PRAXE: NEO* KYJOV - SKRYTÉ FENOMÉNY MĚSTA

Kyjov Skryté fenomény města

1

Leden 2016 © Jan Albert Šturma, Jiří Havlík, Jan Kašpar a Jan Trejbal 2

3

OBSAH ÚVODNÍ SLOVO K PUBLIKACI

… str.7

MEZIOBOROVÝ TÝM

… str. 10

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA OBLASTI

… str. 12

ARCHITEKTURA A URBANISMUS

… str. 14

PŘÍRODNÍ VĚDY

… str. 20

HISTORIE

… str. 22

MEZIOBOROVÁ SYNTÉZA

… str. 24

4

JEDNOTLIVÉ FENOMÉNY KYJOVA A JEJICH KONTEXT V MEZIOBOROVÉM POHLEDU Fenomén hrad Bohuslavice

… str. 27

Fenomén městského centra

… str. 31

Fenomén kaple sv. Josefa a zámeček

… str. 33

Fenomén funkcionalistického sídliště

… str. 38

Fenomén veřejných prostranství

… str. 41

Fenomén Jano Köhler

… str. 43

Fenomén morové kaple sv. Rocha

… str. 46

Fenomenální platanová alej

… str. 49

Říčka Kyjovka a fenomenální říční promenáda

… str. 50

Fenomén kyjovských brownfields

… str. 52

Fenomén konventu kapucínů

… str. 55

Fenomén patristické koleje

… str. 57

Fenomén zaniklého arboreta – kyjovský „Sherwood“

… str. 59

Fenomén viničních tratí

… str. 61

Fenomenální Boršovské lúky

… str. 62

Kyjovská ztracená šance

… str. 64

Použité zdroje

… str. 66

O autorech publikace – Tým Neolokátor

… str. 68

5

Co jsou skryté fenomény?

6

UVODNÍ SLOVO K PUBLIKACI Co jsou skryté fenomény?

Skrytý fenomén je něco, co chutná až napodruhé nebo napotřetí. Je to syreček, tofu a durian, a nikoliv kobliha, rohlík nebo vanilková zmrzlina. Je to tichá a zdánlivě přehlédnutelná dívka v rohu hospody, jejíž čas přijde až k ránu – a nikoli proto, že už ostatní odešli. Prostě něco, co máme ve zvyku přehlížet nebo považovat za výplň, a ono je to srdce. Skrytý fenomén bývá také základní ingrediencí genia loci – vytváří podklad, strukturuje kontext, je basou v rockové kapele, které si všimneme až, když přestane hrát a frontman znervózní.

Následující text se zabývá takovými místy a prvky na území města Kyjova. Poskytuje výběr několika nejvýznačnějších skrytých fenoménů z pohledu průniku tří oborů – historie, architektury a urbanismu a geobotaniky. Může sloužit jako netradiční turistický průvodce, ale dá se číst i jako neobvyklý pohled na zdánlivě dobře známá místa pro ty, co jsou tu doma. Jednotlivé popsané fenomény slouží v této publikaci jako možné vycházkové okruhy – v centru, na perfierii, nebo v přilehlých částech Kyjovska.

7

Fenomenologie kyjovské krajiny Na velmi obecné rovině je drive Kyjova založen na hraničním charakteru území, na styku několikavrstevných krajinných elementů.

Zásadní je vázanost na říční fenomén a pravoúhlé orientování centrální osy města k toku řeky a původních mlýnských náhonů.

Druhou rovinou je styk otevřeného, panonského, stepního elementu a lesnaté brány Chřibů severním směrem. Kyjov stojí u ústí této brány, což mu zajišťovalo výhodné postavení na křižovatce dobových trhových cest. Opticky se Kyjov vztahuje spíš k vlnovce chřibského hřebene, zatímco obsahově patří ještě do panonské nížiny.

Podstatný je fenomén širokého, otevřeného prostoru - po zániku hradeb a otevření nahuštěného centra následoval vznik zelené, „relaxované“ a extenzivní městské krajiny, umocněný a svázaný s funkcionalistickou zástavbou. Přesto jako by město nebylo bráno úplně vážně – drobné zemědělské plošky v předpolí některých domků zasahují téměř až do dnešního centra, což není příliš obvyklé.

8

Genius loci krajiny Kyjova - pohled z pahorku původního hradu v Bohuslavicích na kostel sv. Filipa a Jakuba skrze taras starých šípkových keřů.

9

Mezioborový tým 10

ČLENOVÉ ODBORNÉHO TÝMU

MgA. Bc. Jan Trejbal Urbanista, zakladatel platformy Neolokator.cz, pedagog, teoretik Ing. arch. Jan Kašpar, PhD. Architekt a urbanista Mgr. Jan Albert Šturma Geobotanik PhDr. Jiří Havlík, PhD. Historik

Motto: Základní postoj obce by měl být posunut od původní otázky: „Co potřebujeme?” na otázky: ,,Čím disponujeme?“, „Jaký je potenciál naší obce nebo jejího blízkého okolí?” nebo „Co můžeme nabídnout okolním spádovým aglomeracím“.

11

Základní charakteristika oblasti Úvodní statě jednotlivých profesí 12

Kyjov

Kraj:

Jihomoravský

Katastrální výměra:

29,88 km²

Počet obyvatel:

cca 11 500 (k roku 2013)

Nadmořská výška:

192 m n. m.

Město Kyjov se rozkládá na řece Kyjovce v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji a již historicky je jakýmsi přirozeným kulturním, vzdělanostním a tržním regionálním centrem. Dodnes, coby obec III. stupně, poskytuje rozsáhlé služby celé související oblasti (pod Kyjov spadá 42 obcí).

