The New Theatre 150 min bez přestávky / with no interval Schaubühne am Lehniner Platz, Berlín / Schaubühne, Berlin de Režie / Directed by Thomas Ostermeier Adaptace/ A version by Florian Borchmeyer Dramaturgie / Dramaturgy Florian Borchmeyer Scénografie / Stage design Jan Pappelbaum Kostýmy / Costume design Nina Wetzel Hudba / Music Malte Beckenbach, Daniel Freitag Světelný design / Light design Erich Schneider Kresby na zeď / Wall paintings Katharina Ziemke Osoby a obsazení / Cast Dr. Stockmann Christoph Gawenda Člen městské rady / Member of City Council Ingo Hülsmann Paní Stockmannová / Mrs. Stockmann Eva Meckbach Hovstad Renato Schuch Aslaksen David Ruland Billing Moritz Gottwald Morten Kiil Thomas Bading Premiéra v Avignonu 18. července 2012 / Premiere in Avignon July 18th, 2012 Premiéra v Berlíně 8. září 2012 / Premiere in Berlin September 8th, 2012

Nepřítel lidu – Doktor Stockmann odhalí, že lázeňská i pitná voda jsou zamořeny choroboplodnými mikroorganismy v důsledku průmyslového znečištění. Svá zjištění chce publikovat v novinách a požaduje, aby městská rada nechala přeložit vodovodní potrubí. Vlivní občané a místní novináři mu přislíbí pomoc, jenomže jeho bratr Peter, starosta, vznese vážné námitky: ekonomická prosperita města bude ohrožena. Najednou Stockman začne o podporu vlivných postupně přicházet. Zasejí zrnka pochybností o jeho plánech a snaží se problém se znečištěnou vodou zakrýt. Stockmann však trvá na transparentním postupu a hodlá celou věc zveřejnit. Celý případ už pro něj není jen problémem zamořených lázní, jeho cílem je sama společnost. Hlavní postava hry se pohybuje na tenké hraně mezi skutečným zájmem o blaho společnosti a fanatismem. Je transparentnost v komercializované společnosti vůbec možná?

”

Všechno je přesně zaměřené, nic není přehnané. Životné a smysluplné divadlo. —Huffington Post, New York

Nepřítel lidu / An Enemy of the People 11. & 12. 9. 2015 57

”

Borchmeyerovu chytrou, zeštíhlenou verzi originálu přesně v duchu samotného Ibsena prostupují prvky kritiky současné společnosti, mýtu ekonomického boomu a obecné tendence k individualizaci způsobu života. —Stefan Kirschner, Berliner Morgenpost

”

Není to vlastně výpověď o tom, že dnešní „mladá“ generace sice ráda debatuje, podepisuje petice a v lecčem se angažuje, ale ta muzika a módní kalhoty jsou jí přednější? Stačí si přece občas zahulit, zazpívat a všechno se zas nějak urovná? —Vojtěch Varyš, Svět a divadlo

Thomas Ostermeier (1968) – Vystudoval režii na Hochschule für Schauspielkunst Ernst Busch v Berlíně. V letech 1996–99 režisérem a uměleckým šéfem divadla Baracke při Deutsches Theater v Berlíně (Divadlo roku 1998). Od září 1999 se spolu se Sashou Waltz, Jensem Hilljem a Jochenem Sandigem stal režisérem a členem uměleckého vedení Berliner Schaubühne am Lehniner Platz; dnes je Ostermeier uměleckým vedoucím Schaubühne. Kromě toho pracoval na festivalech Salzburger Festspiele a Edinburgh International Festival, dále na scénách Deutsches Schauspielhaus Hamburg, Münchner Kammerspiele a ve vídeňském Burgtheateru. V roce 2000 byl vyznamenán Evropskou divadelní cenou (Neue Theatrale Realitäten) v Taormině a Herald-Angel-Award za The Girl on the Sofa v Edinburghu, od té doby získal řadu dalších ocenění. Od listopadu 2002 byl povolán coby Artiste associé do vedení Festival d’Avignon. Vedle Nepřítele lidu patří k jeho nejnovějším inscenacím v Schaubühne Lištičky Lilian Hellmannové (2014), Shakespearův Richard III. (2015) a naposledy Bella Figura, světová premiéra hry Yasminy Rezy, která vznikla přímo pro soubor Schaubühne. V loňském roce vydalo nakladatelství Theater der Zeit knižní rozhovor, v němž Ostermeier mimo jiné říká: „Já jsem, chcete-li, mladší bráška dekonstruktivistů: když starší bráchové všechno rozbourají, musí zas 58 11. & 12. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

někdo ty střepy posbírat a znova sestavit – a to dělám já. Doufám ale, že ty praskliny mezi střepy zůstanou viditelné. V japonské kultuře je pro to i slovo: kintsugi. Udělá se krásný kousek keramiky, pak se rozbije a zase sestaví. Viditelné praskliny jsou cílem téhle estetiky. Já nedekonstruuju, já rekonstruuju. A znova vyprávím příběhy. Kultury orientované na příběhy, a to zejména ta anglosaská, teď prostě opustily generaci mých starších bráchů a napojily se na mě.“ Schaubühne am Lehniner Platz – Schaubühne byla založena roku 1962. Od roku 1999 je jejím uměleckým šéfem Thomas Ostermeier. Ten svou éru založil na vzniku nového souboru herců ve stálém angažmá. Během sezony vznikne v Schaubühne minimálně deset nových inscenací, vedle nich se hrají inscenace z více než třicetičetného repertoáru. Na základě tradic ansámblového divadla hrají v Schaubühne prim herci, dramatické postavy a situace. Zároveň tu najdeme bohatou škálu stylů a přístupů k divadelní režii, včetně nových forem tanečního a hudebního divadla. Pojícím článkem je hledání současného divadelního jazyka, který se soustředí na vyprávění příběhu a přesné uchopení textů klasických i současných. Vedle berlínských režisérů, jako jsou Thomas Ostermeier, Falk Richter, Michael Thalheimer, Marius von Mayenburg či Patrick Wengenroth, v Schaubühne často hostují i významní režiséři ze zahraničí. V současné době jsou na repertoáru inscenace Romea Castellucciho, Alvise Hermanise, Katie Mitchellové, Rodriga Garcíi, Yaela Ronena a choreografky Constanzy Macras. Zároveň Schaubühne každoročně odehraje přinejmenším sto představení v zahraničí.

foto/photo Arno Declair

An Enemy of the People – Dr. Stockmann discovers that the source of drinking and spa water is riddled with pathogenic microorganisms, caused by industrial effluence. Stockmann wants to publish the findings in the newspaper and demands that the city council re-route the water pipes. Influential citizens and local journalists promise their support. However, his brother Peter, the mayor, raises some serious concerns: The economic prosperity of the spa town will be threatened. Suddenly the support for Stockman from the town’s policymakers begins to wane. They spread seeds of doubt about his plans and try to cover up the fact of the contaminated water. But Stockmann insists on transparency and intends to go public on the matter. For him the affair has long since ceased to be about the polluted health spa, his target is society as a whole. Ibsen’s drama wavers on a fine line between honesty and fanaticism. What is the potential for transparency in a commercialised society?

“ “

Everything is focused, nothing is overstated. This is vital and purposeful theatre. —Huffington Post, New York

Borchmeyer’s intelligent, slimmed-down version of the original is, much in the spirit of Ibsen himself, imbued with contemporary social criticism on the myth of the economic boom and on the general trend towards the individualisation of living conditions. —Stefan Kirschner, Berliner Morgenpost

“

Isn’t it perhaps an account of the fact that the “young” generation of today enjoys to discuss, sign petitions and get engaged, but at the end of the day music and fashionable trousers are more important? Because it is enough to smoke some weed from time to time, sing a song and everything will get back into order somehow? —Vojtěch Varyš, World and Theatre

60 11. & 12. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Thomas Ostermeier (1968) – Studied direction at the Hochschule für Schauspielkunst Ernst Busch in Berlin. From 1996–99 he was director and artistic head of the Baracke theatre at the Deutsches Theater in Berlin (Theatre of the Year 1998). In 1999 he became a director and member of the artistic management of the Berliner Schaubühne am Lehniner Platz, together with Sasha Waltz, Jens Hillje and Jochen Sandig. Today Ostermeier is the artistic manager of theSchaubühne. In addition he has worked at the Salzburger Festspiele and the Edinburgh International Festival, and at the Deutsches Schauspielhaus Hamburg, Münchner Kammerspiele ad in the Burgtheater in Vienna. In 2000 he won the European Theatre Award for New Theatrical Realities in Taormina, and the Herald Angel Award for The Girl on the Sofa in Edinburgh. Since then he has won a number of further awards. Since November 2002 he has been invited as an Artiste associé into the management of the Festival d’Avignon. In addition to An Enemy of the People his recent productions at the Schaubühne include Lilian Hellmann’s The Little Foxes (2014), Shakespeare’s Richard III. (2015) and most recently Bella Figura, the world premiere of a play by Yasmin Reza, created directly for the Schaubühne. Last year the publishing house Theater der Zeit published an interview in book form, in which Ostermeier says, among other things: “I am the younger brother of the deconstructivists, so to speak. When my older brothers have taken everything apart, someone has to pick up the pieces and put them together again – and that’s what I do. Still, I hope that the cracks between the pieces remain visible. In Japanese culture there’s a word for it: kintsugi. You make a beautiful pot, then you break it and put it together again. The visible cracks are the point of the style. I don’t deconstruct, I reconstruct. And I tell stories again. Cultures orientated towards stories, above all the Anglo-Saxon, have now abandoned the generation of my older brothers and latched on to me.”

Schaubühne am Lehniner Platz – The Schaubühne was founded in 1962. Since 1999 it has been led by artistic director Thomas Ostermeier. The foundation of his tenure was laid in the formation of a new ensemble of permanently employed actors. The Schaubühne premieres a minimum of ten shows per season alongside a repertoire of over 30 existing productions. Starting from the concept of an ensemble theatre, the actors, dramatic characters and situations of a play take centre stage at the Schaubühne. One of the theatre’s distinctive features is a stylistic variety in approaches to directing, which includes new forms of dance and musical theatre. The search for a contemporary theatre language which focuses upon storytelling and a precise understanding of texts – both classical and contemporary – is a unifying element. Alongside directors from Berlin such as Thomas Ostermeier, Falk Richter, Michael Thalheimer, Marius von Mayenburg and Patrick Wengenroth, the Schaubühne frequently offers a platform in Berlin to notable directors from abroad. Currently productions by Romeo Castellucci, Alvis Hermanis, Katie Mitchell, Rodrigo García, Yael Ronen and choreographer Constanza Macras are being shown at the theatre. At the same time, the Schaubühne showcases its productions abroad in over a hundred performances every year.

Nepřítel lidu / An Enemy of the People 11. & 12. 9. 2015 61

foto/photo Petr Králík

Jiří Adámek, Michal Nejtek, Martin Smolka

ČTYŘI TŘI DVA JEDNA (DIVADLO – KONCERT) / FOUR THREE TWO ONE (THEATRE – CONCERT) sobota / Saturday 12. 9. 2015 — 11:00 Nové divadlo – Malá scéna / The New Theatre – the Small Stage 40 min bez přestávky / with no interval Boca Loca Lab, Praha / Boca Loca Lab, Prague cz

Autor hudby / Music by Jiří Adámek, Michal Nejtek, Martin Smolka Účinkují / Cast Vendula Holičková Pavol Smolárik Daniel Šváb Petr Vančura První uvedení koncertu 18. května 2013 / The concert was first performed on May 18th, 2013

Čtyři tři dva jedna (divadlo – koncert) – Boca loca znamená španělsky bláznivá ústa. Podstatou všeho, co zazní, je hra se slovy a zvuky, s rytmem, zpěvem, polozpěvem, mluvou a polomluvou. Přímo pro skupinu Boca Loca Lab napsali své „mluvené partitury“ Martin Smolka (mimo jiné spoluzakladatel ansámblu AGON či autor opery Nagano) a Michal Nejtek (skladatel a pianista s přesahem k jazzu a rocku, spolupracující např. s Plastic People Of The Universe). Jiří Adámek (1977) – Vystudoval režii na pražské DAMU, kde nyní působí jako pedagog. U svých hudebně-divadelních projektů působí Adámek nejen jako režisér, ale i autor libreta, popřípadě hudby. Má za sebou několik stáží ve Francii, je výrazně ovlivněný francouzským postmoderním théâtre musical. Od vytvoření první celovečerní inscenace „hudebně-divadelního“ typu získal Adámek různá ocenění. Rovněž byl jmenován festivalem Next Wave 2007 Osobností roku v oblasti alternativního divadla za hudebně-scénické kompozice a jejich teoretickou reflexi. Píše analytické články o současném divadle (časopis Svět a divadlo). „Z nastupující generace českých režisérů přelomu prvního a druhého desetiletí 21. století se jeví jako nejdůslednější experimentátor a opravdový intelektuál, který přesně váží své činy a kroky, interpretuje je a dále rozvíjí. Je tím typem tvůrce, který vstupuje nejen do oblasti živého divadla, ale i do sféry divadelní

ČTYŘI TŘI DVA JEDNA (DIVADLO – KONCERT) / FOUR THREE TWO ONE (THEATRE – CONCERT) 12. 9. 2015 63

teorie a intelektuální reflexe své práce a (nejen divadelního) dění kolem. Jiří Adámek je avantgardou českého divadla druhého desetiletí jednadvacátého století,“ napsal o režisérovi Vladimír Hulec. Boca Loca Lab – Divadelní skupina, kterou v roce 2007 založil režisér a autor Jiří Adámek. Smyslem je realizace scénických forem, které v sobě propojují divadelní a hudební postupy. K výrazným rysům vytvořených projektů patří hudebně komponovaná struktura, minimalistické herectví a zvláštní přístup k jazyku (fragmentarizace slov, rytmizace textu, hra s poloabstraktními shluky slabik a hlásek). Skupina Boca Loca Lab dosud realizovala tyto projekty: Tiká tiká politika (2006), Klikněte na video (2007), Evropané (2008), Teritorium (2010), Požár (2011), Dvanáct Milosrdných (2012), Čtyři tři dva jedna (2013), Řekni něco (2013) a sérii IMPRO koncertů. Inscenace Tiká tiká politika získala Cenu za originální divadelní tvar (festival Kontakt v Toruni, 2009) a Cenu mezinárodní soutěže Music theatre now (Berlín, 2008). Projekt Evropané získal Cenu pro nejlepšího mladého režiséra na festivalu MESS Sarajevo (2012).

Four Three Two One (theatre – concert) – Boca loca means mad mouth in Spanish. Boca loca productions are based on plays with words and sounds, rhythm, singing, semi-singing, speaking and semispeaking. Martin Smolka (the co-founder of the AGON ensemble and the autor of the opera Nagano) and Michal Nejtek (composer and pianist who also plays rock and works, for example, with the Plastic People of the Universe) have written “spoken scores” directly for Boca Loca Lab. Jiří Adámek (1977) – Studied direction at DAMU in Prague, where he now lectures. In his theatrical and musical projects Adámek is not just director but author of the libretto, in some cases of the music. He has undertaken several study stays in France, and is considerably influenced by French post-modern théâtre musical. Ever since the creation of his first full-length production of the “musical theatre” type, Adámek has gained various awards. He was named Personality of the Year at the 2007 Next Wave festival in the area of alternative theatre for his musical stage compositions and theoretical reflections on them. He writes analytical articles about current theatre (for the magazine Svět a divadlo). “Of the ascending generation of Czech directors at the turn of the first and second decades of the 21st century, he appears to be the most rigorous experimenter, a true intellectual who weighs precisely his deeds and steps, interprets them and develops them further. He is the type of artist who enters not only into the area of live theatre, but also into the area of theatre theory and intellectual reflections on his work and on what is going on around him (not just in the theatre). Jiří Adámek is the avant-garde of Czech theatre of the second decade of the twentyfirst century,” critic Vladimír Hulec has written about him. Boca Loca Lab – A theatre group founded in 2007 by director and author Jiří Adámek. Its purpose is the realisation of stage forms that combine theatre and musical approaches. The distinctive features of the projects created include musically-composed structures, minimalist

64 12. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

acting and a specific approach to language (the fragmentation of words, rhythmisation of text, playing with semi-abstract clusters of syllables and sounds). Boca Loca Lab has so far created the following projects: Tick Tock Politics (2006), Click on the Video (2007), Europeans (2008), Territory (2010), Fire (2011), The Twelve Merciful (2012), Four Three Two One (2013), Say Something (2013) and the series of IMPRO Concerts. Tick Tock Politics won the Original Theatre Form Award at the Kontakt festival in Torun, 2009, and the international competition award at the Music Theatre Now festival (Berlin, 2008). Europeans gained the Best Young Director award at the MESS festival in Sarajevo (2012).

ČTYŘI TŘI DVA JEDNA (DIVADLO – KONCERT) / FOUR THREE TWO ONE (THEATRE – CONCERT) 12. 9. 2015 65

foto/photo KIVA

Jan Mikulášek, Dora Viceníková

POŽITKÁŘI / HEDONISTS sobota / Saturday 12. 9. 2015 —16:00 Velké divadlo / The Grand Theatre 75 min bez přestávky / with no interval Divadlo Na zábradlí, Praha / The Theatre on the Balustrade, Prague cz

Režie / Direction Jan Mikulášek Dramaturgie / Dramaturgy Dora Viceníková Scéna a kostýmy / Set and costumes Marek Cpin Hudba / Music Miloslav König hrají / Cast Dita Kaplanová Jana Plodková Magdaléna Sidonová Anežka Kubátová Jakub Žáček Miloslav König Leoš Noha Honza Hájek Petr Jeništa Premiéra 24. října 2014 / Premiere October 24th, 2014

Požitkáři – Podivná společnost se schází v rudém pokoji. Herec, který se do úmoru snaží naučit krkolomný text, elegantní dáma s tajemstvím v tašce, muž, jemuž se všichni vysmívají… Ti všichni nemají zdánlivě nic společného, čas se pomalu vleče, nebo se už dávno zastavil, hovory se vedou, nikdo neodchází, ale čas od času se někdo náhle loučí se životem. Hranice mezi životem a smrtí se stírají a otázky „Co bude k večeři?“ a „Jak zemřu?“ se stávají stejně důležitými. Groteskní pohled na hluboké téma života a smrti, podpořený nadsázkou, humorem, ale i smutnými tóny.

