[
]
1. ÚVOD
Za příklady pravděpodobné rivality v lásce můžeme pokládat následující kletby: č. 109 z Ptuje, Slovinsko, dfx.8.4/1: A: Paulina aversa sit a viris omnibus et defixa sit, ne quid possit mali facere. („Ať se od Pauliny odvrátí/ať ji odmítnou všichni muži, ať je prokletá a nemůže škodit.“) (viz také 11.1.3.). A dále například č. 29 z Kampánie (Calvi Risorta), dfx.1.5.1/1: A: Dite, inferi, Caium Babullium et fututricem eius Tertiam Salviam. („Podsvětní bohové, [proklínám] Gaia Babullia a jeho souložnici/děvku? Tertii Salvii.“)45) Jak je z uvedených textů patrné, lze je považovat za projevy rivality v lásce, avšak s jistotou tuto pohnutku u většiny obdobných textů určit nelze. Texty, které lze interpretovat jako výraz konkurence v milostném kontextu, pocházejí především z Itálie, jsou však doloženy i z Hispánie, Galie a Germánie. A. Kroppová (2008) tyto kletby ve svém korpusu řadí pod označení nespecifické kletby nebo kletby proti konkurentům (viz 5.1.5. a 6.1.3.).
1.2. VYMEZENÍ POJMU PROSBA O SPRAVEDLNOST Již A. Audollent (1904) zavádí v rámci dělení defixí dle obsahu takzvané defixiones in fures – kletby namířené proti zlodějům, ty mohly být preventivní, většinou však byly namířeny proti neznámému pachateli – zloději. Olověných tabulek týkajících se krádeží bylo donedávna v rámci veškeré antické epigrafické dokumentace známo jen relativně málo: 19 řeckých a 5 latinských.46) Až nové objevy z Británie, k nimž došlo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, přinesly bohatý materiál – přibližně 160 tabulek, pocházejících především z archeologických vykopávek v posvátném okrsku zasvěceném Merkurovi v Uley47) a dále z termálního pramene a přilehlého chrámu Minervy Sulis ve městě Bathu.48) Právě tyto relativně nedávné objevy z Británie poskytly badatelům vysoký počet textů, z nichž lze vyvozovat relevantní závěry o tomto specifickém žánru – kletbách proti zlodějům, kterým se dnes také říká „prosby o spravedlnost“. Tento termín pochází od H. Versnela (1991: 60nn), který je definuje jako prosby adresované bohu nebo bohům, aby potrestali (převážně neznámou) osobu, která poškodila pisatele (krádeží, pomluvou, křivým obviněním nebo kletbou), často doplněné žádostí o nápravu škody, kterou autor utrpěl (například donucením zloděje vrátit ukradenou věc nebo veřejným přiznáním viny) (viz Versnel 1991a; zvláště 2010: 275nn). Také R. S. O. Tomlin (1988: 100nn) tuto kategorii odděluje od běžných kleteb, s poukazem na to, že se jedná o prosby o spravedlnost, nikoli magické kletby (viz také 1.10.2.). 45) Text tabulky je však porušený, A. Kroppová (2008) sekvenci doplňuje na fututricem, DT uvádí další
návrh: fotr(icem) (viz přílohu I). 46) Viz Tomlin 1989: 60nn; Gager 1992: 177. 47) Viz Woodword – Leach 1993. 48) Tomlin 1988.