13

Architektura a urbanismus Jan Kašpar 14

Díky příhodným přírodním podmínkám bylo Kyjovsko střediskem historického osídlení a dodnes představuje významnou agrární oblast České republiky. Upoutají torza prastarého osídlení, resp. pozůstatky nejrůznějších kultur (kultury doby římské – langobardské pohřebiště; laténské pohřebiště v blízkém Mistříně a slovanské kultury v okolí Bohuslavic), stále čitelné v krajině a zmiňované nejrůznějšími historickými prameny. Tento aspekt měl samozřejmě vliv i na tvorbu urbánní struktury, která si zachovala výrazně venkovský charakter. Typický plynulý přechod sídla do zemědělsky užívané krajiny je patrný v některých okrajových panoramatech.

Fundamentální částí sídla je hlavní veřejný prostor, kterým je Masarykovo náměstí a na něj navazující Palackého třída, která spojuje centrum historicky významným souborem (Kaple sv. Josefa spolu s renesančním zámečkem). Masarykovo náměstí a jeho bezprostřední okolí bylo původním lokačním městem, ustaveným v 16. století, kdy Kyjov čítal 52 měšťanských domů. Palackého ulice naopak navazuje na původní ulicovou vesnici, založenou již ve 12. století, která nikdy ohrazena nebyla. Na ulici Palackého (dříve též Kostelní či Podkostelní) stála brána až v rovině dnešního městského úřadu. Ose dřevěných hradeb přibližně odpovídají ulice Dobrovského – Žižkova – Urbanova – Jungmannova. Do města se přitom vstupovalo ze severu, východu a jihu. Na západní straně brána nebyla, neboť odtamtud by cesta musela bezprostředně před hradbami překračovat Kyjovku.

15

Centrum Kyjova, jak ho zobrazuje 1. vojenské mapování ze 60. let 18. století. Na návrší nad Kostelní (dnes Palackého) ulicí je namalovaná ideální podoba kostela sv. Martina. Zdroj: Fakulta životního prostředí Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, dostupné z http://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/12918, odkaz platný k lednu 2016 Náměstí a ulice, místa, kde se od nepaměti odehrával veřejný život a generace si předávaly své zkušenosti, centrum kulturních, společenských a historických hodnot dokládající staletí trvající genezi. Těžko říci, zda se jedná o výrazný umělecký záměr, přesto pohled skrze Palackého třídu do prostoru hlavního náměstí, jemuž vévodí centrálně umístěná renesanční radnice, uchvátí oko snad každého přijíždějícího.

16

Pohled do Masarykova náměstí z Palackého třídy.

Zcela oprávněně, a nejen kvůli výše uvedenému, je historické jádro města památkovou zónou. Velkoryse pojatá a dochovaná sídelní struktura nesoucí formát historického tržiště je dodnes nádherně čitelná a představuje jedinečnou ukázku lokačního urbanismu. Rozmanité dějiny zahrnují katastrofy a následné vzestupy. Historický vývoj struktury, na niž měly vliv četné požáry, plenění a nejrůznější stavební zásahy, velmi dobře popisuje Bohumil Samek či Karel Kuča. Dnes tu většinou najdeme architekturu z 19. až 20. století (přestavby původních staveb, novostavby), půdorys původního města je však zachován poměrně dobře. Jde o jev zcela běžný. Dílčí poskvrny (kulturní dům z 2. poloviny 20. století aj.) lze nalézt v každém obdobném městě. Nutno podotknout, že především urbanistická struktura je jedinečným znakem každého sídla a je třeba ji důsledně chránit jako nositele kulturněhistorického dědictví.

17

Narušenost historické urbanistické stopy počátku 19. století doložené na mapě stabilního katastru (mapováno 1827, dostupné z: http://archivnimapy.cuzk.cz/) je v porovnání se současným stavem minimální. Doplnění historického jádra navazující novou ulicovou sítí (i novodobou) lze přijímat pozitivně, a to i přes výrazné vstupy průmyslové architektury.

Významný zásah do urbanismu Kyjova představuje funkcionalistické sídliště, vzniklé ve druhé čtvrtině 20. století Funkčně a provozně jednoduché vilové čtvrti vévodí komplex základní školy a zejména „zelené“ Seifertovo náměstí s dominantou Husova sboru. Při průchodu lze registrovat některé původní funkcionalistické vily, ve většině případů spíše jejich torza. To však v žádném případě nesnižuje hodnotu celého urbanistického počinu.

Výčet architektonických skvostů Kyjova je spíše konstatováním či potvrzením daného. Připomeňme sérii církevních staveb, velmi zajímavě doplňujících strukturu sídla od centra (Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, Kaple sv. Josefa Kalasanského, Kaple sv. Josefa) až na samotný okraj (Kaple sv.

Rocha).

18

Kaple sv. Josefa Kalasanského, Komenského třída.

19

Přírodní vědy Jan Albert Šturma 20

Kyjov je severní hranicí panonské oblasti, nejteplejšího území České republiky.

Na severním horizontu jsou již dominantní poměrně strmé a chladnější Chřiby, zatímco při pohledu na jih je patrná zdánlivě nekonečná, široká zvlněná rovina vídeňské pánve, pokrytá písečnými dunami, spraší a místy i rozsáhlými lužními lesy. Kyjov samotný je pak pravou hranicí: zde se obě krajiny stýkají. Daří se zde tedy ještě dobře vínu, ale nad městem už spíš převažují ovocné sady.

Okolí Kyjova je holé a polnaté, ale rozsáhlý chřibský les není daleko. Interiér některých ulic či prostranství má ale vysloveně jižní charakter a na úrodné spraši vyroste cokoliv, co se zde zasadí do země.

21

Historie Jiří Havlík 22

Ves, kterou najdeme v pramenech označovanou jako Gaya, vznikla ve 12. století. Patřila k majetkům kláštera Klášterní Hradisko u Olomouce.

Město pak vzniklo rozšířením vesnice západním směrem na dnešní náměstí a již ve druhé polovině 13. století nechal hradiský opat město ohradit valy s dřevěnými hradbami. Klášter město využíval pro krytí svých nákladů a dluhů tak, že ho dával svým věřitelům do zástavy.