”

Požitkáři jsou inscenace zábavná, apartně cynická, prakticky bez hluchých míst. (…) Hraje se skutečně kolektivně, každý z devíti účinkujících má své sólo nebo výstup, jehož je hlavní hvězdou, všichni na sebe evidentně slyší, dokážou si nahrát a výborně se doplňují. —Vladimír Mikulka, Svět a divadlo

”

Požitkáři nemají žádný děj, sled jednotlivých scének plyne, tu v dramatickém, tu v komediálním duchu. Zatímco se v jednu chvíli divák směje morbidnímu humoru, v druhou jen zamyšleně poslouchá filozofické úvahy o skonu či přípravě na něj. —Tomáš Šťástka, kultura.idnes.cz POŽITKÁŘI / HEDONISTS 12. 9. 2015 67

”

Požitkáři jsou nejdokonalejší podívanou týmu Viceníková – Mikulášek – Cpin. Herecká souhra, režijní preciznost, scénografický perfekcionismus v českém divadelním prostředí nevídaný. —Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Jan Mikulášek (1978) – Po nedokončeném studiu činoherní režie na Janáčkově akademii múzických umění působil jako umělecký šéf brněnského divadla Polárka. Spolu s dalšími mladými divadelníky vytvořil časem z Polárky sledovanou alternativní scénu, zaměřenou především na autorskou tvorbu pro nejširší spektrum diváků. Dále působil jako umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče a pravidelně spolupracoval s brněnským divadlem Reduta. V roce 2013, kdy umělecký šéf Reduty převzal vedení pražského Divadla Na zábradlí, se stal Mikulášek kmenovým režisérem této scény. Na repertoáru Divadla Na zábradlí v současnosti nalezneme následující Mikuláškovy režie: Korespondence V+W, Europeana, Buržoazie, Šedá sedmdesátá, Cizinec, Zlatá šedesátá, Požitkáři a Doktor Živago. Režijní přístup Jana Mikuláška se často opírá o dramatizace románů, původní scénáře či autorské divadlo. Pracuje se střihem, s detailem, s hudebním kontrapunktem i s paralelním odvíjením dějů. Druhou výraznou inspirací je výtvarné umění, ze kterého „přebírá“ důraz na mizanscénu a svícení. Výrazným rysem Mikuláškova rukopisu je hra s významem replik, s kontextem a s asociacemi na zvolené téma; na jevišti dokáže zhmotnit naprosto abstraktní, filozofická témata a to pomocí velice jednoduchých prostředků. Divadlo Na zábradlí – Tradice Divadla Na zábradlí je podepřena působením řady významných osobností – divadlem mimo jiné prošel Václav Havel, Ivan Vyskočil, Jan Grossman, Evald Schorm či Petr Lébl. Od svého vzniku hrálo Divadlo Na zábradlí významnou roli ve společensko-kulturním kontextu země, vznikla zde řada inscenací, která reprezentovala Českou republiku i v zahraničí a působila tu 68 12. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

a působí plejáda významných hereckých osobností. Divadlo Na zábradlí představuje přední scénu současných divadelních tendencí. Od sezony 2013/2014 stojí v čele divadla Petr Štědroň, Dora Viceníková a Jan Mikulášek, jejichž směřování inklinuje k nepravidelné dramaturgii a k autorskému divadlu. V Cenách divadelní kritiky za uplynulý rok získalo „Zábradlí“ ocenění Divadlo roku, scénograf Marek Cpin za výtvarné pojetí Požitkářů obdržel titul Scénografie roku a inscenace Velvet Havel bodovala ve všech dalších kategoriích.

Hedonists – A strange company meets in a red room. An actor trying to learn some incredibly difficult lines, an elegant lady with a secret in her handbag, a man whom everyone laughs at… None of them appear to have anything in common, time drags slowly, or has long since stopped, conversations are held, no one leaves, but from time to time someone suddenly departs this life. The boundaries between live and death become blurred, and the questions “What’s for supper” and “How will I die” become equally important. A grotesque look at the profound subject of life and death, supported by exaggeration, humour and also sad tones.

“

Hedonists is an entertaining production, arrestingly cynical, practically without tone-deaf spots (…) The acting is truly collective – each of the nine actors has a solo or a part of which he or she is the main star. They are all clearly in touch with each other, play to each other and complement each other superbly. —Vladimír Mikulka, Svět a divadlo

“

Hedonists has no plot, but one scene follows another, sometimes in dramatic mode, sometimes in comedic. At one moment the audience members laugh at the morbid humour, at the next they listen, deep in thought, to philosophical contemplations on death or preparation for it. —Tomáš Šťástka, kultura.idnes.cz

“

Hedonists is the most perfect spectacle yet from the Viceníková – Mikulášek – Cpin team. The teamwork among the actors, the directorial precision, the scenographic perfectionism – all this is unprecedented in the Czech theatrical environment. —Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Jan Mikulášek (1978) – After studying drama direction at the Janáček Academy of Musical Arts, which he did not finish, he worked

as the artistic head of the Brno theatre Polárka. Together with other young theatre artists he helped make Polárka a closely-followed alternative theatre, focusing mostly on auteur work for as wide an audience spectrum as possible. He was also the artistic head of the Divadlo Petra Bezruče, and worked regularly with the Reduta theatre in Brno. In 2013, when the artistic head of the Reduta took over the leadership of the Divadlo Na zábradlí in Prague, Mikulášek became director there. The theatre currently has the following productions by Mikulášek in its repertoire: The V + W Letters, Europeana, Bourgeoisie, The Grey Seventies, The Stranger, The Golden Sixties, Hedonists and Doctor Zhivago. Mikulášek’s directorial approach frequently involves the dramatisation of novels, original scripts and auteur theatre. He works with cutting, detail, musical contrapposto and parallel plots. His other major source of inspiration is fine art, from which he “borrows” an emphasis on mise-en-scène and lighting. A marked feature of his work is the way in which he plays with the meaning of speeches, context and associations on a given theme. He manages to materialise on stage entirely abstract, philosophical subjects, using very simple means. Theatre on the Balustrade – The theatre’s fifty-five year tradition has involved a number of distinguished figures, with those who have passed through the theatre including Václav Havel, Ivan Vyskočil, Jan Grossman, Evald Schorm and Petr Lébl. Since its creation the Theatre on the Balustrade has played a significant role in the country’s social and cultural context. It has created numerous productions that have represented the Czech Republic abroad, is home to a pleiad of notable actors, and is now a leading theatre for current theatrical tendencies. Since the 2013/2014 season the theatre has been headed by Petr Štědroň, Dora Viceníková and Jan Mikulášek, who incline towards irregular dramaturgy and auteur theatre. At the Theatre Critics’ Awards for the past year it won the Theatre of the Year award, while set designer Marek Cpin won Set Design of the Year for Hedonists and the production Velvet Havel won awards in all other categories. POŽITKÁŘI / HEDONISTS 12. 9. 2015 69

foto/photo Oleg Vojtíšek

F. M. Dostojevskij – Evald Schorm

BRATŘI KARAMAZOVI / THE BROTHERS KARAMAZOV sobota / Saturday 12. 9. 2015 —19:30 Sál Peklo / The Peklo Hall 180 min s přestávkou / with interval Činoherní klub, Praha / The Drama Club, Prague cz

Režie/ Direction Martin Čičvák Dramaturgie / Dramaturgy Martin Kubran Scéna / Set design Hans Hoffer Kostýmy / Costumes Mária Havran Hudba / Music Ivan Acher Osoby a obsazení / Cast Fjodor Karamazov / FYODOR KARAMAZOV Juraj Kukura Dimitrij / dmitri Martin Finger Aljoša / alyosha Igor Orozovič / Michal Čapka Ivan Honza Hájek Smerďakov / SMERDYAKOV Matěj Dadák Kateřina / katarina Gabriela Míčová Grušenka / GRUSHENKA Natálie Puklušová Líza / lisa Ivana Uhlířová Premiéra 20. února 2015 / Premiere February 20th, 2015

Bratři Karamazovi – Polyfonní romány F. M. Dostojevského, v nichž má každá postava svou pravdu, neustále vybízejí k inscenování. Bratři Karamazovi patří k nejčastěji adaptovaným a uváděným dílům – zejména v poválečném období se v Čechách objevila dlouhá řada provedení, mezi nimiž zaujímá čestné místo dramatizace a inscenace Evalda Schorma v Divadle Na zábradlí (premiéra v březnu 1979). „Samotná dramatizace má spíše podobu scénáře, s ucelenými ‚kapitolami’, kupí se situace za situací, jejichž myšlenková sladěnost ožívá až organickým ‚filmovým střihem’, prolínáním scén a reminiscencemi na jevišti. Děj je zkoncentrován kolem mezní situace reakce na vraždu a soudního přelíčení s Míťou. (…) Smíchem se začíná… Teskným zvukem harmoniky se končí. Čin byl vyšetřen a rozsudek vynesen. A pravda?“ napsala o Schormově dramatizaci Radka Denemarková.

”

Nedá se říct, že je Kukura herecky lepší než jeho okolí. Jeho syté psychologické herectví a výrazná ostře řezaná fyziognomie schopná proměny od šarmu starého donchuána k vyjádření odpornosti zhroucené kreatury rozviřují na malé scéně vichr. Kukura je zde za hvězdu, ale děje se tak v rámci inscenační výpovědi. Je to černá hvězda, kolem níž se vše točí. V jeho tváři se zračí hluboký strach ze smrti, ďábelská potměšilost, chladná hráčská strategie i patologická krutost.

BRATŘI KARAMAZOVI / THE BROTHERS KARAMAZOV 12. 9. 2015 71

Starý Karamazov dosáhl vrcholu zla ukrytého v lidském společenství, přesto dokáže žadonit o soucit, za nějž je ovšem připraven dát pár facek. (…) Inscenace nerozřeší, zda je, či není Bůh, provokuje však věčné, dnes velmi aktuální trnutí nad otázkou, proč cesta k Bohu nebo Nebohu musí být lemována mrtvolami. Běsi individuální duše a běsi mocenských dějů se v současném světě prolínají. Hrůzy rozpoutává zase jen člověk, který to nemá v duši v pořádku. A nejde jen o duši, Boha a podobné vzletnosti. I u Karamazových se v pozadí všeho dění skrývá svazek bankovek. —Marie Zdeňková, Divadelní noviny

”

Vizuálně se režisér Martin Čičvák zjevně inspiroval atmosférou ulice Ve Smečkách, kde divadlo sídlí uprostřed několika erotických velkopodniků. Na zcela obnažené černé scéně rudě září vchod nevěstince jako výtah do pekla, je tu tyč pro erotické produkce a také neonový nápis Romantic World. Na opačné straně špinavá latrína – i tam lze výsměšně klást otázky o Bohu a nesmrtelnosti. Starý nábytek a dobové harampádí se válí na hromadě pod jevištěm, jako by inscenátoři chtěli naznačit, že tyto kulisy už k jejich příběhu nepatří. —Marie Reslová, Hospodářské noviny Martin Čičvák (1975) – Vystudoval obor činoherní režie na JAMU v Brně. Studoval také na britské Dartington College of Arts, kde inscenoval Genetovy Služky a Strindbergovu Slečnu Julii. Během studií zároveň hostoval v košickém Východoslovenském divadle, v Národním divadle Brno a v brněnském Divadle v 7 a půl. Inscenace Bernhardova Immanuela Kanta v Národním divadle Brno mu v roce 2000 vynesla Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Od roku 2001 je kmenovým režisérem pražského Činoherního klubu, kde inscenoval mimo jiné Büchnerova Vojcka, Suchovo-Kobylinův Proces, Molièrova Misantropa a Amfitryona, Feydeauova Dámského krejčího, Albeeho hru Koza aneb Kdo je Sylvie? (nominace na 72 12. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

slovenskou divadelní cenu DOSKY 2004 za nejlepší režii), Čechovova Ivanova, Vinterbergovu Rodinnou slavnost, hru Mariny Carr U kočičí bažiny, Mittererovo Moje strašidlo, Ortonovu hru Klíčovou dírkou aj. Pravidelně působí na dalších českých a slovenských scénách. I přesto, že je kmenovým režisérem komorního Činoherního klubu, síla jeho režie spočívá především ve velkých plátnech s důrazem na aktuální posuny klasiky. Činoherní klub – „Zakladatelé Činoherního klubu Ladislav Smoček a Jaroslav Vostrý žádný velký program, manifest, záměrně nezformulovali ani v počátcích svého divadla. Na začátku byla zdánlivě prostá teze, kterou Vostrý utvořil podle svého předchozího pozorování divadla v roli divadelního kritika: ‚Objevování hereckých možností je… objevováním možností člověka.‘ Ukázala se v průběhu času natolik úplná, že její stopy nacházíme ve všech! – zdařilých i méně zdařilých – inscenacích Činoherního klubu dodnes. V šedesátých letech byl Činoherní klub scénou, která neměla precedens. Dnes je moderní klasickou činohrou, kde výpověď o člověku, o lidech je stále sdělována především prostřednictvím herce,“ napsal k padesátiletému výročí této scény Jan Kolář. V čele divadla stojí Vladimír Procházka a ke kmenovým režisérům patří Ladislav Smoček, Martin Čičvák a Ondřej Sokol.

foto/photo Oleg Vojtíšek

The Brothers Karamazov – Dostoyevsky’s polyphonic novels, in which each figure has his or her own truth, constantly offer themselves for adaptation. The Brothers Karamazov is one of the most frequently adapted and shown works – during the post-war period, in particular, there was a long line of productions, of which the place of honour goes to the dramatisation and production by Evald Schorm in the Divadlo Na Zábradlí (first performed in March 1979). “The actual dramatisation is more in the form of a script, with compact ‘chapters’. Situation piles on situation, with their train of thought brought alive by the almost organic ‘film editing’ and the interweaving of scenes and reminiscences on stage. The plot concentrates around the extreme situation of the reaction to the murder, and Mitya’s trial (…) It starts with laughter… it ends with the mournful sound of the harmonica. The deed has been investigated and judgment passed. And the truth?” Radka Denemarková writes about Schorm’s dramatisation.

“

It cannot be said that Kukura is better than those around him in terms of acting. His rich, psychological acting and his sharplycarved physiognomy, capable of transforming itself from the charm of an ageing Don Juan to the expression of the hideousness of a collapsed monster whipping up a storm on the small stage. Kukura is a star here, but as part of a stage testimony. It is a black star, around which everything revolves. His face reflects a deep fear of death, devilish malice, a propensity for cold-blooded gambles and pathological cruelty. Old Karamazov has reached the height of evil hidden in human society, but he still manages to beg for sympathy, although he is also prepared to hand out a couple of slaps in return. (…) The production does not try to answer the question of whether God exists or not, but it does provoke a dispassionate and currently extremely topical look at the question of why the journey to God or Non-God has to be lined with corpses. The demons of the individual soul and the demons of power plays intertwine in the contemporary world. Only someone whose soul is not in order unleashes terror. And it is not only a question of the soul,

74 12. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

God and similar noble concepts. In the world of the Karamazovs, too, a bundle of banknotes lurks in the background of all the action. —Marie Zdeňková, Divadelní noviny

“

In visual terms the director Martin Čičvák has clearly drawn inspiration from the atmosphere of the street Ve Smečkách, in which the theatre is located in the midst of several large sex businesses. On the bare black stage the entry to the brothel glows red like a lift down to hell, there is a pole for erotic productions and also a neon sign saying Romantic World. On the other side is a dirty latrine – here, too, questions can be asked about God and immortality. Old furniture and period junk lie in a heap under the stage, as if the producers wanted to show that these props no longer belong to the story. —Marie Reslová, Hospodářské noviny Martin Čičvák (1975) – Studied directing at JAMU in Brno. Also studied at Dartington College of Arts in Britain, where he directed Genet’s The Maids and Strindberg’s Miss Julie. While a student he also guest directed at the East Slovak Theatre in Košice, the National Theatre Brno and Brno’s Divadlo v 7 a půl. His production of Bernhard’s Immanuel Kant in the National Theatre Brno brought him an Alfréd Radok award in 2000 in the category Talent of the Year. Since 2001 he has directed at Prague’s Drama Club, where his productions have included Büchner’s Wozzeck, Suchovo-Kobylin’s Trial, Molière’s The Misanthropist and Amphitryon, Feydeau’s Ladies’ Tailors, Albee’s play The Goat, or Who is Sylvia? (nominated in Slovakia for a DOSKY 2004 award for best direction), Chekhov’s Ivanov, Vinterberg’s Festen, Marina Carr’s play By the Bog of Cats, Mitterer’s Mein Ungeheuer, Orton’s play What the Butler Saw and so on. He also regularly directs at other Czech and Slovak theatres. Although he is primarily engaged at the Drama Club, a small and intimate theatre, the strength of his direction is in large canvases, with an emphasis on contemporary shifts in the classics.

Činoherní klub (The Drama Club) – “The founders of the Činoherní klub, Ladislav Smoček and Jaroslav Vostrý, deliberately avoided formulating any kind of grand programme or manifesto, even when their theatre first started. In the begnning there was the apparently simple thesis that Vostrý formulated from his previous observations of theatre, as a theatre critic: ‘The discovery of theatrical possibilities is… the discovery of the possibilities of man.’ Over the course of time it proved to be a theory so complete that its traces can still be found in all! – both the more and the less successful – productions at the Činoherní klub to this day. During the 1960s the Činoherní klub was a theatre with no precedent. Today it is a modern, classic drama theatre, where testimonies about man, about people, are still communicated by means of the actor,” Jan Kolář wrote on the fiftieth anniversary of the theatre. The theatre is now headed by Vladimír Procházka, with its key directors being Ladislav Smoček, Martin Čičvák and Ondřej Sokol.

BRATŘI KARAMAZOVI / THE BROTHERS KARAMAZOV 12. 9. 2015 75

foto/photo Ctibor BachratĂ˝

Michail Bulgakov, Ondrej Spišák

MISTR A MARKÉTKA / THE MASTER AND MARGARITA sobota / Saturday 12. 9. 2015 — 19:30 Šapitó U Ježíška / Circus tent 210 min s přestávkou / with interval Teatro Tatro, Nitra / Teatro Tatro, Nitra sk

Adaptace románu a režie / Adaptation of novel and direction Ondrej Spišák Scéna / Set František Lipták Kostýmy / Costumes Katarína Hollá Hudba / Music Andrej Kalinka Loutky / Puppets Karel Czech Masky / Masks Martin Blizniak Hrají / Cast Lukáš Latinák, Marián Miezga, Zuzana Konečná, Lukasz Kos, Róbert Jakab, Milan Ondrík, Agáta Spišáková, Rudo Kratochvíl, Juraj Kemka / Peter Oszlík, Milan Vojtela, Martin Nahálka, Šimon Spišák, Andrej Kalinka, Lucia Korená, Ondrej Spišák

Premiéra 27. září 2013 / Premiere September 27th 2013 Inscenace je vhodná pro diváky od 16 let / The production is suitable for audiences aged 16 and over Hru uvádíme s anglickými titulky v překladu Ivana Lacka dle THE MASTER AND MARGARITA by Mikhail Bulgakov – English translation by Richard Pevear and Larissa Volokhonsky. Penguin Books, 1997. Děkujeme festivalu Nová Drama. / The translation of English surtitles is from Ivan Lacek based on THE MASTER AND MARGARITA by Mikhail Bulgakov – English translation by Richard Pevear and Larissa Volokhonsky. Penguin Books, 1997. Thanks to the festival New Drama.

MISTR A MARKÉTKA / THE MASTER AND MARGARITA 12. 9. 2015 77

Mistr a Markétka – Stylizace, groteska, radost ze hry, nezaměnitelný výtvarný rukopis souboru, směšování vysokého s nízkým, pomíjivého s věčným… Inscenace volně navazuje na nejúspěšnější tituly souboru Teatro Tatro: z Bianky Braselli přebírá atmosféru starého magického panoptika, z Proroka Iljy zase téma blížícího se konce světa. Bulgakovův kultovní román, který popisuje ďábla ve třicátých letech minulého století v Moskvě, vztahují tvůrci k současnosti a pokládají otázky: Jak vypadá ďábel dnes a do jaké míry ovlivňuje naši současnost? Nežijeme ještě ve větším pekle, než jaké představovala porevoluční Moskva? Má Ježíš Kristus nějaký vliv, nebo je to jen nebezpečný blázen? A existuje ještě láska, před kterou se pokloní i ďábel?

