Úvodní slovo Milí čtenáři, a je to tady! Opět se nám začalo dříve stmívat. Často tak chodíme domů za tmy, postupně začíná být chladněji a chladněji a do toho nám hraje podzim řadou krásných barev. Mám toto roční období velmi ráda. I když mě světlo doslova nabíjí, kratší dny pro mě mají také své kouzlo. Dávají nám příležitost zastavit se, zpomalit. Začít pomalu přemýšlet nad tím, co se nám v daném roce povedlo, co nás těší, co chceme do budoucna změnit. Rok se pomalu uzavírá a my máme příležitost se s ním rozloučit a zaměřit se na to nové, co přijde. U nás se závěr roku točí hodně okolo hodnocení kvality našich služeb. Všechny naše tři sociální služby projdou v měsíci listopadu externím hodnocením kvality od České asociace streetwork. Absolvujeme rozvojové audity, od kterých si slibujeme zpětnou vazbu. Rádi se dozvíme, co děláme dobře, na čem můžeme stavět, a na čem naopak musíme ještě zapracovat. Na závěr připojuji srdečné pozvání na konferenci Perspektivy sociální práce, která proběhne už 11. prosince. Přeji Vám příjemné čtení! Mgr. Ivana Štefková, projektový manažer, metodik www.neposeda.org www.facebook.com/neposeda
OBSAH SCHIZOFRENIE – NEMOC STA TVÁŘÍ...............................................................2 HOPNUTÍ DO DPSKA!.................................................................................4
OBSAH
JAK SE MI (NE)DAŘÍ SLADIT RODINNÝ ŽIVOT A PRÁCI..........................................5 ROZHOVOR S JANOU HALTUFOVOU...............................................................7 TVOŘÍLEK................................................................................................8 TIP NA AKTIVITU: PODZIMNÍ LISTÍ..................................................................9
ZAPOJTE SE!.......................................................................................15
A
listopad 2014 září 2014
SCHIZOFRENIE – „NEMOC STA TVÁŘÍ“ Autorka: Vanda V posledních týdnech se vzhledem k tragické události ve Žďáru nad Sázavou setkáváme v médiích s mnoha články či reportážemi, které se zaměřují na téma schizofrenie. Dozvídáme se v nich různé názory na to, kdo co zavinil a co se mělo udělat jinak. Jako bychom se pomalu vraceli do historie, kdy byla schizofrenie zdrojem posměchu a v horším případě obav a z nich pramenící předpojatosti vůči nemocným. Je třeba si však připomenout, že touto nemocí trpěli i takové osobnosti, jako jsou Isaac Newton, Johanka z Arku, Georg Friedrich Händel nebo Jack Kerouac (Orel, 2012).
Schizofrenie je nemoc, která má mnoho podob, může mít velmi různé a barvité příznaky. U každého pacienta probíhá zcela specificky, ale přesto je to jedna a táž choroba (Kučerová, 2010). Až do poloviny 20. století frustrovala schizofrenie lékaře nedostupností terapie (Orel, 2012). Dnes již samozřejmě existují (farmakologické i terapeutické) postupy, jak tuto nemoc léčit. K dalšímu rozvoji péče o jedince s touto diagnózou může jistě přispět i nový výzkum odborníků z Washingtonské univerzity v St. Louis, jehož výstupy Vám přiblížím v následujícím textu.