V roce 1539 klášter město prodal moravskému zemskému hejtmanovi Janu Kunovi z Kunštátu. Jeho synové město prodali poslednímu majiteli Janu Kropáčovi z Nevědomí. V roce 1548 se Kyjov osamostatnil a s privilegiem stvrzeným českým králem Ferdinandem I. se stal svobodným městem.

Největšího rozkvětu dosáhl ve starší době v 16. století, kdy byla dosavadní správní tvrz nahrazena nynějším zámečkem a v čele náměstí vyrostla radnice. Od 19. století se město vedle agrární (obilné a vinné) výroby začalo soustředit i na průmyslový rozvoj, když tu vyrostla sklárna, která dala impulsy i k další výstavbě nových sídlišť.

23

Mezioborová syntéza 24

Průzkum předmětného území byl realizován dvojím způsobem: terénním mapováním intravilánu a extravilánu města a současně rešerší archivních i novodobých zdrojů a materiálů.

Architektonický, historický i geobotanický terénní průzkum postupoval od centrální části města přes jeho okraj až po okolní krajinu. Cílem byl jak nezaujatý pohled jednotlivých profesí, tak konfrontace a ověření získaných znalostí o oblasti in-situ.

Práce jednotlivých odborníků je významná, nejdůležitější fází poznání je však mezioborová syntéza, kdy dochází k pomyslnému překryvu vytipovaných lokací – fenoménů a širší posouzení jejich významu.

Postup práce mezioborového týmu ilustruje dokument České televize s názvem „Náš Venkov: NEOLOKÁTOR“ dostupný v internetovém archivu.

Následující část publikace představuje jednotlivé fenomény Kyjova a jejich kontext v mezioborovém pohledu.

Jednotlivá místa - fenomény ve vzájemné interakci vytváří, celkem přirozeně, nejrůznější formy zajímavých tras, které mohou být atraktivní nejen pro turisty, ale i místní obyvatele (např. i školy apod.). Mohou být změřeny na architekturu, historii nebo přírodní krásy. Jejich vzájemným pojítkem však mohou být vyšší témata.

V Kyjově je to např. fenomén řeky Kyjovky, výtvarníka Jano Köhlera aj..

25

Jednotlivé fenomény Kyjova a jejich kontext v mezioborovém pohledu 26

Fenomén hrad Bohuslavice Umístění: Bohuslavice u Kyjova, Severně od Kyjova po silnici č. 432 GPS: 49°2'55.628"N, 17°7'8.467"E

Umístění fenoménu

Jedinou archeologicky významnou lokalitou, která je dodnes v kyjovské krajině výrazněji patrná, je však bohuslavický hrad (tvrz?).

Vzhledem k poloze nedaleko železniční trati, cyklostezky i turistické trasy má toto místo potenciál vně kyjovského intravillánu vůbec nejvyšší. Jedná se o reliéfní pozůstatky středověkého hradu, k němuž vede dodnes zřetelná úvozová cesta za hřbitovem u kostela sv. Filipa a Jakuba na návrší nad obcí. Stál na starém místním přechodu přes Chřiby a při vstupu do něj. Mohl tak tuto cestu dobře střežit – při Bohuslavicích existovalo i mýtné místo na tomto přechodu.

Hrad se připomíná až v roce 1408. Jeho existenci však dokládá nejpozději v roce 1322 jméno jeho majitele Beneše z Bohuslavic, syna Jana z Benešova a Bohuslavic (u Opavy), který se v závěru 13. století přesunul blíž ke svému působišti, když byl tehdy 27

purkrabím v Jemnici. Mohl by tak být zakladatelem sídla i přilehlé vesnice.

Historické jádro Bohuslavic okolo kostela sv. Filipa s přilehlým zaniklým hradem je nositelem genia loci a výrazným kompozičním centrem kyjovské kulturní krajiny. Historický reliéf je zde dnes patrný i díky intenzivní péči o teplomilné biotopy, tedy každoroční sečení a prořezávání náletových dřevin. Historicky zde bylo bezlesí nejspíš udržováno pastvou – podobné reliéfní zbytky na úpatí Chřibů často sloužily – po zániku hradu – jako obecní pastviny, jako třeba v nedalekém Nechvalíně.

Lokalita je uvedena malebným minisouborem staveb - farní (filiální) domeček a kostel sv. Filipa.

28

Samotný hrad byl obdélníkové dispozice, k níž se připojoval na východě úzký parkán, na západě bylo až 15 metrů široké nádvoří.

Kolem obíhá příkop a val, dalším příkopem na jihu prochází stará úvozová cesta. Z okružního valu vybíhá směrem ke kostelu pozůstatek podhradí uzavřený dalším valem.

Archeologicky významná a cenná lokalita, hrad Bohuslavice. Příkop, val a úvozová cesta jsou dodnes okem patrné.

Hrad přežil i husitské války a je k roku 1446 zmiňován ve vlastnictví Jindřicha Mírky z Chlumu. Okolo roku 1468, při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, dobyla blízký hrad Cimburk uherská vojska. Poté se již dále bohuslavický hrad nepřipomíná, mohl tedy někdy v těch dobách zaniknout, či ztratit funkci.

Vedle historie středověkých hradních staveb je lokalita zajímavá i hlediska dějin těžby (zaniklé lomy), geologie, botaniky, entomologie (zvláště motýli).

29

V okolí hradu, směrem na sever jsou četná naleziště mohylových pohřebišť, nasvědčující na to, že okolí dnešních Bohuslavic, i Bohuslavice samotné, bylo osídleno již v době starší.

Mohylové hrobky však v lesích na severozápad od Bohuslavic objeví jen oko zkušeného pozorovatele.

Zaniklý hrad je také velmi významným biotopem, za jehož význam vlastně vděčí holému charakteru: pravidelné kosení a někdy i pasení trávníků je zásadní podmínkou udržení jejich diversity.