”

Režisérovi Ondrejovi Spišákovi sa podarilo z komplikovaného románu vytvoriť poprepletanú, pokope výborne držiacu mozaiku. (…) Ako vždy v Teatro Tatro, aj teraz to bolo „dívadlo“ (od slovesa dívať sa) v štýle comedie dell’arte, kde je všetko priznané, triky sa tvoria pred vašimi očami, herci vystupujú v rýchlom slede vo viacerých úlohách, takmer každý obraz má v sebe smrteľne vážnu grotesknosť, kulisy sú zároveň insitné a krásne, celé to je kongeniálne dopĺňané živou hudbou a spevom. Má to silne bulgakovovskú atmosféru (tragédia, dráma aj groteska spletené do jedného koberca) so spomienkami na stalinské (a dnešné putinovské) Rusko, s autobiografickými odkazmi, s burleskným virvarom, s mrazivou drámou. —Juraj Kušnierik, tyzden.dnes.sk

”

Dramatizácia románu Majster a Margaréta a jej spracovanie prostredníctvom výraznej poetiky Teatra Tatro je určite jednou z divadelných udalostí roka. (…) Je silnou inscenáciou, ktorá kultový román podáva špecifickým divadelným jazykom, aký nemá v slovenskom kontexte obdobu. Prekvapí, ohúri a vtiahne nás do svojej temnej hry. —Milo Juráni, Kød 78 12. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Ondrej Spišák (1964) – Režisér a herec. Vystudoval DAMU a následně se věnoval loutkovému divadlu pro děti, později přešel i k tvorbě pro dospělé. Na začátku devadesátých let založil spolu se scénografem Františkem Liptákem Teatro Tatro, které navazuje na tradici pouličních divadel a cirkusu (Bianca Braselli, dáma s dvoma hlavami, Lietajúca Frída, Minas Tirith – Minas Morgul, Derniéra…). Spišák pravidelně spolupracuje s Radošinským naivním divadlem (Sláva, Sčista-jasna, Tata, Generál, Desatoro, Hra o láske…) a dalšími slovenskými, českými, maďarskými a především polskými divadly. Za režii Słobodziankovy hry Naše třída získal prestižní varšavskou divadelní cenu Felix. Jeho domovskou scénou je Staré divadlo Karola Spišáka v Nitře. Teatro Tatro – Volné seskupení herců, režisérů a výtvarníků kolem dvou osobností – režiséra Ondreje Spišáka a výtvarníka Františka Liptáka. Divadelní společnost vznikla v roce 1990 jako alternativa kamenného divadla. Od té doby hledá vlastní hranice tvorby, přesouvá je do veřejného prostoru, kde nachází větší míru svobody.

The Master and Margarita – Stylisation, grotesque, playfulness, the unforgettable artistic style of a company that mixes high and low, the fleeting and the eternal… The production follows freely on from the most successful titles of the Teatro Tatro group: from Bianca Braselli it takes the atmosphere of an old and magical waxworks, from The Prophet Ilya the theme of the approaching end of the world. Bulgakov’s cult novel, about the devil in 1930s Moscow, is brought by the artists into the present day, as they ask: What does the devil look like today, and how does he affect our present? Are we not living in a greater hell than post-revolution Moscow? Does Jesus Christ have any influence, or is he just a dangerous madman? And is there still such a thing as a love in front of which even the devil bows down?

“

Out of a complicated novel, director Ondrej Spišák has managed to create an interlocking mosaic that holds together beautifully. (…) As always in Teatro Tatro, this time, too, it was a true spectacle – in the style of commedia dell’arte, where everything is admitted, the stunts are created in front of your eyes, the actors appear in rapid succession in several roles, almost every scene contains deathly serious grotesqueness, the backdrops are both naive and beautiful, and the whole thing is congenially complemented by live music and singing. The atmosphere is heavily Bulgakovesque (tragedy, drama and grotesque woven into a single carpet) with reminders of Stalinist (and present-day Putinist) Russia, with autobiographical references, burlesque and chilling drama. —Juraj Kušnierik, tyzden.dnes.sk

“

This dramatisation of the novel The Master and Margarita and its adaptation using Teatro Tatro’s distinctive style is definitely one of the theatrical events of the year (…) It is a strong production that serves up the cult novel using a specific theatre language that is unparalleled

in the Slovak context. It surprises us, astounds us and pulls us into its dark game. —Milo Juráni, Kød Ondrej Spišák (1964) – Director and actor. Studied DAMU and subsequently worked in children’s puppet theatre before moving into work for adults. At the start of the 1990s he and set designer František Lipták founded the Teatro Tatro, which takes its inspiration from the tradition of street theatres and circuses (Bianca Braselli, the TwoHeaded Lady, Flying Frída, Minas Tirith – Minas Morgul, Derniere…). Spišák regularly works with the Radošinské naivní divadlo (Fame, Out of the Blue, Dad, General, The Ten Commandments, A Play About Love…) and other Slovak, Czech, Hungarian and above all Polish theatres. His direction of Słobodzianek’s play Our Class won a Fenix – prestigious Warsaw theatre award. His home stage is the Staré divadlo Karola Spišáka in Nitra. Teatro Tatro – A free grouping of actors, directors and artists around two figures – the director Ondrej Spišák and the artist František Lipták. The theatre company was created in 1990 as an alternative to the town theatre. Since then it has sought to find the borders of its own work, moving them into the public space where there is a greater degree of freedom.

foto/photo Martin Špelda

80 12. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Jan Frič a herci / and actors

O HEZKÝCH VĚCECH, KTERÉ ZAŽÍVÁME / THE NICE THINGS WE EXPERIENCE neděle / Sunday 13. 9. 2015 — 10:30 Nové divadlo – Malá scéna / The New Theatre – the Small Stage 90 min bez přestávky / with no interval Divadelní společnost Masopust, Praha / Masopust Theatre Company, Prague cz

Režie / Direction Jan Frič Dramaturgie / Dramaturgy Tereza Marečková Scéna a kostýmy / Set and costumes Pavla Kamanová Hudba / Music Jakub Kudláč Hrají / Cast Lukáš Příkazký Jiří Panzner Radovan Klučka Tomáš Dianiška Richard Fiala

O hezkých věcech, které zažíváme – Kolektivní inscenace o dobru, kráse, radostech z maličkostí. Vedle básní Jakuba Demla zní úryvky z Receptáře či Divácké zprávy na Primě. Sladce ironická inscenace o osobních pocitech štěstí a radosti všech zúčastněných.

”

Režisér Frič si dodal odvahy a prezentuje se v tomto představení patrně ve své nejupřímnější poloze. Přestává zastírat, jak vnímá divadlo, a co mu skutečně připadá vtipné. Zatímco v Andělech mezi námi, které také dělal ve spolupráci s Masopustem, se vysmíval pouze smrti, zde se už vysmívá úplně všemu. —Kateřina Nechvílová, Literární noviny

Premiéra 8. března 2015 / Premiere March 8th, 2015

Jan Frič (1983) – Je absolventem oboru režie činoherního divadla na pražské DAMU, jeho specifický rukopis se opírá především o bizarní čtení textů, zviditelňování skrytého a potlačeného. Pravidelně spolupracuje s Divadlem Na zábradlí, s Klicperovým divadlem, se společností Masopust nebo s A studiem Rubín. „Jan Frič je pozoruhodný režisér, který si – na půdorysu klasických (Tartuffe a Orestek v Divadle Na zábradlí) i současných (Kokkola v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Polonéza Ogińského v Divadle Na zábradlí) textů – staví svoje vlastní pestrobarevné zámky. Nejsou to jen samoúčelné hrátky. Vlastně společně vytvářejí svébytný vesmír, v němž se

O HEZKÝCH VĚCECH, KTERÉ ZAŽÍVÁME / THE NICE THINGS WE EXPERIENCE 13. 9. 2015 81

poznávají ve všem nevkusu a užívání pop-kulturních odkazů zážitky těch, kdo trávili dětství a dospívání v devadesátých letech. S jistou nadsázkou, protože se celé věci věnuje důsledně a vytrvale (do čehož nakonec zapadají i (spolu)autorské projekty, v nichž je možná režijně nejukázněnější – tedy zatím třídílný cyklus diskokabaretů House of Love a rozmarný životopis Jaroslava Haška Kabaret Hašek z pera Miloše Orsona Štědroně v A Studiu Rubín), by se dal prohlásit za jediného generačního režiséra nastupující, resp. již nastoupivší divadelní generace,“ napsal Vojtěch Varyš. Masopust – Obecně prospěšná společnost Masopust je nezávislým divadlem, působícím od roku 2008 v oblasti dramaturgické archeologie propojené se současnými tématy a obrazovou režií. Má za sebou úspěšná představení Vytrvalý princ, Čupakabra, Orlando, Andělé mezi námi, Magor v Betlémě a další. Od ledna 2014 má svou stálou scénu v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí. Mezi pravidelné spolupracovníky patří kromě Jana Friče režiséři Anna Petrželková a Štěpán Pácl, na dramatizacích pravidelně spolupracuje Lenka Lagronová, dále s Masopustem spolupracují scénografové Andrej Ďurík a Pavla Kamanová a hudební skladatel Jakub Kudláč. Dramaturgyní Masopustu je Tereza Marečková. Herecky s Masopustem spolupracují Pavla Beretová, Magdaléna Borová, Ivana Uhlířová, Patrik Děrgel, Richard Fiala, Radovan Klučka, Miloslav König, Lukáš Příkazký, Jiří Panzner a další.

The Nice Things We Experience – A collective production about good, beauty and joy in small things. In addition to the poems of Jakub Deml there are extracts from a long-running DIY programme and Viewers’ News on Prima television. A sweetly ironic production about personal feelings of happiness and joy of all those involved.

“

Frič has gathered his courage and here presents himself at his most honest ever. He stops pretending how he views theatre and what he finds funny. While in Angels Among Us, which he also created with Masopust, he only made fun of death, here he makes fun of absolutely everything. —Kateřina Nechvílová, Literární noviny Jan Frič (1983) – A graduate of direction from DAMU in Prague, his directorial style revolves mainly around the bizarre reading of texts and making visible the hidden and suppressed. He works regularly with the Divadlo Na zábradlí, the Klicperovo divadlo, with the Masopust company and the A studio Rubín. “Jan Frič is a remarkable director who builds his own multicoloured castles on the ground plan of classic (Tartuffe and Little Orestes at the Divadlo Na zábradlí) and contemporary ones (Kokkola at the Divadlo F. X. Šaldy in Liberec, Polonéza Ogińského in the Divadlo Na zábradlí). They are not just games that are ends in themselves. Together they create their own universe, in which the experiences of those who spent an original childhood and adolescence in the 1990s can be recognised in all their tastelessness and enjoyment of pop-culture references. He might be described as the only generational director in the coming theatrical generation – or the one that has just arrived – although with a certain amount of exaggeration, since he devotes himself thoroughly and persistently to the whole thing, and it also includes his (joint) auteur projects, in which he is perhaps most disciplined as a director – so far the three-part disco-cabaret cycle House of Love and his capricious biography of Jaroslav Hašek, written by Miloš Orson Štědroň in the A Studio Rubín,” Vojtěch Varyš has written.

Masopust – Masopust, a not-for-profit company, is an independent theatre active since 2008 in the field of dramaturgical archaeology connected with contemporary subjects and imaginative direction. Its successful productions include The Constant Prince, Chupakabra, Orlando, Angels Among Us, Madman in Bethlehem and others. Since January 2014 it has had a permanent theatre in the Eliadova knihovna in the Divadlo Na zábradlí. In addition to Jan Frič, it regularly works with the directors Anna Petrželková and Štěpán Pácl, on dramatisations with Lenka Lagronová, with set designers Andrej Ďurík and Pavla Kamanová and with the composer Jakub Kudláč. Masopust’s dramaturg is Tereza Marečková. Actors who work with the company include Pavla Beretová, Magdaléna Borová, Ivana Uhlířová, Patrik Děrgel, Richard Fiala, Radovan Klučka, Miloslav König, Lukáš Příkazký, Jiří Panzner and others.

O HEZKÝCH VĚCECH, KTERÉ ZAŽÍVÁME / THE NICE THINGS WE EXPERIENCE 13. 9. 2015 83

foto/photo Eddi Jónsson

84 13. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Jón Atli Jónasson

BRIM / VLNOLAM / SURF neděle / Sunday 13. 9. 2015 — 15:30 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre 105 min s přestávkou / with interval Vesturport, Reykjavík / Vesturport, Reykjavik Is

Režie / Direction Hafliði Arngrímsson Scénografie / Scenography Börkur Jónsson, Hlynur Kristjánsson Světla a zvuk / Lights and sound Björn Kristjánsson, Sigurjón Brink Asistent režie / Assistant Director Ólafur Darri Ólafsson Osoby a obsazení / Cast Jónas Björn Hlynur Haraldssson Benni, kuchař / chef Gísli Örn Garðarsson Strojník / The engineer Ingvar E. Sigurðsson Dívka / The girl Nína Dögg Filippusdóttir Keith Ólafur Egill Egilsson Jóngeir Víkingur Kristjánsson Premiéra 20. února 2003 / Premiere 20th February, 2004 Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska / Supported by grant from Iceland, Lichenstein and Norway

VLNOLAM – Děj se odehrává na palubě malého rybářského plavidla, operujícího u islandských břehů, a jeho děj se točí kolem konfliktní pětičlenné posádky. Zatímco se loď kymácí v neklidném temném moři, v hlavách mužů na palubě se honí sny a neodbytné myšlenky. Hořkosladký a komický příběh, odrážející způsob života v městečkách, jež lemují islandské pobřeží a jsou zcela závislá na nejisté prosperitě rybářského průmyslu. Jeho postavy však nejsou zobrazeny nijak melancholicky. Muži na palubě jsou možná výstřední, ale barvití a plní života. „Nápad na tuto hru vznikl ze zážitku dlouhého ‚suchého’ období, kdy jsme nechytili ani čurdu. Byla to drsná lekce lidského chování. Žádný rybář nechce být na lodi, kterou to postihne. Když na moři nemáte co dělat, máte až moc času přemýšlet, a to může být nebezpečné,“ řekl autor.

”

Tímto představením se Jónu Atlimu i souboru herců podařilo dokázat, že hra, která vychází přímo z místního prostředí, se nás dotýká více než ty, jež mají údajně mezinárodní dosah. Tento detailní portrét postav na palubě malého islandského rybářského plavidla se stává ztřeštěným pojednáním o lidech, čekajících ve frontě na život. —Anne Mareile Moschinski, Mainzer Rheinzeitung

BRIM / VLNOLAM / SURF 13. 9. 2015 85

Hafliði ARMGRÍMSSON (1951) – Studoval divadlo a komunikaci na univerzitách ve Vídni a ve Stockholmu a režii na Semináři Maxe Reinhardta ve Vídni. Pracoval jako dramaturg a režisér v islandském Národním divadle, v Městském divadle v Reykjavíku, v NBS (islandském rozhlase a televizi), švédském Riksteatern a ve Vesturportu. Je uměleckým šéfem nezávislého divadla Frú Emilía, a to od jeho vzniku v r. 1986. Na Islandské herecké škole učil v letech 1985–2004 historii divadla a od roku 1996 je dramaturgem a režisérem Městského divadla v Reykjavíku. Do islandštiny přeložil řadu her, románů a knih pro děti. VESTURPORT – Divadlo bylo založeno v roce 2001 a je kolektivem divadelníků zaměřujících se na tvorbu netradičního divadla a filmu. Vlnolam Jóna Atliho Jónassona patří k cenami ověnčeným inscenacím souboru. Za posledních čtrnáct let si Vesturport vybudoval pověst novátorského islandského divadelního souboru a filmové společnosti. Je známý jak svými intimními minimalistickými inscenacemi, tak průkopnickými vysokooktanovými produkcemi, jež se vyrovnávají s tradičními divadelními texty. Britský list Guardian jej nazval „jedním z nejvíce vzrušujících divadel v Evropě“. Vesturport dosud produkoval sedm celovečerních filmů, dva dokumenty a patnáct různých divadelních inscenací, kterým se dostalo širokého diváckého i kritického ohlasu a získaly řadu ocenění doma i v zahraničí včetně Evropské ceny Nové divadelní reality, udělené v roce 2011 za souhrnné dílo souboru, jeho průkopnický charakter a originalitu.

BRIM – Brim, which means Breakwater in Icelandic, is set aboard a small fishing vessel just off the coast of Iceland and revolves around the conflicted five-person community formed by the crew members. Dreams and thoughts roll around in the heads of the men aboard as the ship plods through the restless dark sea. A bittersweet and comical tale of human beings. The play reflects the way of life in the small towns that line Iceland’s coast and depend upon the faltering fishing industry to thrive, but the treatment of the characters is not melancholic. The men aboard this unnamed trawler are eccentric but full of life’s colour. “The idea for this play came from my experience of a long, dry spell where we didn’t catch any fish. It was a rough lesson in human behaviour. No fisherman wants to be on a ship that’s hitting a dry spell. When you are not working out at sea you have too much time to think and that can be dangerous,” said the author.

“

With this performance Jón Atli and the group of performers manage to prove that a play that springs directly from its local environment relates more to us than those that have supposedly international references. This detailed portrayal of characters aboard a small Icelandic fishing vessel becomes in this way a mad treatise on life in the waiting lines. —Anne Mareile Moschinski, Mainzer Rheinzeitung Hafliði ARMGRÍMSSON (1951) – read theatre studies and communications at the universities of Vienna and Stockholm and direction at the Max-Reinhardt-Seminar in Vienna. He has worked as dramaturg and director at the National Theatre, the Reykjavík City Theatre, the National Broadcasting Service (radio and television), Riksteatern Sweden and Vesturport. He has been creative director with the independent theatre company Frú Emilía since its establishment in 1986. Haflidi taught history of theatre at the Icelandic School of Acting 1985–2004 and has been dramaturg and director at the Reykjavík City

Theatre since 1996. He has translated numerous plays, children’s books and novels into Icelandic. VESTURPORT THEATRE – Founded in 2001, the theatre is a collective of theatre artists dedicated to creating innovative theatre, film and performance art. BRIM by Jón Atli Jónasson is one of Vesturport’s several award-winning productions. In the last fourteen years Vesturport has established itself as Iceland’s most inventive theatre and film company. The company is known both for intimate minimalistic performances and for their trailblazing, high-octane productions that challenge traditional performance text. They have been called “one of Europe’s most exciting theatre ensembles” by The Guardian (UK). To date the company has produced seven full-length feature films, two documentaries and fifteen different theatre productions, receiving broad audience and critical acclaim, and winning numerous awards for its work both at home and abroad, including the prestigious Europe Prize – New Theatrical Realities in 2011 for its complete work, innovative character and originality.

BRIM / VLNOLAM / SURF 13. 9. 2015 87

foto/photo Collavino

88 13. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

Jonathan Littell, Daniel Majling

Laskavé bohyně / The Kindly Ones (Les Bienveillantes) neděle / Sunday 13. 9. 2015 — 19:00 Velké divadlo / The Grand Theatre 210 min s přestávkou / with interval Slovenské národní divadlo, Bratislava / The Slovak National Theatre, Bratislava sk

Režie / Direction Michal Vajdička Překlad / Translation Michala Marková Dramatizace a dramaturgie / Dramatisation and dramaturgy Daniel Majling Scéna / Set Pavol Andraško Kostýmy / Costumes Katarína Hollá Hudba / Music Marián Čekovský

Sbor / Chorus Barbora Palčíková, posluchačka VŠMU / VŠMU student, Martin Varínsky j. h. / guest Klavíristi / Pianists Aleš Junek j. h. / guest, Tobias Lacho j. h. / guest, Ryan Bradshaw j. h. / guest

Osoby a obsazení / Cast Maximilián Aue Ľuboš Kostelný Thomas Hauser Alexander Bárta Doktor Hohenegg / Üxküll Marián Geišberg Vyšetřovatel / Turek / Investigator Milan Ondrík Úředník Korherr / Official Richard Stanke Velitel / Moreau / Commander Jozef Vajda Partenau Martin Nahálka j. h. / guest Una / Helena Táňa Pauhofová Weselohová / Matka / Mother Emília Vášáryová Číšnice / Waitresses Monika Horváthová, posluchačka VŠMU / VŠMU student, Monika Potokárová, posluchačka VŠMU / VŠMU student Číšník / Waiter Tomáš Stopa, posluchač VŠMU / VŠMU student

Inscenace obsahuje expresivní výrazy a scény, není vhodná do 18 let / The production features expressions and scenes that make it unsuitable for those under 18

Premiéra 2. dubna 2014 ve Studiu SND / Premiere April 2nd, 2014 in the Studio SND

HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme 89

Laskavé bohyně – Stejnojmenný román z roku 2006, který se stal bestsellerem a nositelem prestižních cen, označila kritika jako knihu, kterou dočtete s pauzami na zvracení. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provádí několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce, přičemž hrdina se nechce omluvit, ani provádět sebereflexi, jen popisovat tuny válečných hrůz. Jde o příběh „slušného“ člověka, který se stal vrahem – Aue se v nich neobhajuje, nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč se zapojil do příšerné smrtící mašinérie. Inscenace získala ceny Dosky 2014 za nejlepší inscenaci sezony, za nejlepší režii i nejlepší mužský herecký výkon (Ľuboš Kostelný).