Stručná charakteristika schizofrenie Přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. Vymezuje schizofrenii jako „specificky lidské onemocnění dosud neznámého původu projevující se poruchami myšlení (paranoidita), jednání, vnímání (bludy, halucinace), emocí a vůle.“ Onemocnění je rozšířeno po celém světě, jeho celoživotní výskyt je asi 1 %. V České republice je tedy zhruba 100 000 lidí s touto diagnózou. Počátek nemoci se objevuje obvykle mezi 16. a 25. rokem, ale může vzniknout kdykoli. Jedná se onemocnění heterogenní etiologie – hovoří se o „skupině schizofrenií“. Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) rozlišuje určité formy schizofrenie. Blíže je specifikuje např. Orel (2012): -
-
paranoidní schizofrenie - jednoznačně dominují bludy (porucha myšlení, kdy je nemocný nezvratně přesvědčen o nějaké skutečnosti, která není pravdivá, často není ani možná (Kučerová, 2010) a halucinace (jedinec cítí, vidí, slyší to, co zdravý jedinec necítí, nevidí, neslyší, tzn. to, co neexistuje), hebefrenní schizofrenie – nápadný projev budící pozornost, nepřiléhavost emocí a chování, dětinské chování, katatonní schizofrenie – extrémně zvýšená a neúčelná motorická (pohybová) aktivita, stereotyp pohybů nebo naopak snížená hybnost až do nehybnosti, simplexní schizofrenie – stažení do vnitřního světa, oploštění emocí, ztráta zájmů, pokles aktivity a apatie.
Léčba schizofrenie Obecně platí, že čím dříve se začne pacient se schizofrenií léčit, tím větší je šance pro příznivý vývoj v budoucnu (Orel, 2012). Schizofrenie vzniká součinností mnoha faktorů (od genetických po ryze psychotické), proto je důležité, aby bylo do léčby zapojeno co nejvíce terapeutických nástrojů. V akutní fázi jsou však vždy nejdůležitější psychofarmaka (léky). Dále by měla následovat některá z forem psychoterapie (individuální, skupinová či rodinná) a pracovní nebo sociální rehabilitace. Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 2
Výsledky výzkumu Washington University v St Louis Je známo, že riziko vzniku schizofrenie je z asi 80 % dědičného původu. Výzkumný tým se proto snažil prostřednictvím rozboru genetických vlivů u 4000 osob s touto diagnózou identifikovat specifické geny, které vznik této nemoci podmiňují. Výzkumníci objevili různé shluky genů, které přispívají k osmi různým třídám schizofrenie. Určili skupinu genů, která je např. propojena s halucinacemi, jiná skupina je specificky propojena s jiným příznakem (např. dezorganizovaná řeč a chování). Jinými slovy – určité geny samy o sobě mohou znamenat pouze malé riziko. Pokud se ale spojí s určitou skupinou dalších genů, může být riziko vzniku schizofrenie velmi vysoké. Výzkumníci z Washingtonské univerzity (v čele s C. Robertem Cloningerem, MD, PhD.), tedy došli k významnému zjištění, že schizofrenie není jedno onemocnění, ale skupina osmi geneticky odlišných onemocnění, z nichž každé má svou vlastní sadu příznaků. Identifikace těchto skupin genů by proto mohla být velmi užitečná při diagnostice tohoto onemocnění, ale také při sestavování terapeutické péče se zvláštním zaměřením na konkrétní příznaky.
