J a n Ko c i a n l V l a s t i m i l Če r v i n k a
Z historie From the history
Slévárna UXA 1886–2016 Ing. Jan Kocian ř e d i t e l a j e d n a t e l U X A , s p o l . s r. o .
Z HISTORIE
Vlastimil Červinka
V únoru letošního roku jsme si připomněli 130. výročí založení brněnské slévárny UXA. Slévárnu založili v roce 1886 čtyři bratři Uxové, a to Vojtěch, František, Václav a Josef. Na Plotní ulici 45 postavili slévárnu na výrobu odlitků ze šedé a temperované litiny s bílým lomem s názvem Bratři Uxové, slévárna železa, litiny kujné a ocelové. Slévárna byla budována během roku 1885 a odlitky začalo vyrábět šest dělníků 1. února 1886. Již 19. února 1886 byla úředně zaprotokolována v odchodním rejstříku se všemi čtyřmi bratry jako majiteli. Měla koksovou kelímkovou tavicí pec, kupolovou pec a pec na temperování odlitků. Vojtěch Uxa, jehož otec již předtím provozoval řemeslo lijecké a tavířské, byl dlouholetým správcem slévárny Bedřicha Waniecka v Brně na Zvonařce. Začátkem roku 1885 ze služeb této slévárny vystoupil, pronajal si v Brně-Komárově na Petrohradské ulici dílnu o velikosti 6 × 6 m s jednou kelímkovou tavicí pecí a s potřebným nářadím. Zahájil zde výrobu odlitků ze šedé litiny i žlutých kovů. Během krátké doby si získal mnoho stálých odběratelů, a to nejen svými odbornými znalostmi a schopnostmi, kvalitou dodávaných odlitků, ale i otevřeným jednáním a plněním všech uzavřených dohod. Malá dílnička mu brzy přestala stačit a místo jejího upravování nebo rozšiřování se Uxa rozhodl postavit slévárnu novou, větší, na Plotní ulici v Komárově. Jako první uzavřel dohodu se svými třemi bratry na společné postavení slévárny. Stavbu slévárny odlitků z temperované litiny s bílým lomem zase prosadil František Uxa. Přehled o potřebě odlitků z temperované litiny získal již v době, kdy byl zaměstnán jako správce slévárny 1. uhersko-belgické strojírny a slévárny v Budapěšti. Velkou potřebu odlitků z temperované litiny, včetně odlitků čepových a Ewartových řetězů, vyvolalo nahrazování ručních textilních stavů v textilních závodech stavy mechanickými a nahrazování spřádacích strojů výkonnějšími selfaktory. Proto byla postavena i slévárna odlitků z temperované litiny, která jako první na celém území Rakousko-Uherska použila na tavení kupolovou pec. Šlo současně o první slévárnu v Brně, která vyráběla tento druh odlitků a druhou slévárnu temperované litiny v českých zemích, po První hořovické slévárně kujné litiny bratří Antonína, Matěje, Františka a Kašpara Čermákových. Mnoho informací získal Vojtěch Uxa i od Václava Uxy, správce slévárny firmy Andritz u Štýrského Hradce a od dalšího bratra Josefa Uxy, který působil jako správce slévárny firmy Breitfeld a Daněk v Praze. V roce zahájení výroby odlitků ve slévárně bratří Uxů v srpnu 1886 se začaly ve Škodových závodech v Plzni vyrábět odlitky z oceli. V témže roce se rozběhla v Chomutově výroba Mannesmannových bezešvých trubek. Kvalita dodávaných odlitků vzbuzovala zájem spotřebitelů, a tak se již během roku 1887 rozšiřují výrobní i nevýrobní plochy slévárny v zájmu zvýšení výroby odlitků. Dodávané odlitky se již označovaly předlitou značkou jakosti. V roce 1898
490
S l é vá re ns t v í . L X I V . li s to p a d – p ro s in e c 2016 . 11–12
začala ve výrobě odlitků z temperované litiny konkurovat další brněnská slévárna – Ignác Storek. Výroba odlitků z temperované litiny byla vysoce technologicky a fyzicky namáhavá. Žíhací hrnce i odlitky byly doplňovány ručně. Žíhací hrnec měl 120 kg. Neméně namáhavé bylo tavení v kuplovnách. Materiál se po 50 kg dopravoval převážně ručně v plechových bedýnkách. Elektrické osvětlení v době založení slévárny bratří Uxů brněnské slévárny ještě neměly. Slevači museli v zimních měsících pracovat většinu směny při světle lojových svíček nebo petrolejových kahanů. Židenice, Zábrdovice, Husovice, Řečkovice, Kamenný Mlýn (někdejší katastrální území této bývalé obce je rozděleno mezi městské čtvrti Brno-střed a Brno-Žabovřesky, pozn. red.) a Jundrov jsou dnes městskými čtvrtěmi s rychlou dopravou do středu města. Před sto třiceti lety to byly příměstské obce, ze kterých se chodilo do práce pěšky. Vstávalo se asi ve 4 hodiny ráno a domů se dělníci vraceli až kolem 19. hodiny, a to i v sobotu. Do práce se dojíždělo i vlakem. Bydlel-li slevač v obci se zastávkou železnice, měl výhodu. V mnoha případech se na nádraží docházelo pěšky i několik kilometrů. Volného času nebylo skutečně nazbyt. V 18. stol. se formovalo a odlévalo do hliněných forem. Začátkem druhé poloviny tohoto století se začalo ve Zbirožských železárnách s formováním do vhodných slévárenských písků a do formovacích rámů. Přestože se čeští formíři zbirožských železáren rychle zapracovali, nebylo šíření metody jednoduché. Ve slévárně bratři Uxové se začala metoda používat až po 1. světové válce. Od zahájení formování se nejdříve formovalo do směsi různých hlín, upravovaných přísadou drceného prachového dřevěného uhlí nebo i grafitu. Po zavedení metody formování do slévárenských písků se často využívaly písky kobyliské, rájecké, čejčské a písek „vídeňský“. Modelové písky, se kterými se modely bezprostředně obkládaly, i písky výplňové, se připravovaly tím nejprimitivnějším způsobem tj. lopata – hrubé síto – jemné síto. První přípravna modelových formovacích směsí byla ve slévárně bratří Uxů vybudována v roce 1942 firmou A. Statz Stuttgart a měla výkon 5 m3 za hodinu. Až do konce 1. světové války se formovalo pouze ručně. Teprve v roce 1918 se ve slévárně objevily obracecí formovací stroje s ručním pěchováním. Šlo o jednoduché formovací stroje, do kterých se upevnila oboustranná litá nebo montovaná modelová deska. Pracovali na nich především vyučení slevači. První dva střásací formovací stroje se objevily ve slévárně až koncem druhé světové války. Všeobecně se jim dle původu říkalo „Švýcaři“. Odlitky se od samého počátku čistily ručně. Převládala tedytěžká, namáhavá práce za velmi ztížených pracovních
Slevači temperované litiny (asi rok 1910)