”

Režisér Michal Vajdička sa vrátil do Národného so známym tímom, na ktorom však nebolo badať príznaky únavy z dlhoročnej spolupráce. Pavol Andraško navrhol dokonale funkčnú skladačku pohyblivých segmentov, réžia sa citlivo pohrala aj s osvietením. Každá nota zo scénickej hudby Mariána Čekovského zaznela s nástojčivosťou, ale bez gýčovitého citového nátlaku. Do ucelenej koncepcie zapadali aj kostými Kataríny Hollej. Daniel Majling je autorom početných dramatizácií literárnych diel, tentoraz jeho text netrpí ani trochu literárnosťou, civilné dialógy sa blížia k filmovému videniu. —Zuzana Uličianska, sme.sk

”

Inscenácia je v prvom rade divadelným koncertom, v ktorom tvorcovia aj herci už pri jej vzniku zaujali rozhodujúci postoj k téme. Dôsledne profesionálnym prístupom vytvorili varovanie. Nie iba tým, čím katarznému rozuzleniu napomohol autor predlohy: jednotlivé postavy postupne – ako trest za svoje činy – zošalievajú. Ale aj herecky plne tvarovaným, pokojne ukazovaným, dôsledne odhaľovaným zločinom. Jonathan Littell síce napísal fiktívne memoáre o nemeckom intelektuálovi, obraz o našom konaní počas vojen, ktorý sa s ich

pomocou podarilo vytvoriť i na pôde Činohry SND, je nielen temný, ale aj alarmujúci. Hovorí totiž, že utešiť nás môže – ak nemáme srdce, ale iba rozum – len fakt, že predloha rozpráva fiktívny príbeh. —Dagmar Inštitorisová, kultura.pravda.sk

”

Špičkové herecké výkony a vhodne vodiaca režijná ruka vytvorili inscenáciu s katarziou priam antických rozmerov. Obraz historického krvavého kúpeľa sa mení na polemiku o dobre a zle v človeku. Hudobná priliehavosť atmosféry aj pocitu. Silné javiskové obrazy a vnútorne nezjednodušené postavy, morálne rozlúsknutie – to všetko čaká na vnímavého diváka. Civilnosť v celkovom zafarbení výsledného javiskového tvaru. Realita aj sen, prísnosť faktov a strohosť komentovania, poézia v kombinácii so zverstvami v ľudských rozhodnutiach, činoch, správaní… Príbehové zvraty a absencia jednoznačného morálneho ponaučenia. Zločiny a tresty v optike nevšedne zložitého príbehu intelektuála. Príbeh obyčajného človeka, ktorý sa ocitol vo vleku doby? Alebo presný záznam sexuálne odlišného a morálne vyšinutého človeka, ktorý koná „len“ s vedomím historickej nevyhnutnosti? Alebo sugestívny obraz dejinných udalostí? V každom prípade otázky, ktoré súčasné divadlo má právo, ba priam povinnosť klásť! —Svetozár Sprušanský, nitrafest.sk Michal Vajdička (1976) – Vystudoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě v ročníku Petera Mikulíka. Absolvoval inscenací hry Martina McDonagha Osiřelý západ, která získala ocenění na studentských festivalech v Brně a v Bratislavě. Věnoval se světelnému designu, jako režisér pracoval v řadě slovenských divadel (Košice, Zvolen, Martin, Nitra, Prešov, Městské divadlo Bratislava, Slovenské národní divadlo, Aréna Bratislava…) a nyní působí jako umělecký šéf Dejvického divadla. Zaměřuje se často na hry irské provenience – jeho inscenace Krásky z Leenane autora Martina McDonagha získala v roce 2005 tři nominace na cenu Dosky a cenu Literárního fondu (za režii, ženský

a mužský herecký výkon). Nitranská Portia Coughlanová (2006) byla oceněna dvěma Doskami, cenou diváka na festivalu Nová dráma a cenou Literárního fondu za režii. V Nitře dále inscenoval adaptaci novely Boženy Slančíkové – Timravy Vše za národ (2008), uvedenou i na festivalu Divadlo v Plzni, za kterou opět obdržel cenu Literárního fondu a tři nominace na Dosky. Ve Státním divadle v Košicích uvedl titul Euripides Medeia a v Nitře Mrtvé duše. Obě inscenace byly opět nominované na Dosky a vyznamenané cenou Dosky za hudbu (Marián Čekovský). Ve Slovenském národním divadle zinscenoval McDonaghovu Ujetou ruku, dramatizaci povídek Slančíkové – Timravy Bál, v Divadle Astorka Korzo ’90 groteskní pohled na Slovensko Jáma děravá, v Divadle na Vinohradech uvedl Jindřicha IV., v Dejvickém divadle Ucpanej systém a Racka. Michal Vajdička klade důraz na práci s hercem, psychologickou pravděpodobnost i moderní divadelní řeč. Činohra SND – Jako každý velký divadelní dům s dlouholetou tradicí, i slovenská činohra hledá cestu k vyváženému repertoáru; vedle klasických textů, které se těší diváckému zájmu, uvádí i divácky méně atraktivní, avšak pro pomyslný vývoj divadla nezbytná současná dramata. Progresivní tendence podporuje hostováním mladých osobností režie (Michal Vajdička, Martin Čičvák, Marián Amsler, Valeria Schulczová aj.), v čele souboru stojí režisér Roman Polák. Činohra působí na čtyřech scénách – historická budova, Sál činohry, Studio a nově i Modrý salón, který je určený pro komorní projekty.

Laskavé bohyně / The Kindly Ones (Les Bienveillantes) 13. 9. 2015 91

The Kindly Ones (Les Bienveillantes) – The novel of the same name, published in 2006, became a bestseller, winning prestigious awards. It was described as a book that you read with pauses to throw up. The narrator, a convinced Nazi and SS officer, Maximilien Aue, is the son of a German father and a French mother. He takes us through several sites of the Second World War, to the front, to the occupied territories and the hinterland. The text is conceived as Aue’s fictional memoirs, written down long after the war. However, the hero does not want to apologise or to reflect on what happened, only to describe war horror after war horror. It is the story of a “respectable” person who became a murderer – Aue does not defend himself, but tries to explain in his own way how and why he became involved in the monstrous machinery of death. The production won a Dosky 2014 award for the best production of the season, the best direction and the best male actor (Ľuboš Kostelný).

“

Director Michal Vajdička has returned to the National with a well-known team showing no signs of tiredness from their many years of working together. Pavol Andraško has designed a set of perfectly-functioning folding and moving segments, while the direction also makes sensitive use of lighting. Each note of Marián Čekovský’s music sounds a sense of urgency, but without any sort of kitsch emotional pressure. Katarína Hollá’s costumes also fit well into the overall concept. Daniel Majling is the author of numerous dramatisations of literary works, but this time his text does not suffer at all from being over-literary. Indeed, the dialogues are almost film-like in their naturalness. —Zuzana Uličianska, sme.sk

“

The production is first and foremost a theatrical concert, in which the creators and actors take up a decisive attitude towards the subject while it is still being created. With their thoroughly professional approach they create a warning. Not just in the way in that the author

92 13. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

of the original has helped the cathartic denouement: the figures gradually – as punishment for their actions – go mad. It is also in the crime that is fully-formed in terms of acting, calmly pointed to and thoroughly revealed. Jonathan Littell may have written a fictitious memoir about a German intellectual, but the picture of our behaviour during war that with its help they have managed to create at the SND is not only dark but alarming. For it says that – if we do not have hearts, but only minds – the only thing that can comfort us is the fact that the story on which the play is based is fictitious. —Dagmar Inštitorisová, kultura.pravda.sk

“

The top-quality acting and the suitably guiding directorial hand have created a production in which the catharsis is ancient in its dimensions. The picture of a historic bloodbath changes into a polemic on good and bad in people. There is musical attractiveness in both atmosphere and feeling. Compelling stage pictures, the internal complexities of the characters, the moral maze – all this awaits the perceptive audience member. The resulting stage form is civil in its overall colouring. Reality and dream, strictness of facts and austerity of comment, poetry in combination with monstrosity in human decisions, acts, behaviour… The plot turns and the absence of a clear moral message. Crimes and punishments through the lense of the unusually complex story of an intellectual. The story of an ordinary person who finds himself caught up in the whirlwind of the period? Or a precise record of a sexually-deviant and morally aberrant person who acts “only” with knowledge of historical unavoidability? Or a suggestive picture of historical events? In any case these are questions that contemporary theatre has the right, indeed the duty, to ask. —Svetozár Sprušanský, nitrafest.sk Michal Vajdička (1976) – Graduate of theatre direction at VŠMU in Bratislava under Peter Mikulík. He graduated with a production of Martin McDonagh’s play The Lonesome West, which won awards

at student festivals in Brno and Bratislava. He has worked in lighting design, and as a director has worked in a number of Slovak theatres (Košice, Zvolen, Martin, Nitra, Prešov, the Bratislava City Theatre, the Slovak National Theatre, Aréna Bratislava…) and is now the artistic head of the Dejvické divadlo. He is interested in plays of Irish provenance – his production of The Beauty Queen of Leenane by Martin McDonagh won three nominations for a Dosky award in 2005 and the Literary Fund award (for direction, best female and best male performance). Portia Coughlan at Nitra (2006) won two Dosky awards, the audience prize at the New Drama festival and the Literary Fund award for direction. In Nitra he also directed an adaptation of Božena SlančíkováTimrava’s novel Everything for the Nation (2008), which was shown at the Theatre festival in Pilsen, and for which he once again won the Literary Fund award and three Dosky nominations. In the State Theatre in Košice he directed Euripides’ Medeia, and in Nitra Dead Souls. Both productions were again nominated in the Dosky awards and received a Dosky award for music (Marián Čekovský). In the Slovak National Theatre he directed McDonagh’s play The Pillowman, a dramatisation of Slančíková – Timrava’s short stories, The Ball, a grotesque view of Slovakia entitled Holey Pit at the Divadlo Astorka Korzo’90, Henry IV at the Divadlo na Vinohradech, and at the Dejvické divadlo A Blockage in the System and The Seagull. Michal Vajdička puts emphasis on working with the actors, psychological verisimilitude and modern theatrical speech.

director Roman Polák. It has four theatres – the historical building, the Drama Hall, the Studio and the Blue Salon, the newest stage, designed for intimate projects.

Slovak National Theatre, drama section – Like all large theatres with a long tradition, the Slovak National Theatre’s drama section is finding its way to a balanced repertoire. In addition to classic texts that enjoy audience interest, it also shows contemporary dramas that are less attractive to audiences, but are essential to the development of theatre. The progressive tendency is supported by young guest directors (Michal Vajdička, Martin Čičvák, Marián Amsler, Valeria Schulczová etc.), and the whole company is headed by the Laskavé bohyně / The Kindly Ones (Les Bienveillantes) 13. 9. 2015 93

94 13. 9. 2015 HLAVNÍ PROGRAM / MAIN programme

PLZEŇ UVÁDÍ PILSEN INTRODUCES

foto/photo Josef Ptáček

96 13. 9. 2015 PLZEŇ UVÁDÍ / PILSEN INTRODUCES

Vítek Peřina, Tomáš Dvořák, Ivan Nesveda

CHA CHA CHA ANEB CHARLIE CHAPLIN A JINÁ CHÁSKA / CHA CHA CHA, OR CHARLIE CHAPLIN AND OTHER CHUMPS pátek / Friday 11. 9. 2015 — 11:00 Nové divadlo – Malá scéna / The New Theatre – the Small Stage 50 min bez přestávky / with no interval Divadlo Alfa, Plzeň / The Alfa Theatre, Pilsen CZ

Režie / Direction Tomáš Dvořák Výprava / Set Ivan Nesveda Dramaturgie / Dramaturgy Pavel Vašíček Hudba / Music Daniel Čámský Hrají / Cast Martina Hartmannová, Marie Mrázková, Lenka Válková-Lupínková, Petr Borovský, Martin Bartůšek, Robert Kroupar, Daniel Čámský Premiéra 1. června 2015 / Premiere June 1st, 2015 CHA CHA CHA aneb CHArlie CHAplin a jiná CHÁska – V inscenaci se potkají komici, kteří se ve skutečnosti na jedné scéně nikdy nepotkali – Charlie Chaplin, Laurel a Hardy, Buster Keaton a další. Autoři se inspirovali zlatým věkem grotesky, kdy filmovému plátnu vládly gagy, improvizace, nadsázka a humor a z kinosálů se ozývaly salvy smíchu. Nechybí zde šlehačková bitva, honička, akce, ani doprovod živé klavírní hudby. Tomáš Dvořák (1956) – Po studiích na DAMU nastoupil roku 1979 do plzeňského Divadla Alfa, kde s výjimkou angažmá v Naivním divadle v sezoně 1989–1990 působí dodnes. Z jeho režií jmenujme například

inscenace Posvícení v Hudlicích a v Praze, Jeminkote, Psohlavci, Láska vše zachrání. Spolu s výtvarníkem Ivanem Nesvedou navazuje na odkaz tradičního loutkového divadla, což je patrné především na inscenacích her Ivy Peřinové, které tito tvůrci uvedli v Naivním divadle v Liberci: Bezhlavý rytíř, Alibaba a čtyřicet loupežníků, Alína aneb Petřín v jiném dílu světa, Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla, Labutí jezírko. Divadlo Alfa – Předchůdce Divadla Alfa – Divadlo dětí – zahájilo činnost v září 1966. Současný tvůrčí tým (umělecký šéf a režisér T. Dvořák, dramaturg P. Vašíček, scénograf I. Nesveda) spolu s externími spolupracovníky a dvanáctičlenným hereckým souborem upřednostňuje komediální pojetí divadla s důrazem na práci s loutkou. Divadlo se obrací k široké divácké obci (od dětí až po mládež a dospělé publikum), jíž nabízí tematicky i žánrově pestrý repertoár od klasické a moderní pohádky až po světovou dramatiku. Vrcholnými (a zároveň erbovními) opusy posledních let se staly Dvořákovy inscenace Jeminkote, Psohlavci (1999), Tři mušketýři (2006), kteří získali již 27 ocenění u nás i v zahraničí, a James Blond. Od roku 1967 je divadlo spolupořadatelem festivalu Skupova Plzeň, soutěžního bienále českého profesionálního loutkového (a dnes i alternativního) divadla, jehož 30. ročník se uskutečnil v roce 2014.

CHA CHA CHA ANEB CHARLIE CHAPLIN A JINÁ CHÁSKA / CHA CHA CHA, OR CHARLIE CHAPLIN AND OTHER CHUMPS 11. 9. 2015 97

CHA CHA CHA or CHARLIE CHAPLIN AND OTHER CHUMPS – The comedians who meet in the production never actually met each other in real life on a single stage – Charlie Chaplin, Laurel a Hardy, Buster Keaton and others. The authors drew their inspiration from the golden age of comedy, when the film screen was ruled by gags, improvisation, exaggeration and humour, and peals of laughter would be heard from the auditorium. There is also, naturally, a custard pie fight, a chase, lots of action and a live music accompaniment. Tomáš Dvořák (1956) – After studying at DAMU he joined the Divadlo Alfa in Pilsen in 1979, where, with the exception of an engagement in the Naivní divadlo in the 1989–1990 season, he remains today. Productions he has directed include The Wake in Hudlice and Prague, Good Golly, It’s The Dogheads and Love Saves All. Together with artist Ivan Nesveda he draws on the legacy of traditional puppet theatre, something that is particularly noticeable in their productions of plays by Iva Peřinová at the Naive Theatre in Liberec: The Headless Knight, Ali Baba and the Forty Thieves, Alína or Petřín in Another Part of the World, The Beautiful Head Fireman or Fire in the National Theatre and Swan Lake. Alfa Theatre – Alfa Theatre’s forerunner, the Children’s Theatre, opened in September 1966. The theatre’s current creative team (artistic head and director Tomáš Dvořák, dramaturg Pavel Vašíček and set designer Ivan Nesveda), together with external colleagues and a twelve-member company of actors, favour a comedial concept of theatre with an emphasis on the use of puppets. The theatre addresses a broad audience (children, young people and adults) and offers them a repertoire that is varied in both theme and genre, from classic and modern fairytales to world drama. The supreme (and flagship) works of recent years have been Dvořák’s production of Good Golly, It’s The Dogheads (1999) and The Three Musketeers (2006), which have won 27 awards, both Czech and foreign, and James Blond. Since 1967 98 11. 9. 2015 PLZEŇ UVÁDÍ / PILSEN INTRODUCES

the theatre has been the co-organiser of the Skupa’s Pilsen festival, a biennial competitive review of professional Czech puppet (and now also alternative) theatre, the 30th year of which took place in 2014.

foto/photo Josef Ptáček

foto/photo Pavel Kล ivรกnek

Thomas Mann, Ondrej Šoth

SMRT V BENÁTKÁCH / DEATH IN VENICE neděle / Sunday 13. 9. 2015 — 12:30 Nové divadlo / The New Theatre 120 min s přestávkou / with interval Divadlo J. K. Tyla, Plzeň / J. K. Tyl Theatre, Pilsen CZ

Choreografie a režie / Choreography and direction Ondrej Šoth Libreto / Libretto Zuzana Mistríková, Ondrej Šoth Scéna a kostýmy / Set and costumes Andrii Sukhanov Asistent choreografie / Choreographical assistance Maxim Sklyar, Zuzana Hradilová Hudba / Music Ludovico Einaudi, Philip Glass, Masato Hatanaka, Gustav Mahler, Mantovani, Wim Martens, Arvo Pärt, Stelladrone

Polský chlapec / Polish boy Aleš Lindovský, Grzegorz Mołoniewicz, Pavel Tručka Dámy / Ladies Lydie Švojgerová, Nataliia Shchegliuk, Jana Schweitzerová, Andronika Tarkošová, Karolína Beerová, Colombe Hays, Eliška Kolářová, Anna Srncová Páni / Gentlemen Vojtěch Jansa, Geronymo Fuhrmann, Grzegorz Mołoniewicz, Ondřej Martiš, Petr Laštovka, Michal Kováč, Aleš Lindovský, Pavel Tručka, Petr Brettschneider

Osoby a obsazení / Cast Gustav von Aschenbach Miroslav Hradil, Martin Šinták Aschenbachova manželka / his wife Jarmila Dycková, Zuzana Hradilová Aschenbachova dcera / his daughter Ema Landová, Lucie Obytová Tadzio David Lampart, Kristián Pokorný Alfred Michal Kováč, Petr Laštovka, Richard Ševčík Polská hraběnka (Tadziova matka) / Polish countess (Tadzio’s mother) Martina Diblíková, Nela Mrázová Tadziovy sestry / Tadzio’s sisters Kristýna Peštová, Kateřina Ševčíková, Natáliia Shchegliuk, Kristýna Piechaczková, Monika Mašterová

Premiéra 4. dubna 2015 / Premiere April 4th, 2015

SMRT V BENÁTKÁCH / DEATH IN VENICE 13. 9. 2015 101

Smrt v Benátkách – Taneční drama inspirované novelou Thomase Manna, příběh úspěšného stárnoucího spisovatele Gustava von Aschenbacha, který během svého pobytu v Benátkách prožívá náklonnost k polskému chlapci. Skrze probuzený vztah nalézá sebe sama a nakonec umírá s poznáním, že nade vší kariéru a společenské uznání je pouto lásky. Literární předloha inspirovala již dříve několik tvůrců – legendárním se stal film Luchina Viscontiho, světově proslulá je opera Benjamina Brittena, baletní podobu již příběh získal i díky choreografovi Johnu Neumeierovi. Ondrej Šoth uvedl svoji verzi Smrti v Benátkách poprvé v Košicích v roce 2014.