Podobně jako se zde mísí nížinný a skoro podhorský charakter zástavby, tak se zde mísí i panonské (silně teplomilné) a již mesofytní, chřibské krajinné elementy. Stále zde ještě žije kudlanka nábožná nebo na podzim roste hvězdnice zlatovlásek, místy však již vystrkují drápky prvky a ostrůvky kyselých doubrav, typické pro nejnižší polohy Chřibů.

Obdobné teplomilné stráně se nacházejí i v okolní krajině, ovšem nikdy v tak dobrém stavu. Velká část této neintenzivní, zemědělsky extenzivně využívané krajiny zanikla se scelováním pozemků při vzniku JZD a se zánikem drobného soukromého hospodaření. Malé zbylé ostrůvky bezlesí uprostřed rozsáhlých polí pak podléhají průniku masivního množství živin a nástupu konkurenčně silné, chudé eutrofní vegetace (často prostě hustý porostům kopřivy).

30

Fenomén městského centra - urbanistická struktura Umístění: Původní město ze 16. století i okruh ohraničený ulicemi Jungmanova - Dobrovského - Žižkova.

Umístění fenoménu

Velkoryse pojatá a dochovaná urbanistická struktura nesoucí formát historického tržiště je dodnes nádherně čitelná a představuje jedinečnou ukázku lokačního urbanismu. Je jedinečným znakem sídla a je třeba ji důsledně chránit jako nositele kulturněhistorického dědictví.

Pohled Palackého třídou do prostoru Masarykova náměstí, jemuž vévodí centrálně umístěná renesanční radnice, je cenným výtvarným záměrem.

Hodnotu těmto hlavním veřejným prostorům města dodávají samozřejmě i dochované historické objekty, zejména církevní dominanty.

Malebná kompozice zámečku (nyní vlastivědné muzeum) a kaple sv. Josefa, stojící na místě staršího kostela sv. Martina, 31

představuje pomyslný vstup do historického jádra. Kaple tyčící se na návrší reprezentuje historický protipól městské radnici. Odkazuje na původní centrum sídla.

Pohled do Masarykova náměstí

Vzhledem k poloze v relativně plochém, mírném údolí Kyjovky je celé město i jeho suburbie rozvolněné a představují tak, paradoxně ve srovnání s rozsáhlými poli v otevřené okolní krajině, vítaný zelený ostrov. Nejvýraznější zelenou plochou v centru města je asi tzn. „Městský park“, ovšem podstatný, i když méně „uživatelsky přátelský“ je také tzv. Sherwood, viniční tratě nebo Boršovské lúky.

32

Fenomén Kaple sv. Josefa a zámeček Umístění: Střed palackého třídy

Umístění fenoménu

Malebná kompozice zámečku (nyní vlastivědné muzeum) a kaple sv. Josefa.

33

Kaple sv. Josefa, na místě staršího kostela sv. Martina, doplněná o kompozici původních hrobů významných osob (např. náhrobek správce chudobince Dominika Jurovského). Jedná se o zajímavý příklad „dekorace“ fasády hřbitovní kaple, hroby jsou její neoddělitelnou součástí. Zároveň tento park dokumentuje původní hřbitovní areál obce, přenesený dnes do areálu ulice Netčická.

Kostel sv. Martina, doplněná kompozici původních hrobů.

o

Kostel sv. Martina byl nejstarší kamennou kyjovskou budovou. Na jeho místě vznikl na začátku 19. století kostel sv. Josefa s jen částečně zachovanou stavební dispozicí. U této stavby je zajímavé zvláště začlenění vrcholně barokního portálu a překladové 34

římsy z původního kostela, který podlehl požáru v roce 1807. Kostel sv. Martina však zanikal v podstatě už od doby, kdy byl v roce 1786 v rámci josefínských reforem využit jako vojenské skladiště, zatímco farní správa byla přesunuta do kostela Nanebevzetí Panny Marie na Masarykově náměstí.

Současný kostel sv. Josefa vznikl až v letech 1831–1832, kdy byly zbytky předchozí stavby zbořeny. Přesto jsou fragmenty původního kostela – románské základy, vrcholně barokní portál, překladová římsa a část věže – zajímavým dokladem místních starších tradic. Kupříkladu vrcholně barokní portál opakuje i o něco mladší kaple sv. Rocha, položená na východ od města. Na místě, kde stojí kostel sv. Martina je naleziště z doby slovanských hradišť (jednotlivé velkomoravské nálezy, pohřebiště ze střední doby hradištní).

Portál z původního kostela, dnes vestavěný do průčelí kaple sv.

Josefa.

35

Původní dispozici středověké vsi může ilustrovat ulice Palackého (dříve Kostelní či Podkostelní), lemovaná velmi starou zástavbou v zásadě předměstského typu. O původní dispozici obce mohou vypovídat i názvy silnic (Mezi Mlaty, U Sklepů, Újezd).

Původní silnicová ves tak zřejmě stála pod kostelíkem při silnici u správního sídla, k němuž náležela. Na ni při založení města plynule navázalo ulicové tržiště (dnešní Masarykovo náměstí), v jehož čele byla vybudována radnice. Hradiský opat získal r. 1248 od krále Václava II. souhlas ohradit město. Valy s dřevěnými hradbami a zděnými branami město uzavíraly i v polovině 16. století. Poslední – Židovská či též Brněnská na výpadovce na jihozápad byla zbořená v polovině 19. století při rozšiřování města. Z původního vzhledu historického jádra, jak se konstituovalo v 16. století, se do dnešní doby nedochovalo takřka nic. Výjimku (pouze do určité míry) tvoří radnice a zámeček. Zajímavým jevem, jehož historický výklad ale není rozhodně jistý, je přítomnost zajímavé antropogenní vegetace – trávníčků, plácků, „husích břehů“ s typickou urbánní flórou včetně výskytu relativně vzácného merlíku smrdutého (Chenopodium vulvaria). To je spíše vesnický prvek, podobné úseky jsou nejspíš „archaické“ vesnické prostory z doby, kdy bylo centrum starého osídlení zde.

