1 / ŽENA V MNOŽNÉM ČÍSLE
Žena v množném čísle Větrný mlýn jejich rukou mně kývá na dobrý den Kávový mlýnek či kolovrat mnoha řečí jež vedou mě ukolébává k spánku Jsou vším a ničím jak věštba pokrčených ubrusů Tělo té nejdražší je z velmi naškrobeného plátna Jdou jdou přesličkami svých přesličných poskoků Navoněny samou půlnocí bukových samot Po medvědí kůži ulic politých splaškami večera Jejich pohled rozmazaný déšť nebo chládek skříní mne rozplakává Jdou rozkládají a skládají se v mém snu který je kartotékou srdcových pikových a křížových es Všude na křižovatkách kde jejich výkřik jak černá divizna děsí oči strojů Brzdí dopravu ty směšné loutky čajoven A zapalují dlouhé doutnáky rozbolavělých anarchistů Jedna je malá sám otazník a kohoutí hřeben jde měkce a má v ruce bič Jak by velela v jezdecké škole červeným pantalonům Pronásleduje blechu jež hrá šach Sám zázrak z vrbového proutí spleteného s lýkem Jiná temnější cívky režných nití na nichž jsou černé korále Prosazuje svou vůli podpatkem dobře ukrytého dynamitu Telegrafistka zpráv vždycky šifrovaných Ztrácí na každém schodu karafiát plástev medu nebo kartáč Zbožňuji její krk z levandulového mýdla Jejž ovívá v konírně nahodilých průjezdů 9
nezval_2 - sazba.indd 9
18.1.2013 13:55:37