”

Nejedná se o jevištní podobu předlohy, tancem a výrazovými prostředky ztvárněný děj. Jde jen o jeho upravenou esenci. Tanec neztvárňuje příběh, ale vyjadřuje psychické stavy hlavní postavy, spisovatele Gustava von Aschenbacha. Jde o čistě abstraktní, symbolické, až surrealistické divadlo. Spíše než k baletu má blízko ke gymnastice a akrobacii. Spíše než k temperamentu, rychlosti, s níž si tanec spojujeme, tíhne ke statičnosti. Žádné piruety. Ale zpomalené, rozvážné pohyby, fyzicky velmi náročné pózy a cviky. Nehnutě stojící tanečníci na otáčející se točně. Vše se odehrává v temnotě, která především v prvním dějství evokuje prvky černého divadla, v druhém pak spoře nasvícené zadní jeviště vytváří pozadí k obrazu na pláži. —Gabriela Špalková, operaplus.cz Ondrej Šoth (1960) – Vystudoval choreografii a režii tance na VŠMU v Bratislavě. Kromě toho absolvoval Mezinárodní kurs pantomimy L. Fialky a M. Marceaua a několik zahraničních stáží. Vyučoval na VŠMU v Bratislavě, na pražské AMU a na Konzervatoři, vedl kurzy pohybového divadla v Polsku, v Belgii a ve Francii. Jako choreograf působil mj. v Pražském komorním baletu P. Šmoka, v letech 1985–89 v Laterně Magice, dále ve Slovenském národním divadle a v Arts concerts Mnichov. V letech 1994–1998 byl šéfem baletu v Městském divadle Ústí nad Labem. Od roku 2000 vedl balet ve Státním divadle Košice. V letech 102 13. 9. 2015 PLZEŇ UVÁDÍ / PILSEN INTRODUCES

2010–2011 zastával pozici generálního ředitele Slovenského národního divadla. Skoro dvacet let také působil na zahraničních scénách. Jeho choreografie zahrnují klasické baletní tituly i moderní taneční projekty. V košickém baletním představení Malý princ jako první na Slovensku použil princip laterny magiky. Ve své tvorbě inklinuje k moderním formám tanečního umění. Klade důraz na psychologismus postav, drobnokresbu charakterů, věrohodnost situací. Mottem jeho tvorby je vnitřní svět člověka. DIVADLO J. K. TYLA – Divadlo se svými pěti uměleckými soubory (činohra, opera, muzikál, balet a orchestr) vystupujícími souběžně ve dvou divadelních budovách, je nositelem dlouhé divadelní tradice ve městě, kde stálé české profesionální divadlo hraje již od roku 1865. Na domácích scénách odehrají soubory zhruba 500 představení ročně, divadlo se může chlubit skvěle fungujícím abonentním systémem a největším počtem předplatitelů v České republice. Divadlo J. K. Tyla je spolupořadatelem festivalu Divadlo od jeho vzniku v roce 1993.

Death in Venice – A dance drama inspired by Thomas Mann’s novel, the story of the successful, aging writer Gustav von Aschenbach, who during a stay in Venice finds himself drawn to a Polish boy. Through this reawakening he finds himself, and finally dies in the knowledge that the bonds of love are above any sort of career and social recognition. The literary source has inspired several works of art – Luchino Visconti’s iconic film, Benjamin Britten’s famous opera, and the ballet version choreographed by John Neumeier. Ondrej Šoth first showed his version of Death in Venice in Košice in 2014.

“

It is not a stage version of the literary material, with the action shaped by dance and means of expression. Rather, it is its amended essence. The dance does not shape the story, but expresses the psychological states of the main character, the writer Gustav von Aschenbach. It is purely abstract, symbolic, almost surrealist theatre. It is closer to gymnastics and acrobatics than to ballet. Rather than having the temperament and speed that we associate with dance, it inclines towards staticness. There are no pirouettes. But there are slowed down, thoughtful movements, physically extremely demanding poses and exercises. The dancers stand, motionless, on a revolving turntable. Everything takes place in a murkiness that, in the first act in particular, evokes elements of black theatre, while I the second act the sparingly lit back stage creates the background to a beach scene. —Gabriela Špalková, operaplus.cz

Arts Concerts Munich. From 1994 to 1998 he was head of the ballet company in the City Theatre of Ústí nad Labem. From 2000 he led the ballet company in the State Theatre at Košice. In 2010–2011 he held the position of general director of the Slovak National Theatre. He also worked in foreign theatres for almost twenty years. His choreography includes both classic ballet works and modern dance projects. In the Košice ballet production of The Little Prince he was the first in Slovakia to use the principle of the laterna magika. In his work he inclines towards modern forms of dance art, putting an emphasis on the psychology of the characters and detailed sketches of them, and on the verisimilitude of situations. The motto of his work is the inner life of man. DIVADLO J. K. TYLA (J. K. Tyl Theatre) – The theatre, with its five artistic companies (drama, opera, musical, ballet and orchestra) performing in two theatre buildings in parallel, is the bearer of a long theatrical tradition in a city where there has been a permanent Czech professional theatre since 1865. The companies play around 500 performances a year on Czech stages, and the theatre has a brilliantlyfunctioning season card system with the highest number of season card holders in the Czech Republic. The Divadlo J. K. Tyla has been the joint organiser of the Theatre festival since the festival first started in 1993.

Ondrej Šoth (1960) – Graduate of choreography and dance direction at VŠMU in Bratislava. In addition, he graduated from Ladislav Fialka and Marcel Marceau’s International Pantomime Course, and undertook several study stays. He taught at the VŠMU in Bratislava, at AMU in Prague and at the Conservatory, and led courses in movement theatre in Poland, Belgium and France. As a choreograph he worked in Pavel Šmok’s Prague Chamber Ballet, in 1985–89 in the Laterna Magika, and also in the Slovak National Theatre and for the SMRT V BENÁTKÁCH / DEATH IN VENICE 13. 9. 2015 103

EPILOG Epilogue

foto/photo Hynek Glos

Karel František Tománek, Jiří Havelka

KAKADU středa / Wednesday 16. 9. 2015 — 19:00 čtvrtek / Thursday 17. 9. 2015 — 19:00 Divadlo Alfa / The Alfa Theatre 90 min bez přestávky / with no interval Dejvické divadlo, Praha / The Dejvice Theatre, Prague CZ Režie / Direction Jiří Havelka Scéna / Set Jan Hubínek Kostýmy / Costumes Simona Rybáková Hudba / Music Kittchen Dramaturgie / Dramaturgy Karel František Tománek Asistentka režie / Directorial assistance Tereza Říhová Premiéra 19. prosince 2014 / Premiere December 19th, 2014 Hrají / Cast Simona Babčáková Stella Ginger Janáčková Veronika Kubařová Jana Holcová Barbora Poláková David Novotný Jaroslav Plesl

Kakadu – Wendy není stejná jako její vrstevnice. V něčem je naprosto jiná, výjimečná. Těžko navazuje vztahy s ostatními lidmi, těžko zvládá běžné každodenní situace, některé její reakce jsou naprosto šokující. Wendy má opravdový problém se svým okolím. To ale neznamená, že by o kontakt s druhými lidmi nestála. Jen je to pro ni mnohem obtížnější, protože neví, jak na to. Wendy je totiž autistka…

”

Kakadu svým způsobem navazuje na zdejšího trochu neprávem pozapomenutého Wanted Welzla. Příběh autistické dívky a aljašský western jsou si sice na první pohled hodně vzdálené, stejně jako wilsonovsky sytě barevná scénografie u Welzla a ošmudlané interiéry Kakadu – ale podstatnější myslím je, jak silně a všudypřítomně se tu prosazuje stylotvorná útržkovitost i ona tománkovská nedořečenost. A také nepravidelná kombinace cynického vtipu s jinak vážným děním. Ironické odlehčování a neochota pustit se do tématu s plnou vážností je u Havelky i v Dejvicích (a v Česku vůbec) spíše pravidlem než velkým překvapením, tady to ale vychází až nečekaně dobře… Plusem je také naprostá otevřenost příběhu: na rozdíl od smířeného odchodu Eskymo Welzla tohle ne úplně radostné autistické putování nepohodlným světem nedospěje k žádnému finále, divadlo ho prostě jen z ničeho nic přestane sledovat. A je pak už jen na míře KAKADU 16. & 17. 9. 2015 107

optimismu či skepse každého diváka, jakou další životní trajektorii divadelní hrdince přisoudí… —Vladimír Mikulka, Lidové noviny Jiří Havelka (1980) – Výrazná osobnost českého divadla se smyslem pro divadelní obrazotvornost, fantazii a radost z hravosti. Během studia KALD DAMU navázal spolupráci se skupinou Vosto5, působil ve Studiu Ypsilon a dnes vede Katedru alternativního a loutkového divadla. Působí také na řadě českých scén, činoherních i tanečních, přičemž neúnavně zkoumá jevištní zákonitosti a danosti, které rozkládá a znovu staví v celky. Nechápe divadlo jako nápodobu, ale prostřednictvím svobodných principů jako jsou sny, fantazie a iracionalita vytváří logické scénické vzorce a kombinace. Bývá označován za divadelního kouzelníka, eskamotéra s jevištní imaginací, metafyzika jeviště. Dejvické divadlo – Za 20 let existence se Dejvické divadlo stalo čtyřikrát divadlem roku. Hra Příběhy obyčejného šílenství se stala hrou roku 2001, Muž bez minulosti byl oceněn jako inscenace roku 2010. Za své herecké výkony v DD získali prestižní divadelní ceny Ivan Trojan (za roli Oblomova ve stejnojmenné inscenaci), David Novotný (za titulní roli v inscenaci Muž bez minulosti) nebo Václav Neužil (za roli Mugsyho v inscenaci Dealer’s Choice). Od září 2014 je uměleckým šéfem souboru DD režisér Michal Vajdička, který vystřídal Miroslava Krobota. Ten se po sedmnácti úspěšných letech rozhodl z této funkce odejít a zůstat v divadle nadále jako člen hereckého souboru. Co se týče samotné sezony 2014/2015, lze ji označit za čistě autorskou, obě inscenace (Kakadu a Zásek) vznikly na základě textů napsaných přímo pro DD, podobně jako už na jaře 2014 inscenace Kafka ’24.

Kakadu – Wendy isn’t the same as her peers. There is a way in which she is completely different and exceptional. She finds it hard to enter into relationships with other people, hard to manage ordinary everyday situations, and some of her reactions are utterly shocking. Wendy has a problem with her surroundings. That doesn’t mean, though, that she doesn’t want contact with other people. It’s just a lot harder for her, because she doesn’t know how to go about it. Wendy is autistic…

“

Kakadu follows on in a way from the Dejvické divadlo’s Wanted Welzl, a production that has rather unjustly been somewhat overlooked. The story of an autistic girl and an Alaskan western might at first sight be a long way from one another, just as the vividly colourful Wilsonesque set design of Welzl is a long way from the grubby interiors of Kakadu – but what is more fundamental is how strong and omnipresent is the fragmentary nature of the style and the Tománek-like way in which things are left unsaid. The irregular combination of cynical jokes with otherwise serious action is another feature they have in common. Irony and an unwillingness to enter into the theme in full seriousness is, for both Havel and the Dejvice theatre (and for the Czech Republic in general) more of a matter of course than much of a surprise, but here it works out unexpectedly well… A plus factor is the utter openness of the story – unlike the resigned departure of the Eskymo Welzl this not terribly happy autistic journey through an uncomfortable world comes to no finale, the theatre simply stops following it. How audience members then imagines the further life trajectory of the play’s heroine is down to their individual level of optimism or scepticism… —Vladimír Mikulka, Lidové noviny Jiří Havelka (1980) – A distinguished figure in Czech theatre, with a vivid sense of theatrical fantasy and imagination, and a liking for playfulness. He studied at the Faculty of Alternative and Puppet Theatre (KALD) at DAMU, during which time he met Vosto5, worked in Studio

108 16. & 17. 9. 2015 EPILOG / Epilogue

Ypsilon and now leads KALD. He is also active in a number of Czech theatres, working in both drama and dance, and tirelessly testing the laws and principles of stagecraft, taking them apart and putting them together again. He does not see theatre as an imitation, but using free principles such as dreams, imagination and irrationality, he creates logical scenic formulae and combinations. He is labelled a theatre magician, a juggler of stage imagination, a metaphysicist of the stage. Dejvické divadlo (The Dejvice Theatre) – During the 20 years of its existence the Dejvické divadlo has four times been named theatre of the year. The play Tales of Ordinary Madness was named play of the year in 2001, and The Man Without a Past was named production of the year in 2010. Actors from the Dejvické divadlo have also received prestigious theatre awards – Ivan Trojan for the role of Oblomov in the production of the same name, David Novotný for the title role in the production The Man Without a Past, and Václav Neužil for the role of Mugsy in the production Dealer’s Choice. Since September 2014 the theatre company’s artistic head has been director Michal Vajdička. He took over from Miroslav Krobot, who decided to leave the function after seventeen successful years, although he remains in the theatre as an actor. The 2014/2015 season can be described as purely auteur in style, with both productions (Kakadu and Stuck) being created on the basis of texts written directly for the Dejvické divadlo, like Kafka’24 in spring 2014.

KAKADU 16. & 17. 9. 2015 109

JOHAN UVÁDÍ

(splněný sen)

JOHAN PRESENTS

(a dream come true) Každý den od 11. 9. 2015 do 20. 9. bude od 17:00 připravena komentovaná prohlídka rekonstruované budovy Moving Station. Each day from 11.9. 2015 until 20.9. there will be a guided tour of the renovated Moving Station building at 17:00.

JOHAN UVÁDÍ aneb 2015 – SPLNĚNÝ SEN – Na počátku října 2000 vstoupila první parta kolem Nezávislého divadelního společenství Tyan do tehdy už třináct let zavřené odjezdové budovy nádraží Plzeň Jižní předměstí. Pod vedením islandské performerky Steffi Thors a Romana Černíka ve spolupráci s duchovním otcem českého site specific scénografem Tomášem Žižkou deset dní budovu vyklízeli, mapovali, vedli rozhovory s bývalými uživateli, se železničáři i sousedy z okolních činžovních domů. Téměř z ničeho vznikla tehdy mimořádná událost. A zázrak pokračoval, ve výjimečné pozdně secesní budově z roku 1904 začalo vznikat centrum alternativní kultury, Moving Station / Hemžící se zastávka. Péčí centra JOHAN se postupně v Plzni etabloval nový prostor i jeho umělecký a společenský obsah. Ve spolupráci s Českými drahami i následně s novým majitelem, plzeňskou firmou Klotz a. s., JOHAN realizoval v bývalém nádraží řadu jedinečných akcí. Za patnáct let prošlo přes Moving Station řada diváků, umělců, organizátorů, aktivistů, zvědavců i vědců. V prostorech bývalých pokladen, čekáren, ve vstupní hale, na schodišti i v chodbě či bývalém bufetu se za předchozích třináct let odehrálo množství divadelních představení, performancí, site specific eventů, výstav, instalací, diskusí, tvůrčích dílen a sympozií. V práci na projektu vyrostly již dvě generace produkčních a producentů, které představili v Plzni slavná seskupení a umělce Teatr Ósmego Dnia (PL), Teatr Cizamo (SLO), Junge Leute Teatre Bayern (D), Antalya Devlet Teater (TR), Farma v jeskyni, Těatr Novogo Fronta, Divadlo Continuo, VerTe Dance, Nanohách, Stage Code, Studio Hrdinů, Cirkus Mlejn, ale také projekty Miroslava Bambuška, Jana Komárka, Slávy Daubnerové, Ryuza Fukuhary, Kena Maie, Petra Krušelnického, výtvarníků Johna Walbanka (GB), Martina Zeta, Lenky Klodové, Dušana Záhoranského, Pavly Sceránkové, Ondřeje Basjuka, Benedikta Tolara, Štěpánky Bláhovcové, Báry Motlové, ale například také první mimokladenský koncert tehdy ještě neznámé kapely Zrní. Na Jižním předměstí vznikly také velké festivaly jako byl výjimečný festival fotografie OFF Station Radovana Kodery, Art Buffe Heleny Dienstbierové – Šimicové a řady, řady dalších. V prostorách 112 about the festival

nádraží se za patnáct let představila řada mladých tvůrců z domova i zahraničí, z nichž se posléze stala ozdoba řady špičkových festivalů i významných divadel a galerii. Postupnými kroky, s důslednou vírou ve smysl, tak by se dal chrakterizovat dlouhodobý proces, díky němuž nejenže byla zajímavá odjezdová budova nádraží Plzeň Jižní předměstí zachráněna před uvažovanou demolicí. Byla vytvořena základna pro v Plzni minimálně prezentované umělecké projekty. Poučeni inspirací u zahraničních kolegů JOHANi začali budovat centrum, ve kterém se nám podařilo propojovat současné mladé umění se vzdělávacími i sociálními, komunitními projekty. Filosofie mezioborového kulturního centra s co nejširšími možnosti a výrazným akcentem na otevřenost se ukázala nejen zajímavou platformou vlastní tvorby, ale také otevřela prostor ke vzniku dalších podobných aktivit Světovar, Papírna, Zastávka nebo DEPO 2015. V loňském roce uspěli majitelé budovy (Klotz a. s.) a současní provozovatelé (centrum pro kulturní a sociální projekty JOHAN) v Regionálním operačním programu Evropské unie NUTS Jihozápad s projektem celkové rekonverze (proměny fyzické i užitné) vzácné budovy na moderní multioborové kulturní centrum (Culture Station). Od podzimu 2014 byla Hemžící se zastávka zakryta scénografií lešení a ozdobena hemžením v režii a choreografii společnosti OHL SŽ. Mezinárodní festival Divadlo byl inspirací pro vstup do budovy a proto jsme čas festivalu také zvolili jako čas odhalení realizované proměny. Spolu s námi Vás uvítají symbolicky ti, kteří nás inspirovali nebo jdou podobnou cestou. Sekce Johan uvádí má i své umanuté zvláštnosti. Jednou jsou pravidelné rozhovory tvůrců inscenací s diváky po představení. Druhou pak samostatný rozpočet sekce a vlastní produkční i technický tým. Stejně jako v předchozích ročnících jsme dokázali na naši programovou

sekci shromáždit prostředky, ze kterých naši sekci financujeme (musíme poděkovat Ministerstvu kultury, Městu Plzni a dalším donátorům, kteří i této cíleně menšinové části programu podali pomocnou ruku). Vše by samozřejmě nebylo možné bez dlouhodobé spolupráce s vedením a produkcí celého festivalu DIVADLO. Prostě vstupte! Jste srdečně vítáni v budově, která je okrasou Plzně již od roku 1904. Vaši JOHANi tento projekt podpořili: Město Plzeň, Ministerstvo kultury ČR, Plzeň 2015 o. p. s., Mons 2015, Wallonie-Bruxelles International.