Ze zakladatelského období je tak zajímavé především správní centrum obce – tím je míněn celek tvořený kostelem sv.

Martina / Josefa a zámeček. Původní správní tvrz, doložená již r.

1247 (prostřednictvím svědectví o místním správci), stála jižněji u mlýnského náhonu. V roce 1542 byla již označována jako „stará tvrz“. Tou dobou držel město Jan Kuna z Kunštátu, který od kláštera v roce 1539 město Kyjov odkoupil. Po dalším prodeji se podařilo Kyjovským dosáhnout toho, že se vykoupili z poddanské držby a město se v r. 1548 stalo svobodným městem (s potvrzením českého krále Ferdinanda I.), spadajícím přímo pod panovníka. Současný 36

zámeček pravděpodobně vznikl v letech 1538–1548. Interiéry byly upravovány v době baroka.

Celé návrší s kostelem je dnes poměrně odtažitým parkem, nicméně s hodnotnými starými stromy (především lipami). Čtvrť sama nepůsobí nijak starobyle, což je pravděpodobně způsobeno nevhodnými parkovými úpravami a nově položenou zámkovou dlažbou v dolní části čtvrti. Při hledání těch starobylejší části je nejvhodnější v centru Kyjova zapomenout dojít na záchod a hledat v okolí kostela vhodné vyměšovací zákoutí: skryté, starobylejší kouty a nečekané pohledy pak přijdou samy.

37

Fenomén funkcionalistického sídliště a areál nemocnice Umístění: Část urbanistické struktury sídla severovýchodně od historického jádra

Umístění fenoménu

Zajímavá je urbanistická forma založení, dále dochované vily (či jejich torza), dominantní stavby i veřejné prostory. Vilové čtvrti vévodí Seifertovo náměstí s dominantou Husova sboru.

Tohoto fenoménu si všimli i autoři Šumných měst. Jedná se o velmi zajímavou ukázku moderní urbanistiky. Již od konce 19. století se na předměstích rozrůstaly nové průmyslové závody (1884, sklárna). V letech 1923–1927 bylo za spoluúčasti obce postaveno 64 domů. Jedná se o komplex funkcionalistických domů, obklopujících zeširoka centrálu obdélníkového Seifertova náměstí, v jehož čele stojí Husův sbor a po stranách budova školy z let 1937–1938. Mezi architekty a projektanty, kteří se na výsledné podobě celku podíleli, jsou nejvýznamnější kyjovští rodáci Bohumil Tureček (1902–1982, 38

rodinný dům Stelly a Arnošta Hayekových; vila advokáta Rajmunda Neumayera) a Ludvík Hilgert, boršovský rodák Josef Polášek (1899– 1946, o něco mladší vila kominického mistra J. Jarkla u amfiteátru) a Bedřich Rozehnal (nemocnice). Jedná se o většinou o konstruktivistické a funkcionalistické vily, část je ovlivněných holandskou výtvarnou skupinou De Stijl (dům Metoděje Součka; U Parku, čp. 805, osvětlený šikmým střešním světlíkem), domy v ulicích Husova, Svatopluka Čecha. Součástí moderního stavebního areálu jsou i školy (zvláště ZŠ v ulici Újezd 2, J. Polášek, 1946), nemocnice (B. Rozehnal) a husitský sbor (1928, Antonín Mendl).

Husitský sbor od Antonína Mendla.

Z osobností za nejzajímavější považujeme moderní architekty L. Hilgerta, B. Turečka, J. Poláška, výtvarníka Jano Köhlera, který sice nepochází z Kyjova, ale dal novou tvář mnoha jeho významným budovám, a Arnošta Hayeka.

39

Vzhledem k poslednímu zbývá zmínit, že v moderní funkcionalistické zástavbě sídlili i kyjovští židé. V místě dnešního kulturního domu nedaleko radnice stála i synagoga – zbořená během 2. světové války. Samotný A. Hayek může být ilustrativním příkladem – byl povolán k transportu v lednu 1943 na shromaždiště v Uherském Brodě, odkud byl dopraven do Terezína, kde v r. 1944 zemřel.

Funkcionalistická zástavba Kyjova je rozptýlená po celém městě a výrazně přispívá k charakteru „zahradního města“ – široké, velkorysé ulice s alejemi stromů, v Kyjově především lip a hlohů.

Výjimečný je areál nemocnice, koncipované jako rozsáhlý park s jednotlivými solitérními pavilóny. Některé úseky jsou dendrologicky velmi cenné, jde v podstatě o extenzivní arboretum. Jeho charakter je však místy výrazně poškozen jehličnatými výsadbami z doby socialistického plánování, a proto je třeba v parku déle a vytrvaleji hledat.

40

Fenomén veřejných prostranství Kyjova Umístění: Viz mapový podklad

Umístění fenoménu

Podíl veřejných prostranství v sídelní struktuře Kyjova je podstatný. Jedná se o významnou hodnotu, která se podílí na veřejném životu obyvatel a přírodním charakteru města.

Krom rozsáhlých ploch upravených náměstí nebo parků je Kyjov specifický ještě jedním rysem – prolínáním zemědělského, venkovského a městského charakteru. Velké množství veřejných „plácků“ - nezastavěných zbytků po srůstání různých městských čtvrtí a také nových silnic nebo železnice. Takové plácky bývají buď pouze sešlapávanými, samovolně rostoucími trávníčky, nebo jsou využívány jako zeleninové záhonky – to je jev v městech takové velikosti značně neobvyklý.

41

Seifertovo náměstí.

Zeleninová zahrádka přímo v ulici.

