Ženy z předměstí Každého večera zapečetí bídu svých prstů A vyjdou si v kloboučcích S rubínem léta a motýlokvětých rostlin Z domů s hektickými skvrnami Drozdi je znají A rozprchnou se hledat noc Z okna které se zavřelo Čekajíc nové podnájemníky Je to kočka tři můry a měsíc Ale uvnitř se nesvítí Jen střevíčky zatoulaných obyvatelek Se rozmýšlejí jako jejich nositelky Kousek za hradbami je vidět město Zatímco lidé mlčky večeří zvony si odpovídají Řekl bys že vypukl tam dole požár A předměstských žen se zmocňuje panika Jejich oči jsou zvyklé hledět do tmy jak oči koček A budou mne hypnotizovat Ještě až se vrátím domů takže nebudu chtít rozžat světlo Ještě ve snu takže nebudu chtít procitnouti dřív než navečer
22
nezval_2 - sazba.indd 22
18.1.2013 13:55:37