Její ruka ze santalového dřeva oškubává buket její vlastní šíje zpěněné pampelišky Aby smazala poslední nejpalčivější jiskru dne Její prsy předou jak kočka V tom chladu když na ni vytryskl vodopád mramorového schodiště Cítí je již jen břichem cudným jak bílý kafrový obvaz Anebo víčky pod něž se ukládá ledová oplatka jejího čokoládového pohledu Třetí je rusá jak hnízdo salamandrů Se stehny z krupice kterou zdrsňuje polibek Zvedá paži aby napálila chocholouše Zapnuta na dva safírové knoflíky její hlava je schránkou mých dvou drahocenných medailonů Jakým skladištěm vykopávek se prodírám k té jež se změnila v křeslo Ani nahá ani oděna sítkem ani se hlásící nějak jinak k životu Věčně chtivá jak spánek přežvykavců a konvulzivní jak péro divanu Oddána proměnlivému pádu kostek dámy a domina jak člunek v šicím stroji Už nikdy nepotkám ženu z mycí houby Z její kopřivové paruky kane pot nečeká až bude oslovena Za měsíční noci její stín zvolna klesá do hašeného vápna na nádvoří cihelny Její ústa se dají žvýkat jako želatina Vysoké lampy nebo rezavá koudel Malé dívčinky parných dnů smývající na vysokých březích z ramen mušince léta Mladé hruškovité matky a půlnoční mdloba ovdovělých hřebenatek Má touha vynášet je z hořícího stavení mě spaluje jak sláma jejich kadeří
10
nezval_2 - sazba.indd 10
18.1.2013 13:55:37