42

Fenomén Jano Köhler Umístění: Fasády několika staveb v Kyjově

Umístění fenomén (není zde označena radnice)

Cennou stopu v celém městě zachoval moravský výtvarník Jano Köhler, který se formou moderní sgrafitové bosáže a výjevy podepsal na fasády mnoha více či méně významných místních staveb. Za nejzajímavější lze přitom považovat jeho barevným sgrafitem lemovanou venkovní nástěnnou malbu v průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, znázorňující Pannu Marii s dítětem. Jde o významný příklad spojení výtvarného umění a architektury.

43

Jano Köhler – výzdoba zámečku v Kyjově, ve středu fotografie sgrafitový portrét posledního majitele města Jana Kropáče z Nevědomí před vykoupením města z poddanské držby a znaku Jana Kuny z Kunštátu.

44

Jano Köhler – sgrafitový autoportrét na stěně kyjovského zámečku.

45

Fenomén morové Kaple sv. Rocha Umístění: Při silnici směr Veselí nad Moravou GPS: 49.0025450N, 17.1472892E

Umístění fenoménu

Kaple na okraji sídla bývá pravidelnou součástí historické krajiny, její optické působení a původní vazba na záhumení cesty je sice narušena frekventovanou komunikací (směr Veselí nad Moravou), i tak hraje významnou roli v panoramatu města.

Hřbitovní kostel sv. Rocha svou dispozicí mimo město (v první polovině 18. století nezvyklé) a svým svěcením (sv. Rocha) poukazuje na to, že byl založen jako kostel při morovém hřbitově z doby poslední velké morové epidemie, která Moravu zasáhla v letech 1713–1714. Na takových místech vznikaly původně dřevěné kaple a často až později kamenné kostely (u tohoto se uvádí datum dostavby r. 1716). Poloha mimo město při silnici ukazuje právě to, že během morových epidemií platil zákaz pohřbívat ve městě. Mrtví byli odváženi na určené místo za město. Za městem či na jeho okraji bychom na počátku 18. století s velkou pravděpodobností našli i 46

lazaret a karanténní stanice – pravděpodobně se ale jednalo o dřevěné stavby. I tento kostel byl v roce 1782 zrušen a přeměněn na skladiště prachu. Bohoslužby v něm byly obnoveny v závěru 18. století, po odeznění josefínských reforem.

Zbytek úvozu je zde dnes, paralelně se současnou frekventovanou silnicí, patrný dodnes. Úvoz je však špatně patrný, je z větší části hustě zarostlý akáty a zbytky zřejmě dekorativní výsadby šeříků.

Obdobné relikty staré zemědělské krajiny se nachází v různých místech periferie Kyjova, jak směrem na Kostelec, tak směrem na Svatobořice – Mistřín. Většinou jsou to zarostlé a nepoužívané úvozy, často se zbytky zarůstající stepní flóry, nebo také zaházené odpadky. Místy je značí i solitérní stromy, jako třeba dva jírovce a zbytky křížku při cestě k relativně novému areálu Kauflandu jihozápadně od centra. Jihovýchodním směrem jich je v mělkých úvozech také několik, občas i s extenzivní populací atraktivní, poměrně vzácné a nádherně kvetoucí růže galské (Rosa gallica). Je to zajímavá rostlina: nízká, s karmínovými vonnými květy a velkými, dekorativními šípky; v intenzivně zemědělské krajině vymírá a zůstává v malých populacích na méně frekventovaných místech jako relikt nadlouho ztraceného typu hospodaření.

47

Kaple sv. Rocha.

Portál morové kaple sv. Rocha s patrnou inspirací kostelem sv.

Martina.

48

Fenomenální platanová alej Umístění: Komenského třída v centru Kyjova

Umístění fenoménu

Platanová alej na Komenského třídě je příkladem skvělé práce s veřejným prostranstvím a přispívá k „zahradnímu“ charakteru města. Jedná se o platan javorolistý (Platanus x acerifolia), u nás pěstovaný především ve větších městech a v nižších polohách, jinak výrazněji rozšířený především v širším medditeránu a jižní Evropě. Světlé, vysoké a poměrně aromatické koruny spolu se zajímavě strukturovanou „khaki“ borkou opravdu dodávají celé třídě slabě středomořský charakter. Časté lavičky nebo zahrádky kaváren zde ale chybí.

49

Říčka Kyjovka a fenomén říční promenáda Umístění: Lineární prvek protékající celým intravilánem, viz mapa

Umístění fenoménu

Říčka lemující hranici historického jádra představuje do budoucna významný potenciál pro tvorbu zázemí pro rekreaci, sport, kulturu a jiné aktivity v návaznosti na městské centrum.

Současně je jakýmsi pomyslným průvodcem po významných přírodních i kulturních místech sídla.

Bohužel, Kyjovka je dnes napřímeným, zahloubeným kanálem, jímž protéká opravdu velmi znečištěná voda, a to i v kontextu obecně se zvyšující kvality povrchové vody v celé republice. Největší podíl viny na tomto stavu mají silné splachy hnojiv z intenzivně obhospodařovaných polí proti proudu toku; místo ryb tedy uvidíte spíš šedé chuchvalce odumřelých řas a sinic.

Z lužního lesa v okolí říčky nezbývá v centru také nic, první fragmenty se nacházejí až cca 1,5 km proti proudu od centra na Boršovských lúkách. V Kyjovce zde žije silná populace bobrů a nahryzané či přehryzané kmeny lze kolem říčky pozorovat na 50

každém kroku. Některé bobří skluzavky dokonce vedou i na obydlené zahrady; nezřídka se stává, že je pěšinka kolem řeky zatarasená korunou přehryzaného stromu.

Řeka Kyjovka.