Slovo závěrem Schizofrenie patří mezi vážné duševní nemoci a bohužel není v lidských silách tragickým případům, které se s ní pojí, zcela zabránit. Je však důležité mít na paměti to, co ve svém prohlášení ke žďárské tragédii uvedla Platforma pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR (2014): „Každý desátý schizofrenik končí svůj život sebevraždou, většinou v depresi ze zhroucení životních perspektiv, pod tíhou obrovské zátěže onemocnění, někdy pod vlivem akutních psychotických prožitků. Ohrožení jiného člověka, naštěstí daleko méně časté, je výsledkem dekompenzace zdravotního stavu a jednání pod vlivem narůstající úzkosti, bludného systému myšlení a halucinací. Ochrana životů lidí ohrožených psychózou nemůže spočívat v represi. Jediným účinným způsobem je prevence a lepší systém péče.“ Zdroje:
Kučerová, H. (2010). Schizofrenie v kazuistikách. Praha: Grada. Orel, M. (2012). Psychopatologie. Praha: Grada. Raboch, J. (nedat.). Schizofrenie. Univerzota Karlova v Praze – 1. lékařská fakulta – Psychiatrická klinika. Získáno z: www.lf1.cuni.cz/zfisar/psychiatrie/schizofrenie.ppt Washington University in St. Louis. (2014, September 15). Schizophrenia not a single disease but multiple genetically distinct disorders. ScienceDaily. Retrieved November 3, 2014 from www.sciencedaily.com/releases/2014/09/140915083548.htm Denní psychoterapeutické centrum Ondřejov (nedat). Nejčastější dotazy. Psychotické a neurotické poruchy nejčastější dotazy. Získáno z: http://www.ondrejov.cz/nejcastejsi-dotazy Platforma pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR (říjen. 2014). Stanovisko Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR ke žďárské tragédii. Fokus Praha. Získáno z: http://www.fokus-praha.cz/index.php/363-tragicka-smrt-sestnactileteho-chlapce-ma-koreny-v-zanedbavanipece-o-dusevne-nemocne
Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 3
HOPNUTÍ DO DPSKA! ANEB SENIOŘI SI TAKÉ RÁDI ZAHRAJÍ KARETNI HRY Autor: Jirka Ve čtvrtek 9. října jsme se vypravili spolu s dětmi z Nízkoprahového klubu a Terénního programu HoPo na návštěvu za seniory do Domu s pečovatelskou službou. Zde nás přivítala skupina seniorek, které tu žijí a aktivně tráví svůj volný čas. Přichystaly pro nás spolu s naší kolegyní z Komunitního terénního programu Křižovatka Bárou Zvoníčkovou příjemné pohoštění. V závěru návštěvy si s námi zahrály oblíbenou karetní hru našich dětí Dobble, která procvičí hráčův postřeh a paměť. Hra je natolik zaujala, že si ji budou samy přát. Jsme velmi potěšeni, že se obě skupiny, tedy děti i senioři, mohly vzájemně obohatit. Měli možnost se blíže poznat a poznat svoje světy. Dospívající z HoPa vnesli do setkání radost a živelnost, senioři zase rozvahu a životní zkušenosti. Návštěvník klubu HoPo Viktor se s námi podělil o to, co ho na návštěvě zaujalo: „Nejvíc se mi líbilo, že jsme si zahráli Dobble a dostali občerstvení. Zajímavé bylo slyšet o tom, jak v minulosti senioři pracovali a museli brzy ráno vstávat. Příště bych tam chtěl být déle, víc si hrát a povídat.” Velmi děkujeme vedoucí sociálního odboru Ing. Monice Brzkovské a uvolněné radní Mgr. Aleně Štrobové za pomoc s organizací této úžasné návštěvy!
Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 4