JOHAN UVÁDÍ (splněný sen) / JOHAN PRESENTS (a dream come true) 113

foto/photo Paulina Skorupskรก

Železná cesta / The Iron Road

pátek / Friday 11. 9. 2015 — 20:00 sobota / Saturday 12. 9. 2015 — 20:00 Moving Station 70 min Teatr Ósmego Dnia, Poznaň a Johan, Plzeň / Theatre of the Eighth Day, Poznań and Johan, Pilsen PL – CZ

Multimediální instalace vytvořená na základě kompozice Továrna Teatru Ósmego Dnia ve spolupráci s centrem JOHAN. Projekt byl připraven k otevření rekonstruované budovy Moving Station. Námět, text, scénografie / CONCEPT, TEXT, STAGE DESIGN soubor T8D Dramaturgická spolupráce s místními reáliemi / DRAMATURGICAL COLLABORATION WITH local REALIA Roman Černík a JOHAN Účinkují / cast za polskou stranu / from Poland: Ewa Wójciak, Adam Borowski, Tadeusz Janiszewski, Marcin Kęszycki za českou stranu v představení vystupují seminaristé spolupracující s centrem JOHAN / Czech seminar participants collaborating with the Johan Centre Technická spolupráce/ technical collaboration Petr Beránek a Jan Strnad

ŽELEZNÁ CESTA – Co byl svět železnice? Co z něj dnes ještě zbývá? Kudy jeli a jedou naše vlaky? Za jakou cenu? Náš projekt vznikl z potřeby připomenout odchozí svět průmyslové výroby, industrializované práce. Pokoušíme se dát hlas lidem, kteří vytvořili a tvořili tento svět a dnes – na okraji společnosti – mizí do zapomnění. Hlavním hrdinou mezinárodního projektu se stala železnice. Budova nádraží, postupně mizející svět starých železničářských profesí i situací spojených se železnicí je ústředním námětem scénické akce. Chceme připomenout, co byl svět železnice a co z něj dnes zbývá, kudy jezdívaly a jedou naše vlaky. Původní koncept Fabrika, připravený legendárním polským divadlem Teatr Ósmego Dnia, je věnovaný mizejícím podobám práce a pracovním profesím především v těžkém průmyslu. Poprvé byl projekt Fabrika připraven v poznaňské továrně Cegielského, „Ceglorz“, na podzim roku 2013. Podařilo se tehdy nabídnout neobvyklou podívanou, založenou na krátkých příbězích několika generací pracovníků a inženýrů. Přes jejich výpovědi si diváci mohli připomenout, co bylo a co to je dnes pracovat v továrně, co je a byl život v komunitě velkého výrobního závodu. Hrdinou projektu se stala továrna sama, její jedinečná fyzická podoba byla též předmětem umělecké dokumentace. Diváci tak zažili kouzlo Železná cesta / The Iron Road 11. & 12. 9. 2015 115

monumentálních průmyslových prostor. Místem dalšího uvedení se staly například baltské loděnice. Pro plzeňské uvedení byl koncept dopracován a adaptován společně s místními tvůrci, sdruženými kolem centra JOHAN. Východiskem se stala bývalá odjezdová budova nádraží Plzeň Jižní předměstí. Projekt se stal mostem mezi původním účelem využívání a její novou funkcí, která dlouhodobě zanedbávané budově dala také novou tvář. Na základě autentických vyprávění několika generací železničářů uměleckou formou připomínáme proměnu práce na železnici i nový život nádražní budovy. Záměrem celého projektu Teatru Ósmego Dnia a společné tvůrčí dílny centra JOHAN je připomenutí podob, hodnot i cti tvrdé práce v tradičních industriálních profesích a prostředích. Jedná se o první mezinárodní realizaci projektu. Teatr Ósmego Dnia – Poznaň (Polsko) – Světově uznávaná legenda polského divadelnictví, která odkazuje svou prací ke kořenům polské divadelní alternativy, k J. Grotowskému a T. Kantorovi, ale svou divadelní cestou se hlásí i ke krutému divadlu A. Artauda. Jádro skupiny vznikalo již v napínavém konci šedesátých let v přímém kontaktu se studentským hnutím v Polsku. Jedním z výrazných rysů života divadla je život v pevné tvůrčí komuně. Cílem aktivit T8D bylo vždy divadlo angažované a útočné, proto není divu, že po Jaruzelského puči pracovali členové „Osmerek“ v podzemí, hráli v kostelích, neoficiálních klubech a nakonec byli nuceni odejít do emigrace. Základnu v nelehkém emigračním pobytu poskytli souboru italští kolegové z divadla Nucleo. Po návratu do Polska vybudovali ve své mateřské Poznani velmi živé centrum alternativní kultury. V současné době soubor se svými inscenacemi a projekty putuje po celém světě. Své zkušenosti a postupy také nabízí mladším divadelníkům ve tvůrčích dílnách a seminářích. Razantní přístup ke společenským otázkám neopustili členové Teatru Ósmego Dnia ani v současnosti, proto jsou i dnes terčem útoků bigotních a pokryteckých kruhů polské společnosti.

Významná představení souboru: Apokalypsa /1985/, Raport z oblężonego miasta /1983/, Pioluň /1985 – uveden v Plzni 2005/, Mieso /1989/, Ziemia Niczyja /1990/, Requiem /1992/, Sabat /1993/, Archa /2000 – uvedena v Plzni 2006/. Spolupráci Teatru Ósmego Dnia pro plzeňský projekt produkčně podpořila společnost Art Pro Praha v rámci projektu Živá ulice. the iron road – The chief hero of the project is a railway line, a station and the gradually disappearing world of the old professions connected to the railway. The project, created by a legendary Polish theatre, and the connected workshop aim to act as a reminder of tradition and the value of work in industrial professions and environments. On the basis of testimonies from several generations of railway workers and engineers, we remember what the world of the railways used to be like, and what remains of it today. The project has been created for the opening of the renovated Moving Station building.

116 JOHAN UVÁDÍ (splněný sen) / JOHAN PRESENTS (a dream come true)

2’ 16” a půl: Vesmírná odysea / 2’ 16” and a half: Space Odyssey neděle / Sunday 13. 9. 2015 — 20:00 Moving Station 70 min Stanica Žilina a Slovenská filharmonie / Žilina Train Station and Slovak Philharmonic sk

Skladba a dirigent / composer and conductor Marek Piaček Režie, dramaturgie, skladba, scénář, scénografie, lektorské vedení a produkce / DIRECTION, DRAMATURGY, COMPOSITION, CONCEPT, STAGE DESIGN, MENTORING AND PRODUCTION Ivana Rumanová, Barbora Uríková, Hana Hudcovičová Lukšů, Martu Hlavajová, Marek Piaček Dětští účinkující / child performers Ema Adamcová, Michal Bartošák, Gabriela Brezániová, Johanka Čierna, Matej Garčár, Nelli Horváthová, Terezka Kardošová, Mária Kľučková, Carolina Knorst Da Silva, Nina Konáriková, Marína Majtánová, Simonka Mihalcová, Nelka Molnárová, Dorotka Ničíková, William John O’Brien, Šimon Papala, Natasha Sabolová, Alžbetka Sopčáková, Ema Starinská, Žofia Škvareková, Marcel Šimko, Martina Tinková, Tomáš Urík, Paulína Uríková, Mária Žideková

Dospělí účinkující / ADULT PERFORMERS Zuzana Kolenová, Jakub Urík filharmonici / PHILHARMONIC ORCHESTRA PLAYERS Cyril Šikula – flétna, Karol Nitran – lesní roh, Marián Hrubý – housle Zvukové nahrávky a video / sound recordings and video Algis Kaveckis, Dušan Dobiaš Technická spolupráce / technical collaboration Daniel Kozlík Premiéra: 4. 5. 2014, Stanica Žilina-Záriečie Projekt vznikl v rámci mezinárodního projektu Karaoke Europe, financovaného s podporou Evropské Komise a Ministerstva kultury SR. A patří do projektu Dětské kultúrne leto, podpořeného z Nadačného fondu Kia Motors Slovakia v Nadácii Pontis.

2’ 16” a půl: Vesmírná odysea / 2’ 16” and a half: Space Odyssey 13. 9. 2015 117

foto/photo archiv SlovenskĂŠ filharmonie

2′ 16′′ A PŮL: VESMÍRNÁ ODYSEA – Současná opera vznikla spoluprací dětí a profesionálních hudebníků Slovenské filharmonie v Bratislavě. Inspirací k projektu je nastudování slavné skladby Johna Cage 4′ 33′′ – největší výzvou při práci s dětským orchestrem, složeným z více jak 20 dětí, je dosáhnout ticha. Jde o rovnocennou spolupráci, při níž děti zažívají seriózní účinkovaní v orchestru a s tím i současnou hudbu na vlastní kůži a zároveň profesionální hudebníci na tuto hru se vší vážností přistupují. Hlavními osami děje jsou ticho a dětské strašidelné příběhy. Zvuky, které se při tom objevují, mají za úkol vyplňovat mezery mezi nimi. Výskyt disharmonií, kalů a hudebních usazenin je v díle přirozeným jevem a není ničemu na škodu. Výsledek osciluje mezi hudbou a ruchy, mezi vesmírným tichem a Vesmírnou odyseou.

”

Evidentně se pracovalo s individualitami vystupujících dětí, které byly zapojeny do kompozice. Vyprávění vtipů, oblíbená lidová písnička – všechno je součástí vesmíru a nachází svoje místo i v hudbě. Vzniklo tak něco, co by se snad místo „site specific“ dalo nazvat „human specific“. Práce s hudebními citáty a jejich přetavováním k vlastnímu obrazu je pro Marka Piačeka charakteristická, tady k nim přibral ještě vlivy vypozorované a sesbírané během zkoušek – alespoň to tak vypadalo. Díky tomu jsme před sebou měli specifický obraz ideálu interpretační suverenity, která dělá to, co umí, a ještě má rezervu, takže se u toho netrápí. —Boris Klepal, mestohudby.cz.

”

… bola zábavným a intelektuálne vzrušujúcim dielom bez toho, aby z prítomnosti roztomilých detských hudobníkov robila emocionálny kalkul. —Martina Mašlárová, Kød

MAREK PIAČEK (1972) – Slovenský hudební skladatel a flétnista. Studoval flétnu u Dagmar Zsapkové, pozdějí pak u Ladislav Burlase a Ilji Zeljenky. Skládá a hraje klasickou komorní hudbu a elektroakustické skladby. Má za sebou úspěchy na řadě významných festivalů, např. Wien Modern, Wiener Festwochen, Melos-Ethos, Evenings of New Music, Musica Danubiana Ljubljana, Bratislava Music Festival, KioSK festival Žilina, Fest Anča Žilina, 4 živly Banská Štiavnica, New-New Festival Brno, Exposition of New Music Brno. Působil v komorním souboru Požoň sentimentál, ale hrál i s dalšími světoznámými umělci (Nick Collins, David Dramm, Hilary Jeffrey, Ann LaBerge, Otomo Yoshihide, Jon Rose, Miki Skuta, Daan Vandevalle, Marián Varga, Hankil Ryu a další). STANICA ŽILINA – Stanica je název kulturního centra, které sídlí a pracuje ve funkční železniční zastávce (Žilina-Záriečie) železniční tratě Žilina – Rajec. Stanica Žilina ročně organizuje více než 200 kulturních akcí pro veřejnost, které navštíví více než 20 000 diváků a účastníků. Program Stanice tvoří festivaly, představení, koncerty, filmová představení, výstavy, workshopy, rezidenční programy pro mladé umělce atd. Zároveň ale Stanica slouží stále jako čekárna pro cestující na trase Žilina – Rajec. V roce 2006 obnovili lidé ze Stanice společně s dobrovolníky park o rozloze 2 ha a stejně tak dobrovolnicky byla u Stanice postaven nový divadelní a koncertní sál S2 z 3000 bas od piva. V současné době lidé ze Stanice proměňují funkcionalistickou stavbu bývalé synagogy v centru Žiliny na galerii moderního umění. V roce 2004 Stanica získala výroční cenu Enlargement of Mind od European Cultural Foundation v Amsterdamu. Stanica je také aktivním členem sítě Trans Europe Halles a spoluzakladatelem slovenské sítě netradičních center kultury Antena.

2′ 16″ a půl: Vesmírná odysea / 2′ 16″ and a half: Space Odyssey 13. 9. 2015 119

2′ 16″ and a half: Space Odyssey – A contemporary opera created by children and professional musicians from the Slovak Philharmonic in Bratislava. They cooperated on an equal footing, during which the children penetrated the world of contemporary music and experienced what it is like to play in an orchestra. The professional musicians enter into their game in all seriousness. The main axes of the plot are silence and children’ s ghost stories. The greatest challenge when working with an orchestra consisting of over twenty children is how to achieve silence. The inspiration for the project comes from rehearsing John Cage’ s famous composition 4′ 33′′.

120 JOHAN UVÁDÍ (splněný sen) / JOHAN PRESENTS (a dream come true)

Den osmý / Eighth Day pondělí / Monday 14. 9. 2015 — 20:00 Moving Station 50 min Divadlo Continuo, Malovice / Continuo Theatre, Malovice cz

REŽIE / direction Pavel Štourač TEXTY NA ZÁKLADĚ PŮVODNÍCH MOTIVŮ / TEXTS BASED ON ORIGINAL MOTIFS Kateřina Šobáňová, Zuzana Smolová, Pavel Štourač a Continuo SCÉNOGRAFIE / stage design Helena Štouračová, Michal Puhač HUDBA / music Alessandro La Rocca HRAJÍ / cast Kateřina Šobáňová Zuzana Smolová Mariana Tucci Martin Janda Michal Puhač Alessandro La Rocca LIGHT-DESIGN Christoph Siegenthaler PRODUKCE / production ArtProm. Premiéra 27. února 2014 v NoD/Roxy v Praze

DEN OSMÝ – Inspirací pro novou inscenaci Divadla Continuo Den osmý se staly nejstarší písemné zmínky lidské historie – fragmenty mýtů oblasti starověkého Blízkého východu, texty Sumerů, Akkadů, Chetitů, Ugarytů či Izraelců. Vznikl příběh o dvojznačnosti lidského bytí. Den osmý je vlastně jakýsi prapříběh o dvojznačnosti lidského bytí. O touze člověka po nesmrtelnosti a překonání pozemského údělu na jedné straně, na straně druhé o jeho trvalé inklinaci k nízkosti, přízemnosti, závisti, strachu a zlobě. Dramatizací a přetavením původních mytologických motivů vznikla inscenace spojující prvky fyzického a loutkového divadlo za doprovodu živé hudby. Inscenace Osmý den získala ocenění na festivalu Skupova Plzeň 2014.

”

Prosté tři příběhy s jasným sdělením a především působivým zpracováním, které odkazuje k tradici Continua, pracujícího především s přírodními materiály a syntetizujícího pohybové divadlo a tanec s myšlenkově bohatou činohrou. Ani nepřekvapí, jak dobře se členové souboru popasovali s hrubě tesanými dřevěnými loutkami, kterým dovedli dokonalou souhrou vdechnout život i osobitý výraz. —Dominik Melichar, Divadelní noviny

Byť toužíme po překonání pozemského údělu, po nesmrtelnosti, stále jsme sváděni nízkostí, závistí, strachem a zlobou. Den osmý / Eighth Day 14. 9. 2015 121

foto/photo Jiří Pasz

DIVADLO CONTINUO – Divadlo Continuo je mezinárodní nezávislá divadelní skupina, jejíž členové od roku 1995 společně pracují a žijí v malé vesnici Malovice v jižních Čechách, v prostorách bývalé zemědělské usedlosti pojmenované Švestkový Dvůr. Vedoucím tohoto mezinárodního společenství je odpočátku Pavel Štourač, režisér, performer. Výtvarnou podobu divadla dlouhodobě utváří Helena Štouračová. Inscenace Divadla Continuo je prakticky nemožné žánrově zařadit. Pohyb, fyzické herectví, tanec, cirkusové techniky, živá muzika, stejně jako výrazná výtvarná stylizace – to vše vytváří nezaměnitelnou poetiku jednotlivých inscenací. Divadlo Continuo pravidelně vystupuje na řadě prestižních mezinárodních festivalů (Francie, Holandsko, Maďarsko, Slovensko, Polsko, Německo, Slovinsko, Švýcarsko, Japonsko, Jižní Korea, USA).

Eighth Day – The new production by Divadlo Continuo draws inspiration from the oldest written records in human history – fragments of myths from the ancient Near East, texts by Sumerians, Akkadians, Hittites, Ugarites and Israelites. A story has been created about the ambiguity of human existence. On one hand people long for immortality and to overcome their earthly lot, while on the other hand they are permanently inclined to low and base behaviour, envy, fear and anger. Dramatisation and the melding of original mythological motifs has created a production that combines elements of physical and puppet theatre to the accompaniment of live music.

Den osmý / Eighth Day 14. 9. 2015 123

foto/photo Val King

Dvojenci / Twins středa / Wednesday 16. 9. 2015 — 20:00 čtvrtek / Thursday 17. 9. 2015 — 20:00 Moving Station 40 min Johan, Plzeň, La Maisson Folie, Mons / Johan, Pilsen and La Maison Folie, Mons CZ – Be

Koncept / concept Petra Hauerová, Roman Černík Umělecké vedení a choreografie / ARTISTIC MENTORING AND CHOREOGRAPHY Petra Hauerová Vizuální stránka a video / visual design and video Val King Technická spolupráce / technical collaboration Petr Beránek, Jan Strnad Produkce / production Lenka Hodoušová hrají a tančí čeští a belgičtí účastníci projektu / PERFORMED BY CZECH AND BELGIAN PROJECT PARTICIPANTS Premiéra: 16. 9. 2015 Projekt byl podpořen ministerstvem kultury ČR, Městem Plzeň, obecně prospěšnou společností Plzeň 2015 a belgickým fondem WBI a vznikl ve spolupráci s La Maisson Follie Mons a za podpory uměleckého rezidenčního programu OPEN A.i.R., který je realizován pod záštitou projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.

TWINS / DVOJENCI – Daleko nebo blízko. Jak se vidíš? Jak mne vidíš? Jak tě vidím? Jak se vidím? Blízko i daleko. Původní česko belgický projekt Twins / Dvojenci 2015 vychází z motivu dvojčat. Twins jsou pokusem využít podobnosti obou letošních evropských hlavních měst kultury české Plzně a belgického Monsu. Obě města mají za sebou prudký průmyslový rozvoj v devatenáctém století, trpkou válečnou zkušenost ve století dvacátém, společným rysem je také blízkost hlavním městům země a tedy jisté zastínění, lákavost k odchodům. Projekt vznikal ve spolupráci s významnou českou choreografkou Petrou Hauerovou, plzeňskou rodačkou. Pod jejím vedením zúčastnění umělci, dva čeští a dva belgičtí performeři, ohledávali téma biologických dvojčat včetně těch siamských. Výrazně je zajímal fenomén blízkosti, navázání, ale i závislostí a potřeby emancipace, hledání suverénní individuality. Umělci v projektu společnou prací a sdílenými uměleckými postupy se zároveň zabývali rubem a lícem podobností a stejností, skrytých míst duše i zrcadel a stínů. Zvolený název ale také záměrně odkazuje ke slavnému eseji Antoina Artauda Divadlo a jeho dvojenec, jímž Antoin Artaud otevřel na začátku 20. století cestu k experimentům v oblasti performing arts. Právě Artaudovy myšlenky byly inspirací k voleným postupům. Dvojenci / Twins 16. & 17. 9. 2015 125

V listopadu 2015 bude projekt prezentován v Monsu v partnerském centru La Maisson de Follie v rámci projektu Plzeň na Šíleném dvorku. PETRA HAUEROVÁ – Choreografka a performerka, taneční pedagožka. Absolvovala pražskou konzervatoř Duncan Centre (1998), stáž v Londýně a studium de Theatre school – School for Neu Dance Development v Amsterdamu. Už v roce 2000 zaujala choreografií Carmina Burana ve Státní opeře v Praze. Je výraznou představitelkou nezávislé pražské taneční scény. Vytvořila řadu výtvarně-pohybových děl (např. The Other Windows), jimiž zaujala odborníky Trans Dance Europe. S téměř revolučním dílem Noční můra (získala za ni Cenu Sazky 2004) se stala českou reprezentantkou tohoto mezinárodního projektu. Dalším jejím významným projektem byla choreografie Turing Machina, která vznikla (stejně jako předcházející Noční můra) ve spolupráci s dalšími multimediálními umělci skupiny TOW (Hauerová je zakladatelkou této skupiny), z roku 2008 připomeňme ještě její taneční projekt Teorie. Spolupracuje s ateliérem „Socha, prostor, instalace, konceptuální tendence“ na pražské AVU, vyučuje v Duncan Centre, zasedá v tanečních porotách.

v oblasti performing arts), od roku 2009 prvním českým členem Trans Europe Halles a také řádným českým členem mezinárodní federace AITA/IATA. twins – An international auteur project by Czech and Belgian artists inspired by similarities, doubling, dependence and flights. It maps the similiarities and differences between the cities of Pilsen and Mons, and the search for common roots. The project also drew inspiration from a text by Antonin Artaud.

