Z d e n k a H a ny š o v á Ce l á
Jaroslav Zadina
Výstavba nové dílny pokračuje
Přehled vlastníků a názvů firmy v historii Josef Bartoš a spol., strojírna a slévárna v Hedvikově
1919–1945
Kovolis Hedvikov
1945–1966
ZŤS, národní podnik, Třemošnice – Hedvikov
1966–1987
ZŤS, kombinát, kombinátní podnik, Třemošnice – Hedvikov
1987–1990
Kovolis, státní podnik, Třemošnice
1991–1992
Metal Production Rohatec spol. s r. o.
1992–1994
Kovolis Hedvikov spol. s r. o.
1994–1996
KOVOLIS HEDVIKOV a. s.
1996 až dosud
Z HISTORIE
V této době již firma získává název KOVOLIS a stává se po dobu dvou let vedoucím závodem dalších podniků (Modřice, Nejdek, Průhonice, Hradec Králové, Strašnice, Jablonec, Turnov, Trmice) s podnikovým ředitelstvím v Čáslavi. Koncem roku 1948 jsou do závodu soustřeďovány výroby železničních brzd (rozvaděče Božič, brzdiče Škoda NO, sovětské brzdy pro parní lokomotivy Kazancov, rozvaděče Matrosov, parní kompresory). V roce 1949 se formuje vývojová skupina zaměřená na vývoj a konstrukci vlastní vlakové brzdy. Období let 1950–1959: Jaroslav Zadina Ředitel Jaroslav Zadina silně prosazoval strojírenskou výrobu (již zmiňované vlakové brzdy, důlní nakladače, vrtací geologické soupravy). Tlakové lití se dostávalo na druhou kolej. V roce 1952 došlo k příkazu převést kompletně výrobu tlakových odlitků do Nejdku. Nakonec však díky složitosti odlitků z elektronu určených pro vojenské radiostanice zůstala výroba tlakových odlitků v závodě zachována. Slévárna v Nejdku totiž nebyla schopna tyto výrobky rentabilně vyrábět. Objem roční výroby tlakového lití však poklesl na úroveň 135 t hliníku a 170 t zinku a mosazi. V tomto období je dokončena největší investice od konce války – výrobní hala pro tlakové lití (dnešní OJS I). Díky úspěšnému vývoji a konstrukci vlakové brzdy však byla hala přebudována na mechanické provozy – ale to už je historie jiného podniku. Co se týká tlakového lití, průměrná roční produkce od roku 1956 činila 500 t odlitků z hliníku a 400 t odlitků ze zinku a mosazi. Závod měl k dispozici 11 lisovacích strojů Polák s uzavírací silou 85 a 900 t (na stroji Polák 700 se odlévaly mosazné odlitky) a 3 stroje Bühler (tyto stroje odlévaly zinkové odlitky). Tavírna byla vybavena 2 koksovými pecemi s výklopnými kelímky o kapacitě 200 kg a třemi koksovými pecemi zabudovanými v zemi o kapacitě 300 kg. Koncem 50. let začala výstavba nového strojírenského závodu v Třemošnici. Období let 1959–1968 Po roce 1962 byla dokončena výstavba závodu v Třemošnici. Celý výrobní park a technické zázemí brzdových komponent bylo z Hedvikova přestěhováno do nového závodu. Uvolněná hala v Hedvikově, původně určená k výrobě tlakových odlitků, se tak po čase dočkala svého původního poslání.
210
S l é vá re ns t v í . L X I V . k v ě te n – č e r v e n 2016 . 5 – 6
Výstavba spodní části nové dílny zhruba dokončena
Ze slitin mosazi a zinku se odlévaly součásti pouze pro vlastní potřebu. Výroba hliníkových odlitků tímto dostala možnost výrazného zvýšení produkce. V roce 1958 se stal podnik členem sdružení, které zajišťovalo výrobu osobních i nákladních vagonů. Období let 1968–1981 V 70. letech byla tavírna vybavena 3 indukčními pecemi Siemens a 2 kanálkovými pecemi ABC 800A1. Vstupní surovina, tzv. 1. tavba, byla odebírána ze Žiaru nad Hronom a 2. tavba z Kovohutí Hostivař. Počátkem 80. let produkovala tlaková slévárna 2400 t odlitků za rok. Mezi hlavní položky výrobního sortimentu patřily součásti odpružených sedadel pro Karosu Vysoké Mýto, součásti osvětlovacích těles pro Elektrosvit Nové Zámky. Byla převzata kompletní výroba z firmy Eletro-Praga Hlinsko. Zvláštní kategorii tvořily nehrotované odlitky pro MEZ Mohelnice (tělesa elektromotorů, elektrokrabice), Teslu Přelouč a Teslu Pardubice (rámy pro magnetofony). Hrotování bylo zajišťováno v ženských věznicích v Mírově a Pardubicích. Nesmíme zapomenout na tělesa pro pohyblivá schodiště, která odebírala Transporta Chrudim. Zahraniční vývoz byl zastoupen tělesy a víky plynoměrů dodávaných do Německa. Nářadí pro výrobu odlitků (formy a řezy) bylo z 95 % zajišťováno vlastní konstrukcí (7 konstruktérů) a nástrojárnou. V tlakové slévárně pracovalo přes 200 zaměstnanců. Pro úplnost uvádíme i ředitele z dob socializmu a jejich funkční období: Karel Šulc 1981–1986 a Ing. Tomáš Endl 1986–1990. Novodobá historie podniku v Hedvičině údolí začíná rokem 1996, kdy dochází k založení akciové společnosti KOVOLIS HEDVIKOV. D a l š í r o z vo j a p řá n í Majitelé tlakové slévárny Kovolis Hedvikov mají v plánu postavit novou halu v průmyslové zóně v Třemošnici, do které přemístí současnou obrobnu a nástrojárnu. „Naším cílem je zásadně zlepšit logistické a skladovací procesy,“ řekl Miloslav Pavlas. Vedení firmy využije uvolněné prostory obrobny a nástrojárny pro další stroje na tlakové lití. „Do dnešní nástrojárny umístíme naši již zmíněnou špičkovou záležitost – rheocasting. Naši vývojáři a technologové pracují na dalších rozvojových projektech, které zajistí práci pro lidi v regionu ne na roky, ale na celá desetiletí. Těšíme se na to, že se nám podaří zlepšit určité procesy v rámci firmy a stabilizovat nárůst poptávky našich zákazníků a že půjdeme cestou efektivnějšího plánování. Naše plány bychom nemohli uskutečnit bez lidských zdrojů. Chceme si zajistit kvalitní pracovníky, kteří budou našimi kmenovými zaměstnanci. S tím souvisí další moje přání, aby se prohloubila hrdost a chuť být součástí firmy a podílet se na jejím dalším vývoji a růstu,“ prozrazuje na závěr generální ředitel Miloslav Pavlas plány do budoucna. L i t e ra t u ra [1]
Kovolis Hedvikov, a. s. Firemní Almanach 1816–2006.