JAK SE MI (NE)DAŘÍ SLADIT RODINNÝ ŽIVOT A PRÁCI Autorka: Ivana Spím, najednou ucítím kočičí ťapku na tváři. Otočím se na druhou tvář, kocour si lehá na mou hlavu. Něco zahuhlám, šmátrám pod manželův polštář pro jeho mobil. Hledám, kolik je hodin. 5:57. Snažím se ukecat kocoura, aby si lehnul pod peřinu. Nechce se mu. Leží mi na hlavě a přede. Přemýšlím, jestli vstát. Vzpomenu si, že kolegům už týden slibuju revizi metodiky dokumentace o poskytování služeb. Tak jo, říkám si, vstanu a podívám se na to. Odšourám se do obýváku a zapínám počítač. Mažu informační emaily. Otevírám metodiku, má okolo 50 stran. Rozhodli jsme se s kolegy proškrtat množství používaných výkonů. Postupně pročítám metodiku, vychytávám mouchy, proškrtávám výkony. Dívám se na hodiny, je 7. Mohla bych si uvařit čaj. Louhovat dávám i jeden pro dceru. Sedám si zpátky k počítači. Když se budu snažit, tak to ráno stihnu. Jde to ztuha, ale postupně se tím prokousávám. Odskočím si vyndat pytlíky z čaje, lehá si na mě kocour a přede. Popíjím čaj. Těsně před osmou zaslechnu křaplavý hlásek „mamíííí“. Dávám vařit mlíčko. Malá přicupitá v pyžamku za mnou. Směje se od ucha k uchu. Sedí vedle mě na gauči a pije. Jednou rukou ji držím lahvičku, druhou posouvám kurzor a pročítám metodiku. „Ať žijou multifunkční matky,“ říkám si. Převlékám malou do domácího, dávám jí sirup a trošku čaje. Připomínám jí, že dneska půjdem zpívat. Usměje se, vyhazuje hračky z krabice. Dotahuju metodiku a posílám ji kolegům, prosím o revize. Je těsně před devátou. Musím zajít vrátit knížku do knihovny, házím si ji do kabelky. Oblíkám se a oblíkám malou. Vyjíždíme na zpívání, přesněji do hudební školy Yamaha. Chodíme na První krůčky k hudbě. Chci zajet do knihovny, ale pak si říkám, že to nestihnu, radši půjdeme dřív na zpívání. Vyšplháme se do prvního patra, dávám malé jogurt. Uculuje se. Postupně přicházejí děti. Vítáme se s medvídkem, slabikujeme, hrajeme si s padákem, probouzíme chobotničku Jáju, lepíme si do knížky mašličky. Půjčuju si lepidlo od maminky vedle, připomínám si, že už bych měla dát do kupy ten náš penál… Na konci malá obchází s lektorkou kolečko a společně s méďou se se všemi loučí. Baví mě, jak je odvážná a že se nedrží jen u mě. Jsem na ni hrdá. Dostává na ruku razítko s Jájou a už fofrujeme. Obout botky, naskočit do kočáru, seběhnout z kopce, koupit si jídlo, chytit tramvaj, doběhnout vlak. Uf, jsem celkem zpocená. Vysvětluju malé, že dneska jedeme až do Klánovic. Před Běchovicemi vlak zničehonic 15 minut stojí. No nic, malá aspoň usíná a já si vyřídím emaily. Je jich 18?! A to jsem nebyla online sotva dvě hodiny! V Klánovicích pro změnu provizorní nástupiště, při sjíždění z vlaku se malá probouzí. Utíkám na autobus. „Paní, ale ten je vysokej!“ hlásí mi pán na nástupišti. „Vím, ale nemám na výběr.“ Naštěstí mi pomáhá nastoupit. Další pán se nabízí u výstupu, no pohoda. Dobíháme na plavčo, máme přesně 10 minut na sprchu a převlečení. Stíháme v pohodě. Dnes máme jinou lektorku, záskok. Učíme děti odrážet se a chytat se kraje. Malou to potápění dost baví. Dnes plave s instruktážním miminkem jen půlku lekce, na zbytek ho nechává dělat „hačí“. Jsem na ni hrdá. Snad ji to miminkovské období brzo přejde… Já ho snad nikdy neměla. Oblíkáme se, nechávám malou hrát si v herně, ohřívám jídlo. Dostanu do ni sotva dvě sousta. Hraje si s „mimi“, dává ho „hačí“ a „hají“. Ve 13:05 ji beru za ruku a říkám, že musíme jít. Udělá hračkám „pápá“. Když se obouváme, všímá si pohankového rizota. Najednou chce hrozně „mňam“. Improvizuju… Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 5