JOHAN z. s., CENTRUM PRO KULTURNÍ A SOCIÁLNÍ PROJEKTY – JOHAN rozvíjí již od roku 1998 v Plzni, Plzeňském i Karlovarském kraji své aktivity ve třech základních liniích: umělecké projekty (festivaly, divadelní, paradivadelní, výtvarné i komunitně umělecké projekty, poskytuje produkční práce i odborné projektové konzultace), vzdělávací projekty (tvůrčí dílny, umělecká sympozia, projekty zaměřené na postupy vycházející z výchovy uměním, estetické výchovy, dramatické výchovy a osobnostního a sociálního rozvoje) a komunitně orientované sociální práce (projekty komunitního dialogu a komunitního rozvoje a práce s dobrovolníky). Od roku 2000 JOHAN realizuje projekt „Otevřeného komunikačního prostoru Moving Station / Hemžící se zastávka“. JOH AN je zakládajícím členem Nové sítě (české platformy pro rozvoj nezávislého umění 126 JOHAN UVÁDÍ (splněný sen) / JOHAN PRESENTS (a dream come true)

Vanessa Emde

O mrtvých ptácích / dead birds pátek / Friday 18. 9. 2015 — 20:00 Moving Station 110 min Divadlo X10 ve Strašnickém divadle, Praha / X10 Theatre in the Strašnice Theatre, Prague CZ PŘEKLAD / translation Michal Kotrouš REŽIE / direction Vanessa Emde VÝPRAVA / set Jan Štěpánek DRAMATURGIE / dramaturgy Vojtěch Bárta HUDBA / music Biomasha HRAJÍ / cast BioMasha Nataša Gáčová Daniela Choděrová Lucie Roznětínská Tereza Štěpánek Chytilová Hynek Chmelař / Ondřej Bauer Česká premiéra 14. června 2014

O MRTVÝCH PTÁCÍCH – Současná německá autorka a režisérka Vanessa Emde ve své hře analyzuje příběh Německa 20. století prostřednictvím životních osudů sebe sama, své matky a babičky – tří generací západoněmeckých žen. Hra obrazným a poetickým jazykem zkoumá nejen problematiku mateřství a možností ženské seberealizace, ale dotýká se i obecnějších souvislostí mezi touhami a potřebami jedince a fungováním lidské společnosti. Jednoduchá otázka – Mami, mám mít děti? – je impulsem k dobrodružné cestě archivy fotoalb a rodinných anekdot, napříč vrstvami vzpomínek a snů o minulosti. VANESSA EMDE (1981) – Studovala do roku 2012 u Luca Percevala a Thomase Zielinského divadelní režii na Akademie für Darstellende Kunst Baden-Württemberg v Ludwigsburgu. V současnosti působí jako autorka a režisérka na volné noze. V Berlíně spolupracuje s nově založenou skupinou Passage Zustand na dokumentární pohádce o „sexuální práci“, v minulém roce se zúčastnila mj. mezinárodního setkání dramatiků Obrador d’estui, v barcelonské Sale Beckett uvedla svoji krátkou hru Násilí v domě (Gewalt im Haus), v Činoherním studiu v Ústí nad Labem inscenovala vlastní adaptaci Hauptmannových Tkalců. Většinou ještě v době studií vytvořila řadu her a autorských scénářů – Já. Biografický projekt. (Ich. Ein biografisches Projekt.), O mrtvých ptácích / dead birds 18. 9. 2015 127

foto/photo Dita Havrรกnkovรก

Broskev jde do bazénu… (Geht ein Pfirsich ins Schwimmbad…), Bez místa. Ztraceni v ráji (Keinort. Lost in Paradies) aj. Matrilineární dokumentární pohádka pro dospělé O mrtvých ptácích (Von toten Voegeln byla s velkým úspěchem uvedena na hamburském festivalu Körber Studio für junge Regie, prestižním setkání mladých režisérů z německojazyčné jazykové oblasti. V letech 2003–2009 Vanessa Emde studovala komparatistiku a genderová studia na Humboldtově univerzitě a na Freie Universität v Berlíně. Během této doby vznikla např. DRAG-performance v rámci berlínského queer-feministického hnutí, videoperformance Blickkontakt pro Galerii Onyva Maastricht a divadelní projekt DRAG. Kus (o) oblečení.

Dead Birds – German author and director Vanessa Emde analyses the story of 1920s Germany through the lives of herself, her mother and her grandmother – three generations of West German women. Using metaphorical and poetic language, the play looks at issues of motherhood and the possibilities of female self-expression, and also at more general connections between the desires and needs of the individual and the functioning of human society.

DIVADLO X10 VE STRAŠNICKÉM DIVADLE – Pod vedením dramaturgyně Lenky Kolihové Havlíkové jde Divadlo X10 cestou současné české i zahraniční dramatiky s aktuálními socio-politickými tématy. Divadlo X10 staví na spolupráci s řadou mladých tvůrců, kteří dostávají prostor nejen v rámci repertoáru, ale také v samostatném projektu Platforma x krát mladých názorů. Jedná s o průběžný festival scénických čtení u nás dosud neuvedených současných her, propojených s živou hudbou, výtvarným uměním, pohybovým divadlem, projekcí a diskusí. Každého půl roku se Platforma soustředí na jedno konkrétní téma, které mladí umělci nahlédnou z různých perspektiv. Kromě repertoárových titulů a festivalu Platforma x krát mladých názorů se Divadlo X10 ve Strašnickém divadle věnuje kulturnímu oživení Prahy 10. Ve rámci projektu Divadelní parkur, který zahrnuje celkem pět site-specific projektů, oživuje divadlo veřejný prostor nejen své domovské čtvrti. Divadlo X10 se věnuje rovněž místní komunitě, organizuje řadu aktivit, které jsou určeny především pro obyvatele Strašnic. Nabízí tradiční nedělní pohádky pro děti, pohádky pro školy, Dětské studio Strašilka a další aktivity.

O mrtvých ptácích / dead birds 18. 9. 2015 129

foto/photo Michael Traussnigg

130 18. 9. 2015 JOHAN UVÁDÍ (splněný sen) / JOHAN PRESENTS (a dream come true)

Freakshow – The Best In Town!!! neděle / Sunday 20. 9. 2015 — 20:00 Moving Station 50 min Cie. Freaks und Fremde, Drážďany, mezinárodní produkce / Cie. Freaks und Fremde, Dresden, international production De

REŽIE, KONCEPT, ÚČINKUJÍ / direction, concept, performed by Sabine Köhler a Heiki Ikkola ZVUK, HUDBA / sound, music Daniel Williams SVĚTLA / lighting Josia Werth TRENÉR / coach Tine Madsen Představení je uváděno ve spolupráci s Nová síť z. s.

FREAKSHOW – THE BEST IN TOWN!!! Navštivte lidskou ZOO! Nechte se ohromit krvežíznivostí vlkodlaka! Zažijte ženu – rybu a levitující krásu! Buďte přítomni zrození zvrhlíka! Užijte si salvu zneužívání světové literatury, která nemá obdoby! Propůjčte se lákadlům iluze a fantazie! Staňte se čumilem sledujícím vlastní pokřivený obraz v zrcadle! Následujte nás na přehlídku kroucení a ohýbání mnoha jazyků! Vítejte v „Freakshow“! Až do začátku minulého století byly osoby se zvláštními rysy nebo nadáním předváděny v rámci takzvaných „sideshows“, které provázely poutě a veletrhy po celé Evropě. Předvádění těchto „kuriozit“, „monster“ či „hříček přírody“ má dlouhou tradici, protože probouzí emoce, rozněcuje fantazii diváků a zpochybňuje hranici mezi tím, co je normální a co abnormální. Skřítci, kříženci, mutanti povstávají ze sedimentu cirkusu. Sabine Köhler a Heiki Ikkola hravě pracují se širokou škálou animací a loutkářské techniky. Vytváří tak zábavou směs plnou nejrůznější proměn, groteskních tanců, kterou zahušťují douškem anarchie a špetkou sarkasmu. Výsledkem je představení založené na černém humoru, které si pohrává s pojetím normality.

Freakshow – The Best In Town!!! 20. 9. 2015 131

CIE. FREAKS UND FREMDE – Divadlo založili v roce 2006 performeři Sabine Köhler a Heiki Ikkola. Od počátku spolupracují na svých projektech s kolegy z mnoha zemí. Divadlo se zaměřuje důsledně na přítomná politická témata, která vyjadřují postmoderními způsoby kombinujícími fyzické divadlo s prvky loutkového divadla, divadla s předměty i projekcemi. Divadlo se představilo ve více než 15 různých zemích po celém světě. Produkce Kačer, smrt a tulipán získala cenu Berlin Icarus za nejlepší divadelní produkce roku pro dětského diváka. Freakshow – The Best In Town!!! – Freakshow pays homage to the strange and the amazing. It draws inspiration from circus sideshows, ghost trains and the freak shows that reached to the borders of Pakistan and Siberia. The puppet show with the name Freakshow was created for the theatre festival of experimental theatre and dance that takes place each year in Dresden.

132 JOHAN UVÁDÍ (splněný sen) / JOHAN PRESENTS (a dream come true)

DOPROVODNÝ PROJEKT ACCOMPANYING PROJECT

foto/photo Alexander Hudeček, Dorota Špinková

Esteve Soler, Martina Schlegelová, Marie Špalová

PROTI POKROKU. PROTI LÁSCE. PROTI DEMOKRACII. / AGAINST PROGRESS. AGAINST LOVE. AGAINST DEMOCRACY. pátek / Friday 11. 9. 2015 — 21:30 sobota / Saturday 12. 9. 2015 — 21:30 Fakulta designu a umění / Faculty of Design and Art 110 min bez přestávky / with no interval Divadlo LETÍ, Praha / Theatre LETÍ, Prague CZ Režie / Direction Marián Amsler, Ivan Buraj, Natália Deáková, Martina Schlegelová, Daniel Špinar, Sláva Daubnerová, Jana Špalová a JQr Dramaturgie / Dramaturgy Marie Špalová, David Košťák, Renata Venclová Výtvarný koncept / Art design Jordi Queralt, Jana Špalová Hrají / Cast Zuzana Kronerová, Pavla Beretová, Tereza Hofová, Natália Drabiščáková, Hedvika Řezáčová, Týna Průchová, Natálie Řehořová, Dušan Sitek, Tomáš Kobr, Richard Fiala, Jan Grundman, Tomáš Jeřábek, Tomáš Běhal, Renata Ptačín, Dominika Doniga, Lukáš Pelč ze záznamu / recording Klára Sedláčková-Oltová, Jaroslav Plesl, Ondřej Novák, Jan Vondráček, Dana Černá, Lukáš Příkazký Premiéra 13. června 2014 v DOXu / Premiere June 13th, 2014 in the DOX centre

Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii. – Stejnojmenná trilogie současného katalánského dramatika Esteve Solera se stala inspirací pro interaktivní divadelní tvar, který byl poprvé uveden v loňském roce v Centru současného umění DOX. Autor v ní břitkým humorem podrobuje tvrdému zkoumání všechny „nezpochybnitelné hodnoty“, kterými se zaklíná současná západní společnost. Trilogie se skládá ze dvou desítek tematicky propojených her, které se odehrávají v nejrůznějších prostorách plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara a v různých žánrech – od činohry, přes loutkové či stínové divadlo, pohybovou performance, až k zvukové instalaci a k filmu. Jednotlivé scény probíhají paralelně a každý divák tak zhlédne svou verzi představení. Na projektu se podílí přes dvacet herců, tanečníků a loutkoherců, pět výtvarníků a osm režisérů.

”

V Doxu, kde se vše odehrávalo, nás – „kuřátka“ z publika – uvítali podezřelí průvodci v groteskních maskách a vykloubenou češtinou nás nutili odpovídat na čím dál nesmyslnější otázky, podle kterých jsme si pak z dvaceti různých skečů skládali vlastní cestu večerem. Chytrost! Krásnost! Zábavnost! Jenže naše cesta vedla stále šílenější krajinou po apokalypse a vrcholila makabrózní scénou vraždění

English version of the production is provided by live interpreter. PROTI POKROKU. PROTI LÁSCE. PROTI DEMOKRACII. / AGAINST PROGRESS. AGAINST LOVE. AGAINST DEMOCRACY. 11. & 12. 9. 2015 137

neviňátek, ke které nás nahnali už všechny. Ale hlavně že máme na výběr, my kuřátka! —Tereza Šimůnková, Salón Práva

”

Stále se nám vnucuje, že nám je při té hře dobře, ale není, je to všechno protivné, člověk docela rád a s úlevou usedne na židli v některé z místností galerie, kam je průvodci doveden, a sleduje hru. Ta je ovšem vždycky nepříjemná, pokaždé nějak surově rozvádí běžnou situaci naší každodennosti. Na mě nejvíc zapůsobila sekvence, kdy se dva postarší maloměšťáci dívají na televizi (vzpomeneme si na film Knoflíkáři), muž přepíná, až se mu obraz zadrhne na vytřeštěné tvářičce hladového afrického dítěte. (…) Divadelní znalec a zkušený divák se baví – groteskním herectvím, putujícími motivy, odkazy na slavné předlohy, celým tím kabinetem kuriozit a fundusem pokleslých divadelních postupů. —Alena Zemančíková, Deník Referendum

”

Divadlo Letí už se pevně usadilo v povědomí odborné i prosté divácké obce jako místo kvasu těch nejaktuálnějších divadelních tendencí, které také dává prostor mladým progresivním tvůrcům. (…) Co však dozajista nebylo slepou uličkou, ale ojedinělým úkazem, je projekt Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii. —Dominik Melichar, Divadelní noviny

Divadlo LETÍ – Soubor vznikl v září roku 2005 z ročníku Miroslava Krobota na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. Od počátku své existence se věnuje výhradně současné dramatice a všechny texty uvádí v české nebo světové premiéře. Vznik nových textů podporuje také prostřednictvím rezidenčních programů, věnuje se i oživování netradičních prostor (např. nádraží, galerie, letiště apod.). V současné době je uměleckou vedoucí Martina Schlegelová a šéfdramaturgyní Marie Špalová.

Against Progress. Against Love. Against Democracy. – The trilogy of the same name by contemporary Catalan playwright Esteve Soler was the inspiration for an interactive theatre form first shown last year at the DOX Centre for Contemporary Art. In it, with biting humour, the author subjects to harsh scrutiny all the “unimpugnable values” that Western society claims to hold. The trilogy consists of some twenty thematically-connected plays that take place in all kinds of spaces in the Ladislav Sutnar Faculty of Design and Art, in a variety of genres including drama, puppet and shadow theatre, movement performance, sound installation and film. The various scenes take place in parellel, meaning that each member of the audience sees his or her version of the production. Over twenty actors, dancers and puppeteers, five artists and eight directors took part in the production

“

In the Dox, where the performance took place we – the “chickens” from the audience – were welcomed by suspiciouslooking guides in grotesque masks. In disjointed Czech they forced us to answer ever more pointless questions, according to which we then put together our own paths through the evening, from twenty various sketches. The cleverness! The beauty! The amusement! But our journey led through an ever more mad landscape after an apocalypse, culminating in the macabre scene of the murder of the innocents, a scene to which we were all herded together. But the main thing is that we chickens can choose! —Tereza Šimůnková, Salón Práva

“

We keep being told that we are enjoying this play, but we are not, it is all horrible. It is with some relief that you sit down on a chair in one of the rooms of the gallery to which you have been led by a guide, and follow the play. It is, however, always unpleasant. Each time an ordinary scene from our everyday lives is played out in a harsh manner. The sequence that had the greatest effect on me was the one

138 11. & 12. 9. 2015 DOPROVODNÝ PROJEKT / ACCOMPANYING PROJECT

in which an elderly petit bourgeois couple is watching television (we remember the film Buttoners). The man flips through the channels, until the picture stutters on the staring face of a hungry African child. (…) The theatre connoisseur and the experienced audience member have much to entertain them – the grotesque acting, the wandering motifs, the references to famous source material, the whole cabinet of curiosities and corpus of decadent theatrical approaches. —Alena Zemančíková, Deník Referendum

“

Theatre Letí has become firmly established in the subconscious of both theatre critics and audiences in general as a place of ferment for the most current of theatrical tendencies, which also gives space to young and progressive artists… (…) something that is definitely not a blind alley but a unique phenomenon is the project Against Progress, Against Love, Against Democracy. —Dominik Melichar, Divadelní noviny Theatre LETÍ – The company formed in September 2005 out of a class taught by Miroslav Krobot at the Department of Alternative and Puppet Theatre at Prague’s DAMU theatre school. Since the start of its existence it has devoted itself exclusively to current drama, and all its productions are either Czech or international premieres. It also supports the creation of new plays through residential programmes and helps to revive non-traditional spaces (stations, galleries, airports etc.). Its current artistic head is Martina Schlegelová and the head of dramaturgy Marie Špalová.

PROTI POKROKU. PROTI LÁSCE. PROTI DEMOKRACII. / AGAINST PROGRESS. AGAINST LOVE. AGAINST DEMOCRACY. 11. & 12. 9. 2015 139

OPENAIR

foto/photo archiv

Jan Mocek, Táňa Švehlová

PLAY UNDERGROUND čtvrtek / Thursday 10. 9. 2015 — 16:00 pátek / Friday 11. 9. 2015 — 15:00 sobota / Saturday 12. 9. 2015 — 14:30 Parking Divadlo / Parking house Theatre 15 min Jan Mocek, Táňa Švehlová, Praha CZ Koncept / Concept Jan Mocek, Táňa Švehlová Režie, video, zvuk / Direction, video, sound Jan Mocek Hrají / Cast Irina Andreeva Jakub Gottwald Josefína Lubojacki

Play Underground – Interaktivní videowalk s prvky imerzivního divadla, při němž se diváci vybaveni tabletem a sluchátky s 3D zvukem vydávají na cestu do podzemí. Virtuální realita se prolíná se skutečným prostorem a okolní realitou, videowalk využívá popkulturních citací z akčních filmů, videoher a kultovních odkazů. Play Underground – An interactive video walk with elements of immersive theatre, during which audience members, equipped with a tablet and headphones with 3D sound, set off on a journey into the underworld. Virtual reality combines with real space and the surrounding reality. The video walk uses pop culture citations from action films, video games and cult references.

PLAY UNDERGROUND 10., 11. & 12. 9. 2015 143

foto/photo archiv Adrian Schvarzstein

Adrian Schvarzstein

Zelený muž / The Greenman čtvrtek / Thursday 10. 9. 2015 — 15:00 a 18:00 pátek / Friday 11. 9. 2015 — 15:00 a 18:00 sobota / Sunday 12. 9. 2015 — 15:00 a 18:00 U Branky Adrian Schvarzstein es hraje / cast Adrian Schvarzstein Zelený muž – Co se stane, když se zelený muž se zeleným oblečením a zelenou koloběžkou objeví v našich ulicích? Zběsile a s živou představivostí interaguje s lidmi v ulicích. Zábavná show plná improvizací s publikem. Velice provokativní, a přitom nevinný klaun! Adrian Schvarzstein (1967) – Původem katalánský umělec se zkušenostmi z celé Evropy a z celé řady oborů. Působil v televizi a v reklamě, byl uměleckým poradcem festivalů, navrhoval scénografie, hrál a zpíval v operách a s orchestry barokní hudby. Jeho stěžejním polem činnosti je však pouliční divadlo a cirkus. Jako klaun-performer se s velkým úspěchem objevil na festivalech po celém světě, od Irska po Kamerun; při svých vystoupeních rád využívá chaosu, překvapení a provokativní nevinnosti.