51

Fenomén kyjovských brownfields (průmyslové dědictví) Umístění: Viz mapa

Umístění fenoménu

Na tok Kyjovky se váží i zajímavé a cenné industriální celky, rovněž ve vazbě na historické jádro. Ač mají místy charakter tzv. brownfields, jejich potenciál do budoucna je neocenitelný a mohou se podílet na tvorbě moderního centra (vznik dalších služeb a bydlení bez nároku na další zábor zemědělské půdy). Některé stavby mají nemalé architektonické hodnoty a podílejí se na vnímání charakteru města v jeho panoramatech.

52

Příklad cenné industriální architektury v centru Kyjova.

Brownfields jsou zde také význačné populacemi vysokých, žlutě a v pozdním létě kvetoucích hustých trsů rostlin: jde o invazní druhy ze Severní Ameriky, celík kanadský (Solidago canadensis) a slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus).

Odtud se šíří na neobhospodařované pozemky ve volné krajině a v extrémních případech výrazně omezují krajinou diversitu totálním vytlačením ostatních, konkurenčně slabších druhů. V některých případech (třeba na východ od Kyjova) dokonce zarůstají nově vybudované, ladem ponechané biokoridory, které pak fungují spíš jako efektivní vektory populací invazních druhů.

53

Merlík smrdutý také nazýván „psí kunda“ (Chenopolium Vulvaria) v centru Kyjova.

54

Fenomén konventu kapucínů při kostele Nanebevzetí Marie Umístění: Viz mapa – kostel Nanebevzetí P.Marie

Umístění fenoménu

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (vystavěn v letech 1713– 1723) – je dominantou náměstí, která může ilustrovat zvláštní architektonický typ, používaný běžně právě kapucínským řádem.

Klášter vznikl po roce 1713 z dědictví Jana Adama z Lichtenštejna.

Křížová chodba byla jako poslední část kláštera dokončena v roce 1761. Svému účelu tak budovy nesloužily příliš dlouho, neboť již v roce 1784 byl v rámci josefínských reforem klášter zrušen. Využití chrámu, počínaje závěrem 18. století, jako farního ukazuje navíc velmi dobře, jak probíhalo rušení církevních řádů a rekonstrukce farní sítě za Josefa II. Část řeholních domů, které byly za josefínských reforem zrušeny, byly využity právě jako hlavní chrámy farností – zde především vzhledem k tomu, že dosavadní kostel sv. Josefa již svou velikostí nevyhovoval. Místo toho začal být využíván jako hřbitovní kostelík. Právě v souvislosti s přemístěním farní správy ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie získal tento kostel pro tu dobu 55

zcela příznačně dva nové patrony – velkomoravské misionáře Cyrila a Metoděje, jejichž sochy dnes stojí před kostelem.

I ve štítu kostela Nanebevzetí Panny Marie najdeme – tentokrát barevné – velké sgrafito Jana Köhlera rámující štítovou malbu Madony s dítětem.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie.

56

Fenomén piaristická koleje Umístění: Komenského třída

Umístění fenoménu

Nejmladší z raně novověkých školských řádů přišel do Kyjova v roce 1760. Nejprve piaristé sídlili v budově fary v Palackého ulici, v letech 1764 – 1771 pak postavili před Mlýnskou branou budovu koleje a v roce 1775 při ní byla vysvěcena kaple sv. Jana Nepomuckého. V letech 1864–1868 byly budovy koleje upraveny do nynější podoby a vznikl i současný kostel sv. Josefa Kalasánského (zakladatel řádu piaristů). V roce 1888 piaristé z Kyjova odešli a na tradici řádového gymnázia navázalo dnešní Klvaňovo gymnázium.

57

Kaple sv. Josefa Kalasanského (vpravo původní budova z roku 1771).

58

Fenomén zaniklého arboreta - kyjovský „Sherwood“ Umístění: Viz mapa

Umístění fenoménu

Nejpatrnější důsledek industriální revoluce v polovině 19. století bylo zavedení železniční trati. Ta ohraničila město ze západu; mezi ní a starou zástavbou vzniklo několik „kapes“, ústřižků krajiny, které jsou dodnes infrastrukturou železnice zakonzervovány a fungují jako ostrovy, izolovaně a tak nějak mimoběžně ke zbytku města.

Kyjovský Sherwood není zjevně obecně oblíbené místo – spíš zřejmě budí strach. Parková výsadba ve stylu řídkého arboreta je nicméně poměrně cenná - nacházejí se zde mohutné exempláře zajímavých parkových stromů, třeba dřezovce trojtnného (Gledistchia triacanthos) nebo topolu bílého (Populus alba), centrální část pak tvoří několikařadá březová alej.

59

Centrální část ,,Sherwoodu“ s březovou alejí.

60

Fenomén viničních tratí nad Újezdem Umístění: Viz mapa

Umístění fenoménu

Cenným prvkem krajiny kyjovské periferie je rozsáhlý úsek vinic a ovocných zahrad na východním okraji města. Paralelní parcelování pozemků je živým pozůstatkem středověké zemědělské krajiny a slouží dnes převážně k tomu samému, co tenkrát: k pěstování vína. Dojem z malebného údolí těsně vedle centra lehce kazí vyústění skrze dvojici diskontů do sídliště, na horní okraj však naopak navazuje rozsáhlý a atraktivní komplex doubrav a dubohabřin směrem na Vlkoš a z krajinného zlomu nad vinicemi je krom centra Kyjova a „štráfků“ pozemků vidět i prakticky celý hřeben Chřibů a část Ždánického lesa. Zlomu lze dosánout několika pěšinkami a úvozovými cestami, stačí jen směřovat stále nahoru.

