Siri Pettersenová: Plíseň — ukázka

„NosiÄ?i havrana, naĹĄe matka je starĂĄ,“ vyhnula se Telja odpovÄ›di. „JejĂ­ paměż uĹž nenĂ­, co bĂ˝vala. Poctil jsi nĂĄs svou nĂĄvĹĄtÄ›vou, ale‌ NÄ›kterĂŠ vÄ›ci, kterĂŠ jsi podle nĂ­ vyprĂĄvÄ›l, jsou‌ inuâ€Śâ€œ Telja si urovnala nĂĄhrdelnĂ­k. „NeuvěřitelnĂŠ,“ doplnil Darkdaggar. „Tak neuvěřitelnĂŠ, Ĺže lze oÄ?ekĂĄvat Şådost rodiny o svÄ›dectvĂ­ muĹže, kterĂ˝ byl UrdovÄ› smrti přítomen.“ Rime Ăştok Ä?ekal, ale nepoÄ?Ă­tal s tĂ­m, Ĺže pĹ™ijde tak otevĹ™enÄ›. PohlĂŠdl na Ä?lena Rady. „ObviĹˆujeĹĄ mÄ›, Darkdaggare?“ „V ŞådnĂŠm případÄ›, NosiÄ?i havrana. Rod VanfarinnĹŻ si jen pĹ™eje sprovodit tu zĂĄleĹžitost ze svÄ›ta.“ DarkdaggarĹŻv ĂşsmÄ›v pĹ™ipomĂ­nal smrt. ObliÄ?ej mu zalĂŠvalo svÄ›tlo. PĹŻsobil bezkrevnÄ›. VysuĹĄenÄ›.

JakĂ˝ kĹ™iklavĂ˝ kontrast oproti zlatĂ˝m stÄ›nĂĄm za nĂ­m. StÄ›ny sestĂĄvaly z panelĹŻ, na nichĹž se vyjĂ­malo dvanĂĄct rodokmenĹŻ. Stromy se vÄ›tvily aĹž ke klenutĂŠmu stropu a Rimemu pĹ™ipadalo, Ĺže se ocitl v kleci. Jako by se opÄ›radlo Ĺžidle zmÄ›nilo v zeÄ? a drĹželo ho u stolu.

Je v pasti. SvĂĄzanĂ˝ s mĂ­stem, kterĂŠ nikdy nebude vnĂ­mat jako svĂŠ vlastnĂ­. Byl to stolec Ilume. Jeho babiÄ?ky. A on přísahal, Ĺže na nÄ›j nikdy neusedne. A pĹ™esto tady teÄ? sedÄ›l. ÄŒlen Rady. Rime-fadri.

NosiÄ? havrana. ObklopenĂ˝ nepřåteli, kteří kaĹždĂ˝ bdÄ›lĂ˝ okamĹžik vÄ›novali plĂĄnovĂĄnĂ­ jeho pĂĄdu. „Sprovodit ze svÄ›ta?“ Sigra z Kleivu si zaloĹžila ruce na prsou.

MÄ›la v nich sĂ­lu jako muĹž. „Urd byl zabit v Ravnhovu, a dokud si ti barbaĹ™i jeho smrt nezodpovĂ­, tahle zĂĄleĹžitost nikdy uzavĹ™enĂĄ nebude.“ Rime vnĂ­mal, jak v nÄ›m roste zlost. Nutil se zachovat klid. â€žĹ˜Ă­kĂĄm to naposledy, Sigro. VĂĄlka skonÄ?ila. SmiĹ™ se s tĂ­m. NemĹŻĹžeme hnĂĄt Ravnhov pĹ™ed soud za nÄ›co, za Ä?Ă­m stojĂ­ slepĂ­.“ Sigra se nadechla k odpovÄ›di, ale Darkdaggar ji pĹ™edbÄ›hl. „To je moĹžnĂŠ, ale slepĂŠ pĹ™ed soud asi taky nepoĹženeme, nebo ano?“ Usrkl z pohĂĄru s vĂ­nem, zatĂ­mco kolem stolu se zaÄ?al ozĂ˝vat smĂ­ch.