The Green Man – What happens when a green man, packed with green accessories and a green scooter lands in our streets? He interacts with the people on the streets using his crazy mind and vivid imagination. Funny, plenty of surprising improvisations with the public. A very provocative, yet innocent clown! Adrian Schvarzstein (1967) – A Catalan artist with experience from all over Europe and all sorts of artistic fields. He has worked in advertising on television and as an arts consultant at festivals; he has designed sets; he has acted and sung in operas and with baroque music companies, but the bulk of his work is in street theatre and the circus. Employing chaos, surprise and provocative innocence, he has successfully appeared at festivals all over the world, from Ireland to Cameroon.

Zelený muž / The Greenman 10., 11. & 12. 9. 2015 145

foto/photo ???????????

kolektiv Studio Damúza

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA / THE GINGERBREAD COTTAGE čtvrtek / Thursday 10. 9. 2015 — 17:00 Proluka Theatrum Mundi 35 min bez přestávky / with no interval Studio Damúza, Praha / Studio Damúza, Prague CZ

Režie / Direction Studio Damúza / Studio Damuza Dramaturgie / Dramaturgy Tomáš Jarkovský Scénografie / Set design Kamil Bělohlávek Hudba / Music Martin Bělohlávek Hraje / Cast Divadlo jednoho Edy (Miroslava Bělohlávková) Premiéra 20. června 2015 / Premiere June 20th, 2015 Pro děti od 3 let / For children aged 3 and over

Perníková chaloupka – Loutková pohádka pro jednu herečku a muzikanta. Studio DAMÚZA je produkční a producentská jednotka, která se orientuje především na projekty studentů a čerstvých absolventů DAMU. The Gingerbread Cottage – A puppet fairytale for one actress and a musician. Studio DAMÚZA is a production unit oriented mostly towards projects by students and recent graduates of DAMU.

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA / THE GINGERBREAD COTTAGE 10. 9. 2015 147

foto/photo ???????????

kolektiv Divadla Spektákl

FRAŠKA O DUŠANOVĚ DUŠI / DUŠAN’S SOUL – A FARCE čtvrtek / Thursday 11. 9. 2015 — 17:00 Proluka Theatrum Mundi 65 min bez přestávky / with no interval Divadlo Spektákl, Praha / Spektákl Theatre, Prague CZ

Fraška o Dušanově duši – Komedie o putování za osudovou láskou, inspirovaná středověkou fraškou. Open air projekt Divadla Spektákl, které tvoří absolventi DAMU a JAMU.

Režie / Direction Jan Holec Dramaturgie / Dramaturgy Kamila Krbcová Hrají / Cast Daniela Šišková Jáchym Kučera Lukáš Černoch Jan Jedlinský

Dušan’s Soul – A Farce – A comedy about the search for a fateful love, inspired by mediaeval farce. An open air project by Divadlo Spektákl, consisting of graduates from DAMU and JAMU

Premiéra 24. července 2014 / Premiere July 24th, 2014 Představení je vhodné pro děti i dospělé. / The production is suitable for children and adults

FRAŠKA O DUŠANOVĚ DUŠI / DUŠAN’S SOUL – A FARCE 11. 9. 2015 149

A NAVÍC: DOPROVODNÉ AKCE IN ADDITION: ACCOMPANYING EVENTS

WORKSHOP DIVADELNÍ FOTOGRAFIE

Tradiční součástí plzeňského festivalu je již od roku 1999 workshop Divadelní fotografie. Festivalový divák se s tím zcela jistě setkal. Možná ho to i rušilo. Na představeních se objevují skupinky, či jednotliví fotografové. Jsou to, vedle profesionálních fotografů, studenti oboru fotografie z českých i zahraničních vysokých škol. Touto cestou se studenti seznamují s divadelním prostředím, jeho zákulisím, inscenacemi nejrůznějšího druhu, ale především s náročností a krásou divadelní fotografie. Materiál, který při workshopu vznikne, se stává významným a nenahraditelným obrazovým svědectvím o inscenacích, osobnostech i o festivalové atmosféře. Děkujeme vám za pochopení a toleranci pro naše studenty, odhalující tajemství práce divadelního fotografa.

Pravidelnou součástí každého ročníku je také souběžná výstava fotografií z předchozího ročníku festivalu. Těšíme se na vaši návštěvu. Autoři fotografií z ročníku 2014 vystavených ve foyer Divadla J. K. Tyla jsou studenty ITF Opava a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně: Adam Kencki (ITF Opava), Jan Pospíšil, Anna Poubová, Anna Sajdoková, Simona Petrlová a Andrea Malinová (všichni FMK Zlín)

Workshop pedagogicky zajišťují Josef Ptáček Viktor Kronbauer Jan Regal Jaroslav Prokop

152 JOHAN UVÁDÍ (splněný sen) / JOHAN PRESENTS (a dream come true)

WORKSHOP OF THEATRE PHOTOGRAPHY

The Theatre Photography Workshop has been a traditional part of the Pilsen festival since 1999, and one that regular festival goers will certainly have come across. They may even have found it exciting. Groups of photographers, or individuals, appear at the performances. In addition to professional photographers they consist of photography students from Czech and foreign universities. In this way the students get to know the theatrical environment, go behind the scenes and encounter productions of all kinds – but above all they learn about the demands and delights of theatre photography. The material produced during the workshop becomes an important and irreplaceable pictorial testimony of the productions, personalities and atmosphere of the festival. We would like to thank you for your understanding and tolerance of our students as they learn the secrets and the demanding nature of the work of a theatre photographer.

A regular part of each year’s workshop is the parallel exhibition of photographs from previous years of the festival. We look forward to meeting you. The authors of the photographs from 2014 on display in the foyer of the J.K. Tyl Theatre are students from the ITF Opava and the Faculty of Multimedia Communication of UTB in Zlín: Adam Kencki (ITF Opava), Jan Pospíšil, Anna Poubová, Anna Sajdoková, Simona Petrlová and Andrea Malinová (all FMK Zlín)

The workshop is taught by Josef Ptáček Viktor Kronbauer Jan Regal Jaroslav Prokop A NAVÍC: DOPROVODNÉ AKCE / IN ADDITION: ACCOMPANYING EVENTS 153

Výstava divadelních fotografií Magdy Hueckel

Exhibition of the theatre photography of Magda Hueckel

Na výstavě se představí snímky dokumentující inscenace předních polských divadelních režisérů. Sto a deset fotografií nás přenese na představení, která se v posledních několika letech hrála na prknech zejména polských divadel, ale i jiných evropských scén. Snímky se pohybují na pomezí dokumentární fotografie a fotografie umělecké. Fotografie umožňují nám divákům prohlédnout si detaily, jež bychom především u expresivních, rychlých scén divadelních produkcí těžko zaznamenali. Fotografie, snímané zkušeným okem Magdy Hueckel, koherentně vystihují specifičnost současného polského divadla a zároveň mohou být podnětem k diskusi o tom, čím je dnes divadelní fotografie.

The exhibition features photographs documenting productions by leading Polish theatre directors. The hundred and ten photographs transport us to productions that have been performed in the past few years, mostly by Polish theatres but in some cases elsewhere in Europe. The photographs are on the border between documentary photography and artistic photography. They allow us to see details that we would have a hard time making out in the expressive, rapid scenes of the theatre productions. Magda Hueckel’s experienced eye coherently captures the specific nature of current Polish director, and her photographs provoke discussion of what theatre photography is today.

Ve spolupráci s Polským Institutem v Praze a kurátorem výstavy Piotrem Sikorou.

In cooperation with Polish Institute in Prague and with curator Mr Piotr Sikora.

154 A NAVÍC: DOPROVODNÉ AKCE / IN ADDITION: ACCOMPANYING EVENTS

VIDEOWORKSHOP / VIDEO WORKSHOP

Již tradiční videodílna proběhne za účasti studentů pátého ročníku studentů oboru Audiovizuální tvorba a divadlo (Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně) a studentů Institutu divadelní vědy (Svobodná univerzita v Berlíně). Obě univerzity mají ve svých studijních programech praktický audiovizuální záznam divadelních představení i jejich následnou analýzu. Spolupráce zmiňovaných univerzit má mnohaletou kontinuitu. Letošní dílna se koná již počtrnácté a její výsledky (vícekamerový záznam divadelních představení) tradičně slouží jak pro studijní účely, tak pro archiv Mezinárodního festivalu Divadlo. Studenti se svými pedagogy tvoří kombinované pracovní skupiny, navštěvují předem vybraná festivalová představení a kromě praktického záznamu se věnují i teatrologické reflexi. S oběma vysokoškolskými institucemi spolupracuje také Mime centrum Berlín (MCB), které působí v rámci Německého centra Mezinárodního divadelního institutu (ITI). Mime centrum Berlín nad zmíněnou videodílnou drží záštitu a mapuje onu univerzitní mezinárodní spolupráci v rámci dlouhodobě připravovaného datového úložiště s teatrologickou tematikou.

The by now traditional video workshop will take place with the participation of students from the fifth year of the Audiovisual Work and Theatre course at the Theatre Faculty of JAMU in Brno and students of the Institute of Theatre Studies (Freie Universität Berlin) Both universities have courses featuring the making of practical audiovisual records of theatre productions and their subsequent analysis. The cooperation between the above-mentioned universities goes back a long way. The workshop is taking place for the fourteenth time this year, and its results (a multi-camera recording of theatre productions) traditionally serves both for study purposes and for the archive of the Theatre international festival. The students and their teachers create combined working groups, in which they visit preselected festival productions, and in addition to making a practical recording they engage in theatrological reflection. Both these institutes of higher education work with the Mime Centre Berlin (MCB), which is part of the German Centre of the International Theatre Institute (ITI). It is under the aegis of the Mime Centre Berlin that the video workshop is held, and the centre maps international cooperation between universities as part of a long-prepared theatrological data storage project.

A NAVÍC: DOPROVODNÉ AKCE / IN ADDITION: ACCOMPANYING EVENTS 155

rejstřík divadelních her / InDEX of theatre plays

2′ 16″ a půl: Vesmírná odysea ��115 (A)pollonia �� 39 Bouře �� 29 Bratři Karamazovi �� 69 Brim / Vlnolam �� 83 Brémská svoboda �� 15 Čtyři tři dva jedna (divadlo – koncert) �� 61 Den osmý ��117 Dvojenci ��119 Evžen Oněgin �� 49 Fraška o Dušanově duši ��139 Cha cha cha aneb Charlie Chaplin a jiná cháska �� 95 Kakadu ��105 Kapela jede! Aneb není pecka jako pecka �� 25 Laskavé bohyně (Les Bienveillantes) �� 87 Mistr a Markétka �� 75 Mrtvé duše �� 35 Nepřítel lidu �� 55 Netopýr �� 19 O hezkých věcech, které zažíváme �� 79 Perníková chaloupka ��137 Play Underground ��133 Požitkáři �� 65 Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii ��127 Smrt v Benátkách �� 99 Svatba �� 45 Zelený muž ��135

156 rejstřík / index

2′ 16″ And A Half: Space Odyssey ��115 Against Progress. Against Love. Against Democracy. ��127 An Enemy Of The People �� 55 (A)pollonia �� 39 Band On A Roll �� 25 The Bat �� 19 Bremen Freedom �� 15 Brim / Surf �� 83 The Brothers Karamazov �� 69 Cha Cha Cha, Or Charlie Chaplin And Other Chumps �� 95 Dead Souls �� 35 Death In Venice �� 99 Dušan’s Soul – A Farce ��139 Eighth Day ��117 Eugene Onegin �� 49 Four Three Two One (Theatre – Concert) �� 61 The Gingerbread Cottage ��137 The Greenman ��135 Hedonists �� 65 Kakadu ��105 The Kindly Ones (Les Bienveillantes) �� 87 The Master And Margarita �� 75 The Nice Things We Experience �� 79 Play Underground ��133 The Tempest �� 29 Twins ��119 The Wedding �� 45

rejstřík režisérů / InDEX of directors

Amsler, Marián �� 127 Arngrímsson, Hafliði ��83 Buraj, Ivan �� 127 Burešová, Hana ��35 Čičvák,Martin ��69 Daubnerová, Sláva �� 127 Deáková, Natália �� 127 Dvořák, Tomáš ��95 Emde, Vanessa �� 121 Františák, Martin ��15 Frič, Jan ��79 Havelka, Jiří �� 105 Holec, Jan �� 139 Homolová, Michaela ��25 Ikkola, Heiki �� 123 JQr �� 127 Köhler, Sabine �� 123 Kukučka, Martin ��49 Mikulášek, Jan ��65 Mocek, Jan �� 133 Mundruczó, Kornél ��19 Ostermeier, Thomas ��55 Petrželková, Anna ��45 Schlegelová, Martina �� 127 SKUTR �� 29, 49 Spišák, Ondrej ��75 Studio Damúza �� 137 Šoth, Ondrej ��99

Špalová, Jana �� 127 Špinar, Daniel �� 127 Štourač, Pavel �� 117 Trpišovský, Lukáš ��49 Vajdička, Michal ��87 Warlikowski, Krzysztof ��39

rejstřík / index 157

23. ročník Mezinárodního festivalu divadlo 23RD International festival theatre

Ředitel festivalu / Festival Director Jan Burian

Produkční spolupráce / Production assistance Barbora Šimová, Zuzana Rejchová, Jiří Kunc

Výkonný producent / Executive Producer Zdeněk Pánek

Organizační tým / Festival organisation Růžena Benýrová, Jarmila Kašparová, Jana Willová

Dramaturgická rada / Dramaturgical Board Kamila Černá, Jan Kerbr, Jitka Sloupová, Dora Viceníková, Michal Zahálka Čestné předsednictvo festivalu / Honorary Board Frank Castorf, Tankred Dorst, Ronald Harwood, Martin Huba, Krystian Lupa, Eimuntas Nekrošius, Tom Stoppard Zahraniční konzultanti / Consultants Tamás Jászay (HU), Vladislava Fekete (SK), Anna Grusková (SK), Zuzana Uličianska (SK), Małgorzata Semil (PL), Andriej Moskwin (PL), Eva Maarika Schmitz (DE) Vedoucí produkce / Production Manager Tomáš Kilbergr 158

Marketing a propagace / Marketing & Promotion Milan Němeček – Chapiteau s. r. o. Grafický design / Graphic design Filip Blažek – Designiq Fotografie na obálce / Cover photography Pavel Hejný Public Relations Jiří Sedlák Design festivalového centra / Design of the Festival Centre Eva Vanišová

Překlady inscenací / Translation of productions Valerie Talacko, David Fuchs, Monika Loderová, Jiří Vondráček, Tatiana Witkowska

Adresa / Address Mezinárodní festival Divadlo, Prokopova 14, 301 35 Plzeň, e-mail festival@divadlo.cz, www.festivaldivadlo.cz

Technická spolupráce / Technical collaboration Jan Baxa, Jaroslav Kasl, Matěj Siegl, Roman Gebelt

Prodej vstupenek / Ticket sales Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 190 On-line prodej na www.plzenskavstupenka.cz

Katalog vydal Mezinárodní festival Divadlo / Catalogue published by International Festival Theatre Text / Script Dora Viceníková

tel. +420 378 038 190 www.plzenskavstupenka.cz

Redakční spolupráce / Editorial assistance Kamila Černá, Zdeněk Pánek, Veronika Gondová, Michal Zahálka, Jan Kerbr, Tomáš Kilbergr Anglický překlad / English translation David Fuchs s. r. o. Sazba / Typesetting Designiq 159

Orientační mapa města Plzně City map of Pilsen

1 V elké divadlo / Grand Theatre Smetanovy sady 1129/16

10 Parking Divadlo / Parking House Theatre Sady Pětatřicátníků, 301 00 Plzeň

2 Nové divadlo, Festivalové centrum / The New Theatre, Festival Centre Palackého náměstí 30

11 U Branky Smetanovy sady, 301 00 Plzeň

3 P ředprodej vstupenek / Ticket Sales Smetanovy sady 1129/16 4 S ál Peklo / Peklo Hall Pobřežní 2220/10 5 Směr Moving Station (Nádraží Jižní předměstí) / Moving Station (South Suburb Station) Most Ivana Magora Jirouse 1 6 Směr Divadlo Alfa / Direction Alfa Theatre Rokycanská 174/7 7 Směr DEPO 2015 / Direction DEPO 2015 Presslova 14 8 Centrální autobusové nádraží / The Central Bus Station Husova 2713/60 9 P roluka Theatrum Mundi / Theatrum Mundi Křižíkovy sady

160

12 Směr Šapitó u Ježíška / Direction Chapiteau at Ježížek U Ježíška, 326 00 Plzeň 13 Směr Fakulta designu a umění / Direction Faculty of Design and Arts Univerzitní 28

Husova

Tylova

ova

5 Havlíčkova Resslova

3 1 11 Františk ánská

Puškino va

Kollárova

Škroupova

Plachého Kardinála Beran a

Poděbradov a

Kovářská

Křiží sady kovy

Pobřežní Sedláčko va

210

Goeth

13 Skrétova

Koperníkova

8 Karlova

Dom

Kotkova

Mž

Palackého

4 Velesla ví nova

až á lick

Ty r šo va

12 161

poznรกmky notes

2 9

FINÁLE PLZEŇ 15/4 - 22/4 2016

facebook.com/Pilsen2015

Nechte se unést na vlnách Plzně, Evropského hlavního města kultury 2015!

www.plzen2015.cz

rádi bychom vás pozvali na další neobyčejné zážitky, které potěší vaše smysly i kulturního ducha. Vybrat si můžete z pestré škály žánrů – hudební požitky vystřídají akrobatická čísla novocirkusových představení i zajímavé výstavy. Fotograf Daniel Šperl v září v Galerii Jiřího Trnky představí fotografický soubor Životní styl Japonska. Budete moci poznat svět japonské kaligrafky Shōko Kanazawy v Západočeské galerii v Plzni v dialogu s kolekcí litých keramických, bronzových a skleněných plastik kimon přední newyorské umělkyně a sochařky Karen LaMonte. O velký hudební zážitek se postará Petr Wajsar s parafrází na Vodní hudbu G. F. Händela v kulturním centru Papírna. Francouzsko-finská dvojice Victor Cathala a Kati Pikkarainen ze soubor Cirque Aïtal předvedou dechberoucí představení plné propracovaných akrobatických čísel okořeněných slušnou dávkou humoru. Zabaví vás také mezinárodní akce pro rodiny s dětmi – umělecké a kulinářské workshopy, které společně s Plzní spolupořádá belgický Mons.

twitter.com/plzen2015

Vážení milovníci dobrého divadla,

Supported by a grant from Iceland, Liechtenstein and Norway Supported by a grant

from Iceland, Ficate vent tendebis acepe es ea and Through the EEA Grants and quatqua Norway Grants, Iceland, Liechtenstein and Norway Liechtenstein Norway

pelecest, ut eum qui sinctoand etur contribute to reducing social sed and economic disparities to sape strengthening bilateral relations with the beneficiary countries in Europe. The three countries cooperate closely with the EU through the Agreement on the European Economic Area (EEA).

Ficate vent quatqua tendebis acepe es ea For the period 2009–14, thepelecest, EEA Grants and Norway amount qui to €1.79 billion. sed Grants ut eum sincto etur sape Norway contributes around 97% of the total funding. Grants are available for

NGOs, research and academic institutions, and the public and private sectors in the 12 newest EU member states, Greece, Portugal and Spain. There is broad cooperation with donor state entities, and activities may be implemented until 2016. Key areas of support are environmental protection and climate change, research and scholarships, civil society, health and children, gender equality, justice and cultural heritage.