61

Fenomenální Boršovké lúky Umístění: Viz mapa

Umístění fenoménu

Na severní okraj zástavby navazuje ze severní strany v nivě Kyjovky oblast tzv. Boršovských luk. Cesta podél říčky, která vede vnitřním okrajem luk, je poměrně oblíbená psí vycházková trasa, navazující hustě zarostlá zemědělská krajina extenzivních sadů, nyní obnovovaných aktivitami kyjovské lesní školky. Celé území je plné nečesaných a pomalu mizících ovocných stromů; a je také významnou lokalitou značné populace bobra. Boršovské lúky jsou přesto nejzachovalejším úsekem nivy Kyjovky na katastru Kyjova; na jižním okraji města je okolí řeky i řeka samotná téměř „mrtvá“, tekoucí v uměle zahloubeném korytě a obklopená tunelem invazních druhů; navíc je jižní periferie díky kontinuálnímu prstenci oplocených průmyslových závodů téměř neprostupná.

62

Bobří luh boršovské lúky.

63

Kyjovská ztracená šance Umístění: Viz mapa

Umístění fenoménu

Novější zástavba překryla i mnohem významnější a rozsáhlejší lokalitu na západním okraji Kyjova. Na místě dnešní solární elektrárny a obchodního komplexu Kaufland se nachází významná lokalita s nálezy z doby římské. Výzkumy tu probíhaly už v 60. letech 20. století. V souvislosti s výstavbou zmíněného obchodního komplexu pak bylo v roce 2010 odkryto celé langobardské hradiště s bohatými nálezy pohřbů, včetně příznačné výbavy – bronzové spony, skleněné korálky, ale i bronzové meče.

Nešťastný osud celé lokality je ještě umocněn jednak tragikomickými zbytky téměř zaniklé zemědělské krajiny (solitérní jírovce, zbytky křížku), jednak strašidelnou solární elektrárnou, jejíž oplocený areál je udržován bez vegetace pravidelnými dávkami herbicidů. Pěší návštěva tohoto místa je pak v horkých letních měsících spíš několikavrstevným masochismem.

64

Zbytky zemědělské krajiny u Kauflandu poblíž bývalého langobardského hradiště.

65

POUŽITÉ ZDROJE Úvodní kapitoly: BAŠČAN, Michal, Kyjov, zapomenutá historie, Hýsly – Kyjov 2006.

Kolektiv autorů, Kyjov, 3. vyd., Kyjov 2011.

Kolektiv autorů, Tajemství Langobardů: Katalog k výstavě, Vlastivědné muzeum v Kyjově, Hodonín 2012.

KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: 3. díl: Kolí-Mi, Praha: LIBRI, 2002, s. 312 – 319. ISBN 80-85983-15-X LIPUS, Radovan – VÁVRA, David, Šumná města (třetí kniha), Brno 2008, s. 201–205.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha 2001, s. 107–108.

POKORNÁ, Blanka, Kyjov: evropské kvetoucí město, Kyjov 2008.

POUCHLÁ, Vladimíra, 850 Kyjov: 1126–1976, Kyjov 1976.

SAMEK, Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska, 2. díl: J–N, Praha: Academia, 1999, s. 299 – 307. ISBN 80-200-0695-8

Internetové zdroje: http://www.holocaust.cz/en/database-of-victims/victim/92431arnost-hayek/ http://archivnimapy.cuzk.cz/) http://www.chartae-antiquae.cz/cs/about

66

Kostel sv. Martina: HORÁČKOVÁ, L. - BENEŠOVÁ, L., Antropologické hodnocení kosterních pozůstatků z kaple sv. Josefa v Kyjově, Jižní Morava 31, 1995, s. 241-243.

KUDLÁČOVÁ, A., Pohřbívání v kostelech na Moravě a ve Slezsku v 9.

– 15. století. Magisterská diplomová práce, Brno 2006.

Dostupné online: https://is.muni.cz/th/53297/prif_m_a2/PohrbivanikostelechnaMora veaveSlezskuv9_1_1_.-15.stol.pdf. Staženo 19. 1. 2016 MICHNA, P., Přehled archeologických výzkumů na Moravě a ve Slezsku za rok 1994, Vlastivědný věstník moravský 47, 1995, sv. 4, 422-432.

UNGER, J., Nové poznatky o kostele sv. Martina v Kyjově, Jižní Morava 31, 1995, s. 236-241.

Chrámy. Římskokatolická farnost Kyjov. [online]. 20.1.2016 [cit.

2016-01-20]. Dostupné z: http://www.kyjov.farnost.cz/hist_kyjov

Bohuslavice: ČIŽMÁŘ, M. Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004.

HOSÁK, Ladislav, Historický místopis země Moravskoslezské, Praha 2004.

HOSÁK, Ladislav – Šrámek, Rudolf, Místní jména na Moravě a ve Slezsku, Praha 1970-1980.

HOSÁK, Ladislav (ed.), Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1. Jižní Morava, Praha 1981.

NEKVASIL, J., Malé hradisko u Bohuslavic (okr. Hodonín), Přehled výzkumů, 49, 1982.

67

O autorech publikace - tým NEOLOKÁTOR 68

Jan Trejbal Urbanista a správce platformy Neolokátor, pedagog AVU Praha, FA a FSv ČVUT

Jan Albert Šturma Geobotanik, přírodovědec a křovinář

Jan Kašpar Architekt a urbanista Neolokátor, RAAU, pedagog FSv ČVUT

Jiří Havlík Historik, pedagog, Gymnázium prof.

Jana Patočky, Praha

69

Název publikace: Kyjov: Skryté fenomény města Autorský kolektiv: Jan Albert Šturma, Jiří Havlík, Jan Kašpar a Jan Trejbal Jazyková úprava: Text neprošel jazykovou úpravou Grafická úprava: Jan Kašpar WEB: http://www.neolokator.cz/ Fotografie:

autorské fotografie

Počet stran:

70

Kontakt:

jan.trejbal@email.cz

Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků výzkumu, je chráněna autorským právem podle zákona 247/90 Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce (§ 9 cit. zákona). Části práce nebo celou práci lze uveřejnit pouze se svolením autorů. © Tým Neolokator tm: Jan Albert Šturma, Jiří Havlík, Jan Kašpar a Jan Trejbal © Mapové podklady - www.ipom.xyz a ČUZK

70