pak zůstal — existenčně nezajištěný. Nejprve byl jeden rok praktikantem u pražského hrdelního soudu, do 1843 byl zaměstnán jako nehonorovaný praktikant v zemské účtárně (složil apelační zkoušky); ani vedlejší dílčí placené práce (většinou zadávané F. Palackým) pro Muzeum, Královskou českou učenou společnost a jiné kulturní instituce, které byť souzněly s jeho odbornými zájmy (např. materiálové rešerše ve venkovských archivech), hmotnému zajištění příliš neprospěly. Teprve mnohem pozdější (od 1851) a pracovně velmi náročný úkol šéfa pražského archivu proměněný 1864 ve funkci ředitele pomocných pražských úřadů byl s to Erbenově rodině poskytnout potřebný hospodářský základ. Vedle práce, která bezprostředně vyplývala z velkorysého programu národopisného a lidovědného, věnoval se Erben v 40. letech též úkolům, jež tímto plánem nebyly přímo podníceny. Šlo hlavně o materiálové a koncepční práce historiografické, které buď bezprostředně směřovaly k badatelským potřebám Palackého, nebo byly jakousi dílčí paralelou jeho hlavního dějepisného díla. Erben tehdy prozkoumával archivní sbírky mimopražských měst (1843 frýdlantský zámek, 1844–1846 jižní Čechy: Domažlice, Klatovy, Horažďovice, Strakonice, České Budějovice, Třeboň, Jindřichův Hradec), přičemž také zapisoval písně a pohádky. Vlastním dílem Erbenovým měly být výtahy dějinných údajů z mimočeských sbírek a pramenů (Scriptores rerum Bohemicarum exteri) a pojednání o dějinách polabských Slovanů (jakožto doklad „pašijí [utrpení] národu slovanského“). Erben tehdy také publikoval několik odborných historických statí a dvě prózy historické beletrie, které svým lpěním na pramenném východisku se zcela vymykaly tomu, co právě produkovala česká historická povídka, a spíše byly z tohoto hlediska předchůdcem historických „obrázků“ Z. Wintra. Hlavní odbornou prací v 40. letech bylo pořádání sbírky písní a její knižní publikace. Erben tyto skladby neupravoval, nýbrž volil mezi variantami (které eventuálně i publikoval) a shromažďoval (jako výborný hudebník) i jejich nápěvy. Vydání sbírky Písně národní v Čechách (sv. 1–3, 1841, 1843 a 1845) obsahuje přes 550 lyrických a epických písní, hlavně z Bydžovska, Hradecka, Berounska a Klatovska, zčásti také ze sběru Erbenových přátel a pomocníků. Sbírka obsahuje 39 epických písní, z toho 10 je zaznamenáno poprvé, dalších 16 jsou varianty k písním Sušilovým nebo Kollárovým. Celkové rozhojnění epických skladeb svědčí i o tom, že tehdy Erben pokračoval v tvorbě balad na bázi folklorních textů. Uspořádání je ponejvíce nahodilé, jen Písně svatební tvoří zvláštní skupinu. Toliko v obsahu jsou písně utříděny podle námětu (zpěvy dějepravné, písně svobodného stavu, 237
Erben - sazba_v01.indd 237
19.11.2013 17:56:37