ROZHOVOR
„Začátek sezóny pro nás bude klíčový,“ říká v letním rozhovoru ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek Zpátky do gala, další divadelní sezóna klepe na dveře. Možná však trošku opatrněji než kdy dřív. Kdoví. Přece jen, té loňské si herci ani diváci příliš neužili, vždyť se hrálo sotva dva měsíce. Nyní ale všichni společně doufají, že už žádná pandemická stopka nepřijde a „zlým časům“ tak nějak nadobro odzvonilo. S určitým napětím pochopitelně vyhlíží vstup do šestasedmdesáté sezóny i ředitel zlínského divadla Petr Michálek. Za poslední rok a půl zažil doslova jízdu na horské dráze, na kterou bude ještě dlouho vzpomínat. „Věděl jsem, že musíme obstát a ani na vteřinu jsem nepřestal věřit tomu, že to zvládneme, ačkoliv mi bylo jasné, že si to musíme pracně vybojovat.“ Než k oficiálnímu zahájení nové sezóny dojde, zlínští herci si nejprve užijí hraní na letní scéně za místním divadlem. Od 5. až do 28. srpna se na jevišti pod širým nebem uskuteční celkem deset představení. A nabídka je pestrá. Mimo jiné v ní najdete Noc na Karlštejně, Sluhu dvou pánů, ale taky čerstvou novinku Poslední ze žhavých milenců. Tu koneckonců Petr Michálek režíroval. 52
Petře, co se v tobě odehrává s pomalu se blížící novou divadelní sezónou? Řeknu to úplně narovinu, start pro nás bude klíčový. Jeden ze sloganů blížící se sezóny zní „Zpátky do gala“, avšak já osobně jsem si to v sobě pojmenoval jako jakýsi „Nový začátek“. Ve vztahu k našim divákům a partnerům děláme všechno pro to, abychom na konci léta s první premiérou ve vnitřních prostorách, měli zcela čistý stůl. To znamená, že pracujeme na tom, aby byly férově vypořádány veškeré závazky vůči našim předplatitelům a pochopitelně i vůči našemu zřizovateli. Snad to nic nepokazí a rozjedeme sezónu v plné parádě. Loni v létě byla situace v ledasčem podobná. Taky se nevědělo, co přijde na podzim, avšak všichni tajně doufali, že další plošná opatření už nepřijdou. Jenže přišla. A nebudeme si nic nalhávat, i tentokrát může být ze dne na den zase všechno jinak. Co by to pro divadlo znamenalo? (zamyslí se) Pomůžu si přirovnáním… Když člověk vážněji onemocní, většinou bojuje a pokud má štěstí, tak ty nesnadné chvíle přečká a nakonec se uzdraví. Ovšem, pokud se ta jeho nemoc vleče dlouho, případně se mu opakovaně vrací, tak jsou ve hře mnohdy i všemožné trvalé až fatální následky. A toto by rozhodně platilo v případě divadla a jeho provozu. Uplynulý rok a půl nebyl lehký pro nikoho. Pochopitelně ani pro divadlo, které bylo dlouhodobě zavřené. Jak toto období s odstupem času z pohledu ředitele vnímáš? Cítil jsem mimořádnou odpovědnost, protože jsme se ocitli v opravdu krizové situaci. Věděl jsem, že musíme obstát a ani na vteřinu jsem nepřestal věřit tomu, že to zvládneme, ačkoliv mi bylo jasné, že si to musíme pracně vybojovat… Tím nejtěžším úkolem v našem nejužším týmu, byť to teď bude znít jako čistá fráze, byla nutnost neustále myslet dopředu a taky se nepřetržitě přizpůso-