Nakládám ji do kočárku a při cestě na autobus průběžně zastavuju a krmím ji. V krmení pokračujeme až do Běchovic. Po cestě autobusem potkávám svoji bývalou klientku. S kočárkem, vozí dítě tetě. Studuje na střední pedagogické škole, čeká ji ještě rok do maturity. Má se celkem fajn, nemá moc volného času. Přemýšlí, co po maturitě. Bavíme se o dětech. Pak se loučíme. Říkám jí, ať se někdy staví v Kyjích na kafe. Nostalgicky vzpomínám, jak o mě kdysi napsala, že jsem „****“. Mám radost, že se jí v životě daří. Na tváři se mi rozzáří úsměv. Zdravím kolegy v Nízkoprahovém klubu Autobus, vařím si kafe bez kofeinu, malé čaj. Malá si hraje s „bum“ (míčky) ve vedlejší místnosti, domlouvám se s kolegyní Bárou, jak budeme nově dělat hodnocení služby pro klienty. Musím objednat ty tonery! Ve dvě nakládám malou a jedeme na pétanque před Centrum sociálních služeb Běchovice. Zdravím kolegy z Komunitního terénního programu Křižovatka. Malá fňuká, je tu na ni moc lidí. Snažím se ji zabavit a ukazuju jí, že může házet koulemi na pétanque. Baví jí to, postupně nahází všechny koule do hřiště. Chvíli si povídáme o práci, kolem chodí místní senioři. Lákáme je na pétanque, ale marně. Kolegové hrají, udělám pár fotek. Přichází naše paní ředitelka, domlouváme se, že ještě sjedeme do „kanclu“. Po cestě tam malá usíná. Tentokrát spí skoro hodinu. V kanceláři domlouváme psaní grantů. V 17:29 odjíždíme vlakem. Volám manželovi, jestli se sejdeme v 17:50 na Muzeu. Nesejdeme, je to na něj moc pozdě. No jo no. Malá chce na „houpaky“, na malé pískoviště před barákem. Kupuju pár rohlíků v místním rodinném pekařství – pro nás se solí a kmínem, pro malou bez. Jdeme na „houpaky“, volám manželovi, ať se za námi staví. Vzpomenu si, že mám v kabelce tu knížku. Omlouvám se, že si zaběhnu do knihovny. Manžel si ze mě utahuje, že jsem ho vytáhla ven jen proto, abych mohla zase někam odběhnout. Sprintuju do knihovny, omlouvám se, že jsem úplně zapomněla knížku vrátit. Platím 10 korun pokutu, knihovnice se na mě směje. Oceňuju, že nemoralizuje. Pak sleduju malou, jak rejdí hrabičkami v písku, krátce po sedmé jdeme domů. Malá vozí kocoura v tatře, chvíli rejdí na motorce, pak začne plakat, že chce „hají“. Vařím jí mlíčko, převlíkám do pyžamka. Pije mlíčko, čistíme zuby, jdu si s ní lehnout. Pořád odbíhá. Pozhasínáme v celém bytě, uspáváme ji společně s manželem. Ležím na posteli a přemýšlím, že to byl dneska celkem frmol a jak asi zítra zvládnu to celodenní školení od QQT s malou… Naštěstí máme v práci coworking a Hanka ji pohlídá. Za hodinu malá usíná. Jsem úplně grogy. Dívám se ještě do počítače, plánuju si aktivity na zbytek týdne… Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou je deset večer. Jdu si dát sprchu. Vyčistím si zuby. Proběhne mi hlavou, že bych vážně měla dokopat ten překlad RSCA, psychodiagnostické metody mapující resilienci – schopnost účinně se vypořádat se stresem a nepřízní – pro mojí diplomovou práci a disertaci. Ale dneska na to nějak nebyl čas a teď už to fakt nedám. Do pyžama a spát. Zítra je taky den!
Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 6
ROZHOVOR S JANOU HALTUFOVOU autor: Martin
Vzhledem k tomu, že do naší organizace v říjnu nastoupila nová kolegyně Jana Haltufová, rozhodli jsme se ji představit v rámci pravidelné rubriky rozhovoru. Jana se stala posilou Komunitního terénního programu Křižovatka, kde působí na pozici terénního pracovníka zaměřujícího se na práci s rodinami. Jana vystudovala Vyšší odbornou školu sociálně pedagogickou a také absolvovala několik odborných kurzů. Dříve pracovala v Domě tří přání (organizace, která pomáhá dětem a jejich rodinám v nouzi s cílem umožnit jim bezpečný vývoj v jejich původní rodině – pozn. red.), pravidelně organizuje dětský tábor, působí také jako klaun - dobrovolník v nemocnici. Mohla bys povyprávět o své předchozí práci v Domě tří přání a možná i vysvětlit, co se v této službě dělá? Pracovala jsem v organizaci Dům tří přání, konkrétně v pobytové části Domu Přemysla Pittra jako pedagogicko-výchovný pracovník. Je zde provoz 24 hodin denně. Je to krizové pobytové zařízení rodinného typu, které má k dispozici 10 lůžek určených pro krátkodobé pobyty dětí (max. 3 měsíce). Pro děti jsme zabezpečovali pomoc v oblasti školní, sociální a zdravotní, odborné konzultace pro rodiny i děti a připravovali jsme dítě na návrat domů. V případě nemožnosti návratu dítěte do rodiny jsme hledali nejvhodnější možné řešení. Každý má svá přání, ta naše tři byla a stále jsou: První: aby rodinám byla poskytnuta pomoc s ohledem na zájmy dítěte. Druhým přáním je vytvořit dětem prostředí, ve kterém se budou cítit dobře a bezpečně. Třetím přáním je, aby se děti po návratu domů cítily lépe než u nás ve své původní rodině. Vím, že tvým koníčkem je cestování a oblíbenou zemí je Indie. Mohla bys popsat čím je tato země specifická a jak působí na Středoevropana? O Indii se říká, že si ji na první pohled zamilujete nebo ji nenávidíte. Pro někoho je barevná, pro někoho plná nepořádku. Já patřím do té první kategorie. Pro mě je to místo, kde člověk zjistí, jak málo materiálních věc k životu potřebuje. Představa lidí z Evropy často je, že v Indii najdete něco, co vám změní život. Za mě to tak není, spíše člověk získá odstup od všedních věcí a může se na ně podívat z jiného pohledu. Sami před sebou stejnak neutečete, ani do Indie. Každopádně je to místo, které určitě doporučuji navštívit nejlépe s batohem, který vám dodá svobodu pohybu, než skrze zájezd s cestovkou. Nastoupila jsi nově na pozici terénního pracovníka v Komunitním terénním programu Křižovatka. Co od nové práce očekáváš a na co se těšíš? Obecně se mi líbí propojenost a komplexnost služeb, které Neposeda nabízí. Jsem ráda, že jsem se stala součástí týmu, který věří v to, co dělá a má svoji práci rád. Práce s lidmi je nejhezčí a zároveň nejtěžší. Věřím ale, že lidské příběhy mohou být šťastné a že naše rada nebo odborná pomoc může pomoci nasměrovat člověka na tu správnou cestu, kterou se on sám chce vydat, ale třeba neměl dosud odvahu. A na co se těším nejvíc? Na lidi. Na kolegy i na klienty. Děkuji za rozhovor a přeji Ti za celou organizaci, ať jsi v novém zaměstnání spokojená. Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 7
TVOŘÍLEK Autor: Markéta
Snad všechny děti, v různých věkových kategoriích, mají rády tvoření. Ať už si pod tím pojmem můžeme představit cokoliv. I když, mnohdy si ani snad nic představovat nechceme, jen, aby to z té zdi šlo dolů… K tomu, jak mít kreativitu dětí trochu pod kontrolou a ještě k tomu s nimi upevnit vztah, doporučujeme tvořit společně. Děti při tvorbě procvičují jemnou motoriku, procvičují koordinaci rukou a zraku, poznávají nové materiály a rozvíjí svou fantazii. Také je to velmi dobrý prostředek ke zklidnění dítěte. Věřte, že děti mají pozornost rodičů a vzájemnou spolupráci velmi rády a vždy se na podobnou aktivitu hodně těší. Že se u činnosti děti ušpiní a vznikne nepořádek, s tím se musí zkrátka počítat. A pravda, bývá to častým důvodem, proč rodiče s dětmi nechtějí doma tvořit. Ale pokud se na práci dobře připraví, vhodně obléknou a prostor vybaví ochranným ubrusem, nemělo by dojít k ničemu neočekávanému. Často se spolupráce „naruší“ i přílišným očekáváním rodičů, jak by mělo dílo ve výsledku vypadat. Ale to raději nedělejte, mohli byste dítě odradit na dobro. Nechte děti tvořit tak, jak to samy cítí, nejde přeci o to vytvořit dokonalé veledílo, ale o zábavu, která má přinést radost dětem i Vám. Pokud se vám do tvoření doma přeci jen nechce, přijďte do našeho Centra pro rodinu ZASTÁVKA, kde každou středu od 9 nebo od 10 hodin pořádáme výtvarně laděný kroužek pro děti od 2 let v doprovodu rodičů TVOŘÍLEK. Každý měsíc děti tvoří na jiné téma, každý týden vyrobí nové originální dílo. Hrají si, poznávají barvy a různé materiály, malují, kreslí, lepí, stříhají, vyrábí a tvoří ze všeho možného. Tvoření je tematicky doplněno hrami, pohádkami nebo říkankami.
Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 8
TIP NA AKTIVITU: PODZIMNÍ LISTÍ autorka: Nikola
Co potřebujeme: kancelářský papír listí z javoru barevné voskovky
Postup: List z javoru vložíme pod bílý papír a hranou voskovky přejíždíme po papíru tak dlouho až se nám objeví kresba listu. Střídáme barvy i velikost listů. Můžeme použít i listy z jiných druhů stromů.
Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 9
NeposednĂŠ noviny, Ä?. 21, 2014
Strana 10
NeposednĂŠ noviny, Ä?. 21, 2014
Strana 11
NeposednĂŠ noviny, Ä?. 21, 2014
Strana 12
NeposednĂŠ noviny, Ä?. 21, 2014
Strana 13
NeposednĂŠ noviny, Ä?. 21, 2014
Strana 14
ZAPOJTE SE! Od roku 1999 usilujeme o zvyšování kvality života dětí, dospívajících a rodin. Jsme nezisková organizace, naše programy nemají komerční charakter. Naše činnost je v z velké části financována dotacemi z MPSV, MHMP a městských částí. Významnou část našich příjmů tvoří i dary od firem a jednotlivců. Vaše podpora je pro nás důležitá! Jak se můžete zapojit? Staňte se naším příznivcem!
Chcete být s námi v kontaktu a dostávat aktuality o tom, co se u nás děje, co se povedlo a jaké akce chystáme? Napište nám email na office@neposeda.org . Staňte se fanouškem naší organizace na facebooku – www.facebook.com/Neposeda.
Přispějte nám zakoupením konkrétního vybavení či zaplacením konkrétní služby! Aktuálně potřebujeme:
vzdělávání pro naše pracovníky (7 000 Kč/1 pracovník/1 rok) 500x samolepka s logem organizace (3 000 Kč/zakázka) stroj na výrobu odznaků typu „placka“ (10 000 Kč) stolní fotbálek (15 000 Kč)
Přispějte nám finančním darem na činnost!
Hradíme z něj náklady na pořízení vybavení, na úhradu energií a údržbu prostor a na realizaci nových nápadů. Nejdůležitější jsou pro nás finanční prostředky na mzdové náklady. Naše organizace stojí na činnosti profesionálů, kteří dennodenně provázejí naše klienty a pomáhají jim. Pomozte nám vytvořit pro ně a jejich práci kvalitní zázemí, které se přímo projeví ve zvýšení kvality služeb pro klienty.
Bankovní spojení: 193755206/0300 – ČSOB a. s., Poštovní spořitelna. Zapojte se jako dobrovolník!
Pomozte nám s přípravou našich programů, s realizací našich akcí nebo přispějte Vašimi vlastními nápady. Potřebujeme Vás! Neváhejte a pište na office@neposeda.org. Přijďte k nám s Vašimi kolegy a věnujte nám jeden pracovní den v rámci firemního dobrovolnictví. Můžete nám pomoci při úklidu a opravách, při organizování veřejných akcí nebo nám můžete předat své zkušenosti a dovednosti. Budeme velmi vděční!
Neposedné noviny, č. 21, 2014
Strana 15
NeposednĂŠ noviny, Ä?. 21, 